Ovoce

CITRON - latinsky Citrus limon, známý také jakoanglicky lemon, německy Zitrone nebo španělsky limonero - je plod citroníku limonového. Je víc než jen kyselý a zdravý… Citron je ovoce, které zná každý a nikdo nepochybuje o jeho nejrůznějších pozitivních vlastnostech. Citron je díky své chuti nepostradatelný v kuchyni a obsahuje mnoho různých pro naše zdraví důležitých vitamínů a látek. Využívá se také v kosmetice a v domácnosti. Původ a historie Citrony s největší pravděpodobností pochází se severní Indie a Číny, kde znali už přibližně před 2500 lety. Později se dostaly do Persie a Palestiny, ale také do Itálie a Řecka. Po pádu římského císařství citrony z Evropy téměř zmizely. V 8. a 9. století je Mauři začali opět pěstovat ve Španělsku a na Sicílii. Přibližně ve 12.století se citrony rozšířily do mnoha dalších středomořských oblastí. Současnost Citrony se v současné době pěstují především ve Španělsku a Itálii, kteří jsou jejich největšími producenty a vývozcem, dále pak hlavně v Řecku, USA a Argentině, ale také v Jihoafrické republice a Austrálii. Citrony lze pěstovat ve sklenících i v domácnostech při pokojové teplotě i u nás v České republice. Na rozdíl od jiných citrusových plodů totiž můžou kvést a nasazovat na plody po celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Plody citronů mají vejcovitý tvar a velikost přibližně jako slepičí vejce. Kůra je žlutá, ale může být i světle až tmavě zelená a obsahuje velmi aromatický olej. Bledě žlutá šťavnatá dužnina se dělí na 6 až 13 dílků a má výraznou vůni a kyselou chuť. Odrůdy Citronů známe mnoho druhů, jen málo jich je ale k dostání na běžném trhu. V Evropě jsou největšími producenty citronů Itálie a Španělsko. Verna je nejžádanější odrůda v Evropě, která se pěstuje v Itálii. Plody jsou podélné, na obou koncích zašpičatělé, mají tmavší žlutou barvu kůry i dužniny. Obsahují minimum jader a nízký obsah kyseliny citronové. Primofiori se pěstují ve Španělsku a v Itálii, na trh se dodávají v období od října do února. Plody mají typicky žlutou barvu, vyznačují se velkým množstvím šťávy a nižší kyselostí. Dostatečně čerstvé jsou vynikající. Verdelli jsou italské citrony, které se sklízejí od června do září. Plody mají jasnou žlutou barvu kůry i dužniny a zrají až 12 měsíců. Eureka je nejžádanější odrůda citronů, pěstovaná mimo Středomoří v Kalifornii, Jihoafrické republice a Austrálii. Plody mají kůru s tmavší žlutou barvou, dužnina s příjemným aroma má vysoký podíl šťávy i kyseliny, a je bez jader. Cedrát - citrus cedrát - latinsky Citrus medica, známý také jakoanglicky citron, německy Zedratzitrone nebo francouzsky Cédrat je nejstarší známá odrůda citrusových plodů, pocházející ze severovýchodní Indie. Do středomořských oblastí se cedrát dostal kolem r.300 před n.l., ve starověku se využíval jako parfém a proti molům. V současnosti se používá na výrobu citronátu a pěstuje se nejvíce v Itálii, Francii, Řecku a Izraeli. Plod má malý obsah dužiny, kolem které je silnější vrstva bílé vnitřní části tmavě žluté kůry. Zdraví a vitamíny Citrony obsahují především velké množství kyseliny cironové a přibližně 87 % vody, proto se využívají jako přírodní okyselovalo do pokrmů a mačká se z nich kyselá šťáva. Mimo kyseliny citronové je v citronech i kyselina jablečná, octová a mravenčí. V citronech jsou ale i vitamíny skupiny Ca B, a také provitanim A, dále bioflavonoidy, pektin, vonné silice a jen 3 % cukrů. Z dalších důležitých látek v nich najdeme vápník, fosfor, draslík, hořčík, železo nebo zinek. Kyseliny jsou z hlediska zdravotního nejdůležitějšími složkami citronu, protože neobsahují žádné kalorie, a nejsou to ani vitamíny nebo minerální soli. Právě kyseliny zvyšují účinek vitamínu C a jsou velmi antiseptické. Vitamín C je v citronu obsažen trochu méně než v pomeranči. V dužnině i slupce citronu obsažené flavonoidy - především hesperidin a diosmin – působí antioxidačně i protinádorově, posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév a snižují tvorbu krevních sraženin. . Terpeny, které jsou hlavně ve slupce, dodávají citrusům jejich typické aroma. Z terpenů je v citronech nejvíce d-limonen, který má prokázané detoxikační a protirakovinné účinky. Citrony zlepšují odolnost imunitního systému proti různým infekcím, jejich konzumace je dobrá při všech virových i střevních nákazách, mají velké antibakteriální účinky. Zlepšují vstřebávání železa ve střevech, které se do těla dostává z jiné potravy. Ředí krev a tak organismus chrání před vznikem trombózy a mají pozitivní vliv na proudění krve. Napomáhají také vylučování kyseliny močové, která je odpadní látkou metabolismu a tvoří se v těle neustále. Pokud by v těle zůstala, začne se ukládat v kloubech a způsobuje dnovou artritidu a dnové záchvaty, případně vyvolává ledvinové záněty. Citronová šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - pomáhá metabolismu odstraňovat soli usazené v organismu - pročišťuje játra a ledviny, má pozitivní účinky při rozpouštění žlučových kamenů - stimuluje produkci žluči, podporuje trávení a reguluje tělesnou váhu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antibakteriální účinky i při zevním použití – např. pomáhá zastavit krvácení dásní a zpevňuje je, potření odstraňuje svědění a působí proti otoku při bodnutí hmyzem, je účinná při infekcích kůže a proti padání vlasů atd. - dvoutýdenní citronová ozdravná kúra je vyzkoušená při léčbě ledvinových kamenů Použití citronu v kuchyni Citrony – především pak jejich šťáva - se celosvětově nejvíce používají v kuchyni při přípravě jídel a nápojů, ale také k zdobení. Jejich kuchyňským využitím je známá především Itálie, Španělsko a Mexiko. Citrony jako plod se vzhledem k jejich kyselosti syrové v podstatě nekonzumují. Většinou se využívá jejich šťáva, kterou je dobré lisovat i ze slupky, ve které je mnoho aromatických terpenů s výraznými a prokázanými léčivými účinky. Citronová šťáva zlepšuje chuť, vůni i stravitelnost všech odrůd listové zeleniny, rýže a luštěnin. Citronová šťáva se používá při výrobě různých léků a doplňků stravy, a také v kosmetice. Má i výrazné čistící účinky. Příprava citronu před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý citron nakrájet na plátky, pak z koleček odříznout slupku a vyříznout prostřední dřevnatou část. Druhý způsob je odkrojit oba konce, okrájet slupku a pak nakrájet dužninu. Šťávu z citronu snadněji vymačkáme, když ho pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud citron dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud citronové šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování citronu pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Pokud potřebujeme tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, pak nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší citrony pocházejí ze Španělska, Itálie, Řecka a Argentiny. Kupovat bychom měli zralé a maximálně čerstvé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit na zemi původu a období pěstování i sklizně. V žádném případě samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Citrony se většinou sklízí ještě zelené a nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrají a zežloutnou a expedují se na trh. Zralé citrony se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 4°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 12 týdnů. Rozkrojený citron je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat, můžeme ho krátce skladovat zabalený do potravinářské fólie. Zajímavosti Ve většině zemí se ryby nebo smažená masa a jídla podávají s plátky nebo měsíčky citronu. V Mexiku se citrony podávají téměř k všemu jídlu a dokonce i k pivu. Z jednoho citronu průměrné velikosti získáme 1 lžíci kůry a 2 lžíce šťávy Když citron dáme na několik vteřin do mikrovlnné trouby, dostaneme z něj více šťávy, kterou vymačkáme snadněji, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše. Pokud potřebujeme jen několik kapek citronové šťávy, propíchneme kůru dřevěným párátkem a šťávu vymačkáme ze vzniklého otvoru. Párátko pak zapíchneme zpět, citron zabalíme do igelitového sáčku nebo mikroténové fólie a uchováme ho v chladničce pro další použití. Z 1 velkého citron o váze cca 125 gramů získáme přibližně jeden a půl lžičky citrónové kůry. Z velkého citronu nakrájíme většinou 8 průměrně silných plátků, z menšího plodu 6 plátků. Léčivé účinky Pití naředěné citronové šťávy nebo její konzumace v různých salátech - posiluje imunitní systém proti infekcím, virovým a střevním nákazám - odstraňuje soli usazené v organismu a pomáhá rozpouštět žlučové kameny - pročišťuje játra a ledviny, - zlepšuje trávení, stimuluje produkci žluči a reguluje tělesnou váhu - snižuje vysoký krevní tlak, zlepšuje krevní oběh a působí proti trombóze Citronová šťáva má antibakteriální účinky - potírání dásní pomáhá zastavit krvácení a dásně zpevňuje - potření kůže šťávou po štípnutí hmyzem nebo bodnutí včelou nebo vosou odstraňuje svědění a působí proti otoku - pomáhá proti a při výskytu akné nebo jiných typů ekzémů - vtírání citronové šťávy do pokožky hlavy je dobré při infekcích kůže a proti padání vlasů - potírání nehtů kouskem citronu pomůže při záděrách a lámání nehtů, brání vzniku bílých skvrn, které naznačují nedostatek vápníku a zinku v těle Citronová kúra je velmi účinná ozdravující metoda při rozpouštění ledvinových kamenů, a to především v případech, kdy se vytvoří z v těle usazených solí kyseliny močové. Kúra trvá dva týdny. První den před snídaní se vypije šťáva z jednoho citronu, zředěná studenou vodou. Každý další se použije o jeden citron víc až do celkového počtu sedmi. Pak se zase opačně jejich božství snižuje a poslední den se pije opět jen šťáva z jednoho citronu. Kúra není vhodná pro děti a starší osoby, a také pro lidi s nemocnými ledvinami, malým množstvím červených krvinek a vápníku. Citrony můžou mít i nežádoucí toxické účinky, ale v podstatě pouze tehdy, kdy je jejich konzumace, případně zevní použití neředěné šťávy, nadměrné. V takových případech může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci citronů by měli omezit lidé s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší osoby. 11 citronových „zázraků“ Pro krásnou pleť Citrony mají antiseptické účinky, pomáhají udržovat pleť čistou a mastnou pokožku tonizují. Pro snížení váhy Pití ředěné citronové šťávy pomáhá při dietách a snižování váhy. Pro příjemný dech Protože citronová šťáva je přírodní antiseptikum, brání kvašení v ústech. Pití naředěné šťávy z citronu smíchané s medem zajistí příjemný dech. Proti zubnímu kameni Šťáva z citronu je také velmi účinný prostředek i na čištění zubů - kartáček namáčíme do citronové šťávy a zuby čistíme jako se zubní patou. Navíc se přitom posilují dásně. Proti bolestem hlavy Pokud citronovou šťávu naředíme několika lžičkami horkého čaje a vypijeme, zbavíme se ve velmi krátké době bolestí hlavy. Proti astma Už dokonce i mnozí přední světoví lékaři doporučují svým pacientům 2 polévkové lžíce citronové šťávy před každým jídlem a před spaním. Na potíže se žlučníkem Při zdravotních stavech, které jsou zaviněny problémy se žlučníkem je dobré na jeden den omezit všechnu potravu a pít jen naředěnou citronovou šťávu. Proti vyčerpanosti I malé množství citronové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu a trocha šťávy dokonce uhasí žízeň lépe, než větší množství vody. Proti infekcím Citronovou šťávou je dobré potřít různé oděrky nebo místa po bodnutí hmyzem. Citronová šťáva ve vodě např. v tropických oblastech působí jako desinfekce. Na celkové posílení organismu Pokud se cítíme unavení a nejsme dostatečně vytrvalí, je to většinou nedostatkem vápníku v těle. Pitím ředěné citronového koktejlu 2 x denně po dobu 30 dní dojde v těle k chemickým změnám, které posílí výdrž i paměť. Koktejl si připravíme důkladným rozmícháním 1 decilitru citronové šťávy, 1 decilitru sojového mléka a lžičky medu. Poměr šťávy a mléka můžeme měnit podle vlastní chuti, ale 1:1 je nejideálnější. Jako dochucovadlo Citronová šťáva je vynikající přírodní dochucovadlo nejrůznějších pokrmů. Můžeme ji použít například místo octa při dochucování omáček nebo zeleninových salátů. Citron proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek citronové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace citronů a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.  

