Ovoce

NEKTARINKA - Prunus persica - nucipersica, anglicky i francouzsky nectarine, španělsky nectarina, italsky nettarina nebo německy Nektarine, je botanickou variantou broskví. Šťavnaté a chutné, krásné a zdravé… Vznik tohoto chutného ovoce není stále stoprocentně vysvětlený. Podle jedné teorie je nektarinka forma broskve s hladkou slupkou, která vznikla přirozenou mutací, podle teorie druhé vznikla náhodným křížením broskvoně a slivoně švestky. Původ a historie Nektarinky budou s největší pravděpodobností poněkud mladší než broskve. Zemí jejich původu bude zřejmě Čína. Prokázané je, že je znali v starověkém Římě, protože Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“. I z toho se dá usuzovat, že nektarinky vznikly přirozenou mutací broskvoní. Těmto „menším a neochmýřeným broskvím“ ale dlouho nikdo nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. Pěstitelé v Kaliforniise jejich šlechtění začali věnovat až v 19. století. V 50. letech minulého století se začal projevovat tržní zájem a v 60. letech začaly vznikat první sady i v Evropě. Současnost S postupným šlechtěním a zvyšující se kvalitou jsou nektarinky střevíc oblíbené a žádané. Mezi jejich největší producenty patří v současnosti Kalifornie v USA, Chile a Jihoafrická republika. V Evropě se nejvíce pěstují v Itálii, Francii, Španělsku a Řecku, tedy převážně v oblastech, kde se pěstují i broskve. Šlechtěné nektarinky stejně jako broskve totiž snáší mimo období květu i nižší teploty, ale v době zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. Vzhled, chuť, vůně… Plody nektarinky jsou menší než broskve, mají ale stejně jako ony tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny, a některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Slupka je hladká a lesklá, podle odrůdy má zelenožlutou, oranžovou nebo červenou barvu. Dužnina je tuhá a pevná, šťavnatá, sladká, růžová, žlutá nebo bílá, uprostřed je velká pecka. Zralé plody mají velmi zvláštní výraznou chuť, připomínající broskve s příchutí hroznů. Nektarinky jsou intenzivně aromatické a mají více kalorií než broskve. Stejně jako broskve se nektarinky rozdělují na lehce a hůře oddělitelné od pecky, a dále ještě podle barvy dužniny na žlutomasé a bělomasé. Odrůdy Šlechtění nektarinek se nejvíce věnují v Itálii, Francii a v Kalifornii. V současnosti je známých více než 1 500 různých odrůd. Nektarinky se dělí na dvě základní skupiny podle oddělitelnosti dužniny od pecky - snadno oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - hůře oddělitelné od pecky - odstranění pecky je náročnější Podle barvy dužniny pak ještě rozeznáváme - bělomasé - žlutomasé - s červeným mramorováním Nejznámější odrůdy: Springred patří mezi nejžádanější nektarinky. Má typickou bledě červenou barvu slupky s drobnými žlutými tečkami, žlutou dužninu, která se dobře odděluje od pecky, lahodnou sladkou chuť a příjemné aroma. Bigtop s tmavě červenou slupkou a šťavnatou zářivě žlutou nasládlou aromatickou dužninou, která se snadno oddělí od pecky patří celosvětově k velmi oblíbeným nektarinkám. Super Queen je velmi raná odrůda nektarinky s jasnou červenou barvou slupky a jemně nakyslou mírně nazelenalou dužninou, která se hůř odděluje od pecky. Maygrand má větší intenzivně červené plody, žlutou šťavnatou a pevnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Patří mezi nejvíce žádané nektarinky na trhu. Fantazia s velkými červenými plody a od pecky snadno oddělitelnou žlutou dužninou má vynikající sladkou jemně nakyslou chuť a příjemné aroma. Je to velmi odolná odrůda. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Tena je raná nektarinka vhodná pro přímou konzumaci. Má žlutou šťavnatou a chutnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Barva slupky je žlutá, místy světle červená. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Maystarje odrůda původem z Francie, kde také patří k nejoblíbenějším. Červené plody mají světle žlutou sladkou šťavnatou dužninu, která se snadno odděluje od pecky. Venus je velmi žádaná a oblíbená nektarinka v Itálii. Plody jsou mírně oválné, žluté se světle červeným nádechem a žlutou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Flavortop má původ v USA. Je to pozdní odrůda s žlutočervenou slupkou, vhodná pro uskladnění. Okolo snadno oddělitelné pecky je žlutá dužnina mírně nahořklá. Nectared vyšlechtili v USA. Plody jsou středně velké, sytě červené. Zářivě žlutá, poměrně aromatická, šťavnatá a lehce nakyslá dužnina se špatně odděluje od pecky. Independence má větší plody s žlutou mírně nakyslou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Barva slupky je světle červená. Tato pozdní odrůda pochází z USA. Stark red gold má původ v USA. Plody jsou velké, mají žlutou barvu, částečně překrytou zářivě červenými místy. Žlutá šťavnatá sladká dužnina se dobře odděluje od pecky. Harko pochází z Kanady. Plody jsou středně velké, tmavě červené. Dužnina má oranžově žlutou barvu, je šťavnatá, sladká a aromatická, snadno se oddělí od pecky. Zdraví a vitamíny Nektarinky obsahují ve velkém množství především vitamín C a vitamín A, vlákninu a minerální látky - vápník, draslík, hořčík, sodík, fosfor a uhlík.. Obsah vitamínu C v jedné nektarince téměř pokryje doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. Je důležitý pro podporu imunitního systému, pomáhá také tělu vstřebávat další látky – například železo, draslík a hořčík. Tyto minerální látky mají velmi pozitivní účinky na nervový systém, aktivují činnost mozku a napomáhají správné funkci a regeneraci svalů. Vláknina podporuje činnost trávicího systému a tím předchází riziku vzniku rakoviny tlustého střeva. Díky svému složení nektarinky také kladně ovlivňují činnost srdce a posilují krevní oběh. Použití nektarinek v gastronomii Vzhledem k velkému množství zdraví prospěšných látek je nejlepší konzumovat čerstvé nektarinky tzv. za syrova. V tomto stavu se můžou přidávat do různých ovocných salátů, ale také na různé moučníky a koláče. Nektarinky je možné zpracovat i na džem nebo marmeládu, vynikající je i mražená dřeň. Na výrobu šťáv a sirupů se na rozdíl od broskví tolik nehodí, protože díky hladké slupce a poměrně tuhé dužině nejsou příliš šťavnaté. Z některých odrůd se ale šťávy a sirupy vyrobit dají. Loupání nektarinek Pokud chceme z plodů odstranit slupku, ponoříme je na krátkou chvíli do vařící vody a pak ji snadno stáhneme malým ostrým nožem. Odstranění pecky Ze zralých nektarinek se dá pecka u většiny odrůd odstranit poměrně snadno. Plod můžeme například rozkrojit na čtyři díly okolo pecky a kousky dužiny pak snadno oddělíme. U některých odrůd stačí plod rozkrojit i jen na dvě poloviny. Sušení nektarinek Důkladně omyté plody nakrájíme na tenké plátky, které lze snadno usušit v pokojové teplotě. Během sušení je dobré plátky občas obrátit. Jak a podle čeho vybírat Kvalitu nektarinek můžeme poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme nektarinky nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani plody příliš tvrdé a nezralé. Polozralé je možné nechat doma dozrát. Pokud je barva slupky jasná, plod celkově vypadá „svěže“, je na dotyk je mírně měkký a má příjemnou vůni, pak bude s největší pravděpodobností i chutný a šťavnatý. Tvrdý plod je nezralý a nebude tedy ani dostatečně sladký. Pokud ale má pro odrůdu na většině povrchu správnou barvu, může dozrát v pokojové teplotě. Nebude už ale tak chutný jako plod uzrálý přirozeným způsobem na stromě. Spotřeba, zrání, skladování Zralé nektarinky je nutné rychle zkonzumovat nebo zpracovat, protože nemají dlouhou trvanlivost. Pokud budeme při nákupu nebo sklizni zralých plodů opatrní a vyhneme se jejich poškození, vydrží krátkodobé uskladnění v chladném prostředí, ne ale v chladničce - v takovém případě rychle ztratí chuť i aroma. Plody utržené před dosažením zralosti nikdy nedosáhnou takové chuti, šťavnatosti a vůně jako plody přirozeně dozrálé. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě. Nektarinky neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Plody nektarinek je možné i zmrazit, ale po rozmražení se nehodí k přímé konzumaci a dají se použít v podstatě jen do ovocných salátů. Zajímavosti Název nektarinky má původ v řeckém slově „nektar“, které v mytologii znamená „nápoj bohů“. Je prokázáno, že strom, který plodí nektarinky občas vyroste z pecky broskve, a broskev naopak občas vyroste z pecky nektarinky. Odborníci na genetiku a šlechtění rostlin zatím tento velmi zvláštní jev nedokázali vysvětlit. Nemá ale jistě nic společného s šlechtěním, protože už v starověkém Římě Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“ O mnoho let později se o této skutečnosti zmínil i Darwin, který napsal, že „broskvoně podivně občas spontánně plodí nektarinky a naopak.“ Vzhledem k dlouhé historii pěstování broskví a nektarinek je také poměrně překvapivé, že z předkřesťanského období není o nektarinkách žádná zmínka, i když prokazatelně už v té době existovaly. Léčivé účinky Nektarinky - posilují imunitní systém - mají poměrně velké protinádorové účinky - podporují činnost srdce, - posilují krevní oběh a cévy - mají vliv na správnou funkci a regeneraci svalů - pozitivně působí na nervovou soustavu a psychiku - působí na správnou funkci zažívacího ústrojí - podporují činnost ledvin, odvodňují - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci většího množství můžou nektarinky mít i nežádoucí účinky v podobě průjmu.  

ŠVESTKA - PRAVÁ ŠVESTKA, anglicky german prune nebo damson plum,francouzsky quetsche nebo prune de Damas aněmecky Zwetsche je plod stromu Slivoň švestka - Prunus domestica. V Čechách se švestky v nářečích známé také jako slívy, na Moravě se jim říká kadlátka, karlátka, kadlátkonebo trnka, ve Slezsku slíva nebo slivka. Mimo pravé švestky je známý ještě druh nazývaný POLOŠVESTKY. Švestky jsou chutné a zdravé čerstvé, sušené i „tekuté“ Pěstování švestek má ve střední Evropě, a samozřejmě i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, velmi dlouhou tradici. Původ a historie Švestky- správněji slivoně - jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravděpodobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířili přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o švestkách pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Původní švestky měly poměrně malé plody, od 14. století se kvalita plodů křížením postupně zlepšovala. Různé vyšlechtěné odrůdy se pěstovaly už v dobách Karla Velikého. Velký význam měly švestky v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých odrůd. Současnost Švestky jsou v současnosti celosvětově čtvrté nejčastěji pěstované ovoce. Existuje přibližně 2 000 odrůd, a každým rokem přibývají další. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. V Evropě je švestek vinou mnoha různých chorob a výkyvům počasí stále méně, v Číně jejich produkce vzrůstá. Čína je také největším pěstitelem a vývozcem asijských odrůd, které pocházejí šlechtěním japonské slivoně. Druhé místo v celosvětové produkci patří USA. Třetí je Rumunsko, kde se produkce za posledních 20 let zdvojnásobila. Dalšími významnými producenty jsou Německo, Itálie, Francie a Maďarsko. Ve střední Evropě má pěstování švestek dlouhou tradici. Švestky jsou ve většině zahrad a sadů. V České republice jsou nejkvalitnější švestky na jižní Moravě v oblasti Vizovických vrchů a v Čechách v Železných horách. Podíl švestek na celkové produkci ovoce v České republice je přibližně 5 procent. Vzhled, chuť, vůně… Plody pravé švestky mají podle odrůdy podlouhlý až široce oválný, výjimečně i kulovitý tvar. Jsou dlouhé 2 až 5 centimetrů a rozděleny viditelnou rýhou na dvě poloviny. Barva je většinou tmavě modrá nebo fialovomodrá, ale také modročerná i načervenalá, ojíněná. Dužnina je poměrně pevná, bělavá až nazelenale žlutá, šťavnatá a příjemně sladce nakyslá. U většiny odrůd se dobře odděluje od pecky, která má elipsovitý tvar, je bočně zploštělá a na vrcholu špičatá. Pološvestky v současnosti nemají v komerčním využití téměř žádný význam.Plody modré, žluté nebo i zelené barvy mají kulatější tvar než pravé švestky. Dužnina je měkká, velmi šťavnatá, nazelenalá až žlutá s jemně kořenitou příchutí. Špatně se odděluje od pecky a při vaření nebo pečení se rozpadá. Pološvestky jsou tedy vhodné především pro přímou konzumaci nebo na zpracování do kompotů. Strom slivoň švestka dorůstá do výšky až 10 metrů a má velmi rozvětvenou korunu. Starší malé větve jsou holé. Listy mají z horní strany šedozelenou nebo tmavě zelenou barvu, spodní strana je světlejší. Odrůdy Švestek existuje přibližně 2 000 odrůd a každý rok přibývají nové. Většina současných odrůd se poměrně snadno přizpůsobuje i méně úrodným půdám a drsnějšímu podnebí. Největší problémy při pěstování slivoní zejména v teplejších oblastech způsobuje virové onemocnění, tzv. šárka, která způsobuje deformaci a následné opadávání listů i plodů. Poprvé se objevila v 30. letech minulého století v Makedonii a z Balkánu se rozšířila do dalších míst. V mnoha oblastech není tedy možné v současné době pěstovat původní oblíbené, ale velmi citlivé odrůdy, např. Domácí švestka nebo Borsumská švestka. Napadené stromy se nedají léčit a musí se vykácet. Hlavním cílem šlechtění tak je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží odrůdy z Asie a USA. Většinou ale potřebují delší vegetační období a proto se k pěstování v severnějších místech Evropy nehodí. Švestky se dělí na dvě základní skupiny - pravé švestky a pološvestky. Švestka pravá má mnohem lepší vlastnosti než pološvestka. Plody s tužší dužinou, která se snadno odděluje od pecky jsou pevnější a mnohem lépe se transportují. Při tepelném zpracování - například pečení - si zachovávají tvar. Pološvestka má měkkou dužinu, která se od pecky odděluje obtížně a plody se při tepelném zpracování rozpadají. Pološvestky jsou vhodné především pro přímou konzumaci nebo na kompotování. Nejznámější odrůdy jsou Ontario, Carská, Anna Späth, Ruth Gerstetter, Kirkes Plum nebo Magna Glaura. Švestky i pološvestky mají mnoho tzv. krajových odrůd. Ty nemají z komerčního hlediska téměř žádný význam a pěstují se převážně pouze tam, kde vznikly přirozeným křížením nebo byly vyšlechtěny. Slivoň švestka se rozděluje i botanicky do tří poddruhů, které se dělí na další skupiny. Slivoň švestka (Prunus domestica) - švestka domácí pravá - modrá ryngle Slivoň obecná (Prunus insititia) - slivoň obecná, pravá - myrabelka - špendlík - bluma Renkloda (Prunus italica) Nejvýznamnější odrůdy pravé švestky Domácí švestka je velmi stará a stále hodně pěstovaná trvanlivá pozdní odrůda s velmi chutnými, aromatickými a pevnými plody červenofialové barvy. Šťavnatá světle žlutá dužina se snadno odděluje od pecky. Existuje přibližně 30 krajových odrůd, které se pěstují zejména tam, kde byly vyšlechtěny. Borsumská švestka se pěstuje už od 17. století. Plody mají tmavomodrou barvu slupky, dužina je mírně aromatická, pevná, tmavě žlutá. Tato odrůda je velmi vhodná pro pečení. Bühlovská raná je stará odrůda z Bádenska z roku 1854. Má středně velké a velmi pevné modré plody s žlutozelenou dužinou a jemným aroma. Je vhodná k tepelnému zpracování. Pruneau de Provence jsou středně velké švestky z Francie. Šťavnatá dužina se snadno odděluje od pecky a má příjemně kořenitou sladkou chuť. Velmi rychle měkne. Sanktus Hubertus se většími fialovomodrými plody a jemně žlutou aromatickou pevnou dužinou pochází z Belgie. Jedná se o ranou odrůdu, velmi vhodnou k pečení. Čačanská lepotica je odrůda s velkými velmi atraktivní modrými plody ze Srbska. Dužina je šťavnatá a má neutrální nakyslou chuť. Tyto švestky jsou vynikající na pečení. Ersingenská raná pochází z Německa. Velké plody s tmavě fialovou slupkou a šťavnatou žlutou aromatickou dužinou rychle měknou. Čerstvé se hodí k tepelnému zpracování. Elena je odrůda z USA s tmavě modrými většími plody a žlutooranžovou dužinou, která je pevná, šťavnatá, příjemně sladká a aromatická. Pecka se od dužiny snadno odděluje. Herman s lehce nakyslými šťavnatými středně velkými plody pochází ze Švédska. Dužina bělavé barvy je sladce nakyslá a snadno se od ní odděluje pecka. Odrůda je velmi odolná. Katinka má původ v Německu. Plody jsou velmi pevné, fialové a kulatější, středně velké, vhodné k pečení. Dužina je žlutá, výrazně aromatická, snadno oddělitelná od pecky. Tourská raná ( Pruneau rouge ) z Francie je to polopozdní odrůda s menšími plody fialové barvy a sytě žlutou, šťavnatou, pevnou a příjemně sladkou i aromatickou dužinou. Stanley je polopozdní odrůda z USA. Plody mají nepravidelný tvar a modrou barvu slupky. Dužina je pevná, mírně aromatická a šťavnatá, obtížněji se odděluje od pecky. Čačajská najbolja pochází ze Srbska. Je to polopozdní odrůda s velkými modrými plody. Středně šťavnatá dužina má nevýraznou chuť i vůni, snadno se odděluje od pecky. Lovaňská slíva ( Belle de Loubvain )zBelgie je velmi stará polopozdní odrůda s fialovými plody a žlutou dužninou neutrální chuti i vůně, která poměrně rychle zmoučnatí. Schönebergská má velké plody s modrofialovou slupkou. Dužina je žlutá, pevná, sladce nakyslá a příjemně aromatická. Odrůda je velmi stará, polopozdní, původem Německá. President z roku 1894 pochází z Anglie. Odrůda je velmi pozdní, má velké modré plody o váze až 100 gramů. Dužina je pevná, mírně nakyslá, snadno oddělitelná od pecky. Ruth gerstetter vyšlechtili v roce 1920 v Německu. Vínově červené středně velké plody se zelenožlutou mírně nakyslou, šťavnatou a nevýrazně voňavou dužinou jsou pevné Nejznámější pološvestky Opal je poloraná odrůda s kulatějšími velkými plody modré barvy. Dužina je příjemně nasládlá, jemně aromatická, šťavnatá a pevná, dobře se oddělující od pecky.  