Zbožíznalství

Je rozšířený od Lamanšského průlivu po Maroko, dále ve Středozemním moři a vyskytuje se i v některých oblastech Černého moře. Žije v hloubce do 10m nad skalnatým, řasami porostlým dnem. Hlaváč velký dorůstá do délky max. 25cm. Tělo ryb je celé poseté šedými skvrnami. Z kulinářského hlediska je hlaváč velký srovnatelný s hlaváčem černým. Po odstranění šupin je vhodný ke smažení.

Hlavatky jsou rozšířené v povodí horního a středního toku Dunaje – v čistých vodách bohatých na kyslík. Původně se vyskytovaly i v povodí Moravy, dnes se ve volné přírodě na našem území nevyskytují. Patří mezi nejohroženější druhy ryb, prodávají se jen málokdy. Tělo hlavatek je téměř kulaté, ryby dosahují délky max. 1,50m a hmotnosti nad 50kg. Hlavatky jsou vhodné k dušení, pošírování nebo smažení na másle. Maso je lahodné, při úpravě není třeba příliš solit ani kořenit.

HLÁVKOVÁ KAPUSTA - latinsky Brassica oleracea, anglicky Savoy cabbage, francouzsky chou de Milan, německy Wirsing a Savoyer Kohl, italskyverza  - je jedna z nejstarších zemědělských plodin, která je velmi často díky podobnosti zaměňována se zelím. Zdravá zimní zelenina Hlávková kapusta je košťálová zelenina, která se jako jeden z mála druhů sklízí i v zimě. Je významným zdrojem vitamínů a dalších pro zdraví důležitých látek v době, kdy je čerstvé a zdravé zeleniny poměrně málo. Původ a historie Hlávková kapustabyla známá už v dávných dobách, jednoduché druhy kapusty se podle zobrazení na freskách pěstovaly ve starém Egyptě. Zmínky o kapustě jsou i ze středověku, ze 16. století pochází záznamy, ve kterých jsou zmínky o jejích pozitivních účincích na lidský organismus. V 17. století se odrůdy kapusty začínaly podobat současným a v dalším období se kapusta začala šlechtit. Původním odrůdám je nejvíce podobná hlávková kapusta. Současnost V  současnosti je kapusta především ve střední Evropě nejdůležitější listovou brukvovitou zeleninou po červeném bílém zelí a v Evropě se také nejvíce na celém světě pěstuje a konzumuje. Vzhled, chuť, vůně… Hlávku kapusty tvoří spirálově vyrůstající zkadeřené bublinkaté listy s mírnými lalokovitýni okraji. Křehké a chutné listy mají většinou tmavě zelenou barvu, u některých odrůd jsou žlutozelené. Okrasné odrůdy mají listy v barvě od žluté přes červenou až po fialovou. Koš´tál rostliny je vysoký 30 až 70 centimetrů. Hlávka kapusty raných a poloraných odrůd má váhu 0,3 až 1 kilogram, podzimní a zimní odrůdy váží 1 až 3 kilogramy. Rané odrůdy, které jsou na trhu od května, mají světlejší střed a jsou křehčí chuťově jemnější, stačí jim jen krátká doba tepelné úpravy. Pozdější odrůdy mají listy silnější a tvrdší, chuť je více kapustová. Odrůdy hlávkové kapusty V současnosti se pěstují rané, polorané, podzimní i zimní odrůdy hlávkové kapusty, nejčastěji ale odrůdy rané a podzimní. Jarní hlávkové kapusty mají menší hlávky ve tvaru otevřené růžice s velmi křehkými listy, které by se měly vařit jen velmi krátce. Letní odrůdy hlávkové kapusty jsou větší, mají křehké mírně zkadeřené volné listy. Podzimní a zimní hlávkové kapusty mají uzavřené větší hlávky s výrazněji zkadeřenými tvrdšími listy. - Předzvěst – Raná jarní odrůda, vhodná pro výsadku z předpěstované sadby. Sklízí se postupně od druhé poloviny června po 10 až 15 dnech. Rostliny jsou středně vysoké s nízkým košťálem a křehkými listy příjemné chuti sytě