Zbožíznalství

Extrawurst je vyrobený z jemně mletého hovězího a vepřového masa se slaninou. Směs se ochucuje černým pepřem a česnekem, potom se spařuje. Extrawurst je dlouhý 25cm a široký 10cm. Podává se studený, nakrájený na tenké plátky.

Faggot je masný výrobek z mletého vepřového bůčku, jater, srdce a někdy plic. Masová směs se ochucuje šalvějí a tvaruje do placiček. Placičky se potom zabalí do vepřové síťky a pečou se. Podávají se s cibulovou omáčkou. Faggot měří 12cm a široký je 7cm.

Jedná se o malé těstovinové taštičky. Jsou plněné.

Falukorv je vuřt uzený v horkém kouři, vyrobený ze směsi hovězího nebo telecího a vepřového masa. Tento masný výrobek musí obsahovat více než 40% masa a musí být zahuštěný bramborovým škrobem. Falukorv se vaří a před podáváním se smaží nebo chvíli povaří. Měří 20cm a široký je 5cm.

Farfalle jsou známé italské těstoviny ve tvaru motýlků. Mají zářivě žlutou barvu. Jsou vhodné zejména k delikátním zeleninovým pokrmům, podávají se také k rybám.

Farfalline jsou těstoviny ve tvaru malých, drobných motýlků. Jsou vhodné především do polévek.

Farinheira je světlá, měkká klobása nakyslé chuti. Vyrábí se z pšeničné mouky, vařeného hovězího nebo vepřového tuku, bílého vína, česneku, papriky a někdy také pomerančové šťávy. Klobása se udí po dobu až 7 dnů, je dlouhá 35cm a široká 4cm. Tento masný výrobek je třeba před podáváním ještě povařit.

Tato farmářská klobása se vyrábí z hrubě mletého vepřového masa – má hrubší strukturu než ostatní britské klobásy. Malovýrobci používají při výrobě Farmhouse sausage i jiné druhy masa a klobásy ochucují různými bylinkami. Farmhouse sausage měří 12cm a široká je 3cm.