Anna Späth ( Anna pozdní ) má původ v Německu, kde byla vyšlechtěna ze semenářů, dovezených z Maďarska. Plody jsou pevné, fialové, chuť sladká a mírně kořenitá.  Ontario z USA má středně velké, kulaté zelenožluté plody. Dužina nevýrazné chuti i vůně je středně šťavnatá. Chutné jsou jen plody, které uzrály na plném slunci. Krajové odrůdy pravé švestky Šlapanická švestka je krajová odrůda domácí švestky, která byla vyšlechtěna v roce 1930 ve Šlapnicích u Brna. Je velmi odolná proti mrazu, má velmi chutné a šťavnaté plody. Černošská roste v okolí Prahy. Plody jsou středně velké, mají kapkovitý tvar a zelenavě modré slupku. Dužina je žlutá, sladce navinulá, velmi chutná, pevná a šťavnatá. Chrudimská (Vaňkova) je raná odrůda známá od roku 1924. Velké protáhlé modré plody s pevnou, sladkou a mírně nakyslou, příjemně aromatickou dužinou jsou značně trvanlivé. Zdraví a vitamíny Plody švestky jsou zdrojem mnoha vitamínů, minerálních látek, antioxidantů a stopových prvků, které jsou pro lidský organismus velmi důležité. Zralé nebo přezrálé plody obsahují až 78 procent vody, v nezralých je vody až 87 procent. Je v nich 7 až 14 procent přírodních cukrů, provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamíny C, E a H, organické kyseliny, třísloviny, dusíkaté a minerální látky. Vitamín A je především velmi důležitý antioxidant, který pomáhá odstranit z těla mnoho zdraví škodlivých látek. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamíny B1, B2 a B12, které švestky obsahují, podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín H je nezbytný pro látkovou přeměnu v těle a pečuje o zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů. Švestky obsahují i polyfenoly, které jsou antioxidační a pozitivně ovlivňují činnost srdce a krevního oběhu. Významné jsou i minerální látky. Draslík snižuje krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má kladná vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci, aktivuje činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Podobně působí v těle i hořčík. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a ve svalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Organické kyseliny - jablečná, citronová, šťavelová, jantarová, chininová a v malém množství i mnohé další - jsou v kombinaci s ostatními látkami ve švestkách velmi důležité nejen jako prevence proti různým chorobám, ale i pro správnou funkci celého organismu. Plody obsahují i značné množství vlákniny. Nerozpustné vlákniny na sebe vážou toxické látky a mají vliv na správnou funkci trávicího ústrojí. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky a tak upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů, mají také projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Vysoký obsah vlákniny ve švestkách velmi prospívá správné činnosti střev. Sušené i syrové plody se doporučují i při ochablosti střev. Podobný, i když slabší, účinek mají i kompoty a šťávy, které se doporučují lidem s vysokým tlakem. V Sušené plody švestek mají vyšší obsah antioxidantů, které chrání lidský organismus před vznikem rakoviny, stárnutím pokožky a dalšími chorobami. Podle odborných studií je v sušených švestkách více antioxidantů než v hrozinkách. Sušené švestky jich obsahují až sedminásobně více než čerstvé plody, ale ztrácejí většinu vitaminu C. Sušené švestky mají i antibakteriální účinky. Extrakt snižuje množství škodlivých bakterií v potravinách, jako jsou například salmonely nebo listerie. Listy stromů slivoně obsahují kumariny, které působí proti vzniku trombózy a mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití švestek v gastronomii Plody švestek se konzumují čerstvé tzv. za syrova, ale mají uplatnění i v studené a teplé kuchyni, a také v potravinářství a v kosmetickém průmyslu. Švestky pro přímou konzumaci by měly být čerstvé a zralé, měkké a sladké. V studené kuchyni se používají hlavně do různých ovocných salátů. V teplé kuchyni se používají při pečení koláčů a buchet, chutné jsou i švestkové knedlíky nebo omáčky k masům. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů vyrábí povidla, džemy, sirupy a džusy, pevnější švestky se kompotují. Sušené švestky jsou také velmi oblíbenou pochoutkou. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, v některých pěstitelských oblastech se ale nechávají uschnout přímo na stromě - tyto sušené švestky jsou nejlepší z hlediska zachování zdraví prospěšných látek i chuti. Sušené švestky ale obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové, které se můžou koncentrovat a tvořit malé krystaly v tělních tekutinách. Proto by je neměly konzumovat lidé s onemocněním ledvin a žlučníku. Vynikající jsou i švestky, které se nechávají na stromě tzv. „přejít mrazem“. Mají vysoký obsah cukru a energetickou hodnotu. Dobře vyzrálé až přezrále plody švestek se nechávají zkvasit a používají se k výrobě destilátů, známých jako slivovice. V malém přiměřeném množství působí příznivě na srdce a cévy, podporuje chuť k jídlu a trávení. V kosmetickém průmyslu se švestky používají do různých tělových a masážních krémů, při výrobě parfémů a do koupelových pěn a solí. Jak a podle čeho vybírat Švestky dozrávají od začátku července do září. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Pokud se sklidí nedozrálé, jsou jejich chuťové vlastnosti podstatně horší. Zralé švestky jsou pevné a mají jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Čerstvě sklizené švestky mají ojíněný jemně bělavý povrch. Tento voskovitý stíratelný povlak, který zabraňuje vysychání, si plody vytváří samy. Pokud ho švestky mají, je to znak určité kvality, protože plody neprošly mnoha rukama. Spotřeba, zrání, skladování Švestky pro konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Švestky utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Nejlepší pro „uskladnění“ jsou švestky sušené, které si zachovávají všechny důležité látky. Nejčastěji se suší horkým vzduchem, nechávají se také uschnout i přímo na stromě. Můžeme je nechat i tzv. přejít mrazem. Sušené ani „mrazem přešlé“ švestky se při správném uskladnění na suchém místě nekazí. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Švestky jako projímadlo Švestky se používají jako spolehlivé přírodní projímadlo. Tento jejich účinek se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků švestek zbytečné. Švestky proti průjmu Především v obchodech se zdravou výživou je možné občas zakoupit zvláštní druh švestek, který je oblíbený především v Číně pod názvem wumei a Japonsku jako umeboshi. Plody se suší, nakládají nebo také udí. Jsou kyselé a podle tradiční čínské a japonské medicíny ovlivňují akupunkturní dráhy jater, sleziny, plic a tlustého střeva. Na rozdíl od známých tradičních druhů švestek díky své kyselosti zastavují průjmy. Doporučují se také na léčbu kašle, pomáhají zastavit krvácení, omezují riziko vzniku nádorů a jsou účinné proti různým plísním. Sušené švestky Sušením se v plodech švestek zvyšuje obsah antioxidantů, které organismus chrání před vznikem různých rakovinových nádorů i různými chorobami a omezují stárnutí kůže. V sušených švestkách je těchto antioxidantů až 7krát víc než v hrozinkách. I když sušením švestky ale ztrácejí určité množství vitamínu C, je jejich hodnota z hlediska obsahu zdraví prospěšných látek stále velmi vysoká. Léčivé účinky Švestky mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody švestek - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - omezují tvorbu ledvinových kamenů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Listy stromů obsahují kumariny, které jsou účinné proti trombóze, posilují i čistí cévy a kapiláry. V lidovém léčitelství se odvar z listů doporučuje na revmatismus a poruchy metabolismu. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány. Švestky mohou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. Sušené švestky obsahují vyšší množství solí kyseliny šťavelové. Ty se můžou koncentrovat v tělních tekutinách v podobě krystalů a způsobit zdravotní problémy. Osoby s onemocněním ledvin a žlučníku by proto neměly sušené švestky konzumovat. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou. Švestky obsahují malé množství oxalátů, ty se mohou v některých případech v těle hromadit a podílet se například na vzniku ledvinových kamenů. Oxaláty mají schopnost ovlivňovat vstřebávání vápníku v těle, proto by se potraviny s vápníkem měly konzumovat 2 až 3 hodiny před konzumací švestek.

TŘEŠEŇ - SLADKÁ TŘEŠEŇ - latinsky Cerasus, anglicky cherry nebo francouzsky cerise je vyšlechtěná původní forma plané třešně ptačí, tzv. ptáčnice - Prunus avium. Malé, ale sladké, šťavnaté a zdravé Pěstování třešní má v Evropě, a samozřejmě také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, velmi dlouhou tradici. Čerstvé třešně patří mezi nejchutnější a nejzdravější ovoce - a na jaře rozkvetlé stromy jsou nádherné… Původ a historie Místem původního výskytu třešní jsou oblasti Malé Asie okolo Černého moře. Z nich je v roce 74 před naším letopočtem přivezl do Říma vojevůdce Lucullus. Římané pak již tzv. kulturní formy třešně postupně rozšířili do střední a severní Evropy, kde do té doby rostly jen třešně plané. O pěstování a šlechtění třešní v dávné době existuje poměrně dost důkazů. Například v Porýní byly zjištěny prokazatelné stopy kulturních odrůd z 2. století před naším letopočtem. Jedna z „novějších“ dochovaných písemných zmínek o třešních pochází z období raného novověku, kdy v roce 1539, Hieronymus Bock ve své bylinkářské knize píše o „…sladkých i kyselých, někdy bílých, jindy červených, a nebo černých odrůdách malých plodů s peckami“. V Japonsku je třešeň posvátným stromem - „svátek třešňových květů“ tam slaví už víc než 1000 let. První průkazné důkazy o pěstování třešní na území Čech, Moravy a Slezska pocházejí z 12. století. Třešně a jejich květy zde mají svůj velký význam i v lidových zvycích. Současnost Třešně se v současnosti pěstují v celé oblasti mírného pásma, ale protože se jim daří i ve vzdušných suchých půdách a nemají velké nároky na teplo, vyskytují se i v oblastech od jihu Itálie až po jižní Švédsko. Čtyři pětiny celosvětové produkce mají původ v Evropě, nejvíce z Itálie, Německa a Francie. Další významné pěstitelské oblasti jsou na Krymu, severním Kavkazu a v Dagestánu. V České republice jsou třešně oblíbeným ovocem, ale význam jejich pěstování je jen lokální. Vzhled, chuť, vůně… Plody třešní o velikosti 1 až 2 centimetry mají většinou kulatý tvar, který je tvořen dvěma nesourodými částmi. V místě jejich spojení vzniká tenká rýha a na konci proti stonku ostrý výběžek. Uprostřed je pecka, obklopená bílou až narůžovělou měkkou dužninou. Tu z více než 80 procent tvoří voda. Slupka zralého plodu je jedlá, má podle odrůdy žlutočervenou, červenou nebo tmavě rudou až téměř černou barvu. Nezralé plody mají slupku zelenou. Stromy jsou poměrně mohutné a rozvětvené, dosahují výšky až 10 metrů a dožívají se 80 až 100 let. Plodit začínají většinou 5 let od vysazení, z jednoho středně velkého stromu se sklízí i 150 až 200 kilogramů plodů. Odrůdy Třešní existuje přibližně 1 000 odrůd, které se od sebe liší především barvou slupky, ale také vlastnostmi dužniny a velikostí plodů. Třešně se dělí na čtyři základní skupiny Třešeň srdcovka Plody jsou měkké a velmi šťavnaté, poměrně velké. Odrůdy jsou velmi pěstované i v České republice - nejoblíbenější je původní česká odrůda Karešova, nejranější je Rivan a velmi známá je odrůda Kaštánka, která má plody s téměř černou barvu. Třešeň chrupka - tmavá chrupka - polochrupka Dužnina těchto odrůd je pevná a má větší až velké plody tmavé barvy, většinou s mírně hořkokyselou chutí. Nejpěstovanější odrůdy jsou Burlat, Granát, Ferrovia, Napoleonova, Kordia nebo i v České republice oblíbená Vanda. Třešeň Mareše Má původ v Dalmácii. Vyznačuje se malými červenočernými plody s výrazně nahořklou chutí. Používá se především k výrobě alkoholických nápojů Maraskino. Třešeň ptačí tmavá Vyskytuje se hojně v Čechách i na Moravě a ve Slezsku, je to původně planá třešeň, která je také známá jako ptáčnice. Plody jsou velmi malé a většinou kyselé. Třešeň srdcovka - nejvýznamnější odrůdy Karešova je původní česká, velmi oblíbená odrůda, vhodná především k přímé konzumaci. Plody jsou středně velké až velké, sytě tmavě červené. Dužnina je měkká, tmavočervená, příjemně navinule sladká a šťavnatá. Sklízí se v polovině června, je odolná proti mrazu, ale při vyšší vlhkosti plody pukají. Rivan má středně velké plody s tmavě červenou lesklou slupkou. Měkká šťavnatá dužnina je sytě červená a má sladce navinulou chuť. Je velmi odolná proti mazům, plody ve vyšší vlhkosti pukají jen občas. Patří mezi nejranější odrůdy, sklízí se začátkem června. Je vhodná k přímé konzumaci. Kaštánka se sklízí v polovině června a je odolná proti mrazům. Má středně velké plody s tmavočervenou tenkou a lesklou slupkou, které téměř nepukají. Dužnina je měkká, šťavnatá a sladká, sytě červená, aromatická. Je vynikající nejen pro přímou konzumaci, ale i pro kompotování. Adélka patří mezi původní české odrůdy. Plody zrají v polovině června. Jsou menší a mají červenou slupku. Dužnina je měkká, poměrně sladká, má slabé aroma a červenou barvu. Tato odrůda je citlivější v odolnosti proti mrazům i pukání plodů ve vyšší vlhkosti a je tedy vhodná spíš pro zahrádkáře. Winklerova raná pochází z Německa. Středně velké plody mají lesklou karmínově červenou slupku a středně tuhou dužninu, která je tmavě červená se světlými žilkami. Má mírně kořenitou chuť. Sklízí se v polovině června, je poměrně odolná proti přírodním vlivům a oblíbená mezi zahrádkáři. Helga je česká odrůda srdcovky, která zraje koncem června. Má větší červené plody odolné proti popraskání. Dužnina je tmavě červená, příjemně sladká a aromatická. Plody jsou ale poměrně měkké, tyto třešně tedy špatně snáší delší dopravu k spotřebiteli a jsou spíš vhodné do soukromých zahrad. Třešeň chrupka - nejvýznamnější odrůdy Granát má středně velké až velké