Ovoce

LÁHEVNÍK nebo také ANONA - latinsky Annona – je tropická dřevina, u která na některých odrůdách roste ovoce. Nejznámější je láhevník ostnitý- latinsky Annona muricata, kterému se také říká quanabana, guanabana, velký nebo ostnitý corossol, ostnitý cachiman, graviola, soursop a také smetanové jablko – anglicky cousard apple. Velmi zdravé a chutné ovoce Anona – láhevník – je velmi chutné a zdravé ovoce. Zralé plody se konzumují jako ovoce, nezralé je možné připravovat jako zeleninu. Listy, kůra, kořeny i semena se využívají v lidovém léčitelství, moderní medicíně i farmaceutickém průmyslu. Původ a historie Anona pochází z Jižní Ameriky z oblasti Bolívie a Peru, odkud také pochází i většina odrůd. Stále zde roste ve vysoko položených místech. Latinský název má původ z výrazu annon, používaný Taíny, původními obyvateli Antil, kteří již v dávných dobách plody, listy i kůru využívali v tradiční medicíně. Současnost Anona se v současné době pěstuje v mnoha tropických oblastech, některým odrůdám se daří i v oblastech subtropických a v i mírnějších klimatických podmínkách, které jsou například v jižním Španělsku. Poměrně hojně se pěstuje i na Floridě, v Austrálii a Izraeli. Mimo domovské oblasti Antil, Střední a severní části Jižní Ameriky s ale nejvíce pěstuje v Asii, Africe a Oceánii. Plody, listy i kůra stromů jsou velmi využívané i v medicíně a farmaceutickém průmyslu. Vzhled, chuť, vůně… Plody anony jsou zelené, podle odrůdy velké 20 až 30 centimetrů a váží až 4 kilogramy. Mohou být kulaté ale i mírně oválné. Odrůdy anony trnité mají a povrchu jsou měkké ostny, anona síťovaná má povrch zvrásněný a anona šupinatá je pokrytá podélnými „šupinami“ různé velikosti a tvaru. Dužina je velmi chutná, šťavnatá, bílá nebo krémová, jsou v ní větší černá semena, která se nekonzumují. Chuť i aroma se liší podle odrůdy - může být lahodně nakyslá až sladká, jemně až poměrně intenzivně, ale příjemně, aromatická. Má vláčnou konzistenci, u zralých plodů se od sebe jednotlivé segmenty dužiny dají snadno oddělit. Stromdorůstá dovýšky 3 až 8 metrů a je velmi rozvětvený. Zelené podlouhlé a lesklé listy neopadávají. Na stromě se rodí až 30 plodů, které jsou u kmene a na silnějších větvích. Většinou na začátku října se sklízí nezralé plody, které v teplém prostředí poměrně rychle dozrávají. Druhy a odrůdy Láhevník – Anona – má 100, podle jiných údajů dokonce až 150 druhů. Na většině z nich rostou chutné plody, které se využívají jako ovoce, ale i v lidovém léčitelství, lékařství a farmaceutickém průmyslu. Nejznámější a nejvíce pěstované druhy anony Anona ostnitá - Anona muricata – guanabana – se pěstuje v nižších polohách tropických oblastí na celém světě, kde plodí celý rok. Plod je oválný, má nepravidelný tvar. Dorůstá do délky až 35 centimetrů a váhy až 6 kilogramů. Povrch zeleného plodu je rozdělený do částí ve tvaru kosočtverce, každá má uprostřed malý osten. Dužina zralého plodu je bílá, vláknitá, má krémovitou konzistenci a sladkou nebo sladkokyselou chuť. Zralá dužina se využívá na výrobu nápojů, nezralé plody se především v Asii připravují jako zelenina. Listy, semena, kůra a kořeny se používají v lidové medicíně, lékařství i farmaceutickém průmyslu. Anona šupinatá - Anona sguamosa – má kulovité plody dlouhé až 10 centimetrů, které jsou pokryté většími mírně vyklenutými šupinami. Zralá dužina má smetanově bílou barvu, hustou kašovitou konzistenci, velmi jemnou sladkokyselou chuť a příjemné aroma. Anona šupinatá je považována za jedno z nejvíce chutných druhů ovoce. Semena jsou prudce jedovatá a šťáva v očích může mít za následek i slepotu. Nezralé plody, listy a kůra stromů se využívají proti průjmům a úplavici. Obklady z listů pomáhají při léčbě epilepsie, kožních poranění a jiných onemocnění pokožky. Má původ v tropických oblastech Ameriky, v současnosti se velmi hojně pěstuje v tropech na celém světě ni v teplejších oblastech subtropů – například na Floridě nebo na jihu Číny. Anona síťovaná - Anona recitulata – je původem z Karibiku a v současnosti velmi rozšířená ve Střední i Jižní Americe. Kulovité plody mají hladký povrch a tlustou slupku, zralost se projevuje její hnědou barvou. Zralá dužina má sladkokyselou chuť, je bílá, aromatická a poměrně moučnatá. Semena, nezralé plody, listy, kůra i kořeny obsahují alkaloidy a jsou jedovaté. Šťáva z rostliny vyvolává onemocnění kůže a záněty. V medicíně se různé extrakty využívají jako prostředek proti průjmům i úplavici. Anona čerimoja - Anona cherimoya – „smetanové jablko“ - pochází z And, kde roste v nadmořských výškách 1000 až 2000 metrů a proto poměrně dobře snáší i chladnější klimatické podmínky a pěstuje se i ve Středomoří. Plody jsou velmi chutné, sklízí se nezralé a před konzumací se nechávají změknout. Aroma připomíná banány. Semena obsahují alkaloidy a jsou jedovatá, vyrábí se z nich insekticidy, pražená mají velké projímací účinky a působí i jako silnédávidlo.Ve Střední Americe se semena melou a pak používají proti vším a mnoha dalším parazitům. Anona horská - Anona montana - má až 18 centimetrů dlouhé plody s hrubým šupinatým povrchem, které se díky své příjemné sladkokyselé chuti nejvíce používají na přípravu osvěžujících nápojů. Pochází z Karibiku a je velmi oblíbená a často pěstovaná v tropických oblastech Ameriky. V Asii i Africe se téměř nepěstuje. Anona sonkaja - Anona purpurea – pochází ze Střední Ameriky a jižního Mexika, roste ale například i na Filipínách. Plody mají vejčitý tvar a jsou dlouhé až 20 centimetrů, mají červenohnědou barvu a na povrchu mnoho kuželovitých trnů. Zralá dužina je oranžová, šťavnatá a měkká, má vláknitou strukturu a chutí připomíná mango. Semena jsou jako u většiny ostatních druhů jedovatá. Zdraví a vitamíny V oblastech svého původu byla Anona využívána v tradiční medicíně. Jednotlivé části – plody, listy, kůra i kořeny – mají různé léčivé vlastnosti, které se navíc liší i podle odrůdy. V současnosti jsou prokázané i vědecky. Plody anony jsou velmi bohaté na mnoho důležitých látek pro lidský organismus - 100 gramů ovoce obsahuje přibližně 45 miligramů draslíku, 23 mg sodíku, 24 mg hořčíku, 26 mg fosforu a 0,50 mg železa. Vzhledem k obsahu bílkoviny, škrobů a glukózy jsou i velmi výživné. Anona obsahuje také nenasycené mastné kyseliny, vitamín C a alkaloidy, které v jiném ovoci nejsou - asimilobin, nornuciferin a anonain, acetogenin, taniny a polyfenoly. Listy se používají na obklady a pomáhají při léčbě epilepsie, kožních poranění a jiných onemocnění pokožky. Připravuje se z nich také odvar, který je silným antioxidantem. Má účinky proti rakovinovým buňkám a v organismu ničí volné radikály, které jsou příčinou mnoha chorob. Působí i proti křečím a epilepsii, snižuje krevní tlak, reguluje činnost srdce a působí dokonce i proti mnoha virům – například i HIV – a bakteriím. Má také pozitivní účinek na trávicí ústrojí, reguluje hladinu cholesterolu a zpomaluje stárnutí buněk. Je účinný i při malárii a horečce. Kůra má silné antibakteriální účinky, působí proti vředům, sušená a rozemletá společně se semeny je velmi účinná proti mikroorganismům v lidském těle a má účinky proti průjmu a úplavici. Použití anony v gastronomii Dužina zralých plodů se konzumuje jako ovoce. Používá se také na výrobu marmelády, zmrzliny, ovocné šťávy, sladkého pečiva a různých nápojů. Nezralé plody se používají a připravují jako zelenina. Listy, kůra a kořeny rostliny se využívají v různých podobách v lidovém léčitelství, moderním ékařství a farmaceutickém průmyslu. Příprava anony před použitím Před konzumací se plod rozřízne, dužina se z něj vyjme a odstraní se z ní nejedlá, u některých druhů jedovatá, semena. Šťáva se z plodů získává tak, že se dužina bez semen rozmixuje. Jak a podle čeho vybírat Plody většiny odrůd anony se sklízí na začátku října a na trh dodávají nezralé. Dozrávat se nechávají v teplém prostředí. Zralé kvalitní plody nemají na povrchu žádná mechanická poškození ani náznaky plísní, jsou rovnoměrně zelené nebo u anony síťované hnědé, měkké a pružné. Plody jsou velmi citlivé na otlačení. Spotřeba a skladování Anona se může určitou dobu skladovat v chladném prostředí v teplotě 8 až 12° Celsia a nejlépe při vyšší vlhkosti vzduchu. V pokojové teplotě plody poměrně rychle dozrají, ale i pak je možné ještě krátkodobé uskladnění v chladničce. Pěstování V našich klimatických podmínkách je možné pěstovat některé odrůdy ve vnitřních prostorách nebo zimních zahradách, většinou ale jen jako pokojové okrasné rostliny. Některé odolnější odrůdy - například čerimoja – je možné v letních měsících přemístit do venkovního prostředí. Rostlinám se nejvíce daří na slunných místech. Anonu je možné vypěstovat ze semen, která se zasévají v období únor až květen do pěstitelského substrátu nebo tzv. sadbových tablet. Před zasazením se opláchnou v teplé vodě a pak se nechají ještě 2 dny namáčet. Vysévají se do hloubky 1 až 2 centimetry, vyklíčí za 14 dní až 6 týdnů. Pro klíčení je ideální slunné místo a teplota 22 až 26° Celsia, půda musí být stále vlhká. Zajímavosti Anona je jedna z mála tropických rostlin, u které se využívají i jiné části než plody – především v medicíně se z anony používají v různě upravené a zpracované listy, kůra i kořeny. Plody anony se zralé využívají jako ovoce, nezralé se připravují jako zelenina. Léčivé účinky Anona má mnoho preventivních i léčebných účinků na lidské zdraví a všechny byly prokázány jak v tradičním léčitelství, tak v moderní medicíně. Všechny provedené nezávislé studie potvrdily, že anona má díky ojedinělé kombinaci mnoha látek velmi významné protinádorové, protirakovinné, antivirové, antidiabetické i antidepresivní účinky a také ničí parazity v lidském organismu. Acetogeniny, které jsou obsažené především v listech annony trnité, ničí mnoho druhů nádorových buněk. Jsou účinné například u rakoviny slinivky, plic, tlustého střeva, prsu a prostaty, zároveň působí i proti bolesti a depresím. Plody a listy anony ale obsahují i látku anonacin, která způsobuje atypickou formu Parkinsonovy nemoci, a vyvolává v některých případech neurologická onemocnění. Žádné farmaceutické laboratoři ani společnosti se dosud nepodařilo uměle vytvořit látky, které by byly podobné látkám anony. Použití anony v medicíně Na základě zkušeností z tradiční medicíny i moderního lékařství má anona mnoho preventivních i léčebných vlastností. - je účinná při prevenci i léčbě nádorových onemocnění - částečně pomáhá při léčbě AIDS - posiluje imunitní systém člověka - působí proti nespavosti, stresu, depresi a nervozitě - posiluje činnost trávicího ústrojí - má účinky proti průjmu a úplavici - reguluje hladinu cukrů v krvi - posiluje činnost srdce a cév - snižuje vysoký krevní tlak - pomáhá při léčbě astma a revmatizmu - snižuje i velmi vysoké horečky - má léčivé účinky při kožních onemocněních - působí proti únavě organismu Léčba rakoviny Tradiční medicína i vědecké studie potvrzují, že anona má určité pozitivní účinky při léčbě rakoviny. Používá se především odvar z listů. Příprava vývaru: 1 až 2 lžíce rozdrcených listů se zalijí 0,7 litrem studené vody. Směs se přivede do varu a na mírném ohni se nechá vařit 5 až 10 minut. Pak se scedí Používání vývaru Vývar se pije 3 x za den. Kůra trvá jeden měsíc, pak se na měsíc přeruší. Vedlejší účinky Anona snižuje krevní tlak a tak by si osoby, které užívají její vývar a léky na snížení tlaku, měly častěji měřit hodnoty a podle nich případně snížit dávku léků nebo pít slabší vývar. Při silnějším odvaru se může snižovat srdeční frekvence – tep. Pokud se tedy používají léky na snížení tepu, je potřeba postupovat stejně jako u krevního tlaku. O používání anony jako podpůrného prostředku při léčbě rakoviny je vždy potřeba informovat lékaře. Nedá se samozřejmě předpokládat, že se vývarem anony nemoc, vyvolaná mnoha faktory, vyléčí, ale výsledky jsou velmi pozitivní. Zvýšení účinnosti je možné dosáhnout spojením anony s dalšími léčivými bylinami a také s možnostmi moderní medicíny.  

