Ovoce

BRUSINKA - latinsky Rhodococcum vitis-idaea - je plodem rostliny Brusnice brusinka. Brusinky jsou v přiměřeném množství velmi zdravé, ale mnoha lidmi stále nedoceněné ovoce. Hořké a zdravé Brusinky si v České republice ve volné přírodě nenasbíráte, protože jsou chráněné. Jejich pěstování na zahradě není nijak složité, ale mnohem lepší je si je koupit už zpracované. O své vynikající vlastnosti totiž žádnou úpravou v podstatě nepřicházejí. Původ a historie Brusinky pocházejí se severní Ameriky. Indiáni z oblasti Cape Cod dali těmto červeným bobulím podle jejich nahořklé chuti název Ibimi – v překladu „hořké bobule“. Když o mnoho stovek let později brusinky v Americe ochutnali Evropané, pojmenovali je podle růžových květů, připomínajících hlavy ptáků jeřábů crane berry, a později si to zjednodušili na cranberry. Už dlouho před příchodem osadníků z Evropy používali indiáni brusinky jako obklady na rány, léčili jejich pomocí horečky, zažívací problémy i otoky. Červenou barvou bobulí barvili látky, koberce, přikrývky i stany. Z brusinek vyráběli i trvanlivé placky pemmican - rozmačkané brusinky se smíchaly se srnčím masem a tukem, z těsta se udělaly placky a ty se pak usušily na slunci. Léčebné schopnosti brusinek samozřejmě objevili i bílí osadníci, ale začali je navíc používat v kuchyni. Brusinky se jedly s javorovým sirupem, přidávaly se do kompotů a do omáček. Námořníci si sušené brusinky brali na lodě jako prevenci proti kurdějím. Současnost Pravé velké brusinky rostou na kanadských a amerických vřesovištích. Ze všeho ovoce, které se dnes produkuje na americkém kontinentu, jsou jen tři druhy původní - borůvky, hroznové víno Concord a brusinky. Různé odrůdy pak rostou ještě v Asii a ve střední a severní Evropě. Poměrně hodně rozšířená je brusinka v Německu, u nás se vyskytuje především ve vyšších polohách. Brusinky najdeme nejčastěji v souvislých porostech borových a smrkových lesů na sušších pasekách a písčitých půdách. Jsou ale i v sušších rašeliništích v nížinách. V Alpách je najdeme i ve výškách 3 000 metrů nad mořem. Pěstování a kultivace brusinek je zatím v začátcích. Existuje sice řada vyšlechtěných odrůd původem z druhu V. macrocarpon AIT., které se dají pěstovat i na zahradách, ale zatím o ně takový zájem, jako třeba o zahradní borůvky, není. Vzhled, chuť, vůně… Keře brusinek jsou 10 až 20 cm vysoké, plazivé a stále zelené. Květy jsou bílé nebo načervenalé. Plody mají kulatý tvar, v průměru 5 až 8 mm, jsou lesklé a červené, lehce moučnaté s drobnými semeny. Chuť mají kysele nahořklou, podle odrůdy jsou jemně aromatické. Odrůdy Odrůdy brusinek se liší především výškou keřů a velikostí plodů. Brusnice brusinka - Brusinka obecná se vyskytuje ve volné přírodě především ve Skandinávii. Má červené plody, trpce nakyslou chuť a je ideální k zvěřinovým jídlům. Klikva velkoplodá - Kanadské brusinky pochází ze severní Ameriky. Již mnoho let tuto odrůdu úspěšně kultivují v kanadě, ale třeba také v Německu. Jejich plody jsou větší a mají vyšší obsah železa a vitamínu C. Klikva maloplodá pochází z oblastí od Skandinávie přes Rusko až do Asie. Roste ale i v severní Americe. Má menší plody, které se zpracovávají na sirupy, kompoty a marmelády. Temnoplodec černoplodý - černý jeřáb má bobule velikosti hrášku fialovočervené barvy, podobné jeřábu, které mají trpce nakyslou chuť. Má silné barvící schopnosti a využívá se proto také jako zdroj tmavé šťávy, která je žádaným potravinářským barvivem. Původně se vyskytoval v severní Americe. Hloch obecný - hložinka je původní evropská brusinka, rozšířená po celém kontinentu. Moučné plody se nedají konzumovat, jsou ale vynikající jako přísada, podporující želírování při přípravě želé, džemů a marmelád. Koralle je v Evropě kultivovaná mrazuvzdorná odrůda brusinek. Erzebirgsperle je odrůda, kultivovaná v Německu, která je pětkrát úrodnější než laně rostoucí brusinka. Zdraví a vitamíny Preventivním a léčebným účinkům brusinek se dlouho nevěnovala pozornost. Vědci a lékaři se jimi začali zabývat přibližně v posledních třiceti letech a velmi brzy zjistili, že brusinky jsou mimo jiné i vynikající přírodní antioxidant, že díky kyselině elagikové, kterou obsahují, dokážou ničit bakterie způsobující urologická onemocnění a že mají jedinečné účinky například při zánětech ledvin a prostaty a nebo problémech pohybového ústrojí. Je prokázáno, že brusinky jsou schopné pomáhat v boji proti rakovinovým nádorům, infarktu a chorobám srdce, a že jsou mnohem lepší než třeba v těchto případech často zmiňovaná brokolice. Plody brusinky obsahují organické kyseliny - především kyselinu benzoovou a šťavelovou,. Najdeme zde i velký podíl vitamínů A, C a E, třísloviny, antioxidanty, rostlinná barviva, minerální a mnohé další látky, které lidské tělo potřebuje a které pro něj mají výborné preventivní i léčebné účinky. Listy brusinky obsahují arbutin a díky němu mají protizánětlivé, dezinfekční a močopudné účinky. Preventivně se brusinky jako potravina nebo nápoj používají při prevenci zubního kazu, nízkém množství antioxidantů v těle a nedostatku vitamínu C, při zvýšeném riziku bakteriální infekce a při oslabené imunitě. Dále se doporučují osobám se zvýšenou hladinou cholesterolu, pro prevenci vředů kůže a sliznice a při náchylnosti k žaludečním vředům. Léčebně se brusinky využívají při zmírnění zánětů močových cest, kornatění tepen, chrání játra před nádory a celkově kladně zlepšují průběh virových onemocnění. Použití brusinek v gastronomii Brusinky se v kuchyni využívají čerstvé, sušené, kompotované nebo jako marmelády, džemy, šťávy a sirupy. Mají nakyslou mírně hořkou chuť a tak se nejvíce zpracovávají s cukrem na marmelády nebo kompoty. Kromě toho jsou často používány jako přílohy k různým jídlům z divočiny... Plody i listy brusinek jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků a různých potravinových doplňků. Jak a podle čeho vybírat Většinou kupujeme už brusinky kompotované, případně zpracované na marmelády a džemy, nebo šťávy a sirupy. V tomto případě si musíme dát pozor zejména na název! Mnozí výrobci nerozlišují Brusnici borůvku a Brusnici brusinku, ani další kyselé brusnice nebo Klikvu. Klikvu, která je pro naše využití v kuchyni nejlepší, poznáme tak, že na štítku je mimo českého názvu ještě název v jiném jazyce - např. polský Żurawina, německý Gewöhnliche Moosbeere nebo jen Moosbeere, případně ruský Клюква (Kljukva). Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé brusinky můžeme uchovávat v mrazáku, čerstvé vydrží poměrně dlouho i v chladničce nebo i při pokojové teplotě. Obsah účinných látek se většinou nesnižuje ani zavářením. Zpracováním na šťávy, marmelády a sirupy se jen mírně sníží obsah vitamínu C. Zajímavosti Pěstování brusinek na plantážích v Americe Brusinek v jejich původní domovině na kanadských a amerických vřesovištích se v současnosti již pěstují a sklízí s pomocí mnoha moderních vymožeností. Brusinky tam kvetou koncem června a sběr probíhá v září a říjnu. Vřesoviště jsou zaplavena vodou a když se hladina rozčeří, zralé brusinky vyplavou na povrch a lze je snadno sbírat. Původní ruční sběr už ale nahradily speciální stroje. V zimě se vřesoviště opět zaplaví, aby se ochránily keře, protože ledová krusta je chrání před nepříznivými vlivy, studenými větry a mrazy. Jednou za několik let se led pokryje vrstvou písku, který se po jeho roztátí dostane ke kořenům. Je to vyzkoušená prevence proti plevelům i hmyzím škůdcům. Potravinové doplňky Před několika lety jedna z největších kanadských firem, která vyrábí potravinové doplňky přišla na trh s tabletkou Cran-Max z vysoce koncentrovaného extraktu brusinkové šťávy a vlákniny, ve které je „síla“ 7500 mg čerstvých brusinek – to je v porovnání několik sklenic čerstvého brusinkového džusu. Na českém trhu je k dostání pod názvem MAX BRUSINKY 7500 mg. Léčivé účinky Zdravotně preventivní i léčivé účinky brusinek jsou skutečně velmi velké. Preventivně působí  - proti zubního kazu - při nedostatku vitamínu C a nízké hladiny antioxidantů - při zvýšeném riziku bakteriální infekce - při oslabení imunity - při zvýšená hladina cholesterolu - proti vředům kůže a sliznice - proti žaludečním vředům - proti nádorům jater Léčí - bakteriální onemocnění močových cest - záněty močových cest - mikrobiální povlak v ústech - kornatění tepen - virová onemocnění Brusinky nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.      

