Ovoce

JAHODA ZAHRADNÍ - latinsky Fragum, anglicky strawberry, francouzsky fraise neboněmecky Erdbeere - je plod, rostoucí na rostlině jahodník zahradní - lat. Fragaria x anananssa. Odborně je jahoda souplodí nažek na šťavnatém zdužnělém květním lůžku. Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod… Krásné, lahodné a voňavé pokušení… Jahody jsou v naší zeměpisné oblasti první zralé letní ovoce. Sezona čerstvých jahod není nijak dlouhá. Původ a historie Jahoda v podobě, jak ji známe dnes, byla vypěstována přibližně před 250 lety. Do té doby byly známé pouze lesní jahody, které jsou velmi aromatické, ale mají drobné plody. Jejich existence je ale prokazatelně datována podle archeologických nálezů až do mladší doby kamenné. První dochované zprávy o jahodách pocházejí ze starověkého Řecka, jahody se pěstovaly ale již ve starém Římě. Ve středověku byly jahody především v zahradách klášterů a na zámcích v Anglii, Belgii a ve Francii. Tehdy se obhospodařovaly velké plochy lesních jahod, vypěstovat větší plody se ale nedařilo. Jahody byly jen přesazované a více pěstitelsky udržované, měly ale poměrně malé, i když velmi aromatické plody. Velkoplodé odrůdy jahodníku se podařilo nalézt až v Americe podél břehů řeky Sv.Vavřince. Tam objevený Jahodník virginský měl podélné kuželovité, ale i kulaté zářivě červené plody. Tato jahoda se kolem roku 1725 dostala i do Evropy. Další druh velkoplodých jahod byl počátkem 17. století objeven ještě v Chile a dostal název Jahodník chilský. Oba tyto druhy jahod pak kolem roku 1750 zkřížil Antoino Duchesne, zahradník na dvoře francouzského krále Ludvíka XV a vypěstoval velkoplodou odrůdu Jahodník ananasový, která měla mnohem větší a chutnější plody a v podobě různých kultivarů se pěstuje dodnes. Současnost V současné době je poptávka po jahodách poměrně velká a stále se zvyšuje. Roční celosvětová produkce je více než 2 miliony tun a jahody se tak staly zajímavou obchodní komoditou. Většina jahod se pěstuje na obrovských plantážích po celém světě. Byly vyšlechtěny odrůdy pro teplé a studenější i studené teplotní oblasti. Nejvýznamnějším producentem jahod jsou USA, velké množství je i ze Španělska, Itálie, Polska, Japonska, Ruska a dokonce i z Koreje. K významným evropským exportérům patří ještě Francie a Německo. V naší zemi se o popularizaci a šlechtění jahod zasloužil koncem 19.století Rudolf Strimpel. V současnosti má velmi výrazné úspěchy Ing. Dagmar Hůlková, která vyšlechtila několik významných odrůd - např. Adriana, Dagmar, Lidka... Vzhled, chuť, vůně… Jahody je možné zjednodušeně popsat jako malé, kulaté a na jednom konci zašpičatělé červené plody s charakteristickou chutí a vůní, které jsou plné malých semínek s ořechovou chutí. Ve skutečnosti jsou skutečným ovocem právě tato semínka. Lahodná sladká šťáva je obsažena v červené dužnině. Jahodová chuť se skládá z více než 300 známých a dalšího neupřesněného množství zatím neznámých látek a podle všeho je velmi závislá i na způsobu pěstování a slunci. Je tedy tak složitá a dokonalá, že je v podstatě nemožné ji uměle vytvořit. Právě proto různé jahodové příchutě z laboratoří a ani jahody, pěstované ve sklenících, plnou klasickou jahodovou vůni nemají. Spotřebitelé žádají především velké plody, ale některé odrůdy s plody menšími jsou mnohem víc chutnější a aromatičtější. Odrůdy Z první velkoplodé odrůdy Jahodníku ananasového bylo postupně vyšlechtěno přibližně 1 000 druhů, a nové přibývají každý rok. Význam pro trh má ale jen několik málo odrůd. Například v Německu je 85 % pěstitelské plochy osázeno odrůdou Elsanta. Některé odrůdy se v současnosti pěstují i ve sklenících, aby jahody mohly být na trhu po celý rok. Skleníkové jahody ale nemají zdaleka takovou chuť a vůni, jako jahody pěstované na plantážích. V současnosti známe dva druhy jahod - lesní a zahradní. Jahoda lesní je malý plod o velikosti 0,5 až 1 centimetr s lahodnou chutí a výrazným aroma. Dodnes je najdeme v mnoha oblastech ve volné přírodě. Na trhu téměř nejsou, v malém množství je vyváží pouze Francie a Španělsko. Jahoda zahradní není náročná na pěstování. Plody jsou mnohem větší než u jahody lesní, obsahují i víc vody. Odrůdy se od sebe liší především velikostí, ale také i chutí a vůní. Podle období a množství sklizně se dále dělí na jednouplodící - Sklízí se jednou za rok, v případě dlouhého teplého léta výjimečně dvakrát. Kvetou na jaře a brzy rodí. Tyto odrůdy jsou určené především pro komerční pěstování, důležité je množství, velikost a trvanlivost. stáleplodící - Více sklizní za rok v období od května až do října. Odrůdy velmi zajímavé pro zahrádkáře, kteří požadují menší, ale trvalejší množství jahod především pro svoji potřebu.  měsíční - Plody jsou o málo větší než mají jahody lesní, sklízí se přibližně jednou za měsíc. Lze je pěstovat i v květináčích. Byly vyšlechtěny z jahod lesních. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Senga Sengana je velmi oblíbená a stará odrůda jahod z Německa. Má středně velké purpurově červené plody s pevnou červenou dužinou a charakteristickou jahodovou vůní. Honeoye pochází ze Skotska. Je to raná odrůda se středně velkými pevnými sytě tmavočervenými plody a poměrně hodně výraznou vůní, mírně nakyslé, ale příjemné chuti. Gariguette má původ ve Francii. Plody jsou nápadně podlouhlé, mají intenzivní červenou barvu. Jsou středně pevné, vyznačují se velmi dobrou chutí a intenzivním jahodovým aroma. Evita s velmi velkými atraktivními pevnými a trvanlivými plody s červenou barvou pochází z Belgie. Plody mají příjemnou jemně nakyslou chuť. Je dvakrát plodící a velmi výnosná. Elsantaje nejvýznamnější odrůda v Německu. Má světle červené pevné a trvanlivé plody, neutrální a mírně nakyslou chuť. Plně zralé jahody jsou ale příjemně sladké. Korona patří mezi velmi výnosné odrůdy. Pochází z Nizozemska. Velké středně červené a středně pevné plody jsou příjemně sladce nakyslé. Gorella je starší raná odrůda z Nizozemska. Plody jsou zářivě červené a středně pevné. Nejlepší chuť i vůni má jen v období plné zralosti. Elvira z Nizozemska je kultivar odrůdy Gorella. Velmi lesklé středně červené plody mají mnoho vitamínu C a sladce nakyslou chuť. Terina má středně velké, lesklé, červené, poměrně pevné plody s průměrnou chutí a velmi výrazným aroma. Pochází z Nizozemska. Bogotamá původ v Nizozemsku. Plody dozrávají poměrně pozdě. Jsou příjemně sladce nakyslé, oranžovočervené a pevné. Mara de Bois je stáleplodící odrůda z Francie s aromatickými intenzivně červenými plody, které jsou středně velké, měkčí, ale velmi chutné. Rujana ( Rügen )pochází z německého ostrova Rujana. Je to nepopínavá odrůda měsíční jahody s malými poměrně suchými plody. Přezrálé mají příchuť jahod lesních. Florikaje kříženec měsíčních a lesních odrůd. Plody jsou menší, měkké a sladké, chutí i vůní poměrně hodně připomínají lesní jahody. Zdraví a vitamíny Jahody jsou nejen chutné a voňavé, ale i zdravé. Obsahují pro lidský organismus mnoho důležitých vitamínů a kyselin, ale i minerálů a stopových prvků. Najdeme v nich vitamín A, B, C a E, z minerálních látek draslík, hořčík, fosfor, vápník, železo, fluor, kobalt a síru. Jahody mají i ve velkém množství lehce stravitelné měkké vlákniny a třísloviny, naopak málo přírodního cukru. Vitamín C je v jahodách obsažený množství, které je srovnatelné s citrusovými plody. Je to účinný antioxidant, který je navíc důležitý pro posílení imunity organismu. Jahody dále obsahují vitamíny skupiny A, kyselinu listovou a beta-karoten s významnými účinky na zrak, pleť a regeneraci sliznic. Důležitá je i kyselina ellagonová, kterou mimo jahod z ovoce obsahují jen třešně a hroznové víno. Tato vzácná kyselina podle prokázaných zjištění brání karcinogenům změnit zdravé buňky na nádorové. Vitamíny skupiny B a E se v jahodách nacházejí v menším množství. Prospěšným minerálem v jahodách je draslík, který podporuje odvodňování, detoxikaci organismu a upravuje krevní tlak. Mangan je prospěšný pro tvorbu krve, podporuje nervovou činnost a má i afrodiziakální účinky. Stejné účinky má i zinek. Velké množství červeného barviva v jahodách, které je tvořené polyfenoly, dělá z tohoto ovoce jeden z nejúčinnějších přírodních antioxidantů. V jahodách obsažené třísloviny na sebe při průchodu trávicím traktem vážou toxické látky, především pak těžké kovy, a odvádějí je ven z těla. Působí tak proti infekcím, některým virům a bakteriím. Vlákniny snižují hladinu cholesterolu v krvi i odstraňují z těla jedovaté a zdraví škodlivé látky. Tím zlepšují trávení, pomáhají při střevních onemocněních a čištění organismu. Díky vysokému obsahu vlákniny a nízkému obsahu cukru jsou jahody vhodným ovocem pro diabetiky. Organické kyseliny - jablečná, citronová, chiniová, šťavelová a salicylová - jahodám dodávají jejich charakteristickou chuť a vůni. Tyto kyseliny ale můžou u některých lidí po při konzumaci jahod způsobit alergické reakce. Pro většinu jsou ale jahody nejen vynikající pochoutka, ale i důležitý zdroj nejrůznějších vitamínů a dalších látek, které prospívají zdraví. Použití Jahody se nejvíce konzumují čerstvé. Ve studené kuchyni jsou vynikající v ovocných salátech, s jogurtem nebo tvarohem, se šlehačkou ale i se šampaňským. Používají se na přípravu krémů, pěn a želé. Vynikající je jahodový pudink, Chuťově zajímavé jsou i studené polévky, přelivy a omáčky. V teplé kuchyni se s jahodami setkáme například jako s náplní do ovocných knedlíků a taštiček nebo různých koláčů. Z jahod se vyrábí zmrzliny, dřeně, koktejly, kompoty, džemy, marmelády, šťávy, džusy a mošty , ale také likéry nebo sekty. Výjimečné aromatické vlastnosti jahod se využívají u velké řady výrobků. Jahodová příchuť a vůně je známá u žvýkaček, bonbónů, čokolády, sušenek… Jak a podle čeho vybírat Jahody jsou především letní ovoce. Hlavní sklizeň začíná v červnu, některé odrůdy plodí podruhé v červenci až srpnu. Existují i druhy jahod, které plodí poprvé už koncem května a pak ještě jednou v druhé polovině srpna. Jahody v těchto měsících pocházejí z plantáží a mají tak svoji typickou chuť i vůni. V obchodech je v současné době možné koupit jahody i mimo hlavní sezonu, ale jsou to jahody skleníkové, kterých chuť i vůně je nevýrazná. Jahody po sklizni nedozrávají a vydrží pouze několik málo dní. Proto je výhodnější jahody nakupovat v menším množství a častěji. Velmi rychle podléhají plísním a hnilobám, proto si je musíme při nákupu vždy dobře prohlédnout. Na povrchu by neměly být pomačkané nebo nějak jinak poškozené, protože právě na takových místech se téměř okamžitě začínají kazit. Plody by měly být pevné, červené a lesklé s typickou jahodovou vůní. Kalištní lístky by měly mít sytě zelenou barvu a neměly by být povadlé. Zelené nebo bledě červené jahody jsou nedozrálé, příliš tmavě červené a měkké jsou přezrálé. Ve velkých obchodech většinou koupíme jahody z dovozu. Na jaře je prvním hlavním vývozcem Španělsko, později se na trh dostávají jahody z Francie, Itálie, Belgie, Německa a Nizozemsko. Tyto jahody jsou vzhledově většinou vynikající, ale chuťově se nevyrovnají čerstvým jahodám z tuzemské produkce, protože jsou různě upravené, aby vydržely transport. Zcela nejlepší je si jahody nasbírat a zaplatit přímo na plantážích, případně je koupit přímo od pěstitelů, na trhu nebo v menších prodejnách s ovocem. Spotřeba, zrání, skladování Pokud se rozhodneme jahody sklízet sami, je to nejlepší v dopoledních hodinách, kdy jsou plody už suché, ale stále ještě chladné. Čerstvé jahody jsou určené pro rychlou spotřebu. Po sklizni nedozrávají a vydrží pouze 1 až 2, výjimečně i 3 dny. Pokud je chceme krátkodobě uskladnit, pak je uložíme do chladničky, nejlépe v uzavíratelné mělké nádobě a v jedné vrstvě. Jahody je možné pro pozdější potřebu uchovat mražené, nebo je zpracovat do kompotů, džemů a marmelád. V džemu a kompotu si jahody zachovávají téměř všechny živiny a účinné látky, ztrácejí jenom vitamín C, ale obsahují větší množství cukru. Zamražené čerstvé jahody si uchovávají i vitamín C a nemusíme přidávat žádný cukr. Zajímavosti Jahoda je také jedna z mála rostlin, které je možné pěstovat i v květináčích na balkoně nebo na terasea z kterých pak můžeme sklízet vlastní čerstvou úrodu. Do květinářů jsou vhodné drobnoplodé měsíční odrůdy Rujana nebo Alexandria. Pro větší plochy nebo závěsné květináče jsou ideální tzv. luční odrůdy, vzniklé šlechtěním lesních jahod, např. Florika nebo Viva Rosa. Zinek a mangan jsou velmi důležité minerály, ovlivňující sexuální výkonnost. Mají poměrně velký vliv na množství a sekreci mužského pohlavního hormonu testosteronu, který u mužů aktivuje spermie a ženám pomáhá rychleji se vzrušit a dosáhnout orgasmu. Kombinace jahod se šampaňským má afrodiziakální účinek i vzhledem k mnoha různým dalším látkám, které jahody a hroznové víno obsahují. Ve vlámštině jsou jahody označovány jako "Aardbein". Jahody mají díky svému složení schopnost bělit zuby a zesvětlovat pigmentové skvrny na pleti. Léčivé účinky Jahody nejsou jen vynikající pochoutkou, jsou důležité i pro lidské zdraví. - zmírňují horečku a jsou vhodné při nachlazení - podporují metabolismus a tvorbu krve - aktivují činnost mozku a posilují nervový systém - pomáhají při léčbě chorob srdce a krevního oběhu - jsou vhodné při léčbě močových a žlučových kamenů - odstraňují z těla škodlivé látky - mají protizánětlivé a protinádorové účinky - snižují riziko vzniku rakoviny - čistí střeva, pomáhají při průjmu i zácpě Jahody mohou mít nežádoucí účinky. U některých osob se mohou po konzumaci jahod objevit na jazyku a sliznici ústní dutiny malé puchýřky, případně slabá svědící vyrážka na pokožce. Tuto reakci způsobuje kombinace organických kyselin - jablečné, citronové, chiniové, šťavelové a salicylové - které jahodám dodávají jejich charakteristickou chuť a vůni. Konzumace jahod se nedoporučuje kojícím ženám, protože alergeny by mohly přejít do mateřského mléka. Malým dětem dáme nejprve jen malé množství jahod a sledujeme, zda se neobjeví nějaká alergická reakce.  