MANDARINKA botanicky Citrus reticulata, anglicky mandarín orange,francouzsky mandarine nebo německy Mandarine je název plodů mandarinky obecné, ale i souhrnné označení všech dalších kříženců - především klementinek, ale i tangerinek vzniklých křížením mandarinek a pomerančů, nebo i nového křížence mandarinky a grapefruitu mandory. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce… Mandarinky jsou dnes na trhu téměř celý rok. Šlechtěním i přirozeným křížením vzniklo mnoho různých odrůd, a tak máme nejen klasické původní mandarinky, ale i klementinky, nektarinky, tangerinky nebo mandory… Odlišují se především velikostí, chuťově jsou to stále ty dobré, lahodně sladké, osvěžující a voňavé plody. Původ a historie Mandarinky pocházejí pravděpodobně z Japonska a Číny. Do Evropy je Angličané přivezli až někdy kolem roku 1800, a o padesát let později se dostaly do Ameriky. Původ jejich názvu má několik verzí. Podle jedné z nich konzumovaly tyto plody v Číně jen nejvýše postavené osoby - mandaríni, podle jiné byly poprvé vypěstovány na ostrově Mauritius, který domorodci nazývají Mandara… Současnost Mandarinky se pěstují nejvíce ve Francii, v Turecku a na Floridě. Zájem o původní mandarinky celosvětově dlouhodobě klesá, a to i přes poměrně velkou nabídku různých odrůd. Mnohem oblíbenější jsou klementinky a větší tangory, které známe spíše pod názvem tangerinky. Nejnovějším kultivarem pak jsou mandory. Převážná část produkce klementinek a tangerinek se pěstuje ve Španělsku a Maroku, a také v několika dalších oblastech Středomoří. Mandory, které mají původ na Jamajce, se v současné době pěstují na Kypru a v izraeli. Vzhled, chuť, vůně… Mandarinky jsou menší citrusové ovoce. Plody o průměru 5 až 8 centimetrů jsou kulaté a mírně zploštělé s oranžovou nebo žlutooranžovou voskovitou kůrou, která se dá dobře loupat. Dužina je šťavnatá, sladká nebo sladce nakyslá, žlutooranžová až oranžová, rozdělená na 8 až 10 dílků, ve kterých jsou semena. Mandarinky mají typickou vůni. Klementinky se původním mandarinkám velmi podobají velikostí, jsou výrazně oranžové, šťavnaté a sladké. Většina odrůd klementinek nemá semena, dužina se dělí na 7 až 14 dílků a slupka je proti mandarinkám tenčí. Tangerinky vznikly křížením mandarinek a pomerančů. Chuťově se více přibližují původním mandarinkám, ale jsou větší. Hůř se loupají, jednotlivé dílky u sebe více drží a obsahují semena. Mandora je poměrně nový kříženec mandarinky a grepu, v porovnání s mandarinkami je méně sladký. Zajímavé je, že plody dovážené z Kypru se označují Mandora, plody z Izraele se nazývají Topas. Strom citroník sladký, na kterém se mandarinky rodí, dorůstá do výšky až 4 metrů. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Mandarinky mají mnoho odrůd a rozdělují se především na - mandarinky unšiu - satsuma ( Citrus unciu ) je označení pro původní druhy mandarinek - mandarinky středozemní ( Cirtus deliciosa) jsou mandarinky ze středozemních oblastí - mandarinky královské (Citrus nobilis)se pěstují hlavně ve Francii a na Floridě - mandarinky obecné - klementinky, tangorinky, tangely a mandory. Klementinky vznikají křížením různých odrůd mandarinek a v současnosti jsou nejčastěji pěstovaným a na trhu nejžádanějším druhem tohoto citrusového ovoce. Nejvíce se pěstují ve Středomoří. Plody jsou šťavnaté, sladké a aromatické. Kůra se snadno loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Tangorinkyjsou výsledkem křížení mandarinek a pomerančů v 19 století na Floridě. Plody jsou menší, aromatické a pevné. Kůra se poměrně špatně loupe. Tangelyse nazývají kříženci mandarinky s pomelem nebo grapefruitem. Mají větší plody Mandory jsou kříženci mandarinky a grepu. Velké plody jsou velmi šťavnaté s osvěžující chutí Nejvíce rozšířené a pěstované odrůdy mandarinek Satsuma se pěstuje hlavně v Japonsku a ve Španělsku. Dobře se loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Šťavnaté plody většinou nemají jadérka, chuť je sladká a jen mírně nakyslá. Clauselina je velmi raná odrůda mandarinek satsuma, která se pěstuje především ve Španělsku. Mají příjemnou chuť i vůni, u plně zralých plodů se ale chuťové vlastnosti zhoršují. Miaygawa 00 je nová odrůda mandarinky skupiny satsuma. Dozrává dříve než ostatní mandarinky, má velké zploštělé plody vynikající kvality, které se dobře loupou. Primasole byla vyšlechtěna v Itálii a je to nová odrůda klementinek. Plody jsou středně velké až velké, zploštělé, výrazně oranžové a celkem dobře loupatelné. Šťavnatá dužnina je bez semen, sladká a osvěžující, dílky se od sebe snadno oddělují. Marisol je poměrně nová španělská klementinka, vzniklá mutací druhu C. oroval. Nižší stromy jsou vhodné i pro pěstování v bytech. Středně velké plody se velmi dobře loupou, jsou příjemně sladké a šťavnaté. Rubino je nová odrůda klementinek, vzniklá přirozenou mutací. Plody jsou větší, do červena zbarvená kůra se snadno loupe. Dužnina má pomerančovou barvu, je sladká a aromatická. Carin je velmi raná klementinka. Plody jsou šťavnaté, aromatické a velmi chutné. Je vhodná i pro pěstování v středoevropských klimatických podmínkách. Oroval pochází ze Španělska a je to klementinka vhodná i pro pěstování v bytě. Má velmi jemné a šťavnaté větší kulovité plody bez semen. SRA 89 a SRA 63 jsou nové rané odrůdy klementinek, které dozrávají na začátku října. Plody nemají semena, jsou chutné a šťavnaté, středně velké. Corsica 2 je klementinka, vzniklá mutací odrůdy Fina. Středně velké až větší plody jsou poměrně sladké a mají málo semen. Nules patří také do poměrně veliké skupiny klementinek. Plody nemají semena, jsou středně velké s vynikající chutí a typickou vůní. Spinoso je nenáročná klementinka, vhodná i pro pěstování v bytech. Její kulovité plody mají střední velikosti, příjemně sladké a bez pecek. Temple orance – Temple je tangor - kříženec mandarinky s pomerančem. Plody jsou větší, velmi šťavnaté a příjemně aromatické, mají výraznou sladkokyselou chuť. T Ortaniquepatří mezi tangory. Plody jsou šťavnaté, chutné a především velmi velké - váží i až 500 gramů. Minneola je nejdůležitější odrůda tangel - kříženců mandarinek s pomelem nebo grepem. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, větší než u klasických mandarinek. Nova je kříženec klementinky s tangelem, vypěstovaný původně na Floridě. Ve Španělsku je pěstují pod názvem Clamenvilla, v Izraeli se nazývají Suntina. Plody jsou větší, tmavě žlutooranžová kůra se dobře loupe. Dužnina je velmi šťavnatá, tmavě oranžová, s větším množstvím snadno od sebe oddělitelných dílků. Clemapo delicia je kříženec klementinek C.clementina a C.deliciosa s tangelem mapo. Velké opanžové plody bez semen se špatně loupou, ale mají vynikající sladkokyselou chuť, jsou velmi šťavnaté a aromatické. Dá se dobře pěstovat i ve středoevropských klimatických podmínkách. Zdraví a vitamíny Mandarinky obsahují poměrně velké množství různých zdraví prospěšných látek. Najdeme v nich především pro lidské zdraví důležitý vitamín C, dále pak beta karoten, vitamín B1, B2 a B3, bioflavonoidy a z minerálních látek především hořčík, draslík a fosfor, a také pektin. Kombinace vitamínu C, bioflavonoidů a pektinu je vynikající a významná pro zvýšení obranyschopnosti a imunitnímu systému organismu, zlepšení krevního oběhu a snižování hladinu cholesterolu v krvi. Při časté konzumaci mandarinek se tak značně snižuje riziko rakovinotvorných nádorů. Vitamín C a bioflavonoidy mají velké antioxidační schopnosti a protikarcinogení účinky, zároveň zlepšují proudění krve. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev. Pektin obsahuje vláknina, která tvoří dužninu mandarinky a také v bílé vrstvě pod slupkou a v tenké slupce mezi jednotlivými dílky plodu. Hořčík draslík a fosfor jsou důležité pro metabolismus, zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů Použití mandarinek v kuchyni Mandarinky jsou vhodné především k přímé konzumaci. Dužnina se ale využívá i v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů, pije se také vychlazená samostatně nebo ředěná vodou jako lahodný osvěžující nápoj. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Kůra mandarinek se používá v kuchyni především nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce nasládlou pikantní chuť i aroma, urychluje také měknutí masa a dodává mu křehkost. Zlepšuje stravitelnost jídel, snižuje případné nadýmání a pálení žáhy. Nejkvalitnější mandarinková kůra pochází z provincie Kuangtung a i kuangtungští kuchaři jsou proslulí jejím používáním. Dužnina i kůra mandarinek se využívá ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. V kosmetickém průmyslu se přidává například do krémů, protože mandarinky mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Své uplatnění našly výtažky z mandarinek i v aromaterapii. Jejich vůně pozitivně ovlivňuje psychiku, uvolňuje a uklidňuje a napomáhá relaxaci. Příprava mandarinky před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý plod oloupat ostrým nožem a pak ho rozebrat na jednotlivé dílky. Šťávu z mandarinky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud plod dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu mandarinek - ale i ostatních citrusových plodů - se nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Důležité jsou také údaje o sklizni, distribuci a zemi původu. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Takové plody jsou celkově zralé. Případná malá zelená místa nevadí, mandarinky podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké mandarinky jsou vzhledem k své velikosti „nepoměrně“ těžké. V žádném případě nekupujeme mandarinky scvrklé, suché, nahnilé nebo jinak viditelně poškozené. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky mandarinkovou vůni. Kůra u mandarinek výběrových a v I.jakosti musí být pevná, pouze částečné uvolnění kůry je přípustné u plodů II.jakosti. Hlavní sezona zrání a sklizně citrusových plodů je od podzimních měsíců, kdy začíná sklizeň ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku a dalších jihoevropských zemích. Plody, které se na trhu objevují na jaře a v létě jsou převážně z USA, Brazílie nebo Argentiny, a jsou dražší. V zimních měsících nekupujeme mandarinky na venkovním trhu nebo stánku. Plody bývají většinou přemrzlé, kyselé a nahořklé. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Spotřeba, zrání, skladování Zralé mandarinky se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Mandarinky skladujeme samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z mandarinek získat přírodní šťávu, uskladníme je na několik dní v pokojové teplotě. Chemické ošetření plodů - zpracování kůry Mandarinky bývají v převážné většině při jejich pěstování chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud si nejsme jisti, že chemicky ošetřeny nebyly, vyhneme se zpracování jejich kůry, protože může obsahovat větší množství pesticidů. Zajímavosti Využití kůry mandarinek v kosmetickém průmyslu Látky, které mandarinky obsahují mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Výtažky z mandarinek se doporučují na mastnou pleť nebo i na akné. Působí i proti celulitidě a při ošetřování strií. Mandarinková šťáva Šťáva z mandarinek urychluje měknutí masa a dodává mu křehkost. Maso potřeme šťávou, případně kůrou, a necháme ho alespoň 15 minut marinovat. Šťáva z mandarinek je lahodný nápoj, a navíc se svými léčebnými a výživovými vlastnostmi vyrovná šťávě citronové nebo pomerančové. Velmi chutná je slazená medem. Léčivé účinky Mandarinky je dobré jíst celé - tedy i s bílou vrstvou, která je těsně pod kůrou a mezi jednotlivými dílky, protože tam je nejvíce vlákniny, bohaté na důležitý pektin. Mandarinky především - posilují obranyschopnost a imunitu organismu - mají kladné účinky na krevní oběh a činnost srdce - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - mají antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů - napomáhá při léčbě různých nemocí kůže Mandarinky můžou mít i nežádoucí účinky v podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.

