Zbožíznalství

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk hlívy Rickenovy měří 30-90mm, je jazykovitý až hluboce nálevkovitý, podvinutý, lepkavý, lysý nebo ojíněný. Zbarvený je šedohnědě až tmavohnědě. Lupeny jsou dlouze sbíhavé, husté, často vidlené. Zbarvené jsou okrově žlutě, na ostří bělavě. Třeň o rozměrech 12-20x5-15mm je boční, jemně plstnatý, někdy úplně chybí. Zbarvený je bělavě až nahnědle. Dužnina intenzivně moučně voní. Hlíva Rickenova roste nepříliš hojně, ve skupinách nebo v trsech. Vyskytuje se na zemi v jehličí pod smrky a jedlemi, někdy i na pilinách. Od hlívy plátkové se liší především velikostí výtrusů.

Hlíva ústřičná – latinsky Pleurotus ostreatus – nazývaná také Hiratake, je velmi chutná jedlá houba z čeledi hub hlívovitých. Obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek a možnosti jejího použití v gastronomii jsou poměrně velké. Hlíva ústřičná je houba, kterou již staletí používají vzhledem k obsahu zdraví prospěšných látek v Japonsku a Číně. V kuchyni má velmi velké možnosti použití a připravuje se z ní mnoho druhů jídel. Výskyt a pěstování Hlíva ústřičná roste po celém světě v období od léta do zimy, při mírné zimě i na jaře. Nejčastěji se vyskytuje na živých nebo i odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména budu, vrbě, ořešáku, bříze nebo topolu, ale i jeřabině. Průmyslově i v domácích podmínkách se hlíva ústřičná také pěstuje a v celosvětovém průměru je po žampionech a šiitake třetí nejvíce uměle pěstovanou houbou – ročně se jí vypěstuje přibližně 2,5 milionu tun. V bývalém Československu se hlíva ústřičná nejvíce pěstovala po roce 1980 ve velkých pěstírnách. Po listopadu roku 1989 se ale pěstování postupně omezovalo kvůli zvýšenému dovozu. Vzhled, chuť, vůně Hlíva ústřičná je velmi podobná hlívě plicní. Obě houby rostou na stejných druzích stromů, hlíva plicní je ale světlejší a roste od jara do podzimu. Klobouky hlívy ústřičné barvou i tvarem připomínají větší ústřice a od této podobnosti také vzniklo její pojmenování. Klobouky mají šířku 5 až 25 centimetrů, jsou vějířovité, hladké, okraje jsou ostré. Barva je závislá na podmínkách, v kterých houba roste, odstíny jsou od bělavé, světle šedomodré až šedohnědé nebo hnědé. Klobouky rostou nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách, trsy mohou vážit až několik kilogramů. Dužnina hub je čistě bílá, pružná a velmi šťavnatá, bazva se v řezu nemění. Chuť hlívy ústřičné je nasládlá, aroma je silně,ale příjemně, houbové. Použití hlívy ústřičné v kuchyni Hlíva ústřičná se v gastronomii používá do hotových jídel, může se ale také nakládat do octa nebo sušit, vynikající je i uzená. Konzumují se převážně klobouky, tuhá dřeň se suší a případně také mele na houbový prášek, který je lahodným houbovým kořením s léčebnými účinky. V Rusku je hlíva ústřičná velmi oblíbená zkvašená jako kysané zelí. Je vynikající v polévkách i omáčkách – například hovězí na houbách, chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích s mnoha druhy zeleniny v salátech. Hlíva ústřičná se vaří bez soli, uvařená je přibližně za 30 minut. Houbový