Ovoce

BANÁN - plod Banánovníku obecného, latinsky Musa x paradisiaca- je po citrusových plodech celosvětově nejvíce žádané a cenově dostupné ovoce. Chutné a zdravé ovoce Banány jsou lehce stravitelné a obsahují pro lidské tělo mnoho důležitých látek. Při konzumaci banánů je člověk odolnější k stresům, různým citovým podrážděním, emocím…a také má větší touhu po sexu… Původ a historie Původ názvu „banán“ je v arabském slově „banan“, které v překladu znamená prst. Vědci se domnívají, že první plody, podobné banánu byly oloupány a konzumovány již před 10 000 lety. Z archeologických nálezů je průkazné, že botanické druhy, které byly banánům velmi podobné, se vyskytovaly 8 000 let před naším letopočtem na území Papua-Nová Guinea. První písemná zmínka o banánu je z r. 327 před naším letopočtem, a tehdy prý Alexandr Veliký banány ochutnal v Indii. Banánové plantáže jako první založili v r. 200 v Číně, pak banány islámští dobyvatelé přivezli do Palestiny a arabští kupci je rozšířili po celé Africe. V r.1502 portugalští kolonisté začali s pěstováním banánů na plantážích v Karibiku a střední Americe. Současnost Banány jsou v současné době po citrusových plodech nejdůležitější druh ovoce na světě, a to i z hlediska ekonomického. Z Asie pochází 40 % celosvětové produkce, 25 % se vypěstuje v jižní Americe, 15 % v Americe střední a severní a zbytek v Africe. Nejvíce banánů vypěstují v Indii a Brazílii, ale tyto státy je exportují minimálně. Největšími vývozci jsou Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Panama, největšími odběrateli USA a Německo. Ve světě se ročně prodá téměř 15 milionů tun banánů. Zájem o ně - a tím i jejich produkce - se neustále zvyšuje, a to se také odráží na ceně, která je srovnatelná s cenami domácího ovoce. Na pěstování banánů je v současnosti závislých přibližně půl miliardy lidí v Asii a v Africe. K nám se banány dovážejí převážně z tzv. dolarových zemí tropické Ameriky - Ekvádoru, Kostariky, Kolumbie a Guatemaly, ale i z Filipín a Panamy a jsou po jablkách druhým nejvíce konzumovaným ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Banán je ovoce s protáhlým, mírně zahnutým tvarem, žlutou kožovitou slupkou a žlutou dužinou. Banány váží 120 až 200 gramů, z toho 80 % tvoří jejich jedlá část. Jedlá část banánu je pevná a jemná. V porovnání s jinými druhy ovoce banány obsahují jen málo ovocné kyseliny a právě to jim dává jejich typickou jemnou sladkou chuť a vůni. Vůně, chuť i konzistence banánů závisí především na teplotě, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány, které jsou dodávány do Evropy se sklízejí nezralé a dozrávají během přepravy, Snížení teploty během přepravy sice zvyšuje životnost plodů, ale zároveň negativně ovlivňuje jejich kvalitu. Odrůdy Banánovník obecný patří k největším nedřevnatým rostlinám na planetě a je to botanicky bylina. Na celém světě existuje přibližně 1 000 různých odrůd banánů, ale většina má jen místní význam. Banány se rozdělují do skupin ovocných a zeleninových. Velké ovocné banány jsou nejvýznamnější skupinou na trhu. Plná zralost se u nich projevuje, když se na slupce objeví malé hnědé skvrny. Pěstují se téměř na celém světě. Cavendish je nejznámější odrůdou této skupiny. Má typickou žlutou barvu, jemnou sladkou chuť i vůni. Červené ovocné banány mají mírně načervenalou dužinu a barva slupky je tmavá červeno fialová. Tyto banány jsou velmi sladké a aromatické, pěstují se v jihovýchodní Asii, východní Africe a Karibiku. Cukrové – „baby“ – banány mají tenkou slupku a dosahují délky 10 až 12 centimetrů. Mají velmi sladkou a výraznou chuť i výraznější vůni. Oblíbené jsou smažené v medu nebo flambované. Zeleninové banány se před konzumací musí tepelně upravit. Jedlá část je zelená, má vysoký obsah škrobu a také tzv. tanin, který jim dodává trpkou chuť. Zeleninové banány se vaří, smaží nebo pečou a především v Africe jsou základní potravinou, kterou lze srovnat např. s bramborami. Vyrábí se z nich i mouka, vaří se z nich banánové pivo a kečupy, a dokonce i destiluje banánový gin. Zdraví a vitamíny Zralé banány obsahují přibližně 20 % sacharidů jako je glukóza, fruktóza nebo sacharóza. Všechno to jsou tzv. jednoduché cukry. Další složkou banánu je voda, které obsahuje 75 %. Zbytek tvoří pro člověka důležité minerální látky a stopové prvky - draslík, sodík, vápník, hořčík, zinek, mangan a molybden. Banány obsahují i aminokyseliny tryptofan a tyrozin, ale také vitamíny B a A. Mají i vysoký obsah vlákniny. Banány jsou vynikající před, během nebo po sportovním výkonu a zvýšené fyzické námaze, protože rychle doplňují energii. Musí být ale plně zralé - zelené způsobují plynatost. Protože banány obsahují malé množství tuku, jsou vhodné i pro redukční diety a pro osoby s nemocemi žaludku a trávícího ústrojí, protože je zasytí, jsou zároveň lehce stravitelné a díky zásaditým látkám brání překyselení. Vysoký obsah vlákniny pomáhá překonat případné trávicí potíže. Draslík je důležitý pro krevní tlak a činnost srdce i správnou funkci svalů a nervů, vápník a hořčík posilují svaly, mírní křeče a bolesti hlavy. Vitamín B2 pozitivně ovlivňuje metabolismus, B1 působí proti únavě a posiluje nervový systém, B6 je důležitý pro obnovu svalů a při kožních a nervových onemocněních a depresích. Protein tryptofan, který banány obsahují, lidské tělo přemění na tzv. hormon dobré nálady a společně s aminokyselinou tyrosin nám pomáhá klidně usnout a nerušeně spát. Banány jsou tedy všeobecně velmi prospěšné nejen pro pleť, ale i pro nervový systém a zlepšují obranyschopnost organismu. Použití banánu v kuchyni Banány jsou po jablkách nejvíce konzumovaným ovocem u nás a jejich využití v kuchyni je překvapivě poměrně velké. Nejlepší je samozřejmě konzumovat banán syrový, ale můžeme ho i tepelně upravovat. Oloupaný a rozmixovaný banán je vhodný pro malé děti, můžeme ho použít do různých salátů nebo pro zdobení moučníků. Oloupaný banán je ale nutné konzumovat okamžitě, nebo ho alespoň pokapat citronovou šťávou. Teplý banán je vynikající jako příloha k masům, můžeme ho ale i přímo zapéct v kuřecím plátku. U nás jsou banány spíše pochoutkou a zpestřením jídelníčku, v mnoha rozvojových zemích ale tvoří velmi důležitou základní složku potravy. Mimo ovocných banánů se pěstují i banány zeleninové, které mají vyšší obsah škrobu, jsou zelené a bez tepelné úpravy se jíst nedají. Jejich využití je velmi podobné bramborám - vaří se, smaží a pečou. Vyrábí se z nich i banánová mouka, pivo nebo kečup. V těch zemích, kde je ekonomika z velké části na pěstování banánů závislá se z banánovníků využívá téměř všechno. Listy se použijí na zastřešení příbytků, vyrábějí se z nich barviva, deštníky nebo kosmetika, z vláken látky. Jak a podle čeho vybírat Zralý banán je žlutý, nejsou na něm žádná zelená místa a na slupce jsou malé tmavě hnědé skvrny. Přezrálé nebo omačkané banány nemá význam kupovat, naopak zelené nezralé můžeme doma nechat v pokojové teplotě dozrát. Banány nikdy neskladujeme v chladničce nebo mrazáku, protože jsou velmi citlivé na nízké teploty a pak brzy zčernají a ztratí zcela svoji chuť, vůni a všechny důležité vlastnosti. Spotřeba, zrání, skladování Zralé banány nelze dlouho skladovat a jsou určeny k rychlé konzumaci. Pokud oloupaný banán ve velmi krátké době nespotřebujeme, potřeme ho citronovou šťávou a tím zabráníme jeho zhnědnutí a zkažení. Banány můžeme nechat dozrát v pokojové teplotě, která by ale nikdy neměla být nižší než 15 stupňů Celsia. V nižších teplotách banány nedozrají a ani se při nich neskladují! Zajímavosti Banánovník obecný, na kterém rostou banány, je nejvyšší bylina na světě a dosahuje výšky až 16 metrů. Proti bodnutí hmyzu a následnému podráždění a pálení kůže pomáhá potřít postižené místo vnitřkem banánové slupky. Banán mezi hlavními jídly udržuje v těle nezbytnou hladinu cukru a významně omezuje pocit hladu. Je tedy vhodný i při redukčních dietách. Banány jsou vynikající pro načerpání vydané energie, ale také pro zvýšení výkonnosti mozku a pro soustředění. Banány díky obsahu vitamínů B6 a B12 pomáhají při abstinenčních příznacích, pokud se člověk rozhodne přestat kouřit. Koktejl z banánu, mléka a medu uklidní žaludek a obnoví narušenou hladinu cukrů a vody v těle např. po nadměrné spotřebě alkoholu. Léčivé účinky Banány jsou zdravé. Mají vynikající účinky na krevní tlak a činnost srdce, nervovou soustavu, trávící ústrojí a správnou funkci svalů. Pozitivně ovlivňují metabolismus, působí proti únavě a stresu. Banány mohou mít i nežádoucí účinky - pokud je konzumujeme zelené, tedy nezralé, způsobují nadýmání.  

CITRON - latinsky Citrus limon, známý také jakoanglicky lemon, německy Zitrone nebo španělsky limonero - je plod citroníku limonového. Je víc než jen kyselý a zdravý… Citron je ovoce, které zná každý a nikdo nepochybuje o jeho nejrůznějších pozitivních vlastnostech. Citron je díky své chuti nepostradatelný v kuchyni a obsahuje mnoho různých pro naše zdraví důležitých vitamínů a látek. Využívá se také v kosmetice a v domácnosti. Původ a historie Citrony s největší pravděpodobností pochází se severní Indie a Číny, kde znali už přibližně před 2500 lety. Později se dostaly do Persie a Palestiny, ale také do Itálie a Řecka. Po pádu římského císařství citrony z Evropy téměř zmizely. V 8. a 9. století je Mauři začali opět pěstovat ve Španělsku a na Sicílii. Přibližně ve 12.století se citrony rozšířily do mnoha dalších středomořských oblastí. Současnost Citrony se v současné době pěstují především ve Španělsku a Itálii, kteří jsou jejich největšími producenty a vývozcem, dále pak hlavně v Řecku, USA a Argentině, ale také v Jihoafrické republice a Austrálii. Citrony lze pěstovat ve sklenících i v domácnostech při pokojové teplotě i u nás v České republice. Na rozdíl od jiných citrusových plodů totiž můžou kvést a nasazovat na plody po celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Plody citronů mají vejcovitý tvar a velikost přibližně jako slepičí vejce. Kůra je žlutá, ale může být i světle až tmavě zelená a obsahuje velmi aromatický olej. Bledě žlutá šťavnatá dužnina se dělí na 6 až 13 dílků a má výraznou vůni a kyselou chuť. Odrůdy Citronů známe mnoho druhů, jen málo jich je ale k dostání na běžném trhu. V Evropě jsou největšími producenty citronů Itálie a Španělsko. Verna je nejžádanější odrůda v Evropě, která se pěstuje v Itálii. Plody jsou podélné, na obou koncích zašpičatělé, mají tmavší žlutou barvu kůry i dužniny. Obsahují minimum jader a nízký obsah kyseliny citronové. Primofiori se pěstují ve Španělsku a v Itálii, na trh se dodávají v období od října do února. Plody mají typicky žlutou barvu, vyznačují se velkým množstvím šťávy a nižší kyselostí. Dostatečně čerstvé jsou vynikající. Verdelli jsou italské citrony, které se sklízejí od června do září. Plody mají jasnou žlutou barvu kůry i dužniny a zrají až 12 měsíců. Eureka je nejžádanější odrůda citronů, pěstovaná mimo Středomoří v Kalifornii, Jihoafrické republice a Austrálii. Plody mají kůru s tmavší žlutou barvou, dužnina s příjemným aroma má vysoký podíl šťávy i kyseliny, a je bez jader. Cedrát - citrus cedrát - latinsky Citrus medica, známý také jakoanglicky citron, německy Zedratzitrone nebo francouzsky Cédrat je nejstarší známá odrůda citrusových plodů, pocházející ze severovýchodní Indie. Do středomořských oblastí se cedrát dostal kolem r.300 před n.l., ve starověku se využíval jako parfém a proti molům. V současnosti se používá na výrobu citronátu a pěstuje se nejvíce v Itálii, Francii, Řecku a Izraeli. Plod má malý obsah dužiny, kolem které je silnější vrstva bílé vnitřní části tmavě žluté kůry. Zdraví a vitamíny Citrony obsahují především velké množství kyseliny cironové a přibližně 87 % vody, proto se využívají jako přírodní okyselovalo do pokrmů a mačká se z nich kyselá šťáva. Mimo kyseliny citronové je v citronech i kyselina jablečná, octová a mravenčí. V citronech jsou ale i vitamíny skupiny Ca B, a také provitanim A, dále bioflavonoidy, pektin, vonné silice a jen 3 % cukrů. Z dalších důležitých látek v nich najdeme vápník, fosfor, draslík, hořčík, železo nebo zinek. Kyseliny jsou z hlediska zdravotního nejdůležitějšími složkami citronu, protože neobsahují žádné kalorie, a nejsou to ani vitamíny nebo minerální soli. Právě kyseliny zvyšují účinek vitamínu C a jsou velmi antiseptické. Vitamín C je v citronu obsažen trochu méně než v pomeranči. V dužnině i slupce citronu obsažené flavonoidy - především hesperidin a diosmin – působí antioxidačně i protinádorově, posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév a snižují tvorbu krevních sraženin. . Terpeny, které jsou hlavně ve slupce, dodávají citrusům jejich typické aroma. Z terpenů je v citronech nejvíce d-limonen, který má prokázané detoxikační a protirakovinné účinky. Citrony zlepšují odolnost imunitního systému proti různým infekcím, jejich konzumace je dobrá při všech virových i střevních nákazách, mají velké antibakteriální účinky. Zlepšují vstřebávání železa ve střevech, které se do těla dostává z jiné potravy. Ředí krev a tak organismus chrání před vznikem trombózy a mají pozitivní vliv na proudění krve. Napomáhají také vylučování kyseliny močové, která je odpadní látkou metabolismu a tvoří se v těle neustále. Pokud by v těle zůstala, začne se ukládat v kloubech a způsobuje dnovou artritidu a dnové záchvaty, případně vyvolává ledvinové záněty. Citronová šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - pomáhá metabolismu odstraňovat soli usazené v organismu - pročišťuje játra a ledviny, má pozitivní účinky při rozpouštění žlučových kamenů - stimuluje produkci žluči, podporuje trávení a reguluje tělesnou váhu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antibakteriální účinky i při zevním použití – např. pomáhá zastavit krvácení dásní a zpevňuje je, potření odstraňuje svědění a působí proti otoku při bodnutí hmyzem, je účinná při infekcích kůže a proti padání vlasů atd. - dvoutýdenní citronová ozdravná kúra je vyzkoušená při léčbě ledvinových kamenů Použití citronu v kuchyni Citrony – především pak jejich šťáva - se celosvětově nejvíce používají v kuchyni při přípravě jídel a nápojů, ale také k zdobení. Jejich kuchyňským využitím je známá především Itálie, Španělsko a Mexiko. Citrony jako plod se vzhledem k jejich kyselosti syrové v podstatě nekonzumují. Většinou se využívá jejich šťáva, kterou je dobré lisovat i ze slupky, ve které je mnoho aromatických terpenů s výraznými a prokázanými léčivými účinky. Citronová šťáva zlepšuje chuť, vůni i stravitelnost všech odrůd listové zeleniny, rýže a luštěnin. Citronová šťáva se používá při výrobě různých léků a doplňků stravy, a také v kosmetice. Má i výrazné čistící účinky. Příprava citronu před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý citron nakrájet na plátky, pak z koleček odříznout slupku a vyříznout prostřední dřevnatou část. Druhý způsob je odkrojit oba konce, okrájet slupku a pak nakrájet dužninu. Šťávu z citronu snadněji vymačkáme, když ho pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud citron dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud citronové šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování citronu pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Pokud potřebujeme tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, pak nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší citrony pocházejí ze Španělska, Itálie, Řecka a Argentiny. Kupovat bychom měli zralé a maximálně čerstvé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit na zemi původu a období pěstování i sklizně. V žádném případě samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Citrony se většinou sklízí ještě