POMELO latinsky Citrus maxima (Citrus grandis), anglicky pomelo, pummelo, případně i shadock,francouzsky pamplemousse,německy Pomelo nebo Pampelmuse je největší citrusový plod, který vznikl křížením grapefruitu a pomeranče a roste na stálezeleném stromě stejného jména. Velké, chutné, zdravé… Pomelo má svoji nezaměnitelnou chuť a také velmi pozitivní účinky na zdraví člověka. Pomelo je stejně jako pomeranč, grep nebo mandarinka nejen chutné a osvěžující, ale i velmi zdravé. Původ a historie Přesné místo původu tohoto největšího citrusového plodu není známé. Většinou se uvádí, že pomelo pochází z jihovýchodní Asie - Thajska, Malajsie a Indonésie, kde také dodnes roste i ve volné přírodě. Existují ale i další místa původního výskytu, například ostrov Barbaros v Karibském moři, nebo jih Spojených států amerických. Některé teorie ale tvrdí, že z mnoha citrusových plodů pochází z amerického kontinentu jen grapefruit… Současnost Pomela se v současné době pěstují především v Kalifornii, Mexiku, Číně, Sýrii, Izraeli a Japonsku, v Evropě v menším množství ve Španělsku. Ve volné přírodě rostou v Thajsku, Malajsii a Indonésii, na Nové Guinei a Tahiti. V Číně jsou tyto velké citrusy velmi populární a nechybí především při oslavách čínského Nového roku. Pro Číňany je pomelo symbolem štěstí a bohatství a podle pověry se ten, kdo sní pomelo právě v den příchodu nového roku, bude mít v následujícím roce dobře… Vzhled, chuť, vůně… Pomelo je největší citrusový plod, vzniklý křížením grapefruitu a pomeranče. Vzhledově se více podobá grepům, chuťově je bližší pomerančům. Plody mají podle odrůdy kulatý až vejcovitý, některé i hruškovitý tvar. Jejich průměr je od 10 do 25 centimetrů, váží 0,5, ale také 5 kilogramů, pro obchodní účely jsou nejběžnější pomela o váze 1 až 1,5 kilogramů. Barva plodů je nazelenalá, žlutozelená, žlutooranžová nebo sytě žlutá. Kůra se dobře loupe, je silná, na povrchu lesklá a porézní, uvnitř bílá a houbovitá Dužina je u většiny odrůd spíše méně šťavnatá, zelená, světle žlutá, případně oranžová až tmavě červená, rozdělená na 8 až 11 dílků. Ty jsou pokryté bílou tenkou slupkou, která je velmi hořká a nekonzumuje se. Chuť dužiny je podle odrůdy a místa pěstování různá - nevýrazná, sladká, sladce nakyslá nebo i kysele hořká. Podíl dužiny v celkové velikosti plodu je poměrně malý - z pomela o váze 1 kilogram získáme dužiny přibližně jako z jednoho velkého pomeranče. Plody rostou na trnitém stále zeleném stromě, který dorůstá do výšky 2 až 15 metrů. Odrůdy Pomelo má poměrně hodně odrůd, které se od sebe liší tvarem, barvou kůry i dužiny a také chutí. Plody jsou od kulatých až po hruškovité, barva kůry může být žlutá, zelená i oranžová, dužina žlutá, zelená, oranžová i rudá, chuť nevýrazná i intenzivní, sladká až kyselá… Červené pomelo je nejznámější a celosvětově nejvíce pěstovaná odrůda. Má pevnou středně šťavnatou dužinu oranžovočervené barvy s typickou chutí. Silná žlutooranžová kůra se dobře loupe, využívá se na kandování a získává se z ní látka pektin. Goliath je nejvýznamnější z odrůd, které pocházejí z Číny, pěstuje se ve velkém množství ale i v Izraeli. Plody mají hruškovitý tvar, barva kůry i dužiny je žlutozelá. Chuťově jsou tato pomela příjemně sladká s minimální hořkou příchutí. Honey pomelo se pěstuje pouze v jihovýchodní Číně a plody jsou na trhu jen v období od listopadu do března. Dužina bez semínek je velmi šťavnatá, má sladkou jemně navinulou chutí a výrazné medové aroma. Nam roi má původ ve Vietnamu. Oranžové oválné plody se středně silnou kůrou jsou poměrně šťavnaté, sladké s mírně kyselou a zároveň i lehce nahořklou příchutí, poměrně hodně typicky aromatické. Khao Tang Kwa je odrůda s charakteristickým tvarem, hladkou tenkou oranžovou slupkou, mírně aromatickou, sladkou a mírně nakyslou žlutočervenou dužinou. Pěstuje se v Thajsku a její pěstitelé jsou velmi podporováni úřady. Sweetie vznikl křížením pomela a bílého grepu. Sweetie není tak hořký jako grapefruit, je poměrně šťavnatý a chuťově i aromaticky lahodný a zajímavý. V tomto případě se podařila opravdu výjimečná kombinace všech nejlepších vlastností obou dějů citrusových plodů. Zdraví a vitamíny Pomelo je nízkokalorické - na 100 gramů plodu obsahuje pouze 6 až 12 gramů přírodních sacharidů, 0,2 až 0,6 gramů tuků a minimum sodíku. V pomelu ale najdeme mnoho vitamínu C - od 36 do 50 gramů na 100 gramů plodu. Mimo tohoto vitamínu je zde i provitamín A, a také mnoho minerálních látek, především draslík, mangan a železo. Minimální množství cukrů, tuků a sodíku, a zároveň velký podíl vitamínu C a draslíku jsou vynikající kombinací pro snižování cholesterolu a prevenci proti srdečním chorobách a nemocem krevního oběhu. Tyto látky se také podílí na aktivaci činnosti mozku, paměti i nervového systému a podílí se na regeneraci svalů. Plody mají i poměrně mnoho vlákniny, která je významná především pro trávící ústrojí. Vitamín C v kombinaci s ostatními látkami navíc posiluje imunitní systém a obranyschopnost ogranismu. Pomelo také pozitivně působí proti vzniku různých nádorových onemocnění. Vzhledem k nízké kalorické hodnotě a velmi dobrým čistícím a detoxikačním vlastnostem jsou pomela vhodným doplňkem při redukčních dietách. Kombinace zdraví prospěšných látek v plodu pomela je poměrně výjimečná a mimo různých preventivních účinků má i téměř léčivé schopnosti. Velmi dobře například léčí kašel a čistí dýchací cesty, pomáhá při odstraňování otoků a také při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu. Použití pomela v kuchyni Pomelo má podobné složení jako ostatní citrusové plody a také podobné využití. Dužina se konzumuje podobně jako u ostatních citrusových plodů především přímo, tzv. za syrova. Musí se z ní ale oloupat bílá slupka, která je hořká. V studené kuchyni se používá pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení dezertů. V teplé kuchyni se dužina využívá především při přípravě exotických pokrmů v kombinaci s masem. Například na Filipínách se nakrájená dužina posolí a pak se přidává k různě upraveným masům, rybám nebo tzv. plodům moře. Šťáva se přidává do míchaných nápojů, pije se samozřejmě i samostatně. Velmi chutný je i džus. Kůra se využívá hlavně na výrobu marmelády, ale také se třeba napouští řepným cukrem a kanduje nebo obaluje v čokoládě. Malajsii se kůra vaří a vyrábí se z ní sirup. V Číně se kůra používá při přípravě různých teplých jídel a do sladkých dezertních polévek. Listy a kůra se v Malajsii a Číně vaří a z jejich vývaru se připravují různé rituální koupele, které slouží k očistě těla i duše. Semena a listy především v Indočíně používají na lisování oleje, kterým se zapalují opiové dýmky. Květy stromů se používají v kosmetickém průmyslu při výrobě parfémů. Dřevo stromů je těžké a tvrdé, vyrábí se z něho velmi kvalitní nábytek. Z dužniny, semen a kůry, případně také z květů, se v Číně také připravuje mnoho léků, odvarů a mastí, které jsou účinné při léčbě kašle a otoků, zlepšují trávení a pomáhají při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu nebo otravách. Odstranění kůry pomela Kůra pomela je poměrně tuhá, u většiny odrůd se ale dá dobře oloupat. K jejímu odstranění je nejlepší použít menší ostrý nůž nebo speciální tzv. loupátko na citrusové plody. Příprava pomela před použitím Před konzumací plod oloupeme a zbavíme ho také bílé části slupky, která je u většiny odrůd poměrně silná. Pak plod rozdělíme na jednotlivé dílky, z kterých odstraníme slupku tak, aby zůstala jen čistá dužina. Slupka je totiž, stejně jako semínka, velmi hořká. Jak a podle čeho vybírat Pomelo dozrává v období od konce listopadu do března. Opravdu čerstvé a chutné plody jsou v obchodech k dostání především v této době a tak je dobré se při koupi zajímat i o datum sklizně. Kvalitní zralé pomelo má lesklou, pružnou a na omak pevnou kůru bez barevných odchylek. Plody by měly vážit od 0,5 do 1 kilogramů. Malé, ale ani velmi velké plody se pro konzumaci příliš nedoporučují. Při nákupu je také důležité, aby pomelo bylo zabalené do celofánu a síťky, protože jeho dužina poměrně rychle vysychá. Bez takového obalu je dužina týden po sklizni téměř suchá. V žádném případě nekupujeme plody, které jsou měkké, omačkané, nahnilé nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Zralá pomela grepy se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 4 týdny. Rozkrojený plod je nejlepší co nejrychleji spotřebovat. Dužina velmi rychle vysychá, ale pokud se pomelo zabalí do potravinářské fólie, je možné ho krátce v chladnu skladovat. Zajímavosti Pomelo je známé také pod názvem pumelo, v Anglii se mu říká také Šedok (Shaddock). Toto jméno má po námořním kapitánovi Shaddockovi, který prý jako první přivezl semínka tohoto plodu – ale neví se, zda z ostrova Barbaros do Anglie nebo naopak z Anglie na Barbaros, kde jsou pomela dosud ve volné přírodě. V Číně je pomelo znakem spokojeného života. Plody tohoto velkého citrusu jsou důležitou součástí oslav příchodu Čínského nového roku. V Malajsii a Číně se z odvaru listů a kůry připravují rituální koupele, které slouží k očistě těla i duše. V Indonésii lisují ze semen a listů speciálníolej, kterým se zapalují opiové dýmky. Léčivé účinky Pozitivní účinky na lidské zdraví má dužina, kůra i semena plodů pomela, ale i květy stromů. Především v Číně, ale také v Japonsku, se i nich připravuje mnoho léků, odvarů a mastí, které jsou účinné při léčbě kašle a otoků, zlepšují trávení a pomáhají při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu nebo různých otravách. Pomelo - posiluje obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi - má velké detoxikační účinky - pomáhá při odstraňování otoků - zlepšuje činnost trávicího ústrojí - chrání dýchací cesty, léčí kašel - je nízkokalorické, ale syté a proto vhodné při hubnutí - odstraňuje potíže po nadměrném požití alkoholu Pomelo může mít i nežádoucí účinky v podobě žaludečních problémů nebo mírně svědivé vyrážky, ale to většinou pouze v případě konzumace většího množství dužiny nebo šťávy.

GRAPEFRUIT nebo také GREP - latinsky Citrus x paradisi, anglicky grapefruit, francouzsky pomélo, německy Grapefruit nebo španělsky limonero - je plod stejnojmenné subtropické dřeviny. Vznikl s největší pravděpodobností přirozenou cestou jako hybrid pomeranče a pomela. Hořký a zdravý… Grapefruit je ovoce s nezaměnitelnou chutí a mnoha velmi příznivými účinky na lidský organismus. Původ a historie Grapefruit má svůj původ na ostrově Barbaros v Karibském moři. Z mnoha citrusových plodů jediný grapefruit pochází z amerického kontinentu. Do Evropy se dostal v druhé polovině 17. století, kdy jen přivezl do Anglie z jedné ze svých objevitelských cest kapitán Shaddock. Grepy se původně pěstovaly jen jako okrasné rostliny, plody se začaly konzumovat až v 19. století. Současnost Grapefruity se v současné době pěstují především v Brazílii, Izraeli, Turecku a Španělsku, v Americe v Texasu, Kalifornii a na Floridě. V Evropě jsou nejvíce k dostání plody ze Španělska, ale ty nedosahují takových kvalit jako grepy z oblastí více na jih. Do České republiky se mimo španělské produkce dovážejí i grepy z Turecka, Argentiny, Jihoafrické republiky nebo Hondurasu. Vzhled, chuť, vůně… Grep je citrusové ovoce větší než pomeranč a menší než pomelo. Plody jsou pevné, kulaté nebo mírně zploštělé, mají většinou žlutou, někdy narůžovělou nebo i zelenou slupku. Dužina je rozdělena na díly a její barva může být podle odrůdy bílá, žlutá, růžová nebo červená. Díly jsou od sebe odděleny tenkou slupkou, která je hořká. Grapefruity jsou velmi šťavnaté. Původní chuť byla hořkokyselá, šlechtěním se ale podařilo vypěstovat i plody sladší. Nejsladší grepy mají dužinu červenou. Stromy dosahují výšky 5 až 6 metrů, známé jsou ale i rostliny s výškou 13 až 15 metrů. Mají tmavě zelené listy, dlouhé až 1,5 metru, které jsou úzké a neopadávají. Květy mají 5 okvětních lístků a jsou velké okolo 5 centimetrů. Strom ročně rodí až 700 kusů plodů. Odrůdy Grapefruit má mnoho odrůd, které se rozdělují podle barvy dužiny na bílé, žluté, oranžové a růžové. Grepy s bílou dužinou nejsou chuťově nějak výrazné, červené jsou chuťově podstatně lepší. Jemnou, sladce trpkou a velmi příjemnou chuť mají grepy s růžovou dužinou. Pro potřeby trhu je podstatná i země původu, protože například grepy ze Středomoří nejsou tak chutné, jako plody z oblastí s teplejším klimatem. Grepy totiž na rozdíl od jiných citrusových plodů potřebují více slunce a tepla. Star Ruby je jedna z nejznámějších původních odrůd, která se pěstuje na různých místech planety, ale právě vzhledem k rozdílným podmínkám se plody z různých zemí od sebe liší. Kůra je poměrně tenká a má výraznou červenou pigmentaci, dužnina je červená. Ve Španělsku plody dorůstají do značné velikosti a váží až 1 kilogram, z Turecka jsou plody té samé odrůdy menší. Chuťově jsou ale téměř stejné, mají typickou nahořklou příchuť. Středně velké, ale šťavnatější s rudou dužinou, vyšší sladkostí a potlačenou hořkou chutí jsou plody této odrůdy z Argentiny. Vynikající jsou i Star Ruby z JAR, Kalifornie a Texasu Nejlepší plody odrůdy Star Ruby pocházejí z Hondurasu. Jsou velké, slupka má nazelenalou barvu, ale uvnitř jsou velmi šťavnaté, rudě červené a především lahodně sladké bez stopy hořkosti. Posledním šlechtitelským úspěchem je odrůda Star Ruby, kterou lze konzumovat stejně jako pomeranče hned po oloupání vnější slupky. U této odrůdy není nutné odstraňovat tenké slupky mezi jednotlivými dílky, které jsou nahořklé, protože u těchto plodů je velmi tenká. Marsh je jedna z nejvíce významných odrůd na trhu s grapefruity. Vypěstována byla poprvé v roce 1850 na Floridě. Plody jsou středně velké až velké, velmi šťavnaté. Mají tuhou, hladkou kůru, která se dobře se loupe a má světle žlutou barvu s hnědorůžovými skvrnkami Dužnina je žlutá až žlutohnědá, měkká a poměrně jemná, má málo jader nebo je i zcela bez nich. Tyto grepy jsou velmi chutné a příjemně voňavé. Pěstují se nejvíce v Kalifornii, Texasu, Arizoně, Austrálii, Izraeli a Indii. Z této odrůdy byly později vyšlechtěny grepy Frost Marsh, Ruby, Thomson, Redblush a Miami, které mají pochopitelně podobné vzhledové i chuťové vlastnosti a odlišují se především velikostí a mírně i zbarvením. Duncan je velmi stará středně raná a velmi úrodná odrůda, která se pěstuje od roku 1830 zejména na Floridě, ale