přášek by se do jídel měl přidávat až po jejich uvaření, aby si zachoval maximum svých látek a léčebných účinků. Léčebné vlastnosti hlívy ústřičné Hlíva ústřičná obsahuje velké množství zdraví prospěšných látek – vitamíny, minerály, stopové prvky a také například glukany, které mají velký vliv na vitalitu. Obsahuje také terpeny, které jsou antibiotické a antitrombotické. Konzumace hlívy ústřičné pozitivně ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi a zvyšuje tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Zvyšuje také odolnost proti infekcím, má účinky proti zánětlivým, virovým, bakteriálním i plísňovým onemocněním. Používá se při léčbě hemeroidů, ekzémů, při léčení popálenin atd. Vzhledem k malému množství obsažené látky arabitol může konzumace hlívy ústřičné u některých lidé způsobit mírné střevní potíže nebo mít projímavé účinky. Jídla z hlívy ústřičné Hlíva ústřičná má v kuchyni velké možnosti použití. Jídla z hlívy ústřičné: Hlíva smažená jako obalovaný řízek Hlíva smažená jako vídeňský řízek Smažená hlíva na jehle Hlíva smažená v těstíčku Grilovaná hlíva Pečená hlíva marinovaná v česnekovém oleji Hlíva dušená na másle Hlíva ústřičná na česneku Hlíva na víně Hlíva se žampiony na čínský způsob Hlíva na smetaně Hlíva v paprice Hlíva s rajčatovou omáčkou Hlíva se slaninou v alobalu Hlívové rizoto Celozrnné těstoviny s hlívou Hlíva s kuřecími nudličkami Vepřové s hlívou na černém pivu Vepřové plátky na hlívě Dušené hovězí na hlívách Krůtí prsa na hlívě se zeleninou Kapr s omáčkou z hlívy ústřičné Polévky Dršťková polévka z hlívy Gulášová polévka z hlívy Hlívová kulajda Chuťovky a saláty Hlívový salát Hlívová majonéza se šunkou Sýrové topinky s hlívou Hlívové kuličky s nivou Hlíva s vajíčkem   Pečení Léčivá bábovka s hlívou Koláč s náplní z hlívy

HLUCHAVKA – latinsky Lamium má celkem 40–50 druhů. Patří mezi léčivé rostliny. Je velmi prospěšná pro lidské zdraví. Od kopřiv se liší zejména tím, že nemá žahavé listy. Původ, historie a výskyt Hluchavka je rozšířená po celé Evropě, nejčastěji roste v lesích, křovinách, příkopech a na rumištích. Kromě Evropy roste i v Asii a v severní Africe. Pochází ze západní Asie, odkud k nám byla dovlečena jako plevel. Je nenáročná na půdu, zapleveluje půdy bohatší na dusík, které jsou kypré a s příznivou formou humusu. U nás je rozšířená po celém území od nížin až po vyšší podhorské oblasti. Z vyšších poloh se vyskytuje v blízkosti hospodářských a rekreačních usedlostí. Vzhled, chuť a vůně… Hluchavky mohou být až 80 cm vysoké, záleží to na druhu. Hluchavka má čtyřhrannou načervenalou lodyhu. Listy se shlukují v horní části lodyhy, mají vejčitě srdčitý tvar a na okraji jsou vroubkované a chlupaté. Květy jsou dlouhé asi 1 cm. Hluchavka kvete od března do října. Hluchavka je téměř bez pachu a má slabě hořkou chuť. Odrůdy Hluchavka bílá – používá se stejně jako hluchavka nachová. Hluchavka skvrnitá – podobá se hluchavce nachové, která je celkově menší, s přímou korunní trubkou a bez kresby na dolním pysku. Hluchavka pitulník – díky typicky žlutým květům je pravděpodobnost záměny s jinými