zelené a nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrají a zežloutnou a expedují se na trh. Zralé citrony se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 4°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 12 týdnů. Rozkrojený citron je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat, můžeme ho krátce skladovat zabalený do potravinářské fólie. Zajímavosti Ve většině zemí se ryby nebo smažená masa a jídla podávají s plátky nebo měsíčky citronu. V Mexiku se citrony podávají téměř k všemu jídlu a dokonce i k pivu. Z jednoho citronu průměrné velikosti získáme 1 lžíci kůry a 2 lžíce šťávy Když citron dáme na několik vteřin do mikrovlnné trouby, dostaneme z něj více šťávy, kterou vymačkáme snadněji, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše. Pokud potřebujeme jen několik kapek citronové šťávy, propíchneme kůru dřevěným párátkem a šťávu vymačkáme ze vzniklého otvoru. Párátko pak zapíchneme zpět, citron zabalíme do igelitového sáčku nebo mikroténové fólie a uchováme ho v chladničce pro další použití. Z 1 velkého citron o váze cca 125 gramů získáme přibližně jeden a půl lžičky citrónové kůry. Z velkého citronu nakrájíme většinou 8 průměrně silných plátků, z menšího plodu 6 plátků. Léčivé účinky Pití naředěné citronové šťávy nebo její konzumace v různých salátech - posiluje imunitní systém proti infekcím, virovým a střevním nákazám - odstraňuje soli usazené v organismu a pomáhá rozpouštět žlučové kameny - pročišťuje játra a ledviny, - zlepšuje trávení, stimuluje produkci žluči a reguluje tělesnou váhu - snižuje vysoký krevní tlak, zlepšuje krevní oběh a působí proti trombóze Citronová šťáva má antibakteriální účinky - potírání dásní pomáhá zastavit krvácení a dásně zpevňuje - potření kůže šťávou po štípnutí hmyzem nebo bodnutí včelou nebo vosou odstraňuje svědění a působí proti otoku - pomáhá proti a při výskytu akné nebo jiných typů ekzémů - vtírání citronové šťávy do pokožky hlavy je dobré při infekcích kůže a proti padání vlasů - potírání nehtů kouskem citronu pomůže při záděrách a lámání nehtů, brání vzniku bílých skvrn, které naznačují nedostatek vápníku a zinku v těle Citronová kúra je velmi účinná ozdravující metoda při rozpouštění ledvinových kamenů, a to především v případech, kdy se vytvoří z v těle usazených solí kyseliny močové. Kúra trvá dva týdny. První den před snídaní se vypije šťáva z jednoho citronu, zředěná studenou vodou. Každý další se použije o jeden citron víc až do celkového počtu sedmi. Pak se zase opačně jejich božství snižuje a poslední den se pije opět jen šťáva z jednoho citronu. Kúra není vhodná pro děti a starší osoby, a také pro lidi s nemocnými ledvinami, malým množstvím červených krvinek a vápníku. Citrony můžou mít i nežádoucí toxické účinky, ale v podstatě pouze tehdy, kdy je jejich konzumace, případně zevní použití neředěné šťávy, nadměrné. V takových případech může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci citronů by měli omezit lidé s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší osoby. 11 citronových „zázraků“ Pro krásnou pleť Citrony mají antiseptické účinky, pomáhají udržovat pleť čistou a mastnou pokožku tonizují. Pro snížení váhy Pití ředěné citronové šťávy pomáhá při dietách a snižování váhy. Pro příjemný dech Protože citronová šťáva je přírodní antiseptikum, brání kvašení v ústech. Pití naředěné šťávy z citronu smíchané s medem zajistí příjemný dech. Proti zubnímu kameni Šťáva z citronu je také velmi účinný prostředek i na čištění zubů - kartáček namáčíme do citronové šťávy a zuby čistíme jako se zubní patou. Navíc se přitom posilují dásně. Proti bolestem hlavy Pokud citronovou šťávu naředíme několika lžičkami horkého čaje a vypijeme, zbavíme se ve velmi krátké době bolestí hlavy. Proti astma Už dokonce i mnozí přední světoví lékaři doporučují svým pacientům 2 polévkové lžíce citronové šťávy před každým jídlem a před spaním. Na potíže se žlučníkem Při zdravotních stavech, které jsou zaviněny problémy se žlučníkem je dobré na jeden den omezit všechnu potravu a pít jen naředěnou citronovou šťávu. Proti vyčerpanosti I malé množství citronové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu a trocha šťávy dokonce uhasí žízeň lépe, než větší množství vody. Proti infekcím Citronovou šťávou je dobré potřít různé oděrky nebo místa po bodnutí hmyzem. Citronová šťáva ve vodě např. v tropických oblastech působí jako desinfekce. Na celkové posílení organismu Pokud se cítíme unavení a nejsme dostatečně vytrvalí, je to většinou nedostatkem vápníku v těle. Pitím ředěné citronového koktejlu 2 x denně po dobu 30 dní dojde v těle k chemickým změnám, které posílí výdrž i paměť. Koktejl si připravíme důkladným rozmícháním 1 decilitru citronové šťávy, 1 decilitru sojového mléka a lžičky medu. Poměr šťávy a mléka můžeme měnit podle vlastní chuti, ale 1:1 je nejideálnější. Jako dochucovadlo Citronová šťáva je vynikající přírodní dochucovadlo nejrůznějších pokrmů. Můžeme ji použít například místo octa při dochucování omáček nebo zeleninových salátů. Citron proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek citronové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace citronů a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.  

JABLKO latinsky pupillam, anglicky apple,francouzsky pomme neboněmecky Apfel je plod stromu jabloň domácí - lat. domum pupilám. Jablka mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější ovoce nejen ve střední Evropě, ale na celém světě. Po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Krásné, chutné, voňavé, zdravé… Jablka patří mezi ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Jablko bylo na planetě již dávno před člověkem, a i podle báje o Ráji, Evě a Adamovi provází lidstvo od počátků jeho života na Zemi. Žádné jiné ovoce nemá v historii tak významnou roli. Známe ho z pohanských mýtů, antických pověstí, křesťanských a lidových tradic. Je symbolem lásky, plodnosti a krásy, pokušení i hříchu. Jeho pozitivní účinky na zdraví znali lidé již velmi dávno a jablko má velký význam v lidovém léčitelství a medicíně snad ve všech kulturách. Existuje - a dodnes se využívá - velké množství vyzkoušených receptů, způsobů a možností, podle kterých se dá jablko použít vnitřně i zevně při každodenních různých potížích a onemocněních, a také v kosmetice. Konzumace jednoho jablka denně údajně stačí pro udržení dobrého zdraví a jako prevence proti zdravotním problémům Původ a historie Z historického a kulturního hlediska je člověk s jablkem spojen od dávných dob. Nalezené zkamenělé jádřince prokazují, že jabloně rostly už před 8 500 lety v historické Anatólii, a i staří Egypťané zanechali hieroglyfy s jablky na svých pyramidách a hrobech. Říšské jablko je dodnes symbolem světské a politické moci. Jablko je spojeno dokonce i s prvním lidským hříchem. V Bibli se sice přímo nepíše, že plod, který Eva utrhla ze stromu poznání dobrého a zlého, bylo jablko, ale nikdo o tom vlastně ani nijak nepochybuje. Zlaté jablko s nápisem „Té nejkrásnější“ bylo podle řecké mytologie také na začátku Trojské války a pádu Tróje. Jablka mají s největší pravděpodobností původ v horských oblastech západní Číny. Dodnes tam roste přibližně 20 druhů divokých jabloní a mimo jiné je i tato velká genetická koncentrace velmi zásadním důkazem toho, že odsud jabloně pocházejí. Za předky dnešních stolních jablek jsou považovány především jabloň východní, pocházející z Kavkazu a jabloň Sieversova, která má původ ve střední Asii a v Altaji. První pokusy o pěstování jablek byly v Persii. Ze střední Asie se jabloně po obchodních stezkách postupně dostaly až do oblastí okolo Černého moře a odsud pak do jihovýchodní a později i do střední Evropy. Jablka se pěstovala už i ve starověkém Řecku a dokonce tam docházelo i k prvním pokusům o roubování. Šlechtění jabloní se věnovali i staří Římané a z té doby jsou o jablkách i první písemné zmínky.S již opravdu cíleným šlechtěním jabloní se začalo na začátku 19. století v Anglii a Německu, později i v USA. Současnost V současnosti jsou jablka po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Každý rok se jich na celém světě vypěstuje více než 65 milionů tun a produkce i spotřeba se každý rok zvyšuje. V roce 1980 bylo celosvětově sklizeno 34 milionů tun jablek, v roce 2007 už dokonce 64 milionů tun. Většina jablek se spotřebuje v zemích produkce, jen asi desetina je předmětem mezinárodního obchodu. Třetina světové produkce se vypěstuje v Evropě, významným producentem je Čína. Důležitými pěstiteli z hlediska vývozu jsou především USA, Itálie, Chile a Nizozemsko. Mezi největší producenty pak patří ještě Francie, Turecko, Německo, Írán, Rusko a, Polsko.. V České republice jsou jablka velmi oblíbená a rozšířená, a také jsou nejdůležitějším druhem ovoce i z hlediska obchodu. Podíl na celkové tuzemské produkci ovoce je 70 %. Ročně se jich zde vypěstuje víc než 300 000 tun a spotřeba jablek na jednoho obyvatele za rok je přibližně 25 kg. Zahraniční jablka na českém trhu jsou z Polska, Itálie, Německa, Slovenska a Belgie. Velké množství jabloní a jablek vedlo v České republice po roce 1989 k značné devalvaci jejich hodnoty. Tisíce stromů bylo vykáceno nebo zanedbáno tak, že úrodnost velmi znatelně poklesla. Bylo zlikvidováno i mnoho různých zařízení na zpracování jablek a tak z trhu zmizela i velká řada produktů, které se zde velmi dlouhou dobu vyráběly z jablek padaných. V konečném důsledku to znamenalo, že cena tohoto nejen pro zdraví důležitého ovoce, která by mohla a měla být poměrně nízká, je dnes na českém trhu v průměru vyšší než například cena dovážených citrusových plodů nebo banánů. Navíc ani kvalita jablek dovážená zdaleka nedosahuje kvality jablek, která byla a jsou v České republice pěstována. Vzhled, chuť, vůně… Jablka - plody stromu jabloň domácí - jsou tzv. malvice. Vyrůstají z miskovitě rozšířeného okvětního lůžka, kterému se říká češule, a postupně odklopí jádřinec plodovou dužinou. Jablka mají většinou kulovitý tvar o průměru 5 až 9 centimetrů, U několika málo odrůd může průměr plodu být i 15 centimetrů, některé odrůdy mají tvar zploštělý nebo vejčitý. Slupka zralého plodu má různou barvu podle odrůdy od zelené ( např. odrůda Granny Shith ) přes žlutou ( Golden Delicius, Zlatá reneta ) až po sytě červenou ( Idared, Spartan ). Časté je i červené zbarvení na žluté nebo zelené slupce. Vzhledem k velmi velkému množství odrůd mají jablka nejen mnoho barev, ale i chutí a vůní. Dužina je být podle druhu a zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 20 000 odrůd jablek, které se pěstují po celém světě, jen málo z nich má ale větší obchodní význam. Před několika desítkami let se obchodovalo s přibližně 40 odrůdami, dnes jich je okolo 20. Hlavní příčiny jsou v požadavcích obchodníků. Ti chtějí plody stejné odrůdy, které nejsou citlivé na otlačení a dají se dobře transportovat i skladovat, jsou přibližně stejně velké, dokonale zbarvené, šťavnaté, křupavé, sladké… Z pohledu dodavatelů to musí být odrůda s nízkými náklady na pěstování, která zároveň splňuje všechny základní požadavky obchodu. Takových odrůd je ale málo a tak se komerční pěstování jablek omezilo jen na několik z nich. Mnoho vzhledově i chuťově zajímavých starších odrůd vyžaduje mnoho péče, případně mají krátkou trvanlivost a tak pro obchod nejsou vhodná. Jablka se mimo jednotlivých odrůd rozlišují především podle období zrání na letní, podzimní a zimní. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Golden Delicious je celosvětově velmi známá a oblíbená odrůda původem z USA. Středně velké až velké plody mají zlatožlutou barvu, jsou šťavnaté, sladké a jemně aromatické. Jonathan je odrůda s menšími až středně velkými červenými plody a pevnou mírně šťavnatou bělavou dužinou, která má příjemně nakyslou chuť. Pochází z USA. Idared je kříženec odrůd Jonathan a Wagenerovo, vyšlechtěný v USA. Jablka jsou středně velká až velká, mají dlouhou trvanlivost. U stopky mají červeno barvu , která na druhé straně plodu přechází do žluté. Jdou mírně nakyslá s mírným příjemným aroma. Zlatá reneta - Zlatá parména - je velmi teplomilná a velmi stará odrůda z náhodného semenáče. Jablka jsou středně velká, dužina pevná, poměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Mají žlutou barvu s červeným žíháním. Červená reneta má v plné zralosti výrazně červené plody se žlutými tečkami. Jablka jsou středně velká, hodně šťavnatá a příjemně kyselou chutí. Jedná se o velmi stará odrůda. Ananasová reneta je další stará odrůda jablek, pocházející z Belgie. Malé až středně velké plody jsou zlatožluté a mají červené tečky. Dužina má lahodnou chuť a typické aroma. Ontario pochází ze severní Ameriky. Kulaté, velké až velmi velké plody zelené barvy jsou velmi šťavnaté a mají mírně trpkou chuť . Dužina je pevná. Melrose má původ v USA a je kříženec Red Delicious a Jonatán. Plody jsou středně velké až velké, mají sytě červenou barvu. Dužina je pevná, má výraznou sladce nakyslou příchuť. Jonagold pochází z USA a je kříženec odrůdy Golden Delicious a Jonathan. Jablka jsou sladká s jemno kyselostí, aromatická, středně velká, mají žlutooranžovou barvu. Starking má středně velké červeno žluté plody. Dužina je šťavnatá a sladká, vůně nevýrazná. Jedná se o mutaci odrůdy Red Delicious. Zvonkové - Glockenapfel - je jablko s protáhlým tvarem a zelenavě žlutou barvou, která mí na sluneční straně červený nádech. Dužina je jemná a jemně nakyslá. Pochází ze Švýcarska, je to náhodný semenáč.  Gloster vznikl v Německu křížením odrůd Zvonková a Richared Delicious. Jablka mají červenožlutou barvu, dužina je středně pevná a zelenavě bílá, průměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Plody jsou středně velké až velké. Rubinette má původ ve Švýcarsku. Velmi šťavnaté sladké jablko s příjemnou kyselostí a jemným aroma. Slupka je světle zelená s červeným nádechem na sluneční straně. Průsvitné letní je středně velké jablko s nakyslou chutí. Zralé plody mají světle žlutou barvu, dužnina je šťavnatá, ale rychle zmoučnatí. Delbarestivale je raná odrůda, oblíbená především v Německu. Středně velké šťavnaté plody mají příjemnou chuť. Má poměrně dlouhou trvanlivost. Boskoopské má velké plody se středně pevnou šťavnatou svěže nakyslou dužinou a jemnou vůní. Vyskytuje se v několika mutacích, všechny jsou vhodné k uskladnění. Api Étoilé - Sternapfel - odrůda jablek s menšími plody, která rostla již ve starověku. Dnes se ještě vyskytuje v Rakousku a Švýcarsku. Plody jsou málo šťavnaté, dužina je pevná, mají výraznou vůni. Zdraví a vitamíny Jablka je možné právem označit za léčivé ovoce. Obsahují 85 % vody a především velmi vyvážený komplex mnoha důležitých vitamínů různých skupin a několik desítek druhů různých minerálních látek a stopových prvků, Jablko obsahuje provitamín A, téměř všechny vitamíny skupiny B, vitamín C a E. Množství vitamínu C závisí na odrůdě, podmínkách růstu a uskladnění a pohybuje se od 1 do 35 miligramů na 100 gramů plodu. Vyšší koncentraci tohoto vitamínu mají plody z chladnějších oblastí než ty z oblastí teplejších. Nejvíce vitamínu C mají například jablka odrůdy Ontario nebo Idared. Jablka obsahují pro zdraví poměrně důležitý niacin a kyselinu listovou, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. V plodech je i kyselina karboxylová, která má čistící účinky na zubní sklovinu, dále kyselina jablečná, která napomáhá proti revmatismu, ledvinovým kamenům a dně. Polyfenoly - především pak kyselina fenolová a flavonoidy - společně s karoteny chrání organismus před onemocněními srdce a krevního oběhu, ale také před rakovinou. I tyto látky v jablku jsou. Více těchto velmi prospěšných látek obsahují jablka s červenou slupkou a červenou dužinou. Další pozitivní vlastností jablek je vysoký podíl fruktózy v celkovém obsahu cukru. Fruktóza vyvažuje hladinu cukrů v krvi, má uklidňující účinky pro organismu s podporuje soustředění. Jablka obsahují značné množství vlákniny. Žádné jiné ovoce neobsahuje pektin -rozpustnou vlákninu, která pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a váže na sebe jedovaté a zdraví škodlivé látky- v takovém množství jako jablka. Vlákniny zlepšují trávení, pomáhají při střevních onemocněních a čištění organismu. V plodech jabloní najdeme draslík, vápník, hořčík, zinek, mangan, měď, fosfor, sodík a v menším množství i mnoho dalších minerálních látek a stopových prvků. Všechny tyto látky mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Jablka mají nízký obsah cukru a málo kalorií, proto jsou vhodná i pro diabetiky a také při různých dietách. Použití jablek v gastronomii Jablka se konzumují čerstvá, vařená i sušená. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy, mošty a šťávy, jablečný ocet, čaje, aroma… V kuchyni se jablka používají nejen jako stolní ovoce, ale i do různých ovocných a pikantních salátů, do nákypů, k pečení různých moučníků. Využití je rozhodující u výběru odrůdy, protože například nakyslá jablka se hodí do kombinací s jiným sladkým ovocem mnohem více. Syrová jablka se doporučuje konzumovat důkladně omytá a se slupkou., která je sice tvrdá, ale obsahuje nejdůležitější vitamíny, minerály a ostatní a látky. Zdravotní účinky jablek jsou velmi velké. Jablečná šťáva a mošt se nejčastěji vyrábí lisováním rozemletých jablek. Pro její uchování je pak nutné ji buď konzervovat vyšší teplotou (pasterizovat), případně zahustit (koncentrovat) nebo zchladit. Nefiltrovaná jablečná 100 % šťáva bez přidaných cukrů a jiných dochucovadel je jablečný mošt. Šťáva i mošt jsou velkým zdrojem vitamínů, přírodních cukrů, pektinů a ovocných kyselin, obsahují i mnoho vlákniny. Používají se hlavně jako chutný a zdravý nápoj. Čerstvě lisovaná šťáva je hodnotnější než lisovaná. Jablečný ocet se používá místo klasického octa především k dochucení salátů, pije se pouze naředěný. Pomáhá při revmatismu, bolestech hlavy a v krku, při špatné trávení… Jablečné destiláty jsou také oblíbené. Po zkvašení ovocných cukrů z drcených jablek nebo přímo z jablečné šťávy se destilací vyrábí ovocná pálenka - jablkovice, známá také jako calvados. Sušená jablka - křížaly - jsou zdravá a dietní. Sušení v teplotách pod 48 stupňů se uchová ze všech způsobů konzervace nejvíce vitamínů, minerálů i bílkovin a koncentrují se cukry. Sušením se ale ztrácí vitamín C, ale třeba sacharidů je v křížalách 6krát více než v čerstvých plodech a tak jsou velkým zdrojem energie. Sušená jablka se nekazí a zachovají charakteristickou chuť i vůni. Můžeme konzumovat i po namočení do vlažné vody nebo mléka, používají se při vaření a pečení. Mimo jiné především zlepšují činnost střev a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Příprava jablek před použitím - loupání Pro lidské zdraví důležité látky jsou obsaženy v dužině, ale především ve slupce. Proto by se jablka neměla loupat, ale jen důkladně omýt studenou vodou a konzumovat i se slupkou. Pokud už se z nějakých důvodů rozhodneme jablko oloupat, je nejvhodnější použít klasickou kuchyňskou škrabku na zeleninu. Pak jablko rozkrojí na čtvrtky a snadno se z něj odstraní jádřinec. Výroba jablečného octa Jablečný ocet má mnoho možností zevního i vnitřního využití. Pomáhá například při hubnutí, protože dodává tělu nezbytné minerály. Ideální je ráno vypít 2 lžíce jablečného octa, smíchané s 2 decilitry vody a 2 lžičkami medu. Nápoj posiluje organismus, prospívá zažívání a tlumí chuť k jídlu. Koupel ve vodě s jablečným octem odstraňuje svalovou únavu, nebo pokud si vlasy po umytí opláchneme naředěným jablečný octem, získají lesk… Domácí výroba jablečného octa není složitá. Jeden kilogram jablek omyjeme a nastrouháme i se slupkou a jádřinci. Pak směs dáme do uzavíratelné skleněné nádoby a zalijeme vodou tak, aby sahala 5 centimetrů nad nastrouhaná jablka – na kilo jablek je to přibližně 3 litry vody. Nádobu uzavřeme a necháme týden na teplém místě, dvakrát denně ji ale otevřeme a jablka s vodou promícháme. Po týdnu obsah nádoby scedíme, opět ji uzavřeme a necháme 20 dnů na tmavém místě. Pak vše přecedíme přes čisté plátno a ocet nalijeme do lahví. Uzavřené lahve skladujeme v lednici. Takto připravený a uskladněný ocet vydrží až 1 rok. Jablečný mošt Jablečný mošt pomáhá likvidovat nestrávené zbytky stravy. Lidskému organismu velmi prospívá i jablečná očistná kúra. Je velmi jednoduchá a spočívá v tom, že alespoň dvakrát, ideálně čtyřikrát za rok bychom měli vždy jeden týden nejméně 3 x za den vypít 2 decilitry jablečného moštu. Mošt pomáhá i při léčbě ledvinových kamenů. Jablečná přesnídávka Jablečná přesnídávka je vhodná vzhledem k své lehké stravitelnosti a obsahu zdraví prospěšných látek především pro děti a starší osoby, ale také při rekonvalescenci po nemoci. V podstatě se jedná o jemně nastrouhané plody - z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i se slupkou – které můžeme dosladit nebo jinak ochutit, případně smíchat třeba s jogurtem. Pečená jablka Pečená jablka jsou chutná a především také lehce stravitelná. Vařená jablka Vařená jablka se doporučuje konzumovat i s vodou, v které se vařila. Jsou lehce stravitelná a vhodná pro děti, starší osoby a lidi s žaludečními potížemi. Jak a podle čeho vybírat Jablka, která kupujeme, by především měla být na dotek pevná, voňavá, neotlučená, bez hnědých skvrn a bez znaků hniloby. Menší plody nebývají přezrálé tak často, jako velké. Můžeme je vybírat nejen podle vzhledu a odrůdy, ale třeba i podle potřeby a obsahu zdraví prospěšných látek. V takovém případě je důležitým údajem místo pěstování a barva. Jablka z chladnějších oblastí obsahují např. víc vitamínu C než ty z oblastí teplejších, plody s červenou slupkou nebo dužinou jsou zdravotně hodnotnější, než plody s jinou barvou. V sezoně sklizně, která je od konce léta do podzimu je výhodnější kupovat jablka z domácí produkce, i když jsou občas dražší, než dovážená. Tuzemská jablka mají ve většině případů mnohem lepší chuť, vůni i strukturu, a také větší množství prospěšných látek. Zcela nejlepší jsou na podzim. Mimo sezonu kupujeme většinou jablka dovážená, případně domácí, skladovaná v chladu a v prostředí se sníženou hladinou kyslíku. Tento způsob skladování zabraňuje přirozenému dozrávání plodů a jablka vydrží i několik měsíců tvrdá a zároveň neztrácejí svoji vitamínovou hodnotu. Mnoho pěstitelů prodává svoji úrodu nebo její část přímo v sadech nebo na tržištích. Zde je možné koupit odrůdy, které jsou velmi chutné a zdravé, ale vzhledem k jejich menšímu množství je v obchodech nenajdeme. V těchto případech není problém jablko před nákupem ochutnat - a to je také nejlepší způsob, jak si jablko vybrat. Při koupi všech ostatních produktů z jablek je důležitým údajem místo pěstování, ale především datum výroby a spotřeby. Spotřeba, zrání, skladování Pro kvalitu a chuť jablek je důležitý především poměr obsahu cukru a kyselosti. Ten se liší podle odrůdy, ale také podle místa pěstování, období sklizně a způsobu uskladnění. Sklizňová a konzumní zralost se totiž v mnoha případech neshodují. Čím delší je doba skladování, tím dříve se plody musí sklidit. Pokud se jablka sklidí ve správné době, můžou být skladována i několik měsíců a neztratí nic na své kvalitě. Dobře skladovat se dají především pozdní odrůdy, které vydrží ve vhodných podmínkách až do jara. Jablka je nutné uskladnit v chladné a vlhké místnosti, ideálně ve sklepě, nebo chladničce, v teple poměrně rychle dozrávají a také ztrácejí na zdravotní hodnotě. Pokud jablka skladujeme sami například ve sklepě, je potřeba dbát především na čistotu prostor. Jablka se uskladňují vždy jen v jedné vrstvě a podle odrůdy. Alespoň jednou za dva dny by se měla provést kontrola a jablka zralá k spotřebě, nahnilá nebo jinak znehodnocená by se měla odstranit a použít. Zajímavosti Aromatické látky, které jablka obsahují, prostupují lidským tělem a uvolňují se vlasy a pokožkou. Pokud se jablka konzumují pravidelně, člověk po nich voní. Jablečný strom roste 4 až 5 let, než se na něm začnou objevovat první plody. Pak může být plodný až 100 roků. Účinek jablek na množství cholesterolu v těle je takový, že hladina cholesterolu nejprve po třech týdnech konzumace jablek stoupne, pak ale trvale klesne na podprůměrnou úroveň. Šťáva z jablek je vynikající prostředek na pročištění organismu při dietě. Nejvhodnější jsou kyselejší odrůdy s nižším obsahem cukru, popřípadě šťáva zředěná vodou. Léčivé účinky Jablka - pozitivně ovlivňují činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - snižují hladinu cholesterolu a krevní tlak - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatizmu - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém a nespavost - podporují činnost mozku a metabolismus - působí proti akné a jiným kožním problémům - jsou vhodná při horečce, kašli, nechutenství, průjmu i zácpě, redukci váhy - jsou ideální pro detoxikaci organismu Jablka mohou mít  nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud zkonzumujeme velké množství nezralých nebo tvrdých plodů. V takových případech se dostavují především bolesti břicha.

MANDARINKA botanicky Citrus reticulata, anglicky mandarín orange,francouzsky mandarine nebo německy Mandarine je název plodů mandarinky obecné, ale i souhrnné označení všech dalších kříženců - především klementinek, ale i tangerinek vzniklých křížením mandarinek a pomerančů, nebo i nového křížence mandarinky a grapefruitu mandory. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce… Mandarinky jsou dnes na trhu téměř celý rok. Šlechtěním i přirozeným křížením vzniklo mnoho různých odrůd, a tak máme nejen klasické původní mandarinky, ale i klementinky, nektarinky, tangerinky nebo mandory… Odlišují se především velikostí, chuťově jsou to stále ty dobré, lahodně sladké, osvěžující a voňavé plody. Původ a historie Mandarinky pocházejí pravděpodobně z Japonska a Číny. Do Evropy je Angličané přivezli až někdy kolem roku 1800, a o padesát let později se dostaly do Ameriky. Původ jejich názvu má několik verzí. Podle jedné z nich konzumovaly tyto plody v Číně jen nejvýše postavené osoby - mandaríni, podle jiné byly poprvé vypěstovány na ostrově Mauritius, který domorodci nazývají Mandara… Současnost Mandarinky se pěstují nejvíce ve Francii, v Turecku a na Floridě. Zájem o původní mandarinky celosvětově dlouhodobě klesá, a to i přes poměrně velkou nabídku různých odrůd. Mnohem oblíbenější jsou klementinky a větší tangory, které známe spíše pod názvem tangerinky. Nejnovějším kultivarem pak jsou mandory. Převážná část produkce klementinek a tangerinek se pěstuje ve Španělsku a Maroku, a také v několika dalších oblastech Středomoří. Mandory, které mají původ na Jamajce, se v současné době pěstují na Kypru a v izraeli. Vzhled, chuť, vůně… Mandarinky jsou menší citrusové ovoce. Plody o průměru 5 až 8 centimetrů jsou kulaté a mírně zploštělé s oranžovou nebo žlutooranžovou voskovitou kůrou, která se dá dobře loupat. Dužina je šťavnatá, sladká nebo sladce nakyslá, žlutooranžová až oranžová, rozdělená na 8 až 10 dílků, ve kterých jsou semena. Mandarinky mají typickou vůni. Klementinky se původním mandarinkám velmi podobají velikostí, jsou výrazně oranžové, šťavnaté a sladké. Většina odrůd klementinek nemá semena, dužina se dělí na 7 až 14 dílků a slupka je proti mandarinkám tenčí. Tangerinky vznikly křížením mandarinek a pomerančů. Chuťově se více přibližují původním mandarinkám, ale jsou větší. Hůř se loupají, jednotlivé dílky u sebe více drží a obsahují semena. Mandora je poměrně nový kříženec mandarinky a grepu, v porovnání s mandarinkami je méně sladký. Zajímavé je, že plody dovážené z Kypru se označují Mandora, plody z Izraele se nazývají Topas. Strom citroník sladký, na kterém se mandarinky rodí, dorůstá do výšky až 4 metrů. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Mandarinky mají mnoho odrůd a rozdělují se především na - mandarinky unšiu - satsuma ( Citrus unciu ) je označení pro původní druhy mandarinek - mandarinky středozemní ( Cirtus deliciosa) jsou mandarinky ze středozemních oblastí - mandarinky královské (Citrus nobilis)se pěstují hlavně ve Francii a na Floridě - mandarinky obecné - klementinky, tangorinky, tangely a mandory. Klementinky vznikají křížením různých odrůd mandarinek a v současnosti jsou nejčastěji pěstovaným a na trhu nejžádanějším druhem tohoto citrusového ovoce. Nejvíce se pěstují ve Středomoří. Plody jsou šťavnaté, sladké a aromatické. Kůra se snadno loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Tangorinkyjsou výsledkem křížení mandarinek a pomerančů v 19 století na Floridě. Plody jsou menší, aromatické a pevné. Kůra se poměrně špatně loupe. Tangelyse nazývají kříženci mandarinky s pomelem nebo grapefruitem. Mají větší plody Mandory jsou kříženci mandarinky a grepu. Velké plody jsou velmi šťavnaté s osvěžující chutí Nejvíce rozšířené a pěstované odrůdy mandarinek Satsuma se pěstuje hlavně v Japonsku a ve Španělsku. Dobře se loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Šťavnaté plody většinou nemají jadérka, chuť je sladká a jen mírně nakyslá. Clauselina je velmi raná odrůda mandarinek satsuma, která se pěstuje především ve Španělsku. Mají příjemnou chuť i vůni, u plně zralých plodů se ale chuťové vlastnosti zhoršují. Miaygawa 00 je nová odrůda mandarinky skupiny satsuma. Dozrává dříve než ostatní mandarinky, má velké zploštělé plody vynikající kvality, které se dobře loupou. Primasole byla vyšlechtěna v Itálii a je to nová odrůda klementinek. Plody jsou středně velké až velké, zploštělé, výrazně oranžové a celkem dobře loupatelné. Šťavnatá dužnina je bez semen, sladká a osvěžující, dílky se od sebe snadno oddělují. Marisol je poměrně nová španělská klementinka, vzniklá mutací druhu C. oroval. Nižší stromy jsou vhodné i pro pěstování v bytech. Středně velké plody se velmi dobře loupou, jsou příjemně sladké a šťavnaté. Rubino je nová odrůda klementinek, vzniklá přirozenou mutací. Plody jsou větší, do červena zbarvená kůra se snadno loupe. Dužnina má pomerančovou barvu, je sladká a aromatická. Carin je velmi raná klementinka. Plody jsou šťavnaté, aromatické a velmi chutné. Je vhodná i pro pěstování v středoevropských klimatických podmínkách. Oroval pochází ze Španělska a je to klementinka vhodná i pro pěstování v bytě. Má velmi jemné a šťavnaté větší kulovité plody bez semen. SRA 89 a SRA 63 jsou nové rané odrůdy klementinek, které dozrávají na začátku října. Plody nemají semena, jsou chutné a šťavnaté, středně velké. Corsica 2 je klementinka, vzniklá mutací odrůdy Fina. Středně velké až větší plody jsou poměrně sladké a mají málo semen. Nules patří také do poměrně veliké skupiny klementinek. Plody nemají semena, jsou středně velké s vynikající chutí a typickou vůní. Spinoso je nenáročná klementinka, vhodná i pro pěstování v bytech. Její kulovité plody mají střední velikosti, příjemně sladké a bez pecek. Temple orance – Temple je tangor - kříženec mandarinky s pomerančem. Plody jsou větší, velmi šťavnaté a příjemně aromatické, mají výraznou sladkokyselou chuť. T Ortaniquepatří mezi tangory. Plody jsou šťavnaté, chutné a především velmi velké - váží i až 500 gramů. Minneola je nejdůležitější odrůda tangel - kříženců mandarinek s pomelem nebo grepem. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, větší než u klasických mandarinek. Nova je kříženec klementinky s tangelem, vypěstovaný původně na Floridě. Ve Španělsku je pěstují pod názvem Clamenvilla, v Izraeli se nazývají Suntina. Plody jsou větší, tmavě žlutooranžová kůra se dobře loupe. Dužnina je velmi šťavnatá, tmavě oranžová, s větším množstvím snadno od sebe oddělitelných dílků. Clemapo delicia je kříženec klementinek C.clementina a C.deliciosa s tangelem mapo. Velké opanžové plody bez semen se špatně loupou, ale mají vynikající sladkokyselou chuť, jsou velmi šťavnaté a aromatické. Dá se dobře pěstovat i ve středoevropských klimatických podmínkách. Zdraví a vitamíny Mandarinky obsahují poměrně velké množství různých zdraví prospěšných látek. Najdeme v nich především pro lidské zdraví důležitý vitamín C, dále pak beta karoten, vitamín B1, B2 a B3, bioflavonoidy a z minerálních látek především hořčík, draslík a fosfor, a také pektin. Kombinace vitamínu C, bioflavonoidů a pektinu je vynikající a významná pro zvýšení obranyschopnosti a imunitnímu systému organismu, zlepšení krevního oběhu a snižování hladinu cholesterolu v krvi. Při časté konzumaci mandarinek se tak značně snižuje riziko rakovinotvorných nádorů. Vitamín C a bioflavonoidy mají velké antioxidační schopnosti a protikarcinogení účinky, zároveň zlepšují proudění krve. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev. Pektin obsahuje vláknina, která tvoří dužninu mandarinky a také v bílé vrstvě pod slupkou a v tenké slupce mezi jednotlivými dílky plodu. Hořčík draslík a fosfor jsou důležité pro metabolismus, zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů Použití mandarinek v kuchyni Mandarinky jsou vhodné především k přímé konzumaci. Dužnina se ale využívá i v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů, pije se také vychlazená samostatně nebo ředěná vodou jako lahodný osvěžující nápoj. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Kůra mandarinek se používá v kuchyni především nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce nasládlou pikantní chuť i aroma, urychluje také měknutí masa a dodává mu křehkost. Zlepšuje stravitelnost jídel, snižuje případné nadýmání a pálení žáhy. Nejkvalitnější mandarinková kůra pochází z provincie Kuangtung a i kuangtungští kuchaři jsou proslulí jejím používáním. Dužnina i kůra mandarinek se využívá ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. V kosmetickém průmyslu se přidává například do krémů, protože mandarinky mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Své uplatnění našly výtažky z mandarinek i v aromaterapii. Jejich vůně pozitivně ovlivňuje psychiku, uvolňuje a uklidňuje a napomáhá relaxaci. Příprava mandarinky před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý plod oloupat ostrým nožem a pak ho rozebrat na jednotlivé dílky. Šťávu z mandarinky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud plod dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu mandarinek - ale i ostatních citrusových plodů - se nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Důležité jsou také údaje o sklizni, distribuci a zemi původu. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Takové plody jsou celkově zralé. Případná malá zelená místa nevadí, mandarinky podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké mandarinky jsou vzhledem k své velikosti „nepoměrně“ těžké. V žádném případě nekupujeme mandarinky scvrklé, suché, nahnilé nebo jinak viditelně poškozené. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky mandarinkovou vůni. Kůra u mandarinek výběrových a v I.jakosti musí být pevná, pouze částečné uvolnění kůry je přípustné u plodů II.jakosti. Hlavní sezona zrání a sklizně citrusových plodů je od podzimních měsíců, kdy začíná sklizeň ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku a dalších jihoevropských zemích. Plody, které se na trhu objevují na jaře a v létě jsou převážně z USA, Brazílie nebo Argentiny, a jsou dražší. V zimních měsících nekupujeme mandarinky na venkovním trhu nebo stánku. Plody bývají většinou přemrzlé, kyselé a nahořklé. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Spotřeba, zrání, skladování Zralé mandarinky se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Mandarinky skladujeme samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z mandarinek získat přírodní šťávu, uskladníme je na několik dní v pokojové teplotě. Chemické ošetření plodů - zpracování kůry Mandarinky bývají v převážné většině při jejich pěstování chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud si nejsme jisti, že chemicky ošetřeny nebyly, vyhneme se zpracování jejich kůry, protože může obsahovat větší množství pesticidů. Zajímavosti Využití kůry mandarinek v kosmetickém průmyslu Látky, které mandarinky obsahují mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Výtažky z mandarinek se doporučují na mastnou pleť nebo i na akné. Působí i proti celulitidě a při ošetřování strií. Mandarinková šťáva Šťáva z mandarinek urychluje měknutí masa a dodává mu křehkost. Maso potřeme šťávou, případně kůrou, a necháme ho alespoň 15 minut marinovat. Šťáva z mandarinek je lahodný nápoj, a navíc se svými léčebnými a výživovými vlastnostmi vyrovná šťávě citronové nebo pomerančové. Velmi chutná je slazená medem. Léčivé účinky Mandarinky je dobré jíst celé - tedy i s bílou vrstvou, která je těsně pod kůrou a mezi jednotlivými dílky, protože tam je nejvíce vlákniny, bohaté na důležitý pektin. Mandarinky především - posilují obranyschopnost a imunitu organismu - mají kladné účinky na krevní oběh a činnost srdce - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - mají antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů - napomáhá při léčbě různých nemocí kůže Mandarinky můžou mít i nežádoucí účinky v podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.

POMELO latinsky Citrus maxima (Citrus grandis), anglicky pomelo, pummelo, případně i shadock,francouzsky pamplemousse,německy Pomelo nebo Pampelmuse je největší citrusový plod, který vznikl křížením grapefruitu a pomeranče a roste na stálezeleném stromě stejného jména. Velké, chutné, zdravé… Pomelo má svoji nezaměnitelnou chuť a také velmi pozitivní účinky na zdraví člověka. Pomelo je stejně jako pomeranč, grep nebo mandarinka nejen chutné a osvěžující, ale i velmi zdravé. Původ a historie Přesné místo původu tohoto největšího citrusového plodu není známé. Většinou se uvádí, že pomelo pochází z jihovýchodní Asie - Thajska, Malajsie a Indonésie, kde také dodnes roste i ve volné přírodě. Existují ale i další místa původního výskytu, například ostrov Barbaros v Karibském moři, nebo jih Spojených států amerických. Některé teorie ale tvrdí, že z mnoha citrusových plodů pochází z amerického kontinentu jen grapefruit… Současnost Pomela se v současné době pěstují především v Kalifornii, Mexiku, Číně, Sýrii, Izraeli a Japonsku, v Evropě v menším množství ve Španělsku. Ve volné přírodě rostou v Thajsku, Malajsii a Indonésii, na Nové Guinei a Tahiti. V Číně jsou tyto velké citrusy velmi populární a nechybí především při oslavách čínského Nového roku. Pro Číňany je pomelo symbolem štěstí a bohatství a podle pověry se ten, kdo sní pomelo právě v den příchodu nového roku, bude mít v následujícím roce dobře… Vzhled, chuť, vůně… Pomelo je největší citrusový plod, vzniklý křížením grapefruitu a pomeranče. Vzhledově se více podobá grepům, chuťově je bližší pomerančům. Plody mají podle odrůdy kulatý až vejcovitý, některé i hruškovitý tvar. Jejich průměr je od 10 do 25 centimetrů, váží 0,5, ale také 5 kilogramů, pro obchodní účely jsou nejběžnější pomela o váze 1 až 1,5 kilogramů. Barva plodů je nazelenalá, žlutozelená, žlutooranžová nebo sytě žlutá. Kůra se dobře loupe, je silná, na povrchu lesklá a porézní, uvnitř bílá a houbovitá Dužina je u většiny odrůd spíše méně šťavnatá, zelená, světle žlutá, případně oranžová až tmavě červená, rozdělená na 8 až 11 dílků. Ty jsou pokryté bílou tenkou slupkou, která je velmi hořká a nekonzumuje se. Chuť dužiny je podle odrůdy a místa pěstování různá - nevýrazná, sladká, sladce nakyslá nebo i kysele hořká. Podíl dužiny v celkové velikosti plodu je poměrně malý - z pomela o váze 1 kilogram získáme dužiny přibližně jako z jednoho velkého pomeranče. Plody rostou na trnitém stále zeleném stromě, který dorůstá do výšky 2 až 15 metrů. Odrůdy Pomelo má poměrně hodně odrůd, které se od sebe liší tvarem, barvou kůry i dužiny a také chutí. Plody jsou od kulatých až po hruškovité, barva kůry může být žlutá, zelená i oranžová, dužina žlutá, zelená, oranžová i rudá, chuť nevýrazná i intenzivní, sladká až kyselá… Červené pomelo je nejznámější a celosvětově nejvíce pěstovaná odrůda. Má pevnou středně šťavnatou dužinu oranžovočervené barvy s typickou chutí. Silná žlutooranžová kůra se dobře loupe, využívá se na kandování a získává se z ní látka pektin. Goliath je nejvýznamnější z odrůd, které pocházejí z Číny, pěstuje se ve velkém množství ale i v Izraeli. Plody mají hruškovitý tvar, barva kůry i dužiny je žlutozelá. Chuťově jsou tato pomela příjemně sladká s minimální hořkou příchutí. Honey pomelo se pěstuje pouze v jihovýchodní Číně a plody jsou na trhu jen v období od listopadu do března. Dužina bez semínek je velmi šťavnatá, má sladkou jemně navinulou chutí a výrazné medové aroma. Nam roi má původ ve Vietnamu. Oranžové oválné plody se středně silnou kůrou jsou poměrně šťavnaté, sladké s mírně kyselou a zároveň i lehce nahořklou příchutí, poměrně hodně typicky aromatické. Khao Tang Kwa je odrůda s charakteristickým tvarem, hladkou tenkou oranžovou slupkou, mírně aromatickou, sladkou a mírně nakyslou žlutočervenou dužinou. Pěstuje se v Thajsku a její pěstitelé jsou velmi podporováni úřady. Sweetie vznikl křížením pomela a bílého grepu. Sweetie není tak hořký jako grapefruit, je poměrně šťavnatý a chuťově i aromaticky lahodný a zajímavý. V tomto případě se podařila opravdu výjimečná kombinace všech nejlepších vlastností obou dějů citrusových plodů. Zdraví a vitamíny Pomelo je nízkokalorické - na 100 gramů plodu obsahuje pouze 6 až 12 gramů přírodních sacharidů, 0,2 až 0,6 gramů tuků a minimum sodíku. V pomelu ale najdeme mnoho vitamínu C - od 36 do 50 gramů na 100 gramů plodu. Mimo tohoto vitamínu je zde i provitamín A, a také mnoho minerálních látek, především draslík, mangan a železo. Minimální množství cukrů, tuků a sodíku, a zároveň velký podíl vitamínu C a draslíku jsou vynikající kombinací pro snižování cholesterolu a prevenci proti srdečním chorobách a nemocem krevního oběhu. Tyto látky se také podílí na aktivaci činnosti mozku, paměti i nervového systému a podílí se na regeneraci svalů. Plody mají i poměrně mnoho vlákniny, která je významná především pro trávící ústrojí. Vitamín C v kombinaci s ostatními látkami navíc posiluje imunitní systém a obranyschopnost ogranismu. Pomelo také pozitivně působí proti vzniku různých nádorových onemocnění. Vzhledem k nízké kalorické hodnotě a velmi dobrým čistícím a detoxikačním vlastnostem jsou pomela vhodným doplňkem při redukčních dietách. Kombinace zdraví prospěšných látek v plodu pomela je poměrně výjimečná a mimo různých preventivních účinků má i téměř léčivé schopnosti. Velmi dobře například léčí kašel a čistí dýchací cesty, pomáhá při odstraňování otoků a také při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu. Použití pomela v kuchyni Pomelo má podobné složení jako ostatní citrusové plody a také podobné využití. Dužina se konzumuje podobně jako u ostatních citrusových plodů především přímo, tzv. za syrova. Musí se z ní ale oloupat bílá slupka, která je hořká. V studené kuchyni se používá pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení dezertů. V teplé kuchyni se dužina využívá především při přípravě exotických pokrmů v kombinaci s masem. Například na Filipínách se nakrájená dužina posolí a pak se přidává k různě upraveným masům, rybám nebo tzv. plodům moře. Šťáva se přidává do míchaných nápojů, pije se samozřejmě i samostatně. Velmi chutný je i džus. Kůra se využívá hlavně na výrobu marmelády, ale také se třeba napouští řepným cukrem a kanduje nebo obaluje v čokoládě. Malajsii se kůra vaří a vyrábí se z ní sirup. V Číně se kůra používá při přípravě různých teplých jídel a do sladkých dezertních polévek. Listy a kůra se v Malajsii a Číně vaří a z jejich vývaru se připravují různé rituální koupele, které slouží k očistě těla i duše. Semena a listy především v Indočíně používají na lisování oleje, kterým se zapalují opiové dýmky. Květy stromů se používají v kosmetickém průmyslu při výrobě parfémů. Dřevo stromů je těžké a tvrdé, vyrábí se z něho velmi kvalitní nábytek. Z dužniny, semen a kůry, případně také z květů, se v Číně také připravuje mnoho léků, odvarů a mastí, které jsou účinné při léčbě kašle a otoků, zlepšují trávení a pomáhají při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu nebo otravách. Odstranění kůry pomela Kůra pomela je poměrně tuhá, u většiny odrůd se ale dá dobře oloupat. K jejímu odstranění je nejlepší použít menší ostrý nůž nebo speciální tzv. loupátko na citrusové plody. Příprava pomela před použitím Před konzumací plod oloupeme a zbavíme ho také bílé části slupky, která je u většiny odrůd poměrně silná. Pak plod rozdělíme na jednotlivé dílky, z kterých odstraníme slupku tak, aby zůstala jen čistá dužina. Slupka je totiž, stejně jako semínka, velmi hořká. Jak a podle čeho vybírat Pomelo dozrává v období od konce listopadu do března. Opravdu čerstvé a chutné plody jsou v obchodech k dostání především v této době a tak je dobré se při koupi zajímat i o datum sklizně. Kvalitní zralé pomelo má lesklou, pružnou a na omak pevnou kůru bez barevných odchylek. Plody by měly vážit od 0,5 do 1 kilogramů. Malé, ale ani velmi velké plody se pro konzumaci příliš nedoporučují. Při nákupu je také důležité, aby pomelo bylo zabalené do celofánu a síťky, protože jeho dužina poměrně rychle vysychá. Bez takového obalu je dužina týden po sklizni téměř suchá. V žádném případě nekupujeme plody, které jsou měkké, omačkané, nahnilé nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Zralá pomela grepy se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 4 týdny. Rozkrojený plod je nejlepší co nejrychleji spotřebovat. Dužina velmi rychle vysychá, ale pokud se pomelo zabalí do potravinářské fólie, je možné ho krátce v chladnu skladovat. Zajímavosti Pomelo je známé také pod názvem pumelo, v Anglii se mu říká také Šedok (Shaddock). Toto jméno má po námořním kapitánovi Shaddockovi, který prý jako první přivezl semínka tohoto plodu – ale neví se, zda z ostrova Barbaros do Anglie nebo naopak z Anglie na Barbaros, kde jsou pomela dosud ve volné přírodě. V Číně je pomelo znakem spokojeného života. Plody tohoto velkého citrusu jsou důležitou součástí oslav příchodu Čínského nového roku. V Malajsii a Číně se z odvaru listů a kůry připravují rituální koupele, které slouží k očistě těla i duše. V Indonésii lisují ze semen a listů speciálníolej, kterým se zapalují opiové dýmky. Léčivé účinky Pozitivní účinky na lidské zdraví má dužina, kůra i semena plodů pomela, ale i květy stromů. Především v Číně, ale také v Japonsku, se i nich připravuje mnoho léků, odvarů a mastí, které jsou účinné při léčbě kašle a otoků, zlepšují trávení a pomáhají při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu nebo různých otravách. Pomelo - posiluje obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi - má velké detoxikační účinky - pomáhá při odstraňování otoků - zlepšuje činnost trávicího ústrojí - chrání dýchací cesty, léčí kašel - je nízkokalorické, ale syté a proto vhodné při hubnutí - odstraňuje potíže po nadměrném požití alkoholu Pomelo může mít i nežádoucí účinky v podobě žaludečních problémů nebo mírně svědivé vyrážky, ale to většinou pouze v případě konzumace většího množství dužiny nebo šťávy.