MALINY jsou plody rostliny MALINÍK OBECNÝ, OSTRUŽINÍK MALINÍK - botanické jméno Rubus idaeus, anglicky raspberry, francouzsky framboise nebo německy Himbeere. Voňavé, sladké, zdravé… Maliny jsou voňavá, chutná a krásná ozdoba každé zahrady. Jejich pěstování není nijak náročné. Jejich jedinou nevýhodou je, že se nedají dlouho skladovat, a tak se musí hned nebo velmi krátce po sběru zkonzumovat, případně zpracovat. Původ a historie Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Současnost Maliníky najdeme nejvíce v Evropě, Asii i severní Americe. Z Evropy pochází 85 % celosvětové produkce. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Srbsko, v Evropě pak ještě Německo, Francie, Anglie a Maďarsko. Stále více se maliny pěstují v Bulharsku, Švýcarsku, Norsku, na Ukrajině, a také v USA a Kanadě. Několik druhů roste také v Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Polsko, Maďarsko a další středoevropské a východoevropské státy zásobují zejména potravinářský průmysl. I v České republice najdeme mnoho odrůd lesních i zahradních malin. Původ mají v evropském ostružníku maliníku R.idaeus, šlechtěné odrůdy pak částečně i v americkém druhu R.strigosus. České slovo malina má všeslovanský původ a vzniklo z indoevropského *mel - tmavý, černý. Tím byl původně myšlen plod tmavé barvy. Vzhled, chuť, vůně… Plody malin nejsou bobule, ale souplodí peckoviček. Tyto drobné, kulaté, více nebo méně ochmýřené peckovičky jsou usazeny na plodovém lůžku šišatého tvaru. Souplodí jsou velká 1 až 3 centimetry, většina odrůd má červenou až tmavě rudou barvu, ale jsou i maliny žluté, růžové nebo černé. Čím více jsou plody červenější, tím jsou zdravější, protože obsahují mnohem více antioxidantů. Zralé maliny jsou šťavnaté, mají jemně sladkou chuť a výrazné typické plné aroma. Keře jsou nenáročné, velmi přizpůsobivé, nemají žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, nejvíce rostou na slunných stráních a okrajích lesů, v nížinách i v horách. Bez problémů je můžeme pěstovat i v zahradách. Především v období růstu potřebují dostatek vláhy, zamokřenou půdu ale snáší špatně. V období sklizně je porosty malin nutné pročesat alespoň dvakrát týdně. Odrůdy Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednou plodící - letní - maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a stále plodící - podzimní - maliníky. Šlechtitelé se snaží o získání odrůdy s větším množstvím velkých, kulatých a zářivě červených plodů, které by se v období plné zralosti snadno oddělovaly od lůžka a byly i více trvanlivé a odolné proti různým škůdcům a nemocem. Některé vyšlechtěné druhy rodí i dvakrát za rok a mají různou barvu plodů - nejen klasickou červenou a fialovou, ale i bílou, žlutou nebo růžovou. Chutí se ale vě většině případů původním druhům malin nevyrovnají. Nejdůležitější odrůdy malin Schönemann je nejdůležitější odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní. Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma. Zefa 2, Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí k zmrazování. Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní. Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim. Autumn Bliss - Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování. Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy. Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové. Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách. Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená v Evropě na zahradách. Netypické odrůdy Everest nemá pro komerční pěstování v podstatě žádný význam, je to vyšlechtěná odrůda zajímavá především pro zahrádkáře. Plody jsou středně velké, ovocné chuti, v plné zralosti s výrazně žlutou barvou. Bristol je odrůda s původem z USA, která se ale pěstuje i v Evropě. Plody jsou menší, nejdříve červené, v době plné zralosti černé, chutné a aromatické. Pro komerční pěstování se téměř nevyužívá. Zdraví a vitamíny Maliny jsou nejen chutné a voňavé, ale vzhledem k mnoha vitamínům a dalším složkám i velmi zdravé.Jsou antibiotické, omezují vznik a růst různých nádorů, působí preventivně proti infarktu, posilují cévy a srdce, regulují krevní oběh a trávení, upravují metabolismus, pomáhají při poruchách a chorobách zraku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin, Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme ještě provitamín A, a také vitamín B2, B3, E a P. Jsou v nich i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Vitamín C se společně s vitamíny skupiny B významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Vitamín A působí velmi pozitivně na zrak - už kdysi dávno v tradiční čínské medicíně se maliny používaly k léčení šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamín P zpevňuje oční cévy. Kyseliny, které maliny obsahují, mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí, kyselina salicylová navíc dokáže snižovat horečku a kyselina ellagová má velmi silné protinádorové účinky. Minerální látky, především pak železo a měď, pomáhají při chudokrevnosti a tvorbě krve. Jsou i močopudné a tak se konzumace malin doporučuje při některých ledvinových, žlučníkových a jaterních onemocněních. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Bioflavonoidy jsou významné antioxidanty, obsažené především v barvivech plodů - čím sytější červenou barvu malina má, tím více těchto látek obsahuje. Nejvyšší obsah mají fialové plody kříženců malin a ostružin. Pro léčebné využití se využívají pouze plody červené nebo nafialovělé. Bioflavonoidy posilují obranyschopnost organismu a mají i protinádorové účinky. Své prospěšné vlastnosti si uchovávají poměrně dlouho po utržení plodu z rostliny a dokonce i při různých způsobech konzervování. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti. Listy maliníku mají podobně jako jeho plody také velký přínos pro zdraví. Odvar z nich je vynikající kloktadlo při zánětech ústní dutiny nebo na potírání různých, a to i chronických kožních onemocněních. Při vnitřním použití působí proti průjmu. Použití malin v gastronomii Maliny je nejlepší konzumovat čerstvé a tepelně neupravené. Čerstvé plody se využívají na různé moučníky, koláče, dezerty nebo dorty, ale také do ovocných salátů, zmrzlin, sorbetu nebo ovocné dřeně. Velmi osvěžující a chutné jsou třeba i jen se studenou smetanou… Konzervují se do kompotů, džemů a marmelád, šťávy nebo sirupu. Při tepelném zpracování neztrácejí svoji typickou vůni. Plody je možné i zamrazit, ale v takovém případě je nutné je co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na otlačení. Z malin se také vyrábí vynikající destilát – tzv. malinovce. Plody i listy malin jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků, různých potravinových doplňků a také v kosmetickém průmyslu – především při výrobě krémů, vlasových šamponů a tělových mýdel. Listy se suší a lze z nich uvařit lahodný čaj. Jak a podle čeho vybírat Ve střední Evropě maliny dozrávají od konce června do poloviny července a období sklizně trvá 4 až 6 týdnů. Maliny jsou citlivé na otlačení, zralé plody určené k přímému prodeji se trhají ručně a hned ukládají do krabiček, v kterých se dodávají do obchodů. Maliny se nedají skladovat a měly by se spotřebovat co nejdříve po sklizení - ideálně v den sklizně, případně nákupu. Nejdůležitější údaj je tedy datum sklizně. V žádném případě nemá význam kupovat plody starší, omačkané, případně jinak viditelně poškozené nebo s i jen náznaky plísně. Spotřeba, zrání, skladování Plody maliny se sklízí a prodávají zralé, proto nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Při případném skladování plodů se na nich během velmi krátké doby objeví plísně. Tepelnou úpravou se obsah prospěšných látek sníží jen nepatrně. Pokud maliny nechceme konzervovat tepelnou úpravou, můžeme je zamrazit. V takovém případě je vhodné plody co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na omačkání. Listy malinovníku pro sušení jsou nejlepší v květnu, ale je možné je sbírat a sušit až do září. Sušit se musí rychle a v temnu, aby si zachovaly svoji původní barvu. Pokud se jejich barva sušením změní, budou obsahovat méně účinných látek. Zajímavosti Maliny jsou nejen chutné, voňavé a zdravé – působí i jako poměrně silné afrodiziakum. Nejen konzumace plodů, ale i přelití vlasů odvarem z listů dodává lesk vlasům a zvyšuje jejich hustotu. Čím je tmavší červená barva plodů malin, tím více obsahují pro lidské zdraví důležitých prvků. Léčivé účinky Maliny - posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky - zlepšují krevní oběh, působí pozitivně na srdce a cévy - snižují hladinu cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak - zlepšují zrak, pomáhají léčit šeroslepost - léčí chudokrevnost a - podporují prokrvení - upravují a podporují činnost trávicího systému - pomáhají při ledvinových a jaterních onemocněních - snižují krvácení, mají schopnost zvyšovat srážlivost krve Maliny nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.