hluchavkami minimální. Hluchavka objímavá – hrozí záměna s hluchavkou nachovou, od které se liší objímavými, ledvinitými listeny či absencí listenců. Zdraví a vitamíny Květy obsahují slizové látky a katechinové třísloviny. Květy obsahují silici, flavonové glykosidy, isoquercitrin, saponin, cholin a biogenní aminy, histamin, tyramin a metylamin. Nať má proti květu méně uvedených látek, ale obsahuje navíc řadu minerálů a stopových prvků. Hluchavka je nektaronosná rostlina. Její nektar obsahuje velké množství sacharózy, za 24 hodin 0,25 mg nektaru s cukernatostí 53 %. Použití hluchavky v gastronomii V kuchyni využijeme zejména listy. Lze je nasekat do polévek, nočků, vajíček nebo připravit jako špenát. Její sladce vonné květy můžeme použít jako jedlou ozdobu dezertů. Nálev obsahuje slizové látky, pomáhá při onemocnění průdušek. Sklizeň a uchovávání Květy sušíme v tenké vrstvě, pokud možno rychle, nejlépe umělým teplem do 35 °C. Usušené květy snadno vlhnou, hnědnou, a proto se stávají nepoužitelnými. Je vhodné je uchovávat v hermeticky uzavřených obalech. Sušíme v tenké vrstvě co nejrychleji. Léčivé účinky - má protizánětlivé účinky - pomáhá při zánětu močových cest, ledvin a onemocnění prostaty - pomáhá při léčbě respiračních onemocnění (kašel, bronchitida, rýma, chřipka, angína) - má uklidňující účinky - pomáhá při nepravidelné menstruaci a v době menopauzy - užívá se pro léčbu akné a ekzému

HNĚDÁ DLOUHOZRNNÁ RÝŽE, nebo též celozrnná rýže, anglicky Long-grain brown rice, je název pro typ dlouhozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Hnědá rýže není samostatnou odrůdou, je to jen označení pro formu, v jaké se prodává. Většina odrůd rýže je k mání v bílé a hnědé verzi, přičemž z hnědé rýže je odstraněna jen slupka, zatímco ze zrnek rýže bílé se brousí povrchová vrstva (tato úprava se označuje jako leštění). Z toho vyplývá, že hnědá rýže se pěstuje na různých místech světa a její historie se také různí. Vzhled a vlastnosti Tato rýže má dlouhá hnědá zrna s neobroušeným povrchem. Díky tomu je její chuť výraznější, příjemně oříšková. Obsahuje méně škrobu než jiné druhy, po uvaření jsou zrnka sušší a nelepí se. Taková rýže je pak krásně nadýchaná. Obsah tuku je vyšší než u jiných rýží, proto se musí spotřebovat dříve, aby nežlukla. Zdraví a vitamíny Hnědá rýže je přírodnější než bílá a díky tomu, že není broušená a obsahuje i klíček, v ní můžeme najít vitamíny B1, B2, B6 a E, dále pak vápník, hořčík, fosfor, draslík, selen a mangan. Hnědá rýže má nižší glykemický index než bílá. Také pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva a prsu, zabraňuje onemocněním srdce i zácpě a podporuje správnou činnost nervového systému. Použití hnědé rýže v gastronomii Hnědá dlouhozrnná rýže se hodí především k přípravě pokrmů s omáčkou nebo šťávou, které vyváží suchost rýže, jako je např. casserole (různé druhy masa a zeleniny vařené a podávané v jednom hrnci) nebo středovýchodní pilaf. Pro rizoto tato rýže příliš vhodná není. Hnědá rýže se vaří déle než bílá, a to 30 – 40 minut. Také potřebuje k uvaření více vody (2 díly vody na 1 díl rýže).