BLUMA je plod stromu Slivoň bluma - Prunus domestica, který s největší pravděpodobností vznikl křížením slivoně trnky a slivoně myrobalán, protože planá forma blumy nebyla dosud nikde objevena. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce Modré i červené blumy patří do skupiny plodů slivoní. Společně s nimi jsou zde ještě švestky a pološvestky, slívy, ryngle, mirabelky a renklódy. Blumy mají téměř stejné pozitivní účinky na lidské zdraví jako švestky, velmi podobně i chutnají a jsou dokonce větší a šťavnatější. Přesto pravá švestka - švestka domácí - patří k nejvíce pěstovaným a nejoblíbenějším slivoním. Původ a historie Slivoně jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravdě podobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířily přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o slivoních pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Velký význam měly později slivoně v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých slivoní - švestek - a z nich křížením vznikaly další druhy peckovitého ovoce - slívy, mirabelky, renklódy a také blumy. Současnost V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, ale pro trh má význam jen několik z nich. Vzhledem k tomu, že především v Evropě se vinou různých chorob a výkyvů počasí pěstuje stále méně původních švestek, zaměřují se šlechtitelé i na jiné druhy slivoní, a samozřejmě i na blumy. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží i odrůdy z Asie a USA. Ve střední Evropě má pěstování slivoní - především švestek - dlouhou tradici. Najdeme je ve většině zahrad a sadů. V poslední době ale i zahrádkáři vysazují blumy, které mají mnoho podobných zdraví prospěšných i chuťových vlastností jako původní švestky, navíc jsou větší a šťavnatější. Vzhled, chuť, vůně… Plody blumy mají kulovitý, někdy mírně zploštělý nebo oválný tvar. Jsou poměrně velké, v průměru můžou mít velikost až 7 centimetrů. Slupka má v závislosti na odrůdě mnoho barevných odstínů - může být žlutá, zelená, červená až rudá, fialovočervená, žluto nebo červenozelená, světle modrá až tmavě sytě modrá nebo až téměř černá. Dužnina je většinou žlutá, případně zabarvená do růžova, poměrně tuhá a přirostlá k pecce. Protože blumy patří do skupiny tzv. slivoní, chutná jejich dužnina podobně jako švestky, je ale šťavnatější a u některých odrůd sladší. Stromy jsou poměrně košaté a dorůstají až do výšky 10 metrů. Pro pěstování na zahradách se hodí šlechtěné odrůdy na nízkém podnoží. Odrůdy Slivoň bluma patří botanicky do poddruhu Slivoň obecná (Prunus insititia). Mimo ní je zde ještě slivoň obecná pravá, myrabelka a špendlík. V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, pěstuje se ale jen několik z nich. Nejvýznamnější odrůdy blum, pěstované v České republice Gauota má atraktivní jasně červené plody, které mají v průměr i přes 5 centimetrů. Tužší dužnina krémové barvy je průměrně šťavnatá, příjemně sladká a chutná. Tato velmi raná odrůda zraje v první polovině srpna. Kuban Delightpatří mezi odolné a spolehlivě plodící odrůdy. Středně velké tmavě červené až fialové plody mají šťavnatou, pevnou žlutooranžovou dužninu s vynikající sladkou chutí. Sklízí se od poloviny srpna a dají se skladovat až 1 měsíc. Black Diamond je raná odrůda blumy s velkými tmavě modrofialovými kulatými plody, které zrají od poloviny do konce srpna. Dužnina je načervenale žlutá, pevná, šťavnatá, poměrně sladká a velmi chutná. Angeleno s velkými oválnými plody sytě modré až černé barvy má vynikající sladkou chuť. Žlutorůžová dužnina je poměrně šťavnatá. Plody dozrávají od poloviny září a lze je bez problémů skladovat až do konce listopadu. Black Gigant má velmi atraktivní a trvanlivé, velké tmavě modré až černé plody kulovitého tvaru s tuhou, slabě narůžovělou a velmi chutnou dužninou, které se sklízí od poloviny září. Odrůda je velmi odolná a má značné výnosy. Black Amber dozrává od poloviny září. Plody jsou větší, kulovité, tmavě fialové až černé. Žlutě narůžovělá šťavnatá dužnina má vyváženou sladkou chuť. Odrůda je vhodná k přímé konzumaci, uskladněné plody vydrží 1 měsíc. Friar patří mezi odolnější odrůdy. Velké kulatější sytě modré plody s tenkou slupkou mají oranžovou velmi chutnou středně sladkou dužninu, která se nesnadno odděluje od pecky. Sklízí se od konce října. Superior je bluma, která byla vyšlechtěna pro pěstování v chladnějších podmínkách snáší až -25 stupňů Celsia. Má středně velké červenozelené kulaté plody s pevnou zlatavě žlutou sladkokyselou dužninou. Zdraví a vitamíny Plody blumy obsahují mnoho vitamínů, minerálních látek a antioxidantů, které mají značné preventivní, ale i léčebné účinky pro lidský organismus. Blumy jsou například bohatým zdrojem provitamínu A, vitamínů skupiny B, vitamínu C a také E. Z minerálních látek v nich najdeme především mnoho draslíku, ale i vápník, fosfor a železo. Plody obsahují i různé důležité organické kyseliny, přírodní cukry a vlákninu. Vitamín A pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu, ale také společně s dalšími antioxidanty zbavuje organismus škodlivých látek. Vitamíny skupiny B podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Antioxidanty ale především působí i preventivně proti různým druhům rakovinného bujení. Blumy obsahují i pro lidské tělo důležité minerální látky. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a vesvalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Draslík pomáhá snižovat vysoký krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má pozitivní vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci. Aktivuje také činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle.  Organické kyseliny mají v kombinaci s ostatními látkami v blumách preventivní účinky proti různým chorobám, ale podílejí se i na správném fungování celého organismu. Vlákniny mají velký vliv především na správnou činnost trávicího systému. Nerozpustné vlákniny, které blumy obsahují, na sebe umí vázat toxické látky a čistí střeva. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky, tím upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů. Mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Listy stromů slivoní obsahují kumariny, které mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár a působí proti vzniku trombózy. Odvar z těchto listů pomáhá při léčení poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití blumy v gastronomii Blumy se nejčastěji konzumují přímo, tzv. za syrova. Konzumují se samozřejmě plody čerstvé a zralé. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů. V teplé kuchyni se blumy příliš nepoužívají, ale jsou velmi chutné například v bublaninách a nákypech. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů některých odrůd vyrábí především povidla a džemy, pevnější a menší plody se kompotují. Výtažky z plodů se používají i v kosmetickém průmyslu především do krémů a mastí. Jak a podle čeho vybírat Blumy dozrávají od první poloviny srpna do konce října. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Utržené nedozrálé blumy sice dozrají, ale hlavně jejich chuťové vlastnosti jsou pak podstatně horší. Zralé blumy jsou pevné, šťavnaté a mají u převážné většiny odrůd jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Blumy pro přímou konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Některé vyšlechtěné odrůdy vydrží při uskladnění v chladnu a temnu od jednoho do tří měsíců po sklizni. Blumy utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Blumy jako projímadlo Blumy jsou vzhledem k obsahu vlákniny a dalších látek spolehlivé přírodní projímadlo, které se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků blum zbytečné. Léčivé účinky Blumy mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody blum - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Blumy můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu, ale to pouze v případě konzumace většího množství plodů. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou.  

ANGREŠT - latinsky Ribes uva-crispa, známý také jako srstka angrešt, srstka obecná nebo meruzalka srstka - je poměrně běžný zahradní i lesní keř. Malé plody plné vitamínů … Angrešt má svojí nezaměnitelnou chuť a jeho plody obsahují množství nejrůznějších vitamínů. Keře angreštu najdeme snad v každé zahrádce. Angrešt je nejlepší konzumovat syrový, ale ani jako kompot, džem nebo mošt neztrácí své prospěšné vlastnosti. Původ a historie První zmínky o pěstování angreštu pocházejí z 16. století. Většina odrůd má původ v Anglii, novější pak v Severní Americe. Angrešt pochází z Evropy, ale vyskytuje se i v západní Africe a na Blízkém východě. Pěstování a kultivace angreštu ve větším rozsahu začalo v 18.století v Anglii a Francii. První zmínka o pěstování angreštu v našich zemích pochází z r. 1772. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se pěstování angreštu ve velkém rozšířilo ale až v 19. století. Současnost V současné době se angrešt pěstuje především v Evropě a západní Asii. Keře, které známe ze zahrad, v přírodě dosahují výšky až 3 metrů. Původní odrůdy potřebovaly značně vlhkou půdu a dostatek živin, nově vyšlechtěné už jsou na pěstování poměrně nenáročné. Angreštu nevyhovují vysoké teploty, proto se mu nejlépe daří v oblasti mírného pásu s vyšší nadmořskou výškou a volným prouděním vzduchu. Hlavními producenty angreštu jsou Polsko, Anglie, Maďarsko, Česká republika, Belgie, Holandsko a Německo. Vzhled, chuť, vůně… Plody angreštu jsou dužnaté bobule přibližně ve velikosti třešně, které mají specifickou chuť a obsahují množství malých semínek. Podle odrůdy mají bělavou, žlutou, zelenou, načervenalou nebo temně červenou barvu. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody z keřů samy opadávají. Odrůdy Na světě je registrováno přibližně 100 odrůd angreštu, které se rozlišují především podle velikosti a barvy plodů, a také podle náročnosti keřů na klimatické podmínky a pěstování. Původní odrůda angreštu měla zelené plody, nové vyšlechtěné odrůdy mají plody bílé, žluté a červené. U nás se nejlépe daří odrůdám Zlatý fík, Bílý nádherný a Citronový obří, Produkta, Industrie a Roman, které jsou z hlediska pěstování nenáročné, protože nemají žádné velké nároky na půdu ani na klimatické podmínky. Oblíbené jsou i odrůdy Česká koruna a Šolcova naděje, které ale potřebují hlubší hlinitou půdu a dostatek vláhy a jejich pěstování je tak poněkud náročnější. Zlatý fík má velké, oválné a jemně ochmýřené oranžovožluté plody se sladkokyselou chutí. Citronový obří má plody velké se sytě oranžovou barvou. Bílý nádherný má středně velké bělavě zelené plody. Industrie má plody větší, oválné, vínově červené a ochmýřené. Produkta má menší zlatavě hnědé plody se sladkokyselou chutí. Roman má větší bělavé lysé plody a sladkokyselou chuť. Česká koruna má velké sladkokyselé zelenožluté plody. Šolcova naděje má sladkokyselé velké oválné bělavé plody s vínově červeným nádechem. Britania má velké, oranžově žluté plody s červenohnědými skvrnkami a sladkokyselou chutí. Triumphant má plody střední až velké, oranžově žluté, sladkokyselé. Achilles má tmavočervené velké sladké plody. Rolonda je odrůda vyšlechtěná v Německu, má středně velké až černohnědé plody s jemnou chutí, ale tuhou slupkou. Invicta pochází z Velké Británie, má menší zelené plody s jemnou slupkou, které jsou příjemně sladce nakyslé. Červený triumf je původní odrůda z Anglie z r. 1935 s menšími plody a neutrálně sladkou chutí. Zelený kulatý je z Německa a má velmi sladké velké sytě zelené plody s jemnou slupkou. Zdraví a vitamíny Angrešt má vysoký obsah kyseliny citrónové, jablečné, vinné a šťavelové. Je v něm i velké množství vitaminů C, E, B, obsahuje mnoho pektinů, karoten, draslík, vápník, hořčík, železo a zinek. Důležitý je také vysoký obsah křemíku, který zajišťuje pevnost tkání a zbavuje tělo těžkých kovů. Křemík je to důležitý pro stěny buněk, pevné a pružné vazivové tkáně a pro předcházení cévním onemocněním. Provitamin A chrání sliznice a posiluje buňky, pyridoxin, vitamin B6 podporuje růst vlasů, posiluje nervy a srdeční činnost. Ženy jistě ocení angrešt jako kosmetický prostředek pro zdravou pokožku a vlasy, protože obsahuje biotin. Slupka je bohatá na nenasycené mastné kyseliny, vláknina čistí střeva a podporuje trávení. Použití angreštu v kuchyni Nejlepší je samozřejmě konzumovat angrešt syrový. Angrešt své vynikající vitamínové vlastnosti a chuť ale neztrácí ani dalším zpracováním a konzervováním nebo kompotováním. Angreštové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný angrešt je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i angreštový mošt a víno. Angrešt má své uplatnění i ve zdravotnictví. Je nízkokalorický a má mnoho vitamínu C – například už 200 gramů angreštu dodá lidskému tělu polovinu doporučené dávky. Angrešt také obsahuje značné množství vlákniny, která je velmi prospěšná pro zažívací ústrojí člověka. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody poznáme především hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody jsou vodnaté. Spotřeba, zrání, skladování Angrešt se do prodeje dostává v období od června do srpna. Není určený pro dlouhodobé skladování a vzhledem k poměrně vysokému obsahu vody nedoporučuje se ani jeho zmražení. Protože angrešt ani tepelnou úpravou neztrácí nic ze své vitamínové hodnoty, je nejlepší nezkonzumovaný čerstvý angrešt kompotovat, případně z něj udělat džemy a marmelády. Před konzumací nebo zpracování z plodů ostrým nožem odřízneme na jedné straně stopku a na druhé straně zbytek květu. Zajímavosti Cukru je v angreštu méně než 10%, a to především fruktóza – je tedy nízkokalorický. Obsahuje však stejně vitamínu C jako citrony… Léčivé účinky Angrešt čistí střeva a podporuje vylučování, ale podporuje růst vlasů a je vynikající pro zdravou pokožku. Z usušených listů keře angreštu si jejich spařením připravíme výborný čaj s protizánětlivými účinky, který ale také zklidňuje organismus žen před začátkem menstruace. Stačí 20 gramů usušených listů na půl litru vody. Angrešt - pomáhá při ateroskleróze - účinkuje při zácpě - snižuje krevní tlak - zlepšuje využití bílkovin - podporuje tvorbu zdravé pokožky a vlasů - posiluje cévy - má kladný vliv na vazivové tkáně - zbavuje tělo jedovatých kovů Angrešt může mít i nežádoucí až toxické účinky, pokud ho budeme konzumovat nezralý.  

