Tuky a oleje

RAKYTNÍKOVÝ OLEJ – anglicky Sea buckthorn oil je velmi cenný rostlinný olej vyráběný z jadýrek a dužiny rakytníku řešetlákového (latinsky Hippophae rhamnoides). Vitamínová bomba Rakytníkový olej je nejcennější látka plodů rakytníku, ze kterých se získává pomocí studeného lisování. Obsahuje množství nenasycených mastných kyselin a velmi široké spektrum vitamínů, a má dokonce přibližně 3x vyšší obsah betakarotenu než mrkev, proto o něm můžeme právem mluvit jako o „vitamínové bombě“. Původ a výskyt Rakytník, ze kterého je vzácný olej vyráběn, má přirozený původ na územích Číny, Mongolska, Nepálu, Sibiře a Indie. O jeho léčivých účincích se našly záznamy až z doby antického Řecka. Technologie extrakce rakytníkového oleje byla vynalezena v Rusku před více než 50 lety. Současnost Obliba Rakytníkového oleje a rakytníku jako takového se soustřeďuje zejména ve střední Asii, ale i v Evropě. V Americe, kam se rakytník dostal pravděpodobně s ruskými emigranti, obliba rakytníkového oleje roste pomaleji. Struktura, chuť, vůně… Rakytníkový olej je olejnatá tekutina tmavě oranžové až červené barvy. Má charakteristickou vůni a chuť. Zdraví a vitamíny Rakytníkový olej obsahuje směs karotenů a karotenoidů, látek, které mají výrazné antioxidační účinky. Rakytníkový olej je bohatým zdrojem zdraví prospěšných mastných kyselin, obsahuje kyselinu olejovou olejové, linoleovou, palmitinovou a další, tedy omega 3, omega 6, omega 7 a omega 8 nenasycených mastných kyselin. Rakytníkový olej je bohatým zdrojem vitamínů (A, K, E, D, B1, B6), obsahuje kyselinu listovou, třísloviny a minerální soli. Léčivá hodnota rakytníkového oleje spočívá v jeho schopnosti regenerovat pokožku a sliznice, pomáhá hojit popáleniny, vředy i drobná zdanění kůže. Je též ceněn pro své omlazující účinky. Použití rakytníkového oleje v gastronomii Rakytníkový olej je nejlepší konzumovat po lžičkách, případně jej využít ve studené kuchyni, není určen k tepelným úpravám pokrmů. Použití v péči o tělo Rakytníkový olej je možné využít k zábalům, potírání ran či péči o pokožku hlavy a vlasové kořínky. Můžeme se s ním setkat i v regenerační nebo léčebné kosmetice. Dostupnost, spotřeba a skladování Rakytníkový olej je k dostání v obchodech se zdravou výživou a v lékárnách. Rakytníkový olej se skladuje v temnu při teplotě 5 – 10°C. Před otevřením je jeho trvanlivost 6 měsíců. Po otevření je potřeba jej spotřebovat do 3 měsíců. Léčivé účinky Rakytníkový olej - posiluje imunitu - napomáhá správné funkci trávicího ústrojí - regeneruje pokožku - má antioxidační a antibakteriální účinky - obnovuje pružnost a průchodnost cév - upravuje arteriální tlak - rozpouští hleny - napomáhá léčbě rakoviny - přispívá k rychlejšímu růstu vlasů a omezuje jejich vypadávání

Řepkový olej patří k nejvíce používaným olejům v teplé i studené kuchyni. Je vhodný na smažení, fritování, pečení a další tepelné úpravy, používá se ale třeba i do salátů.   Řepkový olej se získává podle mezinárodních standardních postupů ze semen řepky olejné. Podle všech výzkumů a analýz je v současné době řepkový olej z nutričního hlediska vzhledem k složení a poměru mastných kyselin nejlepší ze všech rostlinných olejů. Podle některých kritérií – například obsahu nezdravých nasycených mastných kyselin nebo prospěšných omega-3 mastných kyselin, je dokonce lepší než olej olivový.   