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk hnojníku inkoustového je 35-100mm široký a 30-70mm vysoký, vejčitý, potom zvoncovitý. Je rýhovaný, ve stáří na okraji potrhaný a rozplývající se, jemně hnědavě šupinkatý na šedém, šedohnědavém až šedofialovém podkladě. Lupeny jsou úzce připojené, našedlé, potom purpurově hnědé až černé, v mládí s bělavě vločnatým ostřím. Třeň o rozměrech 40-175x8-15mm je válcovitý, někdy dole vřetenovitý, jemně vláknitý, bělavý, s prstenovitými zbytky vela nad bází. Hnojník inkoustový roste hojně, většinou v trsech. Vyskytuje se v lese i mimo les v zahradách, parcích, při cestách, na polích a na loukách. Často roste na nitrofilních a synantropních stanovištích, vyrůstá ze zbytků rozloženého dřeva. Jedná se o jedlou houbu, ale v kombinaci s alkoholem vyvolává otravy. Podobný hnojník Romagnesiho má na klobouku a na dolní polovině třeně rezavé až oranžově hnědé šupiny a má menší výtrusy. Hnojník význačný má zase v mládí bíle vláknitý klobouk s černavým okrajem, hnojník hrotitý je širší, vyšší a má větší výtrusy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk hnojníku obecného je 20-60mm široký a 50-150mm vysoký, válcovitý, vejčitý až zvoncovitý. Zpočátku je bílý až bělavý, radiálně vláknitý, potom s hnědavými odstálými vláknitými šupinami, uprostřed celistvý, hnědavý, ve stáří od okraje růžovějící, potom černající a rozplývající se. Lupeny jsou volné, v mládí zbarvené bíle až narůžověle, potom černající a rozplývající se. Třeň o rozměrech 100-200x10-30mm je válcovitý, na bázi kyjovitý, jemně vláknitý, zbarvený bíle. Prsten je vytrvalý, posunutelný, bílý. Hnojník obecný roste hojně, zpravidla ve skupinách. Vyskytuje se na trávnících, v zahradách, v parcích a ve světlých listnatých lesích. Často roste na ruderálních stanovištích, zejména na živných půdách. Jedná se o chutnou houbu. Ke sběru jsou vhodné jen čistě bílé, mladé plodnice, které nečernají.

Rohwurst, původně vyráběný z jemně mletého hovězího masa, dnes obsahuje také vepřové maso a hřbetní sádlo. Hofer Rindfleischwurst je jemně uzený, kořeněný česnekem, hřebíčkem a černým pepřem. Měří 12cm a široký je 5cm.

HOKKAIDÓ - je druh tykve (dýně), která se do České republiky dováží. Lahodná, zdravá a všestranná Dýně Hokkaidó má v kuchyni velmi široké využití. Nemusíte se omezovat pouze na kompot či polévku. Pochutnat si na ní můžete i jako na příloze nebo jako na hlavním jídle. Dýně Hokkaidó je nedocenitelným zdrojem vitamínů a je vhodnou součástí jídelníčků při redukční dietě. Původ a historie Dýně Hokkaidó se již od nepaměti pěstuje na Dálném východě, odkud se rozšířila do Ameriky. Počátek jejího pěstování však sahá do Nové Anglie. Své jméno dostala po japonském ostrově Hokkaidó. Vzhled, chuť, vůně… Dýně Hokkaidó mají kulatý tvar, jsou pevné, sytě zbarvené a mají tvrdou hladkou slupku. Hmotnost se pohybuje mezi 0,7 až 2,5 kilogramu, v průměru mívá 10 až 30 cm. Obvykle jsou oranžové, ale můžeme najít i žluté, či dokonce bělavě stříbrné nebo tmavě zelené kusy. Dužina je však vždy oranžová, měkká a velmi hutná. Její sladká chuť ji předurčuje k využití do sladkých koláčů, džemů a dalších