tmavočervené plody s pro chrupky typickou tuhou dužninou, která je světle červená a navinule sladká. Sklízí se v polovině července. Je to oblíbená odrůda, proti mrazu i popraskání plodů středně odolná. Kordia s atraktivními velkými mírně protáhlými plody má vynikající sladkou chuť. Barva slupky je v plné zralosti až tmavě rudá, dužnina je karmínově červená. Zraje před polovinou července. Je to velmi vhodná třešeň pro přímou konzumaci. Napoleonova se sklízí počátkem července a je vhodná pro konzumaci i další zpracování. Tvar plodů je nepravidelně kulovitý, slupka hladká a lesklá, světle žlutá s načervenalými žilkami. Dužnina je mírně sladká, někdy nahořklá, tuhá, světle žlutá. Vanda patří k výnosným odrůdám, ale je vhodná především pro malé zahrádky a přímou konzumaci. Má větší kulovité plody karmínově červené barvy se světlejším mramorováním. Dužnina je tuhá, navinule sladká, tmavě červená. Büttnerova červená pochází z Německa. Plody jsou středně velké, žlutočervené a sladké. Zraje v polovině července a je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Ferrovia je nejrozšířenější odrůda chrupek v Itálii. Plody se zářivě červenou barvou jsou velké, pevné, křupavé a sladké i aromatické. Sklízí se v polovině července. Merton Bigarreau má původ v Anglii. Široké, kulaté středně velké plody s jasnou červenou barvou se vyznačují příjemnou sladkou chutí a jsou také poměrně šťavnaté. Třešeň tmavá chrupka - nejvýznamnější odrůdy Van je tzv. tmavá chrupka s velkými plody. Slupka je tmavě červená se světlými tečkami, pevná dužnina je šťavnatá, karmínově červená, navinule sladká a aromatická. Sklízí se na konci června, je vhodná pro menší zahrady, přímou konzumaci i na kompoty. Těchlovan je původní česká odrůda tmavé chrupky. Sklízí se na začátku července. Plody jsou velmi velké, kulovité, tmavě karmínově červené se světlejším žilkováním. Dužnina je tmavě červená a světle žilkovaná, tuhá, šťavnatá a navinule sladká. Hedenfingenská pochází z Německa a patří mezi tmavé chrupky. Velké tmavě červené plody s fialovým nádechem jsou velmi odolné proti otlačení. Dužnina hnědočervené barvy se světlými žilkami je mírně nahořklá. Sklízí se počátkem srpna. Oktavia byla vyšlechtěna v severním Německu. Je to velmi odolná odrůda s tmavými až černočervenými plody, které nepukají, jsou středně velké, chutné a aromatické. Star se vyznačuje velkými červenohnědými plody. Dužnina je šťavnatá, tmavě červená, má mírně kořenitou chuť. Zraje v první polovině července a pochází z Kanady. Summit patří mezi chrupky s většími plody z Kanady, sklízí se na konci července. Pod tmavočervenou lesklou slupkou je červená šťavnatá a sladká dužnina. Schauenburger zraje na konci července a začátku srpna. Má původ ve Švýcarsku. Plody jsou středně velké, černohnědé. Tmavě červená dužnina je sladce nakyslá. Třešeň polochurupka - nejznámější odrůdy Burlat je velmi známá a oblíbená odrůda polochrupek. Má větší, kulovité a mírně hrbolaté plody s tmavě rudou lesklou slupkou. Středně tuhá, šťavnatá červená dužnina je příjemně sladká. Plody vhodné k přímé konzumaci zrají na začátku června. Marta má kulovité středně velké až velké plody s červenou barvou slupky. Velmi chutná tmavě červená dužnina je šťavnatá. Sklízí se na začátku července. Tato odrůda je poměrně značně odolná proti nepřízni počasí, plody příliš nepukají. Zdraví a vitamíny Plody třešní obsahují více než 80 procent vody, důležité vitamíny A, B, C a E, ovocné cukry i minerální látky. Především v tmavších odrůdách třešní je mnoho hořčíku, draslíku, železa, jódu, fosforu, vápníku, zinku a křemíku. Nejvíce pro lidské zdraví prospěšných látek je v čerstvých plodech, a to především v plodech tmavé barvy. Vzhledem k svému složení mají třešně pozitivní vliv na lidský organismus. Pomáhají čistit krev, játra a ledviny, podporují činnost trávicího i vylučovacího ústrojí. Jejich konzumace pomáhá při léčbě cukrovky a při poruchách činnosti štítné žlázy i při bolestech páteře. Třešně také podporují růst kostí a zubů, mají antioxidační a preventivní účinky a zvyšují imunitu a obranyschopnost těla proti různých infekčním onemocněním, zánětům nebo paradentóze. Vitamín C patří k nejdůležitějším vitamínům. Má významný vliv na imunitní systém, posiluje cévy, srdce a aktivuje krevní oběh, podílí se také na tvorbě krve i správném fungování metabolismu, velmi důležité jsou i antioxidační a protinádorové účinky. Podobně působí i ostatní vitamíny, které třešně obsahují. Je kombinace pro zdraví člověka téměř ideální a konzumace třešní tedy velkým přínosem. Minerální látky draslík, hořčík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Železo je důležité pro tvorbu krve, jód pro správnou funkci štítné žlázy. Z kyselin, které plody třešní obsahují, je nejdůležitější kyselina listová. Má velmi pozitivní účinky na činnost mozku, zlepšuje paměť a také kladně ovlivňuje nervový systém. V třešních je mnoho různých antioxidantů, které jsou obsaženy především v přírodním barvivu – čím tmavší plody, tím více těchto antioxidantů obsahují. Chrání srdce a cévy, ale i buňky lidského těla před rakovinovým bujením. Nejnovější odborné studie také prokázaly, že třešně mají velký pozitivní vliv na léčení cukrovky, a to díky barvivu antokyan, které zvyšuje až o 50 % produkci inzulínu. Tento hormon lidské tělo produkuje, aby snižoval obsah cukru v krvi. Čistící a antioxidační účinky třešní podporují činnost trávicího traktu a vylučování. Snižují se tak hladiny škodlivých látek v lidském těle, a proto konzumace třešní například významně snižuje riziko onemocnění jater, ledvin nebo močového měchýře. Třešně mají i mírně projímavé účinky a působí proti zácpě. Použití třešní v kuchyni Třešně jsou nejchutnější čerstvé, nedoporučuje se ale jich najednou zkonzumovat větší množství nebo brzy po jejich konzumaci pít. Podobně jako ostatní peckovité ovoce třešně při kontaktu s vodou velmi rychle kvasí, a to může způsobit značné zažívací problémy. V teplé kuchyni se hodí na různé dezerty, používají se i na přípravu koláčů, nákypů nebo buchet, případně na zdobení dortů. Oblíbená je například známá bublanina. Chuťově velmi zajímavá je třešňová omáčka. Z třešní se vyrábí také kompoty, džemy, marmelády, šťávy, mošty, likéry i destiláty, používají se jako příchuť do piva. Výtažky z plodů třešní jsou v kosmetickém průmyslu využívány do různých krémů a mastí, protože dehydrují buňky a zpomalují tak stárnutí pokožky. Příprava třešní před použitím Pokud třešně sklízíme sami, trháme je vždy i se stopkou. Třešně je potřeba vždy důkladně přebrat, odstranit nahnilé plody a stopky. Před konzumací i případným dalším jiným zpracováním třešně vždy dobře omyjeme. Pokud chceme použít třešně oloupané, bez slupek, můžeme je krátce spařit horkou vodou. Slupku pak lze stáhnout ostrým malým nožem. Spařením a odstraněním slupky ale plody přijdou o část svých zdraví prospěšných látek. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé třešně z domácí české produkce jsou v prodeji podle počasí většinou od začátku června do poloviny srpna a jsou ve většině případů chutnější, než plody dovážené. Sběr třešní je poměrně náročný, protože se sklízejí ručně. Třešně se mají česat i se stopkou. Utržením stopky dochází k porušení plodu a ten se pak velmi rychle kazí. Pokud se třešně sklízí bez stopky, využívají se pak většinou na další průmyslové a potravinářské zpracování nebo výrobu destilátů. Kupujeme plody pevné a šťavnaté se zelenou stopkou. Nemá žádný význam kupovat třešně přezrálé, otlačené nebo popraskané. Spotřeba, zrání, skladování Třešně nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo zpracovat. Skladovat se můžou maximálně 2 až 3 dny v chladu a ve tmě, a to i se stopkou. Po utržení stopky se velmi rychle kazí. V chladničce třešně neměly být blízko aromatických potravin, protože tzv. přebírají jiné vůně a pachy. Pro dlouhodobou konzervaci je možné třešně kompotovat, nebo zmrazit. Plody se zmrazují i peckou, po rozmražení jsou vhodné do koláčů nebo nákypů. Zajímavosti Původ slova „třešeň“ Českému názvu „třešeň“ je nejblíže slovenský čerešňa nebo ruský čerešnja, cizojazyčné ostatní názvy se od něj odlišují. Pochází z praslovanského slova čeršňja, které má původ v latinském cerasus, a to vzniklo z Dánsko-tureckého slova keras - podle města Kérasos, kde se třešně ve velkém množství pěstovaly. Využití pecek třešní Sušené pecky z třešní v látkovém sáčku absorbují teplo. V lidové medicíně se využívaly například při horečkách. Můžou se ale také nahřáté použít pro zahřátí při prochladnutí. Dřevo stromů třešní Dřevo je poměrně tvrdé. Je to výborné palivo, používá se i v udírnách masa. Vyrábí se z něj také nábytek. Ozdravná třešňová kúra Konzumace třešní ve vyšším množství v podobě ozdravné léčebné kúry se doporučuje při artróze, dně, revmatické artritidě, arterioskleróze, chronické nebo déle trvající zácpě, při onemocnění jater nebo i po selhání srdce a při rekonvalescenci po různých onemocněních. Třešně totiž výrobně čistí tělo od škodlivých a toxických látek. Kúra trvá maximálně tři dny. Během nich se třikrát až čtyřikrát denně konzumuje jako jediná strava půl kilogramu zralých třešní - ideálně velmi tmavých odrůd. Při problémech se žaludkem je možné plody krátce povařit. Účinek kúry se zvýší, pokud se konzumace plodů doplní pitím několika hrnků třešňového čaje. Ten lze uvařit ze stopek třešní - 50 g stopek se 5 minut vaří v litru vody. Třešně proti poruchám spánku Třešně také velmi dobře působí při problémech s nespavostí. Není nutné konzumovat plody, ve většině případů stačí vypití 2 až 4 decilitrů třešňové šťávy. Léčivé účinky Třešně mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody třešní - podporují správné zažívaní, jsou účinné proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti infekčním nemocem - mají velké protizánětlivé účinky - preventivně působí proti vzniku nádorových onemocnění - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - posilují činnost srdce a krevního oběhu - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - působí pozitivně na nervový systém - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - podporují zdravý vzhled pokožky - pozitivně ovlivňují pevnost kostí a zubů - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin - mají močopudné účinky a odstraňují z těla přebytečnou vodu - jsou účinné při zánětech a otocích Třešně můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Stejně jako u většiny ostatního ovoce s peckami dochází i u třešní při styku s vodou k jejich rychlému kvašení, které může způsobit velmi nepříjemné zažívací a žaludeční problémy. Proto by se při nebo krátce po konzumaci třešní neměla pít voda ani jiné tekutiny.

BLUMA je plod stromu Slivoň bluma - Prunus domestica, který s největší pravděpodobností vznikl křížením slivoně trnky a slivoně myrobalán, protože planá forma blumy nebyla dosud nikde objevena. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce Modré i červené blumy patří do skupiny plodů slivoní. Společně s nimi jsou zde ještě švestky a pološvestky, slívy, ryngle, mirabelky a renklódy. Blumy mají téměř stejné pozitivní účinky na lidské zdraví jako švestky, velmi podobně i chutnají a jsou dokonce větší a šťavnatější. Přesto pravá švestka - švestka domácí - patří k nejvíce pěstovaným a nejoblíbenějším slivoním. Původ a historie Slivoně jsou jedním z nestarších druhů ovocných stromů. S největší pravdě podobností pocházejí z oblastí mezi Altajem a Kavkazem, odkud se později rozšířily přes Sýrii až do Evropy. První zmínka o slivoních pochází ze starověkého Řecka v 4. století před naším letopočtem a kolem roku 100 před naším letopočtem se prokazatelně objevují na území Římské říše. Velký význam měly později slivoně v balkánských zemích, odkud se v 17. století dostaly do jižního Německa a postupně na území celé Evropy a dalších světadílů. V první polovině 19. století se už pěstovalo přibližně 200 různých slivoní - švestek - a z nich křížením vznikaly další druhy peckovitého ovoce - slívy, mirabelky, renklódy a také blumy. Současnost V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, ale pro trh má význam jen několik z nich. Vzhledem k tomu, že především v Evropě se vinou různých chorob a výkyvů počasí pěstuje stále méně původních švestek, zaměřují se šlechtitelé i na jiné druhy slivoní, a samozřejmě i na blumy. Hlavním cílem šlechtění je mimo kvality plodů i odolnost proti chorobám a v mnoha zemích jižní Evropy se experimentuje a kříží i odrůdy z Asie a USA. Ve střední Evropě má pěstování slivoní - především švestek - dlouhou tradici. Najdeme je ve většině zahrad a sadů. V poslední době ale i zahrádkáři vysazují blumy, které mají mnoho podobných zdraví prospěšných i chuťových vlastností jako původní švestky, navíc jsou větší a šťavnatější. Vzhled, chuť, vůně… Plody blumy mají kulovitý, někdy mírně zploštělý nebo oválný tvar. Jsou poměrně velké, v průměru můžou mít velikost až 7 centimetrů. Slupka má v závislosti na odrůdě mnoho barevných odstínů - může být žlutá, zelená, červená až rudá, fialovočervená, žluto nebo červenozelená, světle modrá až tmavě sytě modrá nebo až téměř černá. Dužnina je většinou žlutá, případně zabarvená do růžova, poměrně tuhá a přirostlá k pecce. Protože blumy patří do skupiny tzv. slivoní, chutná jejich dužnina podobně jako švestky, je ale šťavnatější a u některých odrůd sladší. Stromy jsou poměrně košaté a dorůstají až do výšky 10 metrů. Pro pěstování na zahradách se hodí šlechtěné odrůdy na nízkém podnoží. Odrůdy Slivoň bluma patří botanicky do poddruhu Slivoň obecná (Prunus insititia). Mimo ní je zde ještě slivoň obecná pravá, myrabelka a špendlík. V současnosti je známých přibližně 30 odrůd blum, pěstuje se ale jen několik z nich. Nejvýznamnější odrůdy blum, pěstované v České republice Gauota má atraktivní jasně červené plody, které mají v průměr i přes 5 centimetrů. Tužší dužnina krémové barvy je průměrně šťavnatá, příjemně sladká a chutná. Tato velmi raná odrůda zraje v první polovině srpna. Kuban Delightpatří mezi odolné a spolehlivě plodící odrůdy. Středně velké tmavě červené až fialové plody mají šťavnatou, pevnou žlutooranžovou dužninu s vynikající sladkou chutí. Sklízí se od poloviny srpna a dají se skladovat až 1 měsíc. Black Diamond je raná odrůda blumy s velkými tmavě modrofialovými kulatými plody, které zrají od poloviny do konce srpna. Dužnina je načervenale žlutá, pevná, šťavnatá, poměrně sladká a velmi chutná. Angeleno s velkými oválnými plody sytě modré až černé barvy má vynikající sladkou chuť. Žlutorůžová dužnina je poměrně šťavnatá. Plody dozrávají od poloviny září a lze je bez problémů skladovat až do konce listopadu. Black Gigant má velmi atraktivní a trvanlivé, velké tmavě modré až černé plody kulovitého tvaru s tuhou, slabě narůžovělou a velmi chutnou dužninou, které se sklízí od poloviny září. Odrůda je velmi odolná a má značné výnosy. Black Amber dozrává od poloviny září. Plody jsou větší, kulovité, tmavě fialové až černé. Žlutě narůžovělá šťavnatá dužnina má vyváženou sladkou chuť. Odrůda je vhodná k přímé konzumaci, uskladněné plody vydrží 1 měsíc. Friar patří mezi odolnější odrůdy. Velké kulatější sytě modré plody s tenkou slupkou mají oranžovou velmi chutnou středně sladkou dužninu, která se nesnadno odděluje od pecky. Sklízí se od konce října. Superior je bluma, která byla vyšlechtěna pro pěstování v chladnějších podmínkách snáší až -25 stupňů Celsia. Má středně velké červenozelené kulaté plody s pevnou zlatavě žlutou sladkokyselou dužninou. Zdraví a vitamíny Plody blumy obsahují mnoho vitamínů, minerálních látek a antioxidantů, které mají značné preventivní, ale i léčebné účinky pro lidský organismus. Blumy jsou například bohatým zdrojem provitamínu A, vitamínů skupiny B, vitamínu C a také E. Z minerálních látek v nich najdeme především mnoho draslíku, ale i vápník, fosfor a železo. Plody obsahují i různé důležité organické kyseliny, přírodní cukry a vlákninu. Vitamín A pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu, ale také společně s dalšími antioxidanty zbavuje organismus škodlivých látek. Vitamíny skupiny B podporují tvorbu krve a látkovou výměnu. Působí preventivně proti vzniku srdečních chorob, podporují činnost mozku a paměť, podílí se na regeneraci a správné funkci svalů. Vitamín C posiluje imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. Podílí se na prevenci vzniku nádorových nemocí, podporuje zdravý vzhled pokožky, tkání a správnou funkci sliznic. Vitamín E je další silný antioxidant, který chrání buňky lidského těla před poškozením. Je prevencí některých druhů rakoviny a kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt nebo mrtvice, pomáhá také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Antioxidanty ale především působí i preventivně proti různým druhům rakovinného bujení. Blumy obsahují i pro lidské tělo důležité minerální látky. Železo rozděluje kyslík v krvi na hemoglobin a vesvalech na myoglobin, podporuje imunitní systém a dodává tělu energii. Draslík pomáhá snižovat vysoký krevní tlak, posiluje srdce a krevní oběh, má pozitivní vliv na správnou činnost svalů a jejich regeneraci. Aktivuje také činnost mozku a dokonce i omezuje tvorbu ledvinových kamenů. Vápník je důležitý pro pevnost kostí a zubů, podílí se také na správné funkci svalů, zklidňuje nervy, omezuje dráždivé účinky žlučových kyselin a tak se podílí na snížení rizika vzniku rakoviny tlustého střeva. Fosfor podobně jako vápník posiluje kosti a zuby, navíc se podílí na správném fungování látkové výměny a činnost buněk v těle.  