FAZOLE OBECNÁ - latinsky Phaseolus vulgaris – anglicky bean, německy Bohne, francouzsky haricot, italsky fagiolino – jsou další významnou světovou luštěninou. Odrůdy se rozlišují především podle vzrůstu na nižší keříčkové a vyšší tzv. tyčkové, které potřebují oporu. Velmi zdravá a chutná luštěnina Fazole mají velmi dlouho historii a i v současnosti patří mezi velmi oblíbené druhy luštěnin. V kuchyni se mohou připravovat na mnoho způsobů. V závislosti na odrůdě jsou fazole zelené, hnědé, žluté nebo kombinovaně zbarvené. V kulinářství se používá hlavně fazol šarlatový nebo fazol měsíční. Fazole jsou bohaté na živiny a vitamíny, servírují především teplé. Jsou velmi chunté, ale mohou způsobit plynatost a nadýmání. Druhy fazole Keříčkové fazole mají mnoho odrůd a tvarů, prodávají se často jako mražené Tyčkové fazole, které se také nazývají coco nebo široké fazole mají ploché a široké lusky Žlutoluské tyčkové fazole se na trhu objevují velmi málo. Mají větší široké lusky. Máslové fazole mohou být keříčkové i tyčkové. Mají užší delší lusky s různě žlutou barvou. Keňské fazole mají velmi tenké křupavé lusky bez semen. Jsou poměrně drahé. Modré fazole mají lusky fialové barvy, která při vaření zmizí, se prodávají jen zřídka. Rýžové fazole obsahují v dlouhých úzkých luscích jen 5 až 8 milimetrů velká semena, která se suší nebo vaří a používají jako rýže. Odrůdy fazole Fazol šarlatový má větší semena oranžové barvy s tmavými velkými skvrnami. Pěstuje se nejvíce v subtropických horských oblastech Střední Ameriky, v současnosti už ale i v jiných vhodných oblastech na světě. Patří k nejvíce pěstovaným odrůdám. Fazole Kidney mají sladkou chuť. Jsou moučnější, jejich barva je tmavě červená a velikost střední. Pěstují se v Africe a Americe, používají se do „chilli con carne“. Fazole Lima – fazole měsíční – pochází z Peru, v současnosti se pěstuje ve všech vhodných oblastech. Semena jsou větší, mají bílou barvu, při vaření změknou, ale nerozpadnou se. Patří k nejvíce využívaným odrůdám. Fazole Fava jsou vhodné především do polévek, salátů a kaší. Jsou větší, mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jsou moučnější. Fazole Borlotto mají semena s mnoha skvrnami červenofialové barvy, mají hořkosladkou příchuť. Jsou velmi oblíbené v Itálii, kde se konzumují čerstvé i sušené. Prodávají se ve dvou velikostech. Malé fazole jsou po uvaření velmi měkké, velké se používají do mnoha tradičních italských jídel, například polévky „minestrone“. Fazole Canellini má středně velká semena bílé barvy, která po uvaření změknou. Jsou velmi oblíbené v Itálii, především v Toskánsku. Appalosa-beans jsou středně velké bílé fazole s hnědými nebo červenohnědými skvrnami, které pochází z jihozápadu USA, ale v současnosti se pěstují i v mnoha jiných oblastech. Bostonské fazole – tzv. perličky – jsou malé a moučné, mají světlou krémovou barvu. V USA se používají na pečení – „baked beans“, ve Francii na „cassoulet“. Fazole Vigna čínská – Dlouhatec čínský - je specifická především délkou svých velmi úzkých lusků, které dorůstají až do 90 centimetrů. Semena mají smetanovou barvu, je na nich charakteristická tmavá nebo žlutá skvrna. Mají velmi lahodnou chuť a jsou oblíbené v jižních oblastech USA.. Černé fazole jsou velmi častou potravinou ve Střední a Jižní Americe. Mají úzká štíhlá černá semena menší velikosti. Hnědé fazole jsou středně velké, mají protáhlý tvar a hnědou barvu. Vzhledem k specifické lahodné chuti jsou nejvíce používané do polévek a gulášů. Fazolky Goaobsahují mnoho bílkovin a konzumují je především ve východní Asii a Africe. Udzuki jsou malé červené fazole, které při vaření získají velmi jemnou a příjemně sladkou chuť. Fazole Mungo – Urdu nebo také Urid je odrůda fazole s menšími boby, která se nejvíce pěstuje a připravuje i neloupaná v Indii. Barva bobů je matně zelená nebo zelenožlutá. Při loupání se velmi často rozpadá na poloviny a prodávaná po úpravách má barvu žlutou. Fazole Můra pochází z Indie a boby jsou velmi odolné proti vysychání. Křepelčí fazole mají bílá nebo krémová středně velká semena s tmavými menšími skvrnami a připomínají křepelčí vajíčka. Jsou poměrně moučné, ale nerozvařují se. Sušené fazole Sušené fazole mají celosvětově velmi velký význam, a především v Africe, Asii a Jižní Americe jsou pro obyvatelstvo významným zdrojem bílkovin. Kořeněná jídla, připravená ze sušených fazolí společně s pšeničnými plackami nebo rýží jsou téměř ideální kombinací všech živin. Na celém světě se prodávají sušené fazole z mnoha odrůd, ale většina z nich patří k odrůdě fazole obecná. Sušené fazolové boby se používají do polévek, různých kaší, gulášů i salátů. Jsou typickou součástí kuchyně v jižní a střední Americe a velmi často se připravují jako příloha i hlavní jídlo v Indii a okolních oblastech.

