Ovoce

GRANÁTOVÉ JABLKO - latinsky Punica granatum, anglicky pomegranate, francouzsky grenade, německy Granatapfel nebo španělsky granada - je plod keřovité rostliny nebo stromu Granátovník obecný, která je také známá pod starším názvem Marhaník granátový. Krásné, chutné a zdravé… Granátové jablko má nezaměnitelný vzhled a aroma. Plod obsahuje několik stovek semeník a právě kvůli nim je granátové jablko považováno za symbol plodnosti. Jádra i listy totiž mají vysoký obsah rostlinných hormonů prospěšných ženám i mužům. Původ a historie Granátovník obecný – Marhaník granátový – má původ na malém ostrově Sokotra u pobřeží Somálska. Z něj se pak postupně rozšířil do Iránu, Persie a přední Asie, kde se objevila přibližně před 2000 lety. Později se začala granátová jablka pěstovat v celé oblasti Středomoří. Granátovníky údajně pěstoval ve své zahradě král Šalamoun, v antickém Řecku byla granátová jablíčka zasvěcena bohyním Héra a Afrodita, prorok Mohamed je doporučoval jíst, protože údajně zbavují lidi závistivosti… Současnost V současnosti se granátová jablka pěstují nejvíce v tropických a subtropických oblastech - ve Středomoří, ,dále v Indii, Argentině, USA a v celé Asii. Za nejkvalitnější se považují plody z Iránu, hlavními producenty v Evropě jsou Španělsko a Turecko. Vzhled, chuť, vůně… Granátové jablko je ovoce s nezaměnitelným vzhledem, chutí i vůní. Plody jsou kulaté s šestiúhelníkovým tvarem, mají průměr až 12 centimetrů a váhu až 750 gramů. Jejich barva je žlutá až temně rudá. Pod tvrdou slupkou najdeme 6 až 12 pouzder, ve kterých jsou semena obalená sladkou bílou, růžovou nebo tmavě červenou dužinou. V jednom plodu může takových semínek být až 600 kusů. Semena připomínají svým vzhledem malé korálky nebo granáty, a proto jablko dostalo název granátové. Chuť granátových jablíček je podle druhu a místa pěstování různá - plody můžou být jak velmi sladké, tak sladkokyselé ale i poměrně ostře kyselé. Sladkokyselá chuť je však nejčastější. Granátová jablka rostou podle odrůdy na stromech nebo keřích Granátovník obecný, které dosahují výšky 2 až 6 metrů a dožívají se až 200 let. Keře jsou husté, stromy mají kroucený kmen. Listy jsou celokrajné a řapíkaté, květy nádherně červené. V současné době se granátová jablka pěstují i jako okrasné dřeviny. Odrůdy Granátová jablka mají poměrně mnoho různých odrůd. Některé nové odrůdy se pěstují pro okrasu. Pro potřeby trhu se rozdělují především podle země původu. Irán - Granátová jablka z této země jsou poměrně velká, mají příjemně voňavou dužninu a obsahují malé množství pecek, některá dokonce nemají pecky téměř žádné. Na trhu jsou nejžádanější. Španělsko, Turecko - Plody z těchto zemí jsou středně velké až velké, obsah pecek je různý. Granátová jablka z této produkce jsou nejčastější na trhu v Evropě. Řecko, odrůda Toyosho - Nenáročný druh, který lze pěstovat i v domácnostech. Naroubované na kmínku v plném květu je velmi dekorativní. USA, Kalifornie, odrůda Wonderful - Nejznámější americká odrůda, která se v omezeném množství dováží i do Evropy Česká republika, odrůda Nana - Zakrslá vyšlechtěná spíše dekorativní odrůda, vhodná pro pěstování v našich klimatických podmínkách. Zdraví a vitamíny Granátová jablka obsahují 77 % vody, velké množství vitamínů B1, B2, B3, dále vitamín C a E, v menším množství i provitamín A. Najdeme v nich také značné množství sodíku a draslíku, dále fosfor, chlór, mangan, křemík, zinek, vápník, magnézium, železo a měď. Důležitou složkou jsou i kyseliny citronová a jablečná, a také potasium - látka nezbytná pro tvorbu a přenos nervových impulsů a aktivitu svalů. Jablka jsou bohatá i na vlákninu a flavonoidy - barviva s antioxidačními účinky, a také na protizánětlivé a antioxidační třísloviny. Slupka i vnitřní přepážky mají vysoký obsah hořkých a trpkých látek charakteru polyfenolů, jako je například kyselina taniová, které mají tzv. „stavěcí“ účinek. Jedlé části naopak působí projímavě. Polyfenoly jsou zdrojem hlavního protizánětlivého a antioxidačního účinku, který se posiluje ještě přítomností vitamínu C. V jádrech plodů a listech rostlin je vysoký obsah rostlinných hormonů prospěšných pro muže i pro ženy, které zároveň působí i jako antioxidanty. Obsahem antioxidantů je šťáva granátových jablek vynikající při prevenci a léčbě nemocí horních dýchacích cest a eliminuje zátěž organismu, způsobenou špatným životním prostředím. Vzhledem k vysokému množství hořčíku, draslíku a sodíku je šťáva velmi vhodná pro těžce pracující a osoby, které pracují v horku, kde vylučováním potu a vyšším příjmem tekutin ztrácí z těla minerály. Je také vynikající pro sportovce. Granátová jablka díky velkému množství železa a mědi v kombinaci s vitamínem C působí velmi významně proti chudokrevnosti. Cukry, které granátová jablka obsahují, nezvyšují hladinu krevního cukru a šťáva je tak vhodná i pro diabetiky. Podle mnoha různých odborných lékařských výzkumů fenolické látky, které granátová jablka obsahují, fungují jako výborná přírodní prevence rakoviny prsu, prostaty a dalších nádorů, na kterých bujení se podílejí estrogeny. Výzkumy prokázaly, že jablka skutečně obsahují účinné látky, které omezují buněčné bujení a s největší pravděpodobností i ničí u rakoviny prsu a prostaty rakovinotvorné buňky. Použití granátového jablka v kuchyni Z rosolovité hmoty čerstvých plodů granátových jablek, která obklopuje semena, se využívá především nakyslá šťáva, obsahující červené barvivo. Vyrábí se z ní různé koktejly a džusy, nejznámější je orientální alkoholický nápoj šerbet. Poměrně populární je také sirup grenadina, který se přimíchává do různých nápojů. Kvašené nápoje působí příznivě na organismus při žaludečních potížích. Šťáva se samozřejmě pije i samotná. Je to sytě červený nápoj, podávaný chlazený. V studené kuchyni se šťáva granátových jablek přidává do ovocných salátů a sorbetů. V teplé kuchyni se využívá do některých pikantních pokrmů, k drůbeži, grilovaným masům a rybám. Z granátových jablek se připravuje vynikající marmeláda, jsou ale i oblíbená ozdoba ovocných a zmrzlinových pohárů V Asii se granátová jablka využívají i jako koření. Pro tento účel se nejlépe hodí divoce rostoucí rostliny především z úpatí Himaláje. Granátová jablka poměrně hodně využívá kosmetický průmysl, protože díky svému složení mají příznivý vliv především na pleť a vlasy. Z Granátovníku se nevyužívají jen plody, ale i celé rostliny. Z listůa slupek nezralých plodů se vaří velmi osvěžující natrpklý čaj. Z kořenůa kůry se vyrábí barvivo, kterým se v Orientu barví koberce, a používají se také v lékařství, protože jsou bohaté na taniny. Tvrdé a žluté dřevo je velmi oblíbené u řezbářů, truhlářů a stavitelů. Příprava před použitím Nejlepší způsob konzumace je granátové jablko rozkrojit a lžičkou vybírat semínka. Druhým způsobem je plod několikrát stisknout, pak do něj udělat dírku a šťávu vypít brčkem. Další možností je jablko několikrát stisknout, klínovitě nožem vykrojit místo kolem kališních lístků a pak plod rozlomit - jadýrka z něj vypadnou. Šťávu z jablka lze také vymačkat v odšťavňovači podobně jako citrusové pl Jak a podle čeho vybírat Granátová jablka v našich obchodech jsou málokdy opravdu vyzrálá a kvalitní. Vybíráme zásadně jen plody, které nejsou omačkané, otlučené nebo jinak poškozené. Slupka musí být pevná, hladká a lesklá, jablko má při poklepání vydávat kovový zvuk. Při nákupu je dobré se zaměřit i na zemi původu a datum sklizně. Nejlepší granátová jablka pocházejí z Iránu, na evropském trhu jsou nejčastěji k dostání jablka ze Španělska a Turecka. Sklizeň probíhá v září až listopadu. Spotřeba, zrání, skladování Granátová jablka se dají skladovat poměrně dlouho. Mají silnou kožovitou slupku, jablko si ale zachová svoji šťávu, i když slupka ztvrdne. Čerstvé plody vydrží v chladničce i několik týdnů. Zajímavosti V Orientu je granátové jablko od dávných dob symbolem nesmrtelnosti a smyslnosti. Z jednoho kilogramu plodů granátových jablek lze získat minimálně půl litru šťávy, která je velmi chutná, čistě přírodní a zdravá. Při zpracování šťávy je nutné dávat pozor na potřísnění, protože skvrny se velmi špatně odstraňují. Z granátových jablek se vyrábí speciální „Elixír Dr. Jacoba“. Vitální látky v něm mají 50 až 70 x větší antioxidační účinek než červené víno nebo zelený čaj. Elixír má také velmi vysoký obsah hodnotných polyfenolů. Doporučená dávka je 1 až 2 lžíce denně. Na jednu láhev tohoto elixíru se použije 50 kusů čerstvých plodů. Tento 96 procentní koncentrát šťávy granátového jablka je doplněn o silný koncentrát aroniové šťávy, esence plodů a květů granátových jablek, dále o pektiny a kyselinu mléčnou. Pravidelné pití džusu z granátového jablka - může významně zpomalit rakovinu prostaty a prsu - snižuje riziko degenerativních a kardiovaskulárních chorob - zpomaluje stárnutí Léčivé účinky Šťáva z granátových jablek má poměrně velké antioxidační, čistící a protizánětlivé účinky, chrání srdce, mozek i klouby a pomáhá upravovat zažívání. - Přispívá k celkovému posílení organismu - Odstraňuje problémy s impotencí, protože obsahují antioxidanty, které působí na prokrvení - Snižuje riziko srdečních chorob. - Působí jako prevence rakoviny prostaty a prsu. - Příznivě ovlivňuje zažívací trakt - ulevuje organismu například při průjmech, střevních katarech, žaludečních vředech, nadýmání, poruchách trávení, zánětech žaludku a střev, při překyselení. - Napomáhá detoxikaci - podporuje činnost jater, regeneruje krev a zlepšuje krevní oběh. - Podporuje oběh tekutin v těle a tím i funkci ledvin. Je vhodná při zvýšené koncentraci kyseliny močové v krvi, obezitě, vysokém tlaku a ledvinových chorobách. - Působí protizánětlivě a antisepticky - zejména při zánětech hltanu, lebečních dutin a chronických hnisavých zánětech ucha. - Snižuje hladinu cholesterolu v krvi, zabraňuje tvorbě tukových usazenin ve stěnách tepen a pomáhá tak předcházet jejich kornatění. - Chrání klouby a pohybové ústrojí - blokuje enzymy, které přispívají k degeneraci chrupavky při artritidě. - Posiluje obranyschopnost a imunitní systém, pomáhá předcházet výskytu mnohých nemocí - Diabetikům nezvyšuje hladinu krevního cukru - Chrání mozek novorozeňat před možnými ischemickými poškozeními v průběhu porodu, speciálně u předčasných porodů Granátová jablka můžou mít i nežádoucí účinky v podobě zácpy, pokud zkonzumujeme slupku nebo vnitřní přepážky plodu. Ostatní jedlé části můžou naopak při konzumaci většího množství způsobit průjmy.  