v současnosti i v mnoha jiných zemích. Plody jsou středně velké až větší, dužnina je bledě žlutá až žlutohnědá a velmi šťavnatá. Má typickou grapefruitovou chuť, patří mezi nejšťavnatější a nejsladší druhy. Používá se především na výrobu šťáv. Deep Sweet je odrůda s výrazným aroma a chutí, ale je výjimečná i v množství plodů vypěstovaných na jednom stromě. Tyto grepy se můžou pěstovat uvnitř i venku a setkáme se s nimi snad ve všech oblastech, kde se produkci grapefruitů věnují. Jsou hodně šťavnaté a velmi sladké, a i když mají typickou chuť, je u nich hořkost díky šlechtění potlačena na minimum. Rio Red má středně velké plody s hladkou a velmi dobře loupatelnou kůrou, která je mnohem tenčí než u ostatních odrůd. Dužnina je sytě červená a má vysoký obsah rozpustných solí a cukrů a méně kyselin než jiné grepy. Pěstuje se především v Texasu a na Floridě. Redblush se pěstuje nejvíce na Floridě a v Texasu, ale i v mnoha dalších zemích. Kůra má zelenou barvu, při komerčním pěstování se pro zlepšení zabarvení používá etylén. Roubují se na podnoží pomeranče a takto vypěstované plody jsou sladší. Proti jiným odrůdám má o 3 až 4 roky kratší životnost a od jejího pěstování se začíná v Americe opouštět a nahrazují ji grepy Rio Red. V Austrálii je naopak stále víc oblíbenější a také žádanější odrůda Cant, která vznikla vyšlechtěním z Redblush. Od původní odrůdy se odlišuje jen velmi málo, ale i tak jsou její vzhledové i chuťové vlastnosti vzhledem ke klimatickým podmínkám lepší než u plodů vypěstovaných v Americe. Ruby Red je odrůda s růžovou dužinou, která se pěstuje především v jižní Africe. Dužnina těchto grepů má lákavou růžovou barvu, plody jsou velmi šťavnaté, chuťově svěží, jemné a příjemně sladce trpké. Zdraví a vitamíny Grapefruity ve své dužnině obsahují velmi mnoho různých zdraví prospěšných látek. Najdeme v nich vitamín C, B1 a K, dále typicky hořký glykosid naringin a také kyselinu galakturonickou, která rozpouští vápenaté usazeniny v cévách a snižuje obsah cholesterolu v krvi. Růžový grep má ještě navíc vyšší množství bsah pektinu, který snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev. Pektin je ve vláknině, která tvoří dužninu grepu a také v bílé vrstbetakarotenu, který se v těle přeměňuje na vitamín A. V grepech jsou také přírodní flavonoidy. Ty zlepšují proudění krve a mají antioxidační a antikarcinogenní účinky. V plodech grepů najdeme ivelké množství draslíku, vápník, fosfor, hořčík a železo, malé množství sacharidů, proteiny a limonoidy. Limonoidy jsou základem citrusových plodů, které jsou blahé především na limonoid limoten, který tomuto ovoci dává hořkou chuť a má významné protikarcinogenní účinky. Grapefruity díky vitamínu C, pektinu a flavonoidům významně zvyšují obranyschopnost organismu, zlepšují krevní oběh a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Při jejich časté konzumaci se snižuje i riziko rakoviny plic a orgánů trávicího ústrojí, nejvhodnější jsou v tomto případě grepy s růžovou a oranžovou dužninou. Vysoký obsah vitamínu C a flavonoidů posiluje imunitní systém člověka. Pro velmi dobré čistící a detoxikační vlastnosti jsou grepy také vhodným doplňkem při redukčních dietách. Grepy pomáhají i při zvýšeném výskytu kyseliny močové v lidském těle, který se projevuje v podobě dny, dnové artritidy, ledvinových kamenů apod. vypití sklenice grapefruitové šťávy každý den ráno nalačno stimuluje detoxikační schopnosti organismu, především jater. Velmi silné antibiotické účinky mají i semínka grepů. Obsahují široký komplex antibiotických a fungicidních látek, a jejich extrakt pomáhá proti různým druhům bakterií, virů a plísní. Extrakt zklidňuje žaludek i trávící ústrojí, zmírňuje problémy s nadýmáním, průjmem a zácpou. Potlačuje některé infekce dutin, nosohltanu, průdušek, uší i močových cest. Podle posledních zjištění je účinný až proti více než 800 různým druhů bakterií a virů, které proti němu nezískávají odolnost jako u průmyslových antibiotik. Použití grepů v gastronomii Grapefruity mají podobné složení, jako ostatní citrusové plody a také podobné využití. Dužnina se celosvětově nejvíce používá v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení dezertů, konzumuje se ale samozřejmě i samostatně. Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů, pije se i samostatně jako lahodný vychlazený osvěžující nápoj. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy a koncentrát. Hořkou chuť grepů je možné zmírnit použitím cukru, ale je nutné cukr použít jen v malém množství. Kombinace grepu s cukrem totiž v žaludku vyvolává kvasné procesy. Zdravější a i chutnější je použití medu. Grepy se využívají také ve farmaceutickém průmyslu především při výrobě různých doplňků stravy. Z jader plodů se vyrábí extrakt, který má velké antibiotické účinky. Příprava grapefruitu před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý grep rozkrojit a pak malým úzkým špičatým nožem vyříznout jednotlivé dílky. Existují i speciální lžičky na grepy, kterými z rozkrojeného plodu vybíráme dužninu. Šťávu z grepu snadněji vymačkáme, když ho pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud grep dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Jak a podle čeho vybírat Při koupi grepů je dobré se zajímat o místo původu a datum sklizně. Nejsladší plody pocházejí z teplých jižních oblastí a mají červenou dužinu. V žádném případě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo nahnilé. Pokud chceme koupit grapefruit, který nemá typickou nahořklou chuť, pak je zde vyšlechtěná nová odrůda sweet, u které je právě hořkost potlačena na minimum. Spotřeba, zrání, skladování Zralé grepy se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 12 týdnů. Rozkrojený grep je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat, můžeme ho krátce skladovat zabalený do potravinářské fólie. Zajímavosti Hořká složka grepů podporuje trávení a chuť k jídlu, zároveň potlačuje chuť na sladké a jeho konzumace se doporučuje při dietách. Protože v plodech obsažené látky snižují hladinu cukru v krvi, je grep vhodný pro diabetiky. Grapefruity je dobré jíst celé - tedy i s bílou vrstvou, která je těsně pod kůrou a mezi jednotlivými dílky, protože tam je nejvíce vlákniny, bohaté na důležitý pektin. Šťáva z grepů je lahodný nápoj, a navíc se svými léčebnými a výživovými vlastnostmi vyrovná šťávě citronové nebo pomerančové. Velmi chutná je slazená medem. Teplý grepový nápoj při nachlazení - v poměru 1 : 1 se smíchá zelený čaj s vymačkanou šťáva z 1 grepu a podle chuti se přidá med. Nápoj se pije horký. Grapefruitová kúra je velmi účinná ozdravující metoda pro celkové posílení organismu. Konzumuje se buď dužnina nebo se pije šťáva. Kúra trvá dva týdny. První den před snídaní se vypije šťáva nebo sní dužnina z jednoho grepu. Každý další se použije o jeden grep víc až do celkového počtu pěti plodů. Pak se zase opačně jejich množství snižuje a posledních pět dní se pije opět jen šťáva nebo konzumuje dužnina z jednoho grepu. Semínka grepů mají podle posledních výzkumů velké antibiotické vlastnosti. Působí proti přibližně 800 kmenům různých bakterií, virů a parazitů. Extrakt ze semínek zároveň nijak neoslabuje imunitu, není toxický a bakterie proti němu nezískávají odolnost jako u běžných antibiotik. Léčivé účinky Grapefruit - posiluje obranyschopnost organismu - posiluje kardiovaskulární systém, zlepšuje krevní oběh, ředí krev - snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi - působí jako prevence rakoviny, zvláště rakoviny plic a žaludku - má velké detoxikační a protizánětlivé účinky - pomáhá při trávících a střevních potížích - chrání dýchací cesty, uši a ústní dutinu před infekcí - zmírňuje příznaky gynekologických problémů - ulehčuje od obtíží spojených s křečovými žílami a revmatismem - napomáhá při léčbě alergií, astmatu a ekzémů - urychluje látkovou výměnu a proto se užívá při odtučňovacích dietách Grepy můžou mít i nežádoucí účinky, pokud se jejich hořkou chuť pokusíme potlačit větším množstvím cukru - v takovém případě totiž v žaludku kvasí. Grepová šťáva také mívá nežádoucí interakci ve spojení s některými léky, proto je dobré si při současné konzumaci grepů a používání léků přečíst příbalový leták u léčiv nebo se poradit s lékařem.  

LIČI ČÍNSKÉ – latinsky Litchi chinensis, anglicky lychee nebo litchee, francouzsky litchi, případně cérise de la Chine, německy Litchi a Litschi se v Číně považuje za jeden z nejvíce ušlechtilých druhů ovoce. Jemné aroma i chuť Liči čínské je známé spíš jen pod zkráceným názvem liči. Je považováno za ovoce s nejjemnější chutí i vůní. Nejvíce chutná čerstvé, ale používá se i do některých speciálních asijských jídel. Původ a historie Liči čínské je velmi starý druh ovoce, které pochází z Asie, Číny a Indočíny. Do dalších oblastí světa a tedy i do Evropy se liči dostalo až v nedávné době především díky vzrůstající oblíbenosti asijské kuchyně. I jeho pěstování vyžaduje poměrně specifické podmínky a musí se do většiny zemí dovážet. Současnost V současnosti se liči pěstuje v oblastech subtropického pásma, především v jihovýchodní Asii, v Indii a na Srí Lance. Některé odrůdy se pěstují i v jižní Africe a na Madagaskaru, v Brazílii, na Havaji a v USA na Floridě. V Evropě se liči vzhledem ke klimatickým podmínkám pěstovat nedá. Liči roste zejména podél toků velkých řek v hluboké naplavené půdě. Nejvíce se mu daří v místech, kde je mokré a teplé léto a zima chladná a suchá. Teplota ale nesmí klesnout pod bod mrazu. Čerstvé plody se sice někdy v obchodech v Evropě i v USA objevují, ale nejvíce se liči prodává konzervované. Koupit ho je možné hlavně v tzv. asijských obchodech, ale v nabídce ho v poslední době mají už i supermarkety. Je nezbytnou součástí některých jídel asijské kuchyně Vzhled, chuť, vůně… Plody liči čínské mají jahodově červenou, narůžovělou nebo oranžovou barvu, některé odrůdy mají jemný zelený odstín. Jsou oválné nebo kulaté, několik odrůd má srdcovitý tvar. Průměr plodů je okolo 2,5 centimetru, délka až 4 centimetry, povrch má mnoho malých výstupků. Slupka je tenká, pevná a křehká, má povrch s mnoha výstupky a ze zralého plodu jde snadno oloupat. Uvnitř plodu je lesklé tvrdé a nejedlé semeno velikosti fazole, kolem kterého je dužina - tzv. míšek, od kterého se semeno lehce oddělí. Dužina má slonově bílou, narůžovělou nebo namodralou barvu, je velmi šťavnatá a příjemně aromatická, má lehce nakyslou chuť. Větší obsah dužiny, která je navíc i kvalitnější, mají plody se zakrslým semenem. Plody se ze stromů sklízí bambusovými tyčemi. Stromy dorůstají do výšky 15 až 20 metrů, ale pro snadnější sběr ovoce se prořezávají na výšku 6 až 10 metrů. Dožívají se věku přes 200 let, jsou stále zelené. Listy jsou kožovité, mladé mají načervenalou barvu, starší jsou na horní straně tmavě zelené a na spodní šedozelené. Zdraví a vitamíny Liči obsahuje velmi vyrovnaný komplex mnoha látek, které mají příznivý vliv na lidský organismus. V plodech je velký obsah vody, ale především bílkoviny, zdravé tuky a mastné kyseliny, přírodní cukry, vláknina, vitamín C a stopové prvky mnoha důležitých látek. V staré i současné čínské medicíně se dužina liči využívá především k léčbě kašle, žaludečních vředů, mnoha druhů nádorů a zvětšených žláz. Pecky mají analgetické účinky. Slupky se především v Indii používají na přípravu čaje, který působí proti průjmům a bolestem. V USA v současné době probíhají rozsáhlé laboratorní zkoumání a pokusy, zda výluhy z kůry, kořenů a květů mohou pomáhat při léčení některých nádorů. Druhy a odrůdy V oblastech, kde se liči pěstuje, roste několik desítek různých druhů, v Číně jich odborníci uvádějí patnáct. Jednotlivé druhy se od sebe odlišují především velikostí a tvarem, dále pak barvou slupky i dužiny. Chuťově se od sebe příliš neliší. Liči se rozděluje na tři základní poddruhy, které vznikly v jednotlivých regionech pěstování - Litchi chinensis Sonnerat subsp. chinensis - Litchi chinensis Sonnerat subsp. philippinensis Leenhouts - Litchi chinensis Sonnerat subsp. javensis Leenhouts Jednotlivé odrůdy zatím nejsou přesně popsány. Použití liči v gastronomii Dužina plodů ličise konzumuje čerstvá, kompotovaná nebo sušená. Čerstvé liči má přirozenou barvu a dobrou kvalitu maximálně 5 dnů po sklizni, a proto se většinou kompotuje nebo suší. Kompotované liči je oloupané, nálev má sladkou chuť a obsahuje kyselinu vinnou a citronovou. Velmi chutná jsou i oloupaná liči nakládaná do cukru, která jsou čínskou a indickou specialitou. Na sušení se plody neloupou. Před sušením se blanšírují a pak ještě namáčí do disiřičitanu draselného a kyseliny citronové, pak se teprve usuší na slunci nebo v elektrických sušárnách. Sušeným plodům se říká čínské švestky, konzervované plody se někdy nazývají čínské jahody nebo jablka. V Asii je sušené liči velmi oblíbené, jeho trvanlivost je 1 rok. Před konzumací čerstvého liči se slupka s drsným povrchem musí konzumací oloupat – konzumuje se pouze dužnina s velmi lahodnou chutí. V studené kuchyni se plátky dužiny servírují jako chutný dezert, kousky se přidávají do zmrzlinových a ovocných pohárů. Ze šťávy se připravují koktejly. V teplé kuchyni je liči dušené na másle a pomerančovém likéru vynikající náplní do palačinek, nebo i jako příloha k masům a rybám. Liči se nesmí vařit, protože pak má dužina houbovitou konzistenci. Spotřeba, zrání, skladování Liči zraje od července do října, dozrává přibližně 100 dní po odkvětu stromů. Zralé plody jsou pevné, slupka z nich jde snadno oloupat. Přezrálé plody mají hnědou dužinu. Liči je možné skladovat v chladnu maximálně 5 dní po sklizni, a proto je potřeba při případném nákupu čerstvých plodů dávat pozor na datum sklizně. Sušené liči je možné skladovat až jeden rok. Léčivé účinky Liči čínské má mnoho pozitivních účinků na zdraví člověka. Dužina - podporuje léčbu kašle - pomáhá při léčení žaludečních vředů - působí proti mnoha druhům nádorů - je účinná při léčbě zvětšených žláz. Pecky mají analgetické účinky. Slupky se na přípravu čaje proti průjmům a bolestem. Při konzumaci kvalitních čerstvých, sušených nebo kompotovaných plodů liči zatím nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Pokud by se ovšem konzumovaly plody přezrálé, mohou se objevit příznaky lehké nevolnosti nebo průjmu – to je ale při konzumaci jakéhokoliv nekvalitního ovoce běžné.