FAZOLE OBECNÁ - latinsky Phaseolus vulgaris – anglicky bean, německy Bohne, francouzsky haricot, italsky fagiolino – je významnou světovou luštěninou. Velmi zdravá a chutná luštěnina Fazole mají velmi dlouhou historii a i v současnosti patří mezi velmi oblíbené druhy luštěnin. V kuchyni se mohou připravovat na mnoho způsobů. Obsahují velké množství bílkovin a vlákniny, vitaminy A, B, E a C, kyselinu listovou a minerály, jako draslík, fosfor, vápník, hořčík, jód, sodík a železo. Pomáhají regulovat cholesterol a krevní tlak. Historie a význam Sušené fazole mají celosvětově velký význam, a především v Africe, Asii a Jižní Americe, jsou pro obyvatelstvo významným zdrojem bílkovin. Kořeněná jídla připravená ze sušených fazolí společně s pšeničnými plackami nebo rýží jsou téměř ideální kombinací všech živin. Odrůdy U nás jsou k sehnání především červené ledvinové fazole, černé ledvinové fazole, bílé ledvinové a červené drobné fazole adzuki, nazelenalé fazole mungo, bílé fazole s černým okem a bílé fazole navy. Vzhled, chuť a použití fazolí Bílé fazole se hodí na různé typy pokrmů, díky své jemné struktuře zejména na výrobu pyré. Vaří se 1,5 – 2 hodiny. Fazole „červená ledvina“ jsou univerzální druh fazolí, které se hodí do polévek, "chilli con carne" a obecně na mexickou kuchyni. Mají výraznou chuť. Vaří se 1,5 hodiny. Fazole pinto je středně velká strakatá fazole, velmi oblíbená v italské kuchyni. Vaří se 1,5 až 2 hodiny. Fazole haricot má o něco jemnější chuť než černá fazole. (Délka vaření: 1 hodina.) Černá fazole má oválný tvar a tmavou barvu. Její chuť je nasládlá a připomíná houby. Podává se dušená a smíchaná s rýží. (Délka vaření: 1,5 hodiny.) Fazole „černé oko“ se vyznačuje charakteristickou černou skvrnou a velmi tenkou slupkou. (Délka vaření: 0,5 až 1 hodinu.) Fazole bílá máslová je plochá fazole s krémovou strukturou a jemnou chutí. (Délka vaření: 1 až 1,5 hodiny.) Fazole Lima – fazole měsíční – pochází z Peru, v současnosti se pěstuje ve všech vhodných oblastech. Semena jsou větší, mají bílou barvu, při vaření změknou, ale nerozpadnou se. Patří k nejvíce využívaným odrůdám. Fazole Fava jsou vhodné především do polévek, salátů a kaší. Jsou větší, mají světle hnědou až červenohnědou barvu a jsou moučnější. Fazole Borlotto mají semena s mnoha skvrnami červenofialové barvy, mají hořkosladkou příchuť. Jsou velmi oblíbené v Itálii, kde se konzumují čerstvé i sušené. Prodávají se ve dvou velikostech. Malé fazole jsou po uvaření velmi měkké, velké se používají do mnoha tradičních italských jídel, například polévky „minestrone“. Fazole Canellini má středně velká semena bílé barvy, která po uvaření změknou. Jsou velmi oblíbené v Itálii, především v Toskánsku. Appalosa-beans jsou středně velké bílé fazole s hnědými nebo červenohnědými skvrnami, které pochází z jihozápadu USA, ale v současnosti se pěstují i v mnoha jiných oblastech. Bostonské fazole – tzv. perličky – jsou malé a moučné, mají světlou krémovou barvu. V USA se používají na pečení „bakedbeans“, ve Francii na „cassoulet“. Fazole Vigna čínská – Dlouhatec čínský - je specifická především délkou svých velmi úzkých lusků, které dorůstají až do 90 centimetrů. Semena mají smetanovou barvu, je na nich charakteristická tmavá nebo žlutá skvrna. Mají velmi lahodnou chuť a jsou oblíbené v jižních oblastech USA. Adzuki jsou malé červené fazole, které při vaření získají velmi jemnou a příjemně sladkou chuť. Mungo – Urdu nebo také Urid - je odrůda fazole s menšími boby, která se nejvíce pěstuje a připravuje i neloupaná v Indii. Barva bobů je matně zelená nebo zelenožlutá. Při loupání se velmi často rozpadá na poloviny a prodávaná po úpravách, má barvu žlutou. Fazole Můra pochází z Indie a boby jsou velmi odolné proti vysychání. Křepelčí fazole mají bílá nebo krémová středně velká semena s tmavými menšími skvrnami a připomínají křepelčí vajíčka. Jsou poměrně moučné, ale nerozvařují se. Zdraví a vitamíny 100 g fazolí má energetickou hodnotu přibližně 1411 kJ/ 334 kcal. Obsahují 0,8 g tuku, 50,5 g sacharidů a 21,7 g bílkovin. Fazole jsou významným zdrojem železa, dále obsahují niacin, kyselinu pantotenovou, provitamin A, vitamin C a tuky. Pro své bohaté nutriční hodnoty jsou fazole známy jako „maso chudých", jsou vhodným zdrojem živin pro lidi, kteří z finančních nebo jiných důvodů nezařazují do svého jídelníčku maso. Použití fazole v gastronomii Na celém světě se prodávají sušené fazole z mnoha odrůd, ale většina z nich patří k odrůdě fazole obecná. Sušené fazolové boby se používají do polévek, různých kaší, gulášů i salátů. Jsou typickou součástí kuchyně v jižní a střední Americe a velmi často se připravují jako příloha i hlavní jídlo v Indii a okolních oblastech. Před přípravou je třeba fazole namočit do horké vody, aby zbobtnaly a změkly. Fazole se nekonzumují ve svém syrovém stavu, protože bez úpravy obsahují řadu nestravitelných látek a mohou otrávit lidský organismus. Jak a podle čeho vybírat Při výběru fazolí je dobré se orientovat podle jejich barvy, čím jsou fazole tmavší, tím výraznější mají chuť. Dostupnost Fazole jsou v českých obchodech velmi rozšířené a lze je koupit téměř v každém obchodě s potravinami. Jsou k dostání v každém ročním období Léčivé účinky Fazole - působí pozitivně na žaludek a střeva - posilují srdce - snižují cholesterol - jsou bohatým zdrojem energie - chrání sliznice - díky kyselině pantotenové podporují zdravý vzhled a funkci pokožky    