AVOKÁDO je plod Hruškovce přelahodného, latinsky Persea americana.Jméno dostalo podle původního aztéckého názvu „ahuacatl“- v překladu „máslo lesa“. Exotické ovoce místo másla… Avokádo je v obchodech k dostání celý rok. V kuchyni má poměrně velké a zajímavé využití, zároveň je zdrojem mnoha vitamínů a nenasycených mastných kyselin – a přesto je svým způsobem opomíjené. Původ a historie Podle odborníků jsou nejstarší nalezená semena divokých avokád stará přibližně 7 tisíc let. Plody avokád, podobné těm, které známe dnes, jsou staré asi 2,5 tisíce let a první používání avokáda je zaznamenáno v roce 291 před n. l. v Mexiku. Aztékové tehdy používali avokádo především jako afrodiziakum. Do světa avokádo rozšířili křesťanští kolonizátoři v 17.století. Avokádo má původ ve středu Jižní Ameriky, Španělé ho dovezli nejdříve do Západní Indie a na Kanárské ostrovy, pak i na některé ostrovy v Atlantiku a nakonec do Evropy. Současnost První velké plantáže na pěstování avokáda vznikly v Kalifornii začátkem 20. století. Mimo původní místo výskytu v Mexiku se dnes avokádo pěstuje především právě v americké Kalifornii, dále v Brazílii, Peru, Keni, Jihoafrické republice a Indonésii, ale také v Austrálii, Izraeli a ve Španělsku. Avokáda z Izraele a Španělska se prodávají nejvíce v Evropě. Vzhled, chuť, vůně… Plody původního divokého avokáda byly malé přibližně jako olivy a rostly v páru. Dnešní kultivované avokádo dosahuje rozměrů mnohonásobně větších – od sedmi do dvaceti centimetrů délky. Zralé plody váží 100 gramů až 1 kilogram. Avokádo má podle odrůdy oválný až kulovitý tvar, silnou hladkou lesklou tmavě zelenou až černou slupku. Dužina je měkká, krémová, od světle zelené po nažloutlou barvu. Uvnitř je také jedno velké jádro žluté barvy, pokryté dřevnatou hnědou vrstvou. Zralé avokádo má oříškovou příchuť, nezralé je hořké. Odrůdy Avokádo má několik různých kultivarů. Ty nejznámější mají zelenou barvu, hladkou slupku a hruškovitý tvar. Na světě se v současnosti pěstuje přibližně 400 různých odrůd od tzv. miniavokád velikosti švestky až po maxiplody o váze 2 kilogramů. Pro komerční pěstování a export se ale využívají plody, které váží 150 až 400 gramů. Avokáda s tmavě zelenou a fialovou slupkou pochází ze střední a jižní Ameriky, tmavě zelená, která jsou nejvíce k dostání v Evropě, se pěstují ve Španělsku a Izraeli. Bacon - v Evropě velmi oblíbená odrůda, pěstovaná převážně ve Španělsku. Má hladkou tmavě zelenou slupku a světlou dužinu. Na trhu se objevuje v říjnu. Fuerte - oblíbená a hojně pěstovaná odrůda s plody typicky hruškovitého tvaru, hladkou zelenou slupkou a světlou dužinou s výrazným aroma. Hass - další velmi oblíbená odrůda. Plody jsou menší, mají tmavě zelenou vrásčitou slupku a žlutou dužinu s mírně ořechovou chutí. Miniavokádo - má malé plody a okurkovitým tvarem. Pěstují se bez opylování a proto také nemají uvnitř žádné jádro. Nabal - má téměř kulatý plod s hladkou slupkou a světlou dužinou. Pěstuje se v Izraeli. Ze všech avokád má nejnižší obsah tuku. Ettinger - další odrůda z Izraele, dovážená do Evropy. Má zářivě zelenou barvu slupky a vynikající chuť. Wurtz - má štíhlý hruškovitý tvar, světlou dužinu a velkou pecku se špičatým hrotem. Dováží se také z Izraele. Reed - pozdní odrůda z Guatemaly, která se ale dnes pěstuje i v Izraeli. Toto avokádo má tmavě zelenou slupku, žlutou dužinu a je velmi aromatické. Zdraví a vitamíny Avokádo je neuvěřitelným zdrojem různých látek, které jsou prospěšné lidskému tělu. Je bohaté na proteiny, vitamíny A, B1, B2, B6, C a E. Obsahuje také mnoho minerálů, a to především železo, vápník, fosfor, draslík a magnezium. Plody avokáda jsou jedny z mála, ve kterých najdeme i kvalitní organické tuky v podobě nenasycených mastných kyselin - kyseliny olejové, palmitové a linolové. Tuků je v avokádu až 30 % a vzhledem k jejich výživovým hodnotám je avokádo velmi vhodné pro osoby s kardiovaskulárními onemocněními a nemocemi nervového systému, protože vitamín B1 přeměňuje uhlohydráty na glukózu, nutnou pro činnost mozku a nervového systému. Avokádo také pomáhá snižovat nadváhu a zlepšuje tvorbu červených krvinek. Plody obsahují i mnoho lecitinu, který snižuje hladinu cholesterolu a zlepšuje paměť. Avokádo obsahuje i foláty, luteiny a beta-sirosterol a je velmi vhodné pro těhotné ženy. Použití avokáda v kuchyni Avokádo je ovoce, ale v kuchyni má použití stejné nebo podobné, jaké má zelenina. Je vynikající studené i tepelně upravené Připravují se z něj především různé pomazánky nebo saláty, dresinky, pasty, ale třeba i polévky a nápoje. Dužina se může použít i místo másla - tuky, které obsahuje, jsou dokonce mnohem lépe stravitelné. Půlky avokáda můžeme zapékat v troubě, smažit obalené v těstíčku, upéct z nich slaný koláč… Z hlediska vitamínů a zachování chuti a vůně je samozřejmě nejlepší avokádo konzumovat syrové. Můžeme ho jíst samotné, pokapané citronem, případně v kombinaci s jiným ovocem nebo hlávkovým salátem. Avokádo se využívá i v medicíně a léčitelství. Je vynikající pro doplnění kalorií, má příznivé účinky při chorobách kůže a sliznic, posiluje srdce a cévy, snižuje krevní tlak, pomáhá i při onemocnění jater, ledvin a močových cest. Je vhodné i pro vegetariánskou stravu a těhotné ženy. Z plodů avokáda se také vyrábí pleťové masky a šampony, určené především pro citlivou pleť. Příprava avokáda před použitím Zpracování plodu pro využití v kuchyni je poměrně jednoduché. - Avokádo nejprve důkladně omyjeme studenou vodou -  podélně kolem dokola ho nakrojíme ostrým nožem - oběma půlkami rozkrojeného plodu pohybujeme proti sobě, aby se alespoň jedna z nich oddělila od semena - pokud semeno i potom z plodu nejde vyjmout, oddělíme ho opatrně ostrým nožem - dužinu z plodu vydlabeme lžičkou a pak ji buď rozmačkáme vidličkou nebo nakrájíme na menší kousky a ihned pokapeme citronovou šťávou, aby nezhnědla a neztratila chuť, vůni ale i cenné látky, které avokádo obsahuje. - pokud chceme avokádo oloupat - např. proto, že ho budeme krájet na plátky a ty pak smažit - oloupeme kúru nejlépe škrabkou na brambory Tímto způsobem připravené avokádo pak používáme v kuchyni Jak a podle čeho vybírat Čerstvé avokádo je dnes na trhu již vlastně celý rok. Kupovat bychom měli pouze plody, které nejsou otlačené, nemají měkká místa, nejsou na nich žádné tmavé skvrny nebo náznaky plísně. Zralé avokádo je na omak měkké, ale ne příliš a už vůbec ne kašovité. Velmi tvrdé plody jsou zase nezralé. V takovém případě ale není problém nechat avokádo dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Avokádo je nutné rychle zkonzumovat. Připravené pokrmy skladujeme v nejspodnější části chladničky maximálně 4 dny. Pro dozrání avokáda stačí ho zabalit do klasického hnědého papírového pytlíku nebo i novin a nechat 2 až 3 dny v pokojové teplotě. Ta nesmí klesnout pod 10 stupňů – v takovém případě avokádo uvnitř zčerná. V žádném případě tedy avokádo neskladujeme a nenecháváme dozrát v chladničce. Tam můžeme dát až avokádo připravené ke konzumaci. Zajímavosti Využití avokáda se liší podle místa a zvyků. Třeba na Taiwanu se avokádo jí syrové s mlékem a cukrem, v Indonésii z plodu, rozmixovaného s kávou, mlékem a rumem připravují velmi chutný a osvěžující nápoj. Nezralé avokádo je hořké. Zralé avokádo má měkkou máslovitou dužninu s velkou výživnou hodnotou a oříškovou chutí, je lehce stravitelné. Léčivé účinky Avokádo pomáhá při tvorbě červených krvinek, podporuje soustředění a mozkovou činnost a má mnoho léčebných účinků. Pomáhá snižovat nadváhu, ale zároveň je vynikající pro doplnění kalorií. Dužina avokáda se dá využít i jako přírodní pleťová maska. Avokádo má i nežádoucí až toxické účinky, ale ne pro člověka. Obsahuje persin, který je silně jedovatý zejména pro papoušky, kanárky, psy a kočky. Intoxikace těchto zvířat avokádem většinou končí smrtí.  