Organické kyseliny mají v kombinaci s ostatními látkami v blumách preventivní účinky proti různým chorobám, ale podílejí se i na správném fungování celého organismu. Vlákniny mají velký vliv především na správnou činnost trávicího systému. Nerozpustné vlákniny, které blumy obsahují, na sebe umí vázat toxické látky a čistí střeva. Rozpustné vlákniny vstřebávají tuky, tím upravují hladinu cholesterolu v krvi a množství žlučových kyselin a sacharidů. Mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě. Listy stromů slivoní obsahují kumariny, které mají pozitivní vliv na stav cév a kapilár a působí proti vzniku trombózy. Odvar z těchto listů pomáhá při léčení poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Použití blumy v gastronomii Blumy se nejčastěji konzumují přímo, tzv. za syrova. Konzumují se samozřejmě plody čerstvé a zralé. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů. V teplé kuchyni se blumy příliš nepoužívají, ale jsou velmi chutné například v bublaninách a nákypech. V potravinářském a konzervárenském průmyslu se z měkčích plodů některých odrůd vyrábí především povidla a džemy, pevnější a menší plody se kompotují. Výtažky z plodů se používají i v kosmetickém průmyslu především do krémů a mastí. Jak a podle čeho vybírat Blumy dozrávají od první poloviny srpna do konce října. Plody by měly na stromech zrát co nejdéle. Utržené nedozrálé blumy sice dozrají, ale hlavně jejich chuťové vlastnosti jsou pak podstatně horší. Zralé blumy jsou pevné, šťavnaté a mají u převážné většiny odrůd jednotnou barvu. Vždy bychom měli kupovat jen čerstvé a zralé plody, které nejsou omačkané nebo jinak na povrchu viditelně poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Blumy pro přímou konzumaci by měly být zralé, měkké ale pevné a sladké. Nemají dlouhou trvanlivost, můžeme je krátkou dobu uchovat v chladnu. Některé vyšlechtěné odrůdy vydrží při uskladnění v chladnu a temnu od jednoho do tří měsíců po sklizni. Blumy utržené ze stromu v nedozrálém stavu dozrávají velmi špatně a nemají pak dobré chuťové vlastnosti. Zajímavosti Listy stromů a jejich léčebné účinky V lidovém léčitelství se využívá odvar z listů na léčbu poruch metabolismu a revmatických chorob. Čerstvé i sušené listy se přikládají na rány, protože urychlují jejich hojení. Blumy jako projímadlo Blumy jsou vzhledem k obsahu vlákniny a dalších látek spolehlivé přírodní projímadlo, které se uplatňuje při zácpě nebo ochablosti střev. Projímavá složka je obsažena především ve slupce, oloupané plody tento účinek v podstatě ztrácejí. Při konzumaci přiměřeného množství čerstvých plodů jsou ale obavy z projímavých účinků blum zbytečné. Léčivé účinky Blumy mají vzhledem k velkému obsahu a výjimečné kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody blum - podporují správnou činnost střev, mají projímavé účinky a jsou dobré proti zácpě - posilují imunitní systém a působí proti nachlazení a dalším infekčním chorobám. - preventivně působí proti vzniku nádorových nemocí - pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi - podporují tvorbu krve a látkovou výměnu - snižují krevní tlak, posilují srdce a krevní oběh - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - aktivují činnost mozku a posilují paměť - podílí se na regeneraci a správné funkci svalů - chrání buňky lidského těla před poškozením - pozitivně ovlivňují látkovou přeměnu v těle - podporují zdravý vzhled pokožky, vlasů a nehtů - ovlivňují pevnost kostí a zubů - posilují a pozitivně ovlivňují nervový systém - omezují dráždivé účinky žlučových kyselin a snižují riziko vzniku rakoviny tlustého střeva - mají močopudné účinky, pomáhají tělu od nadbytečné vody a soli a prospívají ledvinám - jsou účinné při otocích, kterých příčinou je nedostatečná činnost ledvin Blumy můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu, ale to pouze v případě konzumace většího množství plodů. Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro nemocné cukrovkou.  

VIŠEŇ obecná – nebo také třešeň višeň je ovocný strom s plody, které jsou podobné třešním, ale mají mnohem kyselejší chuť. Většinou se používá pouze název višeň - latinsky Prunus cerasus, anglicky morello cherry nebo sour cherry. Malé, šťavnaté a osvěžující Výskyt višní ve volné přírodě se částečně překrývá s výskytem slivoně třešně a mezi oběma druhy dochází k samovolnému vzájemnému křížení. Se vzrůstem popularity višní a zájmu o ně se višně v současnosti už také šlechtí a vznikají tak odolnější a chutnější odrůdy. Původ a historie Původní oblastí višně obecné byla západní Asie, jihovýchodní Evropa a severní Indie. Pěstováním se višeň postupně rozšířila do celého světa, kde se jí nejvíce daří především v mírném podnebním pásmu. Současnost Višně se v současnosti pěstují především v celé oblasti mírného pásma. Nejvíce světové produkce je z Francie, Itálie a Německa a Francie a také ze zemí severní polokoule. V České republice jsou višně oblíbeným ovocem, ale pěstují se jen v některých oblastech a v omezeném množství. Vzhled, chuť, vůně… Plody višní – peckovice - jsou vzhledově velmi podobné plodům třešní - mají velikost 1 až 2 centimetry a většinou kulatý tvar, který je tvořen dvěma nesourodými částmi. V místě jejich spojení vzniká tenká rýha a na konci proti stonku ostrý výběžek. Uprostřed je pecka, obklopená červenou měkkou dužninou. Tu z více než 80 procent tvoří voda. Slupka zralého plodu je jedlá, má podle odrůdy červenou nebo tmavě rudou až téměř černou barvu. Nezralé plody mají slupku zelenou.   Stromy zimovzdorných višní jsou většinou nižší a rozvětvené, mají poměrně malé nároky na kvalitu půdy i podnebí. Ostatní druhy višní dorůstají do výšky až 10 metrů, koruna stromu má kuželovitý nebo kulovitý tvar. Listy jsou lesklé a mírně vejčité. Stromy jsou značně odolné, poškodit je nebo úrodu mohou jedině mrazy. Plodit začínají přibližně 5 let od vysazení. Odrůdy Višně se dělí do tří hlavních skupin - amarelky – tzv. třešňovišně - plody mají světlejší barvu, na koncích jsou mírně zploštělé a šťáva je bezbarvá, chuť nasládle kyselá. Jedná se o přímé křížence višní a třešní, sjednocující vlastnosti obou druhů. - kyselky – barva plodů je tmavě červená, má většinou tvar srdce a šťáva je velmi tmavá, chuť nakyslá - skleněnky – zimovzdorné - světle až tmavě červené plody mají měkkou dužninu a jsou velmi šťavnaté. Chuť je nakyslá až trpká, někdy příjemně kořenitá. Nejvýznamnější odrůdy višní Kökörošská sladkovišeň je velmi odolná odrůda z Maďarska. Plody mají vynikající příjemně sladkokyselou chuť, jsou velké a pevné, barva je sytě červená. Dužina se velmi snadno odděluje od pecky. Kelleriis – višeň kyselka - pochází z Dánska. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, jsou vynikající na výrobu šťáv a dobře se zavařují. Kordia jepůvodní česká odrůda, která vznikla jako náhodný semenáč. Plody jsou velké, tmavě fialové, příjemně kyselé, pevné a velmi aromatické. Morela pozdní byla vyšlechtěna v roce 1598 v zámeckých zahradách v Paříži ve Francii. Plody jsou středně velké, červenohnědé, dužina je velmi kyselá a šťáva silně barví. Sam mášťavnaté mírně nakyslé a nepraskající středně velké plody jsou tmavě červené a mají nevýrazné aroma. Královská mástředně velké pevnější plody mají červenou barvu a světlejší šťavnatou příjemně kořenitou dužinu. Star pochází z Kanady. Velké červenohnědé až tmavě fialové plody mají tmavou a pevnou dužinu s kořenitou chutí. Summit je višeň s velkými tmavočervenými plody, která má původ v Kanadě. Chutná příjemně sladkokysele a je i příjemně aromatická. Hedelfingenská višeň má původ v Německu. Slupka i dužina šťavnatých a silně aromatických chutných plodů je tmavě červená. Schneiderova jeněmecká odrůda s tmavočervenými plody a světlejší velmi pevnou dužinou, která je ale jen průměrně šťavnatá, mírně kyselá a lehce aromatická. Schauenburger jepůvodně švýcarská odrůda višně se středně velkými plody černohnědé barvy, které jsou sladce nakyslé, mírně aromatické a středně pevné Morellenfeuer jsouvišně z Dánska, které mají středně velké plody se silně barvící šťávou. Jsou jen mírně kyselé a jemně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody višní obsahují podobné hodnotné látky jako třešně, ale v nižší koncentraci. Višně obsahují jen poněkud víc železa a obsah kyseliny jablečné je také vyšší než u sladkých třešní. V plodech je přibližně 80 procent  vody, vitamíny A, B, C a E, ovocné cukry i minerální látky. Především v tmavších odrůdách višní je vyšší množství hořčíku, draslíku, jódu, fosforu, vápníku, zinku a křemíku a velmi mnoho železa. Nejvíce prospěšných látek pro lidské zdraví je v čerstvých plodech, a to především v plodech tmavé barvy.   Vzhledem k svému složení mají višně pozitivní vliv na lidský organismus. Pomáhají při čištění krve, jater a ledvin, podporují činnost trávicího ústrojí. Višně mají i mají antioxidační a preventivní účinky, zvyšují imunitu a obranyschopnost organismu proti různých infekčním onemocněním a zánětům. Vitamín C patří k nejdůležitějším vitamínům. Má významný vliv na imunitní systém, posiluje cévy, srdce a aktivuje krevní oběh, podílí se také na tvorbě krve i správném fungování metabolismu, velmi důležité jsou i antioxidační a protinádorové účinky. Podobně působí i ostatní vitamíny, které třešně obsahují. Je kombinace pro zdraví člověka téměř ideální a konzumace višní tedy velkým přínosem. Minerální látky draslík, hořčík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Železo, kterého je ve višních velké množství, je důležité pro tvorbu krve, jód pro správnou funkci štítné žlázy. Višně obsahují mnoho různých antioxidantů, které jsou obsaženy především v přírodním barvivu – čím tmavší plody, tím více těchto antioxidantů mají. Ochraňují a posilují srdce a cévy, ale i buňky lidského těla před rakovinovým bujením. Čistící a antioxidační účinky višní podporují činnost trávicího traktu a vylučování. Snižují se tak hladiny škodlivých látek v lidském těle, a proto konzumace višní například významně snižuje riziko onemocnění jater, ledvin nebo močového měchýře. Višně mají i mírně projímavé účinky a působí proti zácpě. Použití višní v gastronomii Višně jsou nejzdravější a nejchutnější čerstvé, ale nedoporučuje se jich najednou zkonzumovat větší množství, případně brzy po jejich konzumaci pít. Podobně jako ostatní peckovité ovoce višně při kontaktu s vodou velmi rychle kvasí, a to může způsobit značné zažívací problémy. V teplé kuchyni se používají především na ovocné koláče a různé dezerty, případně na zdobení dortů. Občas se méně kyselými odrůdami višní nahrazují třešně v známé bublanině. Velmi často se z višní připravuje omáčka, která svojí trpce nakyslou příchutí dokonale doplňuje například pečenou nebo grilovanou drůbež. Z plodů višní se vyrábí kompoty, džemy, marmelády a šťávy, ale také likéry a mošty. Višňové dřevo se vzhledem ke svým vlastnostem i vzhledu často využívá v nábytkářském průmyslu. Příprava višní před použitím Pokud višně sklízíme sami, trháme je vždy i se stopkou. Plody se vždy musí důkladně přebrat, nahnilé odstranit a ostatní opatrně oddělit od stopky. Před konzumací i případným dalším jiným zpracováním višně vždy dobře omyjeme pod studenou tekoucí vodou.. Pokud chceme použít višně oloupané, mohou se krátce spařit horkou vodou. Slupka pak jde stáhnout ostrým malým nožem. Spařením a odstraněním slupky ale plody přijdou o část svých zdraví prospěšných látek. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé višně z domácí české produkce jsou ve většině případů chutnější, než plody dovážené. Sběr višní je náročný, protože se sklízejí ručně a velmi rychle zrají. Višně se mají česat i se stopkou. Utržením stopky dochází k porušení plodu a ten se pak velmi rychle kazí. Pokud se višně sklízí bez stopky, využívají se pak většinou na další průmyslové a potravinářské zpracování nebo výrobu likérů, šťáv a moštů. . Kupujeme plody pevné a šťavnaté se zelenou stopkou. Kupovat přezrálé, otlačené nebo popraskané višně i za velmi nízkou cenu se vzhledem ke kvalitě plodů a velkému riziku jejich znehodnocení nevyplatí. Spotřeba, zrání, skladování Višně nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo zpracovat. Mohou se skladovat maximálně 2 až 3 dny v chladu a ve tmě, a to i se stopkou. Po utržení stopky se velmi rychle kazí. V chladničce višně neměly být blízko aromatických potravin, protože tzv. přebírají jiné vůně a pachy. Pro dlouhodobou konzervaci je možné višně kompotovat nebo zamrazit. Plody se zamrazují i peckou, po rozmražení jsou vhodné do koláčů. Pěstování višní Místo pro pěstování višní se musí vybírat skutečně velmi pečlivě, protože višně jsou velmi náchylné na mrazy a studené deště v době květu. Ideální místo je severní svah ve vyšší nadmořské výšce, půda by měla být propustná. Pokud je v blízkosti větší vodní plocha, snižuje se i nebezpečí poničení sadu pozdními mrazy. Zajímavosti Využití pecek višní Sušené pecky z višní látkovém sáčku absorbují teplo. V lidové medicíně se využívaly například při horečkách. Nahřáté se mohou také použít pro zahřátí při prochladnutí. Dřevo stromů višní Dřevo je poměrně tvrdé. Je to výborné palivo, používá se i v udírnách masa. Vyrábí se z něj také velmi kvalitní nábytek. Léčivé účinky Višně mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních a mnoha dalších látek velmi mnoho příznivých vlivů na lidské zdraví. Plody višní - podporují správné zažívání, jsou účinné proti zácpě - preventivně působí proti vzniku nádorových onemocnění - působí preventivně proti vzniku srdečních chorob - posilují imunitní systém a působí proti infekčním nemocem - posilují činnost srdce a krevního oběhu - mají velké protizánětlivé účinky - chrání buňky lidského těla před poškozením - mají močopudné účinky a odstraňují z těla přebytečnou vodu - jsou účinné při zánětech a otocích Višně můžou mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Stejně jako u většiny ostatního ovoce s peckami dochází i u višní při styku s vodou k jejich rychlému kvašení, které může způsobit velmi nepříjemné zažívací a žaludeční problémy. Proto by se při nebo krátce po konzumaci višní neměla pít voda ani jiné tekutiny.