TŘEŠEŇ - SLADKÁ TŘEŠEŇ - latinsky Cerasus, anglicky cherry nebo francouzsky cerise je vyšlechtěná původní forma plané třešně ptačí, tzv. ptáčnice - Prunus avium. Malé, ale sladké, šťavnaté a zdravé Pěstování třešní má v Evropě, a samozřejmě také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, velmi dlouhou tradici. Čerstvé třešně patří mezi nejchutnější a nejzdravější ovoce - a na jaře rozkvetlé stromy jsou nádherné… Původ a historie Místem původního výskytu třešní jsou oblasti Malé Asie okolo Černého moře. Z nich je v roce 74 před naším letopočtem přivezl do Říma vojevůdce Lucullus. Římané pak již tzv. kulturní formy třešně postupně rozšířili do střední a severní Evropy, kde do té doby rostly jen třešně plané. O pěstování a šlechtění třešní v dávné době existuje poměrně dost důkazů. Například v Porýní byly zjištěny prokazatelné stopy kulturních odrůd z 2. století před naším letopočtem. Jedna z „novějších“ dochovaných písemných zmínek o třešních pochází z období raného novověku, kdy v roce 1539, Hieronymus Bock ve své bylinkářské knize píše o „…sladkých i kyselých, někdy bílých, jindy červených, a nebo černých odrůdách malých plodů s peckami“. V Japonsku je třešeň posvátným stromem - „svátek třešňových květů“ tam slaví už víc než 1000 let. První průkazné důkazy o pěstování třešní na území Čech, Moravy a Slezska pocházejí z 12. století. Třešně a jejich květy zde mají svůj velký význam i v lidových zvycích. Současnost Třešně se v současnosti pěstují v celé oblasti mírného pásma, ale protože se jim daří i ve vzdušných suchých půdách a nemají velké nároky na teplo, vyskytují se i v oblastech od jihu Itálie až po jižní Švédsko. Čtyři pětiny celosvětové produkce mají původ v Evropě, nejvíce z Itálie, Německa a Francie. Další významné pěstitelské oblasti jsou na Krymu, severním Kavkazu a v Dagestánu. V České republice jsou třešně oblíbeným ovocem, ale význam jejich pěstování je jen lokální. Vzhled, chuť, vůně… Plody třešní o velikosti 1 až 2 centimetry mají většinou kulatý tvar, který je tvořen dvěma nesourodými částmi. V místě jejich spojení vzniká tenká rýha a na konci proti stonku ostrý výběžek. Uprostřed je pecka, obklopená bílou až narůžovělou měkkou dužninou. Tu z více než 80 procent tvoří voda. Slupka zralého plodu je jedlá, má podle odrůdy žlutočervenou, červenou nebo tmavě rudou až téměř černou barvu. Nezralé plody mají slupku zelenou. Stromy jsou poměrně mohutné a rozvětvené, dosahují výšky až 10 metrů a dožívají se 80 až 100 let. Plodit začínají většinou 5 let od vysazení, z jednoho středně velkého stromu se sklízí i 150 až 200 kilogramů plodů. Odrůdy Třešní existuje přibližně 1 000 odrůd, které se od sebe liší především barvou slupky, ale také vlastnostmi dužniny a velikostí plodů. Třešně se dělí na čtyři základní skupiny Třešeň srdcovka Plody jsou měkké a velmi šťavnaté, poměrně velké. Odrůdy jsou velmi pěstované i v České republice - nejoblíbenější je původní česká odrůda Karešova, nejranější je Rivan a velmi známá je odrůda Kaštánka, která má plody s téměř černou barvu. Třešeň chrupka - tmavá chrupka - polochrupka Dužnina těchto odrůd je pevná a má větší až velké plody tmavé barvy, většinou s mírně hořkokyselou chutí. Nejpěstovanější odrůdy jsou Burlat, Granát, Ferrovia, Napoleonova, Kordia nebo i v České republice oblíbená Vanda. Třešeň Mareše Má původ v Dalmácii. Vyznačuje se malými červenočernými plody s výrazně nahořklou chutí. Používá se především k výrobě alkoholických nápojů Maraskino. Třešeň ptačí tmavá Vyskytuje se hojně v Čechách i na Moravě a ve Slezsku, je to původně planá třešeň, která je také známá jako ptáčnice. Plody jsou velmi malé a většinou kyselé. Třešeň srdcovka - nejvýznamnější odrůdy Karešova je původní česká, velmi oblíbená odrůda, vhodná především k přímé konzumaci. Plody jsou středně velké až velké, sytě tmavě červené. Dužnina je měkká, tmavočervená, příjemně navinule sladká a šťavnatá. Sklízí se v polovině června, je odolná proti mrazu, ale při vyšší vlhkosti plody pukají. Rivan má středně velké plody s tmavě červenou lesklou slupkou. Měkká šťavnatá dužnina je sytě červená a má sladce navinulou chuť. Je velmi odolná proti mazům, plody ve vyšší vlhkosti pukají jen občas. Patří mezi nejranější odrůdy, sklízí se začátkem června. Je vhodná k přímé konzumaci. Kaštánka se sklízí v polovině června a je odolná proti mrazům. Má středně velké plody s tmavočervenou tenkou a lesklou slupkou, které téměř nepukají. Dužnina je měkká, šťavnatá a sladká, sytě červená, aromatická. Je vynikající nejen pro přímou konzumaci, ale i pro kompotování. Adélka patří mezi původní české odrůdy. Plody zrají v polovině června. Jsou menší a mají červenou slupku. Dužnina je měkká, poměrně sladká, má slabé aroma a červenou barvu. Tato odrůda je citlivější v odolnosti proti mrazům i pukání plodů ve vyšší vlhkosti a je tedy vhodná spíš pro zahrádkáře. Winklerova raná pochází z Německa. Středně velké plody mají lesklou karmínově červenou slupku a středně tuhou dužninu, která je tmavě červená se světlými žilkami. Má mírně kořenitou chuť. Sklízí se v polovině června, je poměrně odolná proti přírodním vlivům a oblíbená mezi zahrádkáři. Helga je česká odrůda srdcovky, která zraje koncem června. Má větší červené plody odolné proti popraskání. Dužnina je tmavě červená, příjemně sladká a aromatická. Plody jsou ale poměrně měkké, tyto třešně tedy špatně snáší delší dopravu k spotřebiteli a jsou spíš vhodné do soukromých zahrad. Třešeň chrupka - nejvýznamnější odrůdy Granát má středně velké až velké tmavočervené plody s pro chrupky typickou tuhou dužninou, která je světle červená a navinule sladká. Sklízí se v polovině července. Je to oblíbená odrůda, proti mrazu i popraskání plodů středně odolná. Kordia s atraktivními velkými mírně protáhlými plody má vynikající sladkou chuť. Barva slupky je v plné zralosti až tmavě rudá, dužnina je karmínově červená. Zraje před polovinou července. Je to velmi vhodná třešeň pro přímou konzumaci. Napoleonova se sklízí počátkem července a je vhodná pro konzumaci i další zpracování. Tvar plodů je nepravidelně kulovitý, slupka hladká a lesklá, světle žlutá s načervenalými žilkami. Dužnina je mírně sladká, někdy nahořklá, tuhá, světle žlutá. Vanda patří k výnosným odrůdám, ale je vhodná především pro malé zahrádky a přímou konzumaci. Má větší kulovité plody karmínově červené barvy se světlejším mramorováním. Dužnina je tuhá, navinule sladká, tmavě červená. Büttnerova červená pochází z Německa. Plody jsou středně velké, žlutočervené a sladké. Zraje v polovině července a je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Ferrovia je nejrozšířenější odrůda chrupek v Itálii. Plody se zářivě červenou barvou jsou velké, pevné, křupavé a sladké i aromatické. Sklízí se v polovině července. Merton Bigarreau má původ v Anglii. Široké, kulaté středně velké plody s jasnou červenou barvou se vyznačují příjemnou sladkou chutí a jsou také poměrně šťavnaté. Třešeň tmavá chrupka - nejvýznamnější odrůdy Van je tzv. tmavá chrupka s velkými plody. Slupka je tmavě červená se světlými tečkami, pevná dužnina je šťavnatá, karmínově červená, navinule sladká a aromatická. Sklízí se na konci června, je vhodná pro menší zahrady, přímou konzumaci i na kompoty. Těchlovan je původní česká odrůda tmavé chrupky. Sklízí se na začátku července. Plody jsou velmi velké, kulovité, tmavě karmínově červené se světlejším žilkováním. Dužnina je tmavě červená a světle žilkovaná, tuhá, šťavnatá a navinule sladká. Hedenfingenská pochází z Německa a patří mezi tmavé chrupky. Velké tmavě červené plody s fialovým nádechem jsou velmi odolné proti otlačení. Dužnina hnědočervené barvy se světlými žilkami je mírně nahořklá. Sklízí se počátkem srpna. Oktavia byla vyšlechtěna v severním Německu. Je to velmi odolná odrůda s tmavými až černočervenými plody, které nepukají, jsou středně velké, chutné a aromatické. Star se vyznačuje velkými červenohnědými plody. Dužnina je šťavnatá, tmavě červená, má mírně kořenitou chuť. Zraje v první polovině července a pochází z Kanady. Summit patří mezi chrupky s většími plody z Kanady, sklízí se na konci července. Pod tmavočervenou lesklou slupkou je červená šťavnatá a sladká dužnina. Schauenburger zraje na konci července a začátku srpna. Má původ ve Švýcarsku. Plody jsou středně velké, černohnědé. Tmavě červená dužnina je sladce nakyslá. Třešeň polochurupka - nejznámější odrůdy Burlat je velmi známá a oblíbená odrůda polochrupek. Má větší, kulovité a mírně hrbolaté plody s tmavě rudou lesklou slupkou. Středně tuhá, šťavnatá červená dužnina je příjemně sladká. Plody vhodné k přímé konzumaci zrají na začátku června. Marta má kulovité středně velké až velké plody s červenou barvou slupky. Velmi chutná tmavě červená dužnina je šťavnatá. Sklízí se na začátku července. Tato odrůda je poměrně značně odolná proti nepřízni počasí, plody příliš nepukají. Zdraví a vitamíny Plody třešní obsahují více než 80 procent vody, důležité vitamíny A, B, C a E, ovocné cukry i minerální látky. Především v tmavších odrůdách třešní je mnoho hořčíku, draslíku, železa, jódu, fosforu, vápníku, zinku a křemíku. Nejvíce pro lidské zdraví prospěšných látek je v čerstvých plodech, a to především v plodech tmavé barvy. Vzhledem k svému složení mají třešně pozitivní vliv na lidský organismus. Pomáhají čistit krev, játra a ledviny, podporují činnost trávicího i vylučovacího ústrojí. Jejich konzumace pomáhá při léčbě cukrovky a při poruchách činnosti štítné žlázy i při bolestech páteře. Třešně také podporují růst kostí a zubů, mají antioxidační a preventivní účinky a zvyšují imunitu a obranyschopnost těla proti různých infekčním onemocněním, zánětům nebo paradentóze. Vitamín C patří k nejdůležitějším vitamínům. Má významný vliv na imunitní systém, posiluje cévy, srdce a aktivuje krevní oběh, podílí se také na tvorbě krve i správném fungování metabolismu, velmi důležité jsou i antioxidační a protinádorové účinky. Podobně působí i ostatní vitamíny, které třešně obsahují. Je kombinace pro zdraví člověka téměř ideální a konzumace třešní tedy velkým přínosem. Minerální látky draslík, hořčík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Železo je důležité pro tvorbu krve, jód pro správnou funkci štítné žlázy. Z kyselin, které plody třešní obsahují, je nejdůležitější kyselina listová. Má velmi pozitivní účinky na činnost mozku, zlepšuje paměť a také kladně ovlivňuje nervový systém. V třešních je mnoho různých antioxidantů, které jsou obsaženy především v přírodním barvivu – čím tmavší plody, tím více těchto antioxidantů obsahují. Chrání srdce a cévy, ale i buňky lidského těla před rakovinovým bujením. Nejnovější odborné studie také prokázaly, že třešně mají velký pozitivní vliv na léčení cukrovky, a to díky barvivu antokyan, které zvyšuje až o 50 % produkci inzulínu. Tento hormon lidské tělo produkuje, aby snižoval obsah cukru v krvi. Čistící a antioxidační účinky třešní podporují činnost trávicího traktu a vylučování. Snižují se tak hladiny škodlivých látek v lidském těle, a proto konzumace třešní například významně snižuje riziko onemocnění jater, ledvin nebo močového měchýře. Třešně mají i mírně projímavé účinky a působí proti zácpě. Použití třešní v kuchyni Třešně jsou nejchutnější čerstvé, nedoporučuje se ale jich najednou zkonzumovat větší množství nebo brzy po jejich konzumaci pít. Podobně jako ostatní peckovité ovoce třešně při kontaktu s vodou velmi rychle kvasí, a to může způsobit značné zažívací problémy. V teplé kuchyni se hodí na různé dezerty, používají se i na přípravu koláčů, nákypů nebo buchet, případně na zdobení dortů. Oblíbená je například známá bublanina. Chuťově velmi zajímavá je třešňová omáčka. Z třešní se vyrábí také kompoty, džemy, marmelády, šťávy, mošty, likéry i destiláty, používají se jako příchuť do piva. Výtažky z plodů třešní jsou v kosmetickém průmyslu využívány do různých krémů a mastí, protože dehydrují buňky a zpomalují tak stárnutí pokožky. Příprava třešní před použitím Pokud třešně sklízíme sami, trháme je vždy i se stopkou. Třešně je potřeba vždy důkladně přebrat, odstranit nahnilé plody a stopky. Před konzumací i případným dalším jiným zpracováním třešně vždy dobře omyjeme. Pokud chceme použít třešně oloupané, bez slupek, můžeme je krátce spařit horkou vodou. Slupku pak lze stáhnout ostrým malým nožem. Spařením a odstraněním slupky ale plody přijdou o část svých zdraví prospěšných látek. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé třešně z domácí české produkce jsou v prodeji podle počasí většinou od začátku června do poloviny srpna a jsou ve většině případů chutnější, než plody dovážené. Sběr třešní je poměrně náročný, protože se sklízejí ručně. Třešně se mají česat i se stopkou. Utržením stopky dochází k porušení plodu a ten se pak velmi rychle kazí. Pokud se třešně sklízí bez stopky, využívají se pak většinou na další průmyslové a potravinářské zpracování nebo výrobu destilátů. Kupujeme plody pevné a šťavnaté se zelenou stopkou. Nemá žádný význam kupovat třešně přezrálé, otlačené nebo popraskané. Spotřeba, zrání, skladování Třešně nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo zpracovat. Skladovat se můžou maximálně 2 až 3 dny v chladu a ve tmě, a to i se stopkou. Po utržení stopky se velmi rychle kazí. V chladničce třešně neměly být blízko aromatických potravin, protože tzv. přebírají jiné vůně a pachy. Pro dlouhodobou konzervaci je možné třešně kompotovat, nebo zmrazit. Plody se zmrazují i peckou, po rozmražení jsou vhodné do koláčů nebo nákypů. Zajímavosti Původ slova „třešeň“ Českému názvu „třešeň“ je nejblíže slovenský čerešňa nebo ruský čerešnja, cizojazyčné ostatní názvy se od něj odlišují. Pochází z praslovanského slova čeršňja, které má původ v latinském cerasus, a to vzniklo z Dánsko-tureckého slova keras - podle města Kérasos, kde se třešně ve velkém množství pěstovaly. Využití pecek třešní Sušené pecky z třešní v látkovém sáčku absorbují teplo. V lidové medicíně se využívaly například při horečkách. Můžou se ale také nahřáté použít pro zahřátí při prochladnutí. Dřevo stromů třešní Dřevo je poměrně tvrdé. Je to výborné palivo, používá se i v udírnách masa. Vyrábí se z něj také nábytek. Ozdravná třešňová kúra Konzumace třešní ve vyšším množství v podobě ozdravné léčebné kúry se doporučuje při artróze, dně, revmatické artritidě, arterioskleróze, chronické nebo déle trvající zácpě, při onemocnění jater nebo i po selhání srdce a při rekonvalescenci po různých onemocněních. Třešně totiž výrobně čistí tělo od škodlivých a toxických látek. Kúra trvá maximálně tři dny. Během nich se třikrát až čtyřikrát denně konzumuje jako jediná strava půl kilogramu zralých třešní - ideálně velmi tmavých odrůd. Při problémech se žaludkem je možné plody krátce povařit. Účinek kúry se zvýší, pokud se konzumace plodů doplní pitím několika hrnků třešňového čaje. Ten lze uvařit ze stopek třešní - 50 g stopek se 5 minut vaří v litru vody. Třešně proti poruchám spánku Třešně také velmi dobře působí při problémech s nespavostí. Není nutné konzumovat plody, ve většině případů stačí vypití 2 až 4 decilitrů třešňové šťávy. Léčivé účinky Třešně mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody třešní - podporují správné zažívaní, jsou účinné proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti infekčním nemocem - mají velké protizánětlivé účinky - preventivně působí proti vzniku nádorových onemocnění - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - posilují činnost srdce a krevního oběhu - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - působí pozitivně na nervový systém - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - podporují zdravý vzhled pokožky - pozitivně ovlivňují pevnost kostí a zubů - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin - mají močopudné účinky a odstraňují z těla přebytečnou vodu - jsou účinné při zánětech a otocích Třešně můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Stejně jako u většiny ostatního ovoce s peckami dochází i u třešní při styku s vodou k jejich rychlému kvašení, které může způsobit velmi nepříjemné zažívací a žaludeční problémy. Proto by se při nebo krátce po konzumaci třešní neměla pít voda ani jiné tekutiny.