Využití řepkového oleje v gastronomii Vylisovaný surový olej se pak používá na smažení, fritování a další tepelné úpravy, ale i při výrobě mnoha potravin – například majonéz, tatarských omáček nebo rostlinných tuků. Přidává se také do salátů a nálevů. V Německu je řepkový olej nejoblíbenějším a nejvíce používaným rostlinným olejem.    Složení řepkového oleje Olej z řepky olejné obsahuje velmi málo nezdravých nasycených mastných kyselin a naopak poměrně značné množství zdravějších mononenasycených a esenciálních mastných kyselin – až 70 %, a kyseliny omega-6 i omega 3. Používání řepkového oleje je tedy vzhledem k obsahu a poměru mastných kyselin v potravinářství a gastronomii doporučováno.   Vliv řepkového oleje na lidské zdraví V minulosti v řepkovém oleji byl poměrně vysoký obsah dieteticky nevhodné kyseliny erukové, ten se ale podařilo šlechtěním rostlin výrazně snížit a pěstují se již dokonce bezerukové odrůdy. Podle norem nesmí být v oleji obsah kyseliny erukové vyšší než 2 %, reálně se ale ve většině druhů řepkového oleje obsah této kyseliny pohybuje okolo desetiny procenta a to je množství pro lidské zdraví naprosto neškodné. Podle mnoha různých průzkumů nemá používání řepkové oleje žádné větší negativní dopady na lidský organismus. Bylo dokonce zjištěno, že konzumace jeden a půl polévkové lžíce – cca 19 gramů – nízkoerukového řepkového oleje denně může vzhledem k obsahu nenasycených mastných kyselin snížit riziko vzniku ischemické choroby srdeční za předpokladu, že řepkový olej nahradí srovnatelné množství masycených mastných kyselin a nezvýší se celkový denní energetický příjem. Řepkový olej mimo příznivého složení mastných kyselin obsahuje i další pro lidské zdraví důležité látky, zejména steroly a tokoferoly.

Saflorový olej je ze 100% složen za semen safloru, tzv. světlice. Známe saflorový olej lisovaný za studena, rafinovaný, lisovaný a saflorový bioolej. Všechny tyto varianty mají podobný obsah mastných kyselin. Obsah vitaminu E je 45mg na 100ml oleje. Rafinovaný olej má neutrální chuť, olej lisovaný za studena chutná po ovoci. Saflorový olej se používá na vaření, dušení, je vhodný i ke krátkému pečení. Výborně se hodí k salátům, přidává se také do zálivek a do omáček. Rafinovaný olej je k dostání v supermarketech, olej lisovaný za studena nebo bioolej je možné zakoupit pouze v prodejnách se zdravou výživou. Tyto oleje se uchovávají v temnu a chladu, je třeba respektovat dobu trvanlivosti.

Výchozí surovinou pro získání tohoto oleje jsou sezamová semínka. Známe dva druhy sezamového oleje: tmavý sezamový olej - je vyroben z pražených sezamových semínek a světlý sezamový olej - pro jeho získání slouží nezpracovaná semínka. Tento olej se dělí na olej lisovaný za studena a rafinovaný olej. Obsahuje vícenenasycené a jednoduché mastné kyseliny a vitamin E - 93mg na 100ml oleje. Olej lisovaný za studena má ořechovou chuť, rafinovaný olej chutná neutrálně. Oba oleje mají žlutou barvu, rafinovaný je světlejší. Sezamový olej je oblíbený v orientální a asijské kuchyni. Lze jej použít k dušení a k vaření, hodí se také na sladké pokrmy a na saláty. Tmavým sezamovým olejem je možné okořenit pokrmy wok. Tyto oleje jsou k dostání v asijských obchodech nebo v dobře zásobených supermarketech. Uchovávají se v temnu a chladu, mají velmi dlouhou trvanlivost.