dobrot. Odrůdy UchikiKuri (červené Hokkaidó) – sladká dužina ideální na vaření. Má ořechovou vůni a široké využití v kuchyni. Její váha se pohybuje 1 do 2,5 kg. Potimarron – patří mezi červené dýně, ale je větší než UchikiKuri. Její tvar připomíná hrušku a její váha se pohybuje mezi 2 a 3 kily. Oranžová dužina má kaštanovou chuť. Delica F1 – má ploše kulovité, tmavozelené plody se světlým žíháním. Váha se pohybuje okolo 2 kg, dužina je jasně oranžová, chutná. Slupka je tužší než u klasického Hokkaida, plody jsou ale díky ní lépe skladovatelné. Blue Kuri – šedomodré plody s hmotností 1,5 kg jsou plošší než plody oranžového Hokkaida. Je velmi chutná a dobře skladovatelná. Zdraví a vitamíny Dýně Hokkaidó obsahuje ve sto gramech 37 kcal, 8,8 g sacharidů, 0,23 g tuku, 8,8 g proteinů a 1,6 g vlákniny. Dýně Hokkaidó je velmi bohatá na vitamíny (A, B, C) a minerály (vápník, hořčík, fosfor, draslík, vápník a betakaroten). Hokkaidó je vhodná při redukční dietě, má nízký energetický obsah, obsahuje hodně vlákniny a má skvělé detoxikační účinky. Pomáhá při poruchách ledvin, při srdečních potížích, má močopudné účinky a je účinná proti hlístům, roupům a škrkavkám. Její konzumace je vhodná pro diabetiky a její opražená semínka účinně pomáhají s problémy s prostatou. Jak a podle čeho vybírat Při výběru dýně v obchodě dbejte na to, aby byla na povrchu sytě barevná a hladká. Slupka musí být pevná, tvrdá a hladká, bez otlačenin a poruch. Použití dýně Hokkaidó v gastronomii Před úpravou je třeba odstranit semínka a vlákna. Nemusíte odstraňovat slupku, ta při vaření změkne. Je možné z ní připravovat polévky, omáčky, marmelády, buchty či nádivky. Používat ji můžete jako přílohu nebo jako samostatný grilovaný pokrm. Příprava a konzumace záleží na vaší chuti i fantazii. Spotřeba a skladování Dýni Hokkaidó je možné skladovat po dlouhou dobu. Je nutné ji skladovat v chladu a v suchu. Před skladováním neodtrhávejte stopku, nechte ji zaschnout. Je možné ji skladovat nakrájenou na plátky a usušenou. Uchovávat ji můžete i jako semena, která můžete upravovat jako pokrm nebo je uchovat na následující rok. Pěstování Dýně se pěstuje na lávových polích v Japonsku. Je to velmi odolná rostlina, které se daří i v chudších půdách. Zemina má být středně těžká. Je nutné zajistit dostatečnou vlhkost půdy. Stanoviště musí být slunné a teplé. Dýně velmi špatně snáší mrazy a obvykle je nepřežije. Semínka sázejte 1 metr od sebe. Dýně se sklízejí na podzim. Léčivé účinky - pomáhá při poruchách ledvin - pozitivně ovlivňuje srdce a cévy - má močopudné účinky - semínky pomáhají při problémech s prostatou - podporuje imunitní systém a funkce žaludku, sleziny a slinivky - podporuje růst nehtů a vlasů - podporuje opálení

Žebra jsou dobře prorostlá, po uvaření šťavnatá a měkká. Můžeme je rozdělit na libový plátek a mramorovanou střední část s žeberními kostmi. Žebra se prodávají s kostí nebo vykostěná. Vysoké a holé žebro je základem pro přípravu silného vývar i hustých polévek. Vykostěné holé žebro je vhodné k pošírování, nakrájené na kostky i k dušení. Střední mramorovanou část lze použít po nakrájení na tenké plátky i k přípravě minutek.