KAKI – latinsky Kaki, anglicky, německy i francouzsky kaki, italsky cachi - se také říká asijský nebo japonský persimmon, korejské mango, medové jablko i čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značkou pro kaki, které se nechává dozrát s pomocí chemických látek. Lahodné ovoce se zajímavou chutí Kaki je velmi lahodné tropické ovoce, v kterém se spojují ty nejlepší chutě, které v různých druzích ovoce jsou. V Japonsku je dokonce nejvíce oblíbeným ovocem. Plody ovšem musí být dokonale zralé, nezralé jsou velmi trpké. Původ a historie Kakipochází z oblastí jihovýchodní Asie – Číny a Koreje, a odsud se postupně rozšířilo do všech asijských zemí. I když se kaki pěstuje už přes 2000 let, bylo poprvé vědecky podrobněji popsáno až v roce 1780. Současnost Kaki v současnosti roste v subtropických oblastech celého světa, nejvíce samozřejmě v místech svého původního výskytu v Asii – Číně, Koreji a také v Japonsku. Pěstuje se ale také v Americe a v středomořské oblasti v Itálii, Španělsku, Izraeli a Albánii. Lze se sním setkat i v subtropických oblastech Ruska, zejména na pobřeží Černého moře a pod Kavkazem. Vzhled, chuť, vůně… Plody kaki svým tvarem připomínají rajče nebo i pomeranč. Velikost i tvar plodů se liší podle odrůdy – například virginiana má plody s průměrem 5 centimetrů, ale vyšlechtěné odrůdy mohou mít průměr až 15 centimetrů, hybridní okolo 10 centimetrů. Váha plodů se pohybuje od 200 gramů do půl kilogramu. U stopky plodu je výrazný kalich čtyř okvětních lístků Lesklá slupka, která se nekonzumuje, má jasně oranžovou barvu. Dužina zralých plodů má o světlejší oranžovou barvu než slupka a sladkou lahodnou chuť, která je podle stupně zralosti podobná broskvi a melounu s jemnou příchutí vanilky nebo může částečně připomínat i mrkev a dýni. Její měkká a připomíná marmeládu. Nezralé plody – především jejich slupka – jsou vzhledem k vysokému obsahu taninů nepříjemně trpké.   Strom, na které kaki rostou – tomel japonský – je opadavý, má velmi tvrdé dřevo, které je podobné dřevu ebenovému. V domovských oblastech svého výskytu dorůstá do výšky až 15 metrů a 15 metrů bývá i průměr koruny. V našich klimatických podmínkách jsou stromy výrazně menší. Listy jsou široké, oválné, mají krátké řapíky a tmavě zelenou barvu. Druhy a odrůdy Kaki má podle odhadů v současné době přibližně 200 odrůd, z nich je ale značné množství hybridy druhé i třetí generace. Některé odrůdy je možné pěstovat i v našich klatických podmínkách. Kaki churma je název používaný pro druh, který se rozděluje na dvě podskupiny, s které se na trhu objevují nejčastěji. První z nich je Sharon, který se nejvíce pěstuje v Izraeli a běžně se tam pro něj používá název „sharon fruit“, protože v hebrejském překladu kaki znamená lejno. Druhou podskupinou je Persimmon Plody Sharon Tomel japonský –Diospyros kaki – je základní druh, který pochází z Číny. Plody jsou větší, váží 120 až 400 gramů a mají prvotnřdí chuť i kvalitu. U nás se může pěstovat jen v teplejších oblastech. Tomel viržinský – Diospyros virginiana – pochází z východní části USA. Má menšé plody s průměrem maximálně 5 centimetrů. Je velmi odolný, snáší i mrazy – 25° Celsia a v našich podmínkách ho je možné poměrně úspěšně pěstovat. Tomel obecný – Diospyros lotus – se používá především jako podnož pro pěstování tomelu japonského. Black sapote – Diospyros digyna – je známý také jako „čokoládové ovoce“, protože jeho dužina je téměř černá a má čokoládovou příchuť. Nesnáší teploty pod bodem mrazu. Zdraví a vitamíny Plody kaki obsahují přibližně 66 procent vody. V dužině je v poměrně velkém množství vitamín C, který posiluje imunitní systém a působí preventivně proti mnoha chorobám. Z minerálních látek kaki obsahuje vápník, hořčík, fosfor, železo, měď, mangan a především draslík, který má kombinaci s ostatními látkami pozitivní účinky proti únavě, nervozitě a svalovým potížím. Kaki má i velmi mnoho vlákniny a je prokázáno, že významně pomáhá trávit tuky. Protože kaki je sladké ovoce, obsahuje až 20 procent cukrů - sacharidů v jednoduché formě, které jsou rychlým zdrojem energie. Energetická hodnota je 293 kJ – 70 kcal – na 100 gramů dužiny. Konzumace málo zralých plodů může mít za následek vznik specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku. Taniny, které nezralé kaki obsahuje ve velkém množství, totiž společně s žaludečními šťávami v žaludku vytváří lepkavou hmotu, která stmeluje nestrávené zbytky jídla. Použití kaki v gastronomii Kaki se konzumuje čerstvé, ale i sušené nebo proslazované – kandované. Konzumuje se především dužina, slupka se sice konzumovat může také, ale většinou se loupe. Dužinakaki se nejčastěji konzumuje čerstvá. Používá se i do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, sladkých omáček a rýžových jídel. Vyrábí se z ní i chuťově velmi zajímavý džem nebo marmeláda, želé i šťávy. V asijských zemích a především v Japonsku se patří mezi nejvíce oblíbené ovoce a suší se podobně jako fíky. Kaki samo o sobě má velmi lahodnou chuť, kterou je ale možné ještě vylepšit a zpestřit například pokapáním rumem, případně citronovou nebo limetkovou šťávou. Příprava kaki před použitím Před konzumací se plod oloupe jako jablko nebo rozřízne a dužina se vydlabe lžičkou podobně jako u kiwi. Trpkost nezralých plodů je možné odstranit zmražením – plod se může vložit do mrazničky nebo nechat na stromě až do prvních mrazů. Jak a podle čeho vybírat Plody kaki se sklízí kvůli dlouhému transportu ještě nezralé a nezralé se také většinou i prodávají. Ani nezralé plody ale nesmí být otlačené nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba a skladování Kupované kaki je většinou potřeba nechat ještě dozrát v pokojové teplotě položené v misce nebo košíku. Doba dozrání je přibližně dva týdny. Plody se konzumují, až když jsou skutečně měkké. Dužina, ale především slupka málo zralých plodů má velmi trpkou chuť, která je způsobena vysokým obsahem taninů, z některých odrůd ale taniny zmizí, když plod projde mrazem. Tento způsob se využívá především v Rusku, kde plod v zimě dají za okno - tím ho zbaví taninů a je sladký. Pěstování Některé odrůdy kaki je možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Semena v dovážených plodech většinou nejsou, ale dají se koupit, nejlepší ale je pořízení mladé naroubované rostliny. Naše letní podmínky v podstatě vyhovují i pro pěstování kaki ve venkovním prostředí. Většina odrůd snáší mrazy až do – 16° Celsia, pokud je k naroubování použitá podnož Diospyros lotus, snáší i mrazy – 22° Celsia, na podnoži Diospyros virginiana pak dokonce mrazy až do – 30° Celsia. Při delších obdobích větších mrazů se rostliny zakrývají. Pokud se pěstují odrůdy s nižší odolností proti mrazu, je vhodné jejich pěstování v květináčích a zazimování už při teplotách okolo – 1° Celsia. Do venkovního prostředí se pak přenáší brzy na jaře. V létě kaki vyžaduje pravidelnou menší zálivku a slunné místo. Půda by měla být dobře propustná a mít dostatek živin. Doba zrání plodů se u jednotlivých odrůd liší, rané začínají zrát už v září. Plody na stromě zůstávají i po opadání listů. Mohou se na něm nechat i přes první mrazíky a sklízet až o Vánocích, jejich kvalita se tím nijak negativně neovlivní. Mimo pěstování pro plody se kaki pěstuje i jako okrasná bonsai. Zajímavosti Do České republiky se před rokem 1989 plody kaki dovážely z Albánie a Itálie. Na podzim v roce 2008 se kaki dováželo ze Španělska z oblasti Valencie a na podporu jejich prodeje proběhla i rozsáhlá reklamní kampaň – například v pražském metru byly plakáty s motivem populární postavy Zorra s plodem kaki. Kaki se v poslední době začíná poměrně úspěšně pěstovat na Slovensku, kde se stalo velmi oblíbeným ovocem. Trpkost nezralých plodů je možné odstranit zmražením – plod se může vložit do mrazničky nebo nechat na stromě až do prvních mrazů. Léčivé účinky Dužina kaki -       má preventivní účinky proti mnoha nemocem -       posiluje imunitní systém -       pomáhá proti únavě a nervozitě -       pozitivně ovlivňuje pohybový aparát. -       pomáhá trávit tuky -       má kladný vliv na nervový systém -       je rychlým zdrojem energie Při běžné konzumaci zralých plodů kaki nebyly zaznamenány žádné výrazně nežádoucí účinky. Konzumace málo zralých plodů ale může mít za následek vznik specifických útvarů z nestrávených zbytků jídla v žaludku.