POMERANČ - latinsky Citrus sinensis, anglicky i francouzsky orange, španělsky naranjo dulce nebo německy Orange je citrusový plod pomerančovníku čínského, který je známý také jako pomerančovník pravý - Citrus sinensis. Šťavnaté a zdravé ovoce… Pomeranče jsou v současnosti nejvíce pěstované tropické ovoce, které je na trhu k dostání v každém ročním období. Jsou šťavnaté, osvěžující, chutné, příjemně voňavé a zdravé, a tak zcela oprávněně i nejžádanější a nejoblíbenější. Původ a historie Pomeranče s největší pravděpodobností vznikly přirozenou cestou křížením mandarinky a pomela. Pocházejí ze subtropických oblastí Číny a Vietnamu, kde se pěstovaly již před 4 000 roky. V mnoha jazycích jsou tyto plody díky svému původu označovány jako „Čínské jablko“. Do Evropy je portugalští obchodníci přivezli v 15. století z Asie, a krátce po objevení Ameriky ho převezli i tam. V Evropě vzbudily pomeranče první velký zájem v období baroka, kdy mnoho šlechtických dvorů i klášterů zakládalo nejen sady, ale i tzv. oranžérie - budovy s velkými okny, ve kterých mohly stromy přezimovat. Současnost Citrusové plody jsou v současnosti nejvíce pěstované ovoce na celém světě před banány a vinnou révou - ročně se jich sklidí přibližně 60 milionů tun. V podílu množství vypěstovaných citrusů jsou na prvním místě právě pomeranče, který mají 70 % podíl. Na dalších místech za nimi jsou mandarinky, citrony, limety, grapefruity a pomela. Pomeranče jsou v současné době rozšířené ve všech subtropických oblastech planety, v oblastech tropických se jim kvůli vysoké vlhkosti příliš nedaří. Přibližně 40 % celosvětové produkce pomerančů pochází z jižní Ameriky, 25 % ze severní a střední Ameriky, 20 % z Asie a zbytek z Evropy. Nejvýznamnější pěstitelské oblasti se nacházejí v Brazílii, USA, Mexiku, Číně a také v Indii. Největšími producenty v Evropě jsou Španělsko a Itálie. Pomeranče se v současné době často pěstují ve sklenících. Plody vypadají zcela dokonale, ale nemají zdaleka tak lahodnou chuť jako plody z venkovních sadů. Za nejchutnější se považují pomeranče ze sadů ve Španělsku a Brazílii. Vzhled, chuť, vůně… Plody pomeranče mají v závislosti na odrůdě kulovitý až oválný tvar o průměru 5 až 12 centimetrů. Kůra má oranžovou, ale také žlutou nebo šarlatově červenou barvu, je poměrně tenká a přiléhá k dužnině. U některých odrůd se obtížněji loupe. Dužnina je z klínovitých semeníkových pouzder, které jsou vyplněné tenkostěnnými váčky, obsahujícími sladkou šťávu. Semena jsou uprostřed v tzv. středoúhlé semenici. I barva dužniny je závislá na odrůdě a může být žlutá až oranžová, ale také fialově červená. Je velmi šťavnatá, většinou sladkokyselá, ale i extrémně sladká až intenzivně trpká. Strom pomerančovník pravý, na kterém se pomeranče rodí, dorůstá do výšky až 10 metrů. Má kulovitou korunu, středně velké podlouhlé tmavě zelené listy s úzkými řapíky. Květy jsou bílé a velmi voňavé. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Existuje přibližně 500 odrůd pomerančů, jen asi 30 má nějaký pěstitelský a tržní význam, a na evropský trh se z nich dodává pouze 20 druhů. Odrůdu ani zralost pomeranče nelze podle vzhledu snadno poznat. Základní skupiny pomerančů podle vlastností plodů Navel Pomeranče této skupiny nemají v dužnině semena, slupka je typicky oranžová, dužnina zlatožluté barvy sladká a velmi šťavnatá. Patří k nejlepším a také nejžádanějším pomerančům pro přímou konzumaci. Odrůdy této skupiny mají základní označení Navel. Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromě v Brazílii. Protože tyto plody nemají semena, strom se rozmnožil vegetativně pomoci roubů. Všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou tedy přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože. Nejznámější odrůdy jsou Robertson Navel, Thompson Navel a Washington Navel. Zajímavá je i odrůda Navel Lane, která bylaobjevena v roce 1950 v Austrálii jako jedna z odrůd Washington Navel. Má vynikající chuť i výjimečně velký obsah šťávy, s jejím komerčním pěstováním začali v roce 1987 ve Španělsku. Standardní - obyčejné Mají poměrně tenkou slupku a žlutou nebo oranžovou dužninu s mnoha jádry. Pěstují se nejčastěji ve Španělsku nebo na Blízkém východě. Využívají se především pro různé další zpravování, ale jsou vhodné i k přímé konzumaci. Do této skupiny patří například odrůdy Jaffa, Hamlin, Murcia a Valencia Krvavé Vyznačují se nápadnými červenými žilkami v dužině a chutnou šťávou fialově rudé barvy. Tmavě červená až rudá je i barva slupky. Mají výraznou intenzivní chuť a některé odrůdy - například Moro, Ruby, Sanguinello nebo Tarocco - jsou považovány za nejlepší pro přímou konzumaci. Sladké - cukrové Plody mají menší množství semen a jsou charakteristicky oranžově zbarvené, dužnina je většinou světle oranžová a středně šťavnatá. Vzhledem k chybějící kyselosti je jejich chuť nevýrazná. O tyto pomeranče je na trhu minimální zájem a tak se pěstují jen velmi omezeně. Nejvýznamnější a nejžádanější odrůdy pomerančů Thompsdon Navel je velmi raná odrůda pomerančů s menšími plody bez semen. Oranžová dužnina pod tenkou typicky oranžovou slupkou je velmi chutná a šťavnatá. Nevalina patří do skupiny Navel. Má menší plody s tenkou kůrou a tmavě oranžovou sladkou a šťavnatou dužninou nemají jádra. Patří mezi nejžádanější odrůdy ze Španělska. Valencia je nejdůležitější odrůdou ve skupině tzv. obyčejných pomerančů. Lahodně nakyslé středně velké plody jsou příjemně aromatické i velmi šťavnaté a mají málo jader. Valencia Late má velké plody s velmi šťavnatou aromatickou dužinou a malým množstvím semen se využívají především na výrobu džusů. Je to celosvětově důležitá odrůda. Shamouti patří do skupiny obyčejných pomerančů. Plody jsou větší, mají silnější kůru. Dužnina je vyváženě sladkokyselá, světle oranžová, aromatická a má málo semen. Singuinelli pochází ze Španělska a patří do skupiny krvavých pomerančů. Kůra i dužnina mají sytě červenou barvu. Jsou to velmi chutné, šťavnaté a jemně aromatické plody. Moro s tmavě červenými malými plody je italská odrůda krvavých pomerančů. Dužnina má tmavě rudou barvu, je sladce nakyslá, velmi šťavnatá a obsahuje velmi málo semen. Tarocco ze skupiny krvavých pomerančů pochází ze Sicílie. Plody jsou středně velké až velké a velmi sladké, mají jemné, ale výrazné aroma a obsahují minimum jader. Zvláštní odrůdy pomerančů Citroník hořký ( divoký pomeranč ) má kulaté plody se silnější tmavě oranžovou kůrou a světle oranžovou šťavnatou dužninou, která má v každém dílku semena. Není vhodný k přímé konzumaci, zpracovává se především na hořkou pomerančovou marmeládu a na likéry, z kůry se vyrábí oranžát. Bergamot se tvarem i barvou kůry podobá citronům, je ale kulatější. Pod žlutou tenkou slupkou je tmavě žlutá pevnější dužnina. Plody obsahují mnoho éterických olejů a tak se využívají na výrobu likérů a aromatizování čajů i tabáku. V kosmetickém průmyslu se používá při výrobě parfémů. Zdraví a vitamíny Pomeranče jsou hodnotným a přirozeným zdrojem mnoha vitamínů, kyselin, minerálních a dalších látek, které lidský organismus potřebuje. Jsou velmi důležitým zdrojem vitamínu C. Obsahují ho přibližně 60 mg na 100 gramů. Mimo tohoto vitamínu je v pomerančích i provitamín A a také vitamíny B1 a B2. Důležitý je i obsah kyselin listové a citronové. Všechny tyto látky působí jako antioxidanty a zajišťují i správnou funkci krevních buněk imunitního systému. V pomerančích najdeme i minerální látky, které mají vliv na nervový systém, posilují srdce a krevní oběh a pozitivně působí i na trávení a vylučování. Jsou to především vápník a hořčík, v menším množství pak ještě železo a draslík. Plody obsahují i vlákninu, která je důležitá pro regulaci cholesterolu v krvi a pro správnou funkci zažívacího ústrojí. Pomeranče obsahují 170 různých fytochemikálií, které zvyšují a doplňují působení a účinky vitamínu C a dalších vitamínů a látek a působí proti vzniku různých rakovinových národů. Fytochemikálie jsou velmi důležité a v potravinách se vyskytují jen v malých dávkách. V pomerančích byly objeveny dvě skupiny těchto fytochemikálií – flavonoidy a limonoidy. Flavonoidy jsou velmi protizánětlivé, antioxidační a protirakovinné glykosidy.. Flavonoidy v pomeranči společně s vitamínem C ředí krev a zlepšují její cirkulaci v těle, a tak pozitivně působí na oběh krve, posilují srdce a cévy. Aktivují i činnost mozku a nervového systému. Limonoidy jsou látky, díky kterým mají pomeranče své typické aroma, ale také velmi snižují riziko vzniku různých nádorů. Pomeranče obsahují ve 100 gramech dužiny až 40 mg vápníku a tím se řadí mezi plody s největším množstvím této látky. Vzhledem k tomu, že obsahují i hodně hořčíku a fosforu a vitamínu C významným způsobem ovlivňují růst kostí, chrupavek a zubů. Doporučují se při léčbě osteoporózy, křivice a při zvýšené potřebě příjmu minerálních solí. Dužina pomerančů i její bílá střední vrstva obsahují mnoho rozpustné vlákniny pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Jemná vláknina pomerančů také pozitivně působí na správnou funkci střev. V pomerančích je i přiměřené množství přírodních cukrů - přibližně 9 gramů ve 100 gramech dužniny. Tyto cukry tvoří sacharóza, dextróza a levulóza, všechny lidské tělo lehce vstřebává a tak jsou pomeranče vhodné i pro diabetiky. Velké množství antioxidantů a karotenoidů v pomerančích má preventivní účinky i proti okulární degeneraci oční sítnice, která je v mnoha zemích hlavní příčinou zhoršeného zraku nebo i oslepnutí u lidí starších 65 let. Pomeranče vzhledem k jejich opravdu velmi výjimečnému složení celkově zvyšují odolnost lidského organismu proti různým onemocněním, mají velké antioxidační, protialergické i protinádorové účinky, jsou také vhodnou a jednoduchou prevencí proti chřipce a nachlazení i proti dalším infekčním nemocem. Konzumací čtyř pomerančů denně získá lidské tělo dostatečně mnoho důležitých látek, které jsou pro něj nezbytné. Použití pomerančů v gastronomii Pomeranče jsou vzhledem k jejich složení a účinkům na zdraví vhodné především k přímé konzumaci. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Dužnina se ale využívá v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… V teplé kuchyni se využívá do omáček k masům. Využívá se také ve farmaceutickém průmyslu především do různých doplňků stravy, ale i v průmyslu kosmetickém. Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů i samostatně. Kůra se používá v kuchyni nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce pikantní chuť i aroma, Získává se z ní pektin a esenciální oleje, které se pak využívají k aromatizaci potravin, ale také v kosmetickém průmyslu. Květy se pro jejich chuť i vůni používají jako příchutě například do čajových směsí. Příprava pomeranče před použitím Nejjednodušší je plod pomeranče důkladně omýt studenou vodou, oloupat ho ostrým nožem a pak rozebrat na jednotlivé dílky. Šťáva z pomeranče se snadněji vymačká, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud pomeranč dáme na maximálně 10 vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Zpracování kůry  Pomeranče jsou při pěstování většinou chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud nemáme jistotu, že chemicky ošetřeny nebyly, je lépe kůru nezpracovávat, protože může obsahovat větší množství pesticidů. V případě zpracování kůry pomeranče vždy velmi důkladně omyjeme studenou vodou. Pomerančová šťáva a vitamín C Působením světla se snižuje účinek vitamínu C, který pomerančová šťáva obsahuje - proto je nejlepší šťávu vypít hned po vymačkání. Při výrobě konzervovaných pomerančových džusů dochází k ztrátě asi 10 % vitamínu C, ale všechny ostatní vitamíny a prospěšné látky zůstávají zachovány v téměř nezměněném množství. Výrobci chybějící vitamín C nahrazují ve většině případů syntetickým vitamínem, ale i tak jsou jak ředěné, tak 100 procentní pomerančové šťávy a džusy velmi zdravé. Šťáva je vynikající nápoj k snídani nebo občerstvení během dne. Obsahuje stejné látky ve stejném množství jako plod, pouze je v ní méně vápníku. Čaj z květů V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství. Ozdravná pomerančová kúra Kúra je vynikající na pročištění organismu, prospívá trávení a působí proti zácpě. Vždy dva dny v týdnu po dobu jednoho měsíce se při této kúře konzumují pouze pomeranče a pije pomerančová šťáva. Doporučuje se denní konzumace 10 až 12 pomerančů a 2 až 5 sklenic šťávy. Pokud je šťáva příliš kyselá, sladí se medem. Jak a podle čeho vybírat Pomeranče se sklízejí, když dosáhnou správného poměru cukru a kyselin, který je podle odrůdy 5,5:1 až 7,5:1. Mimo to musí mít minimální velikost 35 milimetrů a také minimální podíl šťávy 30 procent. Zralost pomeranče se podle vzhledu a barvy u celého plodu v podstatě nedá stoprocentně poznat. Změna zabarvení ze zelené na oranžovou probíhá během několika chladných nocí, které jsou v době zrání běžné v pěstitelských oblastech v Evropě, Kalifornii nebo Jihoafrické republice. Pomeranče z Brazílie nebo z Floridy a dalších tropických oblastí můžou zůstat i při plné zralosti zelené. Při nákupu pomerančů se stejně jako u ostatních citrusových plodů nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky pomerančovou vůni. Důležité jsou také údaje o období sklizně a distribuce, i o zemi původu. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Případná malá zelená místa nevadí, i pomeranče podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké pomeranče by měly mít váhu, odpovídající jejich velikosti. Pomeranče jsou citlivé na otlačení, plody s porušenou kůrou se rychle kazí. V žádném případě tedy nekupujeme pomeranče viditelně poškozené, otlačené, nahnilé, scvrklé nebo suché. Spotřeba, zrání, skladování Zralé pomeranče se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Pomeranče skladujeme rozložené, protože jsou velmi náchylné na otlačení, a také nejlépe samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z pomerančů získat šťávu, necháme je na několik dní v pokojové teplotě. Zajímavosti Celosvětově se každý rok sklidí přibližně 60 milionů tun citrusových plodů, z toho 70 % jsou pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je vysoký 6 až 10 metrů, se ročně sklidí 7 000 až 8 000 plodů. Změna zabarvení kůry plodu ze zelené na oranžovou barvu probíhá pouze v několika chladnějších dnech v období zrání. Plody pěstované v tropických oblastech, kde chladnější dny nejsou, tak můžou zůstat stále zelené. Zralost pomeranče tak tedy nelze bezpečně u některých plodů a odrůd určit podle barvy kůry, ale jen podle podílu cukru a kyseliny ve šťávě a chuti. Pomeranče pěstované ve sklenících jsou sice na pohled téměř dokonalé, ale nemají tak lahodnou chuť a vůni a ani nejsou tak šťavnaté jako plody z venkovních sadů. Léčivé účinky Každodenní konzumace pomerančů je vhodnou prevencí nejen proti nachlazení a chřipce, ale i proti mnoha dalších infekčním onemocněním a prokazatelně přispívá i proti vzniku mnoha alergických reakcí. Dužina pomeranče včetně bílé střední vrstvy je bohatá na vlákninu pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Má také vliv na krevní tlak a činnost srdce, snižuje riziko vzniku cévních a srdečních onemocnění. Proto se doporučuje konzumace dužniny i s touto bílou vrstvou. Pomeranče - významně posilují obranyschopnost a imunitu organismu - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - regulují krevní tlak, posilují krevní oběh, srdce a cévy - mají velké antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů Pomeranče můžou mít i nežádoucí účinkyv podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.