Jedná se o těstoviny ve tvaru vlasových nudlí. Nejčastěji se používají jako vložka do polévek.

Čínská klobása vyrobená z vepřového masa a fazolového škrobu. Ochucená je jarní cibulkou, sezamovým olejem, zázvorem, sójou a pepřem. Klobása Fen chang se fermentuje, vaří s trochou třtinového cukru a potom se lehce udí. Měří 40cm a široká je 5cm.

Jinak také vlašský kopr, italský kopr, úkrop. Používáme semena, mletá nebo celá. Fenykl má nasládlou chuť připomínající lékořici. Semena fenyklu obsahuje směs pěti koření. Používá se při nakládání zeleniny a okurek jako nakládací koření. Fenyklem lze ochutit čaj i chléb, koření se jím také rybí nebo zeleninové pokrmy. Je možné jej kombinovat s petrželkou, chilli a dobromyslí. Fenyklová semena jsou k dostání v obchodech s kořením, ale i v lékárnách. Uchovávají se v temnu a chladu, mletá semena musí být uzavřena bez přístupu vzduchu, jinak ztrácejí aroma. Fenykl je trvalka s jemnými lístky a malými žlutými květy. Lodyhy jsou světlezelené a dosahují výšky 1,5-2m.  Plodenství se sklízejí těsně před dozráním plodů. V papírových sáčcích zachycujících nažky se zavěsí za stonky na suché místo. Celá rostlina je aromatická. Plody voní po anýzu, chuť je kořenná a vonná, ne tak sladká, s mírným náznakem kafru. V Itálii fenyklem ochucují pečené vepřové maso, přidávají jej i do salámu. V Íráku se fenykl mletý spolu s černuchou přidává do chleba, v Indii se plody fenyklu používají při přípravě vegetariánských pokrmů. Kandovaný fenykl je dobré žvýkat po jídle pro lepší zažívání. V Evropě se fenykl používá jako koření na ryby, slanečky, nakládané okurky a zelí. Plodenství fenyklu – květy v okolících později vystřídají plody dvounažky. Plody fenyklu – zelené až žlutohnědé nažky jsou dlouhé 5-10mm. Mají eliptický tvar, jsou rovné nebo mírně zakřivené, žebernaté, někdy s krátkým zbytkem čnělky. Drť – jedná se o nažky rozdrcené na jemný prášek. Silice – plody obsahují silici s hlavní složkou anetolem. Anetol se používá k výrobě pastisu i jiných anýzových nápojů.