DATLE - latinsky Phoenix dactylifera, anglicky date, francouzsky datte nebo německy Datel - jsou také známé jako Beduínský chléb a čerstvým se říká balah. Jsou plody stromu Datlovník obecný. Energie, vitamíny, minerály… Sušené datle už dost dlouho nepovažujeme za exotické ovoce, které jsme si dopřávali jen o Vánocích. Sušené i čerstvé jsou dnes k dostání celý rok. Datle patří mezi sedm „izraelských plodin“, které byly základem lidské výživy v biblickém čase - pšenice, ječmen, hroznové víno, fíky, granátové jablko, olivy a datle. Původ a historie Datle jsou jedno z nejstarších známých druhů ovoce na světě. Zmínky o nich najdeme v Bibli i v Koránu. Pocházejí z oblastí Mezopotámie ve střední Asii, kde se pěstovaly již před více než 5000 lety. Odsud se datlové palmy rozšířily do suchých a teplých subtropických a tropických oblastí severní Afriky a blízkého i středních východu, kde jsou jednou ze základních složek potravy. V 18. století se začínají pěstovat i v Mexiku a Kalifornii. Různé druhy datlí se také velmi dlouho pěstovaly v Maroku. V 19. století ale Maroko postihla epidemie, která tam zničila většinu palmových hájů. Část palem se podařilo zachránit a byly znovu vysazeny v jižní Kalifornii. Současnost Mezi největší producenty datlí v současné době patří Irák, Egypt, Alžírsko, Tunisko a Španělsko. Pěstují se také v Pákistánu, Iránu, Súdánu, Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech a Libyi, ale i v Číně a na Kanárských ostrovech. Poměrně velký podíl na celosvětové roční produkci přibližně 20 tisíc tun datlí má i Kalifornie, kde se pěstují původní odrůdy z Maroka. Datle byly vždy považovány za velmi výživnou potravinu a byly jedním z hlavních zdrojů živin. Ve Francii vymysleli způsob výroby tzv. jemných datlí, při kterém se datle speciální metodou kandují. Vzhled, chuť, vůně… Plody datlí jsou podlouhlé oválné bobule dlouhé 3 až 7 centimetrů, v průměru mají 2 až 3 centimetry. Jedlá slupka je u čerstvých plodů hladká, u sušených cukernatá a popraskaná, má většinou tmavě hnědou, ale podle druhu může mít také žlutou, oranžovou, tmavě červenou i černou barvu. Plody jsou lahodně sladké, šťavnaté a hutné s nízkým obsahem vody, mají jedno semeno s rýhou uprostřed. Chuťové vlastnosti jsou ovlivněny poměrem glukózy, fruktózy a sacharózy. Celkové množství sacharidů - cukrů - je 34 až 45 gramů na 100 gramů čerstvého plodu. V sušených plodech je ve 100 gramech plodu až 80 gramů sacharidů a sušené datle jsou tedy téměř cukerným koncentrátem. Čerstvých datlí se na trh dodává jen asi 5 procent z celkové produkce, zbytek jsou datle sušené. Ani ty ale neztrácejí svoji chuť nebo charakteristickou vůni. Odrůdy V současnosti existuje už více než 300 různých druhů datlí, ale jen několik z nich se distribuuje a je k dostání na běžném trhu. Deglet Noor je v Evropě nejžádanější odrůda, která se pěstuje hlavně v Tunisku a Alžírsku. Plody mají zlatohnědou barvu, jsou sladké, šťavnaté a velmi chutné. Fard jsou datle s podlouhlým tvarem ze Španělska. Mají menší pecku a středně tuhou dužninu, jsou středně sladké a šťavnaté. Mediool je původní odrůda z Maroka, která se v současnosti pěstuje zejména v Kalifornii a dováží se do Evropy. Další podobná odrůda z Ameriky je Dalas. Odrůdy mají větší plody a medově sladkou chuť. Siwa a Freihi jsou odrůdy datlí, pocházející výhradně z Egypta, kde se pěstují v pouštní oáze Siwa. Mají nižší obsah vody - jen 30 až 45 %, jantarovou barvu a jsou velmi jemné. Tyto datle jsou zcela přírodní. Kheinazi mají červenou barvu a využívají se spíše jako dekorace. Zdraví a vitamíny Datle jsou významným zdrojem vitamínu A a vitamínů B1 B2, B6 a niacinu. Obsahují i poměrně velké množství dalších látek - např. draslík, chlór, fosfor a vápník, dále stopové prvky mědi, manganu a zinku. Čerstvé datle obsahují i vitamín C, sušené datle železo. Ve 100 gramech čerstvých datlí je vitamínu C 1/3 doporučené denní dávky. Datle obsahují i značné množství rozpustné vlákniny a také až 70 % sacharidů, které jsou zastoupeny především v podobě přírodních cukrů - glukózy, fruktózy a sacharózy. Čerstvé i sušené datle jsou velmi výživné - 100 gramů čerstvých plodů má 107 kcal, 100 gramů sušených 277 kcal. Datle jsou tedy rychlým a vydatným zdrojem energie a datle pozitivně působí na schopnost soustředění. Datle mají podle poměru glukózy, fruktózy a sacharózy rozdílný glykemický index, ale ani kombinace vyššího glykemického indexu a vysoké koncentrace cukrů nijak výrazně negativně neovlivňuje hladinu krevního cukru - naopak datle dokonce pomáhají chránit proti ucpávání tepen. Datle se využívají k léčbě a prevenci mnoha různých onemocnění, a to zejména v tradičních medicínách arabských zemí. Vysoký obsah taninů pomáhá při střevních potížích a datle jsou účinné i při zácpě. Nezralé plody se osvědčily při průjmech. Sirup nebo pasta z datlí pomáhají při léčbě bolestí v krku, nachlazení a snižují horečky. Vzhledem k vysokému obsahu draslíku a hořčíku datle úspěšně ovlivňují krevní tlak a snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění. Vápník prospívá kostem a kloubům. Datle jsou také vynikající uspávací prostředek. Mají totiž vyšší obsah tryptofanu - to je aminokyselina, která se v těle přeměňuje na serotonin, a ten se pak mění na neurohormon melatonin, který podporuje spánek. Nejvýznamnější u datlí je ale jejich energetická hodnota, kterou ze všech druhů ovoce mají nejvyšší. Jsou vynikající pro rychlé a účinné doplnění energie. Cukry, které obsahují dodají tělu potřebnou glukózu, bílkoviny doplní chybějící aminokyseliny a malé množství tuku zajistí přísun energie na delší dobu. Použití datlí v gastronomii Ve střední Evropě jsou datle k dostání nejčastěji sušené, jejich využití je ale mnohem větší. Především v arabských zemích jsou součástí každodenní stravy. Čerstvé nebo ve formě nejrůznějších výrobků se přidávají do kaší, pudinků, koláčů nebo nákypů. Vynikající jsou v kombinaci s tvarohem, jogurtem nebo smetanou. Z datlí se vyrábí sirupy, džusy, ocet, víno i pálenka, ze sušených a rozemletých datlový cukr. Oblíbená je i sladká pomazánka, nazývaná datlový med, která se vyrábí z přezrálých plodů. Datle jsou oblíbené k přímé konzumaci samotné, ale plní se například mandlemi, ořechy, kandovanou pomerančovou kůrou nebo marcipánem. Výborné jsou i máčené v čokoládě. Datlím jsou přisuzovány i afrodiziakální účinky, působící na ženy i muže. V zemích svého původu se listy datlových palem, které jsou až 3 dlouhé, využívají i jako stavební materiál, pletou se z nich koberce nebo košíky a splétají provazy. Drcená semena, která mají víc než 20 % tuků, se využívají jako krmivo pro zvířata. Jak a podle čeho vybírat Datle se dají koupit převážně sušené s peckami i bez pecek, a jsou měkké, poloměkké nebo suché. K dostání jsou také datle kandované a v menším množství už i datle čerstvé. Vždy je dobré zjistit, v jakém roce byly datle sklizené a distribuované. Sklízejí se v období od září do konce listopadu, a nová úroda se tedy objevuje na trhu vždy od poloviny prosince. Datle se po sklizni omyjí a uloží do plochých beden a skladují se na uzavřeném vlhkém místě. Po vyjmutí už nejsou matné, ale lesklé a jemné. Příliš vlhké datle jsou velmi měkké jemné a kazí se dříve, suché jsou zase tvrdší. Sušené datle kupujeme s datem sklizně, který je nejbližší období nákupu, nekupujeme datle chemicky ošetřené. Čerstvé datle musí být měkké a šťavnaté. Při nákupu je dobré několik plodů rozpůlit a ujistit se, že nejsou červivé. Spotřeba, zrání, skladování Sušené datle můžeme v suchém prostředí skladovat mnoho měsíců. V uzavřené nádobě vydrží až jeden rok, v mrazáku i několik let. Čerstvé datle je dobré spotřebovat poměrně rychle, v chladničce je možné je uchovat maximálně dva týdny. Kandované datle mohou vzhledem k přidávané vlhkosti zkvasit během šesti měsíců a pak silně zapáchají a mají nepříjemnou chuť. Můžou se u nich vyskytnout i plísně a tak je nutné je skladovat v temnu a chladu. Zajímavosti O datlích se píše v Bibli i v Koránu. Posilňovali se jimi moudří a svatí všech dob a kultur - Mojžíš, Buddha, Ježíš… Z datlí se vyrábí vynikající Palmové víno - z naříznutého samčího květenství se nechá vytékat sladká míza, které se pak nechá zkvasit. Datle jsou okamžitý a velmi vydatný energetický zdroj pro lidský organismus. Používají se i jako uspávací prostředek. Stačí 5 ks datlí před spaním. Mají afrodiziakální účinky, působí na ženy i muže. Léčivé účinky Sušené i čerstvé datle -mají velký obsah cukru, obsahují nízké množství vody a rozpustnou vlákninu. Jsou tedy vynikajícím zdrojem energie při různých fyzických i psychických aktivitách - jsou velmi účinné při prevenci kardiovaskulárních onemocnění, snižují krevní tlak - prospívají kostem a kloubům - mají příznivé účinky pro kůži a podporují růst vlasů - používají se jako uspávací prostředek Čerstvé datle - jsou velkým zdrojem vitamínu C. Ve 100 gramech je ho 1/3 doporučené denní dávky - pomáhají v podobě čaje při žaludečních křečích a konzumace zralých plodů při průjmech - mají pozitivní účinky při léčbě bolestí v krku a nachlazení, snižují horečku Sušené datle - obsahují velké množství vitamínu B1 a A - jsou koncentrovanější zdroj draslíku, železa, hořčíku a mědi než datle čerstvé. 100 gramů sušených datlí obsahuje téměř desetinu denní dávky těchto látek Nezralé plody mohou mít nežádoucí účinky v podobě mírného průjmu. Dají se ale využít při zácpě.  

FÍKY - latinsky Ficus carica, anglicky fig,francouzsky figue, španělsky higuera, italsky fico nebo německy Feige - nejsou plody, ale sdružená uzavřená plodenství rostliny Fíkovník smokvoň, známé i jako Smokvoň obecná. Chutné, šťavnaté, výživné… Fíky patří mezi nejstarší ovoce na světě, i když z botanického hlediska se vlastně o ovoce nejedná. Fíkovník byl pro mnoho starověkých národů posvátným stromem a fíky byly důležitou složkou výživy. V současnosti jsou velmi chutnou a kaloricky kvalitní náhražkou cukrovinek a sladkého pečiva. Původ a historie Fíky se člověku podle dostupných informací podařilo kultivovat už před 10 000 lety a strom nebo keř Fíkovník smokvoň tedy patří mezi nejstarší známé rostliny na světě. Původ má v přední Asii, odkud se postupně rozšířil do Středomoří a pak i do dalších míst s tropickým suchým a subtropickým klimatem. Současnost Největšími producenty fíků v současné době jsou Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko, Egypt, Alžírsko, Brazílie a Kalifornie. Pěstují se také v Austrálii, Indii a Číně. Za nejkvalitnější jsou považovány fíky turecké. Fíky můžeme pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Vyžadují ale poměrně teplé stanoviště a pro přezimování je potřeba je přesunout do skleníku nebo vnitřních prostor domů a bytů, případně pěstovat vyšlechtěné odolnější odrůdy.. Vzhled, chuť, vůně… Plody fíků o velikosti 3 až 6 centimetrů mají tvar hrušky nebo shora zploštělé kapky se silnou stěnou. Barva čerstvých fíků je podle odrůdy žlutá, případně zelená nebo nafialovělá. Sušené plody jsou měkké, hnědé a bývají pokryté bílým povlakem glukózy. Dužnina má purpurově růžovou barvu s odstíny tmavě oranžové, je měkká a obsahuje velké množství semínek, které vytváří charakteristickou konzistenci plodu. Fíky mají jemně nasládlou lahodnou chuť. Nejvíce chutné jsou fíky turecké a izraelské. V porovnání s méně chutnými fíky brazilskými, které jsou k dostání téměř celý rok, ale mají méně lákavý vhled a kratší životnost. Smokvoň obecnáje velmi rychle rostoucí opadavý keř nebo šlechtěný strom, který dorůstá většinou do výšky 3 až 5, někdy dokonce i 10 metrů. Některé odrůdy rostou i v plazivé formě. Jeho plody jsou duté kulovité nebo hruškovité bobule, které mají na samičích rostlinách podobu jedlých fíků, na samčích pak vznikají nejedlá plodenství. Plody se objevují 2x za rok na jednom nebo i více místech v paždí listů, vyrůstají ale i z několik let odpočívajících pupenů, které jsou přímo na kmeni. Odrůdy V současnosti existuje mnoho různých odrůd fíků v nejrůznějších tvarech a barvách, ale pro potřeby trhu se rozlišují především podle místa jejich původu. Nejžádanější jsou fíky z Turecka a Izraele, nejprodávanější ale fíky z Brazílie, které jsou k dostání téměř celý rok. Zralé zelené fíky jsou nejznámější. Mají tmavě zelenou barvu a červenou dužninu s množstvím drobných semínek, která u nich vytvářejí charakteristickou křupavou strukturu. Žlutozelené fíky kulatého tvaru pocházejí především z Turecka a jsou k dostání většinou pouze sušené. Na mezinárodním trhu jsou nejžádanější.  Zelenofialové fíky hruškovitého tvaru jsou méně známé. Dužnina je přímo pod slupkou bílá, uvnitř pak červená a obsahuje méně semínek. Fíky se dělí do skupin i podle typu květů a jejich vztahu k opylení a tvorbě plodenství Adriatická skupina - plodenství se vyvíjí i bez opylení a netvoří se nejedlá plodenství Smyrenská skupina - plodenství se vytvoří jen po opylení a má i nejedlá plodenství San Pedro skupina - plodenství první jarní úrody se tvoří bez opylení, pro druhou úrodu je nutné opylovat Zdraví a vitamíny Z listů a kůry stromů se v minulosti vyráběly různé masti na bolestivá místa, na vředová onemocnění a opuchliny. Dnes už se používají pro využití v medicíně pouze plody, a to čerstvé i sušené. . Nejdůležitější složkou fíků jsou sacharidy. Ve 100 gramech čerstvých fíků je jich 10 gramů a mají nižší hodnotu glykemického indexu. Tato hodnota se vytváří poměrem fruktózy, sacharózy a glukózy s vlákninou v podobě pektinu. Pektin je rozpustná vláknina, která snižuje hladiny krevních tuků a cholesterolu a fíky jsou vzhledem k příznivým poměrům vhodné jako zdroj energie, tak i jako součást programů pro snížení váhy. Už 3 až 4 plody totiž dokážou člověka nasytit i na několik hodin. Fíky obsahují i nerozpustnou vlákninu, která podporuje činnost střev a čistí jejich sliznici. Jsou osvědčené při různých zažívacích obtížích a zácpě, protože vyšší obsah vlákniny a slzotvorné látky mají laxativní účinky. Fíky mají vysoký obsah flavonoidů, polyfenolů a fytonutrienty s antioxidačními účinky. Pravidelná konzumace fíků díky těmto složkám významně přispívá k snížení rizika kardiovaskulárních a národových onemocnění. Čerstvé i sušené fíky obsahují poměrně velké množství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny, dále karenoidy a dokonce i vitamín K.. Kombinací všech obsažených látek jsou tedy zdraví velmi prospěšným ovocem. Fíky jsou alkalicky působící potraviny a jsou vhodné pro neutralizaci kysele působících potravin, jako jsou např. maso, uzeniny, luštěniny nebo běžné pečivo. Čerstvé fíky obsahují až 80 % vody a kolem 25 % sacharidů. Mají poměrně hodně provitaminu vitaminu A, dále obsahují vitaminy skupiny B, menší množství vitaminu C i draslík, hořčík a vápník. Sušené fíky mají maximálně 18 % vody a vysoký váhový podíl cukru - většinou 50 až 70% a jen 1 % tuků. Draslíku, hořčíku i vápníku obsahují více než plody čerstvé. U sušených fíků se výrazně zvyšuje koncentrace živin, vitamínů a minerálních látek a snižuje obsah vody. Jsou tedy výborným okamžitým zdrojem energie. Méně známou možností využití fíků je jejich aplikace při nachlazení, kašli, bronchitidě… V takových případech se doporučuje jak konzumace plodů, tak pití odvaru z nich. Látky, které fíky obsahují, mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacích cestách. Podobné účinky mají fíky i na ledviny a močové cesty. Jsou mírně močopudné a dokážou rozpouštět usazené škodliviny v ledvinách, které známe jako ledvinové kameny nebo písek. Stejně tak fíky čistí i střeva. Použití fíků v gastronomii Fíky se konzumují čerstvé i sušené, v Evropě se setkáváme nejčastěji se sušenými plody. Můžou se jíst samostatně jako běžné ovoce, ale třeba i s různými náplněmi ze sýrů nebo šunky. Fíky se přidávají do müsli, ovocných salátů, ovesných vloček nebo obilných kaší. Z čerstvých plodů se připravují různé cukrovinky, kompoty, marmelády, sirupy, džusy nebo alkoholické nápoje. V teplé kuchyni se z nich nejčastěji připravují omáčky k různým masům. Jejich sladkokyselá chuť se hodí jak k pečenému bažantu nebo zajíci, tak k vepřovému nebo drůbežímu masu. V jižních částech Evropy se fíky pečou a používají se k nadívání masa. Sušené fíky lahodně chutnají naplněné ořechy, vynikající jsou i fíky kandované. Plody fíků jsou chutnou a kaloricky i složením kvalitní náhražka různého cukroví a sladkého pečiva. Známé jsou také různé tyčinky, které jsou vhodné například pro sportovce. Své uplatnění fíky samozřejmě našly i ve zdravotnictví, kde se z nich vyrábí především různé doplňky stravy. Krájení čerstvých fíků Na spodní části plodu odkrojíme květní špičku a fík ostrým nožem podélně překrojíme nejdříve na poloviny a pak na čtvrtky. Plod položíme slupkou dolů a nožem ji oddělíme od dužniny. Jak a podle čeho vybírat Fíky se dají koupit převážně sušené, k dostání jsou také kandované i čerstvé. Čerstvé fíky, které určené pro prodej, se trhají už před jejich dozráním, protože jinak by nevydržely několikadenní transport a manipulaci s nimi. Čerstvé plody jsou velmi citlivé na tlak a nemají ani dlouhou trvanlivost. V případě jejich nákupu je důležité datum a místo sklizně, a také samozřejmě vzhled. Slupka by měla být měkká, pružná a pevná zároveň, bez otlaků nebo rýh. Plody se slupkou, která je u stopky svraštělá jsou již přezrálé. Pomačkané nebo jinak znehodnocené plody zásadně nekupujeme. Vzhledem poměrně krátké trvanlivosti čerstvých fíků se většina jejich produkce suší. Sušené fíky mají vzhledem k nepatrnému množství vody a vysokému obsahu cukrů velmi dlouhou trvanlivost i bez chemického ošetření. I při koupi sušených plodů je ale dobré se zajímat o datum sklizně a distribuce, ale také o místo, odkud pocházejí. Důležité jsou i údaje o množství vody a cukrů. Nekupujeme fíky, které jsou omačkané, jsou na nich znaky plísní a nebo mají poškozený obal. Spotřeba, zrání, skladování Nedozrálé čerstvé fíky můžeme nechat dozrát na teplém místě. V každém případě je čerstvé plody nutné co nejdříve zkonzumovat, protože vydrží maximálně dva týdny a i polovina tohoto času může být využita pro jejich balení, transport a distribuci. Skladovat je musíme na chladném a suchém, ideálně i tmavém místě. Sušené plody fíků mají trvanlivost poměrně dlouhou. Plody se od sebe liší poměrem cukrů a vody, který je závislý na druhu a místě původu. Čím více mají cukrů, tím delší je jejich trvanlivost. Uchovávat je můžeme poměrně dlouho v chladničce. Zajímavosti Fíky jsou vynikajícím rychlým zdrojem energie při různých fyzických i psychických aktivitách. Protože obsahují nerafinované cukry, které se ihned uvolňují krví do těla, nemají žádný vliv na zvyšování váhy. Fíky v množství 3 až 5 kusů dokážou nasytit člověka i na několik hodin a jsou tak dokonce vynikající v případě, kdy chceme váhu snížit. Léčivé účinky Sušené i čerstvé fíky mají díky látkám, které jsou v nich obsaženy mnoho různých pozitivních účinků na lidské zdraví. Látky jsou mnohem více koncentrované v plodech sušených. Fíky především - neutralizují kysele působící potraviny, jako je např. maso, uzeniny, luštěniny nebo pečivo - podporují činnost střev a čistí jejich sliznici, jsou osvědčené při zažívacích obtížích a zácpě - jsou velmi účinné při prevenci kardiovaskulárních a nádorových onemocnění - snižují hladiny krevních tuků a cholesterolu - mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacích cestách a jejich konzumace nebo pití odvaru z fíků se doporučuje se při nachlazení, kašli nebo bronchitidě - fíky mají pozitivní účinky na ledviny a močové cesty. Jsou mírně močopudné a rozpouští usazené škodliviny v ledvinách, které známe jako ledvinové kameny nebo písek. Odvar - čaj - ze sušených fíků je vhodný při kašli, nachlazení, bronchitidě, čištění ledvin a močových cest - 6 kusů sušených fíků nakrájíme na menší kousky a vaříme 15 minut v 0,5 litru vody. Pak vodu slijeme a podle chuti osladíme medem. Nezralé plody mobou mít nežádoucí účinky v podobě zažívacích problémů a průjmu. Projímavý účinek se podobně jako u konzumace třešní zvyšuje, pokud je zapijeme vodou, džusem nebo nějakou jinou tekutinou.  

GRANÁTOVÉ JABLKO - latinsky Punica granatum, anglicky pomegranate, francouzsky grenade, německy Granatapfel nebo španělsky granada - je plod keřovité rostliny nebo stromu Granátovník obecný, která je také známá pod starším názvem Marhaník granátový. Krásné, chutné a zdravé… Granátové jablko má nezaměnitelný vzhled a aroma. Plod obsahuje několik stovek semeník a právě kvůli nim je granátové jablko považováno za symbol plodnosti. Jádra i listy totiž mají vysoký obsah rostlinných hormonů prospěšných ženám i mužům. Původ a historie Granátovník obecný – Marhaník granátový – má původ na malém ostrově Sokotra u pobřeží Somálska. Z něj se pak postupně rozšířil do Iránu, Persie a přední Asie, kde se objevila přibližně před 2000 lety. Později se začala granátová jablka pěstovat v celé oblasti Středomoří. Granátovníky údajně pěstoval ve své zahradě král Šalamoun, v antickém Řecku byla granátová jablíčka zasvěcena bohyním Héra a Afrodita, prorok Mohamed je doporučoval jíst, protože údajně zbavují lidi závistivosti… Současnost V současnosti se granátová jablka pěstují nejvíce v tropických a subtropických oblastech - ve Středomoří, ,dále v Indii, Argentině, USA a v celé Asii. Za nejkvalitnější se považují plody z Iránu, hlavními producenty v Evropě jsou Španělsko a Turecko. Vzhled, chuť, vůně… Granátové jablko je ovoce s nezaměnitelným vzhledem, chutí i vůní. Plody jsou kulaté s šestiúhelníkovým tvarem, mají průměr až 12 centimetrů a váhu až 750 gramů. Jejich barva je žlutá až temně rudá. Pod tvrdou slupkou najdeme 6 až 12 pouzder, ve kterých jsou semena obalená sladkou bílou, růžovou nebo tmavě červenou dužinou. V jednom plodu může takových semínek být až 600 kusů. Semena připomínají svým vzhledem malé korálky nebo granáty, a proto jablko dostalo název granátové. Chuť granátových jablíček je podle druhu a místa pěstování různá - plody můžou být jak velmi sladké, tak sladkokyselé ale i poměrně ostře kyselé. Sladkokyselá chuť je však nejčastější. Granátová jablka rostou podle odrůdy na stromech nebo keřích Granátovník obecný, které dosahují výšky 2 až 6 metrů a dožívají se až 200 let. Keře jsou husté, stromy mají kroucený kmen. Listy jsou celokrajné a řapíkaté, květy nádherně červené. V současné době se granátová jablka pěstují i jako okrasné dřeviny. Odrůdy Granátová jablka mají poměrně mnoho různých odrůd. Některé nové odrůdy se pěstují pro okrasu. Pro potřeby trhu se rozdělují především podle země původu. Irán - Granátová jablka z této země jsou poměrně velká, mají příjemně voňavou dužninu a obsahují malé množství pecek, některá dokonce nemají pecky téměř žádné. Na trhu jsou nejžádanější. Španělsko, Turecko - Plody z těchto zemí jsou středně velké až velké, obsah pecek je různý. Granátová jablka z této produkce jsou nejčastější na trhu v Evropě. Řecko, odrůda Toyosho - Nenáročný druh, který lze pěstovat i v domácnostech. Naroubované na kmínku v plném květu je velmi dekorativní. USA, Kalifornie, odrůda Wonderful - Nejznámější americká odrůda, která se v omezeném množství dováží i do Evropy Česká republika, odrůda Nana - Zakrslá vyšlechtěná spíše dekorativní odrůda, vhodná pro pěstování v našich klimatických podmínkách. Zdraví a vitamíny Granátová jablka obsahují 77 % vody, velké množství vitamínů B1, B2, B3, dále vitamín C a E, v menším množství i provitamín A. Najdeme v nich také značné množství sodíku a draslíku, dále fosfor, chlór, mangan, křemík, zinek, vápník, magnézium, železo a měď. Důležitou složkou jsou i kyseliny citronová a jablečná, a také potasium - látka nezbytná pro tvorbu a přenos nervových impulsů a aktivitu svalů. Jablka jsou bohatá i na vlákninu a flavonoidy - barviva s antioxidačními účinky, a také na protizánětlivé a antioxidační třísloviny. Slupka i vnitřní přepážky mají vysoký obsah hořkých a trpkých látek charakteru polyfenolů, jako je například kyselina taniová, které mají tzv. „stavěcí“ účinek. Jedlé části naopak působí projímavě. Polyfenoly jsou zdrojem hlavního protizánětlivého a antioxidačního účinku, který se posiluje ještě přítomností vitamínu C. V jádrech plodů a listech rostlin je vysoký obsah rostlinných hormonů prospěšných pro muže i pro ženy, které zároveň působí i jako antioxidanty. Obsahem antioxidantů je šťáva granátových jablek vynikající při prevenci a léčbě nemocí horních dýchacích cest a eliminuje zátěž organismu, způsobenou špatným životním prostředím. Vzhledem k vysokému množství hořčíku, draslíku a sodíku je šťáva velmi vhodná pro těžce pracující a osoby, které pracují v horku, kde vylučováním potu a vyšším příjmem tekutin ztrácí z těla minerály. Je také vynikající pro sportovce. Granátová jablka díky velkému množství železa a mědi v kombinaci s vitamínem C působí velmi významně proti chudokrevnosti. Cukry, které granátová jablka obsahují, nezvyšují hladinu krevního cukru a šťáva je tak vhodná i pro diabetiky. Podle mnoha různých odborných lékařských výzkumů fenolické látky, které granátová jablka obsahují, fungují jako výborná přírodní prevence rakoviny prsu, prostaty a dalších nádorů, na kterých bujení se podílejí estrogeny. Výzkumy prokázaly, že jablka skutečně obsahují účinné látky, které omezují buněčné bujení a s největší pravděpodobností i ničí u rakoviny prsu a prostaty rakovinotvorné buňky. Použití granátového jablka v kuchyni Z rosolovité hmoty čerstvých plodů granátových jablek, která obklopuje semena, se využívá především nakyslá šťáva, obsahující červené barvivo. Vyrábí se z ní různé koktejly a džusy, nejznámější je orientální alkoholický nápoj šerbet. Poměrně populární je také sirup grenadina, který se přimíchává do různých nápojů. Kvašené nápoje působí příznivě na organismus při žaludečních potížích. Šťáva se samozřejmě pije i samotná. Je to sytě červený nápoj, podávaný chlazený. V studené kuchyni se šťáva granátových jablek přidává do ovocných salátů a sorbetů. V teplé kuchyni se využívá do některých pikantních pokrmů, k drůbeži, grilovaným masům a rybám. Z granátových jablek se připravuje vynikající marmeláda, jsou ale i oblíbená ozdoba ovocných a zmrzlinových pohárů V Asii se granátová jablka využívají i jako koření. Pro tento účel se nejlépe hodí divoce rostoucí rostliny především z úpatí Himaláje. Granátová jablka poměrně hodně využívá kosmetický průmysl, protože díky svému složení mají příznivý vliv především na pleť a vlasy. Z Granátovníku se nevyužívají jen plody, ale i celé rostliny. Z listůa slupek nezralých plodů se vaří velmi osvěžující natrpklý čaj. Z kořenůa kůry se vyrábí barvivo, kterým se v Orientu barví koberce, a používají se také v lékařství, protože jsou bohaté na taniny. Tvrdé a žluté dřevo je velmi oblíbené u řezbářů, truhlářů a stavitelů. Příprava před použitím Nejlepší způsob konzumace je granátové jablko rozkrojit a lžičkou vybírat semínka. Druhým způsobem je plod několikrát stisknout, pak do něj udělat dírku a šťávu vypít brčkem. Další možností je jablko několikrát stisknout, klínovitě nožem vykrojit místo kolem kališních lístků a pak plod rozlomit - jadýrka z něj vypadnou. Šťávu z jablka lze také vymačkat v odšťavňovači podobně jako citrusové pl Jak a podle čeho vybírat Granátová jablka v našich obchodech jsou málokdy opravdu vyzrálá a kvalitní. Vybíráme zásadně jen plody, které nejsou omačkané, otlučené nebo jinak poškozené. Slupka musí být pevná, hladká a lesklá, jablko má při poklepání vydávat kovový zvuk. Při nákupu je dobré se zaměřit i na zemi původu a datum sklizně. Nejlepší granátová jablka pocházejí z Iránu, na evropském trhu jsou nejčastěji k dostání jablka ze Španělska a Turecka. Sklizeň probíhá v září až listopadu. Spotřeba, zrání, skladování Granátová jablka se dají skladovat poměrně dlouho. Mají silnou kožovitou slupku, jablko si ale zachová svoji šťávu, i když slupka ztvrdne. Čerstvé plody vydrží v chladničce i několik týdnů. Zajímavosti V Orientu je granátové jablko od dávných dob symbolem nesmrtelnosti a smyslnosti. Z jednoho kilogramu plodů granátových jablek lze získat minimálně půl litru šťávy, která je velmi chutná, čistě přírodní a zdravá. Při zpracování šťávy je nutné dávat pozor na potřísnění, protože skvrny se velmi špatně odstraňují. Z granátových jablek se vyrábí speciální „Elixír Dr. Jacoba“. Vitální látky v něm mají 50 až 70 x větší antioxidační účinek než červené víno nebo zelený čaj. Elixír má také velmi vysoký obsah hodnotných polyfenolů. Doporučená dávka je 1 až 2 lžíce denně. Na jednu láhev tohoto elixíru se použije 50 kusů čerstvých plodů. Tento 96 procentní koncentrát šťávy granátového jablka je doplněn o silný koncentrát aroniové šťávy, esence plodů a květů granátových jablek, dále o pektiny a kyselinu mléčnou. Pravidelné pití džusu z granátového jablka - může významně zpomalit rakovinu prostaty a prsu - snižuje riziko degenerativních a kardiovaskulárních chorob - zpomaluje stárnutí Léčivé účinky Šťáva z granátových jablek má poměrně velké antioxidační, čistící a protizánětlivé účinky, chrání srdce, mozek i klouby a pomáhá upravovat zažívání. - Přispívá k celkovému posílení organismu - Odstraňuje problémy s impotencí, protože obsahují antioxidanty, které působí na prokrvení - Snižuje riziko srdečních chorob. - Působí jako prevence rakoviny prostaty a prsu. - Příznivě ovlivňuje zažívací trakt - ulevuje organismu například při průjmech, střevních katarech, žaludečních vředech, nadýmání, poruchách trávení, zánětech žaludku a střev, při překyselení. - Napomáhá detoxikaci - podporuje činnost jater, regeneruje krev a zlepšuje krevní oběh. - Podporuje oběh tekutin v těle a tím i funkci ledvin. Je vhodná při zvýšené koncentraci kyseliny močové v krvi, obezitě, vysokém tlaku a ledvinových chorobách. - Působí protizánětlivě a antisepticky - zejména při zánětech hltanu, lebečních dutin a chronických hnisavých zánětech ucha. - Snižuje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje tvorbě tukových usazenin ve stěnách tepen a pomáhá tak předcházet jejich kornatění. - Chrání klouby a pohybové ústrojí - blokuje enzymy, které přispívají k degeneraci chrupavky při artritidě. - Posiluje obranyschopnost a imunitní systém, pomáhá předcházet výskytu mnohých nemocí - Diabetikům nezvyšuje hladinu krevního cukru - Chrání mozek novorozeňat před možnými ischemickými poškozeními v průběhu porodu, speciálně u předčasných porodů Granátová jablka můžou mít i nežádoucí účinky v podobě zácpy, pokud zkonzumujeme slupku nebo vnitřní přepážky plodu. Ostatní jedlé části můžou naopak při konzumaci většího množství způsobit průjmy.  

