Ryby

Vyskytuje se v tekoucích i stojatých vodách od Pyrenejí až po severní Sibiř. Nevyskytuje se ve Španělsku, Itálii, Řecku, Irsku, na severu Skotska a na severu Skandinávie. Okoun říční se živí menšími rybami. Dosahuje délky max. 50cm, zpravidla měří jen 25cm. Vysokohřbeté tělo je tmavošedé až olivově zelené, pokryté 5-9 tmavými příčnými pruhy. Přední hřbetní ploutev je vyztužena tvrdými ostnitými paprsky. Okoun říční se do prodeje nedostává často. Je vhodný k pečení, smažení a dušení.

V evropě je rozšířený severně od Pyrenejí a Alp po Sibiř a Kaspické moře. Nevyskytuje se na Balkáně, v Irsku, Skotsku a Norsku. Ježdík žije ve velkých řekách, jezerech a mělkých zátokách. Dosahuje délky jen do 25cm, jen málokdy je v prodejnách k dostání. Ježdík obecný je vhodný k pečení vcelku nebo k přípravě polévek.

Candát obecný se vyskytuje severně od Alp a Balkánu přes celé Německo a střední a východní Evropu až po Aralské jezero. Candát obecný je uměle vysazován i v jiných evropských zemích. Žije ve větších řekách a jezerech, je náročný na obsah kyslíku ve vodě. Živí se menšími rybami. K výrazným znakům candáta obecného patří přední hřbetní ploutev pokrytá podélnými řadami tmavých teček a skvrn. Candát může dosahovat délky až 1,30m, většinou měří jen 40-50cm. Candát obecný je vynikající konzumní rybou, pokud má hmotnost 1-1,5kg je vhodný k nadívání. Můžeme jej také grilovat, péct nebo dusit pod solnou krustou. Maso candáta se hodí i na přípravu rybích nádivek.

Je rozšířený v řekách Kanady a USA tekoucích k Atlantskému oceánu. Mořčák je v prodejnách běžně k dostání. Dorůstá délky 50cm a dosahuje hmotnosti asi 2kg. Ryby mají zelenavý hřbet, světlejší boky a bělavé břicho. Jemné, bílé maso mořčáků je vhodné k dušení, smažení i grilování.

Jedná se o africký druh, původně žijící jen na povodí Nilu, Nigeru a Senegalu. Dnes se většinou loví ve východoafrických jezerech. Okoun nilský má vysokohřbeté, zploštělé tělo pokryté silnými šupinami a špičatou, nahoru směřující tlamu. Ryby dorůstají délky až 2m, dosahují hmotnosti 80kg. Filetovaný okoun nilský je vhodný především ke smažení. Má jemné, pevné maso vynikající chuti.

Severoamerický druh, který byl v 19. století uměle vysazován v jižním Německu, Rakousku a jižním Rusku. Okounek pstruhový má protáhlé tělo a velkou, ze stran zploštělou hlavu. Hřbet je olivově zelený, boky jsou světlejší a břicho bělavé. Podél postranní čáry se táhne široký, tmavý pruh, místy přerušovaný. Hlava je příčně pruhovaná. Okounek dosahuje délky 60-90cm, hmotnosti asi 10kg. Maso okounka pstruhového je vhodné především ke smažení.

Původně pochází ze Severní Ameriky, dnes je rozšířeným druhem i ve střední a jižní Evropě. Slunečnice pestrá je vysokohřbetá ryba s okrouhlým tělem. Hřbetní ploutev je v přední části vyztužena pevnými paprsky, na zadní části jsou paprsky měkké. Tělo má olivově hnědou barvu a je pokryté měňavými, pestrými skvrnami, které ve slunečním světle září a třpytí se – odtud název slunečnice. Na zadním okraji skřelí je výrazná tmavá skvrna. Slunečnice dorůstají délky jen 15-30cm. Maso je vhodné zejména ke smažení. Dalšími druhy slunečnic jsou slunečnice ušatá, slunečnice velkoploutvá, slunečnice červenouchá,dále černá crappie, bílá crappie a okounek paví.

Je rozšířený severně od Alp a Pyrenejí a v severní Asii. Žije ve studené, čisté tekoucí vodě nebo v chladných jezerech. Mník může dorůst až do 1,20m, většinou ale měří jen 30-50cm. Dosahuje hmotnosti asi 500g. Tělo má válcovitý tvar, v zadní části se postupně zplošťuje. Hlava je plochá, široká. U nozder má mník dva krátké vousky a jeden dlouhý na spodní čelisti. Hřbet a boky jsou mramorované, zbarvení je žlutohnědé, břicho bělavé. Zadní i hřbetní ploutve mají mníci velmi dlouhé. Mníci loví v noci, hledají potravu u dna. V jejich játrech, která jsou delikatesou, se ukládají škodlivé látky, při kuchyňské úpravě se musí proto dobře propéct. Nejlépe chutnají restovaná na másle. Pokud ryba žije ve znečištěném vodním toku, neměla by se játra konzumovat vůbec. Mník má jemné, aromatické bílé maso. Rybu často napadají paraziti, maso je nutné dobře propéct stejně jako játra.

Rozšířená je od jižního Norska až po Mauretánii, včetně západních oblastí Středomoří. Žije v pobřežních vodách, na jaře putuje k trdlištím nacházejícím se v horních tocích řek. Dříve se vyskytovala i na našem území. V důsledku znečištění řek jsou v současnosti stavy placky pomořanské nízké. Placky patří do čeledi sleďovitých, mají ale vyšší hřbet. Na boku mají řadu tmavých skvrn, boky i břicho jsou stříbřité. Ryby dosahují délky max. 70cm, většinou měří jen 30-50cm, samice bývají větší. Placky vcelku jsou vhodné na smažení, filetované se hodí na všechny způsoby tepelné úpravy. Uzené placky jsou chutné před třením, potom maso bývá suché.

Placka skvrnitá je rozšířená od jižního Norska a severního pobřeží Baltu až po Maroko, vyskytuje se ve Středozemním moři a v částech Černého moře. Je velmi podobná placce pomořanské, poznávacím znakem je více skvrn na bocích. Placka skvrnitá je vhodná ke smažení, filetovanou můžeme upravovat všemi způsoby. Chuťově je trochu slabší než placka pomořanská.