Tímto termínem označujeme masné výrobky, které se vyrábějí tepelně neopracované a syrové se také konzumují. Fermentované salámy dělíme na roztíratelné a krájitelné.

Salám se vyrábí z vepřového masa. Lehkou chuť mu dodává směs soli, pepře, česneku a bílého vína. Felino zraje na severu Itálie v suchém podnebí 2-3 měsíce. Má červenou barvu a jemné zrnění.

Rohwurst vyráběný v Durynsku z vepřového masa. Ochucuje se celým pepřem a česnekem. Fermentuje se a suší, dokud nemá pěknou hnědou barvu. Feste Runde je dlouhý 30cm a široký 5cm.

FETA je měkký sýr původem z Řecka. Vzhled, chuť, vůně… Tento sýr má pevnou konzistenci, bílou barvu a nemá žádnou kůrku. Feta má lehce nakyslou, slanou chuť a voní slabě po zkyslém mléce. Výroba Feta se vyrábí většinou z ovčího mléka, lze k němu přidat ale i mléko kozí. Sýřenina se ukládá do perforovaných plechových nebo dřevěných forem, aby mohla odtéci syrovátka. Po 24 hodinách lisování se těsto krájí na plátky a ukládá do ocelových nádob, které jsou naplněny solným roztokem. I s tekutinou se sýr balí do vzduchotěsných obalů. Použití sýru Feta v gastronomii Feta je nejoblíbenějším sýrem v Řecku a Turecku. Nesmí chybět v řeckém salátu, patří do slaných koláčů, smaží se nebo se jím plní rajčata. Obsahuje 45% tuku v sušině. Dostupnost a skladování Tento sýr je běžně k dostání v supermarketech. Uchovává se v chladničce 1-2 dny zabalený do potravinové fólie.

Jedná se o těstoviny ve tvaru dlouhých nudlí, které jsou stočené do hnízd. Jsou vyrobené z porézního, hrubšího těsta, zachovávají si křupavost. Při vaření se hnízda rozvírají a na talíři se pak doplňují dalším jídlem. Fettuccine se hodí k nejrůznějším omáčkám.

Figatelli je tenká, vrásčitá klobása vyrobená z vepřových jater, krve a malých kousků tuku. Klobása je mírně uzená, měří 20cm a široká je 3cm. Podává se syrová, nakrájená na plátky nebo se přidává do teplých pokrmů.