JEŘABINY – především Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica a Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia - patří do čeledi růžovitých – latinsky Rosaveae, a jsou rozšířené prakticky po celé Evropě.   Malé, ale velmi zdravé plody JEŘÁB PTAČÍ Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia, anglicky mountain ash nebo rowan tree, francouzsky sorbit des oiseleurs, německy Ebereshe - se nazývá také jeřáb obecný nebo jen jeřabina. Jeřáb ptačí chutná především ptákům a je velmi dekorativním stromem. Jeho plody jsou zdravé, ale pro člověka trpké. Hořkosti se ale dají zbavit. Původ a historie Jeřáb ptačí má původ v Evropě, kde se vyskytuje od starověku téměř všude až do dalekých severních oblastí. Příbuzné druhy rostly a stále rostou i v severních částech Asie a v Severní Americe. Současnost V současnosti jeřáb ptačí roste poměrně hojně na celém území Evropy a také v některých oblastech severní Asie a v Severní Americe. Stromy potřebují více světla, ale jinak nemají na své umístění žádné velké nároky – dobře snáší i chladné podmínky a nadmořské výšky i nad 2000 metrů. Vzhled, chuť, vůně… Plody jeřábu ptačího – bobule, tzv. malvice - mají zářivou oranžovočervenou barvu, jsou malé a tvrdší, značně trpké, rostou ve skupinkách. Dozrávají od poloviny srpna do konce září. Neměly by se konzumovat syrové, protože obsahují kyselinu Stromy rostou poměrně rychle do výšky maximálně 5 metrů. Jejich dřevo není kvalitní a stromy se také nedožívají vyššího stáří. Zdraví a vitamíny Plody jeřábu se sbírají od poloviny srpna do konce září. Nejdříve se suší ve stínu, pak se na plném slunci dosuší. Obsahují organické kyseliny -  především kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou a citronovou, v poměrně velkém množství vitamín C, třísloviny, pektyny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Květy se sbírají v květnu a obsahují všechny látky, jako jsou v plodech. Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Použití Plody jeřábu jsou vhodné především k přípravě sirupů, kompotů a vína, sušené mleté plody se používají k dochucování hovězích nebo zvěřinových pečení a omáček. Plody se ale nesmí konzumovat syrové, protože obsah kyseliny parasorbinové a kyanovodíku může způsobit lehké otravy. Toxické účinky ale mizí po tepelné nebo jiné úpravě. Plody se macerují, případně se pije odvar. Macerování by mělo trvat alespoň 6 hodin, denně se pak pijí 2 až 3 sklenice. Pokud se připravuje odvar, vaří se plody 2 minuty a pak se 10 minut louhují. Z plodů se také vyrábí velmi zdravý sirup – čerstvé jeřabiny se odstavní, šťáva se smíchá v poměru 1:1 s cukrem a pak vaří, dokud nezhoustne. Konzumují se 3 až 4 lžičky denně. Květy jeřábu se používají je koupelím při některých typech ekzémů, osvědčily se například u mírného atopického ekzému. Využívají se i při nedostatku ženských hormonů. Spotřeba, zrání, skladování Plody jeřábu dozrávají od poloviny srpna do konce září. Sušené vydrží poměrně dlouho je z nich pak možné průběžně připravovat odvary, případně mleté koření. Čerstvé plody se mohou kompotovat, nebo se z nich připravují likéry. Léčivé účinky Jeřáb má vzhledem k  obsahu a kombinaci všech v plodech i květech obsažených látek příznivé vlivy na lidské zdraví – musí být ale sušený nebo tepelně upravený. Plody jeřábu v podobě sirupů nebo odvarů - pomáhají regulovat činnost trávicího ústrojí - jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích - mají projímavé a močopudné účinky - zvyšují vylučování žluče - působí antirevmaticky - rozmělňují menší močové kameny a písek Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Diabetické sladidlo Sorbit, které je náhražkou řepného cukru, se extrahuje z plodů jeřábu. Konzumace čerstvých plodů jeřábu může mít i nežádoucí účinky v podobě lehké otravy, která se projevuje nevolností, bolestmi hlavy a dávením. Tuto otravu vyvolává v plodech obsažená kyselina parasorbinová a pravděpodobně i kyanovodík. Vařím nebo sušením se ale tyto toxické účinky odstraňují. Odrůdy Jeřáb sladkoplodý Jeřáb ptačí sladkoplodý je v roce 1820 na Moravě vyšlechtěná odrůda. Plody mají mnohem lahodnější chuť než plody jeřábu obecného. Od jeřábu ptačího se jeřáb sladkoplodý velmi snadno odliší především podle listů - listy původního jeřábu mají kolem krajů po celém obvodu jemné zoubky - listy jeřábu sladkoplodého mají zoubky jen na horní polovině listů  Plody jeřábu sladkoplodého obsahují velké množství vitamínu C, karoteny, přírodní cukry, organické kyseliny, pektiny a velmi cenný rutin. Léčivé účinky plodů i listůse využívají při léčbě močových cest a ledvin, samotné plody snižují hladinu cholesterolu v krvi. Sklizeň Plody se sklízí v době zrání od poloviny srpna do konce září, ale co nejpozději. Měly by být měkké, protože teprve v té chvíli jsou sladké a vyzrálé, mají také maximum hodnotných látek. Využití Možnosti využití plodů jeřábu sladkoplodého v domácnosti je poměrně mnoho. - Vynikající jsou chutné kompoty, které mohou nahradit kompoty brusinkové - Plody se mohou zavařovat v kombinaci s hruškami nebo jablky, kompoty mají zvláštní nenapodobitelnou příchuť. - Z jeřábu sladkoplodého se připravují i chutné marmelády a džemy - Velmi oblíbená je pálenka nazývaná Jeřabinka.  Všechny vitamíny je bez ztrát možné získat konzumací rozmačkaných jeřabin, smíchaných s medem nebo i jogurtem, který výraznou až ostrou chuť jeřabin zmírní a zjemní. Jeřáb oskeruše Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica, anglicky service tree, francouzsky cormier nebo sorbier, německy Speierling se nazývá také pouze oskoruše nebo nářečně na Moravě oskoruša. Jeřáb oskeruše je listnatý opadavý strom s atraktivně vypadajícími plody s nakysle trpkou příchutí. Oskeruše patří mezi zánikem ohrožené druhy dřevin. Původ a historie První zmínky o oskeruši pochází ze starověkého Řecka, některé druhy jsou ale původem z teplejších oblastí Rakouska, Slovenska, jižní Moravy a Slovácka. Ve středověku se oskeruše vysazovala poměrně často, v současné době se na ni v podstatě zapomnělo. V Českém středohoří oskeruše roste už od dob středověku, kdy se sem dostala s vinnou révou. Podle některých poznatků ji do Evropy mohli ale přivézt už staří Římané, kteří keře vysazovali jako hraniční kameny na dobytých územích.  Současnost Oskeruše se v současnosti vyskytuje především v jižní Evropě na Balkáně, v Itálii, v jižní části Španělska a Francie a také ve středním Německu. Roste i v některých oblastech Afriky a v Turecku. V České republice se nejvíce v Českém středohoří a na jihovýchodní Moravě. Původ oskeruší u nás není zcela objasněný, s největší pravděpodobností se jedná o původní staré výsadby. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin, v České republice je přibližně 800 vzrostlých stromů. V poslední době se vysazují nové stromky, ale 10 až 20 let, kdy začínají plodit, se jich dožije asi 10 procent. U nás ani v celé Evropě v podstatě není žádný souvislý porost, vždy se jedná jen o malou skupinu stromů. Oskeruše nejčastěji roste ve výškách 150 až 500 metrů nad mořem. Objevuje se i jako samostatný strom ve volné krajině a v takových případech je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. Roste také v dubových a bukových lesích, kde výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Oskeruše je teplomilná, ale vzrostlé stromy vydrží i mrazy až mínus 30°° Celsia. Je také velmi odolná proti různým exhalacím a smogu.  Vzhled, chuť, vůně… Plody oskeruše jsou tzv. malvice. Jejich tvar je různý – jsou kulovité, hruškovité i vejčité. Barva plodů je žlutozelená až hnědozelená, na sluneční straně oranžová až červená. Plod váží 5 až 15 gramů, má průměr od 2,5 do 3 centimetrů. V jižní Evropě plody bývají větší, často mají průměr až 5 centimetrů a váhu 25 gramů a více. Plody jsou sladké, šťavnaté a značně aromatické, pro konzumaci se nechávají uležet, dokud nezhnědnou. Doba zrání plodů je od září do října, zralé plody velmi často samovolně opadávají. Stromy se v našich klimatických podmínkách mohou dožít 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. Začínají plodit až za 10, někdy i 20 let. Množství plodů je různé, u vzrostlých stromů bývá 300 až 1200 kilogramů. Samostatně rostoucí stromy mají plodů podstatně více, než stromy, které rostou v lesích. Úroda ale nemusí být každý rok. Pokud oskeruše roste jako samostatný strom ve volné krajině, je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. V dubových a bukových lesích její výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Větve rostou vodorovně nebo mírně směrem vzhůru. Listy jsou střídavé, mají délku 13 až 25 centimetrů a skládají se z 13 až 21 menších lístků tvaru oválu nebo elipsy s délkou 3 až 6 centimetrů a šířkou 1 až 2 centimetry. Odrůdy oskeruše Odrůdy se rozlišují především podle tvaru plodů. Hruškovitá oskeruše má matně červené plody hruškovitého tvaru s výraznými světlými tečkami. Rostou ve skupenství 5 až 10 plodů. Jablkovitá oskeruše je velmi dekorativní. Plody mají tvar malých jablíček, váží 10 až 20 gramů. Jsou lesklé, červenožluté a rostou v různě velkých skupinách. Zdraví a vitamíny Plody oskeruše obsahují především přírodní cukry, bílkoviny, vitamín C, organické kyseliny a minerály. Jsou velmi bohaté na pektin a tříslovinu – tanin. Vzhledem k svému složení a vysokému obsahu tříslovin mají léčivé účinky hlavně při střevních potížích – sušené se používají jako statikum, čerstvé jako projímadlo. Jsou účinné i při léčbě revmatických onemocnění a horečce. Oskeruše smíchaná s medem a bylinkami je vynikající při léčbě nachlazení. Použití Plody se po uležení mohou bez dalších úprav konzumovat. Dají se z nich připravovat kompoty, džemy a marmelády – velmi chutná je v kombinaci s jablky, hruškami nebo kdoulemi. Velmi často se suší a mletá sušená oskeruše se pak využívá jako koření – má chuť podobnou skořici. Oskeruše se využívá také pro konzervaci jablečných moštů a různých dalších ovocných šťáv. Vyrábí se z ní velmi kvalitní pálenka – oskerušovice. Dřevo oskeruše je v poslední době velmi vzácné. Je poměrně těžké, velmi pevné a dekorativní. Používá se v truhlářské a řezbářské výrobě i na hudební nástroje. Využívá se na tzv. intarzie – ozdobné vykládání nábytku. Spotřeba, zrání, skladování Oskeruše dozrávají v září, nedají se ale ihned konzumovat. Musí se nechat odležet do doby, než zhnědnou. Odležení by mělo probíhat na suchém místě. Oskeruše se nedají dlouhodobě uskladnit a je tedy nutné z nich připravit kompoty, džemy, marmelády nebo šťávy. Léčivé účinky Oskeruše mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních látek, pektinu a tříslovin příznivé vlivy na lidské zdraví. Plody oskeruše - podporují správné zažívání, sušené jsou účinné při průjmech, čerstvé při zácpě - pomáhají při léčbě revmatických onemocnění - snižují vysoké teploty - s medem a bylinkami jsou velmi účinné při nachlazení  Oskeruše může mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Největší stromy oskeruše Na našem území roste několik stromů, které patří k největším v Evropě a jsou chráněné. Adamcova oskeruše je největší a nejstarší v celé Evropě. Roste na jižní Moravě 3 kilometry od obce Strážnice pod kopcem Žerotín. Obvod kmene je 462 centimetrů, koruna má výšku 11 a průměr 18 metrů, stáří se odhaduje na 400 let. Jenčická oskeruše je největší v Čechách. Roste u obce Jenčice, obvod kmene je 390 centimetrů a ratolesti oskeruše má obec i na svém znaku a vlajce. Karlova oskeruše má obvod kmene 337 centimetrů, stáří se odhaduje na 300 let a roste u obce Strážnice. Špidurova oskeruše roste u Tvarožné Lhoty už pravděpodobně nejméně 300 let a má obvod kmene 370 centimetrů. Polichenská oskeruše u obce Polichno má obvod kmene 328 centimetrů a je stará přibližně 275 let. Nejedlíkova oskeruše s obvodem kmene 290 centimetrů je stará přibližně 250 roků a roste u obce Kněždub.  