JAHODA ZAHRADNÍ - latinsky Fragum, anglicky strawberry, francouzsky fraise neboněmecky Erdbeere - je plod, rostoucí na rostlině jahodník zahradní - lat. Fragaria x anananssa. Odborně je jahoda souplodí nažek na šťavnatém zdužnělém květním lůžku. Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod… Krásné, lahodné a voňavé pokušení… Jahody jsou v naší zeměpisné oblasti první zralé letní ovoce. Sezona čerstvých jahod není nijak dlouhá. Původ a historie Jahoda v podobě, jak ji známe dnes, byla vypěstována přibližně před 250 lety. Do té doby byly známé pouze lesní jahody, které jsou velmi aromatické, ale mají drobné plody. Jejich existence je ale prokazatelně datována podle archeologických nálezů až do mladší doby kamenné. První dochované zprávy o jahodách pocházejí ze starověkého Řecka, jahody se pěstovaly ale již ve starém Římě. Ve středověku byly jahody především v zahradách klášterů a na zámcích v Anglii, Belgii a ve Francii. Tehdy se obhospodařovaly velké plochy lesních jahod, vypěstovat větší plody se ale nedařilo. Jahody byly jen přesazované a více pěstitelsky udržované, měly ale poměrně malé, i když velmi aromatické plody. Velkoplodé odrůdy jahodníku se podařilo nalézt až v Americe podél břehů řeky Sv.Vavřince. Tam objevený Jahodník virginský měl podélné kuželovité, ale i kulaté zářivě červené plody. Tato jahoda se kolem roku 1725 dostala i do Evropy. Další druh velkoplodých jahod byl počátkem 17. století objeven ještě v Chile a dostal název Jahodník chilský. Oba tyto druhy jahod pak kolem roku 1750 zkřížil Antoino Duchesne, zahradník na dvoře francouzského krále Ludvíka XV a vypěstoval velkoplodou odrůdu Jahodník ananasový, která měla mnohem větší a chutnější plody a v podobě různých kultivarů se pěstuje dodnes. Současnost V současné době je poptávka po jahodách poměrně velká a stále se zvyšuje. Roční celosvětová produkce je více než 2 miliony tun a jahody se tak staly zajímavou obchodní komoditou. Většina jahod se pěstuje na obrovských plantážích po celém světě. Byly vyšlechtěny odrůdy pro teplé a studenější i studené teplotní oblasti. Nejvýznamnějším producentem jahod jsou USA, velké množství je i ze Španělska, Itálie, Polska, Japonska, Ruska a dokonce i z Koreje. K významným evropským exportérům patří ještě Francie a Německo. V naší zemi se o popularizaci a šlechtění jahod zasloužil koncem 19.století Rudolf Strimpel. V současnosti má velmi výrazné úspěchy Ing. Dagmar Hůlková, která vyšlechtila několik významných odrůd - např. Adriana, Dagmar, Lidka... Vzhled, chuť, vůně… Jahody je možné zjednodušeně popsat jako malé, kulaté a na jednom konci zašpičatělé červené plody s charakteristickou chutí a vůní, které jsou plné malých semínek s ořechovou chutí. Ve skutečnosti jsou skutečným ovocem právě tato semínka. Lahodná sladká šťáva je obsažena v červené dužnině. Jahodová chuť se skládá z více než 300 známých a dalšího neupřesněného množství zatím neznámých látek a podle všeho je velmi závislá i na způsobu pěstování a slunci. Je tedy tak složitá a dokonalá, že je v podstatě nemožné ji uměle vytvořit. Právě proto různé jahodové příchutě z laboratoří a ani jahody, pěstované ve sklenících, plnou klasickou jahodovou vůni nemají. Spotřebitelé žádají především velké plody, ale některé odrůdy s plody menšími jsou mnohem víc chutnější a aromatičtější. Odrůdy Z první velkoplodé odrůdy Jahodníku ananasového bylo postupně vyšlechtěno přibližně 1 000 druhů, a nové přibývají každý rok. Význam pro trh má ale jen několik málo odrůd. Například v Německu je 85 % pěstitelské plochy osázeno odrůdou Elsanta. Některé odrůdy se v současnosti pěstují i ve sklenících, aby jahody mohly být na trhu po celý rok. Skleníkové jahody ale nemají zdaleka takovou chuť a vůni, jako jahody pěstované na plantážích. V současnosti známe dva druhy jahod - lesní a zahradní. Jahoda lesní je malý plod o velikosti 0,5 až 1 centimetr s lahodnou chutí a výrazným aroma. Dodnes je najdeme v mnoha oblastech ve volné přírodě. Na trhu téměř nejsou, v malém množství je vyváží pouze Francie a Španělsko. Jahoda zahradní není náročná na pěstování. Plody jsou mnohem větší než u jahody lesní, obsahují i víc vody. Odrůdy se od sebe liší především velikostí, ale také i chutí a vůní. Podle období a množství sklizně se dále dělí na jednouplodící - Sklízí se jednou za rok, v případě dlouhého teplého léta výjimečně dvakrát. Kvetou na jaře a brzy rodí. Tyto odrůdy jsou určené především pro komerční pěstování, důležité je množství, velikost a trvanlivost. stáleplodící - Více sklizní za rok v období od května až do října. Odrůdy velmi zajímavé pro zahrádkáře, kteří požadují menší, ale trvalejší množství jahod především pro svoji potřebu.  měsíční - Plody jsou o málo větší než mají jahody lesní, sklízí se přibližně jednou za měsíc. Lze je pěstovat i v květináčích. Byly vyšlechtěny z jahod lesních. Nejznámější, nejoblíbenější a nejvíce celosvětově pěstované odrůdy Senga Sengana je velmi oblíbená a stará odrůda jahod z Německa. Má středně velké purpurově červené plody s pevnou červenou dužinou a charakteristickou jahodovou vůní. Honeoye pochází ze Skotska. Je to raná odrůda se středně velkými pevnými sytě tmavočervenými plody a poměrně hodně výraznou vůní, mírně nakyslé, ale příjemné chuti. Gariguette má původ ve Francii. Plody jsou nápadně podlouhlé, mají intenzivní červenou barvu. Jsou středně pevné, vyznačují se velmi dobrou chutí a intenzivním jahodovým aroma. Evita s velmi velkými atraktivními pevnými a trvanlivými plody s červenou barvou pochází z Belgie. Plody mají příjemnou jemně nakyslou chuť. Je dvakrát plodící a velmi výnosná. Elsantaje nejvýznamnější odrůda v Německu. Má světle červené pevné a trvanlivé plody, neutrální a mírně nakyslou chuť. Plně zralé jahody jsou ale příjemně sladké. Korona patří mezi velmi výnosné odrůdy. Pochází z Nizozemska. Velké středně červené a středně pevné plody jsou příjemně sladce nakyslé. Gorella je starší raná odrůda z Nizozemska. Plody jsou zářivě červené a středně pevné. Nejlepší chuť i vůni má jen v období plné zralosti. Elvira z Nizozemska je kultivar odrůdy Gorella. Velmi lesklé středně červené plody mají mnoho vitamínu C a sladce nakyslou chuť. Terina má středně velké, lesklé, červené, poměrně pevné plody s průměrnou chutí a velmi výrazným aroma. Pochází z Nizozemska. Bogotamá původ v Nizozemsku. Plody dozrávají poměrně pozdě. Jsou příjemně sladce nakyslé, oranžovočervené a pevné. Mara de Bois je stáleplodící odrůda z Francie s aromatickými intenzivně červenými plody, které jsou středně velké, měkčí, ale velmi chutné. Rujana ( Rügen )pochází z německého ostrova Rujana. Je to nepopínavá odrůda měsíční jahody s malými poměrně suchými plody. Přezrálé mají příchuť jahod lesních. Florikaje kříženec měsíčních a lesních odrůd. Plody jsou menší, měkké a sladké, chutí i vůní poměrně hodně připomínají lesní jahody. Zdraví a vitamíny Jahody jsou nejen chutné a voňavé, ale i zdravé. Obsahují pro lidský organismus mnoho důležitých vitamínů a kyselin, ale i minerálů a stopových prvků. Najdeme v nich vitamín A, B, C a E, z minerálních látek draslík, hořčík, fosfor, vápník, železo, fluor, kobalt a síru. Jahody mají i ve velkém množství lehce stravitelné měkké vlákniny a třísloviny, naopak málo přírodního cukru. Vitamín C je v jahodách obsažený množství, které je srovnatelné s citrusovými plody. Je to účinný antioxidant, který je navíc důležitý pro posílení imunity organismu. Jahody dále obsahují vitamíny skupiny A, kyselinu listovou a beta-karoten s významnými účinky na zrak, pleť a regeneraci sliznic. Důležitá je i kyselina ellagonová, kterou mimo jahod z ovoce obsahují jen třešně a hroznové víno. Tato vzácná kyselina podle prokázaných zjištění brání karcinogenům změnit zdravé buňky na nádorové. Vitamíny skupiny B a E se v jahodách nacházejí v menším množství. Prospěšným minerálem v jahodách je draslík, který podporuje odvodňování, detoxikaci organismu a upravuje krevní tlak. Mangan je prospěšný pro tvorbu krve, podporuje nervovou činnost a má i afrodiziakální účinky. Stejné účinky má i zinek. Velké množství červeného barviva v jahodách, které je tvořené polyfenoly, dělá z tohoto ovoce jeden z nejúčinnějších přírodních antioxidantů. V jahodách obsažené třísloviny na sebe při průchodu trávicím traktem vážou toxické látky, především pak těžké kovy, a odvádějí je ven z těla. Působí tak proti infekcím, některým virům a bakteriím. Vlákniny snižují hladinu cholesterolu v krvi i odstraňují z těla jedovaté a zdraví škodlivé látky. Tím zlepšují trávení, pomáhají při střevních onemocněních a čištění organismu. Díky vysokému obsahu vlákniny a nízkému obsahu cukru jsou jahody vhodným ovocem pro diabetiky. Organické kyseliny - jablečná, citronová, chiniová, šťavelová a salicylová - jahodám dodávají jejich charakteristickou chuť a vůni. Tyto kyseliny ale můžou u některých lidí po při konzumaci jahod způsobit alergické reakce. Pro většinu jsou ale jahody nejen vynikající pochoutka, ale i důležitý zdroj nejrůznějších vitamínů a dalších látek, které prospívají zdraví. Použití Jahody se nejvíce konzumují čerstvé. Ve studené kuchyni jsou vynikající v ovocných salátech, s jogurtem nebo tvarohem, se šlehačkou ale i se šampaňským. Používají se na přípravu krémů, pěn a želé. Vynikající je jahodový pudink, Chuťově zajímavé jsou i studené polévky, přelivy a omáčky. V teplé kuchyni se s jahodami setkáme například jako s náplní do ovocných knedlíků a taštiček nebo různých koláčů. Z jahod se vyrábí zmrzliny, dřeně, koktejly, kompoty, džemy, marmelády, šťávy, džusy a mošty , ale také likéry nebo sekty. Výjimečné aromatické vlastnosti jahod se využívají u velké řady výrobků. Jahodová příchuť a vůně je známá u žvýkaček, bonbónů, čokolády, sušenek… Jak a podle čeho vybírat Jahody jsou především letní ovoce. Hlavní sklizeň začíná v červnu, některé odrůdy plodí podruhé v červenci až srpnu. Existují i druhy jahod, které plodí poprvé už koncem května a pak ještě jednou v druhé polovině srpna. Jahody v těchto měsících pocházejí z plantáží a mají tak svoji typickou chuť i vůni. V obchodech je v současné době možné koupit jahody i mimo hlavní sezonu, ale jsou to jahody skleníkové, kterých chuť i vůně je nevýrazná. Jahody po sklizni nedozrávají a vydrží pouze několik málo dní. Proto je výhodnější jahody nakupovat v menším množství a častěji. Velmi rychle podléhají plísním a hnilobám, proto si je musíme při nákupu vždy dobře prohlédnout. Na povrchu by neměly být pomačkané nebo nějak jinak poškozené, protože právě na takových místech se téměř okamžitě začínají kazit. Plody by měly být pevné, červené a lesklé s typickou jahodovou vůní. Kalištní lístky by měly mít sytě zelenou barvu a neměly by být povadlé. Zelené nebo bledě červené jahody jsou nedozrálé, příliš tmavě červené a měkké jsou přezrálé. Ve velkých obchodech většinou koupíme jahody z dovozu. Na jaře je prvním hlavním vývozcem Španělsko, později se na trh dostávají jahody z Francie, Itálie, Belgie, Německa a Nizozemsko. Tyto jahody jsou vzhledově většinou vynikající, ale chuťově se nevyrovnají čerstvým jahodám z tuzemské produkce, protože jsou různě upravené, aby vydržely transport. Zcela nejlepší je si jahody nasbírat a zaplatit přímo na plantážích, případně je koupit přímo od pěstitelů, na trhu nebo v menších prodejnách s ovocem. Spotřeba, zrání, skladování Pokud se rozhodneme jahody sklízet sami, je to nejlepší v dopoledních hodinách, kdy jsou plody už suché, ale stále ještě chladné. Čerstvé jahody jsou určené pro rychlou spotřebu. Po sklizni nedozrávají a vydrží pouze 1 až 2, výjimečně i 3 dny. Pokud je chceme krátkodobě uskladnit, pak je uložíme do chladničky, nejlépe v uzavíratelné mělké nádobě a v jedné vrstvě. Jahody je možné pro pozdější potřebu uchovat mražené, nebo je zpracovat do kompotů, džemů a marmelád. V džemu a kompotu si jahody zachovávají téměř všechny živiny a účinné látky, ztrácejí jenom vitamín C, ale obsahují větší množství cukru. Zamražené čerstvé jahody si uchovávají i vitamín C a nemusíme přidávat žádný cukr. Zajímavosti Jahoda je také jedna z mála rostlin, které je možné pěstovat i v květináčích na balkoně nebo na terasea z kterých pak můžeme sklízet vlastní čerstvou úrodu. Do květinářů jsou vhodné drobnoplodé měsíční odrůdy Rujana nebo Alexandria. Pro větší plochy nebo závěsné květináče jsou ideální tzv. luční odrůdy, vzniklé šlechtěním lesních jahod, např. Florika nebo Viva Rosa. Zinek a mangan jsou velmi důležité minerály, ovlivňující sexuální výkonnost. Mají poměrně velký vliv na množství a sekreci mužského pohlavního hormonu testosteronu, který u mužů aktivuje spermie a ženám pomáhá rychleji se vzrušit a dosáhnout orgasmu. Kombinace jahod se šampaňským má afrodiziakální účinek i vzhledem k mnoha různým dalším látkám, které jahody a hroznové víno obsahují. Ve vlámštině jsou jahody označovány jako "Aardbein". Jahody mají díky svému složení schopnost bělit zuby a zesvětlovat pigmentové skvrny na pleti. Léčivé účinky Jahody nejsou jen vynikající pochoutkou, jsou důležité i pro lidské zdraví. - zmírňují horečku a jsou vhodné při nachlazení - podporují metabolismus a tvorbu krve - aktivují činnost mozku a posilují nervový systém - pomáhají při léčbě chorob srdce a krevního oběhu - jsou vhodné při léčbě močových a žlučových kamenů - odstraňují z těla škodlivé látky - mají protizánětlivé a protinádorové účinky - snižují riziko vzniku rakoviny - čistí střeva, pomáhají při průjmu i zácpě Jahody mohou mít nežádoucí účinky. U některých osob se mohou po konzumaci jahod objevit na jazyku a sliznici ústní dutiny malé puchýřky, případně slabá svědící vyrážka na pokožce. Tuto reakci způsobuje kombinace organických kyselin - jablečné, citronové, chiniové, šťavelové a salicylové - které jahodám dodávají jejich charakteristickou chuť a vůni. Konzumace jahod se nedoporučuje kojícím ženám, protože alergeny by mohly přejít do mateřského mléka. Malým dětem dáme nejprve jen malé množství jahod a sledujeme, zda se neobjeví nějaká alergická reakce.  

