Sladkovodní

Je rozšířená od Rhóny, Rýna a Dunaje až po Kaspické moře. Tělo ryb je štíhlé, vřetenovitého tvaru. Spodní čelist je tvrdá, rohovitá, horní ret přechází do ostrého a silného nosovitého výběžku. Tímto zesíleným ústrojím ostroretka seškrabuje řasy z kamenů. Ostroretky dosahují délky 50cm, zpravidla měří jen 40cm a váží 1,5kg. Ostroretka stěhovavá má mnoho kostí, z kulinářského hlediska nemá větší význam. Po odstranění kostí můžeme rybu smažit na pánvi nebo grilovat a následně naložit do kyselého nálevu. Příbuzným druhem ostroretky stěhovavé je ostroretka lombardská. Vyskytuje se v řekách Pádské nížiny, je k dostání v Itálii.

Lín je rozšířený téměř po celé Evropě, nevyskytuje se jen na severu Skandinávie, na severu Skotska a v přítocích Severního ledového oceánu. Kůže línů je hrubá, silně sliznatá, zbarvená dozelena. Sliz chrání kůži před poraněním. Lín obecný dosahuje délky 60cm, většinou dorůstá jen do délky 20-30cm. Líni jsou nejchutnější kaprovité ryby. Při kuchyňské přípravě je třeba postupovat opatrně, mícha a svalstvo línů jsou i několik hodin po zabití ryby funkční, reflexy stále pracují. Při tepelné úpravě může dojít k opaření nebo k úrazu. Je dobré nechat ryby před další úpravou nejméně půl dne odležet. Líni jsou vhodní k pečení nebo dušení, ke klasickým pokrmům patří lín namodro nebo lín se slaninou.

Parma je rozšířená od Bretaně až po severozápadní pobřeží Černého moře, vyskytuje se i v jihovýchodní Anglii, nenajdeme ji ale v jižní a severní Evropě. Žije v rychle tekoucích řekách s písčitým dnem a čistou, na kyslík bohatou vodou. Zbarvení těla dokáže přizpůsobit barvě dna. Tělo parmy je štíhlé s mírně zploštělou břišní stranou. Ryby dosahují délky až 90cm, běžně ale dorůstají do 50cm. V období od května do června, tedy v období tření parem, je třeba dbát opatrnosti – jikry parem jsou jedovaté a konzumace ryb způsobuje zažívací a střevní potíže. Jed v jikrách nelze zneškodnit ani tepelnou úpravou. Nejlepší je konzumovat parmy na podzim a v zimě. Maso parem má hodně kostí, je ale velmi chutné. Hodí se na všechny způsoby úpravy.

Ouklej se vyskytuje téměř v celé Evropě, chybí v Irsku, Skotsku a severní Skandinávii. Žije ve zvolna tekoucích a stojatých vodách, živí se larvami hmyzu a planktonem. Ouklej obecná dorůstá délky max. 20cm, většinou měří asi 15cm. Ryba nemá větší hospodářský význam. Maso oukleje je chutné, ryba zbavená hlavy se po obalení hodí ke smažení nebo fritování. Příbuzným druhem je ouklejice dunajská. Vyskytuje se v alpských jezerech, na dolním toku Dunaje a v severních částech Černého moře. Je vhodná ke smažení nebo uzení.

Vyskytuje se ve střední a východní Evropě, jihovýchodní Anglii a jižní Skandinávii. Cejnek malý má vysoký hřbet a tělo je ze stran zploštělé, zbarvené šedě až černozeleně. Dorůstá délky 35cm. Cejnek je vhodný především na smažení.

Karas obecný je rozšířený od Irska a Anglie až po východní Rusko. Žije v mělkých tůních a jezerech s hustým porostem. Tělo ryby je zploštělé, kaprovitého tvaru. Zbarvení je zlatohnědé a na hřbetě tmavší než na břiše. Karas dorůstá délky max. 45cm a dosahuje hmotnosti asi 2kg. Zpravidla měří jen 25cm. Do prodeje se karas obecný dostane jen málokdy. Připravuje se nejčastěji smažený. Příbuznými druhy jsou karas zlatý a karas stříbřitý. Oba druhy mají chutné maso, podobně jako karas obecný.

Pochází z Číny a povodí řeky Amur. Dnes se amur chová uměle také v Evropě. Žije v hlubokých a klidných jezerech, pomalu tekoucích řekách a chová se i v rybnících. Živí se jen rostlinnou potravou. Amur bílý dosahuje délky až 1,20m, tělo je pokryto velkými šupinami, hlava je velká se širokou bezvousou tlamou. Maso amura je velmi chutné, má však mnoho kostí. Hodí se především na přípravu rybích nádivek.

Vyskytuje se v hlubokých tekoucích vodách a jezerech, je teplomilný. Dosahuje délky max. 1m, tělo má protáhlé, mírně vysokohřbeté a ze stran zploštělé, pokryté drobnými šupinami. Hlava je široká, bezvousá. Tolstolobik bílý je vhodný zejména k fritování.

Pochází z jižní Číny, žije v teplých řekách a jezerech. Vysazen byl i ve východní Evropě. Tolstolobec pestrý je příbuzný tolstolobika bílého. Ryba dosahuje délky až 1,80m. Kuchyňská příprava je stejná jako u tolstolobika.

Losos obecný se vyskytuje ve studených a mírně studených vodách severního Atlantiku a podél severoamerického atlantského pobřeží. Živí se menšími rybami a korýši. Ve věku 3-6 let lososi migrují v menších skupinách ke tření do horních toků řek a mění se na tzv. pestré lososy – jejich boky se zbarví dozelena až dohněda. Během pobytu ve sladkých vodách nepřijímají potravu a mnoho samců po vytření zahyne. Mladé rybky po vylíhnutí zůstávají ve sladké vodě 2-3 roky a potom jako tzv. strdlice migrují do moře. Losos obecný je na hřbetě namodrale zbarvený, boky jsou stříbřité s tmavými skvrnami nad postranní čárou. Ryby dosahují max. délky 1,50m a hmotnosti asi 36kg. Zpravidla dorůstají ale jen do délky 1m. Losos má pevné a chutné maso. Je vhodný na všechny způsoby kuchyňské úpravy.