KDOULOŇ OBECNÁ – KDOULE - latinsky Cydonia oblonga, anglicky quince,francouzsky coinge, německy Quitte nebo Schmeckbirne - je jediným druhem rodu Cydonia. Pro vlastní plody se pěstuje méně než ostatní ovocné stromy nebo keře, používá se i jako podnož pro jiné druhy ovoce, nejčastěji hrušky. Zdravé aromatické ovoce Kdoule již Hippokrates ve 4. století před naším letopočtem označoval jako pro člověka nejvíce prospěšné ovoce, Plinius Starší ho dokonce doporučoval jako lék proti 21 nemocem. Přesto spotřeba kdoulí v současnosti není příliš vysoká… Původ a historie Kdoule podle všech poznatků původně pochází z jihozápadní Číny, kde mají původ i hrušně a jabloně. Odsud se kdouloně postupně rozšiřovaly před Zakavkazsko a oblasti od jižního Iránu až po východní část Malé Asie. Přibližně kolem roku 650 před naším letopočtem se kdouloň také dostala do Středomoří, protože podle dostupných pramenů ji znali už staří Řekové, kteří ji nazývali „jablko z Kydonu“ podle města Kydon na severu Kréty. Zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, která Gaia dala svatebním darem Diovi a Héře, byla s největší pravděpodobností také kdoule. Současnost V současnosti se kdoule pěstují téměř po celém světě, nejchutnější plody jsou z jižních a jihovýchodních oblastí. Nejvíce se pěstují v Turecku a dalších státech okolo Středozemního moře, na Balkáně, v Japonsku a v Severní Americe. Ve střední Evropě se kdoule příliš nepěstují. Ve volné přírodě se kdouloně vyskytují více v keřové, než stromové podobě. Téměř všechny pěstované kdouloně jsou ale náhodné semenáče. Zájem o kdoule by byl jistě vyšší, pokud by na trhu bylo více ovoce lepší kvality. V České republice z trhu kdoule vytlačují jablka, přitom obsah zdraví prospěšných látek i využití jsou u obou druhů ovoce podobné. Komerční pěstování kdoulí má dokonce proti pěstování jablek mnoho výhod: - stromy jsou nízké a malé, snadno se udržují, pravidelně rodí a ovoce se také lehce sklízí - kdoule kvetou později a tak nehrozí nebezpečí zničení úrody pozdními mrazíky - ovoce má poměrně značnou trvanlivost Na nezájmu o kdoule se podílí i cena, která byla a pravděpodobně ještě nějaký čas zůstane poměrně vysoká, protože kvalitních plodů je na trhu stále malé množství. Kdoule se sklízí většinou v říjnu, v obchodní síti ale téměř nejsou a prodávají se přímo u pěstitelů a zahrádkářů. Vzhled, chuť, vůně… Plody kdoule – malvice – mají velmi pronikavé ale příjemné citrusové aroma, mohou dosahovat váhy až půl kilogramu. Jejich barva je žlutá, jsou tvrdé a syrové se nedají konzumovat. Kdoule se rozlišují především podle tvaru na - hruškovité kdouloně - jablkovité kdouloně Oba druhy mají plody hladké nebo žebernaté. Dužnina kdoulí je tvrdší a nakyslá, barva většiny odrůd má různé odstíny žluté. Další rozdíly mimo tvaru jsou v konzistenci a aroma dužiny – hruškovité mají jemnější chuť a jsou i měkčí, jablkovité mají dužinu sušší, tvrdší a pevnější, jsou více aromatické. Stromy nebo keře jsou většinou nižší, obvykle se na nich ovoce objevuje tři až čtyři roky po výsadbě. V plné plodnosti jsou stromy po deseti letech. Některé druhy v případě vhodných podmínek  dosahují výšku až 8 metrů a koruna má průměr až 5 metrů. životnost stromů je 30 až 40 roků. Druhy a odrůdy kdouloní V současnosti je známo přibližně 200 odrůd kdoulí. . Rozlišují se především podle tvaru na - hruškovité kdouloně – plody dosahují hmotnosti až půl kilogramu. Plody jsou proti jablkovitým odrůdám měkčí a šťavnatější. Dozrávají dříve než jablkovité a úroda je také vyšší. - jablkovité kdouloně mají dužinu suchou a tvrdou. Jsou velmi aromatické a chuť je kořenitě trpká. Okrasné kdoulovce jsou samostatným druhem, který se v Evropě nepěstuje pro plody, které mají velikost vlašského ořechu a jsou zářivě žluté. Plody mají podobné složení jako u pravých kdoulí a mohou se také podobně využívat. Kdoulovec japonský se v Evropě pěstuje pouze jako okrasná dřevina, ale v Japonsku a Číně se využívají i jeho plody. Keře dorůstají do metrové výše, mají vejčité okrasné listy, dlouhé trny a zářivě červené květy. V Lotyšsku vyšlechtili speciální odrůdu tohoto kdoulovce s názvem Cido, která nemá trny a je odolná i proti teplotám minus 30° Celsia. Plody japonského kdoulovce mají velikost švestky, jsou zářivě žluté a mohou se využívat stejně jako plody ostatních odrůd. Mají velmi intenzivní aroma a jsou vhodné pro přidávání do šťáv, kompotů, moštů i želé. Velmi vysoký je obsah vitamínu C, kterého je v plodech japonské kdoule dvakrát více než u citronů. Zdraví a vitamíny Kdoule jsou velmi zdravé ovoce, které má především velmi vysoký obsah pektinů, tříslovin,vlákniny, vitamínů, vápníku a draslíku. Pektiny, kterých je v plodech kdoulí mnohem více než například v jablkách, regulují obsah vody v lidském těle a v součinnosti s vlákninami na sebe váží škodlivé látky a také je z těla vylučují. Pektiny také snižují hladinu cholesterolu, pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi a mají preventivní účinky proti rakovině střev. Obsah draslíku, který je velmi důležitý pro nervový systém, je v plodech kdoulí také vyšší než u jablek. Vitamín C je v kdoulích v srovnatelném množství s některými odrůdami jabloní, podíl cukru je ale mnohem menší. V každé komoře jádřince kdoulí je 6 až 8 jadérek, která obsahují velmi vysoké množství slizovitých léčivých látek. Tento sliz regeneruje pokožku a používá se zevně při spálení sluncem, dále na popraskanou kůži a rty, pomáhá i při zánětech očí. Jeho další využití je vnitřní proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a také bronchitidě. Sušená jadérka jsou vynikající léčebný prostředek proti kašli. Nesmí se ale rozžvýkat, protože mají velmi intenzivní hořkou chuť. Použití kdoulí v gastronomii Plody kdoulí se především ve Středozemí a ve střední Asii v současnosti zpracovávají na marmelády, džemy a želé, v minulosti se využívaly i jako konzervační prostředek. Plody kdoulí mají poměrně velké využití v teplé i studené kuchyni. Kdoule je možné vařit a pak servírovat horké se smetanou nebo máslem jako velmi chutný dezert. Portugalskou specialitou jsou kdoule pečené se sladkými jablky. Kdoule se také nakládají do alkoholu a podávají pak jako příloha k různým masům nebo zvěřině. Z kdoulí se vyrábí i velmi chtné alkoholické destiláty, například na Na Balkáně se z kdoulí vyrábí rakija – dunjevača. Příprava kdoulí před použitím Plody kdoule se před zpracováním pečlivě zbaví jemného chmýří – nejlépe slabou měkkou utěrkou. Dužina se pak ze všech čtyř stran odkrojí od jádřince. Většina odrůd kdoulí má poměrně tvrdé a pevné plody a tak je potřeba mít ostrý silnější nůž a vynaložit i trochu síly. Kdy, jak a podle čeho vybírat Kdoule se v našich zeměpisných oblastech sklízejí většinou v říjnu. V obchodech se ale příliš neprodávají, k dostání jsou nejvíce přímo v sadech u pěstitelů nebo zahrádkářů. Kdoule bychom měli kupovat maximálně čerstvé, ideálně v den sklizně nebo jen velmi krátce po ní. Plody nesmí být nijak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Plody kdoulí vydrží v chladném prostředí při teplotě do 0° Celsia a relativní vlhkosti vzduchu 90 až 95 % maximálně tři měsíce. Při uskladnění na chladném vzdušném místě v běžné domácnosti je maximální doba trvanlivosti 8 týdnů. Po delším skladování se dužina zbarví do hnědé barvy, negativně se mění chu´t i aroma a plody také ztrácí zdraví prospěšné látky. Pěstování Stanoviště pro pěstování stromů nebo keřů kdouloně by mělo mít hlinité půdy, které jsou vlhčí, ale odvodněné. V lehkých půdách stromy rostou rychle, ale mají krátké větve a většinou ovoce příliš nerodí. Zajímavosti Pro okrasné účely se podařilo vyšlechtit křížence kdouloně a hrušně. Nazývá se x Pyronia nebo také Cydonia oblonga × Pyrus communis. Léčebný prostředek ze slizovitých léčivých látek, která jsou obsažena v jadérkách, se připravuje tak, že celá jádra se vloží do vody v poměru 1 jadérko : 8 vody a už po 15 minutách louhová se objevuje kdoulový sliz. Sušená jadérka z kdoulí jsou vynikající jako bonbony proti kašli, ale nesmí se rozžvýkat, protože mají velmi nepříjemnou hořkou chuť. Léčivé účinky Plody kdoulí -          neutralizují v těle škodlivé látky a také je z těla vylučují -          snižují hladinu cholesterolu -          pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi -          mají preventivní účinky proti rakovině střev -          posilují nervový systém Kdoulový sliz -          regeneruje pokožku -          používá se zevně při spálení sluncem a na popraskanou kůži a rty -          pomáhá léčbě zánětů očí. -          Vnitřně je účinný proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a bronchitidě. Plody kdoule mohou mít nežádoucí účinky v podobě žaludečních potíží při konzumaci nezralých nebo naopak starších sklizených plodů.    

HRUŠKA je plod stromu hrušeň obecná - latinsky Pyrus communis, anglicky pear, francouzsky poire nebo německy Birne- patří k nejstarším druhům ovoce na světě. Šťavnaté, sladké, jemně nakyslé… Hrušky patří mezi druhy ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Hrušky jsou vynikající syrové, v kompotu i jako šťáva. Původ a historie Hruška pochází s největší pravděpodobností z oblastí západní Číny. První hrušky se v jihovýchodní a střední Evropě objevily ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem, kdy se dřevo používalo při budování staveb v Rakousku, Německu, Francii a ve Švýcarsku. Plody se tehdy ještě pravděpodobně příliš nekonzumovaly. Pěstování hrušek se začali více věnovat ve starověkém Řecku. Šlechtění hrušek se věnovali i staří Římané a v té době se tyto stromy poměrně značně rozšířily na evropský kontinent. Hrušky se pak postupem času staly oblíbeným a dokonce i módním ovocem, které se nejvíce objevovalo v šlechtických sídlech a v klášterech. Ve 14. století byla v Německu vydána kniha o šlechtění a roubování ovocných stromů s prvním „návodem“ k pěstování hrušek. V 17.století se šlechtění hrušek věnovali především ve Francii, Belgii a v Anglii. Hrušně už nerostly jen v klášterních a šlechtických zahradách, ale i v zahradách na venkově. V průběhu 18. a 19. století vzniklo náhodnými mutacemi a křížením, ale i cíleným šlechtěním mnoho nových odrůd, a to opět hlavně ve Francii a v Belgii. Současnost V současné době se hrušky pěstují po celém světě. Nejvýznamnějším producentem je Čína, která na trh dodává 13 milionů tun hrušek ročně - to je 40 % celosvětové produkce. Další významní producenti jsou Itálie, Španělsko, Francie, Turecko, USA, Argentina, Chille, Japonsko, Jihoafrická republika a Ukrajina. V České republice se v období mezi světovými válkami pěstovaly vynikající hrušky v Polabí na Litoměřicku a Mělnicku a převážná část se jich vyvážela do Německa. Pak produkce hrušek stagnovala, v současné době je přibližně 1 500 tun ročně. Cílem šlechtitelů a pěstitelů na celém světě je především dobrá kvalita plodů, vysoký výnos a delší trvanlivost. V posledních letech se zaměřují i na odolnost proti různým chorobám a škůdcům. Vzhled, chuť, vůně… Hrušky jsou plodem stromu hrušeň obecná, který dorůstá až do výše 18 metrů. Šlechtěné odrůdy jsou ale již nízké. Plodem hrušně je malvice - dužnatý plod vzniklý zdužnatěním tzv. češule a stěn spodního semeníku, který má uvnitř několik blanitých pouzder se semeny. Vzhledem k velkému množství odrůd mají hrušky mnoho tvarů, barev, chutí i vůní. Nejčastěji mají kulatý, zvonkovitý nebo lahvovitý tvar. Slupka je zelená až žlutá, ale někdy i červená, některé odrůdy mají typické tečky. Dužnina může být podle zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá, a je většinou typicky mírně nakyslá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 2 500 odrůd hrušek, které se pěstují po celém světě. Rozlišují se podle období zrání na letní, podzimní a zimní, případně také podle využití na konzumní - stolní, moštové a kuchyňské. Pro trh je důležitá jakost, velikost a samozřejmě cena. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Clappova máslovka ( Clapp´s Favorite )pochází z USA, ale je velmi rozšířená po celém světě. Tato letní konzumní i stolní odrůda má středně velké žlutozelené až žluté plody, které jsou červeně podélně žíhané. Dužina je jemně zrnitá, šťavnatá, sladká, lehce nakyslá a mírně kořenitá. Plody po dosažení konzumní zralosti rychle měknou. Williamsova je celosvětově velmi známá stolní i kuchyňská odrůda se žlutozelenou barvou, která se s přibývající zralostí zbarvuje dožluta. Plody jsou poměrně velké a šťavnaté, mají výrazné příjemné aroma. Williamova červená ( Max Red Bartlem ) je červená mutace stolní odrůdy Williams Christ. Má hladkou červenou slupku a sladkou jemno dužinu. Guoytova máslovka má velké světle zelené až žluté plody s hnědými tečkami. Tyto stolní hrušky jsou sladké a šťavnaté. Lukasova máslovka patří mezi zimní stolní odrůdy a je velmi trvanlivá. Má zelenou barvu, dužina je středně sladká, šťavnatá s nevýrazným aroma. Hardyho máslovka je hruška s kulatějším tvarem, Slupka je poměrně tvrdá a má zelenavě žlutou barvu. Dužina je velmi šťavnatá a sladce nakyslá. Červencová je raná, šťavnatá velmi sladká odrůda stolních hrušek s výbornou chutí. Slupka je světlezelená až žlutá, na sluneční straně červeně žíhaná. Abate Fetelmá výrazně protáhlý lahvovitý tvar. Barva slupky je nahnědle zelená a podle zralosti se mění až do žluté. Je šťavnatá, má jemné aroma a dlouhou trvanlivost. Bonne de Longueval jsou středně velké načervenale žluté stolní hrušky s hladkou slupkou, jemnou sladkostí, chutí i vůní. Conference je velmi chutná a trvanlivá stolní odrůda původem z Francie. Plody jsou světle zelené, šťavnaté a sladké, mají příjemnou vůni. Précoce de Trévoux je letní odrůda z Francie. Má hladkou žlutočervenou slupku, která bývá i červeně žíhaná. Plody jsou šťavnaté, mírně kořenité a osvěžující. Clairgeau pochází z Francie. Je to zimní konzumní hruška s většími šťavnatými plody. Má kořenitou chuť a načervenale rzivou barvu. Moratini jsou hrušky s velmi jemnou sladkou a šťavnatou dužinou. Pochází ze Španělska, kde je jednou z nejvíce oblíbených odrůd. Limonera má poměrně výrazně kulatější šťavnaté žlutozelené plody s příjemným aroma. Ve Španělsku, odkud pochází, je velmi oblíbenou konzumní hruškou. Charneuská je podzimní stolní i kuchyňská odrůda, pocházející z Belgie. Slupka má žlutou až mírně načervenalou barvu, dužina je velmi sladká a šťavnatá. Boscova lahvice se vyznačuje robustními plody se zelenožlutou až žlutou barvou. Pochází z Belgie, je to chutná a šťavnatá podzimní stolní hruška. Packham Triumf pochází z Austrálie. Tato podzimní odrůda stolních hrušek má velké a zakulacené plody. Slupka je žlutá a hladká, dužina sladká a šťavnatá. Gelbmöstler je typická moštová odrůda s menšími plody. Pochází ze Švýcarska. Zdraví a vitamíny Hrušky jsou velmi zdravé ovoce. Mají velmi vyvážený obsah minerálních látek, stopových prvků a vitamínů. Plody hrušek mají vysoký obsah sacharidů, ale zároveň málo proteinů a tuků. Ze sacharidů v nich je nejvíce fruktózy, a proto jsou vhodné ovoce i pro diabetiky. V plodech je i malé množství vitamínu C a E, o něco více vitamínů skupiny B a kyselina listová, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. Z minerálů je v hruškách ve větším množství především draslík, dále hořčík, křemík a železo. Najdeme zde i stopové prvky mědi, manganu a zinku. Všechny tyto látky pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky potravin. Mají i antitoxické účinky, celkově pročišťují organismus, posilují činnost srdce a krevní oběh. Hrušky jsou vhodné při střevních potížích nebo vysokém krevním tlaku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin a pomáhají regulovat vodní rovnováhu organismu. Hrušky obsahují i značné množství vlákniny. Její obsah je téměř stejný jako u jablek, ale na rozdíl od nich je v hruškách více vlákniny nerozpustné, která je bohatá na lignin a má laxativní účinky. Rozpustná vláknina zase pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Organické kyseliny a taniny v hruškách mají protizánětlivé účinky. Hrušky neobsahují téměř žádné alergeny. Použití hrušek v kuchyni Hrušky se konzumují čerstvé, vařené, sušené nebo kandované. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy a mošty. Stolní hrušky se většinou konzumují syrové, některé druhy se ale využívají i pro konzumní zpracování. Dozrálé plody odrůd této skupiny jsou středně velké až velké, šťavnaté, mají lahodnou chuť i vůni. Hrušky by se měly konzumovat i se slupkou, protože v té je nejvíce prospěšných látek. Místo oloupání slupky je tedy lépe plody důkladně omýt studenou vodou. Čerstvé hrušky se také výborně hodí k různým cereálním kaším, nákypům, pudinkům nebo k palačinkám. Pro svoji snadnou stravitelnost jsou hrušky vhodné například i před větším tělesným zatížením nebo sportovním výkonem. Moštové hrušky jsou určené pro výrobu šťávy a moštu. Mají vysoký obsah tříslovin a poměrně malé, k přímé konzumaci ne příliš vhodné plody. Kuchyňské hrušky mají velmi široké uplatnění. Vyrábějí se z nich kompoty, nakládají se do červeného vína a podávají jako příloha k zvěřinovým masům, používají se na koláče a deserty, na ovocné saláty… Především z odrůdy Williamova se také vyrábí lahodná ovocná pálenka William Christ. Sušené a kandované plody jsou velkým koncentrovaným zdrojem energie. U uvařených a namletých sušených hrušek se vyrábí hrušková povidla, kterými se plní např. valašské „frgále“. Jak a podle čeho vybírat Do prodeje se plody hrušek, které jsou velmi citlivé na otlačení, dostávají ještě před svojí úplnou zralostí. Odrůdy určené k uskladnění se sklízejí tvrdé a před distribucí se skladují v chladírnách při teplotě 15 až 18, někdy až 21 stupňů Celsia. Pokud se ale proces chlazení přeruší, velmi rychle dozrávají. Měkké plody s hnědými skvrnami jsou už přezrálé a rychle se kazí. Při nákupu hrušek je nejpodstatnější jejich kvalita. Dobré hrušky jsou pevné, nepoškozené, mají šťavnatou a křehkou dužinu. Poměrně dobrým údajem při výběru je nejen místo, odkud pocházejí, ale i datum sklizně. Letní odrůdy sklízené v srpnu a v září nejsou vhodné ke skladování. Zimní hrušky sklízené v říjnu až prosinci jsou většinou vhodné ke konzumaci až v lednu a únoru. Sušené hrušky vybíráme především podle data výroby. Zásadně také nekupujeme zboží, které má porušený obal nebo prošlou dobu konzumace. Spotřeba, zrání, skladování Hrušky je možné skladovat, ale nevydrží tak dlouho, jako třeba jablka. Pro potřeby trhu se plody sklízí nezralé a skladují se v teplotách 15 až 18 stupňů Celsia. Při přerušení chladícího procesu ale rychle dozrávají. Hrušky, a to zejména tzv. letní se sklizní v srpnu a září nemají dlouhou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo jinak využít např. do kompotů, poměrně rychle. Zimní hrušky sklizené v listopadu a prosinci jsou ke konzumaci vhodné nejdříve v lednu nebo únoru. Zralé hrušky po několika dnech zmoučnatí a snadno podléhají i hnilobným procesům. Zajímavosti Obsah a složení hodnotných látek jsou podobné jako u jablek, ale hrušky mají dvojnásobné množství vlákniny. Podíl vitamínu C je v plodech hrušky poměrně nízký, stejně jako koncentrace kyselin. Díky tomu ale mají hrušky jemnější chuť a jsou ideálním ovocem při různých dietách.. 100 g hrušek má přibližně 51 kJ a 213 kcal. Syrové hrušky je při přímé konzumaci potřeba třeba dobře rozžvýkat, a to především ty, které jsou tvrdé a mají zrnitou strukturu..Vařené hrušky jsou snáze stravitelné, ale vařením se zničí většina jejich vitaminů, zatímco cukry a minerály zůstávají nedotčené. Zralé a měkké hrušky jsou lehce stravitelné. Je prokázáno, že již maximálně po 90 minutách od konzumace se hruška dostane do tlustého střeva. Léčivé účinky Hrušky - čistí střeva a odstraňují zácpu - podporují trávení a odvodňují - jsou účinné při dietách - podporují imunitní systém - posilují krvetvorbu a zpevňují cévy - snižují krevní tlak - pomáhají při potížích močového ústrojí - snižují horečku a pomáhají proti kašli - působí pozitivně na psychiku Plody hrušky můžou mít nežádoucí účinky v podobě nadýmání nebo průjmu, pokud jich zkonzumujeme velké množství. Při konzumace nezralých nebo tvrdých plodů se můžou objevit žaludeční potíže, protože takové plody jsou těžce stravitelné.  

JABLKO latinsky pupillam, anglicky apple,francouzsky pomme neboněmecky Apfel je plod stromu jabloň domácí - lat. domum pupilám. Jablka mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější ovoce nejen ve střední Evropě, ale na celém světě. Po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Krásné, chutné, voňavé, zdravé… Jablka patří mezi ovoce, které člověk zná a konzumuje od dávných dob. Jablko bylo na planetě již dávno před člověkem, a i podle báje o Ráji, Evě a Adamovi provází lidstvo od počátků jeho života na Zemi. Žádné jiné ovoce nemá v historii tak významnou roli. Známe ho z pohanských mýtů, antických pověstí, křesťanských a lidových tradic. Je symbolem lásky, plodnosti a krásy, pokušení i hříchu. Jeho pozitivní účinky na zdraví znali lidé již velmi dávno a jablko má velký význam v lidovém léčitelství a medicíně snad ve všech kulturách. Existuje - a dodnes se využívá - velké množství vyzkoušených receptů, způsobů a možností, podle kterých se dá jablko použít vnitřně i zevně při každodenních různých potížích a onemocněních, a také v kosmetice. Konzumace jednoho jablka denně údajně stačí pro udržení dobrého zdraví a jako prevence proti zdravotním problémům Původ a historie Z historického a kulturního hlediska je člověk s jablkem spojen od dávných dob. Nalezené zkamenělé jádřince prokazují, že jabloně rostly už před 8 500 lety v historické Anatólii, a i staří Egypťané zanechali hieroglyfy s jablky na svých pyramidách a hrobech. Říšské jablko je dodnes symbolem světské a politické moci. Jablko je spojeno dokonce i s prvním lidským hříchem. V Bibli se sice přímo nepíše, že plod, který Eva utrhla ze stromu poznání dobrého a zlého, bylo jablko, ale nikdo o tom vlastně ani nijak nepochybuje. Zlaté jablko s nápisem „Té nejkrásnější“ bylo podle řecké mytologie také na začátku Trojské války a pádu Tróje. Jablka mají s největší pravděpodobností původ v horských oblastech západní Číny. Dodnes tam roste přibližně 20 druhů divokých jabloní a mimo jiné je i tato velká genetická koncentrace velmi zásadním důkazem toho, že odsud jabloně pocházejí. Za předky dnešních stolních jablek jsou považovány především jabloň východní, pocházející z Kavkazu a jabloň Sieversova, která má původ ve střední Asii a v Altaji. První pokusy o pěstování jablek byly v Persii. Ze střední Asie se jabloně po obchodních stezkách postupně dostaly až do oblastí okolo Černého moře a odsud pak do jihovýchodní a později i do střední Evropy. Jablka se pěstovala už i ve starověkém Řecku a dokonce tam docházelo i k prvním pokusům o roubování. Šlechtění jabloní se věnovali i staří Římané a z té doby jsou o jablkách i první písemné zmínky.S již opravdu cíleným šlechtěním jabloní se začalo na začátku 19. století v Anglii a Německu, později i v USA. Současnost V současnosti jsou jablka po citrusových plodech, banánech a hroznovém víně jsou čtvrtý nejvíce pěstovaný druh ovoce. Každý rok se jich na celém světě vypěstuje více než 65 milionů tun a produkce i spotřeba se každý rok zvyšuje. V roce 1980 bylo celosvětově sklizeno 34 milionů tun jablek, v roce 2007 už dokonce 64 milionů tun. Většina jablek se spotřebuje v zemích produkce, jen asi desetina je předmětem mezinárodního obchodu. Třetina světové produkce se vypěstuje v Evropě, významným producentem je Čína. Důležitými pěstiteli z hlediska vývozu jsou především USA, Itálie, Chile a Nizozemsko. Mezi největší producenty pak patří ještě Francie, Turecko, Německo, Írán, Rusko a, Polsko.. V České republice jsou jablka velmi oblíbená a rozšířená, a také jsou nejdůležitějším druhem ovoce i z hlediska obchodu. Podíl na celkové tuzemské produkci ovoce je 70 %. Ročně se jich zde vypěstuje víc než 300 000 tun a spotřeba jablek na jednoho obyvatele za rok je přibližně 25 kg. Zahraniční jablka na českém trhu jsou z Polska, Itálie, Německa, Slovenska a Belgie. Velké množství jabloní a jablek vedlo v České republice po roce 1989 k značné devalvaci jejich hodnoty. Tisíce stromů bylo vykáceno nebo zanedbáno tak, že úrodnost velmi znatelně poklesla. Bylo zlikvidováno i mnoho různých zařízení na zpracování jablek a tak z trhu zmizela i velká řada produktů, které se zde velmi dlouhou dobu vyráběly z jablek padaných. V konečném důsledku to znamenalo, že cena tohoto nejen pro zdraví důležitého ovoce, která by mohla a měla být poměrně nízká, je dnes na českém trhu v průměru vyšší než například cena dovážených citrusových plodů nebo banánů. Navíc ani kvalita jablek dovážená zdaleka nedosahuje kvality jablek, která byla a jsou v České republice pěstována. Vzhled, chuť, vůně… Jablka - plody stromu jabloň domácí - jsou tzv. malvice. Vyrůstají z miskovitě rozšířeného okvětního lůžka, kterému se říká češule, a postupně odklopí jádřinec plodovou dužinou. Jablka mají většinou kulovitý tvar o průměru 5 až 9 centimetrů, U několika málo odrůd může průměr plodu být i 15 centimetrů, některé odrůdy mají tvar zploštělý nebo vejčitý. Slupka zralého plodu má různou barvu podle odrůdy od zelené ( např. odrůda Granny Shith ) přes žlutou ( Golden Delicius, Zlatá reneta ) až po sytě červenou ( Idared, Spartan ). Časté je i červené zbarvení na žluté nebo zelené slupce. Vzhledem k velmi velkému množství odrůd mají jablka nejen mnoho barev, ale i chutí a vůní. Dužina je být podle druhu a zralosti pevná nebo jemná a šťavnatá. Odrůdy V současnosti je známo přibližně 20 000 odrůd jablek, které se pěstují po celém světě, jen málo z nich má ale větší obchodní význam. Před několika desítkami let se obchodovalo s přibližně 40 odrůdami, dnes jich je okolo 20. Hlavní příčiny jsou v požadavcích obchodníků. Ti chtějí plody stejné odrůdy, které nejsou citlivé na otlačení a dají se dobře transportovat i skladovat, jsou přibližně stejně velké, dokonale zbarvené, šťavnaté, křupavé, sladké… Z pohledu dodavatelů to musí být odrůda s nízkými náklady na pěstování, která zároveň splňuje všechny základní požadavky obchodu. Takových odrůd je ale málo a tak se komerční pěstování jablek omezilo jen na několik z nich. Mnoho vzhledově i chuťově zajímavých starších odrůd vyžaduje mnoho péče, případně mají krátkou trvanlivost a tak pro obchod nejsou vhodná. Jablka se mimo jednotlivých odrůd rozlišují především podle období zrání na letní, podzimní a zimní. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce pěstované odrůdy Golden Delicious je celosvětově velmi známá a oblíbená odrůda původem z USA. Středně velké až velké plody mají zlatožlutou barvu, jsou šťavnaté, sladké a jemně aromatické. Jonathan je odrůda s menšími až středně velkými červenými plody a pevnou mírně šťavnatou bělavou dužinou, která má příjemně nakyslou chuť. Pochází z USA. Idared je kříženec odrůd Jonathan a Wagenerovo, vyšlechtěný v USA. Jablka jsou středně velká až velká, mají dlouhou trvanlivost. U stopky mají červeno barvu , která na druhé straně plodu přechází do žluté. Jdou mírně nakyslá s mírným příjemným aroma. Zlatá reneta - Zlatá parména - je velmi teplomilná a velmi stará odrůda z náhodného semenáče. Jablka jsou středně velká, dužina pevná, poměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Mají žlutou barvu s červeným žíháním. Červená reneta má v plné zralosti výrazně červené plody se žlutými tečkami. Jablka jsou středně velká, hodně šťavnatá a příjemně kyselou chutí. Jedná se o velmi stará odrůda. Ananasová reneta je další stará odrůda jablek, pocházející z Belgie. Malé až středně velké plody jsou zlatožluté a mají červené tečky. Dužina má lahodnou chuť a typické aroma. Ontario pochází ze severní Ameriky. Kulaté, velké až velmi velké plody zelené barvy jsou velmi šťavnaté a mají mírně trpkou chuť . Dužina je pevná. Melrose má původ v USA a je kříženec Red Delicious a Jonatán. Plody jsou středně velké až velké, mají sytě červenou barvu. Dužina je pevná, má výraznou sladce nakyslou příchuť. Jonagold pochází z USA a je kříženec odrůdy Golden Delicious a Jonathan. Jablka jsou sladká s jemno kyselostí, aromatická, středně velká, mají žlutooranžovou barvu. Starking má středně velké červeno žluté plody. Dužina je šťavnatá a sladká, vůně nevýrazná. Jedná se o mutaci odrůdy Red Delicious. Zvonkové - Glockenapfel - je jablko s protáhlým tvarem a zelenavě žlutou barvou, která mí na sluneční straně červený nádech. Dužina je jemná a jemně nakyslá. Pochází ze Švýcarska, je to náhodný semenáč.  Gloster vznikl v Německu křížením odrůd Zvonková a Richared Delicious. Jablka mají červenožlutou barvu, dužina je středně pevná a zelenavě bílá, průměrně šťavnatá a mírně nakyslá. Plody jsou středně velké až velké. Rubinette má původ ve Švýcarsku. Velmi šťavnaté sladké jablko s příjemnou kyselostí a jemným aroma. Slupka je světle zelená s červeným nádechem na sluneční straně. Průsvitné letní je středně velké jablko s nakyslou chutí. Zralé plody mají světle žlutou barvu, dužnina je šťavnatá, ale rychle zmoučnatí. Delbarestivale je raná odrůda, oblíbená především v Německu. Středně velké šťavnaté plody mají příjemnou chuť. Má poměrně dlouhou trvanlivost. Boskoopské má velké plody se středně pevnou šťavnatou svěže nakyslou dužinou a jemnou vůní. Vyskytuje se v několika mutacích, všechny jsou vhodné k uskladnění. Api Étoilé - Sternapfel - odrůda jablek s menšími plody, která rostla již ve starověku. Dnes se ještě vyskytuje v Rakousku a Švýcarsku. Plody jsou málo šťavnaté, dužina je pevná, mají výraznou vůni. Zdraví a vitamíny Jablka je možné právem označit za léčivé ovoce. Obsahují 85 % vody a především velmi vyvážený komplex mnoha důležitých vitamínů různých skupin a několik desítek druhů různých minerálních látek a stopových prvků, Jablko obsahuje provitamín A, téměř všechny vitamíny skupiny B, vitamín C a E. Množství vitamínu C závisí na odrůdě, podmínkách růstu a uskladnění a pohybuje se od 1 do 35 miligramů na 100 gramů plodu. Vyšší koncentraci tohoto vitamínu mají plody z chladnějších oblastí než ty z oblastí teplejších. Nejvíce vitamínu C mají například jablka odrůdy Ontario nebo Idared. Jablka obsahují pro zdraví poměrně důležitý niacin a kyselinu listovou, která má významný vliv na tvorbu krve a také na celkovou duševní pohodu. V plodech je i kyselina karboxylová, která má čistící účinky na zubní sklovinu, dále kyselina jablečná, která napomáhá proti revmatismu, ledvinovým kamenům a dně. Polyfenoly - především pak kyselina fenolová a flavonoidy - společně s karoteny chrání organismus před onemocněními srdce a krevního oběhu, ale také před rakovinou. I tyto látky v jablku jsou. Více těchto velmi prospěšných látek obsahují jablka s červenou slupkou a červenou dužinou. Další pozitivní vlastností jablek je vysoký podíl fruktózy v celkovém obsahu cukru. Fruktóza vyvažuje hladinu cukrů v krvi, má uklidňující účinky pro organismu s podporuje soustředění. Jablka obsahují značné množství vlákniny. Žádné jiné ovoce neobsahuje pektin -rozpustnou vlákninu, která pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a váže na sebe jedovaté a zdraví škodlivé látky- v takovém množství jako jablka. Vlákniny zlepšují trávení, pomáhají při střevních onemocněních a čištění organismu. V plodech jabloní najdeme draslík, vápník, hořčík, zinek, mangan, měď, fosfor, sodík a v menším množství i mnoho dalších minerálních látek a stopových prvků. Všechny tyto látky mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Jablka mají nízký obsah cukru a málo kalorií, proto jsou vhodná i pro diabetiky a také při různých dietách. Použití jablek v gastronomii Jablka se konzumují čerstvá, vařená i sušená. Vyrábí se z nich kompoty, džemy, džusy, mošty a šťávy, jablečný ocet, čaje, aroma… V kuchyni se jablka používají nejen jako stolní ovoce, ale i do různých ovocných a pikantních salátů, do nákypů, k pečení různých moučníků. Využití je rozhodující u výběru odrůdy, protože například nakyslá jablka se hodí do kombinací s jiným sladkým ovocem mnohem více. Syrová jablka se doporučuje konzumovat důkladně omytá a se slupkou., která je sice tvrdá, ale obsahuje nejdůležitější vitamíny, minerály a ostatní a látky. Zdravotní účinky jablek jsou velmi velké. Jablečná šťáva a mošt se nejčastěji vyrábí lisováním rozemletých jablek. Pro její uchování je pak nutné ji buď konzervovat vyšší teplotou (pasterizovat), případně zahustit (koncentrovat) nebo zchladit. Nefiltrovaná jablečná 100 % šťáva bez přidaných cukrů a jiných dochucovadel je jablečný mošt. Šťáva i mošt jsou velkým zdrojem vitamínů, přírodních cukrů, pektinů a ovocných kyselin, obsahují i mnoho vlákniny. Používají se hlavně jako chutný a zdravý nápoj. Čerstvě lisovaná šťáva je hodnotnější než lisovaná. Jablečný ocet se používá místo klasického octa především k dochucení salátů, pije se pouze naředěný. Pomáhá při revmatismu, bolestech hlavy a v krku, při špatné trávení… Jablečné destiláty jsou také oblíbené. Po zkvašení ovocných cukrů z drcených jablek nebo přímo z jablečné šťávy se destilací vyrábí ovocná pálenka - jablkovice, známá také jako calvados. Sušená jablka - křížaly - jsou zdravá a dietní. Sušení v teplotách pod 48 stupňů se uchová ze všech způsobů konzervace nejvíce vitamínů, minerálů i bílkovin a koncentrují se cukry. Sušením se ale ztrácí vitamín C, ale třeba sacharidů je v křížalách 6krát více než v čerstvých plodech a tak jsou velkým zdrojem energie. Sušená jablka se nekazí a zachovají charakteristickou chuť i vůni. Můžeme konzumovat i po namočení do vlažné vody nebo mléka, používají se při vaření a pečení. Mimo jiné především zlepšují činnost střev a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Příprava jablek před použitím - loupání Pro lidské zdraví důležité látky jsou obsaženy v dužině, ale především ve slupce. Proto by se jablka neměla loupat, ale jen důkladně omýt studenou vodou a konzumovat i se slupkou. Pokud už se z nějakých důvodů rozhodneme jablko oloupat, je nejvhodnější použít klasickou kuchyňskou škrabku na zeleninu. Pak jablko rozkrojí na čtvrtky a snadno se z něj odstraní jádřinec. Výroba jablečného octa Jablečný ocet má mnoho možností zevního i vnitřního využití. Pomáhá například při hubnutí, protože dodává tělu nezbytné minerály. Ideální je ráno vypít 2 lžíce jablečného octa, smíchané s 2 decilitry vody a 2 lžičkami medu. Nápoj posiluje organismus, prospívá zažívání a tlumí chuť k jídlu. Koupel ve vodě s jablečným octem odstraňuje svalovou únavu, nebo pokud si vlasy po umytí opláchneme naředěným jablečný octem, získají lesk… Domácí výroba jablečného octa není složitá. Jeden kilogram jablek omyjeme a nastrouháme i se slupkou a jádřinci. Pak směs dáme do uzavíratelné skleněné nádoby a zalijeme vodou tak, aby sahala 5 centimetrů nad nastrouhaná jablka – na kilo jablek je to přibližně 3 litry vody. Nádobu uzavřeme a necháme týden na teplém místě, dvakrát denně ji ale otevřeme a jablka s vodou promícháme. Po týdnu obsah nádoby scedíme, opět ji uzavřeme a necháme 20 dnů na tmavém místě. Pak vše přecedíme přes čisté plátno a ocet nalijeme do lahví. Uzavřené lahve skladujeme v lednici. Takto připravený a uskladněný ocet vydrží až 1 rok. Jablečný mošt Jablečný mošt pomáhá likvidovat nestrávené zbytky stravy. Lidskému organismu velmi prospívá i jablečná očistná kúra. Je velmi jednoduchá a spočívá v tom, že alespoň dvakrát, ideálně čtyřikrát za rok bychom měli vždy jeden týden nejméně 3 x za den vypít 2 decilitry jablečného moštu. Mošt pomáhá i při léčbě ledvinových kamenů. Jablečná přesnídávka Jablečná přesnídávka je vhodná vzhledem k své lehké stravitelnosti a obsahu zdraví prospěšných látek především pro děti a starší osoby, ale také při rekonvalescenci po nemoci. V podstatě se jedná o jemně nastrouhané plody - z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i se slupkou – které můžeme dosladit nebo jinak ochutit, případně smíchat třeba s jogurtem. Pečená jablka Pečená jablka jsou chutná a především také lehce stravitelná. Vařená jablka Vařená jablka se doporučuje konzumovat i s vodou, v které se vařila. Jsou lehce stravitelná a vhodná pro děti, starší osoby a lidi s žaludečními potížemi. Jak a podle čeho vybírat Jablka, která kupujeme, by především měla být na dotek pevná, voňavá, neotlučená, bez hnědých skvrn a bez znaků hniloby. Menší plody nebývají přezrálé tak často, jako velké. Můžeme je vybírat nejen podle vzhledu a odrůdy, ale třeba i podle potřeby a obsahu zdraví prospěšných látek. V takovém případě je důležitým údajem místo pěstování a barva. Jablka z chladnějších oblastí obsahují např. víc vitamínu C než ty z oblastí teplejších, plody s červenou slupkou nebo dužinou jsou zdravotně hodnotnější, než plody s jinou barvou. V sezoně sklizně, která je od konce léta do podzimu je výhodnější kupovat jablka z domácí produkce, i když jsou občas dražší, než dovážená. Tuzemská jablka mají ve většině případů mnohem lepší chuť, vůni i strukturu, a také větší množství prospěšných látek. Zcela nejlepší jsou na podzim. Mimo sezonu kupujeme většinou jablka dovážená, případně domácí, skladovaná v chladu a v prostředí se sníženou hladinou kyslíku. Tento způsob skladování zabraňuje přirozenému dozrávání plodů a jablka vydrží i několik měsíců tvrdá a zároveň neztrácejí svoji vitamínovou hodnotu. Mnoho pěstitelů prodává svoji úrodu nebo její část přímo v sadech nebo na tržištích. Zde je možné koupit odrůdy, které jsou velmi chutné a zdravé, ale vzhledem k jejich menšímu množství je v obchodech nenajdeme. V těchto případech není problém jablko před nákupem ochutnat - a to je také nejlepší způsob, jak si jablko vybrat. Při koupi všech ostatních produktů z jablek je důležitým údajem místo pěstování, ale především datum výroby a spotřeby. Spotřeba, zrání, skladování Pro kvalitu a chuť jablek je důležitý především poměr obsahu cukru a kyselosti. Ten se liší podle odrůdy, ale také podle místa pěstování, období sklizně a způsobu uskladnění. Sklizňová a konzumní zralost se totiž v mnoha případech neshodují. Čím delší je doba skladování, tím dříve se plody musí sklidit. Pokud se jablka sklidí ve správné době, můžou být skladována i několik měsíců a neztratí nic na své kvalitě. Dobře skladovat se dají především pozdní odrůdy, které vydrží ve vhodných podmínkách až do jara. Jablka je nutné uskladnit v chladné a vlhké místnosti, ideálně ve sklepě, nebo chladničce, v teple poměrně rychle dozrávají a také ztrácejí na zdravotní hodnotě. Pokud jablka skladujeme sami například ve sklepě, je potřeba dbát především na čistotu prostor. Jablka se uskladňují vždy jen v jedné vrstvě a podle odrůdy. Alespoň jednou za dva dny by se měla provést kontrola a jablka zralá k spotřebě, nahnilá nebo jinak znehodnocená by se měla odstranit a použít. Zajímavosti Aromatické látky, které jablka obsahují, prostupují lidským tělem a uvolňují se vlasy a pokožkou. Pokud se jablka konzumují pravidelně, člověk po nich voní. Jablečný strom roste 4 až 5 let, než se na něm začnou objevovat první plody. Pak může být plodný až 100 roků. Účinek jablek na množství cholesterolu v těle je takový, že hladina cholesterolu nejprve po třech týdnech konzumace jablek stoupne, pak ale trvale klesne na podprůměrnou úroveň. Šťáva z jablek je vynikající prostředek na pročištění organismu při dietě. Nejvhodnější jsou kyselejší odrůdy s nižším obsahem cukru, popřípadě šťáva zředěná vodou. Léčivé účinky Jablka - pozitivně ovlivňují činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - snižují hladinu cholesterolu a krevní tlak - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatizmu - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém a nespavost - podporují činnost mozku a metabolismus - působí proti akné a jiným kožním problémům - jsou vhodná při horečce, kašli, nechutenství, průjmu i zácpě, redukci váhy - jsou ideální pro detoxikaci organismu Jablka mohou mít  nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud zkonzumujeme velké množství nezralých nebo tvrdých plodů. V takových případech se dostavují především bolesti břicha.