JEŘABINY – především Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica a Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia - patří do čeledi růžovitých – latinsky Rosaveae, a jsou rozšířené prakticky po celé Evropě.   Malé, ale velmi zdravé plody JEŘÁB PTAČÍ Jeřáb ptačí - latinsky Sorbus aucuparia, anglicky mountain ash nebo rowan tree, francouzsky sorbit des oiseleurs, německy Ebereshe - se nazývá také jeřáb obecný nebo jen jeřabina. Jeřáb ptačí chutná především ptákům a je velmi dekorativním stromem. Jeho plody jsou zdravé, ale pro člověka trpké. Hořkosti se ale dají zbavit. Původ a historie Jeřáb ptačí má původ v Evropě, kde se vyskytuje od starověku téměř všude až do dalekých severních oblastí. Příbuzné druhy rostly a stále rostou i v severních částech Asie a v Severní Americe. Současnost V současnosti jeřáb ptačí roste poměrně hojně na celém území Evropy a také v některých oblastech severní Asie a v Severní Americe. Stromy potřebují více světla, ale jinak nemají na své umístění žádné velké nároky – dobře snáší i chladné podmínky a nadmořské výšky i nad 2000 metrů. Vzhled, chuť, vůně… Plody jeřábu ptačího – bobule, tzv. malvice - mají zářivou oranžovočervenou barvu, jsou malé a tvrdší, značně trpké, rostou ve skupinkách. Dozrávají od poloviny srpna do konce září. Neměly by se konzumovat syrové, protože obsahují kyselinu Stromy rostou poměrně rychle do výšky maximálně 5 metrů. Jejich dřevo není kvalitní a stromy se také nedožívají vyššího stáří. Zdraví a vitamíny Plody jeřábu se sbírají od poloviny srpna do konce září. Nejdříve se suší ve stínu, pak se na plném slunci dosuší. Obsahují organické kyseliny -  především kyselinu parasorbinovou, sorbovou, jablečnou, vinnou a citronovou, v poměrně velkém množství vitamín C, třísloviny, pektyny, antokyany, silice, flavonoidy a hořčiny. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Květy se sbírají v květnu a obsahují všechny látky, jako jsou v plodech. Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Použití Plody jeřábu jsou vhodné především k přípravě sirupů, kompotů a vína, sušené mleté plody se používají k dochucování hovězích nebo zvěřinových pečení a omáček. Plody se ale nesmí konzumovat syrové, protože obsah kyseliny parasorbinové a kyanovodíku může způsobit lehké otravy. Toxické účinky ale mizí po tepelné nebo jiné úpravě. Plody se macerují, případně se pije odvar. Macerování by mělo trvat alespoň 6 hodin, denně se pak pijí 2 až 3 sklenice. Pokud se připravuje odvar, vaří se plody 2 minuty a pak se 10 minut louhují. Z plodů se také vyrábí velmi zdravý sirup – čerstvé jeřabiny se odstavní, šťáva se smíchá v poměru 1:1 s cukrem a pak vaří, dokud nezhoustne. Konzumují se 3 až 4 lžičky denně. Květy jeřábu se používají je koupelím při některých typech ekzémů, osvědčily se například u mírného atopického ekzému. Využívají se i při nedostatku ženských hormonů. Spotřeba, zrání, skladování Plody jeřábu dozrávají od poloviny srpna do konce září. Sušené vydrží poměrně dlouho je z nich pak možné průběžně připravovat odvary, případně mleté koření. Čerstvé plody se mohou kompotovat, nebo se z nich připravují likéry. Léčivé účinky Jeřáb má vzhledem k  obsahu a kombinaci všech v plodech i květech obsažených látek příznivé vlivy na lidské zdraví – musí být ale sušený nebo tepelně upravený. Plody jeřábu v podobě sirupů nebo odvarů - pomáhají regulovat činnost trávicího ústrojí - jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích - mají projímavé a močopudné účinky - zvyšují vylučování žluče - působí antirevmaticky - rozmělňují menší močové kameny a písek Jeřabiny působí projímavě a močopudně, zvyšují vylučování žluče a užívají se i jako antirevmatický prostředek, dále k rozmělňování močového písku a menších kamenů. Regulují také činnost zažívacího ústrojí, jsou účinné při zánětech horních cest dýchacích. Jeřabiny jsou vhodné i pro diabetiky. Diabetické sladidlo Sorbit, které je náhražkou řepného cukru, se extrahuje z plodů jeřábu. Konzumace čerstvých plodů jeřábu může mít i nežádoucí účinky v podobě lehké otravy, která se projevuje nevolností, bolestmi hlavy a dávením. Tuto otravu vyvolává v plodech obsažená kyselina parasorbinová a pravděpodobně i kyanovodík. Vařím nebo sušením se ale tyto toxické účinky odstraňují. Odrůdy Jeřáb sladkoplodý Jeřáb ptačí sladkoplodý je v roce 1820 na Moravě vyšlechtěná odrůda. Plody mají mnohem lahodnější chuť než plody jeřábu obecného. Od jeřábu ptačího se jeřáb sladkoplodý velmi snadno odliší především podle listů - listy původního jeřábu mají kolem krajů po celém obvodu jemné zoubky - listy jeřábu sladkoplodého mají zoubky jen na horní polovině listů  Plody jeřábu sladkoplodého obsahují velké množství vitamínu C, karoteny, přírodní cukry, organické kyseliny, pektiny a velmi cenný rutin. Léčivé účinky plodů i listůse využívají při léčbě močových cest a ledvin, samotné plody snižují hladinu cholesterolu v krvi. Sklizeň Plody se sklízí v době zrání od poloviny srpna do konce září, ale co nejpozději. Měly by být měkké, protože teprve v té chvíli jsou sladké a vyzrálé, mají také maximum hodnotných látek. Využití Možnosti využití plodů jeřábu sladkoplodého v domácnosti je poměrně mnoho. - Vynikající jsou chutné kompoty, které mohou nahradit kompoty brusinkové - Plody se mohou zavařovat v kombinaci s hruškami nebo jablky, kompoty mají zvláštní nenapodobitelnou příchuť. - Z jeřábu sladkoplodého se připravují i chutné marmelády a džemy - Velmi oblíbená je pálenka nazývaná Jeřabinka.  Všechny vitamíny je bez ztrát možné získat konzumací rozmačkaných jeřabin, smíchaných s medem nebo i jogurtem, který výraznou až ostrou chuť jeřabin zmírní a zjemní. Jeřáb oskeruše Jeřáb oskeruše, latinsky Sorbus domestica, anglicky service tree, francouzsky cormier nebo sorbier, německy Speierling se nazývá také pouze oskoruše nebo nářečně na Moravě oskoruša. Jeřáb oskeruše je listnatý opadavý strom s atraktivně vypadajícími plody s nakysle trpkou příchutí. Oskeruše patří mezi zánikem ohrožené druhy dřevin. Původ a historie První zmínky o oskeruši pochází ze starověkého Řecka, některé druhy jsou ale původem z teplejších oblastí Rakouska, Slovenska, jižní Moravy a Slovácka. Ve středověku se oskeruše vysazovala poměrně často, v současné době se na ni v podstatě zapomnělo. V Českém středohoří oskeruše roste už od dob středověku, kdy se sem dostala s vinnou révou. Podle některých poznatků ji do Evropy mohli ale přivézt už staří Římané, kteří keře vysazovali jako hraniční kameny na dobytých územích.  Současnost Oskeruše se v současnosti vyskytuje především v jižní Evropě na Balkáně, v Itálii, v jižní části Španělska a Francie a také ve středním Německu. Roste i v některých oblastech Afriky a v Turecku. V České republice se nejvíce v Českém středohoří a na jihovýchodní Moravě. Původ oskeruší u nás není zcela objasněný, s největší pravděpodobností se jedná o původní staré výsadby. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin, v České republice je přibližně 800 vzrostlých stromů. V poslední době se vysazují nové stromky, ale 10 až 20 let, kdy začínají plodit, se jich dožije asi 10 procent. U nás ani v celé Evropě v podstatě není žádný souvislý porost, vždy se jedná jen o malou skupinu stromů. Oskeruše nejčastěji roste ve výškách 150 až 500 metrů nad mořem. Objevuje se i jako samostatný strom ve volné krajině a v takových případech je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. Roste také v dubových a bukových lesích, kde výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Oskeruše je teplomilná, ale vzrostlé stromy vydrží i mrazy až mínus 30°° Celsia. Je také velmi odolná proti různým exhalacím a smogu.  Vzhled, chuť, vůně… Plody oskeruše jsou tzv. malvice. Jejich tvar je různý – jsou kulovité, hruškovité i vejčité. Barva plodů je žlutozelená až hnědozelená, na sluneční straně oranžová až červená. Plod váží 5 až 15 gramů, má průměr od 2,5 do 3 centimetrů. V jižní Evropě plody bývají větší, často mají průměr až 5 centimetrů a váhu 25 gramů a více. Plody jsou sladké, šťavnaté a značně aromatické, pro konzumaci se nechávají uležet, dokud nezhnědnou. Doba zrání plodů je od září do října, zralé plody velmi často samovolně opadávají. Stromy se v našich klimatických podmínkách mohou dožít 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. Začínají plodit až za 10, někdy i 20 let. Množství plodů je různé, u vzrostlých stromů bývá 300 až 1200 kilogramů. Samostatně rostoucí stromy mají plodů podstatně více, než stromy, které rostou v lesích. Úroda ale nemusí být každý rok. Pokud oskeruše roste jako samostatný strom ve volné krajině, je vysoká 10 až 15 metrů a šířka koruny je až 20 metrů. V dubových a bukových lesích její výška dosahuje úrovně ostatních stromů, ale koruna menší. Větve rostou vodorovně nebo mírně směrem vzhůru. Listy jsou střídavé, mají délku 13 až 25 centimetrů a skládají se z 13 až 21 menších lístků tvaru oválu nebo elipsy s délkou 3 až 6 centimetrů a šířkou 1 až 2 centimetry. Odrůdy oskeruše Odrůdy se rozlišují především podle tvaru plodů. Hruškovitá oskeruše má matně červené plody hruškovitého tvaru s výraznými světlými tečkami. Rostou ve skupenství 5 až 10 plodů. Jablkovitá oskeruše je velmi dekorativní. Plody mají tvar malých jablíček, váží 10 až 20 gramů. Jsou lesklé, červenožluté a rostou v různě velkých skupinách. Zdraví a vitamíny Plody oskeruše obsahují především přírodní cukry, bílkoviny, vitamín C, organické kyseliny a minerály. Jsou velmi bohaté na pektin a tříslovinu – tanin. Vzhledem k svému složení a vysokému obsahu tříslovin mají léčivé účinky hlavně při střevních potížích – sušené se používají jako statikum, čerstvé jako projímadlo. Jsou účinné i při léčbě revmatických onemocnění a horečce. Oskeruše smíchaná s medem a bylinkami je vynikající při léčbě nachlazení. Použití Plody se po uležení mohou bez dalších úprav konzumovat. Dají se z nich připravovat kompoty, džemy a marmelády – velmi chutná je v kombinaci s jablky, hruškami nebo kdoulemi. Velmi často se suší a mletá sušená oskeruše se pak využívá jako koření – má chuť podobnou skořici. Oskeruše se využívá také pro konzervaci jablečných moštů a různých dalších ovocných šťáv. Vyrábí se z ní velmi kvalitní pálenka – oskerušovice. Dřevo oskeruše je v poslední době velmi vzácné. Je poměrně těžké, velmi pevné a dekorativní. Používá se v truhlářské a řezbářské výrobě i na hudební nástroje. Využívá se na tzv. intarzie – ozdobné vykládání nábytku. Spotřeba, zrání, skladování Oskeruše dozrávají v září, nedají se ale ihned konzumovat. Musí se nechat odležet do doby, než zhnědnou. Odležení by mělo probíhat na suchém místě. Oskeruše se nedají dlouhodobě uskladnit a je tedy nutné z nich připravit kompoty, džemy, marmelády nebo šťávy. Léčivé účinky Oskeruše mají vzhledem k  obsahu a kombinaci vitamínů, přírodních cukrů, kyselin, minerálních látek, pektinu a tříslovin příznivé vlivy na lidské zdraví. Plody oskeruše - podporují správné zažívání, sušené jsou účinné při průjmech, čerstvé při zácpě - pomáhají při léčbě revmatických onemocnění - snižují vysoké teploty - s medem a bylinkami jsou velmi účinné při nachlazení  Oskeruše může mít i nežádoucí účinky v podobě silného průjmu v případě konzumace většího množství plodů. To samozřejmě neplatí v případě potřeby při zácpě. Největší stromy oskeruše Na našem území roste několik stromů, které patří k největším v Evropě a jsou chráněné. Adamcova oskeruše je největší a nejstarší v celé Evropě. Roste na jižní Moravě 3 kilometry od obce Strážnice pod kopcem Žerotín. Obvod kmene je 462 centimetrů, koruna má výšku 11 a průměr 18 metrů, stáří se odhaduje na 400 let. Jenčická oskeruše je největší v Čechách. Roste u obce Jenčice, obvod kmene je 390 centimetrů a ratolesti oskeruše má obec i na svém znaku a vlajce. Karlova oskeruše má obvod kmene 337 centimetrů, stáří se odhaduje na 300 let a roste u obce Strážnice. Špidurova oskeruše roste u Tvarožné Lhoty už pravděpodobně nejméně 300 let a má obvod kmene 370 centimetrů. Polichenská oskeruše u obce Polichno má obvod kmene 328 centimetrů a je stará přibližně 275 let. Nejedlíkova oskeruše s obvodem kmene 290 centimetrů je stará přibližně 250 roků a roste u obce Kněždub.  

RAJČENKA - latinsky Cyphomandra betacea, anglickytree tomato nebo tamarillo, francouzsky i italsky tamarillo,německy Baumtomate - je velmi zdravé ovoce, které svým tvarem i chutí připomíná rajče a může se vypěstovat i v domácím prostředí. Netradiční chutné ovoce Rajčenka – stromové rajče nebo také francouzské rajče – je ovoce s šťavnatými a příjemně nakyslými plody, které je možné úspěšně pěstovat i v bytě. Český název rajčenka dostala vzhledem k své chuti, která je podobná chuti rajčat. Původ a historie Rajčenka pochází z Brazílie a peruánských And, kde ho pěstovali pod legendární horou Machu Picchu již Inkové. Později se rozšířila do Kolumbie a dosud neznámými cestami i do Keni, Indie, Jižní Afriky a také na Nový Zéland, kde dostala název tree tomato – stromové rajče. Současnost V současné době se rajčenka nejvíce pěstuje v horských částech tropických a subtropických oblastí. Velké plantáže jsou v Africe, Austrálii, na Novém Zélandu a v Kalifornii. Některé odrůdy se v průběhu 19. století začaly pěstovat i jako pokojové rostliny a v okrasných zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Plody – bobule – jsou poměrně velké, často dorůstají až do váhy 100 až 200 gramů a velikosti 5 i více centimetrů. Mají vejčitý nebo kulatý tvar, připomínající rajče. Slupka plodu je poměrně tuhá a pevná, hladká a lesklá, její barva je podle odrůdy tmavě oranžová nebo purpurová, velmi často i tmavě pruhovaná. Dužina je výrazně aromatická, měkká a šťavnatá, barva dužiny je podle odrůdy červená nebo žlutá. Přibližně třetinu vnitřní části rajčenky tvoří tmavá semena. Chuť je podobná rajčatům, u některých odrůd se podobá chuti marakuji s rajčetem nebo rajčatům smíchaným s jablky. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Rostlina plodí po celý rok a z jednoho keře je možné sklidit až 100 plodů. V oblastech svého původu je rajčenka stálezelený 3 až 4 metry vysoký keř, v našich klimatických podmínkách dorůstá do výšky maximálně 2 metry. Roste velmi rychle, je poměrně nenáročná a proto se často vysazuje v okrasných zahradách. Listy jsou 15 až 20 centimetrů dlouhé, oválné, mírně plstnaté a zřetelně žilkované. Květy se začínají tvořit v průběhu května a mají narůžovělou nebo bledě fialovou barvu, mají karamelovou vůni. Druhy a odrůdy Rajčenky se od sebe odlišují především v barvě plodů a dužiny, částečně také chutí. Plody jsou většinou tmavě purpurové nebo oranžové, ale mohou mít i červenou, žlutou nebo zelenou barvu. Dužina je červená nebo žlutá. Chuť odrůd připomíná nejvíce rajče smíchané s marakujou nebo rajče s jablkem. Rajčenku je poměrně snadné vypěstovat ze semínek a tak se na trhu objevují nové kultivary a typy, které se nazývají odrůdy, ale oficiálními odrůdami uznány nejsou. Nejčastěji pěstované odrůdy Amberlea Gold má plody střední velikosti se žlutou slupkou, které ale mají na rozdíl od jiných odrůd nevýraznou chuť Bold Gold je odrůda s poměrně velkými žlutými plody s nevýraznou chutí Goldmine má velmi sladké plody střední velikosti žluté barvy s červeným žilkováním Oratia Red patří mezi odrůdy s většími plody, které jsou tmavě červené a mírně sladké Red Beau má tmavě červené oválné plody s velmi chutnou dužninou Red Delight je odrůda s velkými kulatými červenými a poměrně chutnými plody Tzv. oficiální odrůdy Tomatillo Cisineros – má plody až dvojnásobně větší než ostatní odrůdy. Plody mají zelenožlutou barvu a velký obsah vitamínu C a B. Vegetační doba je krátká a trvá 75 dní. Tomatillo - Mochyně dužnoplodá - Physalis philadelphica – pochází z Mexika. Rostlina má mnoho kulatých plodů velkých přibližně 5 centimetrů, které jsou zelené nebo jemně fialové. Plody se často používají místo lilku a jsou vhodné pro přípravu ratatouille. Tomatillo - Physalis ixocarpa – je šlechtěná původní odrůda z Mexika. Rostliny jsou poměrně nenáročné a mohou se pěstovat i v domácím prostředí jako okrasné. Zdraví a vitamíny Rajčenka se skládá z více než 90 % z vody, přibližně 5% sacharidů a 2,5 % bílkovin. Obsahuje značné množství vlákniny a minimální množství tuku. Má poměrně velký obsah vitamínu C, B, E a provitamínu A. Z minerálních látek obsahuje nejvíce železa, fosforu, hořčíku, draslíku a křemíku. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek ovlivňuje rajčenka pozitivně především obranyschopnost a imunitu organismu. Posiluje činnost srdce a krevního systému, má pozitivní vliv i na nervovou soustavu. Plody jsou významným zdrojem antioxidantů, pomáhají snižovat množství škodlivin v těle a snižují dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin na trávicí ústrojí. Konzumace nezralých plodů může způsobit žaludeční problémy i lehčí otravu organismu. Využití rajčenky v kuchyni Zralé plody rajčenky se konzumují jako ovoce především čerstvé, mohou se ale i různým způsobem upravovat. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody všech odrůd mají hořkou slupku, která se nekonzumuje a je ji potřeba před zpracováním odstranit. Pokud konzumujeme čerstvé plody, je nejlepší je rozříznout, dochutit ideálně hnědým cukrem a jíst lžičkou. Syrové oloupané plody je možné rozmixovat do džusu nebo na koktejl. Plátky nebo kousky syrové rajčenky bez slupky se přidávají do ovocných salátů nebo k zmrzlině se šlehačkou. V teplé kuchyni se používají podobně jako rajčata, mohou se péct i dusit. Jsou vhodné na vaření nakyslých omáček k masu, připravuje se z nich také slazená marmeláda. Rajčenka se může nakládat stejně jako dýně. Příprava rajčenky před konzumací a použitím v kuchyni Plody mají velmi hořkou slupku, která se nekonzumuje a případně i zcela odstraňuje. Rajčenky se velmi dobře oloupou, pokud se nechají 3 minuty spařit v horké vodě. Kyselost se dá částečně odstranit tak, že se oloupané plody rozpůlí nebo rozčtvrtí, pocukrují ze všech stran a nechají přes noc odležet v chladničce. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody jsou velmi měkké a choulostivé na omačkání. Kupujeme tedy pouze plody, které nejsou povrchově nijak poškozené a mají stejnoměrné zabarvení. Spotřeba a skladování Zralé plody rajčenky vydrží v chladničce maximálně 2 týdny. Rajčenky se mohou zamrazit. Pěstování V klimatických podmínkách střední Evropy je rajčenky možné pěstovat ve vnitřních prostorách jako pokojové nebo přenosné rostliny, v zimních zahradách a ve sklenících. Rajčenky nesnáší mráz, nejvhodnější jsou trvalé teploty od 20 do 30° Celsia. Potřebují výživný lehký substrát, který musí být stále vlhký. Vysušení půdy nebo přemokření se projevuje negativně na růstu. Půdu je vhodné každých 14 dní přihnojovat. Rostliny se poměrně snadno rozmnožují semeny, ale i odnožemi nebo řízkováním. Kvetou a plodí většinou až v druhém roce . Rajčenka velmi rychle roste, v době květu se musí opylovat štětečkem nebo je nutné umožnit přístup hmyzu. Přezimovat by rostliny měly při teplotě přibližně 10° Celsia, v tomto období se také výrazně omezuje zalévání. Rostlina by měla mít dostatek světla, aby neopadávaly listy. Na jaře se přesazuje a dlouhé, nevzhledné výrůstky, které přes zimu narostly, se odstřihnou. Rostliny se pěstují ve větších nádobách a každý rok se přesazují do nové zeminy. V druhém roce, kdy rostlina začíná plodit, odstraňujeme malé plody, které by neuzrály a ponecháme jen plody větší. Zajímavosti Rajčenka se pěstuje spíš jako okrasná rostlina, než pro plody. Vzhledem k rychlému růstu i ve vnitřních prostorách a dekorativnímu vzhledu je rajčenka vhodná rostlina do bytů a zimních zahrad. Léčivé účinky Rajčenka má pro lidské zdraví mnoho pozitivních účinků. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek především - posiluje obranyschopnost organismu a imunitní systém - pomáhá snižovat množství škodlivin v těle - kladně ovlivňuje činnost srdce a krevního systému - pozitivně působí na nervovou soustavu Snižuje dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin Konzumace zralých plodů rajčenky nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Nezralé plody mohou způsobit žaludeční problémy, případně i lehčí otravu.