KARAMBOLA - latinsky Averrhoa carambola, anglicky collision, francouzsky collision , německy Kollision, italsky collisione - je exotické tropické ovoce atraktivního vzhledu, které se v posledních letech do Evropy dováží celoročně. Tropické dekorativní a chutné ovoce Karambola, které se také říká čínská hvězdice nebo malajská hvězda je velmi zdravé tropické ovoce příjemné sladce nakyslé chuti bez výrazného aroma. Má zajímavý dekorativní vzhled, pro který se v anglicky mluvících zemích nazývá starfruit – hvězdicové ovoce. Původ a historie Karambola pochází s největší pravděpodobností z Malasijského poloostrova nebo z Indie, kde se ve velkém množství pěstuje i v současné době. Odsud se postupně rozšířila do dalších oblastí tropického a subtropického pásma. Současnost V současnosti se karambola pěstuje především v jihovýchodní Asii, Africe, střední a jižní Americe a také v oblastech jižní části Pacifického oceánu. Největší podíl na jejím pěstování a vývozu do světa mají Brazílie, Izrael, Kolumbie, Thajsko a v USA stát Kalifornie. Karambola se sklízí během roku i třikrát a tak je k dostání ve všech zemích celého světa po celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Plody karamboly mají tvar hvězdice s pěti nebo šesti rameny, které mají ostré hrany. Velikost plodů se pohybuje od 6 do 15 centimetrů, váha je 50 až 100 gramů. Vnější slupka je průsvitná, hladká a voskově lesklá, zelená, žlutá nebo oranžová. Dužina plodů jantarové nebo žluté barvy je velmi šťavnatá, křupavá a křehká s jasmínovým aroma. Má sladkou a podle stupně zralosti zároveň jemně nebo mírně kyselou chuť, vzdáleně připomínající angrešt nebo jablka s citrusy. Kolem středu dužiny jsou malá semena, která sice nejsou jedlá, ale mohou se konzumovat přímo s dužinou. Plody se vyvíjí jen z malého počtu květů a rozříznuté na plátky vytvoří pro karambolu charakteristickou hvězdici. Stromy nebo větší keře karamboly s krátkým kmenem a rozvětvenou korunou jsou stále zelené a rostou do výšky 6 až 9 metrů. I když se jedná o subtropickou rostlinu, odolá v dospělosti teplotám do – 3° Celsia. Listy jsou dlouhé až 20 centimetrů a na konci mají krátkou špičku. Při delších obdobích sucha jich určité množství opadá. Listy vyrůstají z nových větví, otáčí se za sluncem a na noc se uzavírají. Mají většinou světle zelenou barvu, horní část je hladká, na spodní jsou jemné chloupky. Květy rostou v poměrně velkém množství z úžlabí listů. Mají světle fialovou barvu a průměr 6 milimetrů. Zdraví a vitamíny Plody karamboly obsahují různé druhy vitamínů - nejvíce vitamíny C a B1 - a také pro lidský organismus důležité antioxidanty. Je v nich i mnoho minerálních látek, z kterých je v největším množství zastoupený především vápník, ale i množství, v kterém obsahuje železo, hořčík a fosfor,je poměrně velké. Karambola obsahuje velmi málo cukru a energetická hodnota je poměrně nízká - 150 kJ, to je v přepočtu 35 Kcal na 100 gramů plodu. V plodech je v poměrně značném množství kyselina šťavelová, kterou obsahuje například i rebarbora, a tak by se karambola měla konzumovat jen v menším přiměřeném množství. Při nadměrné konzumaci může dojít k otravě, která se projevuje především toxickou encefalopatií nebo i poškozením ledvin. Obranou v takovém případě je okamžité podávání vápníku v rozpustné formě. Karambolu by neměli konzumovat osoby s onemocněním ledvin, protože kyselina šťavelová se špatně vylučuje a její vyšší koncentrace ještě víc ledviny poškozuje. Použití karamboly v kuchyni Dužina karamboly se nejčastěji konzumuje čerstvá. Přidává se do ovocných salátů, používá se i jako jedlé zdobení různých pohárů a nápojů. V některých receptech se dužina přidává i k osvěžení chuti do teplých jídel Šťáva se používá k čistění mosazi. Příprava karamboly před použitím Plody se konzumují i se slupkou. Před konzumací se z plodu odstraní hnědá žebra, plod se pak nakrájí na plátky a vzniknou charakteristické dekorativní hvězdice. Jak a podle čeho vybírat Vzhledem ke krátké době skladování se plody dováží nezralé. Pokud jsou v obchodě delší dobu a jsou přezrálé, mají povrchu malé hnědé skvrny. Pěstitelé a distributoři plody po sklizni velmi často voskují a tím zvyšují dobu jejich skladovatelnosti i v nich udržují vitamíny a další látky. Při nákupu je tedy nejlepší koupit takto ošetřenou karambolu. Zralý plod karamboly je žlutý s jemným odstínem světle zelené barvy. Žebra jsou světle hnědá. Spotřeba a skladování Karambolu je možné skladovat jen poměrně krátkou dobu. V pokojové teplotě plody poměrně rychle dozrávají a pak je nutné je ihned zkonzumovat. Plody, které jsou uskladněné v teplotě okolo 10° Celsia vydrží kvalitním stavu 4 týdny. Pokud je teplota 15° Celsia, doba se zkracuje na 3 týdny a při 21° Celsia už jen na 2 týdny. Plody se po sklizni také voskují. Tímto způsobem se jejich skladovatelnost významně prodlužuje a zároveň se ochraňuje obsah vitamínů a dalších látek. Pěstování Karambola se množí svými semeny a je možné ji vypěstovat i v našich podmínkách. Semena se nechávají po vyjmutí z dužiny vykvasit v malém množství vody, pak se pod tekoucí vodou propláchnou, důkladně zbaví všech zbytků dužiny, osuší a vysévají. Semena mají velmi dobrou klíčivost a vysévají se do běžného substrátu pro pokojové květiny, který se ale ještě míchá s pískem v poměru 3:1. Při klíčení by teplota měla být 25 až 30° Celsia. Karambola potřebuje poměrně hodně světla a tak je nejlepší ji umístit k oknům, která jsou jižním směrem. Proti slunci se chránit nemusí. Na zalévání je nejvhodnější dešťová nebo odstátá voda, měla by se zalévat mírně a pouze tak, aby kořenový bal nepřeschnul. Více vody potřebuje jen v době dozrávání plodů. Menší rostliny jsou velmi choulostivé na přesazování a nesnáší chemické postřiky. Karambola by měla mít po celý rok poměrně teplé prostředí. V letních obdobích ji v našich klimatických podmínkách stačí běžné teploty, v zimě je ale potřeba zajistit teplotu minimálně 22° Celsia. Dospělé stromky krátkodobě snáší pokles teplot pod – 3° Celsia, je ale nutné počítat s jejich mírným poškozením. Karambola vypěstovaná ze semen začíná plodit za 6 až 8 let po vysazení, dříve plodí roubované rostliny. Zajímavosti Obliba karamboly v zemích Evropy se zvýšila až v posledních letech vzhledem novým možnostem jejího dovozu a také poměrně přijatelné ceně. Léčivé účinky Dužina karamboly - pomáhá jako prevence proti mnoha nemocem - má velké antioxidační účinky - pozitivně působí na svaly, kosti a klouby Konzumace karamboly může vzhledem k vysokému obsahu kyseliny šťavelové způsobit vážné nežádoucí účinky u osob s onemocnění ledvin. Možná otrava se projevuje především toxickou encefalopatií, v některých případech ale může dojít i dalšímu poškození ledvin. Poměrně účinnou obranou je v takových případech okamžité podávání vápníku v rozpustné formě.    

KIWI - latinsky Actinidia chinensis , anglicky, francouzsky i italsky kiwi, německy Kiwi a čínsky Jang-Tao- je plod popínavé rostliny Aktínidie ovocná - Actinídia deliciosa. Kiwi je také známé jako Čínský angrešt, Zespri, opičí broskve nebo čnělkovec. Velký přírodní zdroj vitamínů… Konzumací jednoho plodu kiwi každý den upevníte svoje zdraví, omezíte únavu, posílíte imunitu… Původ a historie Kiwi má svůj původ v severozápadní Číně a původní název je Aktinidie čínská. Z Číny se rostlina rozšířila do Japonska a na Sibiř, v roce 1904 se první semena dostala i na Nový Zéland, kde o třicet let později vznikly první plantáže a byly také vyšlechtěny velkoplodé odrůdy. V padesátých letech 20. století se plody začaly exportovat z Nového Zélandu do Austrálie a USA. Na přání jednoho kalifornského obchodníka se hledal nový název pro toto nové atraktivní ovoce, a aktinidie byla přejmenována na kiwi, podle ptáka kiwi, který je symbolem Nového Zélandu. Kiwi se pak začalo pěstovat a konzumovat i v Evropě. První farmy vznilky kolem roku 1940 a v roce 1970 už kiwi rostlo na 1 200 hektarech. Vývoz počátkem 80.let byl přibližně 8 000 tun za rok. Současnost Kiwi je dnes známé a v obchodech běžně dostupné původně exotické ovoce. Vzhledem k rozšíření pěstování do nejrůznějších oblastí světa je čerstvé kiwi na trhu po celý rok. V současnosti se ročně sklidí na celém světě přibližně 900 000 tun plodů. Největšími producenty jsou Itálie a Nový Zéland, ve velkém se ale pěstuje i v Chile, ve Francii, v Řecku, Japonsku a USA. Protože „kiwi“ může být ovoce i pták, prodává Nový Zéland tyto plody pod značkou Zespri, která je také ochrannou známkou. Rozlišuje se tak i kiwi z této země od jiných pěstitelských států. Do České republiky se kiwi nejvíce dováží z Itálie, protože je levnější, dostupnější a dá se delší dobu skladovat. Kiwi se začíná pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Některé odrůdy můžou růst a plodit v oblastech, kde teplota neklesá pod - 10 stupňů Celsia, v chráněných jižních polohách nebo ve sklenících, kde nehrozí namrznutí výhonků nebo celkové vymrznutí rostlin. Ideální pro naše klima jsou drobnoplodé odrůdy, které snáší poklesy teplot i pod - 25 stupňů Celsia, některé dokonce krátkodobě vydrží i - 40 stupňů. Jejich plody jsou menší a konzumují se i se slupkou, která je hladká a bez ochlupení. Vzhled, chuť, vůně… Plody kiwi mají válcovitý tvar, měří 5 až 8 centimetrů a váží do 100 gramů. Jedlá tenká, drsná a ochmýřená.slupka je zpočátku zelená, s přibývající zralostí se barva mění na rezavě hnědou. Uvnitř jsou černá jedlá semínka, paprskovitě uspořádaná v párech mezi jemnými středními lamelami, které začínají ve světlém středu. Dužina má zelenou barvu. Plody kiwi jsou tvrdé, s postupem zrání měknou. Jsou velmi citlivé na tlak a omačkání. Chuť kiwi se většinou přirovnává rekombinaci jahod, ananasu a banánu. V současné době se dá mimo tradičního zeleného kiwi v některých zemích kupit i kiwi zlaté. Od původního se neliší jen jinou barvou dužiny, ale i tvarem Špička proti stopce je kulatější a tvar víc připomíná vejce nebo i hrušku. Chloupky na slupce jsou téměř neznatelné a je jich také mnohem méně. Zlaté kiwi je mnohem citlivější na poškození a také dřív dozrává. Chuťově je sladší, méně kyselé a jemnější než kiwi zelené. Náklady na pěstování, sklizeň a dopravu jsou ale vyšší a tak je zlaté kiwi také dražší. Rostlina, na které se kiwi rodí, je teplomilná, buně rostoucí a popínavá, dvoudomá a opadavá. Průměrná velikost je 8 metrů, některé druhy ale dosahují délky až 30 m. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, plstnaté, na vrcholu zašpičatělé velké až 20 cm. Květy kiwi jsou bílé až žlutavé. Vykazují znaky obou pohlaví, ale tyčinky jsou málo funkční, protože jejich pyl je klíčivý jen zřídka. Samčí květy jsou drobnější a nejčastěji vyrůstají po třech z úžlabí listů. Existují i samosprašné odrůdy. Kvete v květnu až červenci. Odrůdy Kiwi je poměrně „mladé“ ovoce, a tak je jeho šlechtění teprve vlastně na začátku. I tak se ale v současnosti již druhy kiwi dělí do několika skupin, které vycházejí především z jeho barvy. Zelené kiwi - „tradiční“ je původní odrůda. Má oválný tvar, zelenou dužinu, při uzrání hnědou ochmýřenou slupku. Chuť je sladce kyselá. Zlaté kiwi - medové, gold kiwi tvarem více připomíná vejce, dužina má zlatavou barvu, slupka je méně ochmýřená. Chuťově sladší a jemnější než zelené kiwi, obsahuje i více vitamínu C a E. Je citlivé na poškození. Červené kiwi - kiwi z Hoygyangu je málo známá odrůda se zelenožlutou barvou slupky a červenou dužinou kolem bílého středu. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Hayward je odrůda původního zeleného kiwi, která je na celém světě nejvíce pěstovaná a známá. Má vynikající chuťové vlastnosti a dlouhou trvanlivost. Zespri Gold je odrůda zlatého kiwi, pocházející z Nového Zélandu. Plody jsou chutné, šťavnaté a velmi sladké. Minikiwi je zimovzdorná odrůda s neochmýřenými zelenohnědými plody velikosti angreštu a zelenou dužinou. Obsahuje podobně jako citrony velké množství vitamínu C - 60 až 80 mikrogramů na 100 gramů plodu, je přitom ale méně kyselé než tradiční velké odrůdy kiwi. Odrůdy vhodné k pěstování v České republice: Pro pěstování kiwi v klimatických podmínkách České republiky se hodí drobnoplodé odrůdy, které snášení pokles teploty až pod - 25 stupňů Celsia. Jejich plody jsou menší než klasické kiwi a mají jednou slupku, která je hladká a bez ochmýření. Obsahují mnohem víc vitamínu C než původní odrůdy s většími plody, jsou vhodné jak k přímé konzumaci, tak do ovocných salátů. Actinidia stříbrtná má válcovité plody o šířce 3 cm. Obsahuje nejvíce vitamínu "A" ze všech druhů kiwi. Rostlina snáší nejnižší teploty - 30°C. Kvete v červnu a není tak ohrožována pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Je to velice dekorativní rostlina s výhonky dlouhými 1,5 až 2 metru a listy stříbřité barvy, které se ve větru zdaleka lesknou.. Actinidia kolomikta je liána s výhonky dlouhými 4 až 6 metrů. Má pestře zbarvené listy, které jsou zpočátku krémově žluté a později se mění na karmínově červené. Oválné plody velké asi 2,5 cm mají zelenožlutou barvu a dozrávají v srpnu. I tato rostlina přežívá teploty - 25 °C. Actinidia arguta není tak odolná jako Actinidie kolomikta, spolehlivě však snáší mrazy do - 25 °C. Oválné zelenožluté plody velikosti asi 2,5 cm dozrávají na přelomu září a října. Vytváří výhonky dlouhé až 10 metrů s ročním přírůstkem okolo 1 metru. Rostliny mají lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žluta. Zdraví a vitamíny Kiwi obsahuje především velké množství vitamínu C. Najdeme v něm ale i poměrně hodně vitamínu E, dále vitamíny B1 a B2, A a D, karoten, bílkoviny, vlákniny, cukry a minerální látky - hořčík, draslík, vápník, železo a fosfor. V plodech jsou zastoupeny i různé ovocné kyseliny. Obsahem 1 miligramu vitamínu C na 1 gram plodu pokrývá konzumace jednoho kusu kiwi doporučenou denní dávku tohoto důležitého vitamínu. Je to významný antioxidant, pomáhá zvládat stresy, zvyšuje schopnost soustředění a podporuje tvorbu pozitivních hormonů. Vitamín C v kombinaci s hořčíkem, který také kiwi obsahuje, nejen posiluje imunitní systém a podporuje látkovou výměnu, ale také zpevňuje cévy a žíly i zlepšuje vidění. Kiwi má i velké množství vitamínu E, který má také antioxidační účinky. Vzhledem ke kombinaci a množství všech pro zdraví důležitých látek, které kiwi obsahuje, je konzumace tohoto ovoce vynikající pro zdravou funkci srdce a svalů, při paradentóze a krvácení z dásní a také při prevenci i léčbě nachlazení a chřipky. Kiwi by neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, protože plody obsahují vyšší množství šťavelanů. Kiwi se využívá i k zevnímu použití. Vyrábí se z něj například léčivé masti, které jsou vhodné na malé jizvy, uzliny nebo vyrážky. Kiwi vyhlazuje, osvěžuje, dodává pružnost a dokáže odstranit barevné nerovnosti kůže. Dokáže regulovat produkci enzymu, který určuje zbarvení pokožky a tak se používá i k odstranění pigmentových skvrn. Ovocné kyseliny obsažené v kiwi posilují přirozenou strukturu vlasů, které jsou pak pružné, lesklé a jemné na dotyk a plody se proto používají i při výrobě vlasových šamponů. Zdraví prospěšné látky jsou v zelených i žlutých ( zlatých ) plodech obsahově téměř stejně, jen vitamínu C a E žluté plody obsahují více. Není v nich ale změkčovací enzym actinidin, který způsobuje štěpení bílkovin. Použití kiwi v gastronomii Kiwi chutná nejlépe čerstvé. Konzumovat se může vcelku, oloupané a nakrájené na plátky nebo po rozkrojení lžičkou. Podobně jako u mnoha jiných druhů ovoce ale oloupáním kiwi ztrácí mnoho významných látek. Používá se do salátů nebo k zdobení ovocných pohárů a moučníků. Není dobré ho používat v dezertech, které obsahují mléko nebo mléčné výrobky, protože obsahuje tzv. změkčovací enzym actinidin. Přesto se ale v kombinaci se šlehačkou používá na zákusky. Kiwi je díky enzymu actinidin využít pro zvýšení křehkosti masa při jeho tepelné úpravě - maso se několik minut před pečením, smažením nebo grilováním potře řeznou plochou rozkrojeného plodu. Z kiwi se vyrábí chutné jogurty nebo zmrzlina, ale také kompoty, marmelády nebo džusy. Používá se i do různých nápojů a koktejlů. V těchto případech je ale dobré kiwi oloupat, protože ze slupky se po rozmixování uvolní hořké látky, které sice nejsou zdraví škodlivé ani nejedlé, ale způsobují nepříjemnou chuť. Kiwi se využívá ve farmaceutickém a také v kosmetickém průmyslu. Vyrábějí se z něj léčivé masti, přidává se do různých krémů a šampónů na vlasy. Loupání kiwi Plody mají zdravotně nezávadnou jedlou slupku, kterou většina lidí před konzumací oloupe. K oloupání lze použít škrabku na brambory nebo loupací nůž. Kiwi tím ale ztrácí mnoho hodnotných látek. Jak a podle čeho vybírat Kiwi je ovoce, které se v současné době prodává celoročně. Sklízí se a distribuuje nezralé, dozrává postupně. Opravdu kvalitní plody pocházejí z Itálie a Nového Zélandu, proto je dobré se odívat na zemi původu, ale také datum sklizně a distribuce. Plod bychom měli při výběru jen lehce ohmatat. Příliš tvrdé kiwi je nezralé, má méně šťávy, je kyselejší a slupka je tuhá. Pokud takové kiwi koupíme, musíme ho nechat ještě dozrát. Měkké kiwi nemá význam kupovat, pokud ho chceme k přímé konzumaci. Je ale vhodné pro výrobu marmelády. Nekupujeme ani plody omačkané nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Kiwi je běžně v obchodech celý rok a tak není potřeba ho nakupovat ve větším množství a skladovat. Pokud ho ovšem chceme skladovat, tak při teplotě kolem 1 stupně Celsia a vyšší vlhkosti vzduchu vydrží až 5 týdnů. Nezralé a tvrdé kiwi můžeme nechat v teple dozrát, až změkne. Plody jsou citlivé na tlak, omačkání jejich zrání nijak neurychlí. Dozrávání je ale možné urychlit tak, že kiwi se zabalí společně s banánem nebo jablkem do igelitového sáčku a vylučovaný etylen pak zrání urychlí. Zajímavosti Kiwi je nejen zdravé, ale i „dietní“. Jeden plod obsahuje jen kolem 256 kJ. Obsah tuku je minimální - 100 gramů kiwi obsahuje pouze 0,6 gramu tuku. Kiwi je tedy vhodné konzumovat při nejrůznějších redukčních dietách. Léčivé účinky Kiwi - posiluje imunitu - podporuje látkovou výměnu a zvyšuje soustředění, - vyrovnává krevní tlak a podporuje činnost srdce - stimuluje svalstvo a zpevňuje cévy a vaziva - má tonizující účinky a stimulační účinky - účinné při astmatu a při plicní tuberkulóze - má příznivý vliv na trávení - je léčivé při paradontóze - pomáhá proti únavě - pomáhá překonat stres - působí jako prevence proti rakovině Kiwi může mít i nežádoucí účinky. Vzhledem k vyššímu množství šťavelanů by ho neměly konzumovat osoby s onemocnění žlučníku a ledvin, u kterých by mohla vzniknout alergická reakce. Při větším množství zkonzumovaných plodů se u některých lidí může objevit svědivá vyrážka na pokožce.  

MANGO latinsky Mangifera indica, anglicky mango,francouzsky mangue, španělsky mango nebo německy Mango jeplod stromu Mangovník obecný. Exotické ovoce mnoha tvarů a barev… Mango patří mezi nejstarší známé ovoce na světě. V oblíbenosti u spotřebitelů, ale také z obchodního hlediska je po banánech celosvětově na druhém místě ze všech druhů tropického ovoce. Původ a historie Mango pochází s největší pravděpodobností z jižní a jihovýchodní Asie. Zkameněliny staré 25 až 30 milionů let byly nalezeny na jižních svazích Himalájí, v Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pakistánu nebo v Bangladéži. V Indii se mango pěstuje minimálně 4000 let a Indové tomuto svému národnímu ovoci přisuzují zvláštní léčivé schopnosti. Název mango pochází z malayalamského slova manga, které pozdějí převzali i portugalští obchodníci, kteří mango přivezli jako první do Evropy. Současnost V současné době se mango pěstuje snad ve všech tropických, a stále častěji také i v mnoha subtropických oblastech. Mango je po banánech druhé obchodně nejdůležitější tropické ovoce. V Asii se sklízí 75 % světové produkce, nejvýznamnější pěstitelé jsou Indie, Mexiko, Čína, Pákistán, Thajsko, Indonésie, Nigérie, Filipíny a Brazílie, ale také Jihoafrická republika, Izrael a Florida v USA. Manga známe přibližně 1 000 odrůd, ale jen asi dvacet z nich má na komerčním trhu nějaký větší význam. Vzhled, chuť, vůně… Plody manga mají mnoho tvarů a barev, jsou i různě velké. Některé odrůdy jsou o málo větší než meruňky, jiné dosahují hmotnosti i 2 kilogramů. Průměrná váha je přibližně 300 gramů. Tvar mají kulatý až podélně oválný, ale také ledvinovitý nebo srdcovitý. Plody jsou pokryty tuhou kožovitou slupkou, která má podle odrůdy zelenou, žlutou, oranžovou, sytě červenou nebo i červenofialovou barvu. Uvnitř plodu je plochá, oválná a nejedlá pecka v dřevnatém obalu, která se poměrně špatně odděluje od dužniny. Ta je velmi šťavnatá a aromatická, vláknitá, světle žlutá až oranžová, sladká s mírně nakyslou příchutí, která připomíná broskve nebo nektarinky. Mango indické je stálezelený tropický strom, který se dožívá stáří až 350 let a dorůstá do výšky i 30 metrů. Květenství tvoří mnoho drobných žlutočervených kvítků, ze kterých vyrůstá 1 až 5 plodů v trsu. Množství plodů je závislé na odrůdě, podnebí, půdních podmínkách a také na počasí v době květu. Odrůdy Celosvětově je známých přibližně 1 000 odrůd manga. Pro trh je důležitých asi dvacet odrůd, ostatní mají jen okrajový význam a spotřebují se v místě jejich pěstování. Mango se rozlišuje na 4 základní skupiny odrůd podle místa jejich pěstování - indické - východoasijské - karibské - floridské Na trhy v Evropě se dostávají manga z Floridy, ze střední a jižní Ameriky a Jihoafrické republiky. Asijské odrůdy, které mají menší a chuťově velmi dobré plody se v Evropě téměř neprodávají. Kent je nejvýznamnější odrůda manga v obchodní síti. Velké oválné plody mají zelenožlutou slupku, která se místy barví až do červena. Dužina je šťavnatá, sytě žlutá, sladká a velmi aromatická. Keitt se pěstuje v Izraeli a ve střední Americe, patří mezi nejžádanější manga na trhu. Plody jsou sladké, jemně aromatické, váží od půl do dvou kilogramů. Slupka je zelenožlutá, dužina žlutá. Manila je žádaná odrůda manga nejlepší kvality z Filipín. Plody srdcovitého tvaru mají žlutou barvu, jsou šťavnaté, mírně lahodně kyselé a příjemně aromatické. Haden se nejvíce pěstuje na Kostarice. Žlutočervené plody váží 500 až 700 gramů, dužina je žlutá, sladká a lehce nakyslá, ale velmi vláknitá. Tommy Atkins má oválné oranžovožluté až červené plody. Žlutá, sladká, jemně aromatická dužina nemá typickou mangovou příchuť. Thajské mango je zvláštní odrůda protáhlého tvaru, která má i v plné zralosti stále zelenou slupku. Dužina je žlutá s příjemnou a lehce nakyslou chutí. Zdraví a vitamíny Zdravotní účinky manga jsou poměrně velké. Mango dodá tělu energii, ochrání sliznice, pomáhá předcházet infekcím i nachlazení, uklidňuje mysl i tělo. Mango má vysoký obsah betakarotenu, vitamínů skupiny B, C a E. Obsahuje také velké množství draslíku a další minerální látky - vápník, hořčík, železo, mangan, zinek a měď. Důležité je i poměrně značné množství vlákniny. Vitamíny skupiny B například pozitivně ovlivňují metabolismus, posilují nervový systém, působí proti únavě, mají vliv na správnou funkci svalů... Vitamín C zvyšuje obranyschopnost organismu, pozitivně ovlivňuje imunitní systém, krevní oběh a hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín E je další významný antioxidant, který chrání před působením škodlivých látek a pomáhá je odstraňovat z těla. Především hořčík draslík a fosfor v kombinaci s ostatními minerálními látkami podporují metabolismus a zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů. Vláknina pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi, ale je důležitá i pro trávení a správnou funkci zažívacího ústrojí. Má mírné laxativní účinky. Použití manga v gastronomii Mango se konzumuje především syrové, ideálně mírně vychlazené. Plod je vhodný k jídlu, pokud je měkký na dotek. Před konzumací je nutné mango zbavit slupky a odstranit z něj pecku. V studené kuchyni je dužnina nakrájená na kousky nebo rozmixovaná na pyré případně dřeň vhodná do ovocných salátů, zmrzlinových pohárů nebo na dezerty. Mango se používá i v teplé kuchyni. Výborně chutná třeba s masem, šunkou nebo rybou, je vynikající v kombinaci s kari kořením, přidává se do čatní (mango chutney) Z manga se vyrábí chuťově zajímavé kompoty, zavařeniny a džusy. Nezralá manga se také suší a pak strouhají na prášek, který se nazývá Amchur (Amur). Přidává se do typických indických jídel a dodává jim jemnou