BORŮVKA - latinsky Vaccinium myrtillus L, slovensky čučorietka - je známý modrý plod léčivé rostliny Brusnice borůvka. Nejzdravější lesní ovoce Malé plody lesních borůvek obsahují až neuvěřitelné množství antioxidantů, vitamínů a minerálů. Borůvky „prodlužují mládí“, mají léčivé i preventivní účinky. Původ a historie Kdo, kdy a kde poprvé objevil a ochutnal borůvky, nevíme. Dá se ale předpokládat, že se tak stalo velmi dávno někde v Eurasii a severní Americe, kde jsou keříčky borůvek velmi rozšířené. I jejich šlechtění začalo v Americe na začátku 20. století. Současnost Borůvka roste ve velké části Evropy a to především na horách, ale nenajdeme ji například v jižním Španělsku, jižní Itálii a jižním Řecku. Roste ale třeba i na Kavkaze a Islandu, dokonce na některých místech v Grónsku, Asii a na Sibiři, v severním Mongolsku a v některých částech Číny a v Japonsku. Rozšířená je v západní a severní části USA a na jihozápadě Kanady. U nás v České republice se s ní setkáme prakticky na celém území, nejvíce ve vyšších polohách hor českého masivu, nejméně pak v teplejších místech. Borůvky tvoří poměrně husté porosty v některých typech lesů, roste na pasekách, vřesovištích a rašeliništích, pastvinách, v kosodřevinách a skalách, protože potřebuje především kyselou a vlhkou půdu. V současné době už mimo původních lesních borůvek byly vyšlechtěny a pěstují se i borůvky zahradní. Vzhled, chuť, vůně… Borůvky jsou malé plody - bobule - nízké keřovité 20 až 50 centimetrů vysoké léčivé rostliny, která roste na lesnatých loukách a v lesích. V současnosti již ale známe mnoho vyšlechtěných zahradních odrůd s plody mnohem většími, než mají původní planě rostoucí keře. Borůvky jsou tmavě až černomodré, mají aromatickou vůni a sladkou dužinu s mnoha drobnými semeny. Odrůdy Borůvky lesní je na světě přibližně 200 druhů, které se od sebe liší především barvou a velikostí plodů. Zahradní velkoplodé tzv. kanadské borůvky se podařilo vypěstovat šlechtěním. Jejich plody ale nemají tolik léčivých účinků, jako původní plané borůvky. Nejznámější odrůdy zahradních borůvek jsou Patriot, Duke a Bluecrop. Zdraví a vitamíny Borůvky jsou sice malé plody, ale mají až neuvěřitelně mnoho různých, lidskému zdraví prospěšných látek. Borůvka je ovoce, u něhož se snad nesetkáváme s žádným alergickými projevy ani při dlouhodobém používání. Plody borůvky obsahují vitamín C, který v lidském těle pomáhá odstraňovat volné kyslíkové radikály a je tak významný pro prevenci onemocnění srdce a cév. Zvyšuje také odolnost proti různým infekcím. Mimo vitamínu C borůvky obsahují i provitamín A a vitamíny skupiny B. V plodech jsou i antioxidanty, jako třeba karoten, antokyan nebo pterostilben, které působí preventivně proti vzniku nádorových - rakovinových - buněk a pomáhají snižovat hladinu cholesterolu, působí preventivně při kardiovaskulárních onemocněních, regulují hladinu cukru v krvi, prospívají regeneraci sliznic a mají také příznivý vliv na pokožku těla. Důležitou složkou borůvek jsou i třísloviny, které zmírňují případné krvácení a mají desinfekční účinky. V borůvkách najdeme i stopové prvky železa, manganu a mědi, které léčí chudokrevnost, zabraňují ukládání cholesterolu v cévách a jsou všeobecně pro cévní systém prospěšné. Podporují také srážlivost krve a mají pozitivní vliv na zdravou pokožku a vlasy. Borůvky jsou bohaté i na cukry, organické kyseliny, glykosidy, různé biolátky a vlákninu. Organické kyseliny - jablečná, citrónová, benzoová a suxinicová, - čistí, posilují a regenerují lidský organismus, mají i kladný vliv na nervový systém. Biolátky se rychle dostávají do krve, dodávají energii a vitalitu a zklidňují nervy. Vláknina zase pomáhá z lidského těla vylučovat toxické látky a upravuje trávení. Působí dobře i na pokožku, vlasy a nehty. Mimo plodu se k léčebným účelům používají také borůvkové listy. Obsahují flavonoidy, třísloviny, glukokininy, organické třísloviny, tanin, éterické oleje, sliz, pryskyřici a myrtillin. Odvar se užívá jako podpůrný prostředek při léčení cukrovky, osvědčený je i při střevním kataru, žaludečních křečích, zánětu močového měchýře nebo tlustého střeva. Odvar z borůvkových listů pomáhá zevně třeba při léčbě kožních onemocnění, různých ekzémů a alegrických projevech kůže. Kromě plodu se k léčebným účelům používá i list. Čaj z borůvkového listí mírně snižuje hladinu cukru v krvi, pomáhá při průjmech a žaludečních obtížích. Zevně se jím můžou ošetřovat různé kožní neduhy, jako například ekzémy, lupénka, alergické projevy. Čaj si můžeme připravit následujícím způsobem: Dvě lžičky borůvkového listí zalijeme 250 ml vroucí vody, necháme 15 minut louhovat, poté scedíme a popíjíme po doušcích. Měl by se ale sbírat na jaře před sezónou. V lékárnách se dá koupit i výtažek z borůvek. Je zvlášť vhodný v době, kdy nemáme možnost konzumace čerstvého ovoce. Borůvkový výtažek obsahuje až 200 x větší množství účinných látek, než kolik je jich v čerstvých plodech. Mimo výtažku z borůvek jsou k dostání také různé potravinové doplňky jako například oční elixír nebo extrakt v kapslích. Použití borůvek v kuchyni Borůvky můžeme konzumovat čerstvé, lze je ale bez problémů kompotovat i zmrazit. Plody borůvek se využívají i k výrobě džemů, sirupů a vína. V kuchyni se z borůvek připravují knedlíky, buchty nebo koláče, používají se na dorty, poháry… Vynikající je i borůvkový čaj. Z plodů borůvek i listů se také vyrábí různé potravinové doplňky. Jak a podle čeho vybírat Pokud si borůvky sami nenasbíráme, ale kupujeme je, musíme si dát pozor pouze na to, aby neměly znaky plísní a nebyly rozmačkané. Spotřeba, zrání, skladování Borůvky nemají dlouhou trvanlivost a je proto potřeba je rychle zkonzumovat nebo upravit. Můžeme je zavařit, zmrazit, odšťavnit nebo i usušit. Zajímavosti Borůvkový čaj si můžeme připravit z usušených plodů i z listů velmi jednoduše - jednu čajovou lžičku usušených listů nebo plodů zalijeme 150 ml horké vody, necháme je 10 minut louhovat a pak je scedíme. Čaj z listů pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi a používá se jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní. Borůvky pomáhají při tlumení nikotinové abstinence tím, že podporují tvorbu dopaminu, který je velmi vhodným doplňkem při odvykacích kůrách kuřáků. Léčivé účinky Borůvky mají mnoho zdraví prospěšných účinků na lidský organismus. Mimo jiné - chrání imunitní systém a tělní buňky před volnými radikály - čistí krev, omlazují, dodávají životní energii - pomáhají při průjmových onemocněních a střevních potížích - působí preventivně proti chřipce, nachlazení, rýmě a infekcím - snižují hladinu cholesterolu a tuku v krvi - napomáhají odvodňování - pomáhají při kožních nemocech - pomáhají při problémech se zažíváním - zbavují organismus jedovatých látek a aktivují látkovou výměnu - mírní mnohé bolesti a zklidňují nervovou soustavu - regenerují oční barvivo - zlepšují funkci lymfatického systému - podporují tvorbu sliznic - působí preventivně proti mnohých nádorovým onemocněním - pomáhají zlepšit vidění při špatných světelných podmínkách Snad jediný nežádoucí účinek je „schopnost“ borůvek velmi intenzivně barvit.  

ANGREŠT - latinsky Ribes uva-crispa, známý také jako srstka angrešt, srstka obecná nebo meruzalka srstka - je poměrně běžný zahradní i lesní keř. Malé plody plné vitamínů … Angrešt má svojí nezaměnitelnou chuť a jeho plody obsahují množství nejrůznějších vitamínů. Keře angreštu najdeme snad v každé zahrádce. Angrešt je nejlepší konzumovat syrový, ale ani jako kompot, džem nebo mošt neztrácí své prospěšné vlastnosti. Původ a historie První zmínky o pěstování angreštu pocházejí z 16. století. Většina odrůd má původ v Anglii, novější pak v Severní Americe. Angrešt pochází z Evropy, ale vyskytuje se i v západní Africe a na Blízkém východě. Pěstování a kultivace angreštu ve větším rozsahu začalo v 18.století v Anglii a Francii. První zmínka o pěstování angreštu v našich zemích pochází z r. 1772. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se pěstování angreštu ve velkém rozšířilo ale až v 19. století. Současnost V současné době se angrešt pěstuje především v Evropě a západní Asii. Keře, které známe ze zahrad, v přírodě dosahují výšky až 3 metrů. Původní odrůdy potřebovaly značně vlhkou půdu a dostatek živin, nově vyšlechtěné už jsou na pěstování poměrně nenáročné. Angreštu nevyhovují vysoké teploty, proto se mu nejlépe daří v oblasti mírného pásu s vyšší nadmořskou výškou a volným prouděním vzduchu. Hlavními producenty angreštu jsou Polsko, Anglie, Maďarsko, Česká republika, Belgie, Holandsko a Německo. Vzhled, chuť, vůně… Plody angreštu jsou dužnaté bobule přibližně ve velikosti třešně, které mají specifickou chuť a obsahují množství malých semínek. Podle odrůdy mají bělavou, žlutou, zelenou, načervenalou nebo temně červenou barvu. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody z keřů samy opadávají. Odrůdy Na světě je registrováno přibližně 100 odrůd angreštu, které se rozlišují především podle velikosti a barvy plodů, a také podle náročnosti keřů na klimatické podmínky a pěstování. Původní odrůda angreštu měla zelené plody, nové vyšlechtěné odrůdy mají plody bílé, žluté a červené. U nás se nejlépe daří odrůdám Zlatý fík, Bílý nádherný a Citronový obří, Produkta, Industrie a Roman, které jsou z hlediska pěstování nenáročné, protože nemají žádné velké nároky na půdu ani na klimatické podmínky. Oblíbené jsou i odrůdy Česká koruna a Šolcova naděje, které ale potřebují hlubší hlinitou půdu a dostatek vláhy a jejich pěstování je tak poněkud náročnější. Zlatý fík má velké, oválné a jemně ochmýřené oranžovožluté plody se sladkokyselou chutí. Citronový obří má plody velké se sytě oranžovou barvou. Bílý nádherný má středně velké bělavě zelené plody. Industrie má plody větší, oválné, vínově červené a ochmýřené. Produkta má menší zlatavě hnědé plody se sladkokyselou chutí. Roman má větší bělavé lysé plody a sladkokyselou chuť. Česká koruna má velké sladkokyselé zelenožluté plody. Šolcova naděje má sladkokyselé velké oválné bělavé plody s vínově červeným nádechem. Britania má velké, oranžově žluté plody s červenohnědými skvrnkami a sladkokyselou chutí. Triumphant má plody střední až velké, oranžově žluté, sladkokyselé. Achilles má tmavočervené velké sladké plody. Rolonda je odrůda vyšlechtěná v Německu, má středně velké až černohnědé plody s jemnou chutí, ale tuhou slupkou. Invicta pochází z Velké Británie, má menší zelené plody s jemnou slupkou, které jsou příjemně sladce nakyslé. Červený triumf je původní odrůda z Anglie z r. 1935 s menšími plody a neutrálně sladkou chutí. Zelený kulatý je z Německa a má velmi sladké velké sytě zelené plody s jemnou slupkou. Zdraví a vitamíny Angrešt má vysoký obsah kyseliny citrónové, jablečné, vinné a šťavelové. Je v něm i velké množství vitaminů C, E, B, obsahuje mnoho pektinů, karoten, draslík, vápník, hořčík, železo a zinek. Důležitý je také vysoký obsah křemíku, který zajišťuje pevnost tkání a zbavuje tělo těžkých kovů. Křemík je to důležitý pro stěny buněk, pevné a pružné vazivové tkáně a pro předcházení cévním onemocněním. Provitamin A chrání sliznice a posiluje buňky, pyridoxin, vitamin B6 podporuje růst vlasů, posiluje nervy a srdeční činnost. Ženy jistě ocení angrešt jako kosmetický prostředek pro zdravou pokožku a vlasy, protože obsahuje biotin. Slupka je bohatá na nenasycené mastné kyseliny, vláknina čistí střeva a podporuje trávení. Použití angreštu v kuchyni Nejlepší je samozřejmě konzumovat angrešt syrový. Angrešt své vynikající vitamínové vlastnosti a chuť ale neztrácí ani dalším zpracováním a konzervováním nebo kompotováním. Angreštové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný angrešt je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i angreštový mošt a víno. Angrešt má své uplatnění i ve zdravotnictví. Je nízkokalorický a má mnoho vitamínu C – například už 200 gramů angreštu dodá lidskému tělu polovinu doporučené dávky. Angrešt také obsahuje značné množství vlákniny, která je velmi prospěšná pro zažívací ústrojí člověka. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody poznáme především hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody jsou vodnaté. Spotřeba, zrání, skladování Angrešt se do prodeje dostává v období od června do srpna. Není určený pro dlouhodobé skladování a vzhledem k poměrně vysokému obsahu vody nedoporučuje se ani jeho zmražení. Protože angrešt ani tepelnou úpravou neztrácí nic ze své vitamínové hodnoty, je nejlepší nezkonzumovaný čerstvý angrešt kompotovat, případně z něj udělat džemy a marmelády. Před konzumací nebo zpracování z plodů ostrým nožem odřízneme na jedné straně stopku a na druhé straně zbytek květu. Zajímavosti Cukru je v angreštu méně než 10%, a to především fruktóza – je tedy nízkokalorický. Obsahuje však stejně vitamínu C jako citrony… Léčivé účinky Angrešt čistí střeva a podporuje vylučování, ale podporuje růst vlasů a je vynikající pro zdravou pokožku. Z usušených listů keře angreštu si jejich spařením připravíme výborný čaj s protizánětlivými účinky, který ale také zklidňuje organismus žen před začátkem menstruace. Stačí 20 gramů usušených listů na půl litru vody. Angrešt - pomáhá při ateroskleróze - účinkuje při zácpě - snižuje krevní tlak - zlepšuje využití bílkovin - podporuje tvorbu zdravé pokožky a vlasů - posiluje cévy - má kladný vliv na vazivové tkáně - zbavuje tělo jedovatých kovů Angrešt může mít i nežádoucí až toxické účinky, pokud ho budeme konzumovat nezralý.  