Slunečnicový olej patří k oblíbeným olejům v teplé i studené kuchyni. Je vhodný na smažení, fritování a další různé tepelné úpravy, ale také třeba i do salátů.   Slunečnicový olej se získává ze semen slunečnice. Využívá se nejvíce v gastronomii, ale pro své zvláčňující účinky se druh oleje s vysokým obsahem kyseliny olejové používá i v kosmetickém průmyslu. Olej ze semen slunečnice je v pokojové teplotě kapalný, rafinový je čirý a lehce jantarově zbarvený, má slabé tukové aroma. Teplota rozkladu rafinovaného slunečnicového oleje je 232° Celsia, nerafinovaného jen 107° Celsia. V teplé kuchyni se tedy používá olej rafinovaní.   Využití slunečnicového oleje v gastronomii Slunečnicový rafinovaný olej je možné použít na smažení, fritování a další tepelné úpravy. V studené kuchyni se přidává například do salátů nebo zálivek.   Složení slunečnicového oleje Slunečnicový olej obsahuje v příznivém poměru zdravé mononenasycené a polynenasycené tuky, obsah nevhodných nasycených tuků je poměrně nízký. V oleji je také značné množství vitamínu E, lecitin, tokofenoly a karetonoidy. Obsah nenasycených mastných kyselin se liší podle podnebí a odrůdy rostlin - kyselina linolová je v oleji obsažena 48 do 74 %, kyselina olejová od 14 do 40 %, kyselina palmitová od 4 do 9 % a kyselina stearová od 1 do 7 %. V současnosti se vyrábí několik druhů slunečnicového oleje, které mají různé obsahy uvedených kyselin. Na trhu je například olej s vysokým – až 82 % - nebo středním obsahem kyseliny olejové, olej s vysokým obsahem kyseliny linolové jí obsahuje nejméně 69 %. Ve Španělsku se vyrábí slunečnicový olej s vysokým obsahem kyseliny stearové.

Surovinou pro získání tohoto oleje jsou výhradně sójové boby. Zpravidla je sójový olej rafinovaný, existuje ale i olej lisovaný za studena. Sójový olej má vysoký podíl kyseliny linolové a fos-fatidů. Olej lisovaný za studena má svou charakteristickou chuť, jinak je sójový olej v podstatě bez chuti. V kuchyni se používá do omáček, zálivek na salát nebo k nakládání zeleniny. Hodí se také k pečení, smažení, dušení i k marinování pokrmů. K dostání je běžně v supermarketech. Sójový olej lisovaný za studena je možné zakoupit pouze v prodejnách se zdravou výživou. Uchovává se v temnu a při pokojové teplotě.

KOKOSOVÝ OLEJ - rostlinný olej získávaný z dužiny kokosových ořechů rostliny kokosovníku ořechoplodého (Cocos nucifera) je známý pro své mnohostranné využití nejen v gastronomii, ale i v péči o zdraví celého těla. Zdravý, všestranný a zázračný Kokosový olej se řadí mezi superpotraviny, tedy potraviny, které mají mimořádně všestranné léčebné účinky. Za studena lisovaný kokosový olej obsahuje tělu prospěšné nasycené mastné kyseliny, které mají výrazné antibakteriální a antivirové účinky a rovněž je v nich rozpustných i mnoho vitamínů. Má vysokou tepelnou stabilitu, a proto ho využijete nejen ve studené kuchyni, ale perfektně se hodí i ke smažení, protože se nepřepaluje ani při teplotách dosahujících 200°C. Krom gastronomického užití je znám i jako skvělý pomocník v péči o tělo a je právem považován za „elixír krásy a mládí“. Původ a výskyt Kokosový olej se využívá již stovky let. Údajně byl znám již v dobách královny Kleopatry, která si pomocí něj udržovala své mládí a krásu. V současnosti se roční produkce kokosového oleje pohybuje mezi 5 a 7 tunami a tvoří okolo 2,5% světové produkce rostlinných olejů. Nejčastějším zdrojem kokosových ořechů, ze kterých se kokosový olej vyrábí, je ostrovní oblast Pacifiku. Hojně je olej vyráběn z kokosů na ostrovech Srí Lanka či Filipíny, které jsou až z 95% osázeny kokosovými palmami. Právě sběr ořechů v době sklizně bývá pro místní domorodce jednou z hlavních pracovních náplní. Struktura, chuť, vůně… Kokosový olej si při běžné pokojové teplotě zachovává krémovou až pevnou konzistenci a snadno se roztírá například na chleba. Při kontaktu s pokožkou okamžitě taje, neboť teplota, při které kosový olej kapalní, je okolo 23-26 °C. Panenský kokosový olej má světle krémové