Ovoce

HROZNOVÉ VÍNO jsou plody rostliny Réva vinná - latinsky Vitis viniofera, anglicky table frape, francouzsky raisin de table nebo německy Weintraube. Konzumuje se především čerstvé, většina produkce se ale využívá na výrobu nápojů.  Chutné a zdravé jako plod i nápoj… Hroznové víno je po pomerančích druhé nejvíce šlechtěné ovoce na celém světě. Většina sklizně se používá pro výrobu alkoholických i nealkoholických nápojů, i když konzumace v syrovém stavu je pro lidský organismus mnohem prospěšnější. Původ a historie Vinná réva je jednou z nejstarších rostlin pěstovaných člověkem. Původní formy plané vinné révy byly na zemi již před 130 miliony let na území Grónska. V době ledové se postupně přesouvaly do oblastí kolem Středozemního moře a před přibližně 7 000 roky se objevily i v oblastech na sever od Alp. Za nejpravděpodobnější místo prvního výskytu se považuje střední Asie a Zakavkazsko. Vinná réva byla poprvé kultivována před 5 000 lety ve starověkém Egyptě a už tehdy se z ní vyrábělo víno. V pěstování révy pokračovali v Římě a Řecku, a tehdy již také znali i její zdravotní účinky. Z Římské říše se vinná réva dostala do Francie, Španělska a Německa, ale také na území Velké Moravy a do Čech, a dokonce i do Iránu a severní Afriky. Hroznové víno patří k po mnoho tisíc let základům kultury národů, které žijí v oblastech kolem Středozemního moře. V teplých přímořských podmínkách se této rostlině velmi daří. Nejstarší dochovaný keř vinné révy je tzv. Stara trta v slovinském Mariboru na nábřeží řeky Dravy. Jeho stáří se odhaduje na 440 let. Roste na jižní straně domu, kmen s průměrem 25 centimetrů se ve výšce 2 metrů rozděluje na samostatné větve o délce 15 metrů. Jedná se o původní červenou odrůdu, která je velmi plodná a také odolná proti různým nemocem a škůdcům. V roce 2004 byla tato réva na základě různých odborných analýz a historických pramenů oficielně zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejstarší dochovaná na světě. Současnost V současné době se kulturní odrůdy vinné révy pěstují ve všech oblastech mírného pásma, ale i v subtropických krajích. V Evropě pochází její největší množství z Itálie, Španělska, Francie, Portugalska, Německa a balkánských zemí. Většina odrůd se ale využívá pro potřeby vinařského průmyslu, odrůdy pro přímou konzumaci tvoří jen malou část. Významnými pěstiteli jsou i Chile a Jihoafrická republika. V České republice jsou dvě základní vinohradské oblasti - moravská a česká. Morava je tradiční vinařské území, ale vzhledem k podnebí a velikosti vinic nemá zdejší produkce vína v evropském ani světovém měřítku žádný velký význam. V minulosti se hrozny ze střední Evropy považovaly především za malé, ale nové šlechtěné odrůdy se již vzhledem i chutí vyrovnají zahraničním.  V produkci je celosvětově vinná réva po citrusových plodech na druhém místě a až za ní jsou banány a jablka. Roční úroda na světě je přibližně 60 milionů tun hroznů, ale jen 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Na výrobu nejrůznějších druhů vín, sektů a moštů se využije 85 %, zbývajících 5 % se suší a prodává jako rozinky. Vzhled, chuť, vůně… Plody vinné révy jsou bobule kulovitého, vejčitého nebo zaobleně válcovitého tvaru o průměru 0,4 až1,5 cm a délce až 2,5 cm. Mají mnoho různých barevných odstínů. Nejčastěji je zjednodušeně rozdělujeme na bílé, modré a červené, ale to neodpovídá skutečnosti, protože jsou v barevném spektru od zelené, zelenožluté až po červenou a tmavě fialovou. Plody obsahují velké množství vody a cukrů. Víno pěstované v chladnějších oblastech má cukrů méně, plody ze suchých a teplých oblastí jsou mnohem sladší. Vůně bývá různá podle odrůdy a také místa pěstování. Aroma je podstatné především u odrůd, které se využívají k výrobě nápojů, u odrůd pro přímou konzumaci už tak důležité není. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Réva vinná je popínavá dřevitá liána, která se pne po oporách, ke kterým se přichycuje pomocí úponků. Šlechtěné odrůdy už ale mají i podobu stromků. Kulturní odrůdy na vinicích můžou dorůst až do výšky 4 metrů a mít průměr kmene i 50 centimetrů. Barva kmene je světlehnědá a loupe se v dlouhých pruzích. Letorosty jsou žlutohnědé až červenohnědé. Kořeny dosahují značné délky - někdy až 10 metrů - a to dokonce i na skalnatém podloží. Divoké odrůdy révy vinné můžou ve vlhkém prostředí dosáhnout výšky až 30 metrů a mít průměr kmene 1,5 metru. Jejich plody jsou menší a také méně chutné. Odrůdy  Původní volně rostoucí réva lesní má velkou rozmanitost plodů v chuti, barvě i velikosti. Z ní pak vznikly další odrůdy révy vinné, a to jak samovolným křížením, tak šlechtěním. Kulturní šlechtěné odrůdy se pěstují na vinicích. Jsou světlomilné a vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny. Divoké formy rostou ve vlhkých lesích převážně lužního typu, v křovinách a na březích vodních toků. Odrůdy je možné třídit podle mnoha různých kritérií, nejsprávnější je třídění podle místa vzniku a použití, laicky nejčastější pak podle barvy na bílé, červené a modré. Odrůdy vína podle použití Moštové odrůdy mají menší bobule, vysoký obsah aromatických látek a jsou poměrně hodně odolné proti houbovým chorobám a cizopasníkům. Využívají se především k výrobě moštů a vín. Moštové odrůdy se dále dělí na odrůdy pro výrobu bílých vín - bílé a červené plody, a odrůdy k výrobě červených vín - modré plody. Stolní odrůdy mají velké hrozny a sladké bobule s pevnou dužninou, které nejsou nějak výrazněji aromatické. Jsou určeny pro přímou konzumaci, k výrobě vína se nehodí a také téměř nepoužívají. Podnožové odrůdy se používají jako podnože pro sazenice běžných odrůd vinné révy a tím se zajišťuje větší odolnost proti cizopasníkům, především révokazu. U podnožových odrůd se tedy dbá hlavně na tuto odolnost a přizpůsobení konkrétním půdním podmínkám a vhodným předpokladům pro štěpování. Kvalita a vlastnosti hroznů a jejich bobulí nejsou důležité, často se na nich hrozny ani netvoří. Významné odrůdy pěstované v Evropě Aron je odrůda hroznového vína s velkými, oválnými a žlutými bobulemi. Nevýrazná, částečně kyselá příchuť. Jemná a chlupatá slupka ukrývá množství pecek a dužinu. Odolná z hlediska pěstování. Hrozny jsou sklízeny nejčastěji v období září. Vzhledem k náchylnostem na různé nákazy je ideální pěstování ve skleníku. Regina dei Vigneti je „královská“ odrůda evropských i světových vinohradů, vyšlechtěná v Maďarsku. Má velké hrozny s velkými křupavými žlutozelenými sladkými plody a decentní muškátové aroma. Regina ( Watham cross ) se pěstuje od roku 1833 a v Evropě je to druhá nejdůležitější odrůda. Má velké žlutozelené a velmi křupavé plody s velmi jemnou chutí a vůní. Paparella je světle zelená odrůda z Itálie pro přímou konzumaci. Oválné křupavé a opevní plody mají příjemně sladkou chuť a rostou ve velkých hroznech. Italia - Ideál pochází z Itálie a je to také hlavní italská odrůda s velmi pevnými zelenými mírně sladkými a jen nepatrně aromatickými plody, určenými pro přímou konzumaci. Ester - Ezster odrůda s modrými velmi křupavými a chutnými bobulemi, pocházející z Maďarska. Vyznačuje se také velmi velkými hrozny. Nero je další odrůda s modrými bobulemi, vyšlechtěná v Maďarsku. Středně velké plody mají velmi osvěžující chuť a jsou v hroznu pevně semknuté. Muscat bleu má původ ve Švýcarsku. Je to modrá velmi odolná odrůda se středně velkými plody a výraznou intenzivní chutí. Romulus je velmi odolná odrůda z Řecka s malými zelenými plody bez jader a s příjemnou sladkou chutí. Významné celosvětově pěstované odrůdy Thompson Seedless ( Sultania ) je celosvětově nejdůležitější odrůda hroznového vína pro přímou konzumaci a výrobu hrozinek. Plody mají zlatožlutou barvu, tenkou slupku a jsou velmi sladké. Almeria ( Ohanes, Uva Blanca ) je nejpozději zrající celosvětově rozšířená odrůda pro přímou konzumaci. Plody jsou zelené a pevné, mají neutrální chuť. Cardinal pochází z Kalifornie, kde se pěstuje od roku 1939. Modrofialové středně velké plody mají dobrou chuť pouze když jsou plně zralé. Flame Seedless je nejnovější vyšlechtěná odrůda pro přímou konzumaci z Kalifornie. Středně velké zářivě červenofialové plody s neutrální chutí jsou křupavé a pevné.. Barlinka má původ v Jihoafrické republice. Plody mají modrou barvu, jsou velké a pevné, jemně osvěžující chuť mají jen v plné zralosti. Red Giant patří do skupiny odrůd pro přímou konzumaci a je nejvíce rozšířená v Argentině. Má velké plody s červenofialovou barvou a vynikající chutí. Významné odrůdy pěstované na Moravě a v Čechách Odrůdy pro přímou konzumaci Arkadia Diamant Chrupka bílá Chrupka červená Julski bisser Olšava Pola Palonia kincse Odrůdy pro výrobu vín a moštů Aurelius Chardonnay Irsai Oliver Muškát Othonel Müller Thurgau Neuburské Pálava Rulandské bílé Rulandské šedé Ryzlink rýnský Ryzlink vlašský Sauvignon Sylvánské zelené Tramín červený Veltlínské zelené Veltlínské červené rané Zdraví a vitamíny Plody hroznové vína obsahují přibližně 80 % vody, ale především v nich najdeme mnoho pro lidský organismus významných látek a vitamínů. Jsou to hlavně sacharidy - glukóza a fruktóza, provitamin A, vitamíny B1, B2, B3 a B6, vitamín C a E. Je zde i draslík, železo, vápník, hořčík, fosfor a měď, proteiny a kyselina askorbová a ellagonová, která má ve srovnání s jinými fenolovými kyselinami až čtyřnásobně vyšší protirakovinný účinek. Významný je i velký podíl rozpustné vlákniny pektin a flavonoidy, které jsou silnými antioxidanty. Další antioxidanty, bránícími vzniku a rozvoji ischemické srdeční choroby jsou rostlinná barviva antokyaniny, které obsahují slupky bílého a především modrého vína. V nich je i rosveratrol, který má prokazatelné protirakovinné účinky. V hroznovém víně jsou důležité dva druhy živin, kterých obsahuje poměrně hodně - sacharidy a vitamíny skupiny B. Proteiny, tuky, minerály a všechny ostatní látky jsou zde zastoupeny v menším množství. Vitanímu B6 mají více než hroznové víno jen avokádo, banán a mango, i ostatních vitamínů skupiny B je ve víně více než u třetiny všeho ostatního ovoce. Hroznové víno dodává lidským buňkám energii v podobě jednoduchých přírodních cukrů, které mají příznivý vliv na činnost srdce. Flavonoidy pak mají pozitivní účinek na cirkulaci krve, zabraňují ukládání cholesterolu a rozšiřují cévy. Vlákniny a další látky obsažené v hroznovém víně pomáhají při zácpě a aktivují činnost trávicích orgánů, především střev, kde udržují i rovnováhu střevní flóry. Významný je i detoxikační účinek pro játra, kdy víno aktivuje zvýšenou produkci žluče. Hroznové víno má i močopudné účinky a napomáhá vyplavování škodlivých látek z organismu. Konzumace se doporučuje při zánětech ledvin a močových cest, je také prospěšná pro osoby, které trpí nemocemi jako je dna nebo obezita a které konzumují nadměrné množství masných výrobků. Hroznové víno obsahuje i poměrně velké množství železa, ve 100 gramech rozinek ho je dokonce 2,6 miligramu, a je tedy vhodné v případech tzv. chudokrevnosti. Rozinky dodávají lidskému tělu mimo železa i značné množství draslíku a rostlinné vlákniny, vitamíny skupiny B se v nich vyskytují ve vyšší koncentraci než u čerstvých plodů. Konzumace čerstvých plodů, kompotů, hroznové šťávy, džusů i červeného nebo bílého vína je lidskému zdraví velmi prospěšná. Nejvíce vitamínů a pro organismus důležitých látek se ale získá především přímou konzumací plodů, která je mnohem zdravější a nemá žádné vedlejší účinky. Použití vína v gastronomii Převážná část celosvětové produkce hroznového vína - 85 procent - se využije k výrobě vín a moštů. Ze zbylé části se 5 % usuší a prodává jako rozinky a 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Plody jsou vhodné především ke konzumaci v syrovém stavu. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Ve studené kuchyni se využívají do různých ovocných salátů, koláčů, moučníků, dortů a dezertů, k sýrovým mísám a studeným bufetům. V teplé kuchyni se víno používá do pikantních pokrmů, kde můžou vzniknout zajímavé chuťové kontrasty například v kombinaci s kysaným zelím nebo kořeněnými omáčkami. Bobule vína jsou zajímavé i jako příloha k drůbeži, zvěřině a dalším druhům masa nebo jako doplňující surovina salátů. Marmelády, džemy a kompoty se plodů hroznového vína vyrábí jen ve velmi malém množství. Vynikající je ovocná hroznová šťáva, které produkce je už znatelně větší. Dalším produktem je kvasný vinný ocet, který se používá hlavně k dochucování různých zeleninových salátů. Z odpadu po lisování vína se vyrábí vínovice, nejznámější je asi italská grappa. Z jader se lisuje hroznový olej, který se používá k dochucování a zjemnění salátů, ale i na smažení, protože se spaluje při vysokých teplotách 190 až 230 stupňů Celsia. Své místo si v kuchyni našly i sušené plody vinné révy. Rozlišují se na drobné tmavé korintky, větší zlatožluté sultánky a velké rozinky. Používají se do různých pečených moučníků, do salátů, nakládají se do rumu a obalují v čokoládě. Nejrozšířenějším a nejoblíbenějším produktem z hroznového vína je víno tekuté. Existuje ho mnoho druhů, nejčastěji se rozděluje na červené, bílé a růžové, a také podle sladkosti na suché, polosuché, nebo polosladké...Další rozlišení je i podle jakosti, a tak známe vína archivní, jakostní, vína s přívlastkem, konzumní vína…Jsou i vína raná, poloraná, pozdní sběr… Velmi oblíbené je také víno šampaňské a víno šumivé, kterého se prodává mnoho různých druhů. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé plody při nákupu vybíráme především podle jejich vzhledu. Bobule na hroznu by měly být tvrdé a mít přibližně stejnou barvu. Neměly by z hroznu odpadávat, být omačkané nebo vykazovat příznaky hniloby. Rozinky a sultánky vybíráme podle data výroby a kupujeme takové, které nejsou úplně vysušené. Víno jako nápoj je nejlepší kupovat ve specializovaných prodejnách a vinotékách. Existuje mnoho druhů a záleží vždy na jedinci, které mu chutná a které má v oblibě. Poměrně důležité údaje pro výběr jsou obsah cukru a alkoholu, země původu, případně přímo i vinice a výrobce, ale také rok sklizně a distribuce, Nedoporučuje se nakupovat drahá a ani příliš levná vína v supermarketech. Drahá a dobrá tam jsou v nabídce většinou poměrně dlouho, levná zase nebývají příliš kvalitní. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé plody nemají dlouhou trvanlivost, i když se na trh často právě z důvodů trvanlivosti dodávají chemicky ošetřené. Skladujeme je v chladničce, ale nejlepší je rychlá spotřeba. Vína uchováváme ve většině případů v chladném a tmavém místě. Některá vína můžou ale mít pro skladování poměrně specifické požadavky. Zajímavosti Červené víno - ne bílé - má podobné účinky jako hroznová šťáva, ale proti šťávě má několik nevýhod. Víno totiž obsahuje málo sacharidů a vitamínů, navíc v něm je etylalkohol, který má negativní vliv na lidské zdraví. Přesto se ale pitím 1 až 2 decilitrů červeného vína denně snižuje riziko úmrtí na infarkt myokardu. Podle mnohých výzkumů to ale platí jen u osob starších 50 let. Zajímavé je i zjištění, že v případě překročení hranice 2 decilitry za den se naopak pravděpodobnost kardiovaskulárních chorob a úmrtí na ně zvyšuje a můžou se objevit i další různé zdravotní problémy. Z těchto údajů je zřejmé, že mnohem zdravější je pití hroznové šťávy. Konzumace plodů hroznového vína pomáhá při vysokém krevním tlaku, pokud se jí 2 hodiny po jídle. Denně se ale smí zkonzumovat maximálně 2 kilogramy zralých bobulí. Plody jsou také vhodné při celkové „očistě“ organismu. V takovém případě se konzumuje po dobu alespoň 5 dnů každé 2 hodiny čtvrt kilogramu bobulí. Hroznová šťáva pomáhá při zácpě. Stačí ji 5 dní po sobě pít v množství 3 mililitry na 1 kilogram tělesné váhy, maximálně ale jen 0,6 litru. Šťáva se pije vždy 2 hodiny před obědem a 3 hodiny po něm. Plody i šťáva mají výborné účinky proti celulitidě a při dietách. Podle mnoha různých výzkumů jsou látky, obsažené v plodech i šťávě schopné rozšiřovat cévy. Tím se zlepši proudění krve bez vytváření sraženin a zabraňuje se ukládání cholesterolu na cévních stěnách. Pokud člověk s nemocí srdce bude v létě a na podzim pravidelně konzumovat plody hroznového vína a rozinky, a v zimě a na jaře pít hroznovou šťávu - případně maximálně 2 deci červeného vína denně - zlepší se jeho srdeční činnost a reakce na tělesnou zátěž. Osoby, které se zotavují po prodělaném infarktu myokardu by měly denně konzumovat minimálně alespoň 1 kilogram plodů, protože tím významně pomůžou zastavení postupu koronární arteriosklerózy a případnému dalšímu infarktu. Léčivé účinky Hroznové víno - je výborný zdroj energie a snižuje únavu organismu - posiluje imunitu organismu a pomáhá při jeho detoxikaci - rozšiřuje cévy, posiluje srdce a snižuje riziko infarktu - je výbornou prevencí ischemické choroby srdeční - působí pozitivně při zánětech ledvin a onemocnění jater - pomáhá při chudokrevnosti - zlepšuje zažívání, pomáhá při zácpě - snižuje nervozitu, je účinné proti depresi - pomáhá snižovat váhu Plody a nápoje z hroznového vína můžou mít i nežádoucí účinky. V kombinaci s některými potravinami se nedá vyloučit podráždění žaludku. Bobule není vhodné konzumovat společně s kefírem, mlékem, perlivou vodou nebo alkoholem. Při nadměrném pití vína pak může dojít jak k bolestem hlavy a celkové malátnosti, tak i k mnoha dalším nepříjemným zdravotním problémům.

LIMETA známá také jako LIMETKA -botanicky Citrus aurantiifolia, anglicky a francozsky lime, německy Limette nebo španělsky lima ácida je citrusový plod stromu Citrus limetta. Příjemně kyselé a velmi zdravé ovoce… Limeta je kyselé citrusové ovoce, které zná asi každý. Pokládáme ho většinou „jen“ za odrůdu citronu, z které se používá především šťáva. I limetka má ale větší využití a samozřejmě jako všechny citrusové plody i významné účinky na lidské zdraví. Původ a historie Limety nemají tak dlouhou historii jako citrony. Pocházejí z Mexika a Brazílie, a především v těchto zemích se také dosud převážně pěstují. Současnost V současnosti se limetky pěstují především v Mexiku, které je nejvýznamnějším světovým producentem typické karibské – mexické - limetky. Z Brazílie, USA, v dalších zemí střední a jižní Ameriky pochází největší produkce limetky perské, které se také říká tahitská. V jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe se pěstuje další velmi známý druh tohoto ovoce, limetka Kaffir. V současné době se některé vyšlechtěné odrůdy pěstují už i v oblastech Středomoří. Limetky je možné pěstovat i ve sklenících a v domácnostech. Na rozdíl od jiných citrusů kvetou a nasazují na plody po celý rok. V mnoha případech se využívají i jako okrasné dřeviny. Vzhled, chuť, vůně… Plody limety mají vejcovitý tvar a jsou menší než citrony. Barva kůry je většinou zelená, u některých odrůd žlutozelená, původní mexická limetka je žlutá. Povrch je hladký, u limety Kaffir zvrásněný. Vnitřek limetky je různý podle odrůdy. Původní mexická limetka má dužninu žlutou s mnoha jadérky, limetka tahitská je uvnitř žlutozelená a bez jadérek, Kaffir je uvnitř zelenožlutá a má jadérka. Limetky jsou hodně šťavnaté a méně kyselé než citrony, jejich chuť je jemnější. Mají typickou nezaměnitelnou vůni. Nastrouhaná kůra má jemně nakyslou chuť. Sklízí se nezralé, ale na množství šťávy, chuť ani aroma to nemá žádný vliv. Odrůdy Limety se dělí především na dvě základní skupiny - limetky mexické a limetky perské. Limetka mexická se označuje také karibská nebo limetka pravá. Její velmi aromatické plody nejvíce připomínají citrony, jsou ale menší, kůra je hladká a zelená a u zralých plodů žlutá. Dužnina je velmi kyselá, má žlutou barvu a obsahuje jadérka. Pěstuje se nejvíce v Mexiku, v Evropě je to nejprodávanější odrůda. Limetka perská je známá také jako tahitská. Plody jsou středně velké, kůra má zelenou barvu, vnitřek je žlutozelený a bez jader. Obsahuje dvojnásobně víc šťávy než citrony. Plody z Brazílie, USA, střední a jižní Ameriky nejsou chemicky ošetřované. V Evropě se na trhu objevuje méně často. Limetka Kaffir se od ostatních odrůd odlišuje především zvrásněnou kůrou zelenožluté barvy, dužnina s jadérky je zelenožlutá, méně šťavnatá než u ostatních odrůd limetek. Listy stromu a jemně nastrouhaná vnější kůra se používají jako koření. Kaffir se nejvíce pěstuje v jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe. V Evropě je k dostání velmi zřídka. Do skupiny citrusových plodů – limetek patří i Kumkváty Kumkváty jsou mezi citrusy nejmenší plody. Mají zelenožluté zbarvení kůry, která je měkká a jedlá. Vnitřek je méně šťavnatý, má žlutočervenou barvu a obsahuje jádra. Kumkváty mají velmi hodně pektinu, minerálních látek a vitamínů. Nejznámější odrůda Meiva se dá úspěšně pěstovat i ve sklenících a domácnostech. Zdraví a vitamíny Limetky jsou velmi podobné citronům i v obsahu vitamínů a minerálních látek. Důležitý je především poměrně velký obsah vitamínu C a B, pektinu, booflavonoidů, draslíku, vápníku a fosforu. Vitamín C je jeden z nejdůležitějších vitamínů a společně s vitamínem B se významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev, flavonoidy posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév, snižují tvorbu krevních sraženin a také mají antioxidační i protinádorové účinky. Draslík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Limetky vzhledem k obsahu vitamínu C a B, pektinu, flavonoidů a dalších látek významně zvyšují obranyschopnost a imunitu organismu, zlepšují krevní oběh a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Snižuje se i riziko nádorových onemocnění. Limetková šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky Vzhledem k tomu, že šťáva z limetek je poměrně značně kyselá, nedoporučuje se její příliš častá konzumace ani například jednorázová konzumace ve větším množství. Použití limetky v gastronomii Limetka má nezaměnitelnou chuť i aroma. Používá se především šťáva, a tonejvíce při přípravě zálivek salátů, různých dresinků i nápojů - známé jsou například koktejly Cuba Libre nebo Mojito. Do salátů se mimo šťávy může použít stejně jako u citronů nastrouhaná kůra. Její chuť je mírně nakyslá. Šťávou se dá také marinovat maso, a v takovém případě ho už vzhledem k specifické chuti limetek není nutné solit. V arabských zemích se limetky nakládají stejně jako v Evropě okurky a jsou vynikající pochoutkou. Limetky našly své uplatnění i v kosmetickém průmyslu. Výtažky a dokonce i kousky limetky se přidávají do pleťových krémů, protože právě na pleť velmi příznivě působí. Příprava limety před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytou limetku rozkrojit na dvě poloviny a pak z ní vymačkat šťávu, případně ji nakrájet na plátky. Šťávu z limetky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud limetku dáme na maximálně 5 vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování limetky pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Chceme-li jen tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Limetka v kuchyni Dresink z limetky na grilované maso - podle chuti smícháme šťávu z limetky, jemně nasekanou bazalku, majonézu, prolisovaný česnek a sůl. Můžeme také použít celou rozmixovanou limetku. Marináda s limetkou na maso- šťávu z limetky nebo celý rozmixovaný plod smícháme s kořením, chilli nebo sójovou omáčkou a olejem. Marinádu není potřeba dochucovat solí a není nutné solit ani maso. Salát z limetkou - na malé kousky nakrájenou celou limetku smícháme s natrhanými listy salátu a ořechy. Do salátu můžeme přidat i různé sýry nebo zeleninu. Osvěžující nápoj z limetky - nakrájenou celou limetku dáme do studené vody s ledem. Plod můžeme také rozmixovat. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší limetky mají svůj původ v Mexiku, Brazílii a v USA. Limetky plodí celý rok, sklízí se a velmi často i prodávají nezralé. Kupovat bychom měli plody už částečně nazrálé. Ideální limetka má mít podle odrůdy svěží zelenou, žlutozelenou nebo zelenou barvu a hladkou slupku. Jedinou výjimkou v povrchu je odrůda Kaffir, která má slupku zvrásnělou. Pokud jsou limetky větší než obvykle, musí mít i přiměřeně větší hmotnost. Starší plody můžou mít tuhou vyschlou dužninu, a proto je vždy dobré se zaměřit mimo země původu i období sklizně. V žádném případě také samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo dokonce nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Limetky se většinou sklízí nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrávají a expedují se na trh. Zralé limety se kazí o něco pomaleji, než například citrony, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 15 týdnů. Rozkrojenou limetku je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat. Můžeme ji krátce skladovat zabalenou do potravinářské fólie. Pěstování limetky Limetka se dá úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách v domácnostech a ve sklenících. Je to poměrně nenáročná a navíc i velmi dekorativní rostlina. O vhodné odrůdě je ale dobré se poradit s odborníky. Léčivé účinky Limetková šťáva - posiluje imunitu proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky I malé množství vodou naředěné limetkové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu uhasí žízeň lépe, než větší množství jiných nápojů.. Limetkovou šťávu lze použít i zevně například na desinfekci různých oděrků nebo míst po bodnutí hmyzem. Je ale vždy dobré šťávu alespoň mírně naředit. Limetky můžou mít i nežádoucí zdravotní účinky. Šťáva je značně kyselá a v případech nadměrné konzumace může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci limetek není vhodná ani pro osoby s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší lidi. Limetka proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek naředěné limetkové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace limetek a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.