kyselost. Mango je možné konzumovat i nezralé, zelené mango na Filipínách a Jávě jedí jako Evropané jablko. Mladé křehké listy stromu mangovník se dusí a přidávají jako příloha například k rybám. Mango se využívá i ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. Loupání zralého manga Plod podélně rozkrojíme na tři části, řezy vedeme co nejblíže kolem pecky, která zůstane v prostřední části. Z okrajových částí lžící, kterou vedeme těsně pod slupkou, opatrně vyjmeme vcelku dužninu. Z prostřední části s peckou slupku odkrojíme od dužniny, pecku vytlačíme vidličkou k pracovní ploše. Dužninu, která na semenu zůstane, oškrábeme nožem. Krájení dužniny Dužninu můžeme krájet na kousky, plátky nebo měsíčky, případně ji rozmixovat. Mango je možné nakrájet dekorativně. Z plodu i se slupkou odřízneme dvě okrajové části, a dužninu na ploché straně podélně a příčně několikrát nakrojíme tak, aby se neoddělila od slupky. Nakrojené půlky plodu obrátíme a servírujeme mango v podobě „ježka“, kdy jednotlivé nakrojené části se odebírají lžičkou přímo od slupky. Mangový sorbet pro 2 osoby je připravený za 10 minut. Dužninu zralého, oloupaného a odpeckovaného manga nakrájíme na menší kousky, které vložíme do mixéru. Přidáme k nim 3 lžíce moučkového cukru a šťávu z jedné limetky a vše důkladně rozmixujeme. Vzniklý krém dáme zmrazit. Sorbet se z mrazničky vyjme přibližně 30 minut před konzumací. Podává se nejlépe v širších pohárech, posypaný nastrouhaným kokosem a mandlemi. Jak a podle čeho vybírat Zralá manga se transportují pouze letecky, a to se odráží na jejich vyšší ceně. Proto se manga sklízejí i v polozralém stavu, a to i za cenu snížení kvality a chuti. V Evropě jsou proto k dostání nejčastěji plody polozralé a tak i málo šťavnaté. Cenově dražší mango v plné zralosti není ani příliš měkké, ani příliš tvrdé, je velmi šťavnaté a příjemně typicky mangově aromatické. Želatinová dužnina kolem pecky je znakem přezrálého plodu, ale nemusí vždy znamenat, že je chuťově špatný. Dohněda zbarvená dužnina znamená, že plody byly nesprávně skladovány, většinou ve větším chladu, než snesou. Spotřeba, zrání, skladování Zralá manga jsou určená k rychlé konzumaci a nedají se dlouho skladovat. Nezralé - polozralé - plody, které jsou nejčastěji k dostání, dozrávají v pokojové teplotě. Skladovat je můžeme maximálně týden v chladu. Plody vhodné ke konzumaci jsou na dotek měkčí, ale nesmí být až velmi měkké. Mango před konzumací zbavíme slupky a odstraníme z něj pecku. Zajímavosti Menší a chuťově mnohem lahodnější plody manga z Asie se na evropském trhu objevují jen minimálně. V Evropě se prodávají především manga, která byla vypěstovaná v Jihoafrické republice a na Floridě v USA. Jsou levnější a výrazně větší, ale na trh se dostávají v stádiu poloviční zralosti a to se pak negativně projevuje na jejich šťavnatosti, chuti i aroma. Aamchur je indické sušené mango v prášku. Tato přísada se dělá z nezralých plodů a používá se jako koření. Mango má příznivé účinky na barvu pleti a vlasů. Pomáhá spalovat tuky a výrazně potlačuje chuť k jídlu - je velmi vhodné při redukčních dietách. Léčivé účinky Mango je vzhledem k množství různých vitamínů, minerálních látek a vlákniny pro lidské zdraví velmi prospěšným tropickým ovocem. - má velmi velké antioxidační účinky - pozitivně ovlivňuje imunitní systém - upravuje hladinu cholesterolu v krvi - posiluje krevní oběh a činnost srdce - léčí šeroslepost i jiné poruchy zraku - významně upravuje metabolismus - působí i proti vzniku různých nádorů - má kladný vliv na nervový systém - aktivuje činnost mozku a nervových vláken - je prevencí proti různým infekcím a nachlazení - upravuje trávení a vylučování - působí proti fyzické i psychické únavě - má vliv na správnou funkci svalů Mango nemá v podstatě žádné prokázané nežádoucí účinky na lidské zdraví.  

PAPÁJA – latinsky Caryca, anglicky papaya nebo pawpaw, francouzsky papaye německy Papaya má pouze jeden druh, kterýse označuje papája obecná - melounová – latinsky Carda Papaya a sladká její chuť také meloun připomíná. Šťavnaté, chutné a zdravé ovoce… Papája je především pro svoji lahodnou melounovou chuť po celém světě oblíbené exotické ovoce. Obsahuje ale i mnoho vitamínů a různých hodnotných látek, které jsou pro lidské tělo velmi důležité. Původ a historie Papájapochází s největší pravděpodobností z jižního Mexika a tropických oblastí střední Ameriky. Přesné místo jejího vzniku nelze určit, protože v plané podobě nebyla zatím nikde nalezena. Postupně se objevila v téměř všech tropických oblastech, mimo jiné i proto, že nemá žádné velké nároky na kvalitu půdy, ale v mnoha zemích také zjistili, že je výhodným obchodním artiklem.   Současnost V současné době se papája nejvíce pěstuje v jižní Africe, jihovýchodní Asii a také na Havaji. Nejvýznamnějšími producenty papáji jsou Brazílie, Thajsko, Mexiko, Indie, Nigérie a Indonésie – z těchto zemí pochází převážná většina celosvětové produkce a příjmy z pěstování a prodeje papáji jsou poměrně vysoké. Papája obecná se pěstuje ze semen a roste velmi rychle – půl roku po vzklíčení dosahuje výšku až 2 metry. Plodit začíná třetím rokem a má 30 až 150 plodů. Na plantážích se rostliny pro zachování kvality a množství plodů likvidují po 6 až 7 rocích a vysazují se místo nich nové Vzhled, chuť, vůně… Plody papáji - z botanického hlediska bobule - jsou oválné a duté, vzhledem připomínají meloun. Mají kulatý až vejčitý tvar, podle odrůdy mohou být dlouhé až 80 centimetrů a vážit i 9 kilogramů. Na mezinárodním trhu se ale většinou prodávají jen plody s váhou 400 až 600 gramů, v menším množství i větší, ale s maximální váhou do 2 kilogramů.. Plody jsou v době nezralosti zelené, pak se barva slupky mění podle druhu na žlutou nebo žlutooranžovou. Hladká slupka zralých plodů je kožovitá a lehce poddajná. Dužina nezralých plodů je zelená a velmi trpká, u zralých papájí má podle druhu lososovou, žlutou, oranžovou nebo i karmínově červenou barvu. Je sladká a chutí i vůní nejvíce připomíná meloun, meruňky nebo maliny. Má máslovou konzistenci a uprostřed ní je mnoho malých semínek. Semínka jsou kulatá, černá nebo šedočerná, mají průměr maximálně 5 milimetrů. V jednom plodu jich může být až 1000 až 1500. Mají pepřovitou ostrou chuť, a tak se také sušená a mletá používají jako pepř. Stromy – z botanického hlediska byliny mají mohutný stromovitý vzrůst a vzhledem připomíná palmu. Kmen – správně dutá lodyha - není nerozvětvený a velká koruna je tvořena hluboce vykrojenými listy s dlouhými řapíky. Stromy dosahují výšky až 10 metrů, některé kultivary jsou ale vysoké jen 2 metry. Plody visí podobně jako kokosové ořechy na tzv. listových paždích koruny. Lodyha je skořicově zbarvená, její průměr může být až 30 centimetrů a směrem nahoru se zužuje. Na povrchu je síť vláken, která ji udržují vzpřímenou a pomáhají odolávat větrů a také váze plodů, kterých může být až 150 kusů nebo 100 kilogramů.   Listy jsou opadavé, žlutozelené, mají délku až 75 centimetrů a řapíky měří až 60 centimetrů. Celá rostlina je protkána kanálky – tzv. mléčnice – z kterých po poraněí povrchu vytéká latex. Odrůdy Odrůd papáji, které jsou využitelné v gastronomii, je poměrně málo.  Solo je na celém světě nejvíce požadovaná a také tedy i pěstovaná odrůda. Nezralé zelené plody se v době plné zralosti zbarví do žluta. Na slupce se občas objevují hnědé skvrny, které ale neznamenají horší kvalitu. Lososově zbarvená dužnina je šťavnatá a sladká, chuť připomíná meloun. Bahia pochází z Brazílie, ale v současnosti už se pěstuje ve všech zemích, které s plody papáji obchodují. Plody váží až 1 kilogram, dužina plně zralých plodů má lososovou barvu a chutí připomíná nejvíce meruňky nebo maliny. Bahia obsahuje ovocné kyseliny, které jiné odrůdy nemají, a tak je chuť příjemně sladce nakyslá. Horská papája má původ v chladnějších horských oblastech Jižní Ameriky. Plody jsou velké jako pěst, dužina je velmi šťavnatá, sladká a aromatická. Papayuela se připravuje jako kompot, protože až vařením se zcela rozvine její velmi příjemné aroma. Prodává se zelená, tedy ne zcela zralá. Roste v horských oblastech Kolumbie. Zeleninová papája – nebo také „syrová papája“ – se úmyslně sklízí nezralá a pouze se vaří. Prodává se především v zemích, kde byla vypěstována a sklizena.  Babaco – latinsky Carica pentagona - je ovoce, podobné a příbuzné horské papáje, které má původ na úpatí And v Ekvádoru. Plody dorůstají do délky 230 centimetrů a mají zelenožlutou slupku. Dužina je světle oranžová a nejsou v ní žádná semena, má jemnou sladkou chuť a osvěžující aroma. Plody se dají konzumovat celé – tedy i se slupkou. Nezralé plody se v Evropě občas prodávají jako Citronové babaco. Plody mají slupku se zelenou barvou a sklízí se ještě nezralé – nejedná se tedy o žádnou speciální odrůdu. Upravuje se jako běžná zelenina. Zdraví a vitamíny Papája obsahuje ve velkém množství vápník, provitamín A, dále vitamíny skupiny B a také vitamín C – ten dokonce ve větším množství, než kolik ho je v kiwi. Stromy a nezralé plody obsahují i velmi důležité enzymy – například mléčnou šťávu s papainem, která dokonale štěpí bílkoviny a podporuje činnost trávicího ústrojí člověka. Látka papain je i v jádrech, která se v přiměřeném množství mohou konzumovat. V poměrně značném množství papája ještě obsahuje bílkoviny, zdravé přírodní cukry a mastné kyseliny. Použití papáji v gastronomii Zralé plody papáji se nejčastěji konzumují čerstvé, lahodně chutnají pokapané citronovou nebo limetkovou šťávou. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů, připravují se z nich koktejly. Jsou ale vhodné i do pikantnějších jídel v teplé kuchyni – velmi často se využívají při přípravě salátů s kuřecím masem nebo mořskými plody. Při přípravě sladkých jídel je nutné myslet na skutečnost, že papája zamezuje tuhnutí želatiny. Nezralé plody se vaří a dusí podobně jako zelenina, je z nich také výborné čatní. Vyrábí se z nich také chutné zavařeniny a kompoty. Semena se velmi dobře suší a pak se umletá používají jako koření místo pepře. Jedním z účinků papainu je například měknutí a zkřehnutí masa a tak se přidává do vody, v které se maso vaří, případně do marinád. V dezertech papain zabraňuje ztuhnutí želatiny. Mladé listy se připravují a konzumují jako špenát. Příprava před použitím Plod se nejprve podélně rozkrojí a z dužiny se vydlabou semena. Pak se plod oloupe a dužina nakrájí na plátky, případně je možné dužinu z neoloupaného plodu vydlabat lžičkou. Tipy do kuchyně Salát – plátky papáji s šunkou a čedarem Omáčka na zmrzliny, dezerty a ovocné saláty - papája, limety a máta Sorbet z papáji Ovocný salát – papája, ananas, mango a máta Salza – papája, červená cibule, jalapeños, šťáva z limetky a čerstvý koriandr Curry s krevetami a papájou Jak a podle čeho vybírat Plody papáji jsou náchylné na otlačení, proto se sklízí a transportují už ve stadiu poloviční nebo tříčtvrteční zralosti. Pokud se sklidí dříve, zůstanou zelené a nedozrají, ale mohou se ještě použít k vaření jako zelenina. Plody, sklizené v příznivé době zrání postupně během dozrávání mění barvu i chuť. Kupovat bychom tedy měli pouze plody, které mají podle druhu charakteristickou žlutou nebo žlutooranžovou barvu slupky a lososově zbarvenou dužninu. Celé plody jsou na omak mírně poddajné. Spotřeba, zrání, skladování Zralé plody se při stlačení mírně prohnou. Pokud plody ještě nejsou v požadované stupni zralosti, zabalí se do papírového sáčku a nechají dozrát. Plody papáji se nesmí skladovat a tedy ani dozrávat v teplotách, které jsou nižší než 7° Celsia. Zajímavosti Papája se v Evropě začala více prodávat až v posledních letech, když se podařilo úspěšně vyřešit možnosti distribuce – zralé plody jsou velmi náchylné na otlačení a tak jejich delší přeprava byla velmi náročná. Léčivé účinky Papája se vzhledem k všem vitamínům a dalším pro lidské zdraví prospěšným látkám řadí mezi nejzdravější druhy ovoce. Především pozitivně ovlivňuje a podporuje - funkci trávícího systému - zdravé zažívání - prevenci proti nachlazení Je velmi dobře stravitelná a má velmi nízkou kalorickou hodnotu. Po konzumaci plodů papáji zatím nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky.    