zbarvení a typickou lahodnou kokosovou vůni a chuť. Na druhou stranu se ale můžeme setkat s rafinovaným kokosovým olejem, který je sice méně kvalitní, ale barvou, vůní a chutí je neutrální. Výroba Dříve se kokosový olej vyráběl tradiční ruční metodou, s tou se však dnes již často nesetkáme. Mnohem častější je mechanický způsob výroby. Současná výroba kokosového oleje zachovává schválené postupy, které můžeme rozdělit na dva základní druhy: mokrý proces (za studena) a suchý proces. Oba dva začínají ručním sběrem zralých kokosových ořechů ve staří 2 – 20 měsíců. Mokrý proces neboli výroba „za studena“ Při výrobě za studena se olej získává z čerstvé dužiny kokosových ořechů (neboli kokosové masy) mechanickým lisováním. Následně se olej očistí oddělením cukru a vody pomocí mechanické centrifugy. Tento postup je velmi šetrný a výsledný produkt si zachovává veškeré přírodní vlastnosti kokosu. Navíc je velice stabilní a vydrží bez žluknutí či poškození až několik let. Suchý proces Při suchém procesu je kokosový olej získáván ze syrové dužiny (kopry), která je nejprve usušena na slunci či během skladování. Při tomto druhu zpracování je využito několik chemických procesů, a to var, který oddělí olej od vody, následně kvašení, které trvá až 36 hodin, chlazení a použití mechanické centrifugy. Na závěr se olej mírně zahřeje, aby z něj vyprchala poslední vlhkost, a filtruje. Suchým procesem vzniká běžný kokosový olej, který je levný. Bohužel při něm nedochází k ideálnímu oddělení cukru, a tudíž olej postupem času fermentuje a ztrácí svou krásnou vůni i kvalitu. Rafinovaný tuk Dalším ze způsobů úpravy kokosového oleje je rafinování. Během rafinování je sušená kopra umístěna v hydraulickém lisu s přidanou teplotou a získaný olej je následně očištěn chemickým procesem. Behem rafinování se olej zbavuje své přirozené barvy, vůně i specifické chuti, ale je zdravotně nezávadný. Je určen zejména pro komerční zpracování potravin a kosmetické, průmyslové a farmaceutické účely. Pokud si tedy kokosový olej chceme pořídit pro jeho lahodnou chuť a příznivé zdravotní účinky, musíme vybírat mezi panenskými oleji, které si zachovávají své přirozené cenné látky. Zdraví a vitamíny Za studena lisovaný kokosový olej obsahuje přibližně 90 % mastných nasycených kyselin. Tyto kyseliny se dělí podle délky molekulových řetězců. Nasycené tuky v kokosovém oleji se vyznačují středně dlouhými řetězci, tzv.MCT (medium chain triglyceride), které mají tu pozitivní vlastnost, že se velmi rychle metabolizují a tělo je hned efektivně přeměňuje v energii, aniž by je ukládala v tuk a měla negativní vliv na cholesterol. Největší podíl zaujímá kyselina laurová, která tvoří 50% kokosového oleje a v těle se přeměňuje na monoulaurin, který má výrazné antibakteriální, antivirové a antimykotické účinky. Dále je v kokosovém oleji obsaženakyselina kaprová (6%), ta narušuje buněčnou stěnu kvasinek a působí tak proti jejich šíření. Dále kyselina kaprylová (7%), která se v těle přeměňuje na monokaprín. Ten má (podobně jako kyselina laurová), anitivirotický vliv a dokáže potlačovat viry, jako například herpes simplex a jejo antibakteriální účinky přispívají v boji proti chlamydiím. Panenský kokosový olej si rovněž uchovává své přirozené vitamíny A, E a C. Použití kokosového oleje v gastronomii Kokosový olej můžeme v kuchyni uplatnit na mnoho způsobů. Za studena lisovaný je velmi trvanlivý a vydrží nám i mnoho let bez ztráty svých kvalit a struktury. V teplé kuchyni se výborně hodí ke smažení, protože si udržuje svou tepelnou stálost až do 200°C (nepřepaluje se) a díky své exotické kokosové chuti harmonicky dokresluje aroma a chuť orientálních a asijských pokrmů. Při vaření, pečení i smažení kokosový olej nahradí jakýkoliv tuk, a lze ho tudíž použít k pečení koláčů, dochucování dezertů, krémů i kaší, přípravě palačinek či smažení masa. Ve studené kuchyni najde uplatnění při přípravě salátů a pomazánek. Poslouží i jako tuk k mazání pečiva. Použití v péči o tělo Kokosový olej