Holub hřivnáč je největší a nejrozšířenější druh divokých holubovitých v Evropě. V našich zeměpisných šířkách se loví jen dva druhy – holub hřivnáč a hrdlička zahradní. Vyskytuje se v řídkých smíšených lesích, na okraji lesů a polí ale i v městských parcích a zahradách. Hnízdí od konce března do července, u nás se loví od srpna do konce října. Holub hřivnáč dosahuje hmotnosti 400-550g a délky asi 40cm. Mezi samcem a samicí nejsou rozdíly, peří je modrošedé. Mláďata jsou trochu světlejší.   Maso holuba hřivnáče Maso je tmavé s jemně vláknitou strukturou, aromatické, lahodné chuti. Holubi vcelku můžeme péct, dusit nebo grilovat. Holubí stehýnka jsou vhodná k pečení nebo k přípravě ragú. Holubí prsa vcelku nebo jako vykostěné filety s kůží a křídlovou kostí jsou vhodná k pošírování nebo uzení.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk holubinky azurové měří 30-80mm, je plochý, uprostřed vmáčklý, někdy s hrbolkem. Ve stáří je na okraji krátce rýhovaný, pod lupou jemně pavučinovitý až vločkatý. Zbarvený je ametystově modře, šedě až hnědě fialově, někdy s olivovým nádechem. Uprostřed je až černavý, občas se odbarvující až do bělavého nebo žlutavého zbarvení. Lupeny jsou vidlené, zbarvené křídově bíle. Třeň o rozměrech 25-50x5-20mm je válcovitý, ojíněný, zbarvený bíle. Dužnina je bílá, má mírnou chuť a nenápadný pach. Výtrusný prach je bílý. Holubinka azurová roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v kyselých jehličnatých lesích, na sušších místech v pahorkatinách a ve vyšších polohách.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Holubinka bukovka je podobná holubince namodralé, má ale klobouk zbarvený v různých odstínech zelené a olivové barvy, někdy s hnědým nádechem, často rezavě skvrnitý. Lupeny jsou u třeně výrazně spojované a vidlené. Třeň je bílý, na bázi většinou zúžený, stejně jako dužnina rezavě hnědnoucí na řezu. Holubinka bukovka roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se ve světlých listnatých lesích. Jasko holubinka bukovka žlutá bývá označována vzácná odrůda se žlutozeleným kloboukem.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk holubinky celokrajné měří 40-140mm, je vyklenutý, uprostřed mírně vtlačený, potom na okraji zrnitě rýhovaný, za vlhka slizký. Zbarvený je olivově červeně, červenohnědě, čokoládově hnědě, uprostřed až černohnědě. Vybledává do žlutava nebo do zelena. Lupeny jsou téměř volné, zbarvené bíle, potom nažloutle, nakonec žlutookrově. Třeň o rozměrech 30-80x10-35mm je válcovitý, vrásčitý, zbarvený bíle. Dužnina je bílá, má mírnou chuť a nevýraznou vůni. Výtrusný prach je sytě okrový. Holubinka celokrajná roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích. Vyskytuje se především ve vyšších polohách. Má několik barevných forem. Podobná je holubinka brunátná, která má načervenalý třeň, palčivou chuť a pryskyřičný pach.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Klobouk holubinky černající měří 50-200mm, je mírně vyklenutý až široce nálevkovitý, podvinutý. V mládí je zbarvený bíle až bělavě, potom šedohnědě a nakonec černohnědě. Lupeny jsou přirostlé až krátce sbíhavé, tlusté a řídké, zbarvené bělavě až krémově. Třeň o rozměrech 30-70x15-40mm je válcovitý, komůrkatý, hladký, zbarvený bíle. Lupeny, třeň i dužnina po poranění červenají, potom jsou šedohnědé a nakonec černají. Výtrusný prach je bílý. Holubinka černající roste hojně, většinou ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích. Jedná se o snadno určitelnou houbu podle tlustých, řídkých lupenů a podle černání.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk holubinky chromové měří 50-120mm, je polokulovitý, vyklenutý, nakonec plochý s vmáčklým středem. Na okraji je krátce rýhovaný, slizký, chromově, oranžově až citronově žlutý. Lupeny jsou vykrojené a krátce připojené, často vidlené. Zbarvené jsou bělavě, potom máslově žlutě. Ve stáří a po poranění šednou. Třeň o rozměrech 40-90x10-20mm je válcovitý, jemně vrásčitý. Zbarvený je bíle, ve stáří šedne. Dužnina je bílá, potom šednoucí. Má mírnou až natrpklou chuť a nasládlou vůni. Výtrusný prach je sytě okrový. Holubinka chromová roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se pod břízami na podmáčených stanovištích, v bažinách a rašeliništích na kyselých půdách.