MERUŇKA - latinsky Prunus armeniaca, anglicky apricot, francouzsky abricot, španělsky albaricoque, německy Aprikose - je plod stromu z rozsáhlé botanické skupiny slivoň - Prumus, do které patří například také broskve, švestky nebo třešně.. Chutné, voňavé, zdravé… Meruňky patří mezi nejzdravější ovoce, které si v dřívějších dobách mohli dopřát jen bohatí. Dlouhodobým pěstěním se podařilo výrazně posílit jejich odolnost, a tak se dnes pěstují na celém světě nejen ve velkých komerčních sadech, ale i v soukromých zahradách. Původ a historie Meruňky lidé znali už ve starověku. Potvrzují to různé archeologické nálezy, například při vykopávkách v údolí Fergana byly fosilie meruněk objeveny ve vrstvách z období 5 tisíc let před naším letopočtem. Meruňky pochází s největší pravděpodobností ze subtropických a tropických oblastí střední a jihovýchodní Asie, především ze severní Číny, kde se pěstovaly již kolem roku 4 000 před naším letopočtem. Z Číny se meruňky postupně dostávaly přes střední a přední Asii až do Evropy. Evropané meruňky dlouho považovali za odrůdu broskví. Teprve v 16. století byly uznány jako samostatný druh ovoce a v 17. století se začaly pěstovat i v méně teplých evropských oblastech. Do českých zemí se meruňky dostaly z Itálie přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy. Současnost Meruňky mají vynikající chuťové vlastnosti, ale v komerčním ovocnářství z hlediska množství prodeje nemají žádný velký význam. Příčinou jsou jejich poměrně velké nároky na podnebí a náchylnost k různým chorobám. Této původně stepní rostlině se nejlépe daří v teplých oblastech se suchými léty, mnoho deště a vlhkosti podporuje vznik plísňových a virových onemocnění, které úrodu znehodnocují. Meruňky také brzy rozkvétají a jsou tak ohrožené jarními mrazíky. Vhodné klimatické podmínky pro pěstování meruněk v Evropě najdeme hlavně na pobřeží Středozemního moře. Nejdůležitějšími producenty jsou Turecko a Francie. Další významné evropské pěstitelské oblasti se nacházejí ve Španělsku, Rumunsku, Maďarsku, Švýcarsku a Rakousku, některé velmi odolné odrůdy se pěstují dokonce i v Norsku. Celosvětově je důležitá i produkce meruněk z Maroka, Pákistánu, Íránu, Ukrajiny, Číny, USA, Jihoafrické republiky, Austrálie, Chille a také z Ruska. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku produkce meruněk v posledních letech poklesla. Nejvýznamnější oblast pěstování je na Moravě a v Čechách okolo Litoměřic. Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí především z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Tyto plody ale nemají tak dobré chuťové vlastnosti jako meruňky ze sklizně v období červenec a srpen. Vzhled, chuť, vůně… Plody meruněk jsou kulaté nebo mírně oválné až vejčité a mají velikost od 4 do 8 centimetrů. Typickým znakem je šev, který probíhá od stopky až k protilehlému vrcholku a dělí plod na dvě poloviny. Jednotlivé odrůdy se liší nejen velikostí a tvarem, ale i strukturou slupky, která může být drsnější, sametově hladká a také zcela hladká. Je většinou meruňkově oranžová, v některých případech žlutá nebo žlutooranžová. Dužina má bělavou, žlutou nebo sytě žlutooranžovou barvu, u zralých plodů se poměrně snadno odděluje od pecky a je šťavnatá. Odrůdy Meruňky mají mnoho různých odrůd, ale jen poměrně málo z nich je vhodných pro komerční pěstování. Šlechtěním se podařilo postupně získat i odrůdy, které jsou odolnější nepříznivým klimatickým vlivům a můžou růst a plodit i v chladnějším podnebí, ale jejich plody nejsou tak chutné, šťavnaté a voňavé jako plody z teplých oblastí. Nejznámější celosvětově pěstované odrůdy Bergeron nemá tak šťavnaté plody jako většina ostatních odrůd, jsou ale typicky výrazně meruňkově aromatické. Chuť je příjemně nakyslá, dužina se snadno odděluje od pecky. Má původ ve Francii a je poloraná. Pěstuje se poměrně často i v České republice. Polonais ( Orange de provence )je stará odrůda původem z Francie. Plody jsou velmi aromatické, mají matnou žlutou barvu a příjemně nakyslou chuť. Dužina ale poměrně rychle moučnatí. Bebeco ( Bebekou ) se nejvíce pěstuje v Řecku. Tato poloraná odrůda s příjemným aroma a typickou oranžovou barvou slupky má zářivě oranžovožlutou šťavnatou dužinu. Bulida pochází ze Španělska a je to velmi raná odrůda. Má velké žluté plody s mírně oranžovým zbarvením, žlutou pevnější dužinu jemné chuti a velmi intenzivní vůni. Reale je odrůda meruněk se středně velkými plody, která se nejvíce pěstuje v Itálii. Plody jsou oranžovožluté, velká pecka se snadno odděluje od šťavnaté, chutné a voňavé dužiny. Jumbo cot je ve Francii nově vyšlechtěná odrůda s většími typicky oranžovožlutými plody příjemné chuti. Dužina je žlutá a šťavnatá, aromatická, pecka se od ní snadno odděluje. Odrůdy pěstované v České republice Mimo odrůdy Bergeron se u nás pěstuje ještě několik dalších vyšlechtěných odrůd, které jsou poměrně odolné především proti nestabilním klimatickým podmínkám a snáší i nižší teploty. Všechny mají chutné a šťavnatější plody. Velkopavlovická se v Čechách a na Moravě pěstuje nejčastěji. Tato raná odrůda má velké oranžové kulovitě oválné plody s pevnou, aromatickou, sytě oranžovou, sladkou a jemně nakyslou dužinou, od které se pecka se snadno odděluje. Maďarská je velmi raná odrůda s velkými tmavě oranžovými plody kulovitého tvaru. V prvních dnech po zralosti je nakyslá, pak se chuť mění v sladce nakyslou. Dužina je pevná, středně šťavnatá a oranžová, dobře se odděluje od pecky. Karola má středně velké kulovitě oválné oranžové plody. Dužina je šťavnatá, pevná, velmi chutná a nevláknitá, žlutooranžové barvy, snadno oddělitelná od pecky. Odrůda je raná, značně odolná i proti chladnějšímu počasí, výnosy jsou poměrně velké. Goldrich patří mezi středně rané odrůdy. Oválné plody s tmavě oranžovou barvou jsou větší, dužina je oranžová, pevná, poměrně šťavnatá a aromatická, dobře se od ní odděluje pecka. Má příjemnou nakyslou chuť, která se zráním mění v navinule sladkou. Zdraví a vitamíny Meruňky jsou velmi chutné a příjemně aromatické, navíc ještě obsahují mnoho vitamínů a minerálních látek, které mají velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. Plody meruněk obsahují v poměrně značném množství vitamín C, provitamín A, vitamíny B3, B5 a B9 , kyselina listová a betakaroten. Z minerálních látek v nich najdeme v hlavně draslík, hořčík a železo, dále ještě vápník, fosfor, křemík, mangan a měď. Vitamín C je velmi důležitý antioxidant, který má společně s vitamíny skupiny B významný vliv na imunitu a obranyschopnost organismu, posilování krevního oběhu a správnou funkci metabolismu. Betakaroten váže škodlivé látky, posiluje imunitu a má celkově omlazovací efekt. Draslík a hořčík mají také mnoho pozitivních účinků na nervový systém a odolnost vůči stresu, činnost sdrce nebo správnou funkci a regeneraci svalů. V lidském těle pomáhají neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Fosfor podobně jako hořčík stimuluje činnost mozku a zlepšuje paměť. Meruňky jsou velmi vhodné pro těhotné ženy, protože obsahují měď, která je pro ženy v tomto období velmi důležitá. Pro člověka jsou samozřejmě důležité i ostatní látky, které plody meruněk obsahují. Jejich přítomnost a vzájemná kombinace například regulují vysoký krevní tlak, pomáhají při léčení onemocnění srdce, ledvin nebo jater. Posilují také vlasy, pokožku a nehty a celkově zpomalují proces stárnutí. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Léčivé účinky mají i meruňková jádra, která obsahují bílkoviny, oleje, vitamíny řady B a železo. Sušené meruňky jsou vhodné především pro osoby s chorobami srdce, protože draslík, který je pro srdeční sval a jeho správnou funkci velmi důležitý se v nich nachází v opravdu velkém koncentrovaném množství. Sušené plody jsou také bohaté na magnézium, které má pozitivní vliv na činnost nervového systému a pomáhá předcházet nespavosti, způsobené psychickým napětím a stresem. Použití meruňek v gastronomii Meruňky se konzumují nejvíce syrové, nejchutnější jsou samozřejmě čerstvé. Velmi dobře se hodí k přípravě dezertů a koláčů, využívají se při přípravě sladkých i pikantnějších jídel. Zpracovávají se také na kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Především marmelády a džemy jsou velmi oblíbené pro jejich jemnou sladkokyselou chuť a příjemnou vůni. Z meruněk se vyrábí i lihoviny - likéry, pálenky nebo brandy. Z meruňkových jader se lisuje olej, který se využívá v kuchyni, ale i v kosmetickém průmyslu především při výrobě různých krémů. Meruňky se také suší a zmrazují. Sušené plody si zachovávají v koncentrované podobě většinu zdraví prospěšných látek. Mražené nejsou po rozmrazení už tak chutné ani zdravé a nehodí se pro přímou konzumaci. Loupání meruněk Pokud chceme meruňky oloupat, ponoříme je na krátkou dobu do vařící vody a slupku pak snadno stáhneme malým ostrým nožem. Kompoty Meruňky neztrácejí svoji typickou chuť ani aroma při zpracování do kompotů, které je velmi jednoduché. Velké plody rozpůlíme a zbavíme pecek, malé je možné kompotovat celé. Používáme zralé a sladké plody, které je samozřejmě před kompotováním nutné důkladně umýt. Džemy a marmelády Na džemy a marmelády se používají zralé plody, které jsou otlačené nebo mají nějaké jiné povrchové poškození. Meruňky před zpracováním pečlivě omyjeme, rozpůlíme a zbavíme pecek. Sušení Nejvhodnější k sušení jsou zralé a poměrně pevné plody, u kterých se dužina dobře odděluje od pecky. Omyté plody nakrájíme na plátky nebo měsíčky, sušení trvá 8 až 10 dnů. Jak a podle čeho vybírat Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Nejkvalitnější plody jsou z produkce v červenci a srpnu a také v tomto období je nejlepší meruňky kupovat a konzumovat. Plody, které jsou k dostání mimo hlavní sezonu pocházejí ze skleníků, případně byly sklizené nezralé a pak dlouho skladované. Nejsou tak chutné, aromatické a ani zdravé jako plody čerstvé v letním sklizňovém období. Při nákupu meruněk poznáme jejich kvalitu nejen podle barvy a tvrdosti, ale také podle vůně. Nekupujeme nahnilé, omačkané nebo příliš měkké, ale ani tvrdé a nezralé plody. Polozralé meruňky je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé meruňky mají značně omezenou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo zpracovat do 3 až 4 dnů po sklizni v plné zralosti. Na 5 až 10 dnů je lze uložit do chladničky. Tvrdost plodů je závislá na jejich zralosti. Málo zralé jsou tvrdší, zralé měkčí a také sladší. Nezralé plody je možné nechat dozrát při pokojové teplotě, ale pak už nejsou tak chutné a aromatické. Pro skladování vybíráme plody, které nejsou nijak poškozené. Při teplotě 0 stupňů Celsia, 90 % vlhkosti vzduchu a dobrém větrání je lze v temnu uchovat až 3 týdny. Plody rozložíme vedle sebe. Při delším skladování ztratí svoji chuť i vůni. Mírně nazrálé sklizené meruňky, které mají základní barvu a jsou pevné, je možné nechat rozložené dozrávat při teplotě 10 až 15 stupňů Celsia. Během dozrávání je nutné plody kontrolovat a zralé odebírat. Pěstování meruněk Meruňky je možné v našich klimatických podmínkách pěstovat v oblastech s mírnější zimou, nejlépe v krajích, kde se pěstuje i vinná réva. U nás jsou nejlepší místa na jižní Moravě a na rozhraní středních a severních Čech. Ideální poloha je v nadmořské výšce kolem 250 metrů, průměrné roční teplotě 8,5 stupňů Celsia a ročním úhrnem dešťových srážek 550 mm na metr čtvereční, která jsou chráněna před severními větry. Nejvhodnější jsou černozemní, hnědozemní, hlinité až písčitohlinité půdy. Pro těžší půdy jsou určené generativně množené podnože s bujnějším růstem nebo meruňky na podnoži některých jiných slivoní. Meruňkám velmi škodí jarní mrazíky, na nízké teploty kolem 0 stupňů Celsia jsou citlivé především květy a mladé stromky. Zajímavosti V 1.století našeho letopočtu se meruňky objevily například i na vysočině Arménie. Velmi sladké a voňavé plody z této oblasti se později dostaly do Říma a tam se jim říkalo „Arménská jablka“. V roce 1620 Angličané vypravili speciální expedici na pobřeží Maroka, která měla za úkol najít a přivést do Anglie meruňky, které by se mohly na jejím území pěstovat. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Z meruněk se vyrábí i různé likéry, pálenky nebo brandy. Olejnatá jádra meruněk se v průmyslovém i kosmetickém průmyslu využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Meruňky mají vzhledem k svému složení velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. - posilují imunitu a obranyschopnost organismu - působí proti únavě, zlepšují funkci svalů a regenerují je - mají kladný účinek na činnost srdce a krevního oběhu - významně snižují hladinu cholesterolu v krvi - posilují činnost nervového systému a mozku - podporují růst buněk a pomáhají při léčbě chudokrevnosti - podporují růst a posilují vlasy, nehty, pokožku - působí antistresově, pomáhají při neurózách a nespavosti - mají kladný vliv na trávicí systém, odbourávají tuky Při konzumaci většího množství můžou meruňky mít nežádoucí účinky v podobě průjmu Před konzumací meruněk z dovozu nebo z velkých pěstitelských sadů je nutné plod důkladně umýt, protože slupka většinou obsahuje zdraví škodlivé postřiky, které se používají proti škůdcům a chorobám, ale také kvůli dlouhodobější skladovatelnosti.      