HROZNOVÉ VÍNO jsou plody rostliny Réva vinná - latinsky Vitis viniofera, anglicky table frape, francouzsky raisin de table nebo německy Weintraube. Konzumuje se především čerstvé, většina produkce se ale využívá na výrobu nápojů.  Chutné a zdravé jako plod i nápoj… Hroznové víno je po pomerančích druhé nejvíce šlechtěné ovoce na celém světě. Většina sklizně se používá pro výrobu alkoholických i nealkoholických nápojů, i když konzumace v syrovém stavu je pro lidský organismus mnohem prospěšnější. Původ a historie Vinná réva je jednou z nejstarších rostlin pěstovaných člověkem. Původní formy plané vinné révy byly na zemi již před 130 miliony let na území Grónska. V době ledové se postupně přesouvaly do oblastí kolem Středozemního moře a před přibližně 7 000 roky se objevily i v oblastech na sever od Alp. Za nejpravděpodobnější místo prvního výskytu se považuje střední Asie a Zakavkazsko. Vinná réva byla poprvé kultivována před 5 000 lety ve starověkém Egyptě a už tehdy se z ní vyrábělo víno. V pěstování révy pokračovali v Římě a Řecku, a tehdy již také znali i její zdravotní účinky. Z Římské říše se vinná réva dostala do Francie, Španělska a Německa, ale také na území Velké Moravy a do Čech, a dokonce i do Iránu a severní Afriky. Hroznové víno patří k po mnoho tisíc let základům kultury národů, které žijí v oblastech kolem Středozemního moře. V teplých přímořských podmínkách se této rostlině velmi daří. Nejstarší dochovaný keř vinné révy je tzv. Stara trta v slovinském Mariboru na nábřeží řeky Dravy. Jeho stáří se odhaduje na 440 let. Roste na jižní straně domu, kmen s průměrem 25 centimetrů se ve výšce 2 metrů rozděluje na samostatné větve o délce 15 metrů. Jedná se o původní červenou odrůdu, která je velmi plodná a také odolná proti různým nemocem a škůdcům. V roce 2004 byla tato réva na základě různých odborných analýz a historických pramenů oficielně zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejstarší dochovaná na světě. Současnost V současné době se kulturní odrůdy vinné révy pěstují ve všech oblastech mírného pásma, ale i v subtropických krajích. V Evropě pochází její největší množství z Itálie, Španělska, Francie, Portugalska, Německa a balkánských zemí. Většina odrůd se ale využívá pro potřeby vinařského průmyslu, odrůdy pro přímou konzumaci tvoří jen malou část. Významnými pěstiteli jsou i Chile a Jihoafrická republika. V České republice jsou dvě základní vinohradské oblasti - moravská a česká. Morava je tradiční vinařské území, ale vzhledem k podnebí a velikosti vinic nemá zdejší produkce vína v evropském ani světovém měřítku žádný velký význam. V minulosti se hrozny ze střední Evropy považovaly především za malé, ale nové šlechtěné odrůdy se již vzhledem i chutí vyrovnají zahraničním.  V produkci je celosvětově vinná réva po citrusových plodech na druhém místě a až za ní jsou banány a jablka. Roční úroda na světě je přibližně 60 milionů tun hroznů, ale jen 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Na výrobu nejrůznějších druhů vín, sektů a moštů se využije 85 %, zbývajících 5 % se suší a prodává jako rozinky. Vzhled, chuť, vůně… Plody vinné révy jsou bobule kulovitého, vejčitého nebo zaobleně válcovitého tvaru o průměru 0,4 až1,5 cm a délce až 2,5 cm. Mají mnoho různých barevných odstínů. Nejčastěji je zjednodušeně rozdělujeme na bílé, modré a červené, ale to neodpovídá skutečnosti, protože jsou v barevném spektru od zelené, zelenožluté až po červenou a tmavě fialovou. Plody obsahují velké množství vody a cukrů. Víno pěstované v chladnějších oblastech má cukrů méně, plody ze suchých a teplých oblastí jsou mnohem sladší. Vůně bývá různá podle odrůdy a také místa pěstování. Aroma je podstatné především u odrůd, které se využívají k výrobě nápojů, u odrůd pro přímou konzumaci už tak důležité není. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Réva vinná je popínavá dřevitá liána, která se pne po oporách, ke kterým se přichycuje pomocí úponků. Šlechtěné odrůdy už ale mají i podobu stromků. Kulturní odrůdy na vinicích můžou dorůst až do výšky 4 metrů a mít průměr kmene i 50 centimetrů. Barva kmene je světlehnědá a loupe se v dlouhých pruzích. Letorosty jsou žlutohnědé až červenohnědé. Kořeny dosahují značné délky - někdy až 10 metrů - a to dokonce i na skalnatém podloží. Divoké odrůdy révy vinné můžou ve vlhkém prostředí dosáhnout výšky až 30 metrů a mít průměr kmene 1,5 metru. Jejich plody jsou menší a také méně chutné. Odrůdy  Původní volně rostoucí réva lesní má velkou rozmanitost plodů v chuti, barvě i velikosti. Z ní pak vznikly další odrůdy révy vinné, a to jak samovolným křížením, tak šlechtěním. Kulturní šlechtěné odrůdy se pěstují na vinicích. Jsou světlomilné a vyžadují teplé, dobře propustné půdy, které jsou bohaté na živiny. Divoké formy rostou ve vlhkých lesích převážně lužního typu, v křovinách a na březích vodních toků. Odrůdy je možné třídit podle mnoha různých kritérií, nejsprávnější je třídění podle místa vzniku a použití, laicky nejčastější pak podle barvy na bílé, červené a modré. Odrůdy vína podle použití Moštové odrůdy mají menší bobule, vysoký obsah aromatických látek a jsou poměrně hodně odolné proti houbovým chorobám a cizopasníkům. Využívají se především k výrobě moštů a vín. Moštové odrůdy se dále dělí na odrůdy pro výrobu bílých vín - bílé a červené plody, a odrůdy k výrobě červených vín - modré plody. Stolní odrůdy mají velké hrozny a sladké bobule s pevnou dužninou, které nejsou nějak výrazněji aromatické. Jsou určeny pro přímou konzumaci, k výrobě vína se nehodí a také téměř nepoužívají. Podnožové odrůdy se používají jako podnože pro sazenice běžných odrůd vinné révy a tím se zajišťuje větší odolnost proti cizopasníkům, především révokazu. U podnožových odrůd se tedy dbá hlavně na tuto odolnost a přizpůsobení konkrétním půdním podmínkám a vhodným předpokladům pro štěpování. Kvalita a vlastnosti hroznů a jejich bobulí nejsou důležité, často se na nich hrozny ani netvoří. Významné odrůdy pěstované v Evropě Aron je odrůda hroznového vína s velkými, oválnými a žlutými bobulemi. Nevýrazná, částečně kyselá příchuť. Jemná a chlupatá slupka ukrývá množství pecek a dužinu. Odolná z hlediska pěstování. Hrozny jsou sklízeny nejčastěji v období září. Vzhledem k náchylnostem na různé nákazy je ideální pěstování ve skleníku. Regina dei Vigneti je „královská“ odrůda evropských i světových vinohradů, vyšlechtěná v Maďarsku. Má velké hrozny s velkými křupavými žlutozelenými sladkými plody a decentní muškátové aroma. Regina ( Watham cross ) se pěstuje od roku 1833 a v Evropě je to druhá nejdůležitější odrůda. Má velké žlutozelené a velmi křupavé plody s velmi jemnou chutí a vůní. Paparella je světle zelená odrůda z Itálie pro přímou konzumaci. Oválné křupavé a opevní plody mají příjemně sladkou chuť a rostou ve velkých hroznech. Italia - Ideál pochází z Itálie a je to také hlavní italská odrůda s velmi pevnými zelenými mírně sladkými a jen nepatrně aromatickými plody, určenými pro přímou konzumaci. Ester - Ezster odrůda s modrými velmi křupavými a chutnými bobulemi, pocházející z Maďarska. Vyznačuje se také velmi velkými hrozny. Nero je další odrůda s modrými bobulemi, vyšlechtěná v Maďarsku. Středně velké plody mají velmi osvěžující chuť a jsou v hroznu pevně semknuté. Muscat bleu má původ ve Švýcarsku. Je to modrá velmi odolná odrůda se středně velkými plody a výraznou intenzivní chutí. Romulus je velmi odolná odrůda z Řecka s malými zelenými plody bez jader a s příjemnou sladkou chutí. Významné celosvětově pěstované odrůdy Thompson Seedless ( Sultania ) je celosvětově nejdůležitější odrůda hroznového vína pro přímou konzumaci a výrobu hrozinek. Plody mají zlatožlutou barvu, tenkou slupku a jsou velmi sladké. Almeria ( Ohanes, Uva Blanca ) je nejpozději zrající celosvětově rozšířená odrůda pro přímou konzumaci. Plody jsou zelené a pevné, mají neutrální chuť. Cardinal pochází z Kalifornie, kde se pěstuje od roku 1939. Modrofialové středně velké plody mají dobrou chuť pouze když jsou plně zralé. Flame Seedless je nejnovější vyšlechtěná odrůda pro přímou konzumaci z Kalifornie. Středně velké zářivě červenofialové plody s neutrální chutí jsou křupavé a pevné.. Barlinka má původ v Jihoafrické republice. Plody mají modrou barvu, jsou velké a pevné, jemně osvěžující chuť mají jen v plné zralosti. Red Giant patří do skupiny odrůd pro přímou konzumaci a je nejvíce rozšířená v Argentině. Má velké plody s červenofialovou barvou a vynikající chutí. Významné odrůdy pěstované na Moravě a v Čechách Odrůdy pro přímou konzumaci Arkadia Diamant Chrupka bílá Chrupka červená Julski bisser Olšava Pola Palonia kincse Odrůdy pro výrobu vín a moštů Aurelius Chardonnay Irsai Oliver Muškát Othonel Müller Thurgau Neuburské Pálava Rulandské bílé Rulandské šedé Ryzlink rýnský Ryzlink vlašský Sauvignon Sylvánské zelené Tramín červený Veltlínské zelené Veltlínské červené rané Zdraví a vitamíny Plody hroznové vína obsahují přibližně 80 % vody, ale především v nich najdeme mnoho pro lidský organismus významných látek a vitamínů. Jsou to hlavně sacharidy - glukóza a fruktóza, provitamin A, vitamíny B1, B2, B3 a B6, vitamín C a E. Je zde i draslík, železo, vápník, hořčík, fosfor a měď, proteiny a kyselina askorbová a ellagonová, která má ve srovnání s jinými fenolovými kyselinami až čtyřnásobně vyšší protirakovinný účinek. Významný je i velký podíl rozpustné vlákniny pektin a flavonoidy, které jsou silnými antioxidanty. Další antioxidanty, bránícími vzniku a rozvoji ischemické srdeční choroby jsou rostlinná barviva antokyaniny, které obsahují slupky bílého a především modrého vína. V nich je i rosveratrol, který má prokazatelné protirakovinné účinky. V hroznovém víně jsou důležité dva druhy živin, kterých obsahuje poměrně hodně - sacharidy a vitamíny skupiny B. Proteiny, tuky, minerály a všechny ostatní látky jsou zde zastoupeny v menším množství. Vitanímu B6 mají více než hroznové víno jen avokádo, banán a mango, i ostatních vitamínů skupiny B je ve víně více než u třetiny všeho ostatního ovoce. Hroznové víno dodává lidským buňkám energii v podobě jednoduchých přírodních cukrů, které mají příznivý vliv na činnost srdce. Flavonoidy pak mají pozitivní účinek na cirkulaci krve, zabraňují ukládání cholesterolu a rozšiřují cévy. Vlákniny a další látky obsažené v hroznovém víně pomáhají při zácpě a aktivují činnost trávicích orgánů, především střev, kde udržují i rovnováhu střevní flóry. Významný je i detoxikační účinek pro játra, kdy víno aktivuje zvýšenou produkci žluče. Hroznové víno má i močopudné účinky a napomáhá vyplavování škodlivých látek z organismu. Konzumace se doporučuje při zánětech ledvin a močových cest, je také prospěšná pro osoby, které trpí nemocemi jako je dna nebo obezita a které konzumují nadměrné množství masných výrobků. Hroznové víno obsahuje i poměrně velké množství železa, ve 100 gramech rozinek ho je dokonce 2,6 miligramu, a je tedy vhodné v případech tzv. chudokrevnosti. Rozinky dodávají lidskému tělu mimo železa i značné množství draslíku a rostlinné vlákniny, vitamíny skupiny B se v nich vyskytují ve vyšší koncentraci než u čerstvých plodů. Konzumace čerstvých plodů, kompotů, hroznové šťávy, džusů i červeného nebo bílého vína je lidskému zdraví velmi prospěšná. Nejvíce vitamínů a pro organismus důležitých látek se ale získá především přímou konzumací plodů, která je mnohem zdravější a nemá žádné vedlejší účinky. Použití vína v gastronomii Převážná část celosvětové produkce hroznového vína - 85 procent - se využije k výrobě vín a moštů. Ze zbylé části se 5 % usuší a prodává jako rozinky a 10 % je určeno pro přímou konzumaci. Plody jsou vhodné především ke konzumaci v syrovém stavu. Pro přímou konzumaci se upřednostňují odrůdy s velkými křupavými bobulemi, které mají víc šťávy a sladkou chuť. Bílé hrozny se konzumují častěji než modré nebo červené. Modré ale mají vyšší obsah hodnotných látek a tak se zájem o ně zvyšuje. Ve studené kuchyni se využívají do různých ovocných salátů, koláčů, moučníků, dortů a dezertů, k sýrovým mísám a studeným bufetům. V teplé kuchyni se víno používá do pikantních pokrmů, kde můžou vzniknout zajímavé chuťové kontrasty například v kombinaci s kysaným zelím nebo kořeněnými omáčkami. Bobule vína jsou zajímavé i jako příloha k drůbeži, zvěřině a dalším druhům masa nebo jako doplňující surovina salátů. Marmelády, džemy a kompoty se plodů hroznového vína vyrábí jen ve velmi malém množství. Vynikající je ovocná hroznová šťáva, které produkce je už znatelně větší. Dalším produktem je kvasný vinný ocet, který se používá hlavně k dochucování různých zeleninových salátů. Z odpadu po lisování vína se vyrábí vínovice, nejznámější je asi italská grappa. Z jader se lisuje hroznový olej, který se používá k dochucování a zjemnění salátů, ale i na smažení, protože se spaluje při vysokých teplotách 190 až 230 stupňů Celsia. Své místo si v kuchyni našly i sušené plody vinné révy. Rozlišují se na drobné tmavé korintky, větší zlatožluté sultánky a velké rozinky. Používají se do různých pečených moučníků, do salátů, nakládají se do rumu a obalují v čokoládě. Nejrozšířenějším a nejoblíbenějším produktem z hroznového vína je víno tekuté. Existuje ho mnoho druhů, nejčastěji se rozděluje na červené, bílé a růžové, a také podle sladkosti na suché, polosuché, nebo polosladké...Další rozlišení je i podle jakosti, a tak známe vína archivní, jakostní, vína s přívlastkem, konzumní vína…Jsou i vína raná, poloraná, pozdní sběr… Velmi oblíbené je také víno šampaňské a víno šumivé, kterého se prodává mnoho různých druhů. Jak a podle čeho vybírat Čerstvé plody při nákupu vybíráme především podle jejich vzhledu. Bobule na hroznu by měly být tvrdé a mít přibližně stejnou barvu. Neměly by z hroznu odpadávat, být omačkané nebo vykazovat příznaky hniloby. Rozinky a sultánky vybíráme podle data