Mořské plody

Vyskytuje se u pobřeží Austrálie, je zde velmi oblíbená. Žije v úsecích s písčitým dnem v pásmu přílivu a odlivu. Schránka violetky deltovité je bělavá až růžová nebo purpurová, dosahuje šířky asi 5cm. Lastury mají asymetrický tvar, na jejich povrchu jsou plochá soustředná žebra. Vnitřní stěny lastur jsou bílé s purpurovými skvrnami. V Austrálii se tyto mušle konzumují syrové nebo dušené v kořeněné omáčce.

Je rozšířená v celém Středomoří. Břitka menší patří k delikatesám, ve vnitrozemí však není téměř k dostání. Ve Středomoří se prodává běžně, je zde velmi oblíbená. Loví se v Jaderském moři. Schránka je protáhlá, má rourkovitý tvar a dosahuje délky až 17cm. Lastury jsou hnědé, diagonálně rozdělené. Jedna polovina má podélné pruhování a druhá příčné pruhování. Břitky jsou vhodné ke grilování, dušení v páře nebo smažení na másle s trochou česneku.   Dalším druhem prodávaným v Evropě je břitka jedlá, v Severní Americe má komerční význam břitka atlantská.

Je hojně rozšířená  podél evropského pobřeží Atlantiku, v Jaderském moři a v Černém moři. V Americe se intenzivně loví a patří zde k ceněným mlžům. Lastury rozchlipky písečné jsou zbarvené béžově až šedě. Mají asymetrický tvar, na jejich povrchu jsou soustředné prstence. Na špičatější straně od sebe lastury trochu odstávají. Menší mušle tohoto druhu se konzumují syrové, větší se dusí v páře nebo zpracovávají do nádivek. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení nebo fritování.

Vyskytuje se ve východních částech Atlantiku od Norska po Maroko, včetně Severního moře. Schránka dížovky pevné je masivní, světlobéžová, oválného tvaru. Dosahuje délky 4cm, povrch pokrývají nepravidelné soustředné prstence. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení v páře, dížovky se také přidávají do rybích polévek.

Je rozšířená v Atlantiku, vyskytuje se také ve Středozemním moři. Ušeň mořská dorůstá do délky 20cm. Ulita je spirálovitě stočená, na jejím povrchu jsou hnědorůžové skvrny a lehké mramorování. Při přípravě ušní je třeba postupovat opatrně – světlá, masitá noha se nejdříve nakrájí na plátky silné asi 0,5cm. Syrové se používají na přípravu sushi, mohou se také smažit nebo dusit. Před tepelnou úpravou se plátky zlehka naklepou. Ke smažení postačí 1 minuta, potom by maso ztuhlo. Alternativně lze ušně dusit 5-6 hodin – takto dlouhé úpravě byly vystaveny konzervované ušně.

Původní oblastí tohoto druhu je pobřeží Austrálie. Ušeň hladká žije na skalnatých dnech a bočních stěnách skalních útesů pod linií přílivu a odlivu. Ulity těchto ušní jsou zelenavě světlé, oválné a rovnoměrně zakulacené. Jejich povrch je hladký. Na vnějším okraji schránky je asi 12 otvorů. Ušeň hladká dorůstá do délky 15-20cm. Tento druh plžů je možné konzumovat zasyrova, vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.

Vyskytuje se podél západního pobřeží USA a Kanady, žije v hloubkách do 10m. Ušeň kamčatská dnes v Kalifornii patří k chráněným druhům. Ulita je šedohnědě zbarvená, má drsný povrch a poměrně vysokou spirálu se 4-5 otvory. Ušeň kamčatská se konzumuje syrová nebo vařená.

Je rozšířená u evropského pobřeží Atlantiku. Ve Středozemním moři se vyskytuje podobný druh – přílipka modravá. Přílipky se konzumují jen v oblastech výskytu, komerčně se vůbec neloví. Ulita je na povrchu pokrytá různobarevnými prstenci zbarvenými světlošedě až hnědošedě. Žebra ulity probíhají od špičky směrem k okraji, jsou střídavě nižší a vyšší. Přílipka obecná dorůstá do délky 6cm. Lahodná chuť přílipek vynikne po uvaření, mohou se také smažit nebo dusit. Maso potom bývá poněkud tužší. V mnoha oblastech se přílipky konzumují syrové – vyjmou se z ulity, zbaví všech tmavých částí těla a útrobního vaku.   K příbuzným druhům patří jihoafrická přílipka zubatá, která dorůstá do délky 10cm. V Tichomoří se vyskytuje největší zástupce přílipek, přílipka mexická, která dorůstá do délky 15-35cm. Podél západoafrického pobřeží od Maroka po Angolu je rozšířená přílipka průsvitná, která dosahuje velikosti max. 7cm.

Je rozšířená v celém severním Atlantiku, směrem k jihu až po Španělsko. Plážovka vejcorodá žije v blízkosti pobřeží na skalách, vytváří početné kolonie. Charakteristickým znakem těchto plážovek je krátká, okrouhlá ulita kuželovitého tvaru. Špička ulity je ostrá, zbarvení ulity přechází od šedozelené po černou. Na povrchu jsou soustředné pruhy. Ve Francii se plážovky podávají syrové jako součást obložených mís. Vhodným způsobem tepelné úpravy je krátké povaření v osolené vodě nebo v court-bouillonu. Nejčastěji se tyto plži podávají nastudeno v ulitách s vinaigrette – maso se vytahuje přímo u stolu pomocí tenké jehly. Před konzumací je třeba odstranit těžko stravitelné rohovinové víčko.

Vyskytuje se v celém Středozemním moři a v celém Atlantském oceánu. V západním Středomoří se ostranka jaderská prodává běžně, do vnitrozemí se dováží jen málokdy. Ulita je hnědavě béžová, baculatá, spirálovitě stočená. Jsou na ní výrazné ostny. U ústí ulity je podélný sifonovitý kanál. Ostranka jaderská se většinou krátce vaří i s ulitou. Maso bývá tužší, je však velice chutné. Používá se také při přípravě nádivek. Tento druh plžů se v Itálii a ve Španělsku považuje za delikatesu.