KDOULOŇ OBECNÁ – KDOULE - latinsky Cydonia oblonga, anglicky quince,francouzsky coinge, německy Quitte nebo Schmeckbirne - je jediným druhem rodu Cydonia. Pro vlastní plody se pěstuje méně než ostatní ovocné stromy nebo keře, používá se i jako podnož pro jiné druhy ovoce, nejčastěji hrušky. Zdravé aromatické ovoce Kdoule již Hippokrates ve 4. století před naším letopočtem označoval jako pro člověka nejvíce prospěšné ovoce, Plinius Starší ho dokonce doporučoval jako lék proti 21 nemocem. Přesto spotřeba kdoulí v současnosti není příliš vysoká… Původ a historie Kdoule podle všech poznatků původně pochází z jihozápadní Číny, kde mají původ i hrušně a jabloně. Odsud se kdouloně postupně rozšiřovaly před Zakavkazsko a oblasti od jižního Iránu až po východní část Malé Asie. Přibližně kolem roku 650 před naším letopočtem se kdouloň také dostala do Středomoří, protože podle dostupných pramenů ji znali už staří Řekové, kteří ji nazývali „jablko z Kydonu“ podle města Kydon na severu Kréty. Zlatá jablka ze zahrady Hesperidek, která Gaia dala svatebním darem Diovi a Héře, byla s největší pravděpodobností také kdoule. Současnost V současnosti se kdoule pěstují téměř po celém světě, nejchutnější plody jsou z jižních a jihovýchodních oblastí. Nejvíce se pěstují v Turecku a dalších státech okolo Středozemního moře, na Balkáně, v Japonsku a v Severní Americe. Ve střední Evropě se kdoule příliš nepěstují. Ve volné přírodě se kdouloně vyskytují více v keřové, než stromové podobě. Téměř všechny pěstované kdouloně jsou ale náhodné semenáče. Zájem o kdoule by byl jistě vyšší, pokud by na trhu bylo více ovoce lepší kvality. V České republice z trhu kdoule vytlačují jablka, přitom obsah zdraví prospěšných látek i využití jsou u obou druhů ovoce podobné. Komerční pěstování kdoulí má dokonce proti pěstování jablek mnoho výhod: - stromy jsou nízké a malé, snadno se udržují, pravidelně rodí a ovoce se také lehce sklízí - kdoule kvetou později a tak nehrozí nebezpečí zničení úrody pozdními mrazíky - ovoce má poměrně značnou trvanlivost Na nezájmu o kdoule se podílí i cena, která byla a pravděpodobně ještě nějaký čas zůstane poměrně vysoká, protože kvalitních plodů je na trhu stále malé množství. Kdoule se sklízí většinou v říjnu, v obchodní síti ale téměř nejsou a prodávají se přímo u pěstitelů a zahrádkářů. Vzhled, chuť, vůně… Plody kdoule – malvice – mají velmi pronikavé ale příjemné citrusové aroma, mohou dosahovat váhy až půl kilogramu. Jejich barva je žlutá, jsou tvrdé a syrové se nedají konzumovat. Kdoule se rozlišují především podle tvaru na - hruškovité kdouloně - jablkovité kdouloně Oba druhy mají plody hladké nebo žebernaté. Dužnina kdoulí je tvrdší a nakyslá, barva většiny odrůd má různé odstíny žluté. Další rozdíly mimo tvaru jsou v konzistenci a aroma dužiny – hruškovité mají jemnější chuť a jsou i měkčí, jablkovité mají dužinu sušší, tvrdší a pevnější, jsou více aromatické. Stromy nebo keře jsou většinou nižší, obvykle se na nich ovoce objevuje tři až čtyři roky po výsadbě. V plné plodnosti jsou stromy po deseti letech. Některé druhy v případě vhodných podmínek  dosahují výšku až 8 metrů a koruna má průměr až 5 metrů. životnost stromů je 30 až 40 roků. Druhy a odrůdy kdouloní V současnosti je známo přibližně 200 odrůd kdoulí. . Rozlišují se především podle tvaru na - hruškovité kdouloně – plody dosahují hmotnosti až půl kilogramu. Plody jsou proti jablkovitým odrůdám měkčí a šťavnatější. Dozrávají dříve než jablkovité a úroda je také vyšší. - jablkovité kdouloně mají dužinu suchou a tvrdou. Jsou velmi aromatické a chuť je kořenitě trpká. Okrasné kdoulovce jsou samostatným druhem, který se v Evropě nepěstuje pro plody, které mají velikost vlašského ořechu a jsou zářivě žluté. Plody mají podobné složení jako u pravých kdoulí a mohou se také podobně využívat. Kdoulovec japonský se v Evropě pěstuje pouze jako okrasná dřevina, ale v Japonsku a Číně se využívají i jeho plody. Keře dorůstají do metrové výše, mají vejčité okrasné listy, dlouhé trny a zářivě červené květy. V Lotyšsku vyšlechtili speciální odrůdu tohoto kdoulovce s názvem Cido, která nemá trny a je odolná i proti teplotám minus 30° Celsia. Plody japonského kdoulovce mají velikost švestky, jsou zářivě žluté a mohou se využívat stejně jako plody ostatních odrůd. Mají velmi intenzivní aroma a jsou vhodné pro přidávání do šťáv, kompotů, moštů i želé. Velmi vysoký je obsah vitamínu C, kterého je v plodech japonské kdoule dvakrát více než u citronů. Zdraví a vitamíny Kdoule jsou velmi zdravé ovoce, které má především velmi vysoký obsah pektinů, tříslovin,vlákniny, vitamínů, vápníku a draslíku. Pektiny, kterých je v plodech kdoulí mnohem více než například v jablkách, regulují obsah vody v lidském těle a v součinnosti s vlákninami na sebe váží škodlivé látky a také je z těla vylučují. Pektiny také snižují hladinu cholesterolu, pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi a mají preventivní účinky proti rakovině střev. Obsah draslíku, který je velmi důležitý pro nervový systém, je v plodech kdoulí také vyšší než u jablek. Vitamín C je v kdoulích v srovnatelném množství s některými odrůdami jabloní, podíl cukru je ale mnohem menší. V každé komoře jádřince kdoulí je 6 až 8 jadérek, která obsahují velmi vysoké množství slizovitých léčivých látek. Tento sliz regeneruje pokožku a používá se zevně při spálení sluncem, dále na popraskanou kůži a rty, pomáhá i při zánětech očí. Jeho další využití je vnitřní proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a také bronchitidě. Sušená jadérka jsou vynikající léčebný prostředek proti kašli. Nesmí se ale rozžvýkat, protože mají velmi intenzivní hořkou chuť. Použití kdoulí v gastronomii Plody kdoulí se především ve Středozemí a ve střední Asii v současnosti zpracovávají na marmelády, džemy a želé, v minulosti se využívaly i jako konzervační prostředek. Plody kdoulí mají poměrně velké využití v teplé i studené kuchyni. Kdoule je možné vařit a pak servírovat horké se smetanou nebo máslem jako velmi chutný dezert. Portugalskou specialitou jsou kdoule pečené se sladkými jablky. Kdoule se také nakládají do alkoholu a podávají pak jako příloha k různým masům nebo zvěřině. Z kdoulí se vyrábí i velmi chtné alkoholické destiláty, například na Na Balkáně se z kdoulí vyrábí rakija – dunjevača. Příprava kdoulí před použitím Plody kdoule se před zpracováním pečlivě zbaví jemného chmýří – nejlépe slabou měkkou utěrkou. Dužina se pak ze všech čtyř stran odkrojí od jádřince. Většina odrůd kdoulí má poměrně tvrdé a pevné plody a tak je potřeba mít ostrý silnější nůž a vynaložit i trochu síly. Kdy, jak a podle čeho vybírat Kdoule se v našich zeměpisných oblastech sklízejí většinou v říjnu. V obchodech se ale příliš neprodávají, k dostání jsou nejvíce přímo v sadech u pěstitelů nebo zahrádkářů. Kdoule bychom měli kupovat maximálně čerstvé, ideálně v den sklizně nebo jen velmi krátce po ní. Plody nesmí být nijak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Plody kdoulí vydrží v chladném prostředí při teplotě do 0° Celsia a relativní vlhkosti vzduchu 90 až 95 % maximálně tři měsíce. Při uskladnění na chladném vzdušném místě v běžné domácnosti je maximální doba trvanlivosti 8 týdnů. Po delším skladování se dužina zbarví do hnědé barvy, negativně se mění chu´t i aroma a plody také ztrácí zdraví prospěšné látky. Pěstování Stanoviště pro pěstování stromů nebo keřů kdouloně by mělo mít hlinité půdy, které jsou vlhčí, ale odvodněné. V lehkých půdách stromy rostou rychle, ale mají krátké větve a většinou ovoce příliš nerodí. Zajímavosti Pro okrasné účely se podařilo vyšlechtit křížence kdouloně a hrušně. Nazývá se x Pyronia nebo také Cydonia oblonga × Pyrus communis. Léčebný prostředek ze slizovitých léčivých látek, která jsou obsažena v jadérkách, se připravuje tak, že celá jádra se vloží do vody v poměru 1 jadérko : 8 vody a už po 15 minutách louhová se objevuje kdoulový sliz. Sušená jadérka z kdoulí jsou vynikající jako bonbony proti kašli, ale nesmí se rozžvýkat, protože mají velmi nepříjemnou hořkou chuť. Léčivé účinky Plody kdoulí -          neutralizují v těle škodlivé látky a také je z těla vylučují -          snižují hladinu cholesterolu -          pozitivně ovlivňují hladinu cukru v krvi -          mají preventivní účinky proti rakovině střev -          posilují nervový systém Kdoulový sliz -          regeneruje pokožku -          používá se zevně při spálení sluncem a na popraskanou kůži a rty -          pomáhá léčbě zánětů očí. -          Vnitřně je účinný proti zánětu žaludeční a střevní sliznice, proti bolestem v krku, kašli a bronchitidě. Plody kdoule mohou mít nežádoucí účinky v podobě žaludečních potíží při konzumaci nezralých nebo naopak starších sklizených plodů.    