NASHI – Hrušeň hruškolistá – Asijská hruška – latinsky Pyrus pyrifolia, anglicky Asian pear nebo nashi, francouzsky poire japonaise nebo německy Asienbirne, případně Japanisme Birne patří k stejnému rodu jako hrušeň domácí, ale je samostatným druhem s přibližně 150 odrůdami. Šťavnaté a zdravé ovoce… Asijská hruška se prosadila spíše pod názvem Nashi, i když toto slovo je vlastně jen japonským označením hrušky. Říká se jí ale také Naši, Japonská nebo Čínská hruška, ale také vzhledem k tvaru plodů jablkohruška Původ a historie Nashi pochází s největší pravděpodobností z Japonska, Číny a Koreje. Japonské nahsi má jméno Pyrus pyrifolia, čínské Pyrus ussiriensis. Vyvinula se s největší pravděpodobností z asijského druhu hrušně – hrušně písečné, ale na vzniku se zřejmě podílelo několik dalších druhů. Současnost V současné době se nahsi nejvíce pěstuje v Japonsku a Číně, poměrně značně se ale jejich pěstování věnuje i Nový Zéland, Austrálie, Chile a USA. Několik let se nahsi pěstuje i v Evropě, hlavně ve Španělsku, Itálii a jižní Francii. V České republice je nahsi méně obvyklým ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Plody nashi vzhledem připomínají kulatější hrušku, ale chutnají spíše jako jablko – jsou křehké, šťavnaté a sladké. Z těchto důvodů se nashi také říká jablkohruška. Dužina má pro odrůdu vždy výrazné, charakteristické aroma i chuť, je křehká a bílá. Uprostřed plodu je několik černých semínek.   Plody mají různý tvar i velikost, podle odrůdy se podobají jablku nebo hrušce. Barva je nejčastěji žlutá s mírně zlatavým odstínem Stromy se podobají jabloním i hrušním a v sadech mívají výšku okolo 2 metrů. Odrůdy Je známo přibližně 150 odrůd nashi, které se od sebe odlišují především tvarem plodu, chutí a vůní. . Nashi z Japonska a Číny mají většinou tvar mírně protáhlých jablek. V Číne se pěstují i nashi více připomínající hrušku, ty se ale na evropský trh nedostávají. Benita je první „nashi“, vzniklé ve Švýcarsku křížením mezi evropskou hrušní domácí a asijskou hrušní hruškolistou. Oběma těmto druhům je také velmi podobná vzhledem stromů plodů. Plody mají tvar kulatější hrušky, aroma připomíná hrušku domácí a chuť hrušku asijskou. Barva plodů je zlatavá, dužina pod slupkou zůstává dlouho svěží. Chutná podobně jako hruška Williamova, není ale chuťově tak intenzivní, dokonce ve stejném období i dozrává. Hosui je velmi šťavnatá a sladká odrůda s pevnou, křupavou a lehce rozkrojitelnou dužinou. Barva slupky větších kulatých plodů je okrová. Nijiseikii patří také do skupiny nashi s kulatějšími plody. Slupka je hladká, žlutá až zlatavá, dužnina je křupavá a má velmi jemné aroma. Nejlépe chutná chlazená. Šandong je jablkohrušeň původem z Číny, známá také pod názvem bílá hruška. Plody jsou zlatavé, jemně aromatické a šťavnaté, mají velmi dlouhou stopku. Zdraví a vitamíny Nahsi v sobě kombinuje všechny zdraví prospěšné účinky jablek a hrušek. Plody obsahují poměrně velké množství vody, ale také vyvážené složení mnoha důležitých vitamínů několika skupin, různé minerální látky a stopové prvky. V nashi nejsou téměř žádné alergeny. Vzhledem k složení je tedy nashi možné označit za velmi zdravé ovoce, které je vhodné pro každého. Použití nashi v kuchyni Plody nashi se používají prakticky jen k přímé konzumaci. V studené kuchynise dužnina využívá pro přípravu ovocných sladkých salátů. Nakrájené plody nashi se také suší. Čaj z květů V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství. Jak a podle čeho vybírat Nashi se nemusí česat jako evropské hrušky nezralé, protože i zcela zralé plody vydrží v chladničce poměrně dlouho pevné a šťavnaté. Při nákupu je tedy důležité vybírat jen nepoškozené plody, měly by také mít stopku. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být velká. Spotřeba, zrání, skladování Nashi je nejlepší zkonzumovat ihned po nákupu, kdy jsou nejčerstvější. Mohou se ale na poměrně dlouhou dobu uskladnit v chladničce. Zajímavosti  Nashi se v Evropě začalo prodávat až v posledních letech, ale zájem o něj a spotřeba se každý rok poměrně výrazně zvyšuje. To byl také jeden z důvodů, proč se pěstování nashi začali věnovat v některých jižních evropských zemích. První úspěchy s evropskou produkcí znamenaly značné snížení ceny a zvýšení dostupnosti pro spotřebitele. Léčivé účinky Plody hrušky asijské mají podobně jako jablka a hrušky mnoho pozitivních vlivů na lidský organismu. - ovlivňují velmi pozitivně činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - podporují imunitní systém - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatickým chorobám - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém Plody nashi mohou mít nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud se zkonzumuje velké množství nezralých nebo tvrdých plodů – ty ovšem na evropském trhu nejsou. V takových případech se pak dostavují především bolesti břicha.

LÁHEVNÍK nebo také ANONA - latinsky Annona – je tropická dřevina, u která na některých odrůdách roste ovoce. Nejznámější je láhevník ostnitý- latinsky Annona muricata, kterému se také říká quanabana, guanabana, velký nebo ostnitý corossol, ostnitý cachiman, graviola, soursop a také smetanové jablko – anglicky cousard apple. Velmi zdravé a chutné ovoce Anona – láhevník – je velmi chutné a zdravé ovoce. Zralé plody se konzumují jako ovoce, nezralé je možné připravovat jako zeleninu. Listy, kůra, kořeny i semena se využívají v lidovém léčitelství, moderní medicíně i farmaceutickém průmyslu. Původ a historie Anona pochází z Jižní Ameriky z oblasti Bolívie a Peru, odkud také pochází i většina odrůd. Stále zde roste ve vysoko položených místech. Latinský název má původ z výrazu annon, používaný Taíny, původními obyvateli Antil, kteří již v dávných dobách plody, listy i kůru využívali v tradiční medicíně. Současnost Anona se v současné době pěstuje v mnoha tropických oblastech, některým odrůdám se daří i v oblastech subtropických a v i mírnějších klimatických podmínkách, které jsou například v jižním Španělsku. Poměrně hojně se pěstuje i na Floridě, v Austrálii a Izraeli. Mimo domovské oblasti Antil, Střední a severní části Jižní Ameriky s ale nejvíce pěstuje v Asii, Africe a Oceánii. Plody, listy i kůra stromů jsou velmi využívané i v medicíně a farmaceutickém průmyslu. Vzhled, chuť, vůně… Plody anony jsou zelené, podle odrůdy velké 20 až 30 centimetrů a váží až 4 kilogramy. Mohou být kulaté ale i mírně oválné. Odrůdy anony trnité mají a povrchu jsou měkké ostny, anona síťovaná má povrch zvrásněný a anona šupinatá je pokrytá podélnými „šupinami“ různé velikosti a tvaru. Dužina je velmi chutná, šťavnatá, bílá nebo krémová, jsou v ní větší černá semena, která se nekonzumují. Chuť i aroma se liší podle odrůdy - může být lahodně nakyslá až sladká, jemně až poměrně intenzivně, ale příjemně, aromatická. Má vláčnou konzistenci, u zralých plodů se od sebe jednotlivé segmenty dužiny dají snadno oddělit. Stromdorůstá dovýšky 3 až 8 metrů a je velmi rozvětvený. Zelené podlouhlé a lesklé listy neopadávají. Na stromě se rodí až 30 plodů, které jsou u kmene a na silnějších větvích. Většinou na začátku října se sklízí nezralé plody, které v teplém prostředí poměrně rychle dozrávají. Druhy a odrůdy Láhevník – Anona – má 100, podle jiných údajů dokonce až 150 druhů. Na většině z nich rostou chutné plody, které se využívají jako ovoce, ale i v lidovém léčitelství, lékařství a farmaceutickém průmyslu. Nejznámější a nejvíce pěstované druhy anony Anona ostnitá - Anona muricata – guanabana – se pěstuje v nižších polohách tropických oblastí na celém světě, kde plodí celý rok. Plod je oválný, má nepravidelný tvar. Dorůstá do délky až 35 centimetrů a váhy až 6 kilogramů. Povrch zeleného plodu je rozdělený do částí ve tvaru kosočtverce, každá má uprostřed malý osten. Dužina zralého plodu je bílá, vláknitá, má krémovitou konzistenci a sladkou nebo sladkokyselou chuť. Zralá dužina se využívá na výrobu nápojů, nezralé plody se především v Asii připravují jako zelenina. Listy, semena, kůra a kořeny se používají v lidové medicíně, lékařství i farmaceutickém průmyslu. Anona šupinatá - Anona sguamosa – má kulovité plody dlouhé až 10 centimetrů, které jsou pokryté většími mírně vyklenutými šupinami. Zralá dužina má smetanově bílou barvu, hustou kašovitou konzistenci, velmi jemnou sladkokyselou chuť a příjemné aroma. Anona šupinatá je považována za jedno z nejvíce chutných druhů ovoce. Semena jsou prudce jedovatá a šťáva v očích může mít za následek i slepotu. Nezralé plody, listy a kůra stromů se využívají proti průjmům a úplavici. Obklady z listů pomáhají při léčbě epilepsie, kožních poranění a jiných onemocnění pokožky. Má původ v tropických oblastech Ameriky, v současnosti se velmi hojně pěstuje v tropech na celém světě ni v teplejších oblastech subtropů – například na Floridě nebo na jihu Číny. Anona síťovaná - Anona recitulata – je původem z Karibiku a v současnosti velmi rozšířená ve Střední i Jižní Americe. Kulovité plody mají hladký povrch a tlustou slupku, zralost se projevuje její hnědou barvou. Zralá dužina má sladkokyselou chuť, je bílá, aromatická a poměrně moučnatá. Semena, nezralé plody, listy, kůra i kořeny obsahují alkaloidy a jsou jedovaté. Šťáva z rostliny vyvolává onemocnění kůže a záněty. V medicíně se různé extrakty využívají jako prostředek proti průjmům i úplavici. Anona čerimoja - Anona cherimoya – „smetanové jablko“ - pochází z And, kde roste v nadmořských výškách 1000 až 2000 metrů a proto poměrně dobře snáší i chladnější klimatické podmínky a pěstuje se i ve Středomoří. Plody jsou velmi chutné, sklízí se nezralé a před konzumací se nechávají změknout. Aroma připomíná banány. Semena obsahují alkaloidy a jsou jedovatá, vyrábí se z nich insekticidy, pražená mají velké projímací účinky a působí i jako silnédávidlo.Ve Střední Americe se semena melou a pak používají proti vším a mnoha dalším parazitům. Anona horská - Anona montana - má až 18 centimetrů dlouhé plody s hrubým šupinatým povrchem, které se díky své příjemné sladkokyselé chuti nejvíce používají na přípravu osvěžujících nápojů. Pochází z Karibiku a je velmi oblíbená a často pěstovaná v tropických oblastech Ameriky. V Asii i Africe se téměř nepěstuje. Anona sonkaja - Anona purpurea – pochází ze Střední Ameriky a jižního Mexika, roste ale například i na Filipínách. Plody mají vejčitý tvar a jsou dlouhé až 20 centimetrů, mají červenohnědou barvu a na povrchu mnoho kuželovitých trnů. Zralá dužina je oranžová, šťavnatá a měkká, má vláknitou strukturu a chutí připomíná mango. Semena jsou jako u většiny ostatních druhů jedovatá. Zdraví a vitamíny V oblastech svého původu byla Anona využívána v tradiční medicíně. Jednotlivé části – plody, listy, kůra i kořeny – mají různé léčivé vlastnosti, které se navíc liší i podle odrůdy. V současnosti jsou prokázané i vědecky. Plody anony jsou velmi bohaté na mnoho důležitých látek pro lidský organismus - 100 gramů ovoce obsahuje přibližně 45 miligramů draslíku, 23 mg sodíku, 24 mg hořčíku, 26 mg fosforu a 0,50 mg železa. Vzhledem k obsahu bílkoviny, škrobů a glukózy jsou i velmi výživné. Anona obsahuje také nenasycené mastné kyseliny, vitamín C a alkaloidy, které v jiném ovoci nejsou - asimilobin, nornuciferin a anonain, acetogenin, taniny a polyfenoly. Listy se používají na obklady a pomáhají při léčbě epilepsie, kožních poranění a jiných onemocnění pokožky. Připravuje se z nich také odvar, který je silným antioxidantem. Má účinky proti rakovinovým buňkám a v organismu ničí volné radikály, které jsou příčinou mnoha chorob. Působí i proti křečím a epilepsii, snižuje krevní tlak, reguluje činnost srdce a působí dokonce i proti mnoha virům – například i HIV – a bakteriím. Má také pozitivní účinek na trávicí ústrojí, reguluje hladinu cholesterolu a zpomaluje stárnutí buněk. Je účinný i při malárii a horečce. Kůra má silné antibakteriální účinky, působí proti vředům, sušená a rozemletá společně se semeny je velmi účinná proti mikroorganismům v lidském těle a má účinky proti průjmu a úplavici. Použití anony v gastronomii Dužina zralých plodů se konzumuje jako ovoce. Používá se také na