BORŮVKA - latinsky Vaccinium myrtillus L, slovensky čučorietka - je známý modrý plod léčivé rostliny Brusnice borůvka. Nejzdravější lesní ovoce Malé plody lesních borůvek obsahují až neuvěřitelné množství antioxidantů, vitamínů a minerálů. Borůvky „prodlužují mládí“, mají léčivé i preventivní účinky. Původ a historie Kdo, kdy a kde poprvé objevil a ochutnal borůvky, nevíme. Dá se ale předpokládat, že se tak stalo velmi dávno někde v Eurasii a severní Americe, kde jsou keříčky borůvek velmi rozšířené. I jejich šlechtění začalo v Americe na začátku 20. století. Současnost Borůvka roste ve velké části Evropy a to především na horách, ale nenajdeme ji například v jižním Španělsku, jižní Itálii a jižním Řecku. Roste ale třeba i na Kavkaze a Islandu, dokonce na některých místech v Grónsku, Asii a na Sibiři, v severním Mongolsku a v některých částech Číny a v Japonsku. Rozšířená je v západní a severní části USA a na jihozápadě Kanady. U nás v České republice se s ní setkáme prakticky na celém území, nejvíce ve vyšších polohách hor českého masivu, nejméně pak v teplejších místech. Borůvky tvoří poměrně husté porosty v některých typech lesů, roste na pasekách, vřesovištích a rašeliništích, pastvinách, v kosodřevinách a skalách, protože potřebuje především kyselou a vlhkou půdu. V současné době už mimo původních lesních borůvek byly vyšlechtěny a pěstují se i borůvky zahradní. Vzhled, chuť, vůně… Borůvky jsou malé plody - bobule - nízké keřovité 20 až 50 centimetrů vysoké léčivé rostliny, která roste na lesnatých loukách a v lesích. V současnosti již ale známe mnoho vyšlechtěných zahradních odrůd s plody mnohem většími, než mají původní planě rostoucí keře. Borůvky jsou tmavě až černomodré, mají aromatickou vůni a sladkou dužinu s mnoha drobnými semeny. Odrůdy Borůvky lesní je na světě přibližně 200 druhů, které se od sebe liší především barvou a velikostí plodů. Zahradní velkoplodé tzv. kanadské borůvky se podařilo vypěstovat šlechtěním. Jejich plody ale nemají tolik léčivých účinků, jako původní plané borůvky. Nejznámější odrůdy zahradních borůvek jsou Patriot, Duke a Bluecrop. Zdraví a vitamíny Borůvky jsou sice malé plody, ale mají až neuvěřitelně mnoho různých, lidskému zdraví prospěšných látek. Borůvka je ovoce, u něhož se snad nesetkáváme s žádným alergickými projevy ani při dlouhodobém používání. Plody borůvky obsahují vitamín C, který v lidském těle pomáhá odstraňovat volné kyslíkové radikály a je tak významný pro prevenci onemocnění srdce a cév. Zvyšuje také odolnost proti různým infekcím. Mimo vitamínu C borůvky obsahují i provitamín A a vitamíny skupiny B. V plodech jsou i antioxidanty, jako třeba karoten, antokyan nebo pterostilben, které působí preventivně proti vzniku nádorových - rakovinových - buněk a pomáhají snižovat hladinu cholesterolu, působí preventivně při kardiovaskulárních onemocněních, regulují hladinu cukru v krvi, prospívají regeneraci sliznic a mají také příznivý vliv na pokožku těla. Důležitou složkou borůvek jsou i třísloviny, které zmírňují případné krvácení a mají desinfekční účinky. V borůvkách najdeme i stopové prvky železa, manganu a mědi, které léčí chudokrevnost, zabraňují ukládání cholesterolu v cévách a jsou všeobecně pro cévní systém prospěšné. Podporují také srážlivost krve a mají pozitivní vliv na zdravou pokožku a vlasy. Borůvky jsou bohaté i na cukry, organické kyseliny, glykosidy, různé biolátky a vlákninu. Organické kyseliny - jablečná, citrónová, benzoová a suxinicová, - čistí, posilují a regenerují lidský organismus, mají i kladný vliv na nervový systém. Biolátky se rychle dostávají do krve, dodávají energii a vitalitu a zklidňují nervy. Vláknina zase pomáhá z lidského těla vylučovat toxické látky a upravuje trávení. Působí dobře i na pokožku, vlasy a nehty. Mimo plodu se k léčebným účelům používají také borůvkové listy. Obsahují flavonoidy, třísloviny, glukokininy, organické třísloviny, tanin, éterické oleje, sliz, pryskyřici a myrtillin. Odvar se užívá jako podpůrný prostředek při léčení cukrovky, osvědčený je i při střevním kataru, žaludečních křečích, zánětu močového měchýře nebo tlustého střeva. Odvar z borůvkových listů pomáhá zevně třeba při léčbě kožních onemocnění, různých ekzémů a alegrických projevech kůže. Kromě plodu se k léčebným účelům používá i list. Čaj z borůvkového listí mírně snižuje hladinu cukru v krvi, pomáhá při průjmech a žaludečních obtížích. Zevně se jím můžou ošetřovat různé kožní neduhy, jako například ekzémy, lupénka, alergické projevy. Čaj si můžeme připravit následujícím způsobem: Dvě lžičky borůvkového listí zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 15 minut louhovat, poté scedíme a popíjíme po doušcích. Měl by se ale sbírat na jaře před sezónou. V lékárnách se dá koupit i výtažek z borůvek. Je zvlášť vhodný v době, kdy nemáme možnost konzumace čerstvého ovoce. Borůvkový výtažek obsahuje až 200 x větší množství účinných látek, než kolik je jich v čerstvých plodech. Mimo výtažku z borůvek jsou k dostání také různé potravinové doplňky jako například oční elixír nebo extrakt v kapslích. Použití borůvek v kuchyni Borůvky můžeme konzumovat čerstvé, lze je ale bez problémů kompotovat i zmrazit. Plody borůvek se využívají i k výrobě džemů, sirupů a vína. V kuchyni se z borůvek připravují knedlíky, buchty nebo koláče, používají se na dorty, poháry… Vynikající je i borůvkový čaj. Z plodů borůvek i listů se také vyrábí různé potravinové doplňky. Jak a podle čeho vybírat Pokud si borůvky sami nenasbíráme, ale kupujeme je, musíme si dát pozor pouze na to, aby neměly znaky plísní a nebyly rozmačkané. Spotřeba, zrání, skladování Borůvky nemají dlouhou trvanlivost a je proto potřeba je rychle zkonzumovat nebo upravit. Můžeme je zavařit, zmrazit, odšťavnit nebo i usušit. Zajímavosti Borůvkový čaj si můžeme připravit z usušených plodů i z listů velmi jednoduše - jednu čajovou lžičku usušených listů nebo plodů zalijeme 150 ml horké vody, necháme je 10 minut louhovat a pak je scedíme. Čaj z listů pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi a používá se jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní. Borůvky pomáhají při tlumení nikotinové abstinence tím, že podporují tvorbu dopaminu, který je velmi vhodným doplňkem při odvykacích kůrách kuřáků. Léčivé účinky Borůvky mají mnoho zdraví prospěšných účinků na lidský organismus. Mimo jiné - chrání imunitní systém a tělní buňky před volnými radikály - čistí krev, omlazují, dodávají životní energii - pomáhají při průjmových onemocněních a střevních potížích - působí preventivně proti chřipce, nachlazení, rýmě a infekcím - snižují hladinu cholesterolu a tuku v krvi - napomáhají odvodňování - pomáhají při kožních nemocech - pomáhají při problémech se zažíváním - zbavují organismus jedovatých látek a aktivují látkovou výměnu - mírní mnohé bolesti a zklidňují nervovou soustavu - regenerují oční barvivo - zlepšují funkci lymfatického systému - podporují tvorbu sliznic - působí preventivně proti mnohých nádorovým onemocněním - pomáhají zlepšit vidění při špatných světelných podmínkách Snad jediný nežádoucí účinek je „schopnost“ borůvek velmi intenzivně barvit.  