RYBÍZ BÍLÝ - latinsky Ribes glandulosum, anglicky white currant - je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech, jsou zbarvené do bíla. Zvláštní, novou a méně známou odrůdou je rybíz růžový. Ve Francii vyšlechtili například Rose de Champagne, který je nejsladším pěstovaným rybízem na celém světě. Lahodný, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Bílý rybíz je sladší, jemnější a aromatičtější než červené odrůdy, které jsou pěstované častěji. V poslední době se ale díky nově vyšlechtěným druhům, zaručujícím vysokou úrodu, zájem o bílý rybíz zvyšuje. Keře nebo stromky s tímto osvěžujícím a chutným ovocem rostou téměř v každé zahrádce… Původ a historie Původní planý rybíz tvoří plazivé výhonky s lesklými a popraskanými listy a malými plody bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy už plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. První prokazatelné zmínky jsou ze 14. století, kdy ho začali pěstovat v klášterních zahradách ve Francii a v Anglii. V 16. století se rozšířil i do Německa a Nizozemska. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve východní části Evropy v té době znali jen divoce rostoucí keře, ale ve střední a jižní Evropě už se rozšiřovaly i různé vyšlechtěné odrůdy. Ty se na východ dostaly až v 19. století. Křížením se podařilo vyšlechtit odrůdy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám. Rybíz se tak postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich různým křížením se nakonec podařilo vypěstovat i bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží.   Současnost Rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství.   V České republice rybíz patří mezi nejčastěji pěstované ovoce, ale především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a keře i stromky jsou vysazovány například i jako předěly mezi okrasnými a užitkovými částmi zahrad. Vzhled, chuť, vůně… Plody bílého rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti hrášku - 5 až 10 milimetrů. Jsou hladké, mají bílou až žlutou barvu, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemně sladce nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. Odrůdy Odrůd bílého rybízu je poměrně mnoho, ale v podstatě jen několik z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy bílého rybízu nejčastěji pěstované v České republice Velkoplodý bílý patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Primus je značně odolná a velmi oblíbená odrůda vyšlechtěná v České republice v r.1977. Má delší hrozny s velkým množstvím středně velkých bobulí žlutobílé barvy, které jsou šťavnaté, jemně nakyslé a aromatické. Plody dozrávají od poloviny července. Viktoria má dlouhé hrozny s velkými velmi světle žlutými aromatickými příjemně nakyslými bobulemi. Je to na klimatické podmínky nenáročná odrůda s původem v České republice. Plody dozrávají v druhé polovině července a hodí se především na výrobu šťáv. Blanka se vyznačuje velmi dlouhými hrozny s mnoha velkými bobulemi kulovitého tvaru s nažloutlou barvou. Jsou velmi šťavnaté, aromatické, jejich chuť je sladká s mírnou kyselostí. Plody zrají v první polovině srpna. Tato odrůda je odolná a značně rozšířená. Odrůdy bílého rybízu nejvíce pěstované v Evropě Dlouhohrozen bílý má původ ve Francii a patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Versailleský bílý pochází z Francie. Je poměrně náročný na stanoviště, ale má mnoho velkých plodů. Z Jutborgu je odrůda bílého stromkového rybízu z Německa, velmi odolná proti mrazům. Bobule jsou středně velké a mají světle žlutou barvu. Zdraví a vitamíny Plody bílého rybízu mají mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví podobně jako bobule rybízu červeného. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je mnoho důležitých vitamínů, nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější.   Použití bílého rybízu v gastronomii Bílý rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Bílý rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Podobně jako u červeného rybízu jsou bobule náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se  odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.

RYBÍZ ČERNÝ - latinsky Ribes nigrum, anglicky black currant - je samostatným druhem rybízu. Na ovocných keřích se rodí menší jedlé bobule s velmi vysokým obsahem vitamínu C. Aromatické a velmi zdravé ovoce Černý rybíz je aromatičtější než červené a bílé odrůdy a má i jinou typickou chuť. Pěstuje se jak pro osobní spotřebu, tak pro průmyslové účely. Mimo bobulí se částečně ve farmacii a léčitelství využívají i listy Původ a historie První záznamy o černém rybízu jako o léčivé rostlině pochází z 16. století z Německa. Místem původního výskytu je střední a východní Evropa, Kavkaz a Mandžusko. Současnost Černý rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Mezi nejvýznamnější pěstitele patří Polsko, Rusko, Francie a Nizozemsko. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství a farmaceutickém průmyslu. V České republice se černý rybíz pěstuje především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují. Vzhled, chuť, vůně… Plody černého rybízu jsou tmavé kulaté hladké bobule černé barvy. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemnou typickou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka. V našich podmínkách plody podle odrůdy a místa pěstování dozrávají v období od poloviny července do poloviny srpna. Keře dorůstají do výšky až 170 centimetrů, vyžadují kvalitnější půdu a dostatek vláhy, obecně jsou ale poměrně nenáročné na umístění. Odrůdy Základní odrůdy černého rybízu se rozlišují podle délky stonků. Dlouhé stonky s bobulemi jsou určené především ke konzumaci za syrova a sklízejí se ručně. Krátké kulatější hrozny se sklízejí strojově a jsou určeny pro průmyslové zpracování. Odrůdy černého rybízu Silvergieter je velmi stará původní odrůda z Nizozemska s velmi velkým obsahem vitamínu C. Bobule jsou měkké, poměrně sladké a typicky aromatické. Fertödi má poměrně velké silně aromatické a velmi sladké plody. Odrůda je raná a pochází z Maďarska. Ometa patří mezi polorané odrůdy se středně dlouhými hrozny. Bobule jsou menší, příjemně sladké, aroma jemné. Šťáva má velmi intenzivní barvu. Titania je nově vypěstovaný kultivar ze Švédska. Má velké bobule, které se dobře oddělují od stopky. Chuť je velmi nakyslá, aroma poměrně malé. Wusil má velké, aromatické sladké a jen velmi mírně nakyslé bobule. Zdraví a vitamíny Černý rybíz je zdraví velmi prospěšný. Obsahuje mnoho vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Vitamín C je v černém rybízu obsažen 3x až 4 x více než například v citronu, z minerálních látek obsahuje všechny jako rybíz červený, ale v mnohem vyšší koncentraci. Ve srovnání s jiným ovocem má i nadprůměrně vysoký obsah železa. Černý rybíz obsahuje také karoteny a antokyany, které v organismu ničí volné radikály a chrání lidské tělo před nádory, onemocněními srdce a krevního oběhu, mají i protizánětlivé účinky. Sušené plody se přidávají do ovocných čajů. Listy mají příjemné aroma a jsou součástí mnoha léčivých bylinných čajových směsí. Šťáva z černého rybízu je významnou prevencí proti vápníkovým žlučníkovým kamenům. Použití černého rybízu v kuchyni Černý rybíz je nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Vyrábí se z něj šťávy, džemy a marmelády, ze semen se lisuje vynikající zdravý olej. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Sklizeň černého rybízu probíhá od druhé poloviny července do druhé poloviny srpna a začíná, když bobule začínají mít jednotnou černou barvu. Provádí se ale pouze jeden sběr v období 7 až 10 dnů, protože stonky s plody na keři zůstávají pevně i několik dní po dozrání. Plody by se neměly sbírat vlhké nebo mokré, protože vlhkost urychluje vznik případné hniloby. Plody se sbírají stejně jako u rybízu červeného a bílého ručně, poškozené bobule nepřijímají ani konzervárny. Pro prodej se nejvíce využívají různě velké košíky, cena větších bobulí je vyšší. Pro přepravu na vzdálenější místa se sklízí tvrdé a pevné bobule, pro domácí trh jsou určeny plody zcela zralé a měkké. Bobule jsou méně náchylné na otlačení než u červeného i bílého rybízu, ale i tak se pro potřeby přímého prodeje hrozny sklízí ručně. Většinou se ukládají se přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování  Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Léčivé účinky Černý rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Černý rybíz může mít i nežádoucí účinky,ale to pouze v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.  