zelené nebo žlutozelené barvy. Hlávky mají vejčitý a mírně špičatý tvar, jsou kornoutovitě uzavřené, váží přibližně průměrně 0,7 kilogramu. Hlávky, které se nevyvinou, velmi rychle uvadnou. Ze 100 metrů čtverečních záhonu se sklidí 300 až 350 kilogramů kapusty. Odrůda je určená pro rychlou konzumaci, hlávky nejsou vhodné pro skladování. Vertus je velmi výnosná a odolná odrůda, určená pro podzimní sklizeň. Rostliny mají střední vzrůst, jsou poměrně rozložité. Hlávka je kulovitá a pevná, listy vynikající chuti mají tmavě zelenou barvu s výrazným modrým odstínem. Hlávky váží průměrně přibližně 1,2 kilogramu. Vegetační doba od výsevu do sklizně je 130 až 150 dní, ze 100 metrů čtverečních záhonu se sklidí 380 až 420 kilogramů kapusty. Odrůdu je vhodná k přímé konzumaci i skladování - správně uskladněná až do konce ledna, může se i zamrazit. Zdraví a vitamíny Kapusta obsahuje ve velkém množství různé vitamíny - C, B1, B2, B3 a B9 – kyselinu listovou, E a také vitamín K, je v ní i mnoho vlákniny. Z minerálních prvků je v kapustě především vápník, hořčík, draslík, fosfor, sodík, selen a železo. Tato kombinace zdraví prospěšných látek a jejich množství má mnoho preventivních i léčebných účinků. Vitamín C například významně posiluje imunitní systém, vitamín B1 – thiamin – podporuje nervový systém, má velký vliv na soustředění a odolnost proti stresům, draslík pomáhá detoxikaci organismu, vláknina podporuje zažívání… Kapusta celkově podporuje a posiluje imunitní, cévní i nervový systém, má kladný vliv na činnost srdce a trávicí ústrojí. Má také významné preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva a dalších vnitřních orgánů. Pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů. Využití kapusty v kuchyni Kapusta se nedá konzumovat v syrovém stavu, ale v teplé kuchyni se může připravovat a upravovat mnoha způsoby – vařením v horké vodě i šetrněji v páře, dušením, smažením, zapékáním… Mezi nejznámější jídla, připravovaná z kapusty, patří kapustové karbenátky s masem i bez masa, dušená kapusta nebo kapusta dušená s vepřovým masem. Používá se i do polévek a omáček. Kapusta se také zadělává podobně jako zelí, není ale vhodná k nakládání. Krátce povařená a vychladlá se může přidávat i do zeleninových salátů Příprava a vaření kapusty Rané odrůdy hlávkové kapusty se rozdělí na čtvrtiny a pak tepelně upravují – nejideálnější je dušení. Pozdní odrůdy jsou větší a tak se rozdělí na několik menších částí, jsou nejlepší na polévky. Jak a podle čeho vybírat Raná čerstvá kapusta je na trhu od května do podzimu, pak jsou k dostání podzimní a zimní odrůdy. Kvalitní kapusta má svěží vzhled a přirozenou barvu, není oschlá. Spotřeba a skladování Ranou a letní kapustu je možné krátkodobě uskladnit na chladném místě. Podzimní odrůdy se mohou skladovat delší dobu, zimní jsou pro uskladnění nejlepší – v chladném a přiměřeně vlhkém prostředí některé odrůdy vydrží až do konce dubna. Pěstování Kapusta je velmi odolná a pro pěstování v podstatě nenáročná rostlina. Snáší i teploty – 15° Celsia, většinou se ale pěstuje ve sklenících. Hlávková kapusta roste nejlépe v teplotách od 15 do 20° Celsia. Kapusty potřebují půdy bohaté na živiny a tak je nutné záhony důkladně prohnojit krátce před výsadbou nebo setím. Používá se hnůj nebo kompost. Půda by se také měla vápnit, aby se zabránilo napadení rostlin nádorovou