je díky své krémové struktuře, která při kontaktu s lidským tělem taje, skvělým pomocníkem v péči o pokožku těla a rukou, vlasů i nehtů. Můžeme jej používat i jako balzám po holení, balzám na rty, jako aromatický masážní olej ale i jako prostředek k bělení zubů. Po koupeli či sprše je možné olej použít místo běžného tělového mléka. Dobře se vstřebává a nezanechává mastný film. Pokud máte suchou, citlivou a popraskanou kůži, nebo trpíte ekzémem či vyrážkou, je pro vás kokosový olej tou správnou volbou, kůži zvláčňuje a dodává jí zdravý vzhled. Může se přidat i do koupele jako běžný koupelový olej. V péči o vlasy oceníte kokosový olej rovněž pro jeho široké využití. Používá se k vlasovým zábalům, jako zvláčňující maska před samotným mytím či jako závěrečná péče na vlasové konečky, která je hydratuje a zabraňuje jejich lámání. Lze jej také vetřít do vlasové pokožky, například v létě po spálení sluncem. Léčivé účinky Kokosový olej - pomáhá při léčbě ekzémů a popraskané kůže - urychluje hojení a má protizánětlivé účinky - posiluje zuby a dásně a snižuje kazivost zubů - působí jako antioxidant - při užití k masážním účelům snižuje stres a pomáhá relaxovat - snižuje hladinu cholesterolu v krvi - působí příznivě na trávení - zvyšuje imunitu - má antibiotické účinky, pomáhá ničit bakterie, viry, plísně a kvasinky Při zevním užívání kokosový olej zlepšuje stav pokožky a pomáhá předcházet předčasnému stárnutí pleti. Až na výjimky je kokosový olej výborně snášen i na citlivých intimních místech. Působí antimykoticky, a je tedy možné jej využít i jako masážní a lubrikační gel Přestože kokosový olej provází obecný věhlas, nalezneme i na něm pár možných negativ. Při užití v gastronomii nemusí přirozené kokosové aroma a chuť vyhovovat úplně každému, neboť ovlivňuje chuť výsledných pokrmů. V péči o pleť může výjimečně způsobit například vznik pupínků. Všeobecně je ale kokosový olej velmi dobře snášen a v poslední době zažívá pro své zázračné účinky a široké využití velký boom. Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif";}

Pokrmové rostlinné tuky se vyrábí z rostlinných olejů. Kvalitní mají příznivé složení mastných kyselin, neobsahují cholesterol a jsou obohacovány o další látky, důležité pro lidský organismus.   Pokrmový rostlinný tuk Chuťově neutrální pokrmové tuky jsou 100 % rostlinné tuky, vhodné především na fritování, smažení a dušení. Mohou se použít i při velmi vysokých teplotách – přepalují se až při teplotě 220° Celsia. Rostlinný tuk s 10 % másla má jemné máslové aroma, je ho také možné používat při vysokých teplotách ale i ve studené kuchyni   Použití rostlinných tuků v gastronomii Pro použití za studena jsou kvalitní rostlinné tuky vhodnější něž tuky živočišné, jako je například máslo nebo pomazánkové máslo. Na rozdíl od másla se velmi dobře roztírají a mají podle druhu i různou tučnost. Nízkotučné jsou vhodné především pro osoby s nadváhou nebo vyšší hladinou cholesterolu v krvi. Stoprocentní rostlinné tuky jsou také vhodné pro smažení, pečení, fritování a další tepelné úpravy, ale i ty musí být samozřejmě kvalitní.   Složení pokrmových rostlinných tuků Pokrmové rostlinné tuky se skládají především z nenasycených mastných kyselin, neobsahují cholesterol a často jsou také obohaceny o další důležité látky – vitamíny A, E a D a rostlinné steroly. Kvalitní rostlinné pokrmové kuty mají nízký obsah trans mastných kyselin – TFA, na obale musí být uvedeno, že tuk obsahuje méně než 1 % TFA, případně jen stopové množství TFA. V současné době se vyrábí i rostlinné tuky s vyšším obsahem TFA. Při procesu částečné hydrogenace, který se při jejich výrobě používá, vznikají právě trans kyseliny, které nejsou zdraví prospěšné. Většina výrobců už ale přešla na novou technologii – tzv. interestericifaci, při které se množství těchto kyselin pohybuje do 1 % obsahu všech mastných kyselin. Pokud na obale není uvedeno žádné složení mastných kyselin, nebo je případně nesrozumitelné, pak takové tuky nekupujte a nepoužívejte.