OSTRUŽINY – jinak také ostružiník křovitý - latinsky Rubus fructicosus, anglicky blackberry - je stejně jako maliník představitelem rodu Rubus. Plody jsou známé jako ostružiny, z botanického hlediska se jedná o souplodí peckoviček. Šťavnaté, aromatické, chutné… Ostružiny rostou divoce v přírodě, ale pěstují se i na zahrádkách. Jsou poměrně nenáročné, plody se ale musí sklízet s ohledem na trny a za suchého počasí. Původ a historie První zmínky o ostružině jsou ze starověkého Egypta, kde je používali k léčebným účelům. V Evropě je jako kulturní rostlina ostružina známá přibližně od 19. století, kdy byly z Ameriky přivezeny první keře, které ale sloužily spíš na okrasu. Současnost Ostružiny rostou v současné době téměř po celém světě v oblastech mírného a jižního pásma, ale i v oblastech severních. Existuje mnoho druhů a poddruhů – jen v Čechách a na Moravě jich známe minimálně sto. Ostružiny se nejvíce pěstují v USA a tak většina druhů pochází právě z Ameriky. V Anglii bylo ale zhledem k velkému množství druhů založeno speciální biologické odvětví s názvem „batologie“, které zkoumá jen ostružníky. V Evropě se ostružiny více rozšířily až s prvními odrůdami bez ostnů, které vyšlechtili v USA v roce 1928. Vzhled, chuť, vůně… Plody ostružiny nejsou bobule, ale stejně jako u malin souplodí peckoviček. Při utrhnutí se ale na rozdíl od malin neoddělí od spodního lůžka a tak se i toto lůžko konzumuje. Plody jsou různě velké podle odrůdy, tmavě fialové až černé, šťavnaté a aromatické. Keře mají dlouhé šlahouny, kterých povrch je pokrytý zahnutými ostny. Ty ale nejsou spojeny se dřevem a tak se poměrně snadno ulamují. I když většina odrůd má původ v Americe, mnoho se jich v evropských klimatických podmínkách pěstovat nedá. Keře potřebují mnoho slunce a teplé chráněné stanoviště. Kořeny mají hluboko v zemi a tak jsou nenáročné na množství povrchové vláhy a kvalitu půdy. Pěstují se i odrůdy, které nemají ostny, ale plody těchto bezokných keřů mají horší chuťové i aromatické vlastnosti. Nejznámější druhy Ostružiník křovitý - Rubus fruticosus agg. - druh v ČR běžně označovaný jako ostružiník, ostružiny; Ostružiník maliník - Rubus ileus - druh pěstovaný v ČR pod obecným názvem maliník, maliny; Ostružiník ojíněný - Rubus occidentalis - druh pěstovaný v USA a v Asii, označovaný jako "černé maliny"; Ostružiník moruška - Rubus chamaemorus - nízký botanický druh běžný v severských zemích; Ostružiník skalní - Rubus saxatilis Ostružiník vonný - Rubus odoratus Ostružiník voskovaný - Rubus cockburnianus Ostružiník arktický - Rubus arcticus Ostružiník japonský - Rubus phoenicolasius Ostružiník ježiník - ostružiník sivý - Rubus caesius Ostružiník jilmolistý - Rubus ulmifolius Odrůdy Odrůd ostružiny je velmi velké množství, keře jsou s ostny i bez nich. Nejčastěji se ale pěstuje jen několik málo odrůd. Theodor Reimers je nejčastěji pěstovaná odrůda v Evropě. Jmenuje se po muži, který ji v roce 1980 přivezl do Evropy z Ameriky. Je ze všech ostružin chuťově nejlepší. Plody nejsou velké, ale značně šťavnaté a velmi aromatické. Rostou na popínavých šlahounech s mnoha trny. Zrají v říjnu. Thornless Evergreen má středně velké a středně pevné příjemně nakyslé plody. Keře jsou popínavé, šlahouny nemají trny a listy jsou nápadně dekorativně vykrojené. Chester Thornless patří mezi oblíbené odrůdy. Plody jsou příjemně jemně nakyslé a mírně aromatické. Šlahouny jsou popínavé a bez trnů. Navaho je keř bez trnů se vzpřímeným vzrůstem. Plody jsou pevné a chutné, zrají od poloviny srpna do října. Black Satin není chuťově výrazný, plody jsou nakyslé a měkké, poměrně rychle se kazí. Popínavé šlahouny nemají ostny. Další v Evropě pěstované odrůdy Čačanská beztrnná Helen Thornfree Wilsonův raný Všechny tyto odrůdy mají středně velké, poměrně šťavnaté a chuťově i aromaticky příjemné plody. Oblíbeným druhem je i tzv. malinoostružiník – odrůda Tayberry. Jedná se o polokeř, který má až třikrát větší plody, které se ale vzhledem podobají spíš malinám. Zrají od července do září. Zdraví a vitamíny Plody ostružiny mají mnoho ochranných a antioxidačních účinků díky flavonoidům, které jsou v nich ve velkém množství a zůstávají zachovány i v plodech sušených. Ostružiny obsahují o poměrně mnoho vitamínu C, ten se ale sušením vytrácí. Čerstvé zdravé plody obsahují 70 až 80 procent vody, vázané s kyselinou jablečnou, vinnou a citronovou, dále je v nich pektin a přírodní cukry. V pecičkách je až 24 % éterických olejů. Plody ještě obsahují draslík, hořčík a železo. Konzumací tmavých odrůd se díky skutečně velmi vysokému obsahu flavonoidů předchází nádorovým a srdečním onemocněním a stárnutí buněk. Pomáhají léčit zápaly plic a mnohé další záněty, snižují následky ozáření z chemoterapií. Chrání také zrak. V kombinaci s vitamínem C se účinek těchto flavonoidů ještě zvyšuje.   Použití ostružin v kuchyni Pro potravinářské, gastronomické i léčebné využití se sbírají plody. Pro léčebné účinky se využívají i listy. Plody je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvé a syrové. V studené kuchyni je ostružina vhodná do ovocných salátů a také do pohárů. Čerstvá šťáva je vynikající povzbuzující a zdravý nápok. V teplé kuchyni se z ostružin vyrábí především ovocné knedlíky, může se použít i na koláče a jiné pekařské výrobky. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí. Listí z ostružin se používá samotné nebo ve směsích jako denní nebo i léčebný čaj, přidává se i jako chuťový doplněk do speciálních čajových směsí. Fermentované listy mohou nahradit pravý čínský černý čaj. Ve farmaceutickém průmyslu se v současnosti stále využívají především listy. Mimo vitamínu C a flavonoidů obsahují ještě značné množství tříslovin, barviva a také kyselinu jablečnou a jantarovou. Využívají se mladé čerstvé listy bez stopek, trhají se od června až srpna. Během sušení nesmí ztratit svoji původní barvu a tak se suší pomalu a pouze ve stínu. Příprava ostružin před použitím Plody opatrně otrháme ze stonků, propláchneme pod studenou vodou, necháme je okapat a oschnout. Neměly by se mechanicky otírat. Jak a podle čeho vybírat Ostružiny dozrávají podle odrůdy od července do října. Zralé plody jsou lesklé a mají jednotnou tmavou barvu. Podobně jako u jiných podobných plodů jsou i ostružiny náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se sklízí ručně v době, kdy se snadno oddělují od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Ostružiny je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. V žádném případě nekupujeme otlačené nebo jinak povrchově poškozené plody, protože ostružiny se velmi rychle kazí. Spotřeba, zrání, skladování Ostružiny je nutné s ohledem na poměrně krátkou dobu jejich trvanlivosti zkonzumovat nebo nějakým způsobem zpracovat co nejrychleji. Plody je možné omezenou krátkou dobu uskladnit v hladu. Plody by se vždy měly jen krátce opláchnout studenou vodou a pak nechat okapat a oschnout. Tepelnou úpravou nebo sušením ostružiny ztrácí jen část vitamínu C, ale ostatní důležité látky v nich zůstávají. Jsou tedy vhodné na kompoty, džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z ostružin je poměrně snadná, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K plodům pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vysazování a sklizeň ostružiníku Pokud chcete mít úrodu průběžně, je dobré vysadit keře s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - rané, středně rané a pozdní. Místo pro výsadku keře by mělo být maximálně slunné a chráněné před studenými větry, vzhledem k hlubokým kořenům nemají ostružiníky žádné speciálně velké nároky na kvalitu půdy. Ostružina dozrává a sklízí se od července do října. Zralé plody mají jednotnou tmavou barvu, jdou snadno utrhnout. Zajímavosti Čaj z listů keřů ostružiníku Listí z ostružin se používá samotné nebo ve směsích jako denní nebo i léčebný čaj, přidává se i jako chuťový doplněk do speciálních čajových směsí. Fermentované listy mohou nahradit pravý čínský černý čaj. Čaj z listů - pomáhá při žaludečních a střevních potížích - povzbuzuje žaludeční činnost - léčí záněty ústní dutiny Směs na domácí čaj: Základní část 8 dílů listů ostružiny 4 díly listů maliny 2 díly listů jitrocele 2 díly listů kopřivy 2 díly listů máty 2 díly listů břízy Dodatková část podle období a dostupnosti 2 díly listy jahod 2 díly listy černého rybízu 2 díky květ lípy 2 díly listy borůvky Léčivé účinky Plody ostružiny mají vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - snižují následky ozáření z chemoterapií - jsou účinné proti nachlazení, kašli a chrapotu - pomáhají při léčbě horních cest dýchacích - mají čistící účinky v krvi - chrání zrak Šťáva z čerstvých plodů - pomáhá organismu při zvětšené štítné žláze - snižuje vysoké horečky - chrání buňky těla při kyslíkové terapii a ozonoterapii Pravidelné užívání ostružin zpomaluje stárnutí buněk, ulehčuje metabolickému a cévnímu systému a chrání před mnoha nemocemi. Sacharidy obsažené v ostružinách se snadno přeměňují v energii, ale zároveň při užívání ostružin nehrozí přibývání na váze. Ostružiny mohou mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů. Ostružiny špatně snáší někteří lidé s nemocemi žlučníku, ti by se jejich konzumaci měli raději zcela vyhnout.    