výrobu marmelády, zmrzliny, ovocné šťávy, sladkého pečiva a různých nápojů. Nezralé plody se používají a připravují jako zelenina. Listy, kůra a kořeny rostliny se využívají v různých podobách v lidovém léčitelství, moderním ékařství a farmaceutickém průmyslu. Příprava anony před použitím Před konzumací se plod rozřízne, dužina se z něj vyjme a odstraní se z ní nejedlá, u některých druhů jedovatá, semena. Šťáva se z plodů získává tak, že se dužina bez semen rozmixuje. Jak a podle čeho vybírat Plody většiny odrůd anony se sklízí na začátku října a na trh dodávají nezralé. Dozrávat se nechávají v teplém prostředí. Zralé kvalitní plody nemají na povrchu žádná mechanická poškození ani náznaky plísní, jsou rovnoměrně zelené nebo u anony síťované hnědé, měkké a pružné. Plody jsou velmi citlivé na otlačení. Spotřeba a skladování Anona se může určitou dobu skladovat v chladném prostředí v teplotě 8 až 12° Celsia a nejlépe při vyšší vlhkosti vzduchu. V pokojové teplotě plody poměrně rychle dozrají, ale i pak je možné ještě krátkodobé uskladnění v chladničce. Pěstování V našich klimatických podmínkách je možné pěstovat některé odrůdy ve vnitřních prostorách nebo zimních zahradách, většinou ale jen jako pokojové okrasné rostliny. Některé odolnější odrůdy - například čerimoja – je možné v letních měsících přemístit do venkovního prostředí. Rostlinám se nejvíce daří na slunných místech. Anonu je možné vypěstovat ze semen, která se zasévají v období únor až květen do pěstitelského substrátu nebo tzv. sadbových tablet. Před zasazením se opláchnou v teplé vodě a pak se nechají ještě 2 dny namáčet. Vysévají se do hloubky 1 až 2 centimetry, vyklíčí za 14 dní až 6 týdnů. Pro klíčení je ideální slunné místo a teplota 22 až 26° Celsia, půda musí být stále vlhká. Zajímavosti Anona je jedna z mála tropických rostlin, u které se využívají i jiné části než plody – především v medicíně se z anony používají v různě upravené a zpracované listy, kůra i kořeny. Plody anony se zralé využívají jako ovoce, nezralé se připravují jako zelenina. Léčivé účinky Anona má mnoho preventivních i léčebných účinků na lidské zdraví a všechny byly prokázány jak v tradičním léčitelství, tak v moderní medicíně. Všechny provedené nezávislé studie potvrdily, že anona má díky ojedinělé kombinaci mnoha látek velmi významné protinádorové, protirakovinné, antivirové, antidiabetické i antidepresivní účinky a také ničí parazity v lidském organismu. Acetogeniny, které jsou obsažené především v listech annony trnité, ničí mnoho druhů nádorových buněk. Jsou účinné například u rakoviny slinivky, plic, tlustého střeva, prsu a prostaty, zároveň působí i proti bolesti a depresím. Plody a listy anony ale obsahují i látku anonacin, která způsobuje atypickou formu Parkinsonovy nemoci, a vyvolává v některých případech neurologická onemocnění. Žádné farmaceutické laboratoři ani společnosti se dosud nepodařilo uměle vytvořit látky, které by byly podobné látkám anony. Použití anony v medicíně Na základě zkušeností z tradiční medicíny i moderního lékařství má anona mnoho preventivních i léčebných vlastností. - je účinná při prevenci i léčbě nádorových onemocnění - částečně pomáhá při léčbě AIDS - posiluje imunitní systém člověka - působí proti nespavosti, stresu, depresi a nervozitě - posiluje činnost trávicího ústrojí - má účinky proti průjmu a úplavici - reguluje hladinu cukrů v krvi - posiluje činnost srdce a cév - snižuje vysoký krevní tlak - pomáhá při léčbě astma a revmatizmu - snižuje i velmi vysoké horečky - má léčivé účinky při kožních onemocněních - působí proti únavě organismu Léčba rakoviny Tradiční medicína i vědecké studie potvrzují, že anona má určité pozitivní účinky při léčbě rakoviny. Používá se především odvar z listů. Příprava vývaru: 1 až 2 lžíce rozdrcených listů se zalijí 0,7 litrem studené vody. Směs se přivede do varu a na mírném ohni se nechá vařit 5 až 10 minut. Pak se scedí Používání vývaru Vývar se pije 3 x za den. Kůra trvá jeden měsíc, pak se na měsíc přeruší. Vedlejší účinky Anona snižuje krevní tlak a tak by si osoby, které užívají její vývar a léky na snížení tlaku, měly častěji měřit hodnoty a podle nich případně snížit dávku léků nebo pít slabší vývar. Při silnějším odvaru se může snižovat srdeční frekvence – tep. Pokud se tedy používají léky na snížení tepu, je potřeba postupovat stejně jako u krevního tlaku. O používání anony jako podpůrného prostředku při léčbě rakoviny je vždy potřeba informovat lékaře. Nedá se samozřejmě předpokládat, že se vývarem anony nemoc, vyvolaná mnoha faktory, vyléčí, ale výsledky jsou velmi pozitivní. Zvýšení účinnosti je možné dosáhnout spojením anony s dalšími léčivými bylinami a také s možnostmi moderní medicíny.  

OPUNCIE VELKÁ – Nopál obecný – Opuncie mexická - latinsky Opuntia ficus-indica - je velmi dekorativní rostlina, některé odrůdy mají chutné plody. Netradiční a velmi zdravé ovoce… Kaktusové fíky, které se rodí na opuncii, mají chutnou a vitamínů plnou dužinu ukrytou pod slupkou s mnoha dlouhými ostrými špičatými trny, které se mezinárodně nazývají „pitahayas“. Původ a historie Opuncie pochází podle všech poznatků z Mexika a tropických oblastí Střední Ameriky od Kanady až po Ohňovou zemi. Opuncie byly vždy součástí strany Indiánů – proto se jim říká také „indiánské fíky“. Po objevení Ameriky opuncii přivezli do Evropy jako první Španělé v 16. století a pak se rychle rozšířila ve Středomoří i postupně dalších oblastech světa. V roce 1515 byla podle archivních záznamů objevena i na Haiti. Současnost Opuncie se v současné době vyskytuje ve všech oblastech tropického a subtropického pásma, kde roste v podstatě jako plevel. Nejvíce se opuncie pěstují v Mexiku, Brazílii, Bolívii, Itálii a USA, pak také v jižní Africe a Indii. S pěstováním a kultivací opuncií začali přibližně před 8000 až 9000 lety v Mexiku a opunciím se zde velmi důkladně věnují dodnes. V centrálním Mexiku na plantážích Ciudad de México byla dokonce už v roce 1997 vyvinuta a poprvé použita technologie pěstování opuncií v speciálních plastikových tunelech. V současnosti jsou už i druhy opuncií bez trnů, první vyšlechtil na začátku 20.stiletí americký botanik Ether Burbank. Velmi dobře se opuncii daří i v Austrálii, kde se po svém dovezení rychle rozšířila až na takové počty, že do země na regulaci dovezli přirozené hmyzí škůdce opuncií až z Mexika. V Itálii vynalezli metodu zvanou „scozzolatura“, která zvyšuje výnosy, v Izraeli se pokouší pěstovat opuncie v hydroponii. Komerčně nejdůležitějším druhem je opuncie mexická - Opuntia ficus-indica, která má dvě formy- amyclaea s trny a inermis bez trnů. V Mexiku, Indii, Brazílii, Chile, Argentině, USA a JAR se rod Opuntia spp. Velmi využívá jako píce. Vzhled, chuť, vůně… Opuncie se v České republice pěstují především jako dekorativní rostliny, protože mají nádherné žluté, červené až fialové květy, které měří až 10 centimetrů. Z květů pak dozrávají jedlé sladké plody. Kaktusové fíky jsou jedlé plody opuncie, které většinou mají velikost husího vejce, zralé mají žlutou až žlutooranžovou barvu. Tvar plodů je hruškovitý, vyrůstají na vrcholcích jednotlivých článků rostliny. Plody váží 70 až 300 gramů. Slupka je pokryta tenkými ostrými chloupky, které se před konzumací musí důkladně setřít měkkým hadříkem. Dužina je šťavnatá, křehká a sladká, jsou v ní černá jedlá plochá semena. Rostliny rostou až do výšky 4 metrů, spodní část po nějaké době zdřevnatí. Ploché části stonku jsou porostlé skupinami bodlin se zpětnými háčky, které se už při lehkém dotyku zabodnou do kůže a velmi těžce se odstraňují. Opuncie je na rozdíl od jiných kaktusů složená z mnoha na sebe navazujících částí, které jsou většinou ploché. Jiné kaktusy mají tyto části válcovité, kulovité nebo sloupcové s jedním výrazným uprostřed. Odrůdy Opuncie má přibližně 300 odrůd, většina z nich má původ v Americe a Mexiku. Nejznámější divoce rostoucí odrůdy opuncie - Opuntia joconostle - Opuntia lindheimeri - Opuntia streptacantha - Opuntia tomentosa  Nejvíce pěstované kultivovaných odrůdy - Opuntia albicarpa, - Opuntia ficus-indica - Opuntia robusta var. larreyi - Nopalea cochinellifera Komerčně nejdůležitějším druhem je Opuncie mexická - Opuntia ficus-indica, která má dvě formy- amyclaea s trny a inermis bez trnů. Rod Opuntia spp. se v Mexiku, Indii, Brazílii, Chile, Argentině, USA a JAR velmi využívá jako krmivo pro hospodářská zvířata. Zdraví a vitamíny Plody opuncie mají velké množství vitamínů skupiny B, vitamín C a vápník – tedy látky, které jsou pro zdraví člověka velmi důležité a podporují především imunitní systém, vzhled pokožky a růst kostí i činnost kloubů. Použití opuncie v gastronomii Plody opuncie se konzumují syrové různě upravené – připravují se z nich džusy, alkoholické nápoje i džemy, např. melcocha, miel de tuna nebo gueso de tuna. Dužina se také přidává do různých ovocných salátů, cukrovinek a čajových směsí, vyrábí se z ní i tekuté sladidlo. V teplé kuchyni je opuncie vynikající v kombinacích s masem, rybami nebo mořskými plody. Měkkou dužinu můžeme velmi snadno propasírovat přes síto a použít jako základ na omáčky nebo sorbety. Sušená opuncie se mele na mouku, z které se peče vynikající nopálový chléb, který je vhodný při různých dietách. Olej ze semen se využívá ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě různých kosmetických přípravků. Mladé části stonků se používají velmi často v různých úpravách stejně jako zelenina, mohou se vařit i dusit. Stonky z průřezů nebo i celé rostliny některých druhů se po odstranění trnů používají jako krmivo. Opuncie má i několik dalších možností využití. Z červce nopálového, který parazituje na stoncích, se získává barvivo – karmín. Ze stonků se vyrábí kvalitní papír. V zemědělství se opuncie využívá hlavně jako organický materiál a meziplodina, vysazují se z nich ploty a větrolamy, používají se i jako antierozní rostliny. V současnosti probíhají i rozsáhlé studie, jakým způsobem získat energii z jejich hoření. Příprava před použitím Plody se nejdříve zbaví jemným hadříkem jemných ostrých chloupků. Z obou stran se pak mírně nařízne plochá část, plod se podélně nakrojí a slupka se postupně odkrajuje od dužiny. Odstraňování trnů z kůže Pokud se do kůže zapíchne trn opuncie, je nejlepší postižené místo potřít tekutým voskem a počkat, až ztuhne. Ztuhlý vosk se pak odloupne i s trnem, který se v něm zachytí. Tip do kuchyně Krém z opuncie Suroviny - 4 zralé plody opuncie - sklenice bílého vína - 4 žloutky - 4 polévkové lžíce cukru krupice - 30 g želatiny - šťáva z citronu - 125 ml šlehačky na šlehání - 2 lžíce loupaných mandlí Postup Plody opuncie otřeme jemným hadříkem a zbavíme ostrých chloupků, pak je oloupeme a podélně rozkrojíme. Lžičkou z nich vyjmeme dužinu, kterou prolisujeme přes síto. Šťávu vyšleháme s bílým vínem. V misce utřeme ze žloutků a cukru hladkou směs. Připravíme si želatinu a smícháme ji se žloutkovým krémem a kaktusovým vínem. Vše dochutíme citronovou šťávou a dáme do chladničky. Směs občas promícháme – nejlépe metlou – a přibližně za hodinu ho smícháme s našlehanou smetanou. Krém se servíruje s jemně nasekanými mandlemi na povrchu. Spotřeba, zrání, skladování Po sklizni se plody opuncie musí nechat dozrát. Ke konzumaci jsou vhodné, když mají žlutou, načervenalou nebo hnědou barvu. Pěstování Pěstování opuncie není příliš složité. Potřebují spíše štěrkovitou půdu, jako všechny kaktusy dobře snáší sucho. Vyžaduje dostatek světla a tepla, v létě může být i na přímém slunci. V době květenství a nasazování na plody je nutné mírně zmírnit zalévání. Některé druhy okrasných opuncií v našich klimatických podmínkách bez problémů i přezimují. Mají ale malé plody se svazky tenkých ostnů a tak nejsou vhodné ke konzumaci. Léčivé účinky Vzhledem k obsahu vitamínů skupiny B, vitamínu C a vápníku opuncie především - podporuje růst kostí - má pozitivní vliv na kloubní systém - zlepšuje vzhled pokožky - posiluje imunitu - chrání proti nachlazení Při konzumaci většího množství plodů opuncie se mohou u některých citlivějších osob projevit nežádoucí účinky v podobě žaludečních obtíží a nevolností.