MÁSLO - latinsky Butyrum, anglicky Butter - je živočišný tuk s mléčným základem. Vyrábí se ze smetany, mléka a mléčné sušiny. Musí obsahovat alespoň 80 procent tuku. Dnes se již vyrábí průmyslově, ale v podstatě pořád stejnou metodou jako v minulosti. Džbán vína, bochník chleba a máslo Máslo je vzácnou a váženou potravinou, jejíž počátky bychom našli již před 10 tisíci lety v dobách, kdy se začala domestikovat zvířata. Máslo se stalo tradičním pokrmem a podávalo se s chlebem a vínem, případně solí i při slavnostních příležitostech. Dnes je máslo na celém světě jeden z nejčastěji konzumovaných tuků.  Vzhled, chuť a aroma Máslo je velmi dobře roztíratelné, má specifickou chuť i aroma. Vůně je ovlivněna obsahem mastných kyselin, chuť mléčnými bílkovinami. Dělení Druhy másla podle obsahu tuku Kvalita másla záleží především na obsahu mléčného tuku. Máslo přepuštěné (Ghí) – obsah mléčného tuku je minimálně 99,9 %, odborně je nazýváno „mléčný bezvodý tuk“. Má jiné vlastnosti než klasické máslo, může se na něm i smažit. Má i delší trvanlivost a charakteristickou oříškovou chuť. Máslo – čerstvé, konzumní nebo stolní – vyrábí se pouze ze smetany a obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, většina druhů má jeho obsah 80 %. Máslo se smetanovým zákysem – obsahuje minimálně 75 % mléčného tuku. Máslo se sníženým obsahem tuku – obsah mléčného tuku je minimálně 61 %. Máslo s nízkým obsahem tuku – minimální obsah mléčného tuku je 41 %. Tři-čtvrtě-tučné máslo – máslo s obsahem mléčného tuku 60 % - nový produkt několika mlékárenských podniků. Polotučné máslo – obsah mléčného tuku je 40%, ale v některých případech i 39 % tuku, a správně by se označení „máslo“ u tohoto výrobku nemělo používat Druhy másla podle trvanlivosti Máslo je možné uskladnit podle jeho druhu a způsobu výroby od 20 dnů až na dobu delší než 1 rok. Čerstvé máslo – na obalu musí být uvedeno „čerstvé“. Jeho trvanlivost od data výroby je pouze 20 dnů a teplota skladování maximálně 8 °C. Má výraznou chuť a vůni. Stolní – konzumní – máslo – na obalu není označené jako „čerstvé“, může se skladovat přibližně 3 měsíce v chladírenských teplotách do 6 °C nebo v mrazírenských teplotách do 18 °C i dobu delší než 1 rok. Nemá tak dobrou chuť a vůni, jako máslo čerstvé. Máslo – bez označení „čerstvé“, „konzumní“ nebo „stolní“ - má dobu skladování od 35 do 55 dní od data výroby. Na obalu musí být uvedeno datum minimální trvanlivosti při dodržení vhodných skladovacích podmínek. Zdraví a vitamíny Čerstvé klasické máslo je vyrobeno ze smetany a obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, obsah vody nesmí být vyšší než 16 %. Zbylou část tvoří bílkoviny a sacharózy. Převážná většina vyráběných druhů klasického másla má obsah mléčného tuku 82 %. Na trhu jsou i másla se smetanovým zákysem, který obsahují maximálně 75 % mléčného tuku. V některých případech se jedná o směsi s rostlinnými tuky, ve kterých je základem smetana a v průběhu výroby je do směsi přidáván rostlinný tuk. Tyto výrobky se ale jako máslo neoznačují, nebo by se tak označovat neměly. Máslo obsahuje vitamíny A, D, E a K, v malém množství vitamín B6 a B12, v stopovém množství vitamín C. Máslo obsahuje karoten a riboflavin, v malém množství i tiamin a niacin. Z minerálních látek je v másle především sodík, draslík, fosfor, vápník, chlor a hořčík, v menším množství mangan, jód a měď, v stopovém množství selen, železo a zinek. Jsou v něm ale i nezdravé nenasycené a trans-nenasycené mastné kyseliny, velký je i obsah cholesterolu – přibližně 240 mg na 100 gramů. Kvalitní máslo má pozitivní vliv na nervový systém, zdravým lidem při konzumaci v přiměřeném množství neublíží a nemělo by chybět ve výživě dětí. Na druhou stranu by měli jeho konzumaci omezit lidé se srdečními a cévními potížemi a vyšší hladinou cholesterolu v