GRAPEFRUIT nebo také GREP - latinsky Citrus x paradisi, anglicky grapefruit, francouzsky pomélo, německy Grapefruit nebo španělsky limonero - je plod stejnojmenné subtropické dřeviny. Vznikl s největší pravděpodobností přirozenou cestou jako hybrid pomeranče a pomela. Hořký a zdravý… Grapefruit je ovoce s nezaměnitelnou chutí a mnoha velmi příznivými účinky na lidský organismus. Původ a historie Grapefruit má svůj původ na ostrově Barbaros v Karibském moři. Z mnoha citrusových plodů jediný grapefruit pochází z amerického kontinentu. Do Evropy se dostal v druhé polovině 17. století, kdy jen přivezl do Anglie z jedné ze svých objevitelských cest kapitán Shaddock. Grepy se původně pěstovaly jen jako okrasné rostliny, plody se začaly konzumovat až v 19. století. Současnost Grapefruity se v současné době pěstují především v Brazílii, Izraeli, Turecku a Španělsku, v Americe v Texasu, Kalifornii a na Floridě. V Evropě jsou nejvíce k dostání plody ze Španělska, ale ty nedosahují takových kvalit jako grepy z oblastí více na jih. Do České republiky se mimo španělské produkce dovážejí i grepy z Turecka, Argentiny, Jihoafrické republiky nebo Hondurasu. Vzhled, chuť, vůně… Grep je citrusové ovoce větší než pomeranč a menší než pomelo. Plody jsou pevné, kulaté nebo mírně zploštělé, mají většinou žlutou, někdy narůžovělou nebo i zelenou slupku. Dužina je rozdělena na díly a její barva může být podle odrůdy bílá, žlutá, růžová nebo červená. Díly jsou od sebe odděleny tenkou slupkou, která je hořká. Grapefruity jsou velmi šťavnaté. Původní chuť byla hořkokyselá, šlechtěním se ale podařilo vypěstovat i plody sladší. Nejsladší grepy mají dužinu červenou. Stromy dosahují výšky 5 až 6 metrů, známé jsou ale i rostliny s výškou 13 až 15 metrů. Mají tmavě zelené listy, dlouhé až 1,5 metru, které jsou úzké a neopadávají. Květy mají 5 okvětních lístků a jsou velké okolo 5 centimetrů. Strom ročně rodí až 700 kusů plodů. Odrůdy Grapefruit má mnoho odrůd, které se rozdělují podle barvy dužiny na bílé, žluté, oranžové a růžové. Grepy s bílou dužinou nejsou chuťově nějak výrazné, červené jsou chuťově podstatně lepší. Jemnou, sladce trpkou a velmi příjemnou chuť mají grepy s růžovou dužinou. Pro potřeby trhu je podstatná i země původu, protože například grepy ze Středomoří nejsou tak chutné, jako plody z oblastí s teplejším klimatem. Grepy totiž na rozdíl od jiných citrusových plodů potřebují více slunce a tepla. Star Ruby je jedna z nejznámějších původních odrůd, která se pěstuje na různých místech planety, ale právě vzhledem k rozdílným podmínkám se plody z různých zemí od sebe liší. Kůra je poměrně tenká a má výraznou červenou pigmentaci, dužnina je červená. Ve Španělsku plody dorůstají do značné velikosti a váží až 1 kilogram, z Turecka jsou plody té samé odrůdy menší. Chuťově jsou ale téměř stejné, mají typickou nahořklou příchuť. Středně velké, ale šťavnatější s rudou dužinou, vyšší sladkostí a potlačenou hořkou chutí jsou plody této odrůdy z Argentiny. Vynikající jsou i Star Ruby z JAR, Kalifornie a Texasu Nejlepší plody odrůdy Star Ruby pocházejí z Hondurasu. Jsou velké, slupka má nazelenalou barvu, ale uvnitř jsou velmi šťavnaté, rudě červené a především lahodně sladké bez stopy hořkosti. Posledním šlechtitelským úspěchem je odrůda Star Ruby, kterou lze konzumovat stejně jako pomeranče hned po oloupání vnější slupky. U této odrůdy není nutné odstraňovat tenké slupky mezi jednotlivými dílky, které jsou nahořklé, protože u těchto plodů je velmi tenká. Marsh je jedna z nejvíce významných odrůd na trhu s grapefruity. Vypěstována byla poprvé v roce 1850 na Floridě. Plody jsou středně velké až velké, velmi šťavnaté. Mají tuhou, hladkou kůru, která se dobře se loupe a má světle žlutou barvu s hnědorůžovými skvrnkami Dužnina je žlutá až žlutohnědá, měkká a poměrně jemná, má málo jader nebo je i zcela bez nich. Tyto grepy jsou velmi chutné a příjemně voňavé. Pěstují se nejvíce v Kalifornii, Texasu, Arizoně, Austrálii, Izraeli a Indii. Z této odrůdy byly později vyšlechtěny grepy Frost Marsh, Ruby, Thomson, Redblush a Miami, které mají pochopitelně podobné vzhledové i chuťové vlastnosti a odlišují se především velikostí a mírně i zbarvením. Duncan je velmi stará středně raná a velmi úrodná odrůda, která se pěstuje od roku 1830 zejména na Floridě, ale v současnosti i v mnoha jiných zemích. Plody jsou středně velké až větší, dužnina je bledě žlutá až žlutohnědá a velmi šťavnatá. Má typickou grapefruitovou chuť, patří mezi nejšťavnatější a nejsladší druhy. Používá se především na výrobu šťáv. Deep Sweet je odrůda s výrazným aroma a chutí, ale je výjimečná i v množství plodů vypěstovaných na jednom stromě. Tyto grepy se můžou pěstovat uvnitř i venku a setkáme se s nimi snad ve všech oblastech, kde se produkci grapefruitů věnují. Jsou hodně šťavnaté a velmi sladké, a i když mají typickou chuť, je u nich hořkost díky šlechtění potlačena na minimum. Rio Red má středně velké plody s hladkou a velmi dobře loupatelnou kůrou, která je mnohem tenčí než u ostatních odrůd. Dužnina je sytě červená a má vysoký obsah rozpustných solí a cukrů a méně kyselin než jiné grepy. Pěstuje se především v Texasu a na Floridě. Redblush se pěstuje nejvíce na Floridě a v Texasu, ale i v mnoha dalších zemích. Kůra má zelenou barvu, při komerčním pěstování se pro zlepšení zabarvení používá etylén. Roubují se na podnoží pomeranče a takto vypěstované plody jsou sladší. Proti jiným odrůdám má o 3 až 4 roky kratší životnost a od jejího pěstování se začíná v Americe opouštět a nahrazují ji grepy Rio Red. V Austrálii je naopak stále víc oblíbenější a také žádanější odrůda Cant, která vznikla vyšlechtěním z Redblush. Od původní odrůdy se odlišuje jen velmi málo, ale i tak jsou její vzhledové i chuťové vlastnosti vzhledem ke klimatickým podmínkám lepší než u plodů vypěstovaných v Americe. Ruby Red je odrůda s růžovou dužinou, která se pěstuje především v jižní Africe. Dužnina těchto grepů má lákavou růžovou barvu, plody jsou velmi šťavnaté, chuťově svěží, jemné a příjemně sladce trpké. Zdraví a vitamíny Grapefruity ve své dužnině obsahují velmi mnoho různých zdraví prospěšných látek. Najdeme v nich vitamín C, B1 a K, dále typicky hořký glykosid naringin a také kyselinu galakturonickou, která rozpouští vápenaté usazeniny v cévách a snižuje obsah cholesterolu v krvi. Růžový grep má ještě navíc vyšší množství bsah pektinu, který snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev. Pektin je ve vláknině, která tvoří dužninu grepu a také v bílé vrstbetakarotenu, který se v těle přeměňuje na vitamín A. V grepech jsou také přírodní flavonoidy. Ty zlepšují proudění krve a mají antioxidační a antikarcinogenní účinky. V plodech grepů najdeme ivelké množství draslíku, vápník, fosfor, hořčík a železo, malé množství sacharidů, proteiny a limonoidy. Limonoidy jsou základem citrusových plodů, které jsou blahé především na limonoid limoten, který tomuto ovoci dává hořkou chuť a má významné protikarcinogenní účinky. Grapefruity díky vitamínu C, pektinu a flavonoidům významně zvyšují obranyschopnost organismu, zlepšují krevní oběh a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Při jejich časté konzumaci se snižuje i riziko rakoviny plic a orgánů trávicího ústrojí, nejvhodnější jsou v tomto případě grepy s růžovou a oranžovou dužninou. Vysoký obsah vitamínu C a flavonoidů posiluje imunitní systém člověka. Pro velmi dobré čistící a detoxikační vlastnosti jsou grepy také vhodným doplňkem při redukčních dietách. Grepy pomáhají i při zvýšeném výskytu kyseliny močové v lidském těle, který se projevuje v podobě dny, dnové artritidy, ledvinových kamenů apod. vypití sklenice grapefruitové šťávy každý den ráno nalačno stimuluje detoxikační schopnosti organismu, především jater. Velmi silné antibiotické účinky mají i semínka grepů. Obsahují široký komplex antibiotických a fungicidních látek, a jejich extrakt pomáhá proti různým druhům bakterií, virů a plísní. Extrakt zklidňuje žaludek i trávící ústrojí, zmírňuje problémy s nadýmáním, průjmem a zácpou. Potlačuje některé infekce dutin, nosohltanu, průdušek, uší i močových cest. Podle posledních zjištění je účinný až proti více než 800 různým druhů bakterií a virů, které proti němu nezískávají odolnost jako u průmyslových antibiotik. Použití grepů v gastronomii Grapefruity mají podobné složení, jako ostatní citrusové plody a také podobné využití. Dužnina se celosvětově nejvíce používá v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení dezertů, konzumuje se ale samozřejmě i samostatně. Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů, pije se i samostatně jako lahodný vychlazený osvěžující nápoj. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy a koncentrát. Hořkou chuť grepů je možné zmírnit použitím cukru, ale je nutné cukr použít jen v malém množství. Kombinace grepu s cukrem totiž v žaludku vyvolává kvasné procesy. Zdravější a i chutnější je použití medu. Grepy se využívají také ve farmaceutickém průmyslu především při výrobě různých doplňků stravy. Z jader plodů se vyrábí extrakt, který má velké antibiotické účinky. Příprava grapefruitu před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý grep rozkrojit a pak malým úzkým špičatým nožem vyříznout jednotlivé dílky. Existují i speciální lžičky na grepy, kterými z rozkrojeného plodu vybíráme dužninu. Šťávu z grepu snadněji vymačkáme, když ho pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud grep dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Jak a podle čeho vybírat Při koupi grepů je dobré se zajímat o místo původu a datum sklizně. Nejsladší plody pocházejí z teplých jižních oblastí a mají červenou dužinu. V žádném případě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo nahnilé. Pokud chceme koupit grapefruit, který nemá typickou nahořklou chuť, pak je zde vyšlechtěná nová odrůda sweet, u které je právě hořkost potlačena na minimum. Spotřeba, zrání, skladování Zralé grepy se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 12 týdnů. Rozkrojený grep je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat, můžeme ho krátce skladovat zabalený do potravinářské fólie. Zajímavosti Hořká složka grepů podporuje trávení a chuť k jídlu, zároveň potlačuje chuť na sladké a jeho konzumace se doporučuje při dietách. Protože v plodech obsažené látky snižují hladinu cukru v krvi, je grep vhodný pro diabetiky. Grapefruity je dobré jíst celé - tedy i s bílou vrstvou, která je těsně pod kůrou a mezi jednotlivými dílky, protože tam je nejvíce vlákniny, bohaté na důležitý pektin. Šťáva z grepů je lahodný nápoj, a navíc se svými léčebnými a výživovými vlastnostmi vyrovná šťávě citronové nebo pomerančové. Velmi chutná je slazená medem. Teplý grepový nápoj při nachlazení - v poměru 1 : 1 se smíchá zelený čaj s vymačkanou šťáva z 1 grepu a podle chuti se přidá med. Nápoj se pije horký. Grapefruitová kúra je velmi účinná ozdravující metoda pro celkové posílení organismu. Konzumuje se buď dužnina nebo se pije šťáva. Kúra trvá dva týdny. První den před snídaní se vypije šťáva nebo sní dužnina z jednoho grepu. Každý další se použije o jeden grep víc až do celkového počtu pěti plodů. Pak se zase opačně jejich množství snižuje a posledních pět dní se pije opět jen šťáva nebo konzumuje dužnina z jednoho grepu. Semínka grepů mají podle posledních výzkumů velké antibiotické vlastnosti. Působí proti přibližně 800 kmenům různých bakterií, virů a parazitů. Extrakt ze semínek zároveň nijak neoslabuje imunitu, není toxický a bakterie proti němu nezískávají odolnost jako u běžných antibiotik. Léčivé účinky Grapefruit - posiluje obranyschopnost organismu - posiluje kardiovaskulární systém, zlepšuje krevní oběh, ředí krev - snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi - působí jako prevence rakoviny, zvláště rakoviny plic a žaludku - má velké detoxikační a protizánětlivé účinky - pomáhá při trávících a střevních potížích - chrání dýchací cesty, uši a ústní dutinu před infekcí - zmírňuje příznaky gynekologických problémů - ulehčuje od obtíží spojených s křečovými žílami a revmatismem - napomáhá při léčbě alergií, astmatu a ekzémů - urychluje látkovou výměnu a proto se užívá při odtučňovacích dietách Grepy můžou mít i nežádoucí účinky, pokud se jejich hořkou chuť pokusíme potlačit větším množstvím cukru - v takovém případě totiž v žaludku kvasí. Grepová šťáva také mívá nežádoucí interakci ve spojení s některými léky, proto je dobré si při současné konzumaci grepů a používání léků přečíst příbalový leták u léčiv nebo se poradit s lékařem.  

LIČI ČÍNSKÉ – latinsky Litchi chinensis, anglicky lychee nebo litchee, francouzsky litchi, případně cérise de la Chine, německy Litchi a Litschi se v Číně považuje za jeden z nejvíce ušlechtilých druhů ovoce. Jemné aroma i chuť Liči čínské je známé spíš jen pod zkráceným názvem liči. Je považováno za ovoce s nejjemnější chutí i vůní. Nejvíce chutná čerstvé, ale používá se i do některých speciálních asijských jídel. Původ a historie Liči čínské je velmi starý druh ovoce, které pochází z Asie, Číny a Indočíny. Do dalších oblastí světa a tedy i do Evropy se liči dostalo až v nedávné době především díky vzrůstající oblíbenosti asijské kuchyně. I jeho pěstování vyžaduje poměrně specifické podmínky a musí se do většiny zemí dovážet. Současnost V současnosti se liči pěstuje v oblastech subtropického pásma, především v jihovýchodní Asii, v Indii a na Srí Lance. Některé odrůdy se pěstují i v jižní Africe a na Madagaskaru, v Brazílii, na Havaji a v USA na Floridě. V Evropě se liči vzhledem ke klimatickým podmínkám pěstovat nedá. Liči roste zejména podél toků velkých řek v hluboké naplavené půdě. Nejvíce se mu daří v místech, kde je mokré a teplé léto a zima chladná a suchá. Teplota ale nesmí klesnout pod bod mrazu. Čerstvé plody se sice někdy v obchodech v Evropě i v USA objevují, ale nejvíce se liči prodává konzervované. Koupit ho je možné hlavně v tzv. asijských obchodech, ale v nabídce ho v poslední době mají už i supermarkety. Je nezbytnou součástí některých jídel asijské kuchyně Vzhled, chuť, vůně… Plody liči čínské mají jahodově červenou, narůžovělou nebo oranžovou barvu, některé odrůdy mají jemný zelený odstín. Jsou oválné nebo kulaté, několik odrůd má srdcovitý tvar. Průměr plodů je okolo 2,5 centimetru, délka až 4 centimetry, povrch má mnoho malých výstupků. Slupka je tenká, pevná a křehká, má povrch s mnoha výstupky a ze zralého plodu jde snadno oloupat. Uvnitř plodu je lesklé tvrdé a nejedlé semeno velikosti fazole, kolem kterého je dužina - tzv. míšek, od kterého se semeno lehce oddělí. Dužina má slonově bílou, narůžovělou nebo namodralou barvu, je velmi šťavnatá a příjemně aromatická, má lehce nakyslou chuť. Větší obsah dužiny, která je navíc i kvalitnější, mají plody se zakrslým semenem. Plody se ze stromů sklízí bambusovými tyčemi. Stromy dorůstají do výšky 15 až 20 metrů, ale pro snadnější sběr ovoce se prořezávají na výšku 6 až 10 metrů. Dožívají se věku přes 200 let, jsou stále zelené. Listy jsou kožovité, mladé mají načervenalou barvu, starší jsou na horní straně tmavě zelené a na spodní šedozelené. Zdraví a vitamíny Liči obsahuje velmi vyrovnaný komplex mnoha látek, které mají příznivý vliv na lidský organismus. V plodech je velký obsah vody, ale především bílkoviny, zdravé tuky a mastné kyseliny, přírodní cukry, vláknina, vitamín C a stopové prvky mnoha důležitých látek. V staré i současné čínské medicíně se dužina liči využívá především k léčbě kašle, žaludečních vředů, mnoha druhů nádorů a zvětšených žláz. Pecky mají analgetické účinky. Slupky se především v Indii používají na přípravu čaje, který působí proti průjmům a bolestem. V USA v současné době probíhají rozsáhlé laboratorní zkoumání a pokusy, zda výluhy z kůry, kořenů a květů mohou pomáhat při léčení některých nádorů. Druhy a odrůdy V oblastech, kde se liči pěstuje, roste několik desítek různých druhů, v Číně jich odborníci uvádějí patnáct. Jednotlivé druhy se od sebe odlišují především velikostí a tvarem, dále pak barvou slupky i dužiny. Chuťově se od sebe příliš neliší. Liči se rozděluje na tři základní poddruhy, které vznikly v jednotlivých regionech pěstování - Litchi chinensis Sonnerat subsp. chinensis - Litchi chinensis Sonnerat subsp. philippinensis Leenhouts - Litchi chinensis Sonnerat subsp. javensis Leenhouts Jednotlivé odrůdy zatím nejsou přesně popsány. Použití liči v gastronomii Dužina plodů ličise konzumuje čerstvá, kompotovaná nebo sušená. Čerstvé liči má přirozenou barvu a dobrou kvalitu maximálně 5 dnů po sklizni, a proto se většinou kompotuje nebo suší. Kompotované liči je oloupané, nálev má sladkou chuť a obsahuje kyselinu vinnou a citronovou. Velmi chutná jsou i oloupaná liči nakládaná do cukru, která jsou čínskou a indickou specialitou. Na sušení se plody neloupou. Před sušením se blanšírují a pak ještě namáčí do disiřičitanu draselného a kyseliny citronové, pak se teprve usuší na slunci nebo v elektrických sušárnách. Sušeným plodům se říká čínské švestky, konzervované plody se někdy nazývají čínské jahody nebo jablka. V Asii je sušené liči velmi oblíbené, jeho trvanlivost je 1 rok. Před konzumací čerstvého liči se slupka s drsným povrchem musí konzumací oloupat – konzumuje se pouze dužnina s velmi lahodnou chutí. V studené kuchyni se plátky dužiny servírují jako chutný dezert, kousky se přidávají do zmrzlinových a ovocných pohárů. Ze šťávy se připravují koktejly. V teplé kuchyni je liči dušené na másle a pomerančovém likéru vynikající náplní do palačinek, nebo i jako příloha k masům a rybám. Liči se nesmí vařit, protože pak má dužina houbovitou konzistenci. Spotřeba, zrání, skladování Liči zraje od července do října, dozrává přibližně 100 dní po odkvětu stromů. Zralé plody jsou pevné, slupka z nich jde snadno oloupat. Přezrálé plody mají hnědou dužinu. Liči je možné skladovat v chladnu maximálně 5 dní po sklizni, a proto je potřeba při případném nákupu čerstvých plodů dávat pozor na datum sklizně. Sušené liči je možné skladovat až jeden rok. Léčivé účinky Liči čínské má mnoho pozitivních účinků na zdraví člověka. Dužina - podporuje léčbu kašle - pomáhá při léčení žaludečních vředů - působí proti mnoha druhům nádorů - je účinná při léčbě zvětšených žláz. Pecky mají analgetické účinky. Slupky se na přípravu čaje proti průjmům a bolestem. Při konzumaci kvalitních čerstvých, sušených nebo kompotovaných plodů liči zatím nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Pokud by se ovšem konzumovaly plody přezrálé, mohou se objevit příznaky lehké nevolnosti nebo průjmu – to je ale při konzumaci jakéhokoliv nekvalitního ovoce běžné.