RYBÍZ ČERVENÝ - meruzalka červená - Rimes rubrum, anglicky red currant, francouzsky grosseille nebo německy Rote Johannisbeere je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech. Červený rybíz je stále ze všech druhů nejoblíbenější a nejvíce pěstovaný, a to i přes skutečnosti, že bílý a růžový rybíz jsou sladší a černý rybíz obsahuje více zdraví prospěšných látek. Nakyslý, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Rybíz je chutný a osvěžující. Nízké stromky nebo keře s malými červenými bobulemi najdeme snad na každé zahradě. Dobře se jim daří i v našich klimatických podmínkách a za málo péče poskytuje velké množství plodů, které obsahují neuvěřitelné množství zdraví prospěšných vitamínů a dalších látek. Původ a historie Původní planý rybíz se od tzv. kulturních odrůd podstatně liší. Plané formy tvoří plazivé výhonky, listy jsou lesklé a popraskané, plody malé a bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. Pěstovat se ale prokazatelně začal v klášterních zahradách od 14. století a v 16. století se nejvíce vyskytoval v Německu, Francii, Nizozemsku a Anglii. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve střední a jižní Evropě se v té době rozšiřovaly různé vypěstované odrůdy, ve východní části divoce rostoucí keře. Pěstované odrůdy se na východ dostaly až v 19. století. Křížením různých odrůd se podařilo vyšlechtit i typy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám a tak se rybíz postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. V Americe také byly vyšlechtěny velmi známé a dodnes mezi pěstiteli oblíbené odrůdy Red Lake, Fayova úrodná, Wilder nebo Stephens. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich křížením se postupně podařilo vypěstovat bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží. Současnost V současné době se rybíz pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází velká část produkce červeného rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství. V České republice se pěstování rybízu ve velkém mnoho zahradnictví nevěnuje. Keře a stromky i keře s rybízem jsou spíše u menších pěstitelů, nebo v soukromých zahradách. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a především stromkové rybízy jsou velmi oblíbené. Vzhled, chuť, vůně… Plody červeného rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti 5 až 10 milimetrů - přibližně jako hrášek. Jsou hladké, zářivě červené, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují množství malých semínek. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody popraskají, vyschnou a samy opadnou. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. V České republice jsou dva druhy červeného rybízu. Původní planá forma se vyskytuje v lužních lesích a v místech s vlhkou půdou, je ale velmi vzácná. Při případném přesazení do zahrady většinou zahyne. Kulturní šlechtěné formy se pěstují v zahradách a sadech. Odrůdy Odrůd červeného rybízu je známých přibližně sto, ale jen málo z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí i na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy červeného rybízu nejčastěji pěstované v České republice Vitan začíná zrát začátkem července. Má středně dlouhé hrozny s velkými bobulemi jasně červené barvy a tenkou pevnou lesklou slupkou. Dužnina je poměrně aromatická, chuť sladkokyselá a vyvážená. Odrůda je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Karlštejnský úrodný je česká velmi výnosná odrůda. Má velké množství středně dlouhých hroznů s mnoha bobulemi. Barva tenké a pevné slupky je jasně červená, dužnina má příjemné aroma i vyváženou sladkokyselou chuť. Plody zrají na začátku července. Detvan je kvalitní odolná velkoplodá odrůda červeného rybízu. Hrozny jsou dlouhé, plody velké a kulovité se středně červenou, tenkou, lesklou a pevnou slupkou. Dužnina červené barvy je tuhá a šťavnatá, příjemně nakyslá. Plody dozrávají od poloviny července.  Losan byl vyšlechtěný v České republice. Hrozny jsou středně dlouhé, bobule velké, kulovité, tmavě červené s lesklou, tenkou a pevnou slupkou. Dužnina je měkčí, šťavnatá, sladší a aromatická. Odrůda je středně raná a má vysoký obsah vitamínu C. Rovada je nejdůležitější odrůda v komerčním pěstování.Má až 20 cm dlouhé hrozny, které rostou ve shlucích. Bobule jsou velké, lesklé, tmavočervené s pevnou slupkou. Sladkokyselá dužnina je příjemně aromatická. Plody zrají na konci července a začátkem srpna. Holandský červený patří mezi velmi odolné odrůdy. Má středně dlouhé hrozny s větším množstvím bobulí. Ty jsou větší, kulovité, světle červené s pevnou tenkou slupkou. Dužnina je sladkokyselá, aromatická. Zraje na konci července a v prvním týdnu v srpnu. Rubigo je odolná česká odrůda s velmi vysokou plodností. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké, kulovité sytě tmavě červené bobule. Chuť měkčí aromatické dužniny je sladkokyselá. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, zrají od začátku srpna. Rondom má původ v Holandsku. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké tmavě červené bobule ploše kulovitého tvaru s pevnou slupkou. Dužnina má sladkokyselou chuť a je značně aromatická. Plody dozrávají na začátku srpna, odrůda má vysoké výnosy. Odrůdy červeného rybízu nejvíce pěstované v Evropě Vzhledem k všem jejím vlastnostem je nejdůležitější a nejvíce pěstovanou odrůdou v Evropě Rovada. Existuje ale i několik dalších odrůd, které jsou poměrně oblíbené. Jonkheer van Tets je raná odrůda z Holandska, velmi důležitá v komerčním pěstování. Delší hrozny mají mnoho měkkých bobulí středně červené barvy s tenkou slupkou. Jsou mírně nakyslé a mají typické aroma. Red Lake pochází z USA. Středně raná odrůda s průměrnými hrozny má středně velké, červené lesklé plody. Chuť dužniny je charakteristicky rybízově sladce nakyslá a má příjemné aroma. Houghton Kastle je to velmi výnosná a odolná středně raná odrůda z Anglie. V keřové formě dorůstá až do výšky 1,5 metru. Velké, jasně červené sladkokyselé šťavnaté plody se hodí na výrobu šťáv. Rosetta má průměrně dlouhé hrozny s bledě červenými pevnými středně velkými plody, které na keři i stromku vydrží poměrně dlouho. Je to středně raná značně odolná odrůda, pocházející z Holandska. Rolan je další oblíbená středně raná odrůda původem z Nizozemska. Hrozny jsou delší, plody velké, pevné a atraktivně zářivě červené. Mají typickou sladkokyselou vyváženou chuť a výrazné rybízové aroma. Rotet s výrazně červenými a středně velkými plody je středně pozdní odrůda, kterou vyšlechtili v Holandsku. Dužnina je šťavnatá, příjemně typicky aromatická, poměrně sladká, s mírně nakyslou příchutí. Heinemannův pozdní je odrůda německého původu. Má velmi dlouhé hrozny s velkým množstvím středně velkých červených bobulí. Aromatická dužnina je kyselejší. Zraje později a dobře se ručně sklízí. Kavkazský pochází z vyšších nadmořských výšek, má menší nároky na kvalitu půdy a snáší i chladnější prostředí. Plody jsou podle umístění středně červené až červené, středně velké, kyselejší, méně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody - bobule rybízu obsahují velmi mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví. V jejich velkém obsahu je rybíz téměř výjimečný. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je i důležitý vitamín P - tzv. rutin, dále vitamíny skupiny B - kyselina pantotenová a niacin, a také karoteny, z kterých se v těle tvoří vitamín A. Rybíz obsahuje i nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Vitamín C především významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu. Vitamín P - rutin - má velký význam pro cévní systém. Vitamín B3 - niacin a vitamín B5 - kyselina pantotenová prospívají nervovému systému a působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky. Plody jsou také bohaté na karoteny, které jsou důležité antioxidanty. V těle se mění na vitamín A, který pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu. Antioxidanty zbavují organismus škodlivých látek a jsou dokonce i prevencí proti některým typům rakovinného bujení. Urychlují také obnovu buněk a sliznic, a jsou tak zároveň důležité i při rekonvalescenci. Vitamín P - rutin, který plody rybízu obsahují ve velkém množství,pomáhá udržovat stěny cév pružné a zlepšuje se tak jejich průchodnost a oběh krve. Dochází k snižování vysokého krevního tlaku nebo zmírnění otoků a modřin i potíží s křečovými žílami. Vápník je důležitý pro růst i pevnost kostí a zubů. Hořčík a draslík mají velmi pozitivní účinky na činnost mozku, paměť, nervový systém .nebo správnou činnost svalů i jejich regeneraci. Rozpustná vláknina pektin snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Tato jemná vláknina velmi pozitivně ovlivňuje správnou funkci střev. Rybíz je sice malé ovoce, ale má vzhledem k svému složení velké zdravotní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější. Použití rybízu v gastronomii Rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Různým ovocným a sladkokyselým pokrmům i džemům dodává sytě červenou barvu a svoji typickou svěží kyselost. Hodí se i k dochucování šťáv z jiného, chuťově méně výrazného ovoce. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád. Červený rybíz má unikátní složení i pro takové zpracování. Vysoký obsah pektinu totiž přímo napomáhá konzervaci jak při kompotování, tak při výrobě džemů nebo sirupů. Při zpracování rybízu v podstatě stačí jen přidat vodu a cukr, vhodné je ho kombinovat s jiným ovocem. Rybíz své účinné a zdraví prospěšné látky neztrácí ani dalším zpracováním - konzervováním nebo kompotováním. Rybízové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i rybízový sirup a víno, které má mírný obsah alkoholu. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Bobule jsou velmi náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz nemá dlouhou trvanlivost a je tedy potřeba ho co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Krátkou dobu je možné celé hrozny - ne otrhané plody - rybíz skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Z rybízu se také vyrábí sirup, z kterého je možné míchat občerstvující a zdravé nápoje. Chutné je také rybízové víno, které obsahuje malé množství alkoholu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.

RAMBUTAN – latinsky Nephelium lappaceum, anglicky rambutan, francouzsky ramboutan, německy Rambutan je jako longan ovoce příbuzné s liči, ale na rozdíl od liči se v jiných zemích, než ve kterých se pěstuje, objevuje jen velmi málo Název rambutan znamená „chlupatý“ a vychází ze vzhledu plodů. Říká se mu také vlasatá třešeň. Chutné a zdravé exotické ovoce Rambutan má velmi zajímavý vzhled, ale také vynikající chuť. Jméno rambutan, které znamená vlasatý, je malajské slovo, které se postupně rozšířilo do celého světa a plody pod jiným názvem známé nejsou. Pouze v Ekvádoru se používá název achotillo. Původ a historie Rambutan má původ v jihovýchodních oblastech Asie na Malajských ostrovech, kde se pěstuje i v současné době. Z Malajsie se dostal do Barmy a pak postupně do dalších částí tropické Asie, především na Filipíny, do Indonésie, Thajska a Vietnamu. V místech svého původního výskytu je velmi oblíbený, pěstuje se tam po staletí i v zahradách, ve světě ale zatím příliš známý není. Současnost V současnosti je největším pěstitelem a také vývozcem rambutanu Thajsko, kde byl poprvé vysazený až v roce 1926, velká část světové produkce pochází ještě z Malajsie a Indonésie. Rambutan se poměrně úspěšně pěstuje ještě ve Vietnamu, na Filipínách a na Srí Lance, v posledních letech dokonce i v Austrálii a na Havaji, ve Střední Americe a Karibiku. Rambutan je možné úspěšně pěstovat jen v tropických oblastech a do nadmořské výšky maximálně 500 metrů, protože špatně snáší teploty nižší než 10°° Celsia. Nejvíce se mu daří v místech s teplotou kolem 25° Celsia a vyšší vlhkostí vzduchu. Plody se sklízejí dvakrát za rok – nejčastěji v červnu a prosinci, na jednom stromě jich může být v malých hroznech až pět tisíc. Vzhledem k rozšíření míst jeho pěstování, která nemají stejné klima, je rambutan na trhu k dostání téměř celý rok. Stromy jsou velmi dekorativní a velmi často se pěstují v parcích a zahradách jihovýchodní Asie a Indie. Vzhled, chuť, vůně… Plody rambutanu jsou kulaté až ovální, mají průměr 2,5 až 6 centimetrů, mají oranžovou až tmavě červenou, u některých odrůd i žlutou, barvu. Na povrchu pevné, ale křehké slupky, která je rozdělená na tři části, jsou měkké ostny, kvůli kterým se rambutanu také říká vlasatá třešeň. U starších plodů ostny směrem od špiček postupně černají. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a ani nepoškozené nevydrží dlouho čerstvé a kvalitní. Dužina je bílá, velmi šťavnatá, má rosolovitou konzistenci a příjemně pikantní sladkokyselou chuť, připomínající ananas s meruňkovou příchutí. Je také poměrně aromatická. Uprostřed většiny plodů je oválné hnědé bíle žilkované semeno, velké 2 až 3 centimetry, které je v syrovém stavu jedovaté. Je podobné čerstvé mandli. Stromy jsou stále zelené, v původních místech svého výskytu dorůstají až do výšky 18 metrů, kultivované jen do 3 až 5 metrů. Listy jsou uspořádané proměnlivě a jsou složené z jednoho až čtyř párů malých lístečků, uspořádaných do elipsy. Mají matnou žlutozelenou až tmavě zelenou barvu. Květy jsou velké jen 2,5 až 5 milimetrů a jsou na 30 centimetrů dlouhých stoncích. Po odkvetení jsou plody na stonku ve skupině 10 až 20 kusů a zrají 15 až 18 týdnů. V době největšího růstu může být na jednom stromě 5 až 6 tisíc plodů s celkovou váhou přibližně 70 kilogramů. Plody se sklízí dvakrát za rok, většinou v měsících červen a prosinec. Největší kvalitu mají plody, které se sklízí i s větvičkami a zůstávají na nich co nejdelší dobu i po sklizni. Zdraví a vitamíny Plody rambutanu tvoří z 80 procent voda a jsou nízkokalorické. Dužina obsahuje poměrně mnoho vitamínu C – na 100 gramů ovoce 30 miligramů, a v menším množství i různé minerální látky. Semeno má vysoký obsah rostlinných tuků a kyselin, konzumuje se ale jen uvařené nebo opražené, syrové může být jedovaté. Kůra, listy i kořeny se využívají na přípravu odvarů především v tradiční medicíně. Rambutan posiluje imunitu a pomáhá při detoxikaci organismu. Konzumace plodů je účinná při snižování krevního tlaku a léčbě střevních potíží, pravidelná konzumace snižuje riziko rakovinových onemocnění. Listy se využívají proti bolestem hlavy a odvar z kořenů a kůry snižuje horečky. Druhy a odrůdy V oblastech, kde se rambutan pěstuje, roste několik desítek různých druhů, které se od sebe odlišují především velikostí, tvarem a barvou. Chuť všech odrůd je téměř stejná. Použití rambutanu v gastronomii Dužina plodů rambutanuse konzumuje čerstvá jako stolní ovoce, používá se také do různých ovocných salátů, sorbetů, rýžových pudinků, želé a džemů. Připravují se z ní sirupy a lehké moučníky. Především v zemích, kde se rambutan pěstuje, dužinu přidávají stejně jako liči k masu do směsí sweet & sour. Jídla pak získávají typickou exotickou chuť. Semena se lisují a získává se z nich olej, používaný k výrobě mýdla, kosmetiky a svíček. Kořeny, listy a kůra se využívají k výrobě přírodních barviv a v lidovém léčitelství. Příprava rambutanu před použitím Plod se dá velmi snadno rozkrojit, vyloupnout i zbavit pecky - slupka se nařízne a plod rozdělí na dvě poloviny. Tipy na použití v kuchyni Velmi oblíbené jídlo s rambutanem je šunka, upečená ve směsi dužiny rambutanu, ananasového sirupu, bílého vína a třtinového cukru. Často se také připravuje curry s rambutanem a kuřecím masem, nebo sweet & sour s rambutanem a ananasem. Osvěžují je jablečné pyré s cukrem a skořicí, doplněné krémem z dužiny rambutanu, vaječného žloutku, mléka a cukru. V ovocném salátu chutná rambutan nejlépe v kombinaci s mangem a ananasem. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody rambutanu mají jednotnou, většinou vínovou, barvu bez zelených skvrn a jsou na omak pružné. Plody si zachovají nejlepší kvalitu, pokud se sklízí i s větvičkami. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a kvalitní by v žádném případě neměly mít povrchová poškození. Plody se sklízí nejvíce v červnu a prosinci a do našich obchodů by měly být dodány nejpozději do 3 dnů po sklizni. Zabalené v ochranné atmosféře vydrží v chladu přibližně dva týdny. Spotřeba, zrání, skladování Rambutan dozrává i po sklizni a tak jsou v obchodech ještě ne zcela zralé plody. Většinou jsou balené v ochranném obalu, ve kterém se mohou ještě přibližně 14 dní uskladnit v chladnu. Pěstování Rambutan potřebuje typické tropické podmínky, především vyšší vlhkost vzduchu. V  klimatických podmínkách střední Evropy je ho tedy možné pěstovat jen ve vnitřních prostorách nebo ve sklenících. Při pěstování v bytech je ale spíš ozdobnou rostlinou, plody má jen v ojedinělých případech. Rambutan je možné vypěstovat ze semen, která musí být plná. Zasévají se do truhlíku do hloubky 2 centimetry na plocho. Po přibližně 10 dnech se objevují první rostliny. Lístky rostou v nepravidelných časových intervalech.  Zajímavosti Stromy rambutanu jsou velmi dekorativní a tak se v zemích svého původu – především v jihovýchodní Asii a indii – velmi často vysazují do zahrad a parků. Léčivé účinky Rambutan - dužina, ale i listy, kůra a kořeny - se vzhledem k pozitivním účinkům na zdraví člověka velmi často využívá v tradiční lidovém medicíně. Dužina - posiluje imunitní systém - napomáhá při detoxikaci organismu - je účinná při snižování krevního tlaku - působí proti střevním obtížím - snižuje riziko onemocnění rakovinou Listy se používají na přípravu čaje proti bolestem hlavy. Kořeny a kůra se používají na vývary a obklady pro snižování horečky. Při konzumaci kvalitních čerstvých plodů rambutanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Pokud by se ovšem konzumovaly plody přezrálé, mohou se objevit příznaky lehké nevolnosti nebo průjmu – to je ale při konzumaci jakéhokoliv nekvalitního ovoce běžné. V žádném případě by se neměla konzumovat čerstvá semena, která mohou být jedovatá.  