AVOKÁDO je plod Hruškovce přelahodného, latinsky Persea americana.Jméno dostalo podle původního aztéckého názvu „ahuacatl“- v překladu „máslo lesa“. Exotické ovoce místo másla… Avokádo je v obchodech k dostání celý rok. V kuchyni má poměrně velké a zajímavé využití, zároveň je zdrojem mnoha vitamínů a nenasycených mastných kyselin – a přesto je svým způsobem opomíjené. Původ a historie Podle odborníků jsou nejstarší nalezená semena divokých avokád stará přibližně 7 tisíc let. Plody avokád, podobné těm, které známe dnes, jsou staré asi 2,5 tisíce let a první používání avokáda je zaznamenáno v roce 291 před n. l. v Mexiku. Aztékové tehdy používali avokádo především jako afrodiziakum. Do světa avokádo rozšířili křesťanští kolonizátoři v 17.století. Avokádo má původ ve středu Jižní Ameriky, Španělé ho dovezli nejdříve do Západní Indie a na Kanárské ostrovy, pak i na některé ostrovy v Atlantiku a nakonec do Evropy. Současnost První velké plantáže na pěstování avokáda vznikly v Kalifornii začátkem 20. století. Mimo původní místo výskytu v Mexiku se dnes avokádo pěstuje především právě v americké Kalifornii, dále v Brazílii, Peru, Keni, Jihoafrické republice a Indonésii, ale také v Austrálii, Izraeli a ve Španělsku. Avokáda z Izraele a Španělska se prodávají nejvíce v Evropě. Vzhled, chuť, vůně… Plody původního divokého avokáda byly malé přibližně jako olivy a rostly v páru. Dnešní kultivované avokádo dosahuje rozměrů mnohonásobně větších – od sedmi do dvaceti centimetrů délky. Zralé plody váží 100 gramů až 1 kilogram. Avokádo má podle odrůdy oválný až kulovitý tvar, silnou hladkou lesklou tmavě zelenou až černou slupku. Dužina je měkká, krémová, od světle zelené po nažloutlou barvu. Uvnitř je také jedno velké jádro žluté barvy, pokryté dřevnatou hnědou vrstvou. Zralé avokádo má oříškovou příchuť, nezralé je hořké. Odrůdy Avokádo má několik různých kultivarů. Ty nejznámější mají zelenou barvu, hladkou slupku a hruškovitý tvar. Na světě se v současnosti pěstuje přibližně 400 různých odrůd od tzv. miniavokád velikosti švestky až po maxiplody o váze 2 kilogramů. Pro komerční pěstování a export se ale využívají plody, které váží 150 až 400 gramů. Avokáda s tmavě zelenou a fialovou slupkou pochází ze střední a jižní Ameriky, tmavě zelená, která jsou nejvíce k dostání v Evropě, se pěstují ve Španělsku a Izraeli. Bacon - v Evropě velmi oblíbená odrůda, pěstovaná převážně ve Španělsku. Má hladkou tmavě zelenou slupku a světlou dužinu. Na trhu se objevuje v říjnu. Fuerte - oblíbená a hojně pěstovaná odrůda s plody typicky hruškovitého tvaru, hladkou zelenou slupkou a světlou dužinou s výrazným aroma. Hass - další velmi oblíbená odrůda. Plody jsou menší, mají tmavě zelenou vrásčitou slupku a žlutou dužinu s mírně ořechovou chutí. Miniavokádo - má malé plody a okurkovitým tvarem. Pěstují se bez opylování a proto také nemají uvnitř žádné jádro. Nabal - má téměř kulatý plod s hladkou slupkou a světlou dužinou. Pěstuje se v Izraeli. Ze všech avokád má nejnižší obsah tuku. Ettinger - další odrůda z Izraele, dovážená do Evropy. Má zářivě zelenou barvu slupky a vynikající chuť. Wurtz - má štíhlý hruškovitý tvar, světlou dužinu a velkou pecku se špičatým hrotem. Dováží se také z Izraele. Reed - pozdní odrůda z Guatemaly, která se ale dnes pěstuje i v Izraeli. Toto avokádo má tmavě zelenou slupku, žlutou dužinu a je velmi aromatické. Zdraví a vitamíny Avokádo je neuvěřitelným zdrojem různých látek, které jsou prospěšné lidskému tělu. Je bohaté na proteiny, vitamíny A, B1, B2, B6, C a E. Obsahuje také mnoho minerálů, a to především železo, vápník, fosfor, draslík a magnezium. Plody avokáda jsou jedny z mála, ve kterých najdeme i kvalitní organické tuky v podobě nenasycených mastných kyselin - kyseliny olejové, palmitové a linolové. Tuků je v avokádu až 30 % a vzhledem k jejich výživovým hodnotám je avokádo velmi vhodné pro osoby s kardiovaskulárními onemocněními a nemocemi nervového systému, protože vitamín B1 přeměňuje uhlohydráty na glukózu, nutnou pro činnost mozku a nervového systému. Avokádo také pomáhá snižovat nadváhu a zlepšuje tvorbu červených krvinek. Plody obsahují i mnoho lecitinu, který snižuje hladinu cholesterolu a zlepšuje paměť. Avokádo obsahuje i foláty, luteiny a beta-sirosterol a je velmi vhodné pro těhotné ženy. Použití avokáda v kuchyni Avokádo je ovoce, ale v kuchyni má použití stejné nebo podobné, jaké má zelenina. Je vynikající studené i tepelně upravené Připravují se z něj především různé pomazánky nebo saláty, dresinky, pasty, ale třeba i polévky a nápoje. Dužina se může použít i místo másla - tuky, které obsahuje, jsou dokonce mnohem lépe stravitelné. Půlky avokáda můžeme zapékat v troubě, smažit obalené v těstíčku, upéct z nich slaný koláč… Z hlediska vitamínů a zachování chuti a vůně je samozřejmě nejlepší avokádo konzumovat syrové. Můžeme ho jíst samotné, pokapané citronem, případně v kombinaci s jiným ovocem nebo hlávkovým salátem. Avokádo se využívá i v medicíně a léčitelství. Je vynikající pro doplnění kalorií, má příznivé účinky při chorobách kůže a sliznic, posiluje srdce a cévy, snižuje krevní tlak, pomáhá i při onemocnění jater, ledvin a močových cest. Je vhodné i pro vegetariánskou stravu a těhotné ženy. Z plodů avokáda se také vyrábí pleťové masky a šampony, určené především pro citlivou pleť. Příprava avokáda před použitím Zpracování plodu pro využití v kuchyni je poměrně jednoduché. - Avokádo nejprve důkladně omyjeme studenou vodou -  podélně kolem dokola ho nakrojíme ostrým nožem - oběma půlkami rozkrojeného plodu pohybujeme proti sobě, aby se alespoň jedna z nich oddělila od semena - pokud semeno i potom z plodu nejde vyjmout, oddělíme ho opatrně ostrým nožem - dužinu z plodu vydlabeme lžičkou a pak ji buď rozmačkáme vidličkou nebo nakrájíme na menší kousky a ihned pokapeme citronovou šťávou, aby nezhnědla a neztratila chuť, vůni ale i cenné látky, které avokádo obsahuje. - pokud chceme avokádo oloupat - např. proto, že ho budeme krájet na plátky a ty pak smažit - oloupeme kúru nejlépe škrabkou na brambory Tímto způsobem připravené avokádo pak používáme v kuchyni Jak a podle čeho vybírat Čerstvé avokádo je dnes na trhu již vlastně celý rok. Kupovat bychom měli pouze plody, které nejsou otlačené, nemají měkká místa, nejsou na nich žádné tmavé skvrny nebo náznaky plísně. Zralé avokádo je na omak měkké, ale ne příliš a už vůbec ne kašovité. Velmi tvrdé plody jsou zase nezralé. V takovém případě ale není problém nechat avokádo dozrát. Spotřeba, zrání, skladování Avokádo je nutné rychle zkonzumovat. Připravené pokrmy skladujeme v nejspodnější části chladničky maximálně 4 dny. Pro dozrání avokáda stačí ho zabalit do klasického hnědého papírového pytlíku nebo i novin a nechat 2 až 3 dny v pokojové teplotě. Ta nesmí klesnout pod 10 stupňů – v takovém případě avokádo uvnitř zčerná. V žádném případě tedy avokádo neskladujeme a nenecháváme dozrát v chladničce. Tam můžeme dát až avokádo připravené ke konzumaci. Zajímavosti Využití avokáda se liší podle místa a zvyků. Třeba na Taiwanu se avokádo jí syrové s mlékem a cukrem, v Indonésii z plodu, rozmixovaného s kávou, mlékem a rumem připravují velmi chutný a osvěžující nápoj. Nezralé avokádo je hořké. Zralé avokádo má měkkou máslovitou dužninu s velkou výživnou hodnotou a oříškovou chutí, je lehce stravitelné. Léčivé účinky Avokádo pomáhá při tvorbě červených krvinek, podporuje soustředění a mozkovou činnost a má mnoho léčebných účinků. Pomáhá snižovat nadváhu, ale zároveň je vynikající pro doplnění kalorií. Dužina avokáda se dá využít i jako přírodní pleťová maska. Avokádo má i nežádoucí až toxické účinky, ale ne pro člověka. Obsahuje persin, který je silně jedovatý zejména pro papoušky, kanárky, psy a kočky. Intoxikace těchto zvířat avokádem většinou končí smrtí.  