FÍKY - latinsky Ficus carica, anglicky fig,francouzsky figue, španělsky higuera, italsky fico nebo německy Feige - nejsou plody, ale sdružená uzavřená plodenství rostliny Fíkovník smokvoň, známé i jako Smokvoň obecná. Chutné, šťavnaté, výživné… Fíky patří mezi nejstarší ovoce na světě, i když z botanického hlediska se vlastně o ovoce nejedná. Fíkovník byl pro mnoho starověkých národů posvátným stromem a fíky byly důležitou složkou výživy. V současnosti jsou velmi chutnou a kaloricky kvalitní náhražkou cukrovinek a sladkého pečiva. Původ a historie Fíky se člověku podle dostupných informací podařilo kultivovat už před 10 000 lety a strom nebo keř Fíkovník smokvoň tedy patří mezi nejstarší známé rostliny na světě. Původ má v přední Asii, odkud se postupně rozšířil do Středomoří a pak i do dalších míst s tropickým suchým a subtropickým klimatem. Současnost Největšími producenty fíků v současné době jsou Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Turecko, Egypt, Alžírsko, Brazílie a Kalifornie. Pěstují se také v Austrálii, Indii a Číně. Za nejkvalitnější jsou považovány fíky turecké. Fíky můžeme pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Vyžadují ale poměrně teplé stanoviště a pro přezimování je potřeba je přesunout do skleníku nebo vnitřních prostor domů a bytů, případně pěstovat vyšlechtěné odolnější odrůdy.. Vzhled, chuť, vůně… Plody fíků o velikosti 3 až 6 centimetrů mají tvar hrušky nebo shora zploštělé kapky se silnou stěnou. Barva čerstvých fíků je podle odrůdy žlutá, případně zelená nebo nafialovělá. Sušené plody jsou měkké, hnědé a bývají pokryté bílým povlakem glukózy. Dužnina má purpurově růžovou barvu s odstíny tmavě oranžové, je měkká a obsahuje velké množství semínek, které vytváří charakteristickou konzistenci plodu. Fíky mají jemně nasládlou lahodnou chuť. Nejvíce chutné jsou fíky turecké a izraelské. V porovnání s méně chutnými fíky brazilskými, které jsou k dostání téměř celý rok, ale mají méně lákavý vhled a kratší životnost. Smokvoň obecnáje velmi rychle rostoucí opadavý keř nebo šlechtěný strom, který dorůstá většinou do výšky 3 až 5, někdy dokonce i 10 metrů. Některé odrůdy rostou i v plazivé formě. Jeho plody jsou duté kulovité nebo hruškovité bobule, které mají na samičích rostlinách podobu jedlých fíků, na samčích pak vznikají nejedlá plodenství. Plody se objevují 2x za rok na jednom nebo i více místech v paždí listů, vyrůstají ale i z několik let odpočívajících pupenů, které jsou přímo na kmeni. Odrůdy V současnosti existuje mnoho různých odrůd fíků v nejrůznějších tvarech a barvách, ale pro potřeby trhu se rozlišují především podle místa jejich původu. Nejžádanější jsou fíky z Turecka a Izraele, nejprodávanější ale fíky z Brazílie, které jsou k dostání téměř celý rok. Zralé zelené fíky jsou nejznámější. Mají tmavě zelenou barvu a červenou dužninu s množstvím drobných semínek, která u nich vytvářejí charakteristickou křupavou strukturu. Žlutozelené fíky kulatého tvaru pocházejí především z Turecka a jsou k dostání většinou pouze sušené. Na mezinárodním trhu jsou nejžádanější.  