ANANAS - latinsky Ananas comosus, známý také jako Pineapple, Nanas nebo Pina je velmi chutné a osvěžující exotické ovoce. Krásný, chutný, osvěžující, zdravý… Ananas je pro svůj nezaměnitelný vzhled, výraznou chuť i vůni a dokonce i částečné léčivé účinky právem považován za „krále“ tropického ovoce. Ananas je ideální konzumovat syrový, ale má mnohostranné využití v studené i teplé kuchyni, nasladko, naslano i na pikantní způsob. Původ a historie Ananas pochází z jižní Brazílie a Paraguaye, do Ameriky ho indiáni přivezli ještě dlouho předtím, než ji objevil Kryštof Kolumbus. Ten ananas v roce 1493 poprvé ochutnal na ostrově Guadaloupe a okamžitě se rozhodl ho přivést do Španělska. Odsud se pak díky mnohých mořeplavcům rozšířil v podstatě do celého světa. V r.1660 ho poprvé viděli v Anglii, Španělé ho v té době přivezli například na Filipíny i na Hawai. Podle dochovaných záznamů se už v r.1720 začal pěstovat i ve sklenících. Současnost Ananas se pěstuje ve 82 zemích světa v tropických a subtropických krajích. Největším producentem je americká Hawai s 12 % celosvětové produkce. Za ní jsou s 11% Filipíny a Thajsko, s 10 % Brazílie, a Čína. Mezi další přední producenty ananasu patří také Indie s 9 %, dále pak ještě Nigérie, Kostarika, Mexiko, Keňa a Indonésie. Celková roční produkce ananasu je přibližně 15 milionů tun, a vzhledem k poptávce se každý rok zvyšuje. Velmi oblíbená je v poslední době odrůda Extra Sweet, která byla pod názvem Del Monte vyšlechtěna na Hawaji. Vzhled, chuť, vůně… Ananas má oválný nebo válcovitý tvar a ostré listy. Kůra je tuhá a silná s typickou šestiúhelníkovou strukturou, má červenohnědou, žlutou, oranžovožlutou nebo i tmavě zelenou barvu. Dužina je převážně žlutá, velmi šťavnatá, s výraznou vůní a chutí, která je u správně zralého ananasu různá podle odrůdy od sladce kyselé až po velmi sladkou. Přezrálý ananas už má chuť nevýraznou a je příliš sladký. Velikost plodu ananasu je do 30 centimetrů, váha se podle odrůdy pohybuje od 0,5 až do 5 kilogramů. Odrůdy Ananas patří mezi citrusové plody a v současné době známe již více než 100 odrůd, které se rozdělují do několika skupin. Smooth Cayenne je na mezinárodním trhu s ananasem nejznámější a nejdůležitější odrůdová skupina. Válcovité plody váží 1,5 až 2,5 kilogramu, mají tmavožlutou až oranžovou barvu. Očka jsou plochá, dužina světle žlutá, a má sladkou až lehce nakyslou chuť. Manzana je skupina odrůd s většími válcovitými plody o váze kolem 2 kilogramů se žlutě načervenalou barvou. Amazonas je další odrůda s velkými plody. Dužina je velmi světle žlutá, někdy téměř bílá a má skutečně vynikající chuť. Pelorela patří mezi další oblíbené velkoplodé odrůdy. Abacaxi jsou tzv. španělské odrůdy se středně velkými plody. Queen je další skupina odrůd, které mají menší plody kuželovitého tvaru s oblými očky a trnitými listy. Tyto ananasy jsou velmi sladké a aromatické, dužina má zlatohnědou barvu. Zdraví a vitamíny Jedlá část ananasu obsahuje průměrně 86 % vody, 13 % sacharidů, 1,2 % vlákniny, 0,3 % bílkovin a 0,1 % tuků. Energetická hodnota je přibližně 200 kJ na 100 gramů syrové dužniny ananasu. Ananas obsahuje pro lidský organismus důležité minerální látky - např. vápník, železo, fosfor nebo draslík, dále vitamíny - vitamín A, thiamin B1, riboflavin B2, niacin a vitamín C, organické kyseliny - především kyselinu citronovou, maleinovou a tartarovou, a také cukry. Nejznámější látky, které ananas obsahuje, je enzym bromelin a biotin. Enzym bromelin štěpí bílkoviny na aminokyseliny a působí tak příznivě na trávení. Biotin má pozitivní vliv na růst a zdraví kůže, nehtů a vlasů. Obě látky společně podporují fermentaci uhlohydrátů, která se projevuje i na mírném úbytku váhy, lepší srážlivosti krve, snižování krevního tlaku, uvolňování svalstva a má i protizánětlivé účinky. Použití ananasu v gastronomii Ananas se konzumuje syrový, k dostání je ale i kompotovaný, jako marmeláda nebo lihovina. Velmi oblíbený je také ananasový džus, v kuchyni při přípravě různých jídel ananasová šťáva. Do ní se například nakládá maso, které je pak mnohem křehčí. Nejjednodušší je plod nakrájet na plátky, pak z kolečka odříznout slupku a vyříznout prostřední dřevnatou část. Je také možné odkrojit oba konce, okrájet slupku a potom nakrájet dužninu. Konzervovaný ananas ztrácí až polovinu svých účinných látek a tak je samozřejmě mnohem lepší konzumovat ananas čerstvý. Dá se výborně kombinovat s jiným ovocem v různých salátech, nebo přidávat do omáček. K spotřebě jsou vhodné pouze zcela zralé ananasy. Nezralé plody obsahují velké množství různých kyselin, které můžou dokonce poškodit zubní sklovinu, nebo i nepříjemně podráždit žaludeční sliznici. Loupání ananasu Nejjednodušší možností je odříznout listy, plod příčně nakrájet na plátky, z koleček odkrájet slupku a vyříznout prostřední tvrdou část Další způsob je, že odřízneme spodní i horní část a slupku ostrým nožem okrajujeme směrem shora dolů Ananas může být i atraktivní dekorací například na slavnostním stole nebo v míse se salátem. U plodu necháme listy, okrájíme slupku a tzv. očka, která jsou uspořádána v diagonálních řadách pilkovým nožem klínovitě vykrájíme. Ananas nejen zajímavě vypadá - ve spirálovém řezu vynikne i jeho jasná barva a uvolní se typická vůně. Jak a podle čeho vybírat Jen ideálně zralý ananas má svoji jedinečnou a vynikající chuť. Zralý ananas se pozná především podle intenzivní a typické vůni na stonku, a také že malé středové listy na horní části jsou snadno vytrhnout. Zralé plody mají na povrchu více než 20 % žluté barvy, ale spolehnout se jen na barvu není možné. Kvalitní ananas poznáme i podle svěžích zelených listů, lesklé slupky a také že plod nemá měkká místa. Ananasy, které jsou tzv. nazrálé, mají nazlátlé, oranžovožluté nebo červenohnědé zbarvení. Ananas má velký obsah vody, a tak by měl být přiměřeně těžký vzhledem k jeho velikosti. Nekupujte ananas, který má měkká místa. Spotřeba, zrání, skladování Zralý ananas je dobré spotřebovat co nejrychleji, nezralý plod s listy můžeme nechat zrát až 2 týdny v pokojové teplotě,. Ananas nikdy neskladujeme v teplotách nižších než 15 stupňů, protože pak se na jádru vytvoří hnědé skvrny. Ideální skladovací teplota je 10 až 15 stupňů C. Ananas je i přes tvrdou slupku velmi citlivý na tlak. Léčivé účinky Ananas má mnoho pozitivních účinků na lidský organismus. - zlepšuje zlepšení a zefektivnění štěpení bílkovin v lidském těle, pomáhá při tvorbě svalové hmoty a zlepšuje fyzickou výkonnost - chrání před bakteriemi a parazity ve střevech, ulevuje slinivce břišní, pomáhá při střevních poruchách a průjmech - má čistící a detoxikační účinky, brání nadměrnému zadržování vody v těle, odvodňuje a odbourává otoky - pomáhá spalování nadbytečných tuků - působí podobně jako nesteroidní protizánětlivé léky typu Acylpyrinu nebo Ibuprofenu - napomáhá rozpouštět krevní sraženiny, je vynikající pro osoby náchylné na trombózy a infarkty - přikládáním vatového tampónu namočeného v ananasové šťávě se odstraní nebo zmírní pigmentové skvrny na kůži - pomáhá odstranit následky slunečního úžehu - plátek ananasu odstraní tzv. pálení žáhy Ananas může mít u citlivějších osob i nežádoucí účinky. Plody totiž obsahují malé množství síry, které může vyvolat bolesti hlavy, šťáva pak podráždění kůže, a protože obsahuje mírně leptavou kyselinu glykolovou, je třeba před ní chránit i oči.  