DATLE - latinsky Phoenix dactylifera, anglicky date, francouzsky datte nebo německy Datel - jsou také známé jako Beduínský chléb a čerstvým se říká balah. Jsou plody stromu Datlovník obecný. Energie, vitamíny, minerály… Sušené datle už dost dlouho nepovažujeme za exotické ovoce, které jsme si dopřávali jen o Vánocích. Sušené i čerstvé jsou dnes k dostání celý rok. Datle patří mezi sedm „izraelských plodin“, které byly základem lidské výživy v biblickém čase - pšenice, ječmen, hroznové víno, fíky, granátové jablko, olivy a datle. Původ a historie Datle jsou jedno z nejstarších známých druhů ovoce na světě. Zmínky o nich najdeme v Bibli i v Koránu. Pocházejí z oblastí Mezopotámie ve střední Asii, kde se pěstovaly již před více než 5000 lety. Odsud se datlové palmy rozšířily do suchých a teplých subtropických a tropických oblastí severní Afriky a blízkého i středních východu, kde jsou jednou ze základních složek potravy. V 18. století se začínají pěstovat i v Mexiku a Kalifornii. Různé druhy datlí se také velmi dlouho pěstovaly v Maroku. V 19. století ale Maroko postihla epidemie, která tam zničila většinu palmových hájů. Část palem se podařilo zachránit a byly znovu vysazeny v jižní Kalifornii. Současnost Mezi největší producenty datlí v současné době patří Irák, Egypt, Alžírsko, Tunisko a Španělsko. Pěstují se také v Pákistánu, Iránu, Súdánu, Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech a Libyi, ale i v Číně a na Kanárských ostrovech. Poměrně velký podíl na celosvětové roční produkci přibližně 20 tisíc tun datlí má i Kalifornie, kde se pěstují původní odrůdy z Maroka. Datle byly vždy považovány za velmi výživnou potravinu a byly jedním z hlavních zdrojů živin. Ve Francii vymysleli způsob výroby tzv. jemných datlí, při kterém se datle speciální metodou kandují. Vzhled, chuť, vůně… Plody datlí jsou podlouhlé oválné bobule dlouhé 3 až 7 centimetrů, v průměru mají 2 až 3 centimetry. Jedlá slupka je u čerstvých plodů hladká, u sušených cukernatá a popraskaná, má většinou tmavě hnědou, ale podle druhu může mít také žlutou, oranžovou, tmavě červenou i černou barvu. Plody jsou lahodně sladké, šťavnaté a hutné s nízkým obsahem vody, mají jedno semeno s rýhou uprostřed. Chuťové vlastnosti jsou ovlivněny poměrem glukózy, fruktózy a sacharózy. Celkové množství sacharidů - cukrů - je 34 až 45 gramů na 100 gramů čerstvého plodu. V sušených plodech je ve 100 gramech plodu až 80 gramů sacharidů a sušené datle jsou tedy téměř cukerným koncentrátem. Čerstvých datlí se na trh dodává jen asi 5 procent z celkové produkce, zbytek jsou datle sušené. Ani ty ale neztrácejí svoji chuť nebo charakteristickou vůni. Odrůdy V současnosti existuje už více než 300 různých druhů datlí, ale jen několik z nich se distribuuje a je k dostání na běžném trhu. Deglet Noor je v Evropě nejžádanější odrůda, která se pěstuje hlavně v Tunisku a Alžírsku. Plody mají zlatohnědou barvu, jsou sladké, šťavnaté a velmi chutné. Fard jsou datle s podlouhlým tvarem ze Španělska. Mají menší pecku a středně tuhou dužninu, jsou středně sladké a šťavnaté. Mediool je původní odrůda z Maroka, která se v současnosti pěstuje zejména v Kalifornii a dováží se do Evropy. Další podobná odrůda z Ameriky je Dalas. Odrůdy mají větší plody a medově sladkou chuť. Siwa a Freihi jsou odrůdy datlí, pocházející výhradně z Egypta, kde se pěstují v pouštní oáze Siwa. Mají nižší obsah vody - jen 30 až 45 %, jantarovou barvu a jsou velmi jemné. Tyto datle jsou zcela přírodní. Kheinazi mají červenou barvu a využívají se spíše jako dekorace. Zdraví a vitamíny Datle jsou významným zdrojem vitamínu A a vitamínů B1 B2, B6 a niacinu. Obsahují i poměrně velké množství dalších látek - např. draslík, chlór, fosfor a vápník, dále stopové prvky mědi, manganu a zinku. Čerstvé datle obsahují i vitamín C, sušené datle železo. Ve 100 gramech čerstvých datlí je vitamínu C 1/3 doporučené denní dávky. Datle obsahují i značné množství rozpustné vlákniny a také až 70 % sacharidů, které jsou zastoupeny především v podobě přírodních cukrů - glukózy, fruktózy a sacharózy. Čerstvé i sušené datle jsou velmi výživné - 100 gramů čerstvých plodů má 107 kcal, 100 gramů sušených 277 kcal. Datle jsou tedy rychlým a vydatným zdrojem energie a datle pozitivně působí na schopnost soustředění. Datle mají podle poměru glukózy, fruktózy a sacharózy rozdílný glykemický index, ale ani kombinace vyššího glykemického indexu a vysoké koncentrace cukrů nijak výrazně negativně neovlivňuje hladinu krevního cukru - naopak datle dokonce pomáhají chránit proti ucpávání tepen. Datle se využívají k léčbě a prevenci mnoha různých onemocnění, a to zejména v tradičních medicínách arabských zemí. Vysoký obsah taninů pomáhá při střevních potížích a datle jsou účinné i při zácpě. Nezralé plody se osvědčily při průjmech. Sirup nebo pasta z datlí pomáhají při léčbě bolestí v krku, nachlazení a snižují horečky. Vzhledem k vysokému obsahu draslíku a hořčíku datle úspěšně ovlivňují krevní tlak a snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění. Vápník prospívá kostem a kloubům. Datle jsou také vynikající uspávací prostředek. Mají totiž vyšší obsah tryptofanu - to je aminokyselina, která se v těle přeměňuje na serotonin, a ten se pak mění na neurohormon melatonin, který podporuje spánek. Nejvýznamnější u datlí je ale jejich energetická hodnota, kterou ze všech druhů ovoce mají nejvyšší. Jsou vynikající pro rychlé a účinné doplnění energie. Cukry, které obsahují dodají tělu potřebnou glukózu, bílkoviny doplní chybějící aminokyseliny a malé množství tuku zajistí přísun energie na delší dobu. Použití datlí v gastronomii Ve střední Evropě jsou datle k dostání nejčastěji sušené, jejich využití je ale mnohem větší. Především v arabských zemích jsou součástí každodenní stravy. Čerstvé nebo ve formě nejrůznějších výrobků se přidávají do kaší, pudinků, koláčů nebo nákypů. Vynikající jsou v kombinaci s tvarohem, jogurtem nebo smetanou. Z datlí se vyrábí sirupy, džusy, ocet, víno i pálenka, ze sušených a rozemletých datlový cukr. Oblíbená je i sladká pomazánka, nazývaná datlový med, která se vyrábí z přezrálých plodů. Datle jsou oblíbené k přímé konzumaci samotné, ale plní se například mandlemi, ořechy, kandovanou pomerančovou kůrou nebo marcipánem. Výborné jsou i máčené v čokoládě. Datlím jsou přisuzovány i afrodiziakální účinky, působící na ženy i muže. V zemích svého původu se listy datlových palem, které jsou až 3 dlouhé, využívají i jako stavební materiál, pletou se z nich koberce nebo košíky a splétají provazy. Drcená semena, která mají víc než 20 % tuků, se využívají jako krmivo pro zvířata. Jak a podle čeho vybírat Datle se dají koupit převážně sušené s peckami i bez pecek, a jsou měkké, poloměkké nebo suché. K dostání jsou také datle kandované a v menším množství už i datle čerstvé. Vždy je dobré zjistit, v jakém roce byly datle sklizené a distribuované. Sklízejí se v období od září do konce listopadu, a nová úroda se tedy objevuje na trhu vždy od poloviny prosince. Datle se po sklizni omyjí a uloží do plochých beden a skladují se na uzavřeném vlhkém místě. Po vyjmutí už nejsou matné, ale lesklé a jemné. Příliš vlhké datle jsou velmi měkké jemné a kazí se dříve, suché jsou zase tvrdší. Sušené datle kupujeme s datem sklizně, který je nejbližší období nákupu, nekupujeme datle chemicky ošetřené. Čerstvé datle musí být měkké a šťavnaté. Při nákupu je dobré několik plodů rozpůlit a ujistit se, že nejsou červivé. Spotřeba, zrání, skladování Sušené datle můžeme v suchém prostředí skladovat mnoho měsíců. V uzavřené nádobě vydrží až jeden rok, v mrazáku i několik let. Čerstvé datle je dobré spotřebovat poměrně rychle, v chladničce je možné je uchovat maximálně dva týdny. Kandované datle mohou vzhledem k přidávané vlhkosti zkvasit během šesti měsíců a pak silně zapáchají a mají nepříjemnou chuť. Můžou se u nich vyskytnout i plísně a tak je nutné je skladovat v temnu a chladu. Zajímavosti O datlích se píše v Bibli i v Koránu. Posilňovali se jimi moudří a svatí všech dob a kultur - Mojžíš, Buddha, Ježíš… Z datlí se vyrábí vynikající Palmové víno - z naříznutého samčího květenství se nechá vytékat sladká míza, které se pak nechá zkvasit. Datle jsou okamžitý a velmi vydatný energetický zdroj pro lidský organismus. Používají se i jako uspávací prostředek. Stačí 5 ks datlí před spaním. Mají afrodiziakální účinky, působí na ženy i muže. Léčivé účinky Sušené i čerstvé datle -mají velký obsah cukru, obsahují nízké množství vody a rozpustnou vlákninu. Jsou tedy vynikajícím zdrojem energie při různých fyzických i psychických aktivitách - jsou velmi účinné při prevenci kardiovaskulárních onemocnění, snižují krevní tlak - prospívají kostem a kloubům - mají příznivé účinky pro kůži a podporují růst vlasů - používají se jako uspávací prostředek Čerstvé datle - jsou velkým zdrojem vitamínu C. Ve 100 gramech je ho 1/3 doporučené denní dávky - pomáhají v podobě čaje při žaludečních křečích a konzumace zralých plodů při průjmech - mají pozitivní účinky při léčbě bolestí v krku a nachlazení, snižují horečku Sušené datle - obsahují velké množství vitamínu B1 a A - jsou koncentrovanější zdroj draslíku, železa, hořčíku a mědi než datle čerstvé. 100 gramů sušených datlí obsahuje téměř desetinu denní dávky těchto látek Nezralé plody mohou mít nežádoucí účinky v podobě mírného průjmu. Dají se ale využít při zácpě.  