Zelenofialové fíky hruškovitého tvaru jsou méně známé. Dužnina je přímo pod slupkou bílá, uvnitř pak červená a obsahuje méně semínek. Fíky se dělí do skupin i podle typu květů a jejich vztahu k opylení a tvorbě plodenství Adriatická skupina - plodenství se vyvíjí i bez opylení a netvoří se nejedlá plodenství Smyrenská skupina - plodenství se vytvoří jen po opylení a má i nejedlá plodenství San Pedro skupina - plodenství první jarní úrody se tvoří bez opylení, pro druhou úrodu je nutné opylovat Zdraví a vitamíny Z listů a kůry stromů se v minulosti vyráběly různé masti na bolestivá místa, na vředová onemocnění a opuchliny. Dnes už se používají pro využití v medicíně pouze plody, a to čerstvé i sušené. . Nejdůležitější složkou fíků jsou sacharidy. Ve 100 gramech čerstvých fíků je jich 10 gramů a mají nižší hodnotu glykemického indexu. Tato hodnota se vytváří poměrem fruktózy, sacharózy a glukózy s vlákninou v podobě pektinu. Pektin je rozpustná vláknina, která snižuje hladiny krevních tuků a cholesterolu a fíky jsou vzhledem k příznivým poměrům vhodné jako zdroj energie, tak i jako součást programů pro snížení váhy. Už 3 až 4 plody totiž dokážou člověka nasytit i na několik hodin. Fíky obsahují i nerozpustnou vlákninu, která podporuje činnost střev a čistí jejich sliznici. Jsou osvědčené při různých zažívacích obtížích a zácpě, protože vyšší obsah vlákniny a slzotvorné látky mají laxativní účinky. Fíky mají vysoký obsah flavonoidů, polyfenolů a fytonutrienty s antioxidačními účinky. Pravidelná konzumace fíků díky těmto složkám významně přispívá k snížení rizika kardiovaskulárních a národových onemocnění. Čerstvé i sušené fíky obsahují poměrně velké množství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny, dále karenoidy a dokonce i vitamín K.. Kombinací všech obsažených látek jsou tedy zdraví velmi prospěšným ovocem. Fíky jsou alkalicky působící potraviny a jsou vhodné pro neutralizaci kysele působících potravin, jako jsou např. maso, uzeniny, luštěniny nebo běžné pečivo. Čerstvé fíky obsahují až 80 % vody a kolem 25 % sacharidů. Mají poměrně hodně provitaminu vitaminu A, dále obsahují vitaminy skupiny B, menší množství vitaminu C i draslík, hořčík a vápník. Sušené fíky mají maximálně 18 % vody a vysoký váhový podíl cukru - většinou 50 až 70% a jen 1 % tuků. Draslíku, hořčíku i vápníku obsahují více než plody čerstvé. U sušených fíků se výrazně zvyšuje koncentrace živin, vitamínů a minerálních látek a snižuje obsah vody. Jsou tedy výborným okamžitým zdrojem energie. Méně známou možností využití fíků je jejich aplikace při nachlazení, kašli, bronchitidě… V takových případech se doporučuje jak konzumace plodů, tak pití odvaru z nich. Látky, které fíky obsahují, mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacích cestách. Podobné účinky mají fíky i na ledviny a močové cesty. Jsou mírně močopudné a dokážou rozpouštět usazené škodliviny v ledvinách, které známe jako ledvinové kameny nebo písek. Stejně tak fíky čistí i střeva. Použití fíků v gastronomii Fíky se konzumují čerstvé i sušené, v Evropě se setkáváme nejčastěji se sušenými plody. Můžou se jíst samostatně jako běžné ovoce, ale třeba i s různými náplněmi ze sýrů nebo šunky. Fíky se přidávají do müsli, ovocných salátů, ovesných vloček nebo obilných kaší. Z čerstvých plodů se připravují různé cukrovinky, kompoty, marmelády, sirupy, džusy nebo alkoholické nápoje. V teplé kuchyni se z nich nejčastěji připravují omáčky k různým masům. Jejich sladkokyselá chuť se hodí jak k pečenému bažantu nebo zajíci, tak k vepřovému nebo drůbežímu masu. V jižních částech Evropy se fíky pečou a používají se k nadívání masa. Sušené fíky lahodně chutnají naplněné ořechy, vynikající jsou i fíky kandované. Plody fíků jsou chutnou a kaloricky i složením kvalitní náhražka různého cukroví a sladkého pečiva. Známé jsou také různé tyčinky, které jsou vhodné například pro sportovce. Své uplatnění fíky samozřejmě našly i ve zdravotnictví, kde se z nich vyrábí především různé