POMERANČ - latinsky Citrus sinensis, anglicky i francouzsky orange, španělsky naranjo dulce nebo německy Orange je citrusový plod pomerančovníku čínského, který je známý také jako pomerančovník pravý - Citrus sinensis. Šťavnaté a zdravé ovoce… Pomeranče jsou v současnosti nejvíce pěstované tropické ovoce, které je na trhu k dostání v každém ročním období. Jsou šťavnaté, osvěžující, chutné, příjemně voňavé a zdravé, a tak zcela oprávněně i nejžádanější a nejoblíbenější. Původ a historie Pomeranče s největší pravděpodobností vznikly přirozenou cestou křížením mandarinky a pomela. Pocházejí ze subtropických oblastí Číny a Vietnamu, kde se pěstovaly již před 4 000 roky. V mnoha jazycích jsou tyto plody díky svému původu označovány jako „Čínské jablko“. Do Evropy je portugalští obchodníci přivezli v 15. století z Asie, a krátce po objevení Ameriky ho převezli i tam. V Evropě vzbudily pomeranče první velký zájem v období baroka, kdy mnoho šlechtických dvorů i klášterů zakládalo nejen sady, ale i tzv. oranžérie - budovy s velkými okny, ve kterých mohly stromy přezimovat. Současnost Citrusové plody jsou v současnosti nejvíce pěstované ovoce na celém světě před banány a vinnou révou - ročně se jich sklidí přibližně 60 milionů tun. V podílu množství vypěstovaných citrusů jsou na prvním místě právě pomeranče, který mají 70 % podíl. Na dalších místech za nimi jsou mandarinky, citrony, limety, grapefruity a pomela. Pomeranče jsou v současné době rozšířené ve všech subtropických oblastech planety, v oblastech tropických se jim kvůli vysoké vlhkosti příliš nedaří. Přibližně 40 % celosvětové produkce pomerančů pochází z jižní Ameriky, 25 % ze severní a střední Ameriky, 20 % z Asie a zbytek z Evropy. Nejvýznamnější pěstitelské oblasti se nacházejí v Brazílii, USA, Mexiku, Číně a také v Indii. Největšími producenty v Evropě jsou Španělsko a Itálie. Pomeranče se v současné době často pěstují ve sklenících. Plody vypadají zcela dokonale, ale nemají zdaleka tak lahodnou chuť jako plody z venkovních sadů. Za nejchutnější se považují pomeranče ze sadů ve Španělsku a Brazílii. Vzhled, chuť, vůně… Plody pomeranče mají v závislosti na odrůdě kulovitý až oválný tvar o průměru 5 až 12 centimetrů. Kůra má oranžovou, ale také žlutou nebo šarlatově červenou barvu, je poměrně tenká a přiléhá k dužnině. U některých odrůd se obtížněji loupe. Dužnina je z klínovitých semeníkových pouzder, které jsou vyplněné tenkostěnnými váčky, obsahujícími sladkou šťávu. Semena jsou uprostřed v tzv. středoúhlé semenici. I barva dužniny je závislá na odrůdě a může být žlutá až oranžová, ale také fialově červená. Je velmi šťavnatá, většinou sladkokyselá, ale i extrémně sladká až intenzivně trpká. Strom pomerančovník pravý, na kterém se pomeranče rodí, dorůstá do výšky až 10 metrů. Má kulovitou korunu, středně velké podlouhlé tmavě zelené listy s úzkými řapíky. Květy jsou bílé a velmi voňavé. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Existuje přibližně 500 odrůd pomerančů, jen asi 30 má nějaký pěstitelský a tržní význam, a na evropský trh se z nich dodává pouze 20 druhů. Odrůdu ani zralost pomeranče nelze podle vzhledu snadno poznat. Základní skupiny pomerančů podle vlastností plodů Navel Pomeranče této skupiny nemají v dužnině semena, slupka je typicky oranžová, dužnina zlatožluté barvy sladká a velmi šťavnatá. Patří k nejlepším a také nejžádanějším pomerančům pro přímou konzumaci. Odrůdy této skupiny mají základní označení Navel. Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromě v Brazílii. Protože tyto plody nemají semena, strom se rozmnožil vegetativně pomoci roubů. Všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou tedy přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože. Nejznámější odrůdy jsou Robertson Navel, Thompson Navel a Washington Navel. Zajímavá je i odrůda Navel Lane, která bylaobjevena v roce 1950 v Austrálii jako jedna z odrůd Washington Navel. Má vynikající chuť i výjimečně velký obsah šťávy, s jejím komerčním pěstováním začali v roce 1987 ve Španělsku. Standardní - obyčejné Mají poměrně tenkou slupku a žlutou nebo oranžovou dužninu s mnoha jádry. Pěstují se nejčastěji ve Španělsku nebo na Blízkém východě. Využívají se především pro různé další zpravování, ale jsou vhodné i k přímé konzumaci. Do této skupiny patří například odrůdy Jaffa, Hamlin, Murcia a Valencia Krvavé Vyznačují se nápadnými červenými žilkami v dužině a chutnou šťávou fialově rudé barvy. Tmavě červená až rudá je i barva slupky. Mají výraznou intenzivní chuť a některé odrůdy - například Moro, Ruby, Sanguinello nebo Tarocco - jsou považovány za nejlepší pro přímou konzumaci. Sladké - cukrové Plody mají menší množství semen a jsou charakteristicky oranžově zbarvené, dužnina je většinou světle oranžová a středně šťavnatá. Vzhledem k chybějící kyselosti je jejich chuť nevýrazná. O tyto pomeranče je na trhu minimální zájem a tak se pěstují jen velmi omezeně. Nejvýznamnější a nejžádanější odrůdy pomerančů Thompsdon Navel je velmi raná odrůda pomerančů s menšími plody bez semen. Oranžová dužnina pod tenkou typicky oranžovou slupkou je velmi chutná a šťavnatá. Nevalina patří do skupiny Navel. Má menší plody s tenkou kůrou a tmavě oranžovou sladkou a šťavnatou dužninou nemají jádra. Patří mezi nejžádanější odrůdy ze Španělska. Valencia je nejdůležitější odrůdou ve skupině tzv. obyčejných pomerančů. Lahodně nakyslé středně velké plody jsou příjemně aromatické i velmi šťavnaté a mají málo jader. Valencia Late má velké plody s velmi šťavnatou aromatickou dužinou a malým množstvím semen se využívají především na výrobu džusů. Je to celosvětově důležitá odrůda. Shamouti patří do skupiny obyčejných pomerančů. Plody jsou větší, mají silnější kůru. Dužnina je vyváženě sladkokyselá, světle oranžová, aromatická a má málo semen. Singuinelli pochází ze Španělska a patří do skupiny krvavých pomerančů. Kůra i dužnina mají sytě červenou barvu. Jsou to velmi chutné, šťavnaté a jemně aromatické plody. Moro s tmavě červenými malými plody je italská odrůda krvavých pomerančů. Dužnina má tmavě rudou barvu, je sladce nakyslá, velmi šťavnatá a obsahuje velmi málo semen. Tarocco ze skupiny krvavých pomerančů pochází ze Sicílie. Plody jsou středně velké až velké a velmi sladké, mají jemné, ale výrazné aroma a obsahují minimum jader. Zvláštní odrůdy pomerančů Citroník hořký ( divoký pomeranč ) má kulaté plody se silnější tmavě oranžovou kůrou a světle oranžovou šťavnatou dužninou, která má v každém dílku semena. Není vhodný k přímé konzumaci, zpracovává se především na hořkou pomerančovou marmeládu a na likéry, z kůry se vyrábí oranžát. Bergamot se tvarem i barvou kůry podobá citronům, je ale kulatější. Pod žlutou tenkou slupkou je tmavě žlutá pevnější dužnina. Plody obsahují mnoho éterických olejů a tak se využívají na výrobu likérů a aromatizování čajů i tabáku. V kosmetickém průmyslu se používá při výrobě parfémů. Zdraví a vitamíny Pomeranče jsou hodnotným a přirozeným zdrojem mnoha vitamínů, kyselin, minerálních a dalších látek, které lidský organismus potřebuje. Jsou velmi důležitým zdrojem vitamínu C. Obsahují ho přibližně 60 mg na 100 gramů. Mimo tohoto vitamínu je v pomerančích i provitamín A a také vitamíny B1 a B2. Důležitý je i obsah kyselin listové a citronové. Všechny tyto látky působí jako antioxidanty a zajišťují i správnou funkci krevních buněk imunitního systému. V pomerančích najdeme i minerální látky, které mají vliv na nervový systém, posilují srdce a krevní oběh a pozitivně působí i na trávení a vylučování. Jsou to především vápník a hořčík, v menším množství pak ještě železo a draslík. Plody obsahují i vlákninu, která je důležitá pro regulaci cholesterolu v krvi a pro správnou funkci zažívacího ústrojí. Pomeranče obsahují 170 různých fytochemikálií, které zvyšují a doplňují působení a účinky vitamínu C a dalších vitamínů a látek a působí proti vzniku různých rakovinových národů. Fytochemikálie jsou velmi důležité a v potravinách se vyskytují jen v malých dávkách. V pomerančích byly objeveny dvě skupiny těchto fytochemikálií – flavonoidy a limonoidy. Flavonoidy jsou velmi protizánětlivé, antioxidační a protirakovinné glykosidy.. Flavonoidy v pomeranči společně s vitamínem C ředí krev a zlepšují její cirkulaci v těle, a tak pozitivně působí na oběh krve, posilují srdce a cévy. Aktivují i činnost mozku a nervového systému. Limonoidy jsou látky, díky kterým mají pomeranče své typické aroma, ale také velmi snižují riziko vzniku různých nádorů. Pomeranče obsahují ve 100 gramech dužiny až 40 mg vápníku a tím se řadí mezi plody s největším množstvím této látky. Vzhledem k tomu, že obsahují i hodně hořčíku a fosforu a vitamínu C významným způsobem ovlivňují růst kostí, chrupavek a zubů. Doporučují se při léčbě osteoporózy, křivice a při zvýšené potřebě příjmu minerálních solí. Dužina pomerančů i její bílá střední vrstva obsahují mnoho rozpustné vlákniny pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Jemná vláknina pomerančů také pozitivně působí na správnou funkci střev. V pomerančích je i přiměřené množství přírodních cukrů - přibližně 9 gramů ve 100 gramech dužniny. Tyto cukry tvoří sacharóza, dextróza a levulóza, všechny lidské tělo lehce vstřebává a tak jsou pomeranče vhodné i pro diabetiky. Velké množství antioxidantů a karotenoidů v pomerančích má preventivní účinky i proti okulární degeneraci oční sítnice, která je v mnoha zemích hlavní příčinou zhoršeného zraku nebo i oslepnutí u lidí starších 65 let. Pomeranče vzhledem k jejich opravdu velmi výjimečnému složení celkově zvyšují odolnost lidského organismu proti různým onemocněním, mají velké antioxidační, protialergické i protinádorové účinky, jsou také vhodnou a jednoduchou prevencí proti chřipce a nachlazení i proti dalším infekčním nemocem. Konzumací čtyř pomerančů denně získá lidské tělo dostatečně mnoho důležitých látek, které jsou pro něj nezbytné. Použití pomerančů v gastronomii Pomeranče jsou vzhledem k jejich složení a účinkům na zdraví vhodné především k přímé konzumaci. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Dužnina se ale využívá v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… V teplé kuchyni se využívá do omáček k masům. Využívá se také ve farmaceutickém průmyslu především do různých doplňků stravy, ale i v průmyslu kosmetickém. Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů i samostatně. Kůra se používá v kuchyni nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce pikantní chuť i aroma, Získává se z ní pektin a esenciální oleje, které se pak využívají k aromatizaci potravin, ale také v kosmetickém průmyslu. Květy se pro jejich chuť i vůni používají jako příchutě například do čajových směsí. Příprava pomeranče před použitím Nejjednodušší je plod pomeranče důkladně omýt studenou vodou, oloupat ho ostrým nožem a pak rozebrat na jednotlivé dílky. Šťáva z pomeranče se snadněji vymačká, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud pomeranč dáme na maximálně 10 vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Zpracování kůry  Pomeranče jsou při pěstování většinou chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud nemáme jistotu, že chemicky ošetřeny nebyly, je lépe kůru nezpracovávat, protože může obsahovat větší množství pesticidů. V případě zpracování kůry pomeranče vždy velmi důkladně omyjeme studenou vodou. Pomerančová šťáva a vitamín C Působením světla se snižuje účinek vitamínu C, který pomerančová šťáva obsahuje - proto je nejlepší šťávu vypít hned po vymačkání. Při výrobě konzervovaných pomerančových džusů dochází k ztrátě asi 10 % vitamínu C, ale všechny ostatní vitamíny a prospěšné látky zůstávají zachovány v téměř nezměněném množství. Výrobci chybějící vitamín C nahrazují ve většině případů syntetickým vitamínem, ale i tak jsou jak ředěné, tak 100 procentní pomerančové šťávy a džusy velmi zdravé. Šťáva je vynikající nápoj k snídani nebo občerstvení během dne. Obsahuje stejné látky ve stejném množství jako plod, pouze je v ní méně vápníku. Čaj z květů V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství. Ozdravná pomerančová kúra Kúra je vynikající na pročištění organismu, prospívá trávení a působí proti zácpě. Vždy dva dny v týdnu po dobu jednoho měsíce se při této kúře konzumují pouze pomeranče a pije pomerančová šťáva. Doporučuje se denní konzumace 10 až 12 pomerančů a 2 až 5 sklenic šťávy. Pokud je šťáva příliš kyselá, sladí se medem. Jak a podle čeho vybírat Pomeranče se sklízejí, když dosáhnou správného poměru cukru a kyselin, který je podle odrůdy 5,5:1 až 7,5:1. Mimo to musí mít minimální velikost 35 milimetrů a také minimální podíl šťávy 30 procent. Zralost pomeranče se podle vzhledu a barvy u celého plodu v podstatě nedá stoprocentně poznat. Změna zabarvení ze zelené na oranžovou probíhá během několika chladných nocí, které jsou v době zrání běžné v pěstitelských oblastech v Evropě, Kalifornii nebo Jihoafrické republice. Pomeranče z Brazílie nebo z Floridy a dalších tropických oblastí můžou zůstat i při plné zralosti zelené. Při nákupu pomerančů se stejně jako u ostatních citrusových plodů nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky pomerančovou vůni. Důležité jsou také údaje o období sklizně a distribuce, i o zemi původu. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Případná malá zelená místa nevadí, i pomeranče podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké pomeranče by měly mít váhu, odpovídající jejich velikosti. Pomeranče jsou citlivé na otlačení, plody s porušenou kůrou se rychle kazí. V žádném případě tedy nekupujeme pomeranče viditelně poškozené, otlačené, nahnilé, scvrklé nebo suché. Spotřeba, zrání, skladování Zralé pomeranče se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Pomeranče skladujeme rozložené, protože jsou velmi náchylné na otlačení, a také nejlépe samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z pomerančů získat šťávu, necháme je na několik dní v pokojové teplotě. Zajímavosti Celosvětově se každý rok sklidí přibližně 60 milionů tun citrusových plodů, z toho 70 % jsou pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je vysoký 6 až 10 metrů, se ročně sklidí 7 000 až 8 000 plodů. Změna zabarvení kůry plodu ze zelené na oranžovou barvu probíhá pouze v několika chladnějších dnech v období zrání. Plody pěstované v tropických oblastech, kde chladnější dny nejsou, tak můžou zůstat stále zelené. Zralost pomeranče tak tedy nelze bezpečně u některých plodů a odrůd určit podle barvy kůry, ale jen podle podílu cukru a kyseliny ve šťávě a chuti. Pomeranče pěstované ve sklenících jsou sice na pohled téměř dokonalé, ale nemají tak lahodnou chuť a vůni a ani nejsou tak šťavnaté jako plody z venkovních sadů. Léčivé účinky Každodenní konzumace pomerančů je vhodnou prevencí nejen proti nachlazení a chřipce, ale i proti mnoha dalších infekčním onemocněním a prokazatelně přispívá i proti vzniku mnoha alergických reakcí. Dužina pomeranče včetně bílé střední vrstvy je bohatá na vlákninu pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Má také vliv na krevní tlak a činnost srdce, snižuje riziko vzniku cévních a srdečních onemocnění. Proto se doporučuje konzumace dužniny i s touto bílou vrstvou. Pomeranče - významně posilují obranyschopnost a imunitu organismu - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - regulují krevní tlak, posilují krevní oběh, srdce a cévy - mají velké antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů Pomeranče můžou mít i nežádoucí účinkyv podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.