NASHI – Hrušeň hruškolistá – Asijská hruška – latinsky Pyrus pyrifolia, anglicky Asian pear nebo nashi, francouzsky poire japonaise nebo německy Asienbirne, případně Japanisme Birne patří k stejnému rodu jako hrušeň domácí, ale je samostatným druhem s přibližně 150 odrůdami. Šťavnaté a zdravé ovoce… Asijská hruška se prosadila spíše pod názvem Nashi, i když toto slovo je vlastně jen japonským označením hrušky. Říká se jí ale také Naši, Japonská nebo Čínská hruška, ale také vzhledem k tvaru plodů jablkohruška Původ a historie Nashi pochází s největší pravděpodobností z Japonska, Číny a Koreje. Japonské nahsi má jméno Pyrus pyrifolia, čínské Pyrus ussiriensis. Vyvinula se s největší pravděpodobností z asijského druhu hrušně – hrušně písečné, ale na vzniku se zřejmě podílelo několik dalších druhů. Současnost V současné době se nahsi nejvíce pěstuje v Japonsku a Číně, poměrně značně se ale jejich pěstování věnuje i Nový Zéland, Austrálie, Chile a USA. Několik let se nahsi pěstuje i v Evropě, hlavně ve Španělsku, Itálii a jižní Francii. V České republice je nahsi méně obvyklým ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Plody nashi vzhledem připomínají kulatější hrušku, ale chutnají spíše jako jablko – jsou křehké, šťavnaté a sladké. Z těchto důvodů se nashi také říká jablkohruška. Dužina má pro odrůdu vždy výrazné, charakteristické aroma i chuť, je křehká a bílá. Uprostřed plodu je několik černých semínek.   Plody mají různý tvar i velikost, podle odrůdy se podobají jablku nebo hrušce. Barva je nejčastěji žlutá s mírně zlatavým odstínem Stromy se podobají jabloním i hrušním a v sadech mívají výšku okolo 2 metrů. Odrůdy Je známo přibližně 150 odrůd nashi, které se od sebe odlišují především tvarem plodu, chutí a vůní. . Nashi z Japonska a Číny mají většinou tvar mírně protáhlých jablek. V Číne se pěstují i nashi více připomínající hrušku, ty se ale na evropský trh nedostávají. Benita je první „nashi“, vzniklé ve Švýcarsku křížením mezi evropskou hrušní domácí a asijskou hrušní hruškolistou. Oběma těmto druhům je také velmi podobná vzhledem stromů plodů. Plody mají tvar kulatější hrušky, aroma připomíná hrušku domácí a chuť hrušku asijskou. Barva plodů je zlatavá, dužina pod slupkou zůstává dlouho svěží. Chutná podobně jako hruška Williamova, není ale chuťově tak intenzivní, dokonce ve stejném období i dozrává. Hosui je velmi šťavnatá a sladká odrůda s pevnou, křupavou a lehce rozkrojitelnou dužinou. Barva slupky větších kulatých plodů je okrová. Nijiseikii patří také do skupiny nashi s kulatějšími plody. Slupka je hladká, žlutá až zlatavá, dužnina je křupavá a má velmi jemné aroma. Nejlépe chutná chlazená. Šandong je jablkohrušeň původem z Číny, známá také pod názvem bílá hruška. Plody jsou zlatavé, jemně aromatické a šťavnaté, mají velmi dlouhou stopku. Zdraví a vitamíny Nahsi v sobě kombinuje všechny zdraví prospěšné účinky jablek a hrušek. Plody obsahují poměrně velké množství vody, ale také vyvážené složení mnoha důležitých vitamínů několika skupin, různé minerální látky a stopové prvky. V nashi nejsou téměř žádné alergeny. Vzhledem k složení je tedy nashi možné označit za velmi zdravé ovoce, které je vhodné pro každého. Použití nashi v kuchyni Plody nashi se používají prakticky jen k přímé konzumaci. V studené kuchynise dužnina využívá pro přípravu ovocných sladkých salátů. Nakrájené plody nashi se také suší. Čaj z květů V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství. Jak a podle čeho vybírat Nashi se nemusí česat jako evropské hrušky nezralé, protože i zcela zralé plody vydrží v chladničce poměrně dlouho pevné a šťavnaté. Při nákupu je tedy důležité vybírat jen nepoškozené plody, měly by také mít stopku. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být velká. Spotřeba, zrání, skladování Nashi je nejlepší zkonzumovat ihned po nákupu, kdy jsou nejčerstvější. Mohou se ale na poměrně dlouhou dobu uskladnit v chladničce. Zajímavosti  Nashi se v Evropě začalo prodávat až v posledních letech, ale zájem o něj a spotřeba se každý rok poměrně výrazně zvyšuje. To byl také jeden z důvodů, proč se pěstování nashi začali věnovat v některých jižních evropských zemích. První úspěchy s evropskou produkcí znamenaly značné snížení ceny a zvýšení dostupnosti pro spotřebitele. Léčivé účinky Plody hrušky asijské mají podobně jako jablka a hrušky mnoho pozitivních vlivů na lidský organismu. - ovlivňují velmi pozitivně činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - podporují imunitní systém - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatickým chorobám - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém Plody nashi mohou mít nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud se zkonzumuje velké množství nezralých nebo tvrdých plodů – ty ovšem na evropském trhu nejsou. V takových případech se pak dostavují především bolesti břicha.

BROSKEV - plod Broskvoně obecné, latinsky Prunus persica - je ovoce krásné na pohled, chutné a navíc ještě zdravé.. Zdraví i krása… V Číně je broskev symbolem dlouhého života. Byla prý pokrmem nesmrtelných… V Japonsku se zase podle legendy z broskve plující v řece Momorato zrodil odvážný bojovník se zlem… Broskve tedy patří dokonce i ke kulturním tradicím. Původ a historie S broskvovým květem se setkáváme v japonských i čínských kulturních tradicích. Kdysi vládlo přesvědčení, že broskve mají původ v Persii - dnešním Iránu, ale později se prokázalo, že pocházejí z Číny, kde je znali už před čtyřmi tisíci lety. Až později se z Číny dostaly po tzv. Hedvábné stezce do Persie a dalších oblastí Středozemního moře. V Římě broskve nazývali perská jablka a právě Římané je později rozšířili do dalších oblastí. V 16. století je také poprvé ochutnali i ve Velké Británii a ve Francii, a dobyvatelé ze Španělska je v 17. století dovezli do Ameriky, kde se jim především v Texasu a v Kalifornii díky výhodným klimatickým podmínkám začalo velmi dobře dařit. Ve Francii také v té době začali s jejich ovocnářským šlechtěním. V našich zemích jsou první dostupné údaje o pěstování broskví ze 16. století na Litoměřicku, na Moravě pak z 18. století. Už v 16.století se broskvoně pěstovaly i na Slovensku. Současnost Největšími producenty broskví jsou Itálie, Španělsko a Řecko, ale také Čína, Francie, Turecko, Chile, Argentina, Austrálie, Maroko a Jihoafrická republika. Na trh významně pronikají i Kanada a USA, kde se broskve pěstují především ve státech Kalifornie, Jižní Karolína a Georgie. Tyto pěstitelské oblasti jsou logické. Broskve sice snesou poměrně nízké teploty, ale ne v době květu, a pro zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. V období od dubna do května jsou broskve nejčastěji ze Španělska a Maroka, od června do září nejvíce broskví dodávají země z jihu Evropy a Francie, v zimních měsících pak trh zásobují především Chile a Jihoafrická republika. Vzhled, chuť, vůně… Plody broskve mají tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny. Některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Pro broskve je typická sametová jedlá slupka s narůžovělou až načervenalou barvou a drobným chmýřím, které se odstraňuje omytím. Dužnina je tvrdá nebo měkká, díky vysokému množství vody a cukrů vždy sladce osvěžující. Podle odrůdy má dužnina barvu žlutou, bílou nebo načervenalou. Uprostřed dužniny je pecka. Odrůdy V současnosti známe přibližně 2 000 odrůd. Šlechtění broskví se nejvíce věnují ovocnáři v Itálii a ve Francii. Broskve se dělí na dvě základní skupiny - oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - neoddělitelné od pecky- odstranění pecky je náročnější Broskve neoddělitelné od pecky se pak dále dělí na bělomasé, žlutomasé a červenomasé - tzv. „krvavé“. Specifickým druhem je koblihová broskev, která svým tvarem připomíná americkou koblihu. Nejznámější odrůdy: Zlaté broskve jsou velmi šťavnaté a nízkokalorické, velké a červené. Nejvíce účinných látek obsahuje jejich slupka. Arnaut má atraktivní červenou barvu slupky a zářivě žlutou šťavnatou dužninu, která se velmi dobře oddělujeme od pecky Barbara se vyznačuje velkými plody se šťavnatou dužinou, která je sladká a zároveň jemně kořeněná. Pecka se snadno odděluje. Primerose je raná odrůda se snadno oddělitelnou peckou a bělomasou vláknitou šťavnatou dužninou. Červená vínová pochází z Německa a má výrazně červenou mramorovanou dužninu. Flavorcrest je středně až velkoplodá poloraná odrůda se žlutou dužninou a výraznou vůní. Springcrest má poměrně nevýraznou chuť. Žlutá vláknitá dužnina se snadno oddělí od pecky. Maycrest se pěstuje v Itálii a ve Španělsku. Plody této velmi rané žlutomasé odrůdy jsou středně velké. Grenadix má původ ve Francii. Slupka je červeně mramorovaná, dužnina bílá s nevýraznou a málo sladkou chutí. Rich Lady je poloraná odrůda z Francie s velkými plody se žlutou dužninou, která se snadno odděluje od pecky. Má velmi příjemnou typicky broskvovou ovocnou chuť. Red top se vyznačuje žlutou šťavnatou a sladkou dužninou. Tato polopozdní odrůda je velmi oblíbená ve Francii. Suncrest pochází z USA. Má středně velké plody se žlutou dužninou, uchovává si své aroma i při delším uskladnění. Junegold je raná odrůda z USA s načervenalou slupkou, výrazně žlutou a šťavnatou dužninou s mírně Redhaven má mírně aromatickou žlutou dužninu, která se snadno oddělí od pecky. Plody této americké polorané odrůdy jsou červené. Dixired je poloraná broskev z Ameriky. Má sytě žlutou dužninu, která se od pecky odděluje obtížněji. Hale s pevnou žlutou dužninou dobře oddělitelnou od pecky pochází z USA. Je to pozdní odrůda s velmi příjemnou chutí. Zdraví a vitamíny Plody broskví obsahují až 88 % vody a jen 9 % cukrů. Jsou velkým zdrojem mnoha minerálů a vitamínů. Obsahují například velké množství železa, ale také draslík, vápník, sodík nebo horčík, které pozitivně působí na duševní pohodu, ale podporují například i činnost ledvin. V broskvích je také vitamín C, provitamín A a vitamín B3. Broskve obsahují i důležité flavonoidy, které zvyšují účinnost vitamínu C a díky kterým mají žlutou až oranžovou barvu. Konzumace 100 gramové broskve se slupkou pokryvá 75 procent doporučené denní dávky vitamínu C. Vitamíny řady B mají pozitivní vliv na nervový systém. Broskve jsou vhodné i pro redukční diety, protože 100 gramů má hodnotu pouhých 219 kJ a vzhledem k vysokému obsahu vlákniny působí příznivě na trávení. Broskve by se ale neměly konzumovat jako dezert, protože podporují chuť k jídlu. Použití broskví v kuchyni Broskve se konzumují syrové, nebo se z nich připravují kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Vzhledem k jejich aromatické chuti se velmi dobře hodí k přípravě sladkých jídel, dezertů. salátů, předkrmů a nápojů. Stále častěji se ale používají i tepelně zpracované jako příloha například k masům. Broskve se využívají i jako významná aromatická složka v potravinářském průmyslu při výrobě sladkých šťáv, jako příchutě do nápojů a minerálních vod, čajů nebo žvýkaček. Vyrábějí se z nich i destiláty – např. Persiko, který obsahuje jejich roztlučená jádra nebo bulharský likér zlatavě žluté barvy a sladké broskvové chuti Praskova. Na kolečka nakrájené plody lze snadno usušit Své uplatnění broskve našly i v kosmetickém průmyslu. Pleťové masky z jejich rozmačkané dužiny dodávají pokožce svěží vzhled a byly používány už v dávných dobách. Broskve a jejich aroma jsou i v některých parfémech. Loupání broskví Broskve se nejdříve na krátkou dobu ponoří do vařící vody a pak z nich lze slupku snadno stáhnout malým ostrým nožem. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu broskví můžeme jejich kvalitu poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme broskve nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani broskve velmi tvrdé, zelené a nezralé. Polozralé broskve je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé broskve nemají dlouhou trvanlivost. Tvrdost plodu je závislá na jeho zralosti. Málo zralé plody jsou tvrdší, zralejší naopak měkčí a také sladší. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě, zralé lze skladovat 3 až 5 dní na chladném místě. Broskve neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Zajímavosti V mnoha kulturách jsou broskve symbolicky spojovány už od dávných let s ženskou krásou. Z broskví se vyrábí i různé likéry. Velmi oblíbený je například francouzský Pecher Mignon, vyráběný z bělomasých broskví. Olejnatá jádra broskví se v průmyslové výrobě využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Broskve mají mnoho zdraví prospěšných vlastností - posilují imunitní systém, činnost srdce, krevní oběh a cévy - podporují činnost ledvin, odvodňují - mají kladný vliv na nervovou soustavu a psychiku, uklidňují a snižují nervozitu - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci zralých broskví ve větším množství se mohou projevit nežádoucí účinky ve formě průjmu . Žaludeční problémy mohou nastat při konzumaci nezralých plodů.    

