SWEET RICE jinak též Sticky rice, Wax rice, Glutinous rice nebo česky lepkavá rýže či sladká rýže, je název pro typ krátkozrnné rýže.
Výskyt a historie
Sladká rýže se pěstuje především v jižní a jihovýchodní Asii (Laos, Thajsko, Kambodža, Vietnam, Malajsie, Indonésie, Myanmar, Bangladéš, Čína, Japonsko, Korea, Taiwan, Filipíny a Severovýchodní Indie). V těchto oblastech je známá už minimálně 1100 let, v Číně dokonce dvě tisíciletí.
Vzhled a vlastnosti
Tato rýže je specifická tím, že neobsahuje téměř žádnou amylózu, zato v ní ale najdeme velké množství amylopektinu (obě látky jsou složkami škrobu). Toto složení má za následek výraznou lepivost sladké rýže po jejím uvaření.
Zrnka jsou zasyrova krátká, zakulacená a mléčně bílá, po tepelné úpravě ztrácí svůj tvar a lepí se dohromady. Jak napovídá její název, má lehce sladkou chuť.
Použití sladké rýže v gastronomii
Díky nasládlé chuti se používá nejčastěji k přípravě sladkých jídel, jako je např. thajský rýžový pudink nebo filipínský dezert zvaný suman – směs sladké rýže, kokosového mléka a cukru vařená v banánovém listu.
Tento typ rýže můžete použít samozřejmě i do pokrmů evropské kuchyně, nejen do těch asijských.
K dostání je také rýžová mouka, která se vyrábí mletím zrn Sweet rice a která se používá místo klasické pšeničné mouky do různých dezertů.
Zajímavosti
V úvodu jste se dozvěděli, že se tato rýže označuje mimo jiné i jako Glutinuos rice. Tento název je trochu zavádějící, spousta lidí si kvůli němu totiž myslí, že ve sladké rýži je obsažen lepek (angl. gluten), což ale samozřejmě není pravda, Sweet rice je stejně jako všechny ostatní druhy rýže bezlepková. Označení Glutinuos odkazuje na lepivou konzistenci uvařené rýže (lepidlo = glue).
Další zajímavostí je legenda, podle níž byla lepkavá rýže použita jako pojivo při stavbě Velké čínské zdi, podobně jako naše vajíčka v Karlově mostu. Testy stopy rýže ve Velké čínské zdi neobjevily, zato byla ale prokázána její přítomnost v opevnění čínského města Xian a v chrámech v indické oblasti Assam.