KIWI - latinsky Actinidia chinensis , anglicky, francouzsky i italsky kiwi, německy Kiwi a čínsky Jang-Tao- je plod popínavé rostliny Aktínidie ovocná - Actinídia deliciosa. Kiwi je také známé jako Čínský angrešt, Zespri, opičí broskve nebo čnělkovec. Velký přírodní zdroj vitamínů… Konzumací jednoho plodu kiwi každý den upevníte svoje zdraví, omezíte únavu, posílíte imunitu… Původ a historie Kiwi má svůj původ v severozápadní Číně a původní název je Aktinidie čínská. Z Číny se rostlina rozšířila do Japonska a na Sibiř, v roce 1904 se první semena dostala i na Nový Zéland, kde o třicet let později vznikly první plantáže a byly také vyšlechtěny velkoplodé odrůdy. V padesátých letech 20. století se plody začaly exportovat z Nového Zélandu do Austrálie a USA. Na přání jednoho kalifornského obchodníka se hledal nový název pro toto nové atraktivní ovoce, a aktinidie byla přejmenována na kiwi, podle ptáka kiwi, který je symbolem Nového Zélandu. Kiwi se pak začalo pěstovat a konzumovat i v Evropě. První farmy vznilky kolem roku 1940 a v roce 1970 už kiwi rostlo na 1 200 hektarech. Vývoz počátkem 80.let byl přibližně 8 000 tun za rok. Současnost Kiwi je dnes známé a v obchodech běžně dostupné původně exotické ovoce. Vzhledem k rozšíření pěstování do nejrůznějších oblastí světa je čerstvé kiwi na trhu po celý rok. V současnosti se ročně sklidí na celém světě přibližně 900 000 tun plodů. Největšími producenty jsou Itálie a Nový Zéland, ve velkém se ale pěstuje i v Chile, ve Francii, v Řecku, Japonsku a USA. Protože „kiwi“ může být ovoce i pták, prodává Nový Zéland tyto plody pod značkou Zespri, která je také ochrannou známkou. Rozlišuje se tak i kiwi z této země od jiných pěstitelských států. Do České republiky se kiwi nejvíce dováží z Itálie, protože je levnější, dostupnější a dá se delší dobu skladovat. Kiwi se začíná pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Některé odrůdy můžou růst a plodit v oblastech, kde teplota neklesá pod - 10 stupňů Celsia, v chráněných jižních polohách nebo ve sklenících, kde nehrozí namrznutí výhonků nebo celkové vymrznutí rostlin. Ideální pro naše klima jsou drobnoplodé odrůdy, které snáší poklesy teplot i pod - 25 stupňů Celsia, některé dokonce krátkodobě vydrží i - 40 stupňů. Jejich plody jsou menší a konzumují se i se slupkou, která je hladká a bez ochlupení. Vzhled, chuť, vůně… Plody kiwi mají válcovitý tvar, měří 5 až 8 centimetrů a váží do 100 gramů. Jedlá tenká, drsná a ochmýřená.slupka je zpočátku zelená, s přibývající zralostí se barva mění na rezavě hnědou. Uvnitř jsou černá jedlá semínka, paprskovitě uspořádaná v párech mezi jemnými středními lamelami, které začínají ve světlém středu. Dužina má zelenou barvu. Plody kiwi jsou tvrdé, s postupem zrání měknou. Jsou velmi citlivé na tlak a omačkání. Chuť kiwi se většinou přirovnává rekombinaci jahod, ananasu a banánu. V současné době se dá mimo tradičního zeleného kiwi v některých zemích kupit i kiwi zlaté. Od původního se neliší jen jinou barvou dužiny, ale i tvarem Špička proti stopce je kulatější a tvar víc připomíná vejce nebo i hrušku. Chloupky na slupce jsou téměř neznatelné a je jich také mnohem méně. Zlaté kiwi je mnohem citlivější na poškození a také dřív dozrává. Chuťově je sladší, méně kyselé a jemnější než kiwi zelené. Náklady na pěstování, sklizeň a dopravu jsou ale vyšší a tak je zlaté kiwi také dražší. Rostlina, na které se kiwi rodí, je teplomilná, buně rostoucí a popínavá, dvoudomá a opadavá. Průměrná velikost je 8 metrů, některé druhy ale dosahují délky až 30 m. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, plstnaté, na vrcholu zašpičatělé velké až 20 cm. Květy kiwi jsou bílé až žlutavé. Vykazují znaky obou pohlaví, ale tyčinky jsou málo funkční, protože jejich pyl je klíčivý jen zřídka. Samčí květy jsou drobnější a nejčastěji vyrůstají po třech z úžlabí listů. Existují i samosprašné odrůdy. Kvete v květnu až červenci. Odrůdy Kiwi je poměrně „mladé“ ovoce, a tak je jeho šlechtění teprve vlastně na začátku. I tak se ale v současnosti již druhy kiwi dělí do několika skupin, které vycházejí především z jeho barvy. Zelené kiwi - „tradiční“ je původní odrůda. Má oválný tvar, zelenou dužinu, při uzrání hnědou ochmýřenou slupku. Chuť je sladce kyselá. Zlaté kiwi - medové, gold kiwi tvarem více připomíná vejce, dužina má zlatavou barvu, slupka je méně ochmýřená. Chuťově sladší a jemnější než zelené kiwi, obsahuje i více vitamínu C a E. Je citlivé na poškození. Červené kiwi - kiwi z Hoygyangu je málo známá odrůda se zelenožlutou barvou slupky a červenou dužinou kolem bílého středu. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Hayward je odrůda původního zeleného kiwi, která je na celém světě nejvíce pěstovaná a známá. Má vynikající chuťové vlastnosti a dlouhou trvanlivost. Zespri Gold je odrůda zlatého kiwi, pocházející z Nového Zélandu. Plody jsou chutné, šťavnaté a velmi sladké. Minikiwi je zimovzdorná odrůda s neochmýřenými zelenohnědými plody velikosti angreštu a zelenou dužinou. Obsahuje podobně jako citrony velké množství vitamínu C - 60 až 80 mikrogramů na 100 gramů plodu, je přitom ale méně kyselé než tradiční velké odrůdy kiwi. Odrůdy vhodné k pěstování v České republice: Pro pěstování kiwi v klimatických podmínkách České republiky se hodí drobnoplodé odrůdy, které snášení pokles teploty až pod - 25 stupňů Celsia. Jejich plody jsou menší než klasické kiwi a mají jednou slupku, která je hladká a bez ochmýření. Obsahují mnohem víc vitamínu C než původní odrůdy s většími plody, jsou vhodné jak k přímé konzumaci, tak do ovocných salátů. Actinidia stříbrtná má válcovité plody o šířce 3 cm. Obsahuje nejvíce vitamínu "A" ze všech druhů kiwi. Rostlina snáší nejnižší teploty - 30°C. Kvete v červnu a není tak ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Je to velice dekorativní rostlina s výhonky dlouhými 1,5 až 2 metru a listy stříbřité barvy, které se ve větru zdaleka lesknou.. Actinidia kolomikta je liána s výhonky dlouhými 4 až 6 metrů. Má pestře zbarvené listy, které jsou zpočátku krémově žluté a později se mění na karmínově červené. Oválné plody velké asi 2,5 cm mají zelenožlutou barvu a dozrávají v srpnu. I tato rostlina přežívá teploty - 25 °C. Actinidia arguta není tak odolná jako Actinidie kolomikta, spolehlivě však snáší mrazy do - 25 °C. Oválné zelenožluté plody velikosti asi 2,5 cm dozrávají na přelomu září a října. Vytváří výhonky dlouhé až 10 metrů s ročním přírůstkem okolo 1 metru. Rostliny mají lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žluta. Zdraví a vitamíny Kiwi obsahuje především velké množství vitamínu C. Najdeme v něm ale i poměrně hodně vitamínu E, dále vitamíny B1 a B2, A a D, karoten, bílkoviny, vlákniny, cukry a minerální látky - hořčík, draslík, vápník, železo a fosfor. V plodech jsou zastoupeny i různé ovocné kyseliny. Obsahem 1 miligramu vitamínu C na 1 gram plodu pokrývá konzumace jednoho kusu kiwi doporučenou denní dávku tohoto důležitého vitamínu. Je to významný antioxidant, pomáhá zvládat stresy, zvyšuje schopnost soustředění a podporuje tvorbu pozitivních hormonů. Vitamín C v kombinaci s hořčíkem, který také kiwi obsahuje, nejen posiluje imunitní systém a podporuje látkovou výměnu, ale také zpevňuje cévy a žíly i zlepšuje vidění. Kiwi má i velké množství vitamínu E, který má také antioxidační účinky. Vzhledem ke kombinaci a množství všech pro zdraví důležitých látek, které kiwi obsahuje, je konzumace tohoto ovoce vynikající pro zdravou funkci srdce a svalů, při paradentóze a krvácení z dásní a také při prevenci i léčbě nachlazení a chřipky. Kiwi by neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, protože plody obsahují vyšší množství šťavelanů. Kiwi se využívá i k zevnímu použití. Vyrábí se z něj například léčivé masti, které jsou vhodné na malé jizvy, uzliny nebo vyrážky. Kiwi vyhlazuje, osvěžuje, dodává pružnost a dokáže odstranit barevné nerovnosti kůže. Dokáže regulovat produkci enzymu, který určuje zbarvení pokožky a tak se používá i k odstranění pigmentových skvrn. Ovocné kyseliny obsažené v kiwi posilují přirozenou strukturu vlasů, které jsou pak pružné, lesklé a jemné na dotyk a plody se proto používají i při výrobě vlasových šamponů. Zdraví prospěšné látky jsou v zelených i žlutých ( zlatých ) plodech obsahově téměř stejně, jen vitamínu C a E žluté plody obsahují více. Není v nich ale změkčovací enzym actinidin, který způsobuje štěpení bílkovin. Použití kiwi v gastronomii Kiwi chutná nejlépe čerstvé. Konzumovat se může vcelku, oloupané a nakrájené na plátky nebo po rozkrojení lžičkou. Podobně jako u mnoha jiných druhů ovoce ale oloupáním kiwi ztrácí mnoho významných látek. Používá se do salátů nebo k zdobení ovocných pohárů a moučníků. Není dobré ho používat v dezertech, které obsahují mléko nebo mléčné výrobky, protože obsahuje tzv. změkčovací enzym actinidin. Přesto se ale v kombinaci se šlehačkou používá na zákusky. Kiwi je díky enzymu actinidin využít pro zvýšení křehkosti masa při jeho tepelné úpravě - maso se několik minut před pečením, smažením nebo grilováním potře řeznou plochou rozkrojeného plodu. Z kiwi se vyrábí chutné jogurty nebo zmrzlina, ale také kompoty, marmelády nebo džusy. Používá se i do různých nápojů a koktejlů. V těchto případech je ale dobré kiwi oloupat, protože ze slupky se po rozmixování uvolní hořké látky, které sice nejsou zdraví škodlivé ani nejedlé, ale způsobují nepříjemnou chuť. Kiwi se využívá ve farmaceutickém a také v kosmetickém průmyslu. Vyrábějí se z něj léčivé masti, přidává se do různých krémů a šampónů na vlasy. Loupání kiwi Plody mají zdravotně nezávadnou jedlou slupku, kterou většina lidí před konzumací oloupe. K oloupání lze použít škrabku na brambory nebo loupací nůž. Kiwi tím ale ztrácí mnoho hodnotných látek. Jak a podle čeho vybírat Kiwi je ovoce, které se v současné době prodává celoročně. Sklízí se a distribuuje nezralé, dozrává postupně. Opravdu kvalitní plody pocházejí z Itálie a Nového Zélandu, proto je dobré se odívat na zemi původu, ale také datum sklizně a distribuce. Plod bychom měli při výběru jen lehce ohmatat. Příliš tvrdé kiwi je nezralé, má méně šťávy, je kyselejší a slupka je tuhá. Pokud takové kiwi koupíme, musíme ho nechat ještě dozrát. Měkké kiwi nemá význam kupovat, pokud ho chceme k přímé konzumaci. Je ale vhodné pro výrobu marmelády. Nekupujeme ani plody omačkané nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Kiwi je běžně v obchodech celý rok a tak není potřeba ho nakupovat ve větším množství a skladovat. Pokud ho ovšem chceme skladovat, tak při teplotě kolem 1 stupně Celsia a vyšší vlhkosti vzduchu vydrží až 5 týdnů. Nezralé a tvrdé kiwi můžeme nechat v teple dozrát, až změkne. Plody jsou citlivé na tlak, omačkání jejich zrání nijak neurychlí. Dozrávání je ale možné urychlit tak, že kiwi se zabalí společně s banánem nebo jablkem do igelitového sáčku a vylučovaný etylen pak zrání urychlí. Zajímavosti Kiwi je nejen zdravé, ale i „dietní“. Jeden plod obsahuje jen kolem 256 kJ. Obsah tuku je minimální - 100 gramů kiwi obsahuje pouze 0,6 gramu tuku. Kiwi je tedy vhodné konzumovat při nejrůznějších redukčních dietách. Léčivé účinky Kiwi - posiluje imunitu - podporuje látkovou výměnu a zvyšuje soustředění, - vyrovnává krevní tlak a podporuje činnost srdce - stimuluje svalstvo a zpevňuje cévy a vaziva - má tonizující účinky a stimulační účinky - účinné při astmatu a při plicní tuberkulóze - má příznivý vliv na trávení - je léčivé při paradontóze - pomáhá proti únavě - pomáhá překonat stres - působí jako prevence proti rakovině Kiwi může mít i nežádoucí účinky. Vzhledem k vyššímu množství šťavelanů by ho neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, u kterých by mohla vzniknout alergická reakce. Při větším množství zkonzumovaných plodů se u některých lidí může objevit svědivá vyrážka na pokožce.  