výroby a kupujeme takové, které nejsou úplně vysušené. Víno jako nápoj je nejlepší kupovat ve specializovaných prodejnách a vinotékách. Existuje mnoho druhů a záleží vždy na jedinci, které mu chutná a které má v oblibě. Poměrně důležité údaje pro výběr jsou obsah cukru a alkoholu, země původu, případně přímo i vinice a výrobce, ale také rok sklizně a distribuce, Nedoporučuje se nakupovat drahá a ani příliš levná vína v supermarketech. Drahá a dobrá tam jsou v nabídce většinou poměrně dlouho, levná zase nebývají příliš kvalitní. Spotřeba, zrání, skladování Čerstvé plody nemají dlouhou trvanlivost, i když se na trh často právě z důvodů trvanlivosti dodávají chemicky ošetřené. Skladujeme je v chladničce, ale nejlepší je rychlá spotřeba. Vína uchováváme ve většině případů v chladném a tmavém místě. Některá vína můžou ale mít pro skladování poměrně specifické požadavky. Zajímavosti Červené víno - ne bílé - má podobné účinky jako hroznová šťáva, ale proti šťávě má několik nevýhod. Víno totiž obsahuje málo sacharidů a vitamínů, navíc v něm je etylalkohol, který má negativní vliv na lidské zdraví. Přesto se ale pitím 1 až 2 decilitrů červeného vína denně snižuje riziko úmrtí na infarkt myokardu. Podle mnohých výzkumů to ale platí jen u osob starších 50 let. Zajímavé je i zjištění, že v případě překročení hranice 2 decilitry za den se naopak pravděpodobnost kardiovaskulárních chorob a úmrtí na ně zvyšuje a můžou se objevit i další různé zdravotní problémy. Z těchto údajů je zřejmé, že mnohem zdravější je pití hroznové šťávy. Konzumace plodů hroznového vína pomáhá při vysokém krevním tlaku, pokud se jí 2 hodiny po jídle. Denně se ale smí zkonzumovat maximálně 2 kilogramy zralých bobulí. Plody jsou také vhodné při celkové „očistě“ organismu. V takovém případě se konzumuje po dobu alespoň 5 dnů každé 2 hodiny čtvrt kilogramu bobulí. Hroznová šťáva pomáhá při zácpě. Stačí ji 5 dní po sobě pít v množství 3 mililitry na 1 kilogram tělesné váhy, maximálně ale jen 0,6 litru. Šťáva se pije vždy 2 hodiny před obědem a 3 hodiny po něm. Plody i šťáva mají výborné účinky proti celulitidě a při dietách. Podle mnoha různých výzkumů jsou látky, obsažené v plodech i šťávě schopné rozšiřovat cévy. Tím se zlepši proudění krve bez vytváření sraženin a zabraňuje se ukládání cholesterolu na cévních stěnách. Pokud člověk s nemocí srdce bude v létě a na podzim pravidelně konzumovat plody hroznového vína a rozinky, a v zimě a na jaře pít hroznovou šťávu - případně maximálně 2 deci červeného vína denně - zlepší se jeho srdeční činnost a reakce na tělesnou zátěž. Osoby, které se zotavují po prodělaném infarktu myokardu by měly denně konzumovat minimálně alespoň 1 kilogram plodů, protože tím významně pomůžou zastavení postupu koronární arteriosklerózy a případnému dalšímu infarktu. Léčivé účinky Hroznové víno - je výborný zdroj energie a snižuje únavu organismu - posiluje imunitu organismu a pomáhá při jeho detoxikaci - rozšiřuje cévy, posiluje srdce a snižuje riziko infarktu - je výbornou prevencí ischemické choroby srdeční - působí pozitivně při zánětech ledvin a onemocnění jater - pomáhá při chudokrevnosti - zlepšuje zažívání, pomáhá při zácpě - snižuje nervozitu, je účinné proti depresi - pomáhá snižovat váhu Plody a nápoje z hroznového vína můžou mít i nežádoucí účinky. V kombinaci s některými potravinami se nedá vyloučit podráždění žaludku. Bobule není vhodné konzumovat společně s kefírem, mlékem, perlivou vodou nebo alkoholem. Při nadměrném pití vína pak může dojít jak k bolestem hlavy a celkové malátnosti, tak i k mnoha dalším nepříjemným zdravotním problémům.

RYBÍZ ČERVENÝ - meruzalka červená - Rimes rubrum, anglicky red currant, francouzsky grosseille nebo německy Rote Johannisbeere je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech. Červený rybíz je stále ze všech druhů nejoblíbenější a nejvíce pěstovaný, a to i přes skutečnosti, že bílý a růžový rybíz jsou sladší a černý rybíz obsahuje více zdraví prospěšných látek. Nakyslý, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Rybíz je chutný a osvěžující. Nízké stromky nebo keře s malými červenými bobulemi najdeme snad na každé zahradě. Dobře se jim daří i v našich klimatických podmínkách a za málo péče poskytuje velké množství plodů, které obsahují neuvěřitelné množství zdraví prospěšných vitamínů a dalších látek. Původ a historie Původní planý rybíz se od tzv. kulturních odrůd podstatně liší. Plané formy tvoří plazivé výhonky, listy jsou lesklé a popraskané, plody malé a bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. Pěstovat se ale prokazatelně začal v klášterních zahradách od 14. století a v 16. století se nejvíce vyskytoval v Německu, Francii, Nizozemsku a Anglii. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve střední a jižní Evropě se v té době rozšiřovaly různé vypěstované odrůdy, ve východní části divoce rostoucí keře. Pěstované odrůdy se na východ dostaly až v 19. století. Křížením různých odrůd se podařilo vyšlechtit i typy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám a tak se rybíz postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. V Americe také byly vyšlechtěny velmi známé a dodnes mezi pěstiteli oblíbené odrůdy Red Lake, Fayova úrodná, Wilder nebo Stephens. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich křížením se postupně podařilo vypěstovat bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží. Současnost V současné době se rybíz pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází velká část produkce červeného rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství. V České republice se pěstování rybízu ve velkém mnoho zahradnictví nevěnuje. Keře a stromky i keře s rybízem jsou spíše u menších pěstitelů, nebo v soukromých zahradách. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a především stromkové rybízy jsou velmi oblíbené. Vzhled, chuť, vůně… Plody červeného rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti 5 až 10 milimetrů - přibližně jako hrášek. Jsou hladké, zářivě červené, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují množství malých semínek. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody popraskají, vyschnou a samy opadnou. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. V České republice jsou dva druhy červeného rybízu. Původní planá forma se vyskytuje v lužních lesích a v místech s vlhkou půdou, je ale velmi vzácná. Při případném přesazení do zahrady většinou zahyne. Kulturní šlechtěné formy se pěstují v zahradách a sadech. Odrůdy Odrůd červeného rybízu je známých přibližně sto, ale jen málo z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí i na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy červeného rybízu nejčastěji pěstované v České republice Vitan začíná zrát začátkem července. Má středně dlouhé hrozny s velkými bobulemi jasně červené barvy a tenkou pevnou lesklou slupkou. Dužnina je poměrně aromatická, chuť sladkokyselá a vyvážená. Odrůda je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Karlštejnský úrodný je česká velmi výnosná odrůda. Má velké množství středně dlouhých hroznů s mnoha bobulemi. Barva tenké a pevné slupky je jasně červená, dužnina má příjemné aroma i vyváženou sladkokyselou chuť. Plody zrají na začátku července. Detvan je kvalitní odolná velkoplodá odrůda červeného rybízu. Hrozny jsou dlouhé, plody velké a kulovité se středně červenou, tenkou, lesklou a pevnou slupkou. Dužnina červené barvy je tuhá a šťavnatá, příjemně nakyslá. Plody dozrávají od poloviny července.  Losan byl vyšlechtěný v České republice. Hrozny jsou středně dlouhé, bobule velké, kulovité, tmavě červené s lesklou, tenkou a pevnou slupkou. Dužnina je měkčí, šťavnatá, sladší a aromatická. Odrůda je středně raná a má vysoký obsah vitamínu C. Rovada je nejdůležitější odrůda v komerčním pěstování.Má až 20 cm dlouhé hrozny, které rostou ve shlucích. Bobule jsou velké, lesklé, tmavočervené s pevnou slupkou. Sladkokyselá dužnina je příjemně aromatická. Plody zrají na konci července a začátkem srpna. Holandský červený patří mezi velmi odolné odrůdy. Má středně dlouhé hrozny s větším množstvím bobulí. Ty jsou větší, kulovité, světle červené s pevnou tenkou slupkou. Dužnina je sladkokyselá, aromatická. Zraje na konci července a v prvním týdnu v srpnu. Rubigo je odolná česká odrůda s velmi vysokou plodností. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké, kulovité sytě tmavě červené bobule. Chuť měkčí aromatické dužniny je sladkokyselá. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, zrají od začátku srpna. Rondom má původ v Holandsku. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké tmavě červené bobule ploše kulovitého tvaru s pevnou slupkou. Dužnina má sladkokyselou chuť a je značně aromatická. Plody dozrávají na začátku srpna, odrůda má vysoké výnosy. Odrůdy červeného rybízu nejvíce pěstované v Evropě Vzhledem k všem jejím vlastnostem je nejdůležitější a nejvíce pěstovanou odrůdou v Evropě Rovada. Existuje ale i několik dalších odrůd, které jsou poměrně oblíbené. Jonkheer van Tets je raná odrůda z Holandska, velmi důležitá v komerčním pěstování. Delší hrozny mají mnoho měkkých bobulí středně červené barvy s tenkou slupkou. Jsou mírně nakyslé a mají typické aroma. Red Lake pochází z USA. Středně raná odrůda s průměrnými hrozny má středně velké, červené lesklé plody. Chuť dužniny je charakteristicky rybízově sladce nakyslá a má příjemné aroma. Houghton Kastle je to velmi výnosná a odolná středně raná odrůda z Anglie. V keřové formě dorůstá až do výšky 1,5 metru. Velké, jasně červené sladkokyselé šťavnaté plody se hodí na výrobu šťáv. Rosetta má průměrně dlouhé hrozny s bledě červenými pevnými středně velkými plody, které na keři i stromku vydrží poměrně dlouho. Je to středně raná značně odolná odrůda, pocházející z Holandska. Rolan je další oblíbená středně raná odrůda původem z Nizozemska. Hrozny jsou delší, plody velké, pevné a atraktivně zářivě červené. Mají typickou sladkokyselou vyváženou chuť a výrazné rybízové aroma. Rotet s výrazně červenými a středně velkými plody je středně pozdní odrůda, kterou vyšlechtili v Holandsku. Dužnina je šťavnatá, příjemně typicky aromatická, poměrně sladká, s mírně nakyslou příchutí. Heinemannův pozdní je odrůda německého původu. Má velmi dlouhé hrozny s velkým množstvím středně velkých červených bobulí. Aromatická dužnina je kyselejší. Zraje později a dobře se ručně sklízí. Kavkazský pochází z vyšších nadmořských výšek, má menší nároky na kvalitu půdy a snáší i chladnější prostředí. Plody jsou podle umístění středně červené až červené, středně velké, kyselejší, méně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody - bobule rybízu obsahují velmi mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví. V jejich velkém obsahu je rybíz téměř výjimečný. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je i důležitý vitamín P - tzv. rutin, dále vitamíny skupiny B - kyselina pantotenová a niacin, a také karoteny, z kterých se v těle tvoří vitamín A. Rybíz obsahuje i nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Vitamín C především významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu. Vitamín P - rutin - má velký význam pro cévní systém. Vitamín B3 - niacin a vitamín B5 - kyselina pantotenová prospívají nervovému systému a působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky. Plody jsou také bohaté na karoteny, které jsou důležité antioxidanty. V těle se mění na vitamín A, který pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu. Antioxidanty zbavují organismus škodlivých látek a jsou dokonce i prevencí proti některým typům rakovinného bujení. Urychlují také obnovu buněk a sliznic, a jsou tak zároveň důležité i při rekonvalescenci. Vitamín P - rutin, který plody rybízu obsahují ve velkém množství,pomáhá udržovat stěny cév pružné a zlepšuje se tak jejich průchodnost a oběh krve. Dochází k snižování vysokého krevního tlaku nebo zmírnění otoků a modřin i potíží s křečovými žílami. Vápník je důležitý pro růst i pevnost kostí a zubů. Hořčík a draslík mají velmi pozitivní účinky na činnost mozku, paměť, nervový systém .nebo správnou činnost svalů i jejich regeneraci. Rozpustná vláknina pektin snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Tato jemná vláknina velmi pozitivně ovlivňuje správnou funkci střev. Rybíz je sice malé ovoce, ale má vzhledem k svému složení velké zdravotní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější. Použití rybízu v gastronomii Rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Různým ovocným a sladkokyselým pokrmům i džemům dodává sytě červenou barvu a svoji typickou svěží kyselost. Hodí se i k dochucování šťáv z jiného, chuťově méně výrazného ovoce. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád. Červený rybíz má unikátní složení i pro takové zpracování. Vysoký obsah pektinu totiž přímo napomáhá konzervaci jak při kompotování, tak při výrobě džemů nebo sirupů. Při zpracování rybízu v podstatě stačí jen přidat vodu a cukr, vhodné je ho kombinovat s jiným ovocem. Rybíz své účinné a zdraví prospěšné látky neztrácí ani dalším zpracováním - konzervováním nebo kompotováním. Rybízové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i rybízový sirup a víno, které má mírný obsah alkoholu. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Bobule jsou velmi náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz nemá dlouhou trvanlivost a je tedy potřeba ho co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Krátkou dobu je možné celé hrozny - ne otrhané plody - rybíz skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Z rybízu se také vyrábí sirup, z kterého je možné míchat občerstvující a zdravé nápoje. Chutné je také rybízové víno, které obsahuje malé množství alkoholu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.