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk holubinky dívčí měří 20-70mm, je mírně vyklenutý až plochý, uprostřed většinou vmáčklý, na okraji výrazně rýhovaný. Zbarvený je purpurově, špiněvě červeně, červenohnědě, někdy až červenorůžově, často s hnědým až olivovým nádechem. Uprostřed je tmavší až černohnědý, ve stáří vybledající a žlutě skvrnatějící. Lupeny jsou téměř volné, řídké, zbarvené bělavě až smetanově, potom krémově okrově, nakonec jsou okrově žloutnoucí a rezavě skvrnatějící. Třeň o rozměrech 30-70x5-15mm je válcovitý až kyjovitý, velice křehký, vrásčitý. Zbarvený je bíle, poté rezavě žloutne. Dužnina je bílá, ve stáří a po poranění žloutnoucí. Má mírnou chuť a nevýrazný pach. Výtrusný prach je sytě smetanový. Holubinka dívčí roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v kyselých jehličnatých, vzácněji i listnatých lesích.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk holubinky doupňákové měří 50-130mm, je mírně vyklenutý až plochý, uprostřed vmáčklý, nakonec až široce nálevkovitý, s hladkým, ve stáří často zprohýbaným a zdviženým okrajem, krátce rýhovaným. Zbarvený je šedomodře, modrošedě, šedě, uprostřed s nepravidelnými, okrově žlutými až rezavými skvrnami. Lupeny jsou úzce připojené, křehké, husté. Zbarvené jsou bělavě, potom až světle máslově, ve stáří jsou rezavě skvrnité. Třeň o rozměrech 40-120x10-30mm je válcovitý, vrásčitý, zbarvený bíle, někdy s růžovým nádechem. Na bázi je rezavě skvrnitý. Dužnina je bílá, má mírnou chuť a nenápadnou vůni. Výtrusný prach je krémově žlutý. Holubinka doupňáková roste hojně, jednotlivě nebo v menších skupinách, v listnatých lesích. Vyskytuje se zejména pod duby, buky a habry, vzácně roste také pod jehličnatými stromy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Holubinka fialovonohá je podobná holubince půvabné, má však méně, živě zbarvený, fialový a žlutozelený klobouk s výrazněji ornamentovanými výtrusy a také cystidy mají odlišný tvar. Reakce dužniny s fenolem je čokoládově hnědá, u holubinky půvabné purpurově červená. Holubinka fialovonohá roste nepříliš hojně, vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk holubinky jitřenkové měří 40-120mm, je plochý, uprostřed vmáčklý, ve stáří na okraji krátce rýhovaný, jemně plstnatý, ve stáří vrásčitý. Zbarvený je světle růžově až jahodově, uprostřed je bělavě, žlutavě až žlutooranžově skvrnitý, při zasychání bíle poprášený. Lupeny jsou téměř volné, bílé, potom světle smetanové. Třeň o rozměrech 20-100x6-25mm je kyjovitý až vřetenovitý, ojíněný až jemně plstnatý, ve stáří lysý. Zbarvený je bíle, někdy narůžověle. Dužnina je bílá, bez výrazné vůně. Má sladkou, v mládí často nahořklou chuť. Výtrusný prach je za vlhka bělavý, při vysychání žlutavý. Holubinka jitřenková roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v humózních listnatých lesích, především pod duby, buky, habry a lipami, vzácně i pod jehličnatými stromy. Podobná je holubinka maličká, jejíž klobouk měří jen do 40mm a zbarvený je živě růžově červeně. Roste v oblastech teplomilné květeny.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk holubinky kolčaví měří 50-150mm, je polokulovitý až plochý, uprostřed mírně vmáčklý a většinou jemně vrásčitý, nerýhovaný. Zbarvený je okrově nebo rezavě hnědě až tmavohnědě. Lupeny jsou bělavé až smetanově žluté, v mládí na ostří s drobnými kapkami, často hnědě skvrnité. Třeň o rozměrech 30-110x15-45mm je válcovitý, vrásčitý. Zbarvený je bělavě až nahnědle, od báze rezaví. Dužnina je bělavá, na řezu zpravidla rezavějící. Má oříškovou chuť a nevýraznou vůni. Výtrusný prach je světle smetanový. Holubinka kolčaví roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se zejména v jehličnatých lesích, v podhůří, na kyselých půdách.