MANGO latinsky Mangifera indica, anglicky mango,francouzsky mangue, španělsky mango nebo německy Mango jeplod stromu Mangovník obecný. Exotické ovoce mnoha tvarů a barev… Mango patří mezi nejstarší známé ovoce na světě. V oblíbenosti u spotřebitelů, ale také z obchodního hlediska je po banánech celosvětově na druhém místě ze všech druhů tropického ovoce. Původ a historie Mango pochází s největší pravděpodobností z jižní a jihovýchodní Asie. Zkameněliny staré 25 až 30 milionů let byly nalezeny na jižních svazích Himalájí, v Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pakistánu nebo v Bangladéži. V Indii se mango pěstuje minimálně 4000 let a Indové tomuto svému národnímu ovoci přisuzují zvláštní léčivé schopnosti. Název mango pochází z malayalamského slova manga, které pozdějí převzali i portugalští obchodníci, kteří mango přivezli jako první do Evropy. Současnost V současné době se mango pěstuje snad ve všech tropických, a stále častěji také i v mnoha subtropických oblastech. Mango je po banánech druhé obchodně nejdůležitější tropické ovoce. V Asii se sklízí 75 % světové produkce, nejvýznamnější pěstitelé jsou Indie, Mexiko, Čína, Pákistán, Thajsko, Indonésie, Nigérie, Filipíny a Brazílie, ale také Jihoafrická republika, Izrael a Florida v USA. Manga známe přibližně 1 000 odrůd, ale jen asi dvacet z nich má na komerčním trhu nějaký větší význam. Vzhled, chuť, vůně… Plody manga mají mnoho tvarů a barev, jsou i různě velké. Některé odrůdy jsou o málo větší než meruňky, jiné dosahují hmotnosti i 2 kilogramů. Průměrná váha je přibližně 300 gramů. Tvar mají kulatý až podélně oválný, ale také ledvinovitý nebo srdcovitý. Plody jsou pokryty tuhou kožovitou slupkou, která má podle odrůdy zelenou, žlutou, oranžovou, sytě červenou nebo i červenofialovou barvu. Uvnitř plodu je plochá, oválná a nejedlá pecka v dřevnatém obalu, která se poměrně špatně odděluje od dužniny. Ta je velmi šťavnatá a aromatická, vláknitá, světle žlutá až oranžová, sladká s mírně nakyslou příchutí, která připomíná broskve nebo nektarinky. Mango indické je stálezelený tropický strom, který se dožívá stáří až 350 let a dorůstá do výšky i 30 metrů. Květenství tvoří mnoho drobných žlutočervených kvítků, ze kterých vyrůstá 1 až 5 plodů v trsu. Množství plodů je závislé na odrůdě, podnebí, půdních podmínkách a také na počasí v době květu. Odrůdy Celosvětově je známých přibližně 1 000 odrůd manga. Pro trh je důležitých asi dvacet odrůd, ostatní mají jen okrajový význam a spotřebují se v místě jejich pěstování. Mango se rozlišuje na 4 základní skupiny odrůd podle místa jejich pěstování - indické - východoasijské - karibské - floridské Na trhy v Evropě se dostávají manga z Floridy, ze střední a jižní Ameriky a Jihoafrické republiky. Asijské odrůdy, které mají menší a chuťově velmi dobré plody se v Evropě téměř neprodávají. Kent je nejvýznamnější odrůda manga v obchodní síti. Velké oválné plody mají zelenožlutou slupku, která se místy barví až do červena. Dužina je šťavnatá, sytě žlutá, sladká a velmi aromatická. Keitt se pěstuje v Izraeli a ve střední Americe, patří mezi nejžádanější manga na trhu. Plody jsou sladké, jemně aromatické, váží od půl do dvou kilogramů. Slupka je zelenožlutá, dužina žlutá. Manila je žádaná odrůda manga nejlepší kvality z Filipín. Plody srdcovitého tvaru mají žlutou barvu, jsou šťavnaté, mírně lahodně kyselé a příjemně aromatické. Haden se nejvíce pěstuje na Kostarice. Žlutočervené plody váží 500 až 700 gramů, dužina je žlutá, sladká a lehce nakyslá, ale velmi vláknitá. Tommy Atkins má oválné oranžovožluté až červené plody. Žlutá, sladká, jemně aromatická dužina nemá typickou mangovou příchuť. Thajské mango je zvláštní odrůda protáhlého tvaru, která má i v plné zralosti stále zelenou slupku. Dužina je žlutá s příjemnou a lehce nakyslou chutí. Zdraví a vitamíny Zdravotní účinky manga jsou poměrně velké. Mango dodá tělu energii, ochrání sliznice, pomáhá předcházet infekcím i nachlazení, uklidňuje mysl i tělo. Mango má vysoký obsah betakarotenu, vitamínů skupiny B, C a E. Obsahuje také velké množství draslíku a další minerální látky - vápník, hořčík, železo, mangan, zinek a měď. Důležité je i poměrně značné množství vlákniny. Vitamíny skupiny B například pozitivně ovlivňují metabolismus, posilují nervový systém, působí proti únavě, mají vliv na správnou funkci svalů... Vitamín C zvyšuje obranyschopnost organismu, pozitivně ovlivňuje imunitní systém, krevní oběh a hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín E je další významný antioxidant, který chrání před působením škodlivých látek a pomáhá je odstraňovat z těla. Především hořčík draslík a fosfor v kombinaci s ostatními minerálními látkami podporují metabolismus a zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů. Vláknina pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi, ale je důležitá i pro trávení a správnou funkci zažívacího ústrojí. Má mírné laxativní účinky. Použití manga v gastronomii Mango se konzumuje především syrové, ideálně mírně vychlazené. Plod je vhodný k jídlu, pokud je měkký na dotek. Před konzumací je nutné mango zbavit slupky a odstranit z něj pecku. V studené kuchyni je dužnina nakrájená na kousky nebo rozmixovaná na pyré případně dřeň vhodná do ovocných salátů, zmrzlinových pohárů nebo na dezerty. Mango se používá i v teplé kuchyni. Výborně chutná třeba s masem, šunkou nebo rybou, je vynikající v kombinaci s kari kořením, přidává se do čatní (mango chutney) Z manga se vyrábí chuťově zajímavé kompoty, zavařeniny a džusy. Nezralá manga se také suší a pak strouhají na prášek, který se nazývá Amchur (Amur). Přidává se do typických indických jídel a dodává jim jemnou kyselost. Mango je možné konzumovat i nezralé, zelené mango na Filipínách a Jávě jedí jako Evropané jablko. Mladé křehké listy stromu mangovník se dusí a přidávají jako příloha například k rybám. Mango se využívá i ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. Loupání zralého manga Plod podélně rozkrojíme na tři části, řezy vedeme co nejblíže kolem pecky, která zůstane v prostřední části. Z okrajových částí lžící, kterou vedeme těsně pod slupkou, opatrně vyjmeme vcelku dužninu. Z prostřední části s peckou slupku odkrojíme od dužniny, pecku vytlačíme vidličkou k pracovní ploše. Dužninu, která na semenu zůstane, oškrábeme nožem. Krájení dužniny Dužninu můžeme krájet na kousky, plátky nebo měsíčky, případně ji rozmixovat. Mango je možné nakrájet dekorativně. Z plodu i se slupkou odřízneme dvě okrajové části, a dužninu na ploché straně podélně a příčně několikrát nakrojíme tak, aby se neoddělila od slupky. Nakrojené půlky plodu obrátíme a servírujeme mango v podobě „ježka“, kdy jednotlivé nakrojené části se odebírají lžičkou přímo od slupky. Mangový sorbet pro 2 osoby je připravený za 10 minut. Dužninu zralého, oloupaného a odpeckovaného manga nakrájíme na menší kousky, které vložíme do mixéru. Přidáme k nim 3 lžíce moučkového cukru a šťávu z jedné limetky a vše důkladně rozmixujeme. Vzniklý krém dáme zmrazit. Sorbet se z mrazničky vyjme přibližně 30 minut před konzumací. Podává se nejlépe v širších pohárech, posypaný nastrouhaným kokosem a mandlemi. Jak a podle čeho vybírat Zralá manga se transportují pouze letecky, a to se odráží na jejich vyšší ceně. Proto se manga sklízejí i v polozralém stavu, a to i za cenu snížení kvality a chuti. V Evropě jsou proto k dostání nejčastěji plody polozralé a tak i málo šťavnaté. Cenově dražší mango v plné zralosti není ani příliš měkké, ani příliš tvrdé, je velmi šťavnaté a příjemně typicky mangově aromatické. Želatinová dužnina kolem pecky je znakem přezrálého plodu, ale nemusí vždy znamenat, že je chuťově špatný. Dohněda zbarvená dužnina znamená, že plody byly nesprávně skladovány, většinou ve větším chladu, než snesou. Spotřeba, zrání, skladování Zralá manga jsou určená k rychlé konzumaci a nedají se dlouho skladovat. Nezralé - polozralé - plody, které jsou nejčastěji k dostání, dozrávají v pokojové teplotě. Skladovat je můžeme maximálně týden v chladu. Plody vhodné ke konzumaci jsou na dotek měkčí, ale nesmí být až velmi měkké. Mango před konzumací zbavíme slupky a odstraníme z něj pecku. Zajímavosti Menší a chuťově mnohem lahodnější plody manga z Asie se na evropském trhu objevují jen minimálně. V Evropě se prodávají především manga, která byla vypěstovaná v Jihoafrické republice a na Floridě v USA. Jsou levnější a výrazně větší, ale na trh se dostávají v stádiu poloviční zralosti a to se pak negativně projevuje na jejich šťavnatosti, chuti i aroma. Aamchur je indické sušené mango v prášku. Tato přísada se dělá z nezralých plodů a používá se jako koření. Mango má příznivé účinky na barvu pleti a vlasů. Pomáhá spalovat tuky a výrazně potlačuje chuť k jídlu - je velmi vhodné při redukčních dietách. Léčivé účinky Mango je vzhledem k množství různých vitamínů, minerálních látek a vlákniny pro lidské zdraví velmi prospěšným tropickým ovocem. - má velmi velké antioxidační účinky - pozitivně ovlivňuje imunitní systém - upravuje hladinu cholesterolu v krvi - posiluje krevní oběh a činnost srdce - léčí šeroslepost i jiné poruchy zraku - významně upravuje metabolismus - působí i proti vzniku různých nádorů - má kladný vliv na nervový systém - aktivuje činnost mozku a nervových vláken - je prevencí proti různým infekcím a nachlazení - upravuje trávení a vylučování - působí proti fyzické i psychické únavě - má vliv na správnou funkci svalů Mango nemá v podstatě žádné prokázané nežádoucí účinky na lidské zdraví.  