krvi. Máslo neobsahuje žádnou vlákninu a jeho energetická hodnota je 3059 kJ na 100 g. Použití másla v gastronomii Máslo se nejčastěji používá k mazání pečiva nebo ve studené kuchyni například k přípravě různých pomazánek, krémů a náplní. Je ho možné dochutit česnekem, bylinkami nebo jiným kořením, kakaem či cukrem. Z hlediska zdravé výživy jsou ale pro konzumaci vhodnější rostlinné tuky. Máslo se využívá i k potírání kuřecího masa, ryb a vylepšení jejich vzhledu. Nemělo by se používat ke smažení. Pokud ale v případě tepelné úpravy ryb – například v receptech „candát na másle“ nebo „pstruh na másle“ – nedojde k přepálení másla, nejsou škodlivé účinky na organismus člověka v podstatě žádné, protože ryby obsahují zdraví prospěšné tuky. Důležitou roli má máslo také při pečení dortů a sladkých dezertů, dnes se tuk v zákuscích často nahrazuje rostlinným tukem. Jak a podle čeho kupovat Máslo je na trhu k dostání v cenách od přibližně 29 až do 50 korun za balení o váze 250 gramů. Někteří výrobci ale máslo dodávají i v balení s váhou 200 gramů, které je ovšem velmi podobné 250 gramovému, na který je převážná většina zákazníků zvyklá. Při nákupu je tedy potřeba sledovat nejen cenu a obsah mléčného tuku, ale i váhu. Máslový krém - Na trhu jsou i různé výrobky, které se vyrábí z mléčného tuku, do kterého se přidává tuk rostlinný. Vypadají na první pohled jako máslo, ale o máslo se nejedná – je to v podstatě jen máslový krém. Na obalu jsou názvy jako například Máslíčko nebo Masielko, do této kategorie patří i známé výrobky Jihočeské AB, Olé!, Rama Créme Boniour nebo Zlatá Haná. Léčivé účinky Máslo - má pozitivní vliv na nervový systém - má pozitivní vliv na vývoj dítěte            

Vepřové sádlo je tuk živočišného původu, škvaří se ze hřbetního a plstního sádla vepřů. Vyrábí se průmyslově i v domácnostech, patří k nejvíce oblíbeným a používaným tukům. Vlastnosti sádla se mohou lišit podle toho, z jaké části zvířete je tuk získán. Použití vepřového sádla Vepřové sádlo se používá v teplé kuchyni, nejčastěji k pečení a smažení, ale i k přímé konzumaci. Dobře se roztírá, má velmi příjemnou chuť. Používá se také k výrobě mýdla a mastí, velmi dobře pomáhá při hojení jizev a také při vytahování hnisu z pod kůže.   Složení sádla Vepřové sádlo je velmi kalorické, obsahuje 3 600 kJ na 100 gramů – 64 kcal na jednu polévkovou lžíci. Skládá se z 99 procent z tuků, především nasycených mastných kyselin, kterých je v něm až 40 %, dále 45 procent mononenasycených tuků a 10 procent tuků polynenasycených. Podle novým poznatků sádlo nezvyšuje hladinu cholesterolu a dříve mu přisuzované srdeční a cévní problémy způsobuje spíše vysoký obsah cukrů ve stravě.   Výroba a skladování sádla Při domácí výrobě sádla se syrový tuk nakrájí na malé kousky a na malé teplotě pak zahřívá. Teplota ohřevu musí být skutečně poměrně nízká, protože sádlo by se mohlo znehodnotit nežádoucím pachem spáleniny. Tekutý tuk se scedí od zbylých kousků – tzv. škvarků, a nechá se vychladnout. Do tekutého sádla se může přidat malé množství mléka pro lepší barvu a křupavost škvarků. Tekuté sádlo se slévá do uzavíratelných sklenic, ty se uzavřou, otočí dnem vzhůru a nechají vychladnout. Sádlo se ve sklenicích tímto způsobem samo sterilizuje. Po částečném vychladnutí se ještě za tekuté stavu sádla sklenice převrátí a sádlo se nechá zcela vychladnout do bílé tuhé podoby. Sklenice se sádlem by se měly skladovat v chladném a suchém prostředí. Průmyslová výroba sádla probíhá tzv. mokrou cestou, kdy se tuk získává varem ve vodě a následnou dekantací, umožněnou nerozpustností sádla ve vodě, nebo extrakcí vodní parou ve vysoké teplotě. Sádlo je pak chuťově i aromaticky neutrální a vhodné pro nejrůznější použití. Průmyslově vyrobené sádlo se ještě upravuje hydrogenací nebo se do něj přidávají antioxidanty.