doplňky stravy. Krájení čerstvých fíků Na spodní části plodu odkrojíme květní špičku a fík ostrým nožem podélně překrojíme nejdříve na poloviny a pak na čtvrtky. Plod položíme slupkou dolů a nožem ji oddělíme od dužniny. Jak a podle čeho vybírat Fíky se dají koupit převážně sušené, k dostání jsou také kandované i čerstvé. Čerstvé fíky, které určené pro prodej, se trhají už před jejich dozráním, protože jinak by nevydržely několikadenní transport a manipulaci s nimi. Čerstvé plody jsou velmi citlivé na tlak a nemají ani dlouhou trvanlivost. V případě jejich nákupu je důležité datum a místo sklizně, a také samozřejmě vzhled. Slupka by měla být měkká, pružná a pevná zároveň, bez otlaků nebo rýh. Plody se slupkou, která je u stopky svraštělá jsou již přezrálé. Pomačkané nebo jinak znehodnocené plody zásadně nekupujeme. Vzhledem poměrně krátké trvanlivosti čerstvých fíků se většina jejich produkce suší. Sušené fíky mají vzhledem k nepatrnému množství vody a vysokému obsahu cukrů velmi dlouhou trvanlivost i bez chemického ošetření. I při koupi sušených plodů je ale dobré se zajímat o datum sklizně a distribuce, ale také o místo, odkud pocházejí. Důležité jsou i údaje o množství vody a cukrů. Nekupujeme fíky, které jsou omačkané, jsou na nich znaky plísní a nebo mají poškozený obal. Spotřeba, zrání, skladování Nedozrálé čerstvé fíky můžeme nechat dozrát na teplém místě. V každém případě je čerstvé plody nutné co nejdříve zkonzumovat, protože vydrží maximálně dva týdny a i polovina tohoto času může být využita pro jejich balení, transport a distribuci. Skladovat je musíme na chladném a suchém, ideálně i tmavém místě. Sušené plody fíků mají trvanlivost poměrně dlouhou. Plody se od sebe liší poměrem cukrů a vody, který je závislý na druhu a místě původu. Čím více mají cukrů, tím delší je jejich trvanlivost. Uchovávat je můžeme poměrně dlouho v chladničce. Zajímavosti Fíky jsou vynikajícím rychlým zdrojem energie při různých fyzických i psychických aktivitách. Protože obsahují nerafinované cukry, které se ihned uvolňují krví do těla, nemají žádný vliv na zvyšování váhy. Fíky v množství 3 až 5 kusů dokážou nasytit člověka i na několik hodin a jsou tak dokonce vynikající v případě, kdy chceme váhu snížit. Léčivé účinky Sušené i čerstvé fíky mají díky látkám, které jsou v nich obsaženy mnoho různých pozitivních účinků na lidské zdraví. Látky jsou mnohem více koncentrované v plodech sušených. Fíky především - neutralizují kysele působící potraviny, jako je např. maso, uzeniny, luštěniny nebo pečivo - podporují činnost střev a čistí jejich sliznici, jsou osvědčené při zažívacích obtížích a zácpě - jsou velmi účinné při prevenci kardiovaskulárních a nádorových onemocnění - snižují hladiny krevních tuků a cholesterolu - mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacích cestách a jejich konzumace nebo pití odvaru z fíků se doporučuje se při nachlazení, kašli nebo bronchitidě - fíky mají pozitivní účinky na ledviny a močové cesty. Jsou mírně močopudné a rozpouští usazené škodliviny v ledvinách, které známe jako ledvinové kameny nebo písek. Odvar - čaj - ze sušených fíků je vhodný při kašli, nachlazení, bronchitidě, čištění ledvin a močových cest - 6 kusů sušených fíků nakrájíme na menší kousky a vaříme 15 minut v 0,5 litru vody. Pak vodu slijeme a podle chuti osladíme medem. Nezralé plody mobou mít nežádoucí účinky v podobě zažívacích problémů a průjmu. Projímavý účinek se podobně jako u konzumace třešní zvyšuje, pokud je zapijeme vodou, džusem nebo nějakou jinou tekutinou.