BRUSINKA - latinsky Rhodococcum vitis-idaea - je plodem rostliny Brusnice brusinka. Brusinky jsou v přiměřeném množství velmi zdravé, ale mnoha lidmi stále nedoceněné ovoce. Hořké a zdravé Brusinky si v České republice ve volné přírodě nenasbíráte, protože jsou chráněné. Jejich pěstování na zahradě není nijak složité, ale mnohem lepší je si je koupit už zpracované. O své vynikající vlastnosti totiž žádnou úpravou v podstatě nepřicházejí. Původ a historie Brusinky pocházejí se severní Ameriky. Indiáni z oblasti Cape Cod dali těmto červeným bobulím podle jejich nahořklé chuti název Ibimi – v překladu „hořké bobule“. Když o mnoho stovek let později brusinky v Americe ochutnali Evropané, pojmenovali je podle růžových květů, připomínajících hlavy ptáků jeřábů crane berry, a později si to zjednodušili na cranberry. Už dlouho před příchodem osadníků z Evropy používali indiáni brusinky jako obklady na rány, léčili jejich pomocí horečky, zažívací problémy i otoky. Červenou barvou bobulí barvili látky, koberce, přikrývky i stany. Z brusinek vyráběli i trvanlivé placky pemmican - rozmačkané brusinky se smíchaly se srnčím masem a tukem, z těsta se udělaly placky a ty se pak usušily na slunci. Léčebné schopnosti brusinek samozřejmě objevili i bílí osadníci, ale začali je navíc používat v kuchyni. Brusinky se jedly s javorovým sirupem, přidávaly se do kompotů a do omáček. Námořníci si sušené brusinky brali na lodě jako prevenci proti kurdějím. Současnost Pravé velké brusinky rostou na kanadských a amerických vřesovištích. Ze všeho ovoce, které se dnes produkuje na americkém kontinentu, jsou jen tři druhy původní - borůvky, hroznové víno Concord a brusinky. Různé odrůdy pak rostou ještě v Asii a ve střední a severní Evropě. Poměrně hodně rozšířená je brusinka v Německu, u nás se vyskytuje především ve vyšších polohách. Brusinky najdeme nejčastěji v souvislých porostech borových a smrkových lesů na sušších pasekách a písčitých půdách. Jsou ale i v sušších rašeliništích v nížinách. V Alpách je najdeme i ve výškách 3 000 metrů nad mořem. Pěstování a kultivace brusinek je zatím v začátcích. Existuje sice řada vyšlechtěných odrůd původem z druhu V. macrocarpon AIT., které se dají pěstovat i na zahradách, ale zatím o ně takový zájem, jako třeba o zahradní borůvky, není. Vzhled, chuť, vůně… Keře brusinek jsou 10 až 20 cm vysoké, plazivé a stále zelené. Květy jsou bílé nebo načervenalé. Plody mají kulatý tvar, v průměru 5 až 8 mm, jsou lesklé a červené, lehce moučnaté s drobnými semeny. Chuť mají kysele nahořklou, podle odrůdy jsou jemně aromatické. Odrůdy Odrůdy brusinek se liší především výškou keřů a velikostí plodů. Brusnice brusinka - Brusinka obecná se vyskytuje ve volné přírodě především ve Skandinávii. Má červené plody, trpce nakyslou chuť a je ideální k zvěřinovým jídlům. Klikva velkoplodá - Kanadské brusinky pochází ze severní Ameriky. Již mnoho let tuto odrůdu úspěšně kultivují v kanadě, ale třeba také v Německu. Jejich plody jsou větší a mají vyšší obsah železa a vitamínu C. Klikva maloplodá pochází z oblastí od Skandinávie přes Rusko až do Asie. Roste ale i v severní Americe. Má menší plody, které se zpracovávají na sirupy, kompoty a marmelády. Temnoplodec černoplodý - černý jeřáb má bobule velikosti hrášku fialovočervené barvy, podobné jeřábu, které mají trpce nakyslou chuť. Má silné barvící schopnosti a využívá se proto také jako zdroj tmavé šťávy, která je žádaným potravinářským barvivem. Původně se vyskytoval v severní Americe. Hloch obecný - hložinka je původní evropská brusinka, rozšířená po celém kontinentu. Moučné plody se nedají konzumovat, jsou ale vynikající jako přísada, podporující želírování při přípravě želé, džemů a marmelád. Koralle je v Evropě kultivovaná mrazuvzdorná odrůda brusinek. Erzebirgsperle je odrůda, kultivovaná v Německu, která je pětkrát úrodnější než laně rostoucí brusinka. Zdraví a vitamíny Preventivním a léčebným účinkům brusinek se dlouho nevěnovala pozornost. Vědci a lékaři se jimi začali zabývat přibližně v posledních třiceti letech a velmi brzy zjistili, že brusinky jsou mimo jiné i vynikající přírodní antioxidant, že díky kyselině elagikové, kterou obsahují, dokážou ničit bakterie způsobující urologická onemocnění a že mají jedinečné účinky například při zánětech ledvin a prostaty a nebo problémech pohybového ústrojí. Je prokázáno, že brusinky jsou schopné pomáhat v boji proti rakovinovým nádorům, infarktu a chorobám srdce, a že jsou mnohem lepší než třeba v těchto případech často zmiňovaná brokolice. Plody brusinky obsahují organické kyseliny - především kyselinu benzoovou a šťavelovou,. Najdeme zde i velký podíl vitamínů A, C a E, třísloviny, antioxidanty, rostlinná barviva, minerální a mnohé další látky, které lidské tělo potřebuje a které pro něj mají výborné preventivní i léčebné účinky. Listy brusinky obsahují arbutin a díky němu mají protizánětlivé, dezinfekční a močopudné účinky. Preventivně se brusinky jako potravina nebo nápoj používají při prevenci zubního kazu, nízkém množství antioxidantů v těle a nedostatku vitamínu C, při zvýšeném riziku bakteriální infekce a při oslabené imunitě. Dále se doporučují osobám se zvýšenou hladinou cholesterolu, pro prevenci vředů kůže a sliznice a při náchylnosti k žaludečním vředům. Léčebně se brusinky využívají při zmírnění zánětů močových cest, kornatění tepen, chrání játra před nádory a celkově kladně zlepšují průběh virových onemocnění. Použití brusinek v gastronomii Brusinky se v kuchyni využívají čerstvé, sušené, kompotované nebo jako marmelády, džemy, šťávy a sirupy. Mají nakyslou mírně hořkou chuť a tak se nejvíce zpracovávají s cukrem na marmelády nebo kompoty. Kromě toho jsou často používány jako přílohy k různým jídlům z divočiny... Plody i listy brusinek jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků a různých potravinových doplňků. Jak a podle čeho vybírat Většinou kupujeme už brusinky kompotované, případně zpracované na marmelády a džemy, nebo šťávy a sirupy. V tomto případě si musíme dát pozor zejména na název! Mnozí výrobci nerozlišují Brusnici borůvku a Brusnici brusinku, ani další kyselé brusnice nebo Klikvu. Klikvu, která je pro naše využití v kuchyni nejlepší, poznáme tak, že na štítku je mimo českého názvu ještě název v jiném jazyce - např. polský Żurawina, německý Gewöhnliche Moosbeere nebo jen Moosbeere, případně ruský Клюква (Kljukva). Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé brusinky můžeme uchovávat v mrazáku, čerstvé vydrží poměrně dlouho i v chladničce nebo i při pokojové teplotě. Obsah účinných látek se většinou nesnižuje ani zavářením. Zpracováním na šťávy, marmelády a sirupy se jen mírně sníží obsah vitamínu C. Zajímavosti Pěstování brusinek na plantážích v Americe Brusinek v jejich původní domovině na kanadských a amerických vřesovištích se v současnosti již pěstují a sklízí s pomocí mnoha moderních vymožeností. Brusinky tam kvetou koncem června a sběr probíhá v září a říjnu. Vřesoviště jsou zaplavena vodou a když se hladina rozčeří, zralé brusinky vyplavou na povrch a lze je snadno sbírat. Původní ruční sběr už ale nahradily speciální stroje. V zimě se vřesoviště opět zaplaví, aby se ochránily keře, protože ledová krusta je chrání před nepříznivými vlivy, studenými větry a mrazy. Jednou za několik let se led pokryje vrstvou písku, který se po jeho roztátí dostane ke kořenům. Je to vyzkoušená prevence proti plevelům i hmyzím škůdcům. Potravinové doplňky Před několika lety jedna z největších kanadských firem, která vyrábí potravinové doplňky přišla na trh s tabletkou Cran-Max z vysoce koncentrovaného extraktu brusinkové šťávy a vlákniny, ve které je „síla“ 7500 mg čerstvých brusinek – to je v porovnání několik sklenic čerstvého brusinkového džusu. Na českém trhu je k dostání pod názvem MAX BRUSINKY 7500 mg. Léčivé účinky Zdravotně preventivní i léčivé účinky brusinek jsou skutečně velmi velké. Preventivně působí  - proti zubního kazu - při nedostatku vitamínu C a nízké hladiny antioxidantů - při zvýšeném riziku bakteriální infekce - při oslabení imunity - při zvýšená hladina cholesterolu - proti vředům kůže a sliznice - proti žaludečním vředům - proti nádorům jater Léčí - bakteriální onemocnění močových cest - záněty močových cest - mikrobiální povlak v ústech - kornatění tepen - virová onemocnění Brusinky nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.      