FÍKY - latinsky Ficus carica, anglicky fig,francouzsky figue, španělsky higuera, italsky fico nebo německy Feige - nejsou plody, ale sdružená uzavřená plodenství rostliny Fíkovník smokvoň, známé i jako Smokvoň obecná. Chutné, šťavnaté, výživné… Fíky patří mezi nejstarší ovoce na světě, i když z botanického hlediska se vlastně o ovoce nejedná. Fíkovník byl pro mnoho starověkých národů posvátným stromem a fíky byly důležitou složkou výživy. V současnosti jsou velmi chutnou a kaloricky kvalitní náhražkou cukrovinek a sladkého pečiva. Původ a historie Fíky se člověku podle dostupných informací podařilo kultivovat už před 10 000 lety a strom nebo keř Fíkovník smokvoň tedy patří mezi nejstarší známé rostliny na světě. Původ má v přední Asii, odkud se postupně rozšířil do Středomoří a pak i do dalších míst s tropickým suchým a subtropickým klimatem. Současnost Největšími producenty fíků v současné době jsou Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko, Egypt, Alžírsko, Brazílie a Kalifornie. Pěstují se také v Austrálii, Indii a Číně. Za nejkvalitnější jsou považovány fíky turecké. Fíky můžeme pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Vyžadují ale poměrně teplé stanoviště a pro přezimování je potřeba je přesunout do skleníku nebo vnitřních prostor domů a bytů, případně pěstovat vyšlechtěné odolnější odrůdy.. Vzhled, chuť, vůně… Plody fíků o velikosti 3 až 6 centimetrů mají tvar hrušky nebo shora zploštělé kapky se silnou stěnou. Barva čerstvých fíků je podle odrůdy žlutá, případně zelená nebo nafialovělá. Sušené plody jsou měkké, hnědé a bývají pokryté bílým povlakem glukózy. Dužnina má purpurově růžovou barvu s odstíny tmavě oranžové, je měkká a obsahuje velké množství semínek, které vytváří charakteristickou konzistenci plodu. Fíky mají jemně nasládlou lahodnou chuť. Nejvíce chutné jsou fíky turecké a izraelské. V porovnání s méně chutnými fíky brazilskými, které jsou k dostání téměř celý rok, ale mají méně lákavý vhled a kratší životnost. Smokvoň obecnáje velmi rychle rostoucí opadavý keř nebo šlechtěný strom, který dorůstá většinou do výšky 3 až 5, někdy dokonce i 10 metrů. Některé odrůdy rostou i v plazivé formě. Jeho plody jsou duté kulovité nebo hruškovité bobule, které mají na samičích rostlinách podobu jedlých fíků, na samčích pak vznikají nejedlá plodenství. Plody se objevují 2x za rok na jednom nebo i více místech v paždí listů, vyrůstají ale i z několik let odpočívajících pupenů, které jsou přímo na kmeni. Odrůdy V současnosti existuje mnoho různých odrůd fíků v nejrůznějších tvarech a barvách, ale pro potřeby trhu se rozlišují především podle místa jejich původu. Nejžádanější jsou fíky z Turecka a Izraele, nejprodávanější ale fíky z Brazílie, které jsou k dostání téměř celý rok. Zralé zelené fíky jsou nejznámější. Mají tmavě zelenou barvu a červenou dužninu s množstvím drobných semínek, která u nich vytvářejí charakteristickou křupavou strukturu. Žlutozelené fíky kulatého tvaru pocházejí především z Turecka a jsou k dostání většinou pouze sušené. Na mezinárodním trhu jsou nejžádanější.  Zelenofialové fíky hruškovitého tvaru jsou méně známé. Dužnina je přímo pod slupkou bílá, uvnitř pak červená a obsahuje méně semínek. Fíky se dělí do skupin i podle typu květů a jejich vztahu k opylení a tvorbě plodenství Adriatická skupina - plodenství se vyvíjí i bez opylení a netvoří se nejedlá plodenství Smyrenská skupina - plodenství se vytvoří jen po opylení a má i nejedlá plodenství San Pedro skupina - plodenství první jarní úrody se tvoří bez opylení, pro druhou úrodu je nutné opylovat Zdraví a vitamíny Z listů a kůry stromů se v minulosti vyráběly různé masti na bolestivá místa, na vředová onemocnění a opuchliny. Dnes už se používají pro využití v medicíně pouze plody, a to čerstvé i sušené. . Nejdůležitější složkou fíků jsou sacharidy. Ve 100 gramech čerstvých fíků je jich 10 gramů a mají nižší hodnotu glykemického indexu. Tato hodnota se vytváří poměrem fruktózy, sacharózy a glukózy s vlákninou v podobě pektinu. Pektin je rozpustná vláknina, která snižuje hladiny krevních tuků a cholesterolu a fíky jsou vzhledem k příznivým poměrům vhodné jako zdroj energie, tak i jako součást programů pro snížení váhy. Už 3 až 4 plody totiž dokážou člověka nasytit i na několik hodin. Fíky obsahují i nerozpustnou vlákninu, která podporuje činnost střev a čistí jejich sliznici. Jsou osvědčené při různých zažívacích obtížích a zácpě, protože vyšší obsah vlákniny a slzotvorné látky mají laxativní účinky. Fíky mají vysoký obsah flavonoidů, polyfenolů a fytonutrienty s antioxidačními účinky. Pravidelná konzumace fíků díky těmto složkám významně přispívá k snížení rizika kardiovaskulárních a národových onemocnění. Čerstvé i sušené fíky obsahují poměrně velké množství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny, dále karenoidy a dokonce i vitamín K.. Kombinací všech obsažených látek jsou tedy zdraví velmi prospěšným ovocem. Fíky jsou alkalicky působící potraviny a jsou vhodné pro neutralizaci kysele působících potravin, jako jsou např. maso, uzeniny, luštěniny nebo běžné pečivo. Čerstvé fíky obsahují až 80 % vody a kolem 25 % sacharidů. Mají poměrně hodně provitaminu vitaminu A, dále obsahují vitaminy skupiny B, menší množství vitaminu C i draslík, hořčík a vápník. Sušené fíky mají maximálně 18 % vody a vysoký váhový podíl cukru - většinou 50 až 70% a jen 1 % tuků. Draslíku, hořčíku i vápníku obsahují více než plody čerstvé. U sušených fíků se výrazně zvyšuje koncentrace živin, vitamínů a minerálních látek a snižuje obsah vody. Jsou tedy výborným okamžitým zdrojem energie. Méně známou možností využití fíků je jejich aplikace při nachlazení, kašli, bronchitidě… V takových případech se doporučuje jak konzumace plodů, tak pití odvaru z nich. Látky, které fíky obsahují, mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacích cestách. Podobné účinky mají fíky i na ledviny a močové cesty. Jsou mírně močopudné a dokážou rozpouštět usazené škodliviny v ledvinách, které známe jako ledvinové kameny nebo písek. Stejně tak fíky čistí i střeva. Použití fíků v gastronomii Fíky se konzumují čerstvé i sušené, v Evropě se setkáváme nejčastěji se sušenými plody. Můžou se jíst samostatně jako běžné ovoce, ale třeba i s různými náplněmi ze sýrů nebo šunky. Fíky se přidávají do müsli, ovocných salátů, ovesných vloček nebo obilných kaší. Z čerstvých plodů se připravují různé cukrovinky, kompoty, marmelády, sirupy, džusy nebo alkoholické nápoje. V teplé kuchyni se z nich nejčastěji připravují omáčky k různým masům. Jejich sladkokyselá chuť se hodí jak k pečenému bažantu nebo zajíci, tak k vepřovému nebo drůbežímu masu. V jižních částech Evropy se fíky pečou a používají se k nadívání masa. Sušené fíky lahodně chutnají naplněné ořechy, vynikající jsou i fíky kandované. Plody fíků jsou chutnou a kaloricky i složením kvalitní náhražka různého cukroví a sladkého pečiva. Známé jsou také různé tyčinky, které jsou vhodné například pro sportovce. Své uplatnění fíky samozřejmě našly i ve zdravotnictví, kde se z nich vyrábí především různé doplňky stravy. Krájení čerstvých fíků Na spodní části plodu odkrojíme květní špičku a fík ostrým nožem podélně překrojíme nejdříve na poloviny a pak na čtvrtky. Plod položíme slupkou dolů a nožem ji oddělíme od dužniny. Jak a podle čeho vybírat Fíky se dají koupit převážně sušené, k dostání jsou také kandované i čerstvé. Čerstvé fíky, které určené pro prodej, se trhají už před jejich dozráním, protože jinak by nevydržely několikadenní transport a manipulaci s nimi. Čerstvé plody jsou velmi citlivé na tlak a nemají ani dlouhou trvanlivost. V případě jejich nákupu je důležité datum a místo sklizně, a také samozřejmě vzhled. Slupka by měla být měkká, pružná a pevná zároveň, bez otlaků nebo rýh. Plody se slupkou, která je u stopky svraštělá jsou již přezrálé. Pomačkané nebo jinak znehodnocené plody zásadně nekupujeme. Vzhledem poměrně krátké trvanlivosti čerstvých fíků se většina jejich produkce suší. Sušené fíky mají vzhledem k nepatrnému množství vody a vysokému obsahu cukrů velmi dlouhou trvanlivost i bez chemického ošetření. I při koupi sušených plodů je ale dobré se zajímat o datum sklizně a distribuce, ale také o místo, odkud pocházejí. Důležité jsou i údaje o množství vody a cukrů. Nekupujeme fíky, které jsou omačkané, jsou na nich znaky plísní a nebo mají poškozený obal. Spotřeba, zrání, skladování Nedozrálé čerstvé fíky můžeme nechat dozrát na teplém místě. V každém případě je čerstvé plody nutné co nejdříve zkonzumovat, protože vydrží maximálně dva týdny a i polovina tohoto času může být využita pro jejich balení, transport a distribuci. Skladovat je musíme na chladném a suchém, ideálně i tmavém místě. Sušené plody fíků mají trvanlivost poměrně dlouhou. Plody se od sebe liší poměrem cukrů a vody, který je závislý na druhu a místě původu. Čím více mají cukrů, tím delší je jejich trvanlivost. Uchovávat je můžeme poměrně dlouho v chladničce. Zajímavosti Fíky jsou vynikajícím rychlým zdrojem energie při různých fyzických i psychických aktivitách. Protože obsahují nerafinované cukry, které se ihned uvolňují krví do těla, nemají žádný vliv na zvyšování váhy. Fíky v množství 3 až 5 kusů dokážou nasytit člověka i na několik hodin a jsou tak dokonce vynikající v případě, kdy chceme váhu snížit. Léčivé účinky Sušené i čerstvé fíky mají díky látkám, které jsou v nich obsaženy mnoho různých pozitivních účinků na lidské zdraví. Látky jsou mnohem více koncentrované v plodech sušených. Fíky především - neutralizují kysele působící potraviny, jako je např. maso, uzeniny, luštěniny nebo pečivo - podporují činnost střev a čistí jejich sliznici, jsou osvědčené při zažívacích obtížích a zácpě - jsou velmi účinné při prevenci kardiovaskulárních a nádorových onemocnění - snižují hladiny krevních tuků a cholesterolu - mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacích cestách a jejich konzumace nebo pití odvaru z fíků se doporučuje se při nachlazení, kašli nebo bronchitidě - fíky mají pozitivní účinky na ledviny a močové cesty. Jsou mírně močopudné a rozpouští usazené škodliviny v ledvinách, které známe jako ledvinové kameny nebo písek. Odvar - čaj - ze sušených fíků je vhodný při kašli, nachlazení, bronchitidě, čištění ledvin a močových cest - 6 kusů sušených fíků nakrájíme na menší kousky a vaříme 15 minut v 0,5 litru vody. Pak vodu slijeme a podle chuti osladíme medem. Nezralé plody mobou mít nežádoucí účinky v podobě zažívacích problémů a průjmu. Projímavý účinek se podobně jako u konzumace třešní zvyšuje, pokud je zapijeme vodou, džusem nebo nějakou jinou tekutinou.