LIMETA známá také jako LIMETKA -botanicky Citrus aurantiifolia, anglicky a francozsky lime, německy Limette nebo španělsky lima ácida je citrusový plod stromu Citrus limetta. Příjemně kyselé a velmi zdravé ovoce… Limeta je kyselé citrusové ovoce, které zná asi každý. Pokládáme ho většinou „jen“ za odrůdu citronu, z které se používá především šťáva. I limetka má ale větší využití a samozřejmě jako všechny citrusové plody i významné účinky na lidské zdraví. Původ a historie Limety nemají tak dlouhou historii jako citrony. Pocházejí z Mexika a Brazílie, a především v těchto zemích se také dosud převážně pěstují. Současnost V současnosti se limetky pěstují především v Mexiku, které je nejvýznamnějším světovým producentem typické karibské – mexické - limetky. Z Brazílie, USA, v dalších zemí střední a jižní Ameriky pochází největší produkce limetky perské, které se také říká tahitská. V jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe se pěstuje další velmi známý druh tohoto ovoce, limetka Kaffir. V současné době se některé vyšlechtěné odrůdy pěstují už i v oblastech Středomoří. Limetky je možné pěstovat i ve sklenících a v domácnostech. Na rozdíl od jiných citrusů kvetou a nasazují na plody po celý rok. V mnoha případech se využívají i jako okrasné dřeviny. Vzhled, chuť, vůně… Plody limety mají vejcovitý tvar a jsou menší než citrony. Barva kůry je většinou zelená, u některých odrůd žlutozelená, původní mexická limetka je žlutá. Povrch je hladký, u limety Kaffir zvrásněný. Vnitřek limetky je různý podle odrůdy. Původní mexická limetka má dužninu žlutou s mnoha jadérky, limetka tahitská je uvnitř žlutozelená a bez jadérek, Kaffir je uvnitř zelenožlutá a má jadérka. Limetky jsou hodně šťavnaté a méně kyselé než citrony, jejich chuť je jemnější. Mají typickou nezaměnitelnou vůni. Nastrouhaná kůra má jemně nakyslou chuť. Sklízí se nezralé, ale na množství šťávy, chuť ani aroma to nemá žádný vliv. Odrůdy Limety se dělí především na dvě základní skupiny - limetky mexické a limetky perské. Limetka mexická se označuje také karibská nebo limetka pravá. Její velmi aromatické plody nejvíce připomínají citrony, jsou ale menší, kůra je hladká a zelená a u zralých plodů žlutá. Dužnina je velmi kyselá, má žlutou barvu a obsahuje jadérka. Pěstuje se nejvíce v Mexiku, v Evropě je to nejprodávanější odrůda. Limetka perská je známá také jako tahitská. Plody jsou středně velké, kůra má zelenou barvu, vnitřek je žlutozelený a bez jader. Obsahuje dvojnásobně víc šťávy než citrony. Plody z Brazílie, USA, střední a jižní Ameriky nejsou chemicky ošetřované. V Evropě se na trhu objevuje méně často. Limetka Kaffir se od ostatních odrůd odlišuje především zvrásněnou kůrou zelenožluté barvy, dužnina s jadérky je zelenožlutá, méně šťavnatá než u ostatních odrůd limetek. Listy stromu a jemně nastrouhaná vnější kůra se používají jako koření. Kaffir se nejvíce pěstuje v jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe. V Evropě je k dostání velmi zřídka. Do skupiny citrusových plodů – limetek patří i Kumkváty Kumkváty jsou mezi citrusy nejmenší plody. Mají zelenožluté zbarvení kůry, která je měkká a jedlá. Vnitřek je méně šťavnatý, má žlutočervenou barvu a obsahuje jádra. Kumkváty mají velmi hodně pektinu, minerálních látek a vitamínů. Nejznámější odrůda Meiva se dá úspěšně pěstovat i ve sklenících a domácnostech. Zdraví a vitamíny Limetky jsou velmi podobné citronům i v obsahu vitamínů a minerálních látek. Důležitý je především poměrně velký obsah vitamínu C a B, pektinu, booflavonoidů, draslíku, vápníku a fosforu. Vitamín C je jeden z nejdůležitějších vitamínů a společně s vitamínem B se významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev, flavonoidy posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév, snižují tvorbu krevních sraženin a také mají antioxidační i protinádorové účinky. Draslík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Limetky vzhledem k obsahu vitamínu C a B, pektinu, flavonoidů a dalších látek významně zvyšují obranyschopnost a imunitu organismu, zlepšují krevní oběh a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Snižuje se i riziko nádorových onemocnění. Limetková šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky Vzhledem k tomu, že šťáva z limetek je poměrně značně kyselá, nedoporučuje se její příliš častá konzumace ani například jednorázová konzumace ve větším množství. Použití limetky v gastronomii Limetka má nezaměnitelnou chuť i aroma. Používá se především šťáva, a tonejvíce při přípravě zálivek salátů, různých dresinků i nápojů - známé jsou například koktejly Cuba Libre nebo Mojito. Do salátů se mimo šťávy může použít stejně jako u citronů nastrouhaná kůra. Její chuť je mírně nakyslá. Šťávou se dá také marinovat maso, a v takovém případě ho už vzhledem k specifické chuti limetek není nutné solit. V arabských zemích se limetky nakládají stejně jako v Evropě okurky a jsou vynikající pochoutkou. Limetky našly své uplatnění i v kosmetickém průmyslu. Výtažky a dokonce i kousky limetky se přidávají do pleťových krémů, protože právě na pleť velmi příznivě působí. Příprava limety před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytou limetku rozkrojit na dvě poloviny a pak z ní vymačkat šťávu, případně ji nakrájet na plátky. Šťávu z limetky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud limetku dáme na maximálně 5 vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování limetky pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Chceme-li jen tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Limetka v kuchyni Dresink z limetky na grilované maso - podle chuti smícháme šťávu z limetky, jemně nasekanou bazalku, majonézu, prolisovaný česnek a sůl. Můžeme také použít celou rozmixovanou limetku. Marináda s limetkou na maso- šťávu z limetky nebo celý rozmixovaný plod smícháme s kořením, chilli nebo sójovou omáčkou a olejem. Marinádu není potřeba dochucovat solí a není nutné solit ani maso. Salát z limetkou - na malé kousky nakrájenou celou limetku smícháme s natrhanými listy salátu a ořechy. Do salátu můžeme přidat i různé sýry nebo zeleninu. Osvěžující nápoj z limetky - nakrájenou celou limetku dáme do studené vody s ledem. Plod můžeme také rozmixovat. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší limetky mají svůj původ v Mexiku, Brazílii a v USA. Limetky plodí celý rok, sklízí se a velmi často i prodávají nezralé. Kupovat bychom měli plody už částečně nazrálé. Ideální limetka má mít podle odrůdy svěží zelenou, žlutozelenou nebo zelenou barvu a hladkou slupku. Jedinou výjimkou v povrchu je odrůda Kaffir, která má slupku zvrásnělou. Pokud jsou limetky větší než obvykle, musí mít i přiměřeně větší hmotnost. Starší plody můžou mít tuhou vyschlou dužninu, a proto je vždy dobré se zaměřit mimo země původu i období sklizně. V žádném případě také samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo dokonce nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Limetky se většinou sklízí nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrávají a expedují se na trh. Zralé limety se kazí o něco pomaleji, než například citrony, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 15 týdnů. Rozkrojenou limetku je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat. Můžeme ji krátce skladovat zabalenou do potravinářské fólie. Pěstování limetky Limetka se dá úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách v domácnostech a ve sklenících. Je to poměrně nenáročná a navíc i velmi dekorativní rostlina. O vhodné odrůdě je ale dobré se poradit s odborníky. Léčivé účinky Limetková šťáva - posiluje imunitu proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky I malé množství vodou naředěné limetkové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu uhasí žízeň lépe, než větší množství jiných nápojů.. Limetkovou šťávu lze použít i zevně například na desinfekci různých oděrků nebo míst po bodnutí hmyzem. Je ale vždy dobré šťávu alespoň mírně naředit. Limetky můžou mít i nežádoucí zdravotní účinky. Šťáva je značně kyselá a v případech nadměrné konzumace může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci limetek není vhodná ani pro osoby s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší lidi. Limetka proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek naředěné limetkové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace limetek a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.

RAMBUTAN – latinsky Nephelium lappaceum, anglicky rambutan, francouzsky ramboutan, německy Rambutan je jako longan ovoce příbuzné s liči, ale na rozdíl od liči se v jiných zemích, než ve kterých se pěstuje, objevuje jen velmi málo Název rambutan znamená „chlupatý“ a vychází ze vzhledu plodů. Říká se mu také vlasatá třešeň. Chutné a zdravé exotické ovoce Rambutan má velmi zajímavý vzhled, ale také vynikající chuť. Jméno rambutan, které znamená vlasatý, je malajské slovo, které se postupně rozšířilo do celého světa a plody pod jiným názvem známé nejsou. Pouze v Ekvádoru se používá název achotillo. Původ a historie Rambutan má původ v jihovýchodních oblastech Asie na Malajských ostrovech, kde se pěstuje i v současné době. Z Malajsie se dostal do Barmy a pak postupně do dalších částí tropické Asie, především na Filipíny, do Indonésie, Thajska a Vietnamu. V místech svého původního výskytu je velmi oblíbený, pěstuje se tam po staletí i v zahradách, ve světě ale zatím příliš známý není. Současnost V současnosti je největším pěstitelem a také vývozcem rambutanu Thajsko, kde byl poprvé vysazený až v roce 1926, velká část světové produkce pochází ještě z Malajsie a Indonésie. Rambutan se poměrně úspěšně pěstuje ještě ve Vietnamu, na Filipínách a na Srí Lance, v posledních letech dokonce i v Austrálii a na Havaji, ve Střední Americe a Karibiku. Rambutan je možné úspěšně pěstovat jen v tropických oblastech a do nadmořské výšky maximálně 500 metrů, protože špatně snáší teploty nižší než 10°° Celsia. Nejvíce se mu daří v místech s teplotou kolem 25° Celsia a vyšší vlhkostí vzduchu. Plody se sklízejí dvakrát za rok – nejčastěji v červnu a prosinci, na jednom stromě jich může být v malých hroznech až pět tisíc. Vzhledem k rozšíření míst jeho pěstování, která nemají stejné klima, je rambutan na trhu k dostání téměř celý rok. Stromy jsou velmi dekorativní a velmi často se pěstují v parcích a zahradách jihovýchodní Asie a Indie. Vzhled, chuť, vůně… Plody rambutanu jsou kulaté až ovální, mají průměr 2,5 až 6 centimetrů, mají oranžovou až tmavě červenou, u některých odrůd i žlutou, barvu. Na povrchu pevné, ale křehké slupky, která je rozdělená na tři části, jsou měkké ostny, kvůli kterým se rambutanu také říká vlasatá třešeň. U starších plodů ostny směrem od špiček postupně černají. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a ani nepoškozené nevydrží dlouho čerstvé a kvalitní. Dužina je bílá, velmi šťavnatá, má rosolovitou konzistenci a příjemně pikantní sladkokyselou chuť, připomínající ananas s meruňkovou příchutí. Je také poměrně aromatická. Uprostřed většiny plodů je oválné hnědé bíle žilkované semeno, velké 2 až 3 centimetry, které je v syrovém stavu jedovaté. Je podobné čerstvé mandli. Stromy jsou stále zelené, v původních místech svého výskytu dorůstají až do výšky 18 metrů, kultivované jen do 3 až 5 metrů. Listy jsou uspořádané proměnlivě a jsou složené z jednoho až čtyř párů malých lístečků, uspořádaných do elipsy. Mají matnou žlutozelenou až tmavě zelenou barvu. Květy jsou velké jen 2,5 až 5 milimetrů a jsou na 30 centimetrů dlouhých stoncích. Po odkvetení jsou plody na stonku ve skupině 10 až 20 kusů a zrají 15 až 18 týdnů. V době největšího růstu může být na jednom stromě 5 až 6 tisíc plodů s celkovou váhou přibližně 70 kilogramů. Plody se sklízí dvakrát za rok, většinou v měsících červen a prosinec. Největší kvalitu mají plody, které se sklízí i s větvičkami a zůstávají na nich co nejdelší dobu i po sklizni. Zdraví a vitamíny Plody rambutanu tvoří z 80 procent voda a jsou nízkokalorické. Dužina obsahuje poměrně mnoho vitamínu C – na 100 gramů ovoce 30 miligramů, a v menším množství i různé minerální látky. Semeno má vysoký obsah rostlinných tuků a kyselin, konzumuje se ale jen uvařené nebo opražené, syrové může být jedovaté. Kůra, listy i kořeny se využívají na přípravu odvarů především v tradiční medicíně. Rambutan posiluje imunitu a pomáhá při detoxikaci organismu. Konzumace plodů je účinná při snižování krevního tlaku a léčbě střevních potíží, pravidelná konzumace snižuje riziko rakovinových onemocnění. Listy se využívají proti bolestem hlavy a odvar z kořenů a kůry snižuje horečky. Druhy a odrůdy V oblastech, kde se rambutan pěstuje, roste několik desítek různých druhů, které se od sebe odlišují především velikostí, tvarem a barvou. Chuť všech odrůd je téměř stejná. Použití rambutanu v gastronomii Dužina plodů rambutanuse konzumuje čerstvá jako stolní ovoce, používá se také do různých ovocných salátů, sorbetů, rýžových pudinků, želé a džemů. Připravují se z ní sirupy a lehké moučníky. Především v zemích, kde se rambutan pěstuje, dužinu přidávají stejně jako liči k masu do směsí sweet & sour. Jídla pak získávají typickou exotickou chuť. Semena se lisují a získává se z nich olej, používaný k výrobě mýdla, kosmetiky a svíček. Kořeny, listy a kůra se využívají k výrobě přírodních barviv a v lidovém léčitelství. Příprava rambutanu před použitím Plod se dá velmi snadno rozkrojit, vyloupnout i zbavit pecky - slupka se nařízne a plod rozdělí na dvě poloviny. Tipy na použití v kuchyni Velmi oblíbené jídlo s rambutanem je šunka, upečená ve směsi dužiny rambutanu, ananasového sirupu, bílého vína a třtinového cukru. Často se také připravuje curry s rambutanem a kuřecím masem, nebo sweet & sour s rambutanem a ananasem. Osvěžují je jablečné pyré s cukrem a skořicí, doplněné krémem z dužiny rambutanu, vaječného žloutku, mléka a cukru. V ovocném salátu chutná rambutan nejlépe v kombinaci s mangem a ananasem. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody rambutanu mají jednotnou, většinou vínovou, barvu bez zelených skvrn a jsou na omak pružné. Plody si zachovají nejlepší kvalitu, pokud se sklízí i s větvičkami. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a kvalitní by v žádném případě neměly mít povrchová poškození. Plody se sklízí nejvíce v červnu a prosinci a do našich obchodů by měly být dodány nejpozději do 3 dnů po sklizni. Zabalené v ochranné atmosféře vydrží v chladu přibližně dva týdny. Spotřeba, zrání, skladování Rambutan dozrává i po sklizni a tak jsou v obchodech ještě ne zcela zralé plody. Většinou jsou balené v ochranném obalu, ve kterém se mohou ještě přibližně 14 dní uskladnit v chladnu. Pěstování Rambutan potřebuje typické tropické podmínky, především vyšší vlhkost vzduchu. V  klimatických podmínkách střední Evropy je ho tedy možné pěstovat jen ve vnitřních prostorách nebo ve sklenících. Při pěstování v bytech je ale spíš ozdobnou rostlinou, plody má jen v ojedinělých případech. Rambutan je možné vypěstovat ze semen, která musí být plná. Zasévají se do truhlíku do hloubky 2 centimetry na plocho. Po přibližně 10 dnech se objevují první rostliny. Lístky rostou v nepravidelných časových intervalech.  Zajímavosti Stromy rambutanu jsou velmi dekorativní a tak se v zemích svého původu – především v jihovýchodní Asii a indii – velmi často vysazují do zahrad a parků. Léčivé účinky Rambutan - dužina, ale i listy, kůra a kořeny - se vzhledem k pozitivním účinkům na zdraví člověka velmi často využívá v tradiční lidovém medicíně. Dužina - posiluje imunitní systém - napomáhá při detoxikaci organismu - je účinná při snižování krevního tlaku - působí proti střevním obtížím - snižuje riziko onemocnění rakovinou Listy se používají na přípravu čaje proti bolestem hlavy. Kořeny a kůra se používají na vývary a obklady pro snižování horečky. Při konzumaci kvalitních čerstvých plodů rambutanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Pokud by se ovšem konzumovaly plody přezrálé, mohou se objevit příznaky lehké nevolnosti nebo průjmu – to je ale při konzumaci jakéhokoliv nekvalitního ovoce běžné. V žádném případě by se neměla konzumovat čerstvá semena, která mohou být jedovatá.  