HRUŠKA je plod stromu hrušeň obecná - latinsky Pyrus communis, anglicky pear, francouzsky poire nebo německy Birne- patří k nejstarším druhům ovoce na světě. Šťavnaté, sladké, jemně nakyslé… Hrušky patří mezi druhy ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Hrušky jsou vynikající syrové, v kompotu i jako šťáva. Původ a historie Hruška pochází s největší pravděpodobností z oblastí západní Číny. První hrušky se v jihovýchodní a střední Evropě objevily ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem, kdy se dřevo používalo při budování staveb v Rakousku, Německu, Francii a ve Švýcarsku. Plody se tehdy ještě pravděpodobně příliš nekonzumovaly. Pěstování hrušek se začali více věnovat ve starověkém Řecku. Šlechtění hrušek se věnovali i staří Římané a v té době se tyto stromy poměrně značně rozšířily na evropský kontinent. Hrušky se pak postupem času staly oblíbeným a dokonce i módním ovocem, které se nejvíce objevovalo v šlechtických sídlech a v klášterech. Ve 14. století byla v Německu vydána kniha o šlechtění a roubování ovocných stromů s prvním „návodem“ k pěstování hrušek. V 17.století se šlechtění hrušek věnovali především ve Francii, Belgii a v Anglii. Hrušně už nerostly jen v klášterních a šlechtických zahradách, ale i v zahradách na venkově. V průběhu 18. a 19. století vzniklo náhodnými mutacemi a křížením, ale i cíleným šlechtěním mnoho nových odrůd, a to opět hlavně ve Francii a v Belgii. Současnost V současné době se hrušky pěstují po celém světě. Nejvýznamnějším producentem je Čína, která na trh dodává 13 milionů tun hrušek ročně - to je 40 % celosvětové produkce. Další významní producenti jsou Itálie, Španělsko, Francie, Turecko, USA, Argentina, Chille, Japonsko, Jihoafrická republika a Ukrajina. V České republice se v období mezi světovými válkami pěstovaly vynikající hrušky v Polabí na Litoměřicku a Mělnicku a převážná část se jich vyvážela do Německa. Pak produkce hrušek stagnovala, v současné době je přibližně 1 500 tun ročně. Cílem šlechtitelů a pěstitelů na celém světě je především dobrá kvalita plodů, vysoký výnos a delší trvanlivost. V posledních letech se zaměřují i na odolnost proti různým chorobám a škůdcům. Vzhled, chuť, vůně… Hrušky jsou plodem stromu hrušeň obecná, který dorůstá až do výše 18 metrů. Šlechtěné odrůdy jsou ale již nízké. Plodem hrušně je malvice - dužnatý plod vzniklý zdužnatěním tzv. češule a stěn spodního semeníku, který má uvnitř několik blanitých pouzder se semeny. Vzhledem k velkému množství odrůd mají hrušky mnoho tvarů, barev, chutí i vůní. Nejčastěji mají kulatý, zvonkovitý nebo lahvovitý tvar. Slupka je zelená až žlutá, ale někdy i červená, některé odrůdy mají typické tečky. Dužnina může být podle zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá, a je většinou typicky mírně nakyslá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 2 500 odrůd hrušek, které se pěstují po celém světě. Rozlišují se podle období zrání na letní, podzimní a zimní, případně také podle využití na konzumní - stolní, moštové a kuchyňské. Pro trh je důležitá jakost, velikost a samozřejmě cena. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Clappova máslovka ( Clapp´s Favorite )pochází z USA, ale je velmi rozšířená po celém světě. Tato letní konzumní i stolní odrůda má středně velké žlutozelené až žluté plody, které jsou červeně podélně žíhané. Dužina je jemně zrnitá, šťavnatá, sladká, lehce nakyslá a mírně kořenitá. Plody po dosažení konzumní zralosti rychle měknou. Williamsova je celosvětově velmi známá stolní i kuchyňská odrůda se žlutozelenou barvou, která se s přibývající zralostí zbarvuje dožluta. Plody jsou poměrně velké a šťavnaté, mají výrazné příjemné aroma. Williamova červená ( Max Red Bartlem ) je červená mutace stolní odrůdy Williams Christ. Má hladkou červenou slupku a sladkou jemno dužinu. Guoytova máslovka má velké světle zelené až žluté plody s hnědými tečkami. Tyto stolní hrušky jsou sladké a šťavnaté. Lukasova máslovka patří mezi zimní stolní odrůdy a je velmi trvanlivá. Má zelenou barvu, dužina je středně sladká, šťavnatá s nevýrazným aroma. Hardyho máslovka je hruška s kulatějším tvarem, Slupka je poměrně tvrdá a má zelenavě žlutou barvu. Dužina je velmi šťavnatá a sladce nakyslá. Červencová je raná, šťavnatá velmi sladká odrůda stolních hrušek s výbornou chutí. Slupka je světlezelená až žlutá, na sluneční straně červeně žíhaná. Abate Fetelmá výrazně protáhlý lahvovitý tvar. Barva slupky je nahnědle zelená a podle zralosti se mění až do žluté. Je šťavnatá, má jemné aroma a dlouhou trvanlivost. Bonne de Longueval jsou středně velké načervenale žluté stolní hrušky s hladkou slupkou, jemnou sladkostí, chutí i vůní. Conference je velmi chutná a trvanlivá stolní odrůda původem z Francie. Plody jsou světle zelené, šťavnaté a sladké, mají příjemnou vůni. Précoce de Trévoux je letní odrůda z Francie. Má hladkou žlutočervenou slupku, která bývá i červeně žíhaná. Plody jsou šťavnaté, mírně kořenité a osvěžující. Clairgeau pochází z Francie. Je to zimní konzumní hruška s většími šťavnatými plody. Má kořenitou chuť a načervenale rzivou barvu. Moratini jsou hrušky s velmi jemnou sladkou a šťavnatou dužinou. Pochází ze Španělska, kde je jednou z nejvíce oblíbených odrůd. Limonera má poměrně výrazně kulatější šťavnaté žlutozelené plody s příjemným aroma. Ve Španělsku, odkud pochází, je velmi oblíbenou konzumní hruškou. Charneuská je podzimní stolní i kuchyňská odrůda, pocházející z Belgie. Slupka má žlutou až mírně načervenalou barvu, dužina je velmi sladká a šťavnatá. Boscova lahvice se vyznačuje robustními plody se zelenožlutou až žlutou barvou. Pochází z Belgie, je to chutná a šťavnatá podzimní stolní hruška. Packham Triumf pochází z Austrálie. Tato podzimní odrůda stolních hrušek má velké a zakulacené plody. Slupka je žlutá a hladká, dužina sladká a šťavnatá. Gelbmöstler je typická moštová odrůda s menšími plody. Pochází ze Švýcarska. Zdraví a vitamíny Hrušky jsou velmi zdravé ovoce. Mají velmi vyvážený obsah minerálních látek, stopových prvků a vitamínů. Plody hrušek mají vysoký obsah sacharidů, ale zároveň málo proteinů a tuků. Ze sacharidů v nich je nejvíce fruktózy, a proto jsou vhodné ovoce i pro diabetiky. V plodech je i malé množství vitamínu C a E, o něco více vitamínů skupiny B a kyselina listová, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. Z minerálů je v hruškách ve větším množství především draslík, dále hořčík, křemík a železo. Najdeme zde i stopové prvky mědi, manganu a zinku. Všechny tyto látky pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky potravin. Mají i antitoxické účinky, celkově pročišťují organismus, posilují činnost srdce a krevní oběh. Hrušky jsou vhodné při střevních potížích nebo vysokém krevním tlaku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin a pomáhají regulovat vodní rovnováhu organismu. Hrušky obsahují i značné množství vlákniny. Její obsah je téměř stejný jako u jablek, ale na rozdíl od nich je v hruškách více vlákniny nerozpustné, která je bohatá na lignin a má laxativní účinky. Rozpustná vláknina zase pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Organické kyseliny a taniny v hruškách mají protizánětlivé účinky. Hrušky neobsahují téměř žádné alergeny. Použití hrušek v kuchyni Hrušky se konzumují čerstvé, vařené, sušené nebo kandované. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy a mošty. Stolní hrušky se většinou konzumují syrové, některé druhy se ale využívají i pro konzumní zpracování. Dozrálé plody odrůd této skupiny jsou středně velké až velké, šťavnaté, mají lahodnou chuť i vůni. Hrušky by se měly konzumovat i se slupkou, protože v té je nejvíce prospěšných látek. Místo oloupání slupky je tedy lépe plody důkladně omýt studenou vodou. Čerstvé hrušky se také výborně hodí k různým cereálním kaším, nákypům, pudinkům nebo k palačinkám. Pro svoji snadnou stravitelnost jsou hrušky vhodné například i před větším tělesným zatížením nebo sportovním výkonem. Moštové hrušky jsou určené pro výrobu šťávy a moštu. Mají vysoký obsah tříslovin a poměrně malé, k přímé konzumaci ne příliš vhodné plody. Kuchyňské hrušky mají velmi široké uplatnění. Vyrábějí se z nich kompoty, nakládají se do červeného vína a podávají jako příloha k zvěřinovým masům, používají se na koláče a deserty, na ovocné saláty… Především z odrůdy Williamova se také vyrábí lahodná ovocná pálenka William Christ. Sušené a kandované plody jsou velkým koncentrovaným zdrojem energie. U uvařených a namletých sušených hrušek se vyrábí hrušková povidla, kterými se plní např. valašské „frgále“. Jak a podle čeho vybírat Do prodeje se plody hrušek, které jsou velmi citlivé na otlačení, dostávají ještě před svojí úplnou zralostí. Odrůdy určené k uskladnění se sklízejí tvrdé a před distribucí se skladují v chladírnách při teplotě 15 až 18, někdy až 21 stupňů Celsia. Pokud se ale proces chlazení přeruší, velmi rychle dozrávají. Měkké plody s hnědými skvrnami jsou už přezrálé a rychle se kazí. Při nákupu hrušek je nejpodstatnější jejich kvalita. Dobré hrušky jsou pevné, nepoškozené, mají šťavnatou a křehkou dužinu. Poměrně dobrým údajem při výběru je nejen místo, odkud pocházejí, ale i datum sklizně. Letní odrůdy sklízené v srpnu a v září nejsou vhodné ke skladování. Zimní hrušky sklízené v říjnu až prosinci jsou většinou vhodné ke konzumaci až v lednu a únoru. Sušené hrušky vybíráme především podle data výroby. Zásadně také nekupujeme zboží, které má porušený obal nebo prošlou dobu konzumace. Spotřeba, zrání, skladování Hrušky je možné skladovat, ale nevydrží tak dlouho, jako třeba jablka. Pro potřeby trhu se plody sklízí nezralé a skladují se v teplotách 15 až 18 stupňů Celsia. Při přerušení chladícího procesu ale rychle dozrávají. Hrušky, a to zejména tzv. letní se sklizní v srpnu a září nemají dlouhou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo jinak využít např. do kompotů, poměrně rychle. Zimní hrušky sklizené v listopadu a prosinci jsou ke konzumaci vhodné nejdříve v lednu nebo únoru. Zralé hrušky po několika dnech zmoučnatí a snadno podléhají i hnilobným procesům. Zajímavosti Obsah a složení hodnotných látek jsou podobné jako u jablek, ale hrušky mají dvojnásobné množství vlákniny. Podíl vitamínu C je v plodech hrušky poměrně nízký, stejně jako koncentrace kyselin. Díky tomu ale mají hrušky jemnější chuť a jsou ideálním ovocem při různých dietách.. 100 g hrušek má přibližně 51 kJ a 213 kcal. Syrové hrušky je při přímé konzumaci potřeba třeba dobře rozžvýkat, a to především ty, které jsou tvrdé a mají zrnitou strukturu..Vařené hrušky jsou snáze stravitelné, ale vařením se zničí většina jejich vitaminů, zatímco cukry a minerály zůstávají nedotčené. Zralé a měkké hrušky jsou lehce stravitelné. Je prokázáno, že již maximálně po 90 minutách od konzumace se hruška dostane do tlustého střeva. Léčivé účinky Hrušky - čistí střeva a odstraňují zácpu - podporují trávení a odvodňují - jsou účinné při dietách - podporují imunitní systém - posilují krvetvorbu a zpevňují cévy - snižují krevní tlak - pomáhají při potížích močového ústrojí - snižují horečku a pomáhají proti kašli - působí pozitivně na psychiku Plody hrušky můžou mít nežádoucí účinky v podobě nadýmání nebo průjmu, pokud jich zkonzumujeme velké množství. Při konzumace nezralých nebo tvrdých plodů se můžou objevit žaludeční potíže, protože takové plody jsou těžce stravitelné.  