DURIAN je rod třiceti druhů tropických stromů, z kterých ale jen devět plodí jedlé ovoce. Mezinárodně nejznámější je durian cibetkový – latinsky Durio zibethinus, ostatní druhy mají jen lokální význam. Exotické ovoce, které nevoní, ale báječně chutná Plody durianu nepříjemně páchnou, ale mají nezaměnitelnou lahodnou chuť. Dužinu plodů je možné konzumovat v různém stupni zralosti a používá se především k ochucení mnoha potravin v kuchyni jihovýchodní Asie. Mohou se jíst i uvařená semena. Durian má údajně i afrodiziakální účinky. Původ a historie Durian má původ v jihovýchodní Asii, podle některých poznatků pochází z Bornea nebo Sumatry. „Duri“ je ale slovo malajského původu, v překladu znamená trn a z toho je zase možné uvažovat, že pochází přímo z Malajsie. Do Evropy se durian dostal zatím neznámou cestou před přibližně 600 lety. V 19. století popsal jeho chuť britský přírodovědec Alfred Rosel Wallace jako „výborný vanilkový krém s výraznou chutí mandlí“. Současnost V současnosti je durian nejvíce rozšířený na Borneu, Sumatře, v Thajsku, Indonesii a některých dalších zemích jihozápadní Asie. Největší durianová plantáž na světě je v Thajsku. Roční produkce z celé Asie je přibližně 1,5 milionu tun. Na mezinárodních trzích je největší zájem o šlechtěný druh Mon Thong, který ze všech odrůd nejméně zapáchá. Cena durianu je okolo 200 korun za kilogram a v podstatě se téměř nemění ani v době sklizně. Vzhled, chuť, vůně… Plody durianu, který je v jihovýchodní Asii považovaný za velkou pochoutku, jsou poměrně velké a silně zapáchající. Mají tlustou slupku, která je pokrytá pyramidovými trny. Plod může mít délku až 30 centimetrů a průměr až 15 centimetrů, jeho váha bývá 1 až 3 kilogramy, z toho jen přibližně 20 procent připadá na jedlou část. Podle druhu jsou plody podlouhlé až kulaté, barva slupky je různá od zelené až po hnědou. Dužina je jedlá krémová nebo moučnatá. Má žlutou až hnědou barvu, jsou v ní červenohnědá semena velikosti švestky, která se po uvaření také mohou konzumovat. Dužina charakteristicky a velmi silně zapáchá i přes neporušenou slupku. Aroma durianu je přirovnáváno například k zápachu přezrálého sýra, shnilé cibuli nebo i terpentýnu. Vyvolává reakce od pozitivních až po negativní - pro někoho má durian příjemně sladkou vůni, pro jiného je nepříjemně intenzivní. Kvůli pronikavému pachu je ale durian zakázán v některých hotelích jihovýchodní Asie, nesmí se přepravovat hromadnou dopravou nebo v taxíku. Chuť durianu se velmi podobá chuti mandlí, je ale ještě víc lahodnější. Chuť je ale přirovnávána i k banánu s mandlemi, vanilkou, jahodami nebo také s cibulí i cherry. Stromyjsou podle druhu vysoké 25 až 50 metrů a nerostou na světě nikde jinde, než v jihovýchodní Asii. Listy, které neopadávají, mají tvar elipsy nebo obdélníku a jsou dlouhé 10 až 18 centimetrů. Květy rostou ve shlucích v poštu od tří do třiceti na větších větvích nebo přímo na kmeni. Jsou velké, lehké, mají velké množství nektaru, ale také vydávají nepříjemný kyselý pach. Durian kvete i dvakrát za rok, doba je různá podle druhu a místa. Stromy začínají plodit po čtyřech až pěti letech, plod může být na stromě v podstatě kdekoliv a zraje tři měsíce od opylení. Z vysokých stromů durianu se plody sklízí velmi obtížně a tak se většinou nechají spadnout. Silná kúra i při pádu z velké výšky plod ochrání. Zajímavostí je, že ovoce ze stromů padá pouze v noci. Pěstování Durian se pěstuje výhradně v zemích jihozápadní Asie, především v Thajsku, na Borneu, Sumatře a v Indonesii. Vhodná místa a podmínky pro pěstování byly nalezeny i v Americe, ale přesto se tam durian nikdy pěstovat nezačal. Druhy a odrůdy durianu V současnosti je známo přibližně 30 odrůd durianu, z toho ale jen devět plodí jedné ovoce. Kultivarů durianu je několik set, ale na trhu se objevuje jen několik z nich. Jedlé odrůdy durianu Durian cibetkový - Durio zibethinus - je celosvětově nejznámější a také komerčně jediný pěstovaný druh. Ke také jako jediný k dostání mimo země původu durianu. Stromy jsou 25 až 50 metrů vysoké, většinou podlouhlé plody s délkou až 30 centimetrů a průměrem až 15 centimetrů mají slupku podle zralosti od zelené po hnědou barvu s charakteristickými trny. Váha plodů bývá až 3 kilogramy. Dužina je podle stupně zralosti krémová až moučnatá, má žlutou až hnědou barvu a obsahuje několik velkých tmavých semen. Durian burung - nebo také durian kuning, durian merah, durian otak udang galah případně i tabelak -Durio graveolens - je strom vysoký až 50 metrů s plody, které jsou pokryté 1 centimetr dlouhými trny a mají oranžovožlutou dužinu Durian sukang - nazývaný také durian beludu, isu nebo kerontangan - Durio oxleyanus - dorůstá do výšky 40 metrů. Plody jsou menší, sedozelené, mají lehce zahbnuté pyramidově uspořádané trny. Dužina má žlutou barvu a je velmi sladká. Ze všech durianů páchne nejvíce. Durian želví - kura-kura durian - Durio testudinarum - je strom s výškou maximálně 25 metrů a delším obdobím kvetení. Dužina je světle žlutá a podobně jako u durianu sukang páchne intenzivněji než ostatní druhy. Durian suluk nazývaný i durian siunggong je přírodním hybridem durianu cibetkového a durianu burung. Chuť je podobná cibetkovému, je v ní ale jemný nádech spáleného karamelu, typický pro durian burung. Durian duan - Durio lowianus-dosahuje výšky až 50 metrů. Plody jsou větší, oválné, mají žlutou dužinu. Durian simpor je velmi podobný durianu burung, má ale jemnější chuť a žlutou dužinu Dulio dulcis má sladkou a výrazně tmavě žlutou dužninu Durio kutejensis dorůstá do výšky maximálně 30 metrů, vyskytuje se především na Bruneji Mon Thong je vyšlechtěná odrůda durianu. Jeho zápach je proti ostatním poměrně malý a především z tohoto důvodu je o něj na mezinárodním trhu největší zájem. Zdraví a vitamíny Plody durianu jsou velmi kalorické. Ve 100 gramech dužiny je přes 600 kJ, a to je například dvakrát víc, než v banánu. Durian tedy nelze doporučit při redukčních dietách. Dužina není tučná, obsahuje ale 25 procent cukru. Obsahuje poměrně velké množství vitamínu C a dusíku, jsou v ní i pro lidský organismus velmi důležité aminokyseliny tryptofanu, riboflavinu a niacinu. Konzumace durianu se nedoporučuje při vysokém tlaku nebo žaludečních vředech, není vhodný ani pro těhotné ženy. Vážné zdravotní důsledky může mít zapíjení durianu kávou, a dokonce i smrt může nastat při kombinaci s alkoholem. Durian snižuje i velmi vysoké horečky a je také považován za afrodiziakum. Použití durianu v gastronomii Dužina durianu se používá ve Středozemí a ve střední i jihozápadní Asii k dochucování různých sladkostí, zmrzlin a mléčných koktejlů, používá se i do džemů a vařená do polévek nebo jako příloha. Připravuje se také s cibulí a chilli kořením a v této úpravě podává například k rybám, ale třeba i jako hlavní jídlo s rýží. Dužina z nekvalitních plodů se nechává zkvasit a pak se používá k dochucení kari. Semena se konzumují vařená nebo smažená v kokosovém oleji. Dřevo stromů durianu se používá nadvýrobu nábytku. Příprava durianu před použitím v kuchyni Při otevírání plodu durianu je nutné najít poklepáním slabší místo, do kterého se zapíchne ostrý pevný nůž a s ním se pak plod otevře. Nožem se pak ze slupky vyjme jedlá moučnatá dužina s velkými semeny. Jak a podle čeho vybírat Výběr durianu a jeho nákup je pro laika poměrně složitý. Plod by měl mít světle hnědý povrch, na kterém mohou být i malé podélné trhliny. Zralý durian páchne, nezralý není vůbec cítit. Při poklepání na kůru by se měl ozvat dutý zvuk, a pokud zatřesete zralým plodem, měli byste poznat, že semena jsou z dužiny uvolněná. Nejjednodušší a nejjistější je koupit už okrájenou dužinu, občas se prodává i mražená. Cena durianu je v průměru 200 korun za izogram a nesnižuje se ani v době největší sklizně. Spotřeba a skladování Durian se nedoporučuje dlouho skladovat – ostatně to ani vzhledem k jeho intenzivnímu zápachu není dost dobře možné. Oloupanou dužinu je možné zamrazit. Pokud koupíte nezralý plod, je možné ho nechat někde ve venkovním prostředí dozrát. Musí se ale dávat pozor na povrchové plísně. V případě, že se někde na kůře plíseň objeví, odstraňuje se nejlépe octem. Zajímavosti Název Durian pochází z malajského slova duri, které v překladu znamená trn. Durian cibetkový je jediný druh, který se pěstuje komerčně na plantážích a který se také prodává mimo oblast původu. Přívlastek cibetkový je spojený s cibetkou asijskou, ale není zřejmé, zda proto, že cibetka durian ráda konzumuje a byl používán jako návnada, nebo proto, že cibetka také, stejně jako durian, páchne. Kvůli zápachu, který durian vydává, se v zemích jihovýchodní Asie, kde roste a kde se pěstuje, nesmí vozit ve veřejné dopravě, taxíku nebo půjčeném automobilu, nesmí být také v mnoha hotelích. Odstranění nepříjemného pronikavého aroma durianu - z rukou jedině tak, že se prázdná skořápka naplní vodou a v ní se prsty umyjí. Žádné mýdlo v tomto případě nepomůže. - z úst zápach zmizí po napití se osolené vody ze skořápky Léčivé účinky Dužina durianu - je velmi kalorická a pomáhá při větší námaze - pomáhá jako prevence proti nachlazení - snižuje i velmi vysoké teploty - má afrodiziakální účinky Dužina durianu může mít vážné nežádoucí účinky, pokud se konzumuje s kávou. Při kombinaci s alkoholem mohou být následky fatální a končit až úmrtím. Konzumace se nedoporučuje při redukčních dietách, vysokém tlaku, žaludečních vředech a v těhotenství.