ANANAS - latinsky Ananas comosus, známý také jako Pineapple, Nanas nebo Pina je velmi chutné a osvěžující exotické ovoce. Krásný, chutný, osvěžující, zdravý… Ananas je pro svůj nezaměnitelný vzhled, výraznou chuť i vůni a dokonce i částečné léčivé účinky právem považován za „krále“ tropického ovoce. Ananas je ideální konzumovat syrový, ale má mnohostranné využití v studené i teplé kuchyni, nasladko, naslano i na pikantní způsob. Původ a historie Ananas pochází z jižní Brazílie a Paraguaye, do Ameriky ho indiáni přivezli ještě dlouho předtím, než ji objevil Kryštof Kolumbus. Ten ananas v roce 1493 poprvé ochutnal na ostrově Guadaloupe a okamžitě se rozhodl ho přivést do Španělska. Odsud se pak díky mnohých mořeplavcům rozšířil v podstatě do celého světa. V r.1660 ho poprvé viděli v Anglii, Španělé ho v té době přivezli například na Filipíny i na Hawai. Podle dochovaných záznamů se už v r.1720 začal pěstovat i ve sklenících. Současnost Ananas se pěstuje ve 82 zemích světa v tropických a subtropických krajích. Největším producentem je americká Hawai s 12 % celosvětové produkce. Za ní jsou s 11% Filipíny a Thajsko, s 10 % Brazílie, a Čína. Mezi další přední producenty ananasu patří také Indie s 9 %, dále pak ještě Nigérie, Kostarika, Mexiko, Keňa a Indonésie. Celková roční produkce ananasu je přibližně 15 milionů tun, a vzhledem k poptávce se každý rok zvyšuje. Velmi oblíbená je v poslední době odrůda Extra Sweet, která byla pod názvem Del Monte vyšlechtěna na Hawaji. Vzhled, chuť, vůně… Ananas má oválný nebo válcovitý tvar a ostré listy. Kůra je tuhá a silná s typickou šestiúhelníkovou strukturou, má červenohnědou, žlutou, oranžovožlutou nebo i tmavě zelenou barvu. Dužina je převážně žlutá, velmi šťavnatá, s výraznou vůní a chutí, která je u správně zralého ananasu různá podle odrůdy od sladce kyselé až po velmi sladkou. Přezrálý ananas už má chuť nevýraznou a je příliš sladký. Velikost plodu ananasu je do 30 centimetrů, váha se podle odrůdy pohybuje od 0,5 až do 5 kilogramů. Odrůdy Ananas patří mezi citrusové plody a v současné době známe již více než 100 odrůd, které se rozdělují do několika skupin. Smooth Cayenne je na mezinárodním trhu s ananasem nejznámější a nejdůležitější odrůdová skupina. Válcovité plody váží 1,5 až 2,5 kilogramu, mají tmavožlutou až oranžovou barvu. Očka jsou plochá, dužina světle žlutá, a má sladkou až lehce nakyslou chuť. Manzana je skupina odrůd s většími válcovitými plody o váze kolem 2 kilogramů se žlutě načervenalou barvou. Amazonas je další odrůda s velkými plody. Dužina je velmi světle žlutá, někdy téměř bílá a má skutečně vynikající chuť. Pelorela patří mezi další oblíbené velkoplodé odrůdy. Abacaxi jsou tzv. španělské odrůdy se středně velkými plody. Queen je další skupina odrůd, které mají menší plody kuželovitého tvaru s oblými očky a trnitými listy. Tyto ananasy jsou velmi sladké a aromatické, dužina má zlatohnědou barvu. Zdraví a vitamíny Jedlá část ananasu obsahuje průměrně 86 % vody, 13 % sacharidů, 1,2 % vlákniny, 0,3 % bílkovin a 0,1 % tuků. Energetická hodnota je přibližně 200 kJ na 100 gramů syrové dužniny ananasu. Ananas obsahuje pro lidský organismus důležité minerální látky - např. vápník, železo, fosfor nebo draslík, dále vitamíny - vitamín A, thiamin B1, riboflavin B2, niacin a vitamín C, organické kyseliny - především kyselinu citronovou, maleinovou a tartarovou, a také cukry. Nejznámější látky, které ananas obsahuje, je enzym bromelin a biotin. Enzym bromelin štěpí bílkoviny na aminokyseliny a působí tak příznivě na trávení. Biotin má pozitivní vliv na růst a zdraví kůže, nehtů a vlasů. Obě látky společně podporují fermentaci uhlohydrátů, která se projevuje i na mírném úbytku váhy, lepší srážlivosti krve, snižování krevního tlaku, uvolňování svalstva a má i protizánětlivé účinky. Použití ananasu v gastronomii Ananas se konzumuje syrový, k dostání je ale i kompotovaný, jako marmeláda nebo lihovina. Velmi oblíbený je také ananasový džus, v kuchyni při přípravě různých jídel ananasová šťáva. Do ní se například nakládá maso, které je pak mnohem křehčí. Nejjednodušší je plod nakrájet na plátky, pak z kolečka odříznout slupku a vyříznout prostřední dřevnatou část. Je také možné odkrojit oba konce, okrájet slupku a potom nakrájet dužninu. Konzervovaný ananas ztrácí až polovinu svých účinných látek a tak je samozřejmě mnohem lepší konzumovat ananas čerstvý. Dá se výborně kombinovat s jiným ovocem v různých salátech, nebo přidávat do omáček. K spotřebě jsou vhodné pouze zcela zralé ananasy. Nezralé plody obsahují velké množství různých kyselin, které můžou dokonce poškodit zubní sklovinu, nebo i nepříjemně podráždit žaludeční sliznici. Loupání ananasu Nejjednodušší možností je odříznout listy, plod příčně nakrájet na plátky, z koleček odkrájet slupku a vyříznout prostřední tvrdou část Další způsob je, že odřízneme spodní i horní část a slupku ostrým nožem okrajujeme směrem shora dolů Ananas může být i atraktivní dekorací například na slavnostním stole nebo v míse se salátem. U plodu necháme listy, okrájíme slupku a tzv. očka, která jsou uspořádána v diagonálních řadách pilkovým nožem klínovitě vykrájíme. Ananas nejen zajímavě vypadá - ve spirálovém řezu vynikne i jeho jasná barva a uvolní se typická vůně. Jak a podle čeho vybírat Jen ideálně zralý ananas má svoji jedinečnou a vynikající chuť. Zralý ananas se pozná především podle intenzivní a typické vůni na stonku, a také že malé středové listy na horní části jsou snadno vytrhnout. Zralé plody mají na povrchu více než 20 % žluté barvy, ale spolehnout se jen na barvu není možné. Kvalitní ananas poznáme i podle svěžích zelených listů, lesklé slupky a také že plod nemá měkká místa. Ananasy, které jsou tzv. nazrálé, mají nazlátlé, oranžovožluté nebo červenohnědé zbarvení. Ananas má velký obsah vody, a tak by měl být přiměřeně těžký vzhledem k jeho velikosti. Nekupujte ananas, který má měkká místa. Spotřeba, zrání, skladování Zralý ananas je dobré spotřebovat co nejrychleji, nezralý plod s listy můžeme nechat zrát až 2 týdny v pokojové teplotě,. Ananas nikdy neskladujeme v teplotách nižších než 15 stupňů, protože pak se na jádru vytvoří hnědé skvrny. Ideální skladovací teplota je 10 až 15 stupňů C. Ananas je i přes tvrdou slupku velmi citlivý na tlak. Léčivé účinky Ananas má mnoho pozitivních účinků na lidský organismus. - zlepšuje zlepšení a zefektivnění štěpení bílkovin v lidském těle, pomáhá při tvorbě svalové hmoty a zlepšuje fyzickou výkonnost - chrání před bakteriemi a parazity ve střevech, ulevuje slinivce břišní, pomáhá při střevních poruchách a průjmech - má čistící a detoxikační účinky, brání nadměrnému zadržování vody v těle, odvodňuje a odbourává otoky - pomáhá spalování nadbytečných tuků - působí podobně jako nesteroidní protizánětlivé léky typu Acylpyrinu nebo Ibuprofenu - napomáhá rozpouštět krevní sraženiny, je vynikající pro osoby náchylné na trombózy a infarkty - přikládáním vatového tampónu namočeného v ananasové šťávě se odstraní nebo zmírní pigmentové skvrny na kůži - pomáhá odstranit následky slunečního úžehu - plátek ananasu odstraní tzv. pálení žáhy Ananas může mít u citlivějších osob i nežádoucí účinky. Plody totiž obsahují malé množství síry, které může vyvolat bolesti hlavy, šťáva pak podráždění kůže, a protože obsahuje mírně leptavou kyselinu glykolovou, je třeba před ní chránit i oči.  

BROSKEV - plod Broskvoně obecné, latinsky Prunus persica - je ovoce krásné na pohled, chutné a navíc ještě zdravé.. Zdraví i krása… V Číně je broskev symbolem dlouhého života. Byla prý pokrmem nesmrtelných… V Japonsku se zase podle legendy z broskve plující v řece Momorato zrodil odvážný bojovník se zlem… Broskve tedy patří dokonce i ke kulturním tradicím. Původ a historie S broskvovým květem se setkáváme v japonských i čínských kulturních tradicích. Kdysi vládlo přesvědčení, že broskve mají původ v Persii - dnešním Iránu, ale později se prokázalo, že pocházejí z Číny, kde je znali už před čtyřmi tisíci lety. Až později se z Číny dostaly po tzv. Hedvábné stezce do Persie a dalších oblastí Středozemního moře. V Římě broskve nazývali perská jablka a právě Římané je později rozšířili do dalších oblastí. V 16. století je také poprvé ochutnali i ve Velké Británii a ve Francii, a dobyvatelé ze Španělska je v 17. století dovezli do Ameriky, kde se jim především v Texasu a v Kalifornii díky výhodným klimatickým podmínkám začalo velmi dobře dařit. Ve Francii také v té době začali s jejich ovocnářským šlechtěním. V našich zemích jsou první dostupné údaje o pěstování broskví ze 16. století na Litoměřicku, na Moravě pak z 18. století. Už v 16.století se broskvoně pěstovaly i na Slovensku. Současnost Největšími producenty broskví jsou Itálie, Španělsko a Řecko, ale také Čína, Francie, Turecko, Chile, Argentina, Austrálie, Maroko a Jihoafrická republika. Na trh významně pronikají i Kanada a USA, kde se broskve pěstují především ve státech Kalifornie, Jižní Karolína a Georgie. Tyto pěstitelské oblasti jsou logické. Broskve sice snesou poměrně nízké teploty, ale ne v době květu, a pro zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. V období od dubna do května jsou broskve nejčastěji ze Španělska a Maroka, od června do září nejvíce broskví dodávají země z jihu Evropy a Francie, v zimních měsících pak trh zásobují především Chile a Jihoafrická republika. Vzhled, chuť, vůně… Plody broskve mají tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny. Některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Pro broskve je typická sametová jedlá slupka s narůžovělou až načervenalou barvou a drobným chmýřím, které se odstraňuje omytím. Dužnina je tvrdá nebo měkká, díky vysokému množství vody a cukrů vždy sladce osvěžující. Podle odrůdy má dužnina barvu žlutou, bílou nebo načervenalou. Uprostřed dužniny je pecka. Odrůdy V současnosti známe přibližně 2 000 odrůd. Šlechtění broskví se nejvíce věnují ovocnáři v Itálii a ve Francii. Broskve se dělí na dvě základní skupiny - oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - neoddělitelné od pecky- odstranění pecky je náročnější Broskve neoddělitelné od pecky se pak dále dělí na bělomasé, žlutomasé a červenomasé - tzv. „krvavé“. Specifickým druhem je koblihová broskev, která svým tvarem připomíná americkou koblihu. Nejznámější odrůdy: Zlaté broskve jsou velmi šťavnaté a nízkokalorické, velké a červené. Nejvíce účinných látek obsahuje jejich slupka. Arnaut má atraktivní červenou barvu slupky a zářivě žlutou šťavnatou dužninu, která se velmi dobře oddělujeme od pecky Barbara se vyznačuje velkými plody se šťavnatou dužinou, která je sladká a zároveň jemně kořeněná. Pecka se snadno odděluje. Primerose je raná odrůda se snadno oddělitelnou peckou a bělomasou vláknitou šťavnatou dužninou. Červená vínová pochází z Německa a má výrazně červenou mramorovanou dužninu. Flavorcrest je středně až velkoplodá poloraná odrůda se žlutou dužninou a výraznou vůní. Springcrest má poměrně nevýraznou chuť. Žlutá vláknitá dužnina se snadno oddělí od pecky. Maycrest se pěstuje v Itálii a ve Španělsku. Plody této velmi rané žlutomasé odrůdy jsou středně velké. Grenadix má původ ve Francii. Slupka je červeně mramorovaná, dužnina bílá s nevýraznou a málo sladkou chutí. Rich Lady je poloraná odrůda z Francie s velkými plody se žlutou dužninou, která se snadno odděluje od pecky. Má velmi příjemnou typicky broskvovou ovocnou chuť. Red top se vyznačuje žlutou šťavnatou a sladkou dužninou. Tato polopozdní odrůda je velmi oblíbená ve Francii. Suncrest pochází z USA. Má středně velké plody se žlutou dužninou, uchovává si své aroma i při delším uskladnění. Junegold je raná odrůda z USA s načervenalou slupkou, výrazně žlutou a šťavnatou dužninou s mírně Redhaven má mírně aromatickou žlutou dužninu, která se snadno oddělí od pecky. Plody této americké polorané odrůdy jsou červené. Dixired je poloraná broskev z Ameriky. Má sytě žlutou dužninu, která se od pecky odděluje obtížněji. Hale s pevnou žlutou dužninou dobře oddělitelnou od pecky pochází z USA. Je to pozdní odrůda s velmi příjemnou chutí. Zdraví a vitamíny Plody broskví obsahují až 88 % vody a jen 9 % cukrů. Jsou velkým zdrojem mnoha minerálů a vitamínů. Obsahují například velké množství železa, ale také draslík, vápník, sodík nebo horčík, které pozitivně působí na duševní pohodu, ale podporují například i činnost ledvin. V broskvích je také vitamín C, provitamín A a vitamín B3. Broskve obsahují i důležité flavonoidy, které zvyšují účinnost vitamínu C a díky kterým mají žlutou až oranžovou barvu. Konzumace 100 gramové broskve se slupkou pokryvá 75 procent doporučené denní dávky vitamínu C. Vitamíny řady B mají pozitivní vliv na nervový systém. Broskve jsou vhodné i pro redukční diety, protože 100 gramů má hodnotu pouhých 219 kJ a vzhledem k vysokému obsahu vlákniny působí příznivě na trávení. Broskve by se ale neměly konzumovat jako dezert, protože podporují chuť k jídlu. Použití broskví v kuchyni Broskve se konzumují syrové, nebo se z nich připravují kompoty, marmelády, džemy a šťávy. Vzhledem k jejich aromatické chuti se velmi dobře hodí k přípravě sladkých jídel, dezertů. salátů, předkrmů a nápojů. Stále častěji se ale používají i tepelně zpracované jako příloha například k masům. Broskve se využívají i jako významná aromatická složka v potravinářském průmyslu při výrobě sladkých šťáv, jako příchutě do nápojů a minerálních vod, čajů nebo žvýkaček. Vyrábějí se z nich i destiláty – např. Persiko, který obsahuje jejich roztlučená jádra nebo bulharský likér zlatavě žluté barvy a sladké broskvové chuti Praskova. Na kolečka nakrájené plody lze snadno usušit Své uplatnění broskve našly i v kosmetickém průmyslu. Pleťové masky z jejich rozmačkané dužiny dodávají pokožce svěží vzhled a byly používány už v dávných dobách. Broskve a jejich aroma jsou i v některých parfémech. Loupání broskví Broskve se nejdříve na krátkou dobu ponoří do vařící vody a pak z nich lze slupku snadno stáhnout malým ostrým nožem. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu broskví můžeme jejich kvalitu poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme broskve nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani broskve velmi tvrdé, zelené a nezralé. Polozralé broskve je možné nechat doma dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé zralé broskve nemají dlouhou trvanlivost. Tvrdost plodu je závislá na jeho zralosti. Málo zralé plody jsou tvrdší, zralejší naopak měkčí a také sladší. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě, zralé lze skladovat 3 až 5 dní na chladném místě. Broskve neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Zajímavosti V mnoha kulturách jsou broskve symbolicky spojovány už od dávných let s ženskou krásou. Z broskví se vyrábí i různé likéry. Velmi oblíbený je například francouzský Pecher Mignon, vyráběný z bělomasých broskví. Olejnatá jádra broskví se v průmyslové výrobě využívají jako náhražka mandlí. Léčivé účinky Broskve mají mnoho zdraví prospěšných vlastností - posilují imunitní systém, činnost srdce, krevní oběh a cévy - podporují činnost ledvin, odvodňují - mají kladný vliv na nervovou soustavu a psychiku, uklidňují a snižují nervozitu - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci zralých broskví ve větším množství se mohou projevit nežádoucí účinky ve formě průjmu . Žaludeční problémy mohou nastat při konzumaci nezralých plodů.