MALINY jsou plody rostliny MALINÍK OBECNÝ, OSTRUŽINÍK MALINÍK - botanické jméno Rubus idaeus, anglicky raspberry, francouzsky framboise nebo německy Himbeere. Voňavé, sladké, zdravé… Maliny jsou voňavá, chutná a krásná ozdoba každé zahrady. Jejich pěstování není nijak náročné. Jejich jedinou nevýhodou je, že se nedají dlouho skladovat, a tak se musí hned nebo velmi krátce po sběru zkonzumovat, případně zpracovat. Původ a historie Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Současnost Maliníky najdeme nejvíce v Evropě, Asii i severní Americe. Z Evropy pochází 85 % celosvětové produkce. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Srbsko, v Evropě pak ještě Německo, Francie, Anglie a Maďarsko. Stále více se maliny pěstují v Bulharsku, Švýcarsku, Norsku, na Ukrajině, a také v USA a Kanadě. Několik druhů roste také v Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Polsko, Maďarsko a další středoevropské a východoevropské státy zásobují zejména potravinářský průmysl. I v České republice najdeme mnoho odrůd lesních i zahradních malin. Původ mají v evropském ostružníku maliníku R.idaeus, šlechtěné odrůdy pak částečně i v americkém druhu R.strigosus. České slovo malina má všeslovanský původ a vzniklo z indoevropského *mel - tmavý, černý. Tím byl původně myšlen plod tmavé barvy. Vzhled, chuť, vůně… Plody malin nejsou bobule, ale souplodí peckoviček. Tyto drobné, kulaté, více nebo méně ochmýřené peckovičky jsou usazeny na plodovém lůžku šišatého tvaru. Souplodí jsou velká 1 až 3 centimetry, většina odrůd má červenou až tmavě rudou barvu, ale jsou i maliny žluté, růžové nebo černé. Čím více jsou plody červenější, tím jsou zdravější, protože obsahují mnohem více antioxidantů. Zralé maliny jsou šťavnaté, mají jemně sladkou chuť a výrazné typické plné aroma. Keře jsou nenáročné, velmi přizpůsobivé, nemají žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, nejvíce rostou na slunných stráních a okrajích lesů, v nížinách i v horách. Bez problémů je můžeme pěstovat i v zahradách. Především v období růstu potřebují dostatek vláhy, zamokřenou půdu ale snáší špatně. V období sklizně je porosty malin nutné pročesat alespoň dvakrát týdně. Odrůdy Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednou plodící - letní - maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a stále plodící - podzimní - maliníky. Šlechtitelé se snaží o získání odrůdy s větším množstvím velkých, kulatých a zářivě červených plodů, které by se v období plné zralosti snadno oddělovaly od lůžka a byly i více trvanlivé a odolné proti různým škůdcům a nemocem. Některé vyšlechtěné druhy rodí i dvakrát za rok a mají různou barvu plodů - nejen klasickou červenou a fialovou, ale i bílou, žlutou nebo růžovou. Chutí se ale vě většině případů původním druhům malin nevyrovnají. Nejdůležitější odrůdy malin Schönemann je nejdůležitější odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní. Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma. Zefa 2, Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí k zmrazování. Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní. Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim. Autumn Bliss - Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování. Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy. Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové. Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách. Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená v Evropě na zahradách. Netypické odrůdy Everest nemá pro komerční pěstování v podstatě žádný význam, je to vyšlechtěná odrůda zajímavá především pro zahrádkáře. Plody jsou středně velké, ovocné chuti, v plné zralosti s výrazně žlutou barvou. Bristol je odrůda s původem z USA, která se ale pěstuje i v Evropě. Plody jsou menší, nejdříve červené, v době plné zralosti černé, chutné a aromatické. Pro komerční pěstování se téměř nevyužívá. Zdraví a vitamíny Maliny jsou nejen chutné a voňavé, ale vzhledem k mnoha vitamínům a dalším složkám i velmi zdravé.Jsou antibiotické, omezují vznik a růst různých nádorů, působí preventivně proti infarktu, posilují cévy a srdce, regulují krevní oběh a trávení, upravují metabolismus, pomáhají při poruchách a chorobách zraku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin, Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme ještě provitamín A, a také vitamín B2, B3, E a P. Jsou v nich i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Vitamín C se společně s vitamíny skupiny B významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Vitamín A působí velmi pozitivně na zrak - už kdysi dávno v tradiční čínské medicíně se maliny používaly k léčení šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamín P zpevňuje oční cévy. Kyseliny, které maliny obsahují, mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí, kyselina salicylová navíc dokáže snižovat horečku a kyselina ellagová má velmi silné protinádorové účinky. Minerální látky, především pak železo a měď, pomáhají při chudokrevnosti a tvorbě krve. Jsou i močopudné a tak se konzumace malin doporučuje při některých ledvinových, žlučníkových a jaterních onemocněních. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Bioflavonoidy jsou významné antioxidanty, obsažené především v barvivech plodů - čím sytější červenou barvu malina má, tím více těchto látek obsahuje. Nejvyšší obsah mají fialové plody kříženců malin a ostružin. Pro léčebné využití se využívají pouze plody červené nebo nafialovělé. Bioflavonoidy posilují obranyschopnost organismu a mají i protinádorové účinky. Své prospěšné vlastnosti si uchovávají poměrně dlouho po utržení plodu z rostliny a dokonce i při různých způsobech konzervování. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti. Listy maliníku mají podobně jako jeho plody také velký přínos pro zdraví. Odvar z nich je vynikající kloktadlo při zánětech ústní dutiny nebo na potírání různých, a to i chronických kožních onemocněních. Při vnitřním použití působí proti průjmu. Použití malin v gastronomii Maliny je nejlepší konzumovat čerstvé a tepelně neupravené. Čerstvé plody se využívají na různé moučníky, koláče, dezerty nebo dorty, ale také do ovocných salátů, zmrzlin, sorbetu nebo ovocné dřeně. Velmi osvěžující a chutné jsou třeba i jen se studenou smetanou… Konzervují se do kompotů, džemů a marmelád, šťávy nebo sirupu. Při tepelném zpracování neztrácejí svoji typickou vůni. Plody je možné i zamrazit, ale v takovém případě je nutné je co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na otlačení. Z malin se také vyrábí vynikající destilát – tzv. malinovce. Plody i listy malin jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků, různých potravinových doplňků a také v kosmetickém průmyslu – především při výrobě krémů, vlasových šamponů a tělových mýdel. Listy se suší a lze z nich uvařit lahodný čaj. Jak a podle čeho vybírat Ve střední Evropě maliny dozrávají od konce června do poloviny července a období sklizně trvá 4 až 6 týdnů. Maliny jsou citlivé na otlačení, zralé plody určené k přímému prodeji se trhají ručně a hned ukládají do krabiček, v kterých se dodávají do obchodů. Maliny se nedají skladovat a měly by se spotřebovat co nejdříve po sklizení - ideálně v den sklizně, případně nákupu. Nejdůležitější údaj je tedy datum sklizně. V žádném případě nemá význam kupovat plody starší, omačkané, případně jinak viditelně poškozené nebo s i jen náznaky plísně. Spotřeba, zrání, skladování Plody maliny se sklízí a prodávají zralé, proto nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Při případném skladování plodů se na nich během velmi krátké doby objeví plísně. Tepelnou úpravou se obsah prospěšných látek sníží jen nepatrně. Pokud maliny nechceme konzervovat tepelnou úpravou, můžeme je zamrazit. V takovém případě je vhodné plody co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na omačkání. Listy malinovníku pro sušení jsou nejlepší v květnu, ale je možné je sbírat a sušit až do září. Sušit se musí rychle a v temnu, aby si zachovaly svoji původní barvu. Pokud se jejich barva sušením změní, budou obsahovat méně účinných látek. Zajímavosti Maliny jsou nejen chutné, voňavé a zdravé – působí i jako poměrně silné afrodiziakum. Nejen konzumace plodů, ale i přelití vlasů odvarem z listů dodává lesk vlasům a zvyšuje jejich hustotu. Čím je tmavší červená barva plodů malin, tím více obsahují pro lidské zdraví důležitých prvků. Léčivé účinky Maliny - posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky - zlepšují krevní oběh, působí pozitivně na srdce a cévy - snižují hladinu cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak - zlepšují zrak, pomáhají léčit šeroslepost - léčí chudokrevnost a - podporují prokrvení - upravují a podporují činnost trávicího systému - pomáhají při ledvinových a jaterních onemocněních - snižují krvácení, mají schopnost zvyšovat srážlivost krve Maliny nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.

NEKTARINKA - Prunus persica - nucipersica, anglicky i francouzsky nectarine, španělsky nectarina, italsky nettarina nebo německy Nektarine, je botanickou variantou broskví. Šťavnaté a chutné, krásné a zdravé… Vznik tohoto chutného ovoce není stále stoprocentně vysvětlený. Podle jedné teorie je nektarinka forma broskve s hladkou slupkou, která vznikla přirozenou mutací, podle teorie druhé vznikla náhodným křížením broskvoně a slivoně švestky. Původ a historie Nektarinky budou s největší pravděpodobností poněkud mladší než broskve. Zemí jejich původu bude zřejmě Čína. Prokázané je, že je znali v starověkém Římě, protože Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“. I z toho se dá usuzovat, že nektarinky vznikly přirozenou mutací broskvoní. Těmto „menším a neochmýřeným broskvím“ ale dlouho nikdo nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. Pěstitelé v Kaliforniise jejich šlechtění začali věnovat až v 19. století. V 50. letech minulého století se začal projevovat tržní zájem a v 60. letech začaly vznikat první sady i v Evropě. Současnost S postupným šlechtěním a zvyšující se kvalitou jsou nektarinky střevíc oblíbené a žádané. Mezi jejich největší producenty patří v současnosti Kalifornie v USA, Chile a Jihoafrická republika. V Evropě se nejvíce pěstují v Itálii, Francii, Španělsku a Řecku, tedy převážně v oblastech, kde se pěstují i broskve. Šlechtěné nektarinky stejně jako broskve totiž snáší mimo období květu i nižší teploty, ale v době zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. Vzhled, chuť, vůně… Plody nektarinky jsou menší než broskve, mají ale stejně jako ony tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny, a některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Slupka je hladká a lesklá, podle odrůdy má zelenožlutou, oranžovou nebo červenou barvu. Dužnina je tuhá a pevná, šťavnatá, sladká, růžová, žlutá nebo bílá, uprostřed je velká pecka. Zralé plody mají velmi zvláštní výraznou chuť, připomínající broskve s příchutí hroznů. Nektarinky jsou intenzivně aromatické a mají více kalorií než broskve. Stejně jako broskve se nektarinky rozdělují na lehce a hůře oddělitelné od pecky, a dále ještě podle barvy dužniny na žlutomasé a bělomasé. Odrůdy Šlechtění nektarinek se nejvíce věnují v Itálii, Francii a v Kalifornii. V současnosti je známých více než 1 500 různých odrůd. Nektarinky se dělí na dvě základní skupiny podle oddělitelnosti dužniny od pecky - snadno oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - hůře oddělitelné od pecky - odstranění pecky je náročnější Podle barvy dužniny pak ještě rozeznáváme - bělomasé - žlutomasé - s červeným mramorováním Nejznámější odrůdy: Springred patří mezi nejžádanější nektarinky. Má typickou bledě červenou barvu slupky s drobnými žlutými tečkami, žlutou dužninu, která se dobře odděluje od pecky, lahodnou sladkou chuť a příjemné aroma. Bigtop s tmavě červenou slupkou a šťavnatou zářivě žlutou nasládlou aromatickou dužninou, která se snadno oddělí od pecky patří celosvětově k velmi oblíbeným nektarinkám. Super Queen je velmi raná odrůda nektarinky s jasnou červenou barvou slupky a jemně nakyslou mírně nazelenalou dužninou, která se hůř odděluje od pecky. Maygrand má větší intenzivně červené plody, žlutou šťavnatou a pevnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Patří mezi nejvíce žádané nektarinky na trhu. Fantazia s velkými červenými plody a od pecky snadno oddělitelnou žlutou dužninou má vynikající sladkou jemně nakyslou chuť a příjemné aroma. Je to velmi odolná odrůda. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Tena je raná nektarinka vhodná pro přímou konzumaci. Má žlutou šťavnatou a chutnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Barva slupky je žlutá, místy světle červená. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Maystarje odrůda původem z Francie, kde také patří k nejoblíbenějším. Červené plody mají světle žlutou sladkou šťavnatou dužninu, která se snadno odděluje od pecky. Venus je velmi žádaná a oblíbená nektarinka v Itálii. Plody jsou mírně oválné, žluté se světle červeným nádechem a žlutou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Flavortop má původ v USA. Je to pozdní odrůda s žlutočervenou slupkou, vhodná pro uskladnění. Okolo snadno oddělitelné pecky je žlutá dužnina mírně nahořklá. Nectared vyšlechtili v USA. Plody jsou středně velké, sytě červené. Zářivě žlutá, poměrně aromatická, šťavnatá a lehce nakyslá dužnina se špatně odděluje od pecky. Independence má větší plody s žlutou mírně nakyslou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Barva slupky je světle červená. Tato pozdní odrůda pochází z USA. Stark red gold má původ v USA. Plody jsou velké, mají žlutou barvu, částečně překrytou zářivě červenými místy. Žlutá šťavnatá sladká dužnina se dobře odděluje od pecky. Harko pochází z Kanady. Plody jsou středně velké, tmavě červené. Dužnina má oranžově žlutou barvu, je šťavnatá, sladká a aromatická, snadno se oddělí od pecky. Zdraví a vitamíny Nektarinky obsahují ve velkém množství především vitamín C a vitamín A, vlákninu a minerální látky - vápník, draslík, hořčík, sodík, fosfor a uhlík.. Obsah vitamínu C v jedné nektarince téměř pokryje doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. Je důležitý pro podporu imunitního systému, pomáhá také tělu vstřebávat další látky – například železo, draslík a hořčík. Tyto minerální látky mají velmi pozitivní účinky na nervový systém, aktivují činnost mozku a napomáhají správné funkci a regeneraci svalů. Vláknina podporuje činnost trávicího systému a tím předchází riziku vzniku rakoviny tlustého střeva. Díky svému složení nektarinky také kladně ovlivňují činnost srdce a posilují krevní oběh. Použití nektarinek v gastronomii Vzhledem k velkému množství zdraví prospěšných látek je nejlepší konzumovat čerstvé nektarinky tzv. za syrova. V tomto stavu se můžou přidávat do různých ovocných salátů, ale také na různé moučníky a koláče. Nektarinky je možné zpracovat i na džem nebo marmeládu, vynikající je i mražená dřeň. Na výrobu šťáv a sirupů se na rozdíl od broskví tolik nehodí, protože díky hladké slupce a poměrně tuhé dužině nejsou příliš šťavnaté. Z některých odrůd se ale šťávy a sirupy vyrobit dají. Loupání nektarinek Pokud chceme z plodů odstranit slupku, ponoříme je na krátkou chvíli do vařící vody a pak ji snadno stáhneme malým ostrým nožem. Odstranění pecky Ze zralých nektarinek se dá pecka u většiny odrůd odstranit poměrně snadno. Plod můžeme například rozkrojit na čtyři díly okolo pecky a kousky dužiny pak snadno oddělíme. U některých odrůd stačí plod rozkrojit i jen na dvě poloviny. Sušení nektarinek Důkladně omyté plody nakrájíme na tenké plátky, které lze snadno usušit v pokojové teplotě. Během sušení je dobré plátky občas obrátit. Jak a podle čeho vybírat Kvalitu nektarinek můžeme poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme nektarinky nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani plody příliš tvrdé a nezralé. Polozralé je možné nechat doma dozrát. Pokud je barva slupky jasná, plod celkově vypadá „svěže“, je na dotyk je mírně měkký a má příjemnou vůni, pak bude s největší pravděpodobností i chutný a šťavnatý. Tvrdý plod je nezralý a nebude tedy ani dostatečně sladký. Pokud ale má pro odrůdu na většině povrchu správnou barvu, může dozrát v pokojové teplotě. Nebude už ale tak chutný jako plod uzrálý přirozeným způsobem na stromě. Spotřeba, zrání, skladování Zralé nektarinky je nutné rychle zkonzumovat nebo zpracovat, protože nemají dlouhou trvanlivost. Pokud budeme při nákupu nebo sklizni zralých plodů opatrní a vyhneme se jejich poškození, vydrží krátkodobé uskladnění v chladném prostředí, ne ale v chladničce - v takovém případě rychle ztratí chuť i aroma. Plody utržené před dosažením zralosti nikdy nedosáhnou takové chuti, šťavnatosti a vůně jako plody přirozeně dozrálé. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě. Nektarinky neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Plody nektarinek je možné i zmrazit, ale po rozmražení se nehodí k přímé konzumaci a dají se použít v podstatě jen do ovocných salátů. Zajímavosti Název nektarinky má původ v řeckém slově „nektar“, které v mytologii znamená „nápoj bohů“. Je prokázáno, že strom, který plodí nektarinky občas vyroste z pecky broskve, a broskev naopak občas vyroste z pecky nektarinky. Odborníci na genetiku a šlechtění rostlin zatím tento velmi zvláštní jev nedokázali vysvětlit. Nemá ale jistě nic společného s šlechtěním, protože už v starověkém Římě Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“ O mnoho let později se o této skutečnosti zmínil i Darwin, který napsal, že „broskvoně podivně občas spontánně plodí nektarinky a naopak.“ Vzhledem k dlouhé historii pěstování broskví a nektarinek je také poměrně překvapivé, že z předkřesťanského období není o nektarinkách žádná zmínka, i když prokazatelně už v té době existovaly. Léčivé účinky Nektarinky - posilují imunitní systém - mají poměrně velké protinádorové účinky - podporují činnost srdce, - posilují krevní oběh a cévy - mají vliv na správnou funkci a regeneraci svalů - pozitivně působí na nervovou soustavu a psychiku - působí na správnou funkci zažívacího ústrojí - podporují činnost ledvin, odvodňují - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci většího množství můžou nektarinky mít i nežádoucí účinky v podobě průjmu.  