BANÁN - plod Banánovníku obecného, latinsky Musa x paradisiaca- je po citrusových plodech celosvětově nejvíce žádané a cenově dostupné ovoce. Chutné a zdravé ovoce Banány jsou lehce stravitelné a obsahují pro lidské tělo mnoho důležitých látek. Při konzumaci banánů je člověk odolnější k stresům, různým citovým podrážděním, emocím…a také má větší touhu po sexu… Původ a historie Původ názvu „banán“ je v arabském slově „banan“, které v překladu znamená prst. Vědci se domnívají, že první plody, podobné banánu byly oloupány a konzumovány již před 10 000 lety. Z archeologických nálezů je průkazné, že botanické druhy, které byly banánům velmi podobné, se vyskytovaly 8 000 let před naším letopočtem na území Papua-Nová Guinea. První písemná zmínka o banánu je z r. 327 před naším letopočtem, a tehdy prý Alexandr Veliký banány ochutnal v Indii. Banánové plantáže jako první založili v r. 200 v Číně, pak banány islámští dobyvatelé přivezli do Palestiny a arabští kupci je rozšířili po celé Africe. V r.1502 portugalští kolonisté začali s pěstováním banánů na plantážích v Karibiku a střední Americe. Současnost Banány jsou v současné době po citrusových plodech nejdůležitější druh ovoce na světě, a to i z hlediska ekonomického. Z Asie pochází 40 % celosvětové produkce, 25 % se vypěstuje v jižní Americe, 15 % v Americe střední a severní a zbytek v Africe. Nejvíce banánů vypěstují v Indii a Brazílii, ale tyto státy je exportují minimálně. Největšími vývozci jsou Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Panama, největšími odběrateli USA a Německo. Ve světě se ročně prodá téměř 15 milionů tun banánů. Zájem o ně - a tím i jejich produkce - se neustále zvyšuje, a to se také odráží na ceně, která je srovnatelná s cenami domácího ovoce. Na pěstování banánů je v současnosti závislých přibližně půl miliardy lidí v Asii a v Africe. K nám se banány dovážejí převážně z tzv. dolarových zemí tropické Ameriky - Ekvádoru, Kostariky, Kolumbie a Guatemaly, ale i z Filipín a Panamy a jsou po jablkách druhým nejvíce konzumovaným ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Banán je ovoce s protáhlým, mírně zahnutým tvarem, žlutou kožovitou slupkou a žlutou dužinou. Banány váží 120 až 200 gramů, z toho 80 % tvoří jejich jedlá část. Jedlá část banánu je pevná a jemná. V porovnání s jinými druhy ovoce banány obsahují jen málo ovocné kyseliny a právě to jim dává jejich typickou jemnou sladkou chuť a vůni. Vůně, chuť i konzistence banánů závisí především na teplotě, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány, které jsou dodávány do Evropy se sklízejí nezralé a dozrávají během přepravy, Snížení teploty během přepravy sice zvyšuje životnost plodů, ale zároveň negativně ovlivňuje jejich kvalitu. Odrůdy Banánovník obecný patří k největším nedřevnatým rostlinám na planetě a je to botanicky bylina. Na celém světě existuje přibližně 1 000 různých odrůd banánů, ale většina má jen místní význam. Banány se rozdělují do skupin ovocných a zeleninových. Velké ovocné banány jsou nejvýznamnější skupinou na trhu. Plná zralost se u nich projevuje, když se na slupce objeví malé hnědé skvrny. Pěstují se téměř na celém světě. Cavendish je nejznámější odrůdou této skupiny. Má typickou žlutou barvu, jemnou sladkou chuť i vůni. Červené ovocné banány mají mírně načervenalou dužinu a barva slupky je tmavá červeno fialová. Tyto banány jsou velmi sladké a aromatické, pěstují se v jihovýchodní Asii, východní Africe a Karibiku. Cukrové – „baby“ – banány mají tenkou slupku a dosahují délky 10 až 12 centimetrů. Mají velmi sladkou a výraznou chuť i výraznější vůni. Oblíbené jsou smažené v medu nebo flambované. Zeleninové banány se před konzumací musí tepelně upravit. Jedlá část je zelená, má vysoký obsah škrobu a také tzv. tanin, který jim dodává trpkou chuť. Zeleninové banány se vaří, smaží nebo pečou a především v Africe jsou základní potravinou, kterou lze srovnat např. s bramborami. Vyrábí se z nich i mouka, vaří se z nich banánové pivo a kečupy, a dokonce i destiluje banánový gin. Zdraví a vitamíny Zralé banány obsahují přibližně 20 % sacharidů jako je glukóza, fruktóza nebo sacharóza. Všechno to jsou tzv. jednoduché cukry. Další složkou banánu je voda, které obsahuje 75 %. Zbytek tvoří pro člověka důležité minerální látky a stopové prvky - draslík, sodík, vápník, hořčík, zinek, mangan a molybden. Banány obsahují i aminokyseliny tryptofan a tyrozin, ale také vitamíny B a A. Mají i vysoký obsah vlákniny. Banány jsou vynikající před, během nebo po sportovním výkonu a zvýšené fyzické námaze, protože rychle doplňují energii. Musí být ale plně zralé - zelené způsobují plynatost. Protože banány obsahují malé množství tuku, jsou vhodné i pro redukční diety a pro osoby s nemocemi žaludku a trávícího ústrojí, protože je zasytí, jsou zároveň lehce stravitelné a díky zásaditým látkám brání překyselení. Vysoký obsah vlákniny pomáhá překonat případné trávicí potíže. Draslík je důležitý pro krevní tlak a činnost srdce i správnou funkci svalů a nervů, vápník a hořčík posilují svaly, mírní křeče a bolesti hlavy. Vitamín B2 pozitivně ovlivňuje metabolismus, B1 působí proti únavě a posiluje nervový systém, B6 je důležitý pro obnovu svalů a při kožních a nervových onemocněních a depresích. Protein tryptofan, který banány obsahují, lidské tělo přemění na tzv. hormon dobré nálady a společně s aminokyselinou tyrosin nám pomáhá klidně usnout a nerušeně spát. Banány jsou tedy všeobecně velmi prospěšné nejen pro pleť, ale i pro nervový systém a zlepšují obranyschopnost organismu. Použití banánu v kuchyni Banány jsou po jablkách nejvíce konzumovaným ovocem u nás a jejich využití v kuchyni je překvapivě poměrně velké. Nejlepší je samozřejmě konzumovat banán syrový, ale můžeme ho i tepelně upravovat. Oloupaný a rozmixovaný banán je vhodný pro malé děti, můžeme ho použít do různých salátů nebo pro zdobení moučníků. Oloupaný banán je ale nutné konzumovat okamžitě, nebo ho alespoň pokapat citronovou šťávou. Teplý banán je vynikající jako příloha k masům, můžeme ho ale i přímo zapéct v kuřecím plátku. U nás jsou banány spíše pochoutkou a zpestřením jídelníčku, v mnoha rozvojových zemích ale tvoří velmi důležitou základní složku potravy. Mimo ovocných banánů se pěstují i banány zeleninové, které mají vyšší obsah škrobu, jsou zelené a bez tepelné úpravy se jíst nedají. Jejich využití je velmi podobné bramborám - vaří se, smaží a pečou. Vyrábí se z nich i banánová mouka, pivo nebo kečup. V těch zemích, kde je ekonomika z velké části na pěstování banánů závislá se z banánovníků využívá téměř všechno. Listy se použijí na zastřešení příbytků, vyrábějí se z nich barviva, deštníky nebo kosmetika, z vláken látky. Jak a podle čeho vybírat Zralý banán je žlutý, nejsou na něm žádná zelená místa a na slupce jsou malé tmavě hnědé skvrny. Přezrálé nebo omačkané banány nemá význam kupovat, naopak zelené nezralé můžeme doma nechat v pokojové teplotě dozrát. Banány nikdy neskladujeme v chladničce nebo mrazáku, protože jsou velmi citlivé na nízké teploty a pak brzy zčernají a ztratí zcela svoji chuť, vůni a všechny důležité vlastnosti. Spotřeba, zrání, skladování Zralé banány nelze dlouho skladovat a jsou určeny k rychlé konzumaci. Pokud oloupaný banán ve velmi krátké době nespotřebujeme, potřeme ho citronovou šťávou a tím zabráníme jeho zhnědnutí a zkažení. Banány můžeme nechat dozrát v pokojové teplotě, která by ale nikdy neměla být nižší než 15 stupňů Celsia. V nižších teplotách banány nedozrají a ani se při nich neskladují! Zajímavosti Banánovník obecný, na kterém rostou banány, je nejvyšší bylina na světě a dosahuje výšky až 16 metrů. Proti bodnutí hmyzu a následnému podráždění a pálení kůže pomáhá potřít postižené místo vnitřkem banánové slupky. Banán mezi hlavními jídly udržuje v těle nezbytnou hladinu cukru a významně omezuje pocit hladu. Je tedy vhodný i při redukčních dietách. Banány jsou vynikající pro načerpání vydané energie, ale také pro zvýšení výkonnosti mozku a pro soustředění. Banány díky obsahu vitamínů B6 a B12 pomáhají při abstinenčních příznacích, pokud se člověk rozhodne přestat kouřit. Koktejl z banánu, mléka a medu uklidní žaludek a obnoví narušenou hladinu cukrů a vody v těle např. po nadměrné spotřebě alkoholu. Léčivé účinky Banány jsou zdravé. Mají vynikající účinky na krevní tlak a činnost srdce, nervovou soustavu, trávící ústrojí a správnou funkci svalů. Pozitivně ovlivňují metabolismus, působí proti únavě a stresu. Banány mohou mít i nežádoucí účinky - pokud je konzumujeme zelené, tedy nezralé, způsobují nadýmání.