MERUŇKA - latinsky Prunus armeniaca, anglicky apricot, francouzsky abricot, španělsky albaricoque, německy Aprikose - je plod stromu z rozsáhlé botanické skupiny slivoň - Prumus, do které patří například také broskve, švestky nebo třešně.. Chutné, voňavé, zdravé… Meruňky patří mezi nejzdravější ovoce, které si v dřívějších dobách mohli dopřát jen bohatí. Dlouhodobým pěstěním se podařilo výrazně posílit jejich odolnost, a tak se dnes pěstují na celém světě nejen ve velkých komerčních sadech, ale i v soukromých zahradách. Původ a historie Meruňky lidé znali už ve starověku. Potvrzují to různé archeologické nálezy, například při vykopávkách v údolí Fergana byly fosilie meruněk objeveny ve vrstvách z období 5 tisíc let před naším letopočtem. Meruňky pochází s největší pravděpodobností ze subtropických a tropických oblastí střední a jihovýchodní Asie, především ze severní Číny, kde se pěstovaly již kolem roku 4 000 před naším letopočtem. Z Číny se meruňky postupně dostávaly přes střední a přední Asii až do Evropy. Evropané meruňky dlouho považovali za odrůdu broskví. Teprve v 16. století byly uznány jako samostatný druh ovoce a v 17. století se začaly pěstovat i v méně teplých evropských oblastech. Do českých zemí se meruňky dostaly z Itálie přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy. Současnost Meruňky mají vynikající chuťové vlastnosti, ale v komerčním ovocnářství z hlediska množství prodeje nemají žádný velký význam. Příčinou jsou jejich poměrně velké nároky na podnebí a náchylnost k různým chorobám. Této původně stepní rostlině se nejlépe daří v teplých oblastech se suchými léty, mnoho deště a vlhkosti podporuje vznik plísňových a virových onemocnění, které úrodu znehodnocují. Meruňky také brzy rozkvétají a jsou tak ohrožené jarními mrazíky. Vhodné klimatické podmínky pro pěstování meruněk v Evropě najdeme hlavně na pobřeží Středozemního moře. Nejdůležitějšími producenty jsou Turecko a Francie. Další významné evropské pěstitelské oblasti se nacházejí ve Španělsku, Rumunsku, Maďarsku, Švýcarsku a Rakousku, některé velmi odolné odrůdy se pěstují dokonce i v Norsku. Celosvětově je důležitá i produkce meruněk z Maroka, Pákistánu, Íránu, Ukrajiny, Číny, USA, Jihoafrické republiky, Austrálie, Chille a také z Ruska. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku produkce meruněk v posledních letech poklesla. Nejvýznamnější oblast pěstování je na Moravě a v Čechách okolo Litoměřic. Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí především z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Tyto plody ale nemají tak dobré chuťové vlastnosti jako meruňky ze sklizně v období červenec a srpen. Vzhled, chuť, vůně… Plody meruněk jsou kulaté nebo mírně oválné až vejčité a mají velikost od 4 do 8 centimetrů. Typickým znakem je šev, který probíhá od stopky až k protilehlému vrcholku a dělí plod na dvě poloviny. Jednotlivé odrůdy se liší nejen velikostí a tvarem, ale i strukturou slupky, která může být drsnější, sametově hladká a také zcela hladká. Je většinou meruňkově oranžová, v některých případech žlutá nebo žlutooranžová. Dužina má bělavou, žlutou nebo sytě žlutooranžovou barvu, u zralých plodů se poměrně snadno odděluje od pecky a je šťavnatá. Odrůdy Meruňky mají mnoho různých odrůd, ale jen poměrně málo z nich je vhodných pro komerční pěstování. Šlechtěním se podařilo postupně získat i odrůdy, které jsou odolnější nepříznivým klimatickým vlivům a můžou růst a plodit i v chladnějším podnebí, ale jejich plody nejsou tak chutné, šťavnaté a voňavé jako plody z teplých oblastí. Nejznámější celosvětově pěstované odrůdy Bergeron nemá tak šťavnaté plody jako většina ostatních odrůd, jsou ale typicky výrazně meruňkově aromatické. Chuť je příjemně nakyslá, dužina se snadno odděluje od pecky. Má původ ve Francii a je poloraná. Pěstuje se poměrně často i v České republice. Polonais ( Orange de provence )je stará odrůda původem z Francie. Plody jsou velmi aromatické, mají matnou žlutou barvu a příjemně nakyslou chuť. Dužina ale poměrně rychle moučnatí. Bebeco ( Bebekou ) se nejvíce pěstuje v Řecku. Tato poloraná odrůda s příjemným aroma a typickou oranžovou barvou slupky má zářivě oranžovožlutou šťavnatou dužinu. Bulida pochází ze Španělska a je to velmi raná odrůda. Má velké žluté plody s mírně oranžovým zbarvením, žlutou pevnější dužinu jemné chuti a velmi intenzivní vůni. Reale je odrůda meruněk se středně velkými plody, která se nejvíce pěstuje v Itálii. Plody jsou oranžovožluté, velká pecka se snadno odděluje od šťavnaté, chutné a voňavé dužiny. Jumbo cot je ve Francii nově vyšlechtěná odrůda s většími typicky oranžovožlutými plody příjemné chuti. Dužina je žlutá a šťavnatá, aromatická, pecka se od ní snadno odděluje. Odrůdy pěstované v České republice Mimo odrůdy Bergeron se u nás pěstuje ještě několik dalších vyšlechtěných odrůd, které jsou poměrně odolné především proti nestabilním klimatickým podmínkám a snáší i nižší teploty. Všechny mají chutné a šťavnatější plody. Velkopavlovická se v Čechách a na Moravě pěstuje nejčastěji. Tato raná odrůda má velké oranžové kulovitě oválné plody s pevnou, aromatickou, sytě oranžovou, sladkou a jemně nakyslou dužinou, od které se pecka se snadno odděluje. Maďarská je velmi raná odrůda s velkými tmavě oranžovými plody kulovitého tvaru. V prvních dnech po zralosti je nakyslá, pak se chuť mění v sladce nakyslou. Dužina je pevná, středně šťavnatá a oranžová, dobře se odděluje od pecky. Karola má středně velké kulovitě oválné oranžové plody. Dužina je šťavnatá, pevná, velmi chutná a nevláknitá, žlutooranžové barvy, snadno oddělitelná od pecky. Odrůda je raná, značně odolná i proti chladnějšímu počasí, výnosy jsou poměrně velké. Goldrich patří mezi středně rané odrůdy. Oválné plody s tmavě oranžovou barvou jsou větší, dužina je oranžová, pevná, poměrně šťavnatá a aromatická, dobře se od ní odděluje pecka. Má příjemnou nakyslou chuť, která se zráním mění v navinule sladkou. Zdraví a vitamíny Meruňky jsou velmi chutné a příjemně aromatické, navíc ještě obsahují mnoho vitamínů a minerálních látek, které mají velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. Plody meruněk obsahují v poměrně značném množství vitamín C, provitamín A, vitamíny B3, B5 a B9 , kyselina listová a betakaroten. Z minerálních látek v nich najdeme v hlavně draslík, hořčík a železo, dále ještě vápník, fosfor, křemík, mangan a měď. Vitamín C je velmi důležitý antioxidant, který má společně s vitamíny skupiny B významný vliv na imunitu a obranyschopnost organismu, posilování krevního oběhu a správnou funkci metabolismu. Betakaroten váže škodlivé látky, posiluje imunitu a má celkově omlazovací efekt. Draslík a hořčík mají také mnoho pozitivních účinků na nervový systém a odolnost vůči stresu, činnost sdrce nebo správnou funkci a regeneraci svalů. V lidském těle pomáhají neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Fosfor podobně jako hořčík stimuluje činnost mozku a zlepšuje paměť. Meruňky jsou velmi vhodné pro těhotné ženy, protože obsahují měď, která je pro ženy v tomto období velmi důležitá. Pro člověka jsou samozřejmě důležité i ostatní látky, které plody meruněk obsahují. Jejich přítomnost a vzájemná kombinace například regulují vysoký krevní tlak, pomáhají při léčení onemocnění srdce, ledvin nebo jater. Posilují také vlasy, pokožku a nehty a celkově zpomalují proces stárnutí. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Léčivé účinky mají i meruňková jádra, která obsahují bílkoviny, oleje, vitamíny řady B a železo. Sušené meruňky jsou vhodné především pro osoby s chorobami srdce, protože draslík, který je pro srdeční sval a jeho správnou funkci velmi důležitý se v nich nachází v opravdu velkém koncentrovaném množství. Sušené plody jsou také bohaté na magnézium, které má pozitivní vliv na činnost nervového systému a pomáhá předcházet nespavosti, způsobené psychickým napětím a stresem. Použití meruňek v gastronomii Meruňky se konzumují nejvíce syrové, nejchutnější jsou samozřejmě čerstvé. Velmi dobře se hodí k přípravě dezertů a koláčů, využívají se při přípravě sladkých i pikantnějších jídel. Zpracovávají se také na kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Především marmelády a džemy jsou velmi oblíbené pro jejich jemnou sladkokyselou chuť a příjemnou vůni. Z meruněk se vyrábí i lihoviny - likéry, pálenky nebo brandy. Z meruňkových jader se lisuje olej, který se využívá v kuchyni, ale i v kosmetickém průmyslu především při výrobě různých krémů. Meruňky se také suší a zmrazují. Sušené plody si zachovávají v koncentrované podobě většinu zdraví prospěšných látek. Mražené nejsou po rozmrazení už tak chutné ani zdravé a nehodí se pro přímou konzumaci. Loupání meruněk Pokud chceme meruňky oloupat, ponoříme je na krátkou dobu do vařící vody a slupku pak snadno stáhneme malým ostrým nožem. Kompoty Meruňky neztrácejí svoji typickou chuť ani aroma při zpracování do kompotů, které je velmi jednoduché. Velké plody rozpůlíme a zbavíme pecek, malé je možné kompotovat celé. Používáme zralé a sladké plody, které je samozřejmě před kompotováním nutné důkladně umýt. Džemy a marmelády Na džemy a marmelády se používají zralé plody, které jsou otlačené nebo mají nějaké jiné povrchové poškození. Meruňky před zpracováním pečlivě omyjeme, rozpůlíme a zbavíme pecek. Sušení Nejvhodnější k sušení jsou zralé a poměrně pevné plody, u kterých se dužina dobře odděluje od pecky. Omyté plody nakrájíme na plátky nebo měsíčky, sušení trvá 8 až 10 dnů. Jak a podle čeho vybírat Na trhu se meruňky objevují již od května, a pocházejí z Maroka a Španělska, v zimním období mají původ v Jihoafrické republice. Nejkvalitnější plody jsou z produkce v červenci a srpnu a také v tomto období je nejlepší meruňky kupovat a konzumovat. Plody, které jsou k dostání mimo hlavní sezonu pocházejí ze skleníků, případně byly sklizené nezralé a pak dlouho skladované. Nejsou tak chutné, aromatické a ani zdravé jako plody čerstvé v letním sklizňovém období. Při nákupu meruněk poznáme jejich kvalitu nejen podle barvy a tvrdosti, ale také podle vůně. Nekupujeme nahnilé, omačkané nebo příliš měkké, ale ani tvrdé a nezralé plody. Polozralé meruňky je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé meruňky mají značně omezenou trvanlivost a měly by se zkonzumovat nebo zpracovat do 3 až 4 dnů po sklizni v plné zralosti. Na 5 až 10 dnů je lze uložit do chladničky. Tvrdost plodů je závislá na jejich zralosti. Málo zralé jsou tvrdší, zralé měkčí a také sladší. Nezralé plody je možné nechat dozrát při pokojové teplotě, ale pak už nejsou tak chutné a aromatické. Pro skladování vybíráme plody, které nejsou nijak poškozené. Při teplotě 0 stupňů Celsia, 90 % vlhkosti vzduchu a dobrém větrání je lze v temnu uchovat až 3 týdny. Plody rozložíme vedle sebe. Při delším skladování ztratí svoji chuť i vůni. Mírně nazrálé sklizené meruňky, které mají základní barvu a jsou pevné, je možné nechat rozložené dozrávat při teplotě 10 až 15 stupňů Celsia. Během dozrávání je nutné plody kontrolovat a zralé odebírat. Pěstování meruněk Meruňky je možné v našich klimatických podmínkách pěstovat v oblastech s mírnější zimou, nejlépe v krajích, kde se pěstuje i vinná réva. U nás jsou nejlepší místa na jižní Moravě a na rozhraní středních a severních Čech. Ideální poloha je v nadmořské výšce kolem 250 metrů, průměrné roční teplotě 8,5 stupňů Celsia a ročním úhrnem dešťových srážek 550 mm na metr čtvereční, která jsou chráněna před severními větry. Nejvhodnější jsou černozemní, hnědozemní, hlinité až písčitohlinité půdy. Pro těžší půdy jsou určené generativně množené podnože s bujnějším růstem nebo meruňky na podnoži některých jiných slivoní. Meruňkám velmi škodí jarní mrazíky, na nízké teploty kolem 0 stupňů Celsia jsou citlivé především květy a mladé stromky. Zajímavosti V 1.století našeho letopočtu se meruňky objevily například i na vysočině Arménie. Velmi sladké a voňavé plody z této oblasti se později dostaly do Říma a tam se jim říkalo „Arménská jablka“. V roce 1620 Angličané vypravili speciální expedici na pobřeží Maroka, která měla za úkol najít a přivést do Anglie meruňky, které by se mohly na jejím území pěstovat. Meruňky mají kladné účinky i na sliznici plic, a proto by je měli konzumovat kuřáci. Z meruněk se vyrábí i různé likéry, pálenky nebo brandy. Olejnatá jádra meruněk se v průmyslovém i kosmetickém průmyslu využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Meruňky mají vzhledem k svému složení velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. - posilují imunitu a obranyschopnost organismu - působí proti únavě, zlepšují funkci svalů a regenerují je - mají kladný účinek na činnost srdce a krevního oběhu - významně snižují hladinu cholesterolu v krvi - posilují činnost nervového systému a mozku - podporují růst buněk a pomáhají při léčbě chudokrevnosti - podporují růst a posilují vlasy, nehty, pokožku - působí antistresově, pomáhají při neurózách a nespavosti - mají kladný vliv na trávicí systém, odbourávají tuky Při konzumaci většího množství můžou meruňky mít nežádoucí účinky v podobě průjmu Před konzumací meruněk z dovozu nebo z velkých pěstitelských sadů je nutné plod důkladně umýt, protože slupka většinou obsahuje zdraví škodlivé postřiky, které se používají proti škůdcům a chorobám, ale také kvůli dlouhodobější skladovatelnosti.