ŠVESTKA - PRAVÁ ŠVESTKA, anglicky german prune nebo damson plum,francouzsky quetsche nebo prune de Damas aněmecky Zwetsche je plod stromu Slivoň švestka - Prunus domestica. V Čechách se švestky v nářečích známé také jako slívy, na Moravě se jim říká kadlátka, karlátka, kadlátkonebo trnka, ve Slezsku slíva nebo slivka. Mimo pravé švestky je známý ještě druh nazývaný POLOŠVESTKY. Švestky jsou chutné a zdravé čerstvé, sušené i „tekuté“ Pěstování švestek má ve střední Evropě, a samozřejmě i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, velmi dlouhou tradici. Původ a historie Švestky- správněji slivoně - jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravděpodobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířili přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o švestkách pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Původní švestky měly poměrně malé plody, od 14. století se kvalita plodů křížením postupně zlepšovala. Různé vyšlechtěné odrůdy se pěstovaly už v dobách Karla Velikého. Velký význam měly švestky v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých odrůd. Současnost Švestky jsou v současnosti celosvětově čtvrté nejčastěji pěstované ovoce. Existuje přibližně 2 000 odrůd, a každým rokem přibývají další. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. V Evropě je švestek vinou mnoha různých chorob a výkyvům počasí stále méně, v Číně jejich produkce vzrůstá. Čína je také největším pěstitelem a vývozcem asijských odrůd, které pocházejí šlechtěním japonské slivoně. Druhé místo v celosvětové produkci patří USA. Třetí je Rumunsko, kde se produkce za posledních 20 let zdvojnásobila. Dalšími významnými producenty jsou Německo, Itálie, Francie a Maďarsko. Ve střední Evropě má pěstování švestek dlouhou tradici. Švestky jsou ve většině zahrad a sadů. V České republice jsou nejkvalitnější švestky na jižní Moravě v oblasti Vizovických vrchů a v Čechách v Železných horách. Podíl švestek na celkové produkci ovoce v České republice je přibližně 5 procent. Vzhled, chuť, vůně… Plody pravé švestky mají podle odrůdy podlouhlý až široce oválný, výjimečně i kulovitý tvar. Jsou dlouhé 2 až 5 centimetrů a rozděleny viditelnou rýhou na dvě poloviny. Barva je většinou tmavě modrá nebo fialovomodrá, ale také modročerná i načervenalá, ojíněná. Dužnina je poměrně pevná, bělavá až nazelenale žlutá, šťavnatá a příjemně sladce nakyslá. U většiny odrůd se dobře odděluje od pecky, která má elipsovitý tvar, je bočně zploštělá a na vrcholu špičatá. Pološvestky v současnosti nemají v komerčním využití téměř žádný význam.Plody modré, žluté nebo i zelené barvy mají kulatější tvar než pravé švestky. Dužnina je měkká, velmi šťavnatá, nazelenalá až žlutá s jemně kořenitou příchutí. Špatně se odděluje od pecky a při vaření nebo pečení se rozpadá. Pološvestky jsou tedy vhodné především pro přímou konzumaci nebo na zpracování do kompotů. Strom slivoň švestka dorůstá do výšky až 10 metrů a má velmi rozvětvenou korunu. Starší malé větve jsou holé. Listy mají z horní strany šedozelenou nebo tmavě zelenou barvu, spodní strana je světlejší. Odrůdy Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Většina současných odrůd se poměrně snadno přizpůsobuje i méně úrodným půdám a drsnějšímu podnebí. Největší problémy při pěstování slivoní zejména v teplejších oblastech způsobuje virové onemocnění, tzv. šárka, která způsobuje deformaci a následné opadávání listů i plodů. Poprvé se objevila v 30. letech minulého století v Makedonii a z Balkánu se rozšířila do dalších míst. V mnoha oblastech není tedy možné v současné době pěstovat původní oblíbené, ale velmi citlivé odrůdy, např. Domácí švestka nebo Borsumská švestka. Napadené stromy se nedají léčit a musí se vykácet. Hlavním cílem šlechtění tak je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. Švestky se dělí na dvě základní skupiny - pravé švestky a pološvestky. Švestka pravá má mnohem lepší vlastnosti než pološvestka. Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar. Pološvestka má měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování. Nejznámější odrůdy jsou Ontario, Carská, Anna Späth, Ruth Gerstetter, Kirkes Plum nebo Magna Glaura. Švestky i pološvestky mají mnoho tzv. krajových odrůd. Ty nemají z komerčního hlediska téměř žádný význam a pěstují se převážně pouze tam, kde vznikly přirozeným křížením nebo byly vyšlechtěny. Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny. Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá - modrá ryngle Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá - myrabelka - špendlík - bluma Renkloda (Prunus italica) Nejvýznamnější odrůdy pravé švestky Domácí švestka je velmi stará a stále hodně pěstovaná trvanlivá pozdní odrůda s velmi chutnými, aromatickými a pevnými plody červenofialové barvy. Šťavnatá světle žlutá dužina se snadno odděluje od pecky. Existuje přibližně 30 krajových odrůd, které se pěstují zejména tam, kde byly vyšlechtěny. Borsumská švestka se pěstuje už od 17. století. Plody mají tmavomodrou barvu slupky, dužina je mírně aromatická, pevná, tmavě žlutá. Tato odrůda je velmi vhodná pro pečení. Bühlovská raná je stará odrůda z Bádenska z roku 1854. Má středně velké a velmi pevné modré plody s žlutozelenou dužinou a jemným aroma. Je vhodná k tepelnému zpracování. Pruneau de Provence jsou středně velké švestky z Francie. Šťavnatá dužina se snadno odděluje od pecky a má příjemně kořenitou sladkou chuť. Velmi rychle měkne. Sanktus Hubertus se většími fialovomodrými plody a jemně žlutou aromatickou pevnou dužinou pochází z Belgie. Jedná se o ranou odrůdu, velmi vhodnou k pečení. Čačanská lepotica je odrůda s velkými velmi atraktivní modrými plody ze Srbska. Dužina je šťavnatá a má neutrální nakyslou chuť. Tyto švestky jsou vynikající na pečení. Ersingenská raná pochází z Německa. Velké plody s tmavě fialovou slupkou a šťavnatou žlutou aromatickou dužinou rychle měknou. Čerstvé se hodí k tepelnému zpracování. Elena je odrůda z USA s tmavě modrými většími plody a žlutooranžovou dužinou, která je pevná, šťavnatá, příjemně sladká a aromatická. Pecka se od dužiny snadno odděluje. Herman s lehce nakyslými šťavnatými středně velkými plody pochází ze Švédska. Dužina bělavé barvy je sladce nakyslá a snadno se od ní odděluje pecka. Odrůda je velmi odolná. Katinka má původ v Německu. Plody jsou velmi pevné, fialové a kulatější, středně velké, vhodné k pečení. Dužina je žlutá, výrazně aromatická, snadno oddělitelná od pecky. Tourská raná ( Pruneau rouge ) z Francie je to polopozdní odrůda s menšími plody fialové barvy a sytě žlutou, šťavnatou, pevnou a příjemně sladkou i aromatickou dužinou. Stanley je polopozdní odrůda z USA. Plody mají nepravidelný tvar a modrou barvu slupky. Dužina je pevná, mírně aromatická a šťavnatá, obtížněji se odděluje od pecky. Čačajská najbolja pochází ze Srbska. Je to polopozdní odrůda s velkými modrými plody. Středně šťavnatá dužina má nevýraznou chuť i vůni, snadno se odděluje od pecky. Lovaňská slíva ( Belle de Loubvain )zBelgie je velmi stará polopozdní odrůda s fialovými plody a žlutou dužninou neutrální chuti i vůně, která poměrně rychle zmoučnatí. Schönebergská má velké plody s modrofialovou slupkou. Dužina je žlutá, pevná, sladce nakyslá a příjemně aromatická. Odrůda je velmi stará, polopozdní, původem Německá. President z roku 1894 pochází z Anglie. Odrůda je velmi pozdní, má velké modré plody o váze až 100 gramů. Dužina je pevná, mírně nakyslá, snadno oddělitelná od pecky. Ruth gerstetter vyšlechtili v roce 1920 v Německu. Vínově červené středně velké plody se zelenožlutou mírně nakyslou, šťavnatou a nevýrazně voňavou dužinou jsou pevné Nejznámější pološvestky Opal je poloraná odrůda s kulatějšími velkými plody modré barvy. Dužina je příjemně nasládlá, jemně aromatická, šťavnatá a pevná, dobře se oddělující od pecky.  Anna Späth ( Anna pozdní ) má původ v Německu, kde byla vyšlechtěna ze semenářů, dovezených z Maďarska. Plody jsou pevné, fialové, chuť sladká a mírně kořenitá.  Ontario z USA má středně velké, kulaté zelenožluté plody. Dužina nevýrazné chuti i vůně je středně šťavnatá. Chutné jsou jen plody, které uzrály na plném slunci. Krajové odrůdy pravé švestky Šlapanická švestka je krajová odrůda domácí švestky, která byla vyšlechtěna v roce 1930 ve Šlapnicích u Brna. Je velmi odolná proti mrazu, má velmi chutné a šťavnaté plody. Černošská roste v okolí Prahy. Plody jsou středně velké, mají kapkovitý tvar a zelenavě modré slupku. Dužina je žlutá, sladce navinulá, velmi chutná, pevná a šťavnatá. Chrudimská (Vaňkova) je raná odrůda známá od roku 1924. Velké protáhlé modré plody s pevnou, sladkou a mírně nakyslou, příjemně aromatickou dužinou jsou značně trvanlivé. Zdraví a vitamíny Plody švestky jsou zdrojem mnoha vitamínů, minerálních látek, antioxidantů a stopových prvků, které jsou pro lidský organismus velmi důležité. Zralé nebo přezrálé plody obsahují až 78 procent vody, v nezralých je vody až 87 procent. Je v nich 7 až 14 procent přírodních cukrů, provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny C, E a H, organické kyseliny, třísloviny, dusíkaté a minerální látky. Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů. Švestky obsahují i polyfenoly, které jsou antioxidační a pozitivně ovlivňují činnost srdce a krevního oběhu. Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Plody obsahují i značné množství vlákniny. Nerozpustné vlákniny na sebe vážou toxické látky a mají vliv na správnou funkci trávicího ústrojí. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky a tak upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů, mají také projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Vysoký obsah vlákniny ve švestkách velmi prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody se doporučují i při ochablosti střev. Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy, které se doporučují lidem s vysokým tlakem. V Sušené plody švestek mají vyšší obsah antioxidantů, které chrání lidský organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Podle odborných studií je v sušených švestkách více antioxidantů než v hrozinkách. Sušené švestky jich obsahují až sedminásobně více než čerstvé plody, ale ztrácejí většinu vitaminu C. Sušené švestky mají i antibakteriální účinky. Extrakt snižuje množství škodlivých bakterií v potravinách, jako jsou například salmonely nebo listerie. Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití švestek v gastronomii Plody švestek se konzumují čerstvé tzv. za syrova, ale mají uplatnění i v studené a teplé kuchyni, a také v potravinářství a v kosmetickém průmyslu. Švestky pro přímou konzumaci by měly být čerstvé a zralé, měkké a sladké. V studené kuchyni se používají hlavně do různých ovocných salátů. V teplé kuchyni se používají při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují. Sušené švestky jsou také velmi oblíbenou pochoutkou. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, v některých pěstitelských oblastech se ale nechávají uschnout přímo na stromě - tyto sušené švestky jsou nejlepší z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i chuti. Sušené švestky ale obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku. Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu. Dobře vyzrálé až přezrále plody švestek se nechávají zkvasit a používají se k výrobě destilátů, známých jako slivovice. V malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení. V kosmetickém průmyslu se švestky používají do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí. Jak a podle čeho vybírat Švestky dozrávají od začátku července do září. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Pokud se sklidí nedozrálé, jsou jejich chuťové vlastnosti podstatně horší. Zralé švestky jsou pevné a mají jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Čerstvě sklizené švestky mají ojíněný jemně bělavý povrch. Tento voskovitý stíratelný povlak, který zabraňuje vysychání, si plody vytváří samy. Pokud ho švestky mají, je to znak určité kvality, protože plody neprošly mnoha rukama. Spotřeba, zrání, skladování Švestky pro konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Švestky utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Nejlepší pro „uskladnění“ jsou švestky sušené, které si zachovávají všechny důležité látky. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, nechávají se také uschnout i přímo na stromě. Můžeme je nechat i tzv. přejít mrazem. Sušené ani „mrazem přešlé“ švestky se při správném uskladnění na suchém místě nekazí. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Švestky jako projímadlo Švestky se používají jako spolehlivé přírodní projímadlo. Tento jejich účinek se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků švestek zbytečné. Švestky proti průjmu Především v obchodech se zdravou výživou je možné občas zakoupit zvláštní druh švestek, který je oblíbený především v Číně pod názvem wumei a Japonsku jako umeboshi. Plody se suší, nakládají nebo také udí. Jsou kyselé a podle tradiční čínské a japonské medicíny ovlivňují akupunkturní dráhy jater, sleziny, plic a tlustého střeva. Na rozdíl od známých tradičních druhů švestek díky své kyselosti zastavují průjmy. Doporučují se také na léčbu kašle, pomáhají zastavit krvácení, omezují riziko vzniku nádorů a jsou účinné proti různým plísním. Sušené švestky Sušením se v plodech švestek zvyšuje obsah antioxidantů, které organismus chrání před vznikem různých rakovinových nádorů i různými chorobami a omezují stárnutí kůže. V sušených švestkách je těchto antioxidantů až 7krát víc než v hrozinkách. I když sušením švestky ale ztrácejí určité množství vitamínu C, je jejich hodnota z hlediska obsahu zdraví prospěšných látek stále velmi vysoká. Léčivé účinky Švestky mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody švestek - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - omezují tvorbu ledvinových kamenů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Listy stromů obsahují kumariny, které jsou účinné proti trombóze, posilují i čistí cévy a kapiláry. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na revmatismus a poruchy metabolismu. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány. Švestky mohou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové. Ty se můžou koncentrovat v tělních tekutinách v podobě krystalů a způsobit zdravotní problémy. Osoby s onemocněním ledvin a žlučníku by proto neměly sušené švestky konzumovat. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou. Švestky obsahují malé množství oxalátů, ty se mohou v některých případech v těle hromadit a podílet se například na vzniku ledvinových kamenů. Oxaláty mají schopnost ovlivňovat vstřebávání vápníku v těle, proto by se potraviny s vápníkem měly konzumovat 2 až 3 hodiny před konzumací švestek.