kapustovou, která napadá kořeny a způsobuje nevzhledný tvar i uschnutí rostlin. Rané odrůdy vyžadují hlinitopísčité půdy na slunci. Vysévá se v březnu nejdříve do skleníku nebo pařeniště a pak se malé sazenice přesazují na konečné stanoviště ve sponu 40 x 40 centimetrů. Pozdní odrůdy se pěstují v středně těžkých půdách a mohou být i na chladnějších místech. Semena se vysévají přímo na stanoviště ve sponu 30 x 40 centimetrů v květnu. Pozdní odrůdy mají vyšší úrodu než rané, rané jsou ale křehčí a chutnější. Sklizeň probíhá podle odrůd v různém období. První rané odrůdy se většinou sklízí od poloviny června, pozdní zimní odrůdy od poloviny října až do konce listopadu. Na zimu se kapusta přikrývá chvojím, aby se ochránila před případnými silnými mrazy a především před ptactvem. Úroda hlávkové kapusty je u raných odrůd 20 až 25 tun z hektaru, u pozdních 30 až 40 tun z hektaru. Zajímavosti Okrasné odrůdy hlávkové kapusty se vysévají v červnu a červenci, v zimě má efektně zbarvené velké listy. Barva je závislá na zimě – čím nižší jsou teploty, tím intenzivnější je barva listů, která může být bílá, lososová, modrofialová, karmínová i okrová. Okrasnou kapustu je možné pěstovat i v květináčích na okenním parapetu. Léčivé účinky Kapusta má vzhledem k množství a kombinaci zdraví prospěšných látek preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Hlávková kapusta především - významně posiluje imunitu - má kladný vliv na cévy a srdce - pozitivně působí na nervový systém - aktivuje činnost trávicího ústrojí - působí preventivně proti rakovině tlustého střeva - brání vzniku nádorů na vnitřních orgánech - pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů Konzumace hlávkové kapusty v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky. Kapusta by se v žádném případě nikdy neměla konzumovat čerstvá.

Vyskytuje se v hlubinách severního Atlantského oceánu. Hlavoun tuponosý má obrovskou hlavu s velkýma očima. Přední hřbetní ploutev je velká, vyrůstá hned za hlavou. Zadní hřbetní ploutev začíná uprostřed těla jako tenký lem až ke špičce ocasu, ocasní ploutev chybí. Ryby dorůstají do délky 1,50m. Maso je nejvyšší kvality, často je ale hlavoun tuponosý považován za vedlejší bezcenný výlovek. Filety z hlavouna jsou libové, téměř bez kostí. Hodí se k rychlému smažení nebo ke smažení v trojobalu.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk hlívy čepičkaté měří 30-90mm, je bokem přirostlý, lasturovitý, vyklenutí, hladký. Zbarvený je světle hnědošedě až béžově. Lupeny jsou k bázi sbíhající, husté, zbarvené bíle až nažloutle. V mládí jsou zakryté dobře vyvinutým, tence blanitým velem, ze kterého potom zůstávají zbytky na okraji klobouku. Třeň úplně chybí. Hlíva čepičkatá roste velmi vzácně na odumřelých osikách. Je dobře poznatelná podle bokem přisedlé plodnice s hladkým kloboukem a také podle přítomnosti vela. Dalším druhem hlívy s vyvinutým velem je hlíva dubová.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Klobouk hlívy dubové měří 50-150mm, je vyklenutý až plochý, zbarvený bíle, bělavě až našedle. Od okraje žloutnoucí, na okraji v mládí se zbytky vela. Lupeny jsou sbíhavé, bílé až krémové, ve stáří žloutnoucí. Třeň o rozměrech 20-60x10-40mm je výstředný až postranní, válcovitý až kuželovitý, zbarvený bělavě až krémově, v mládí s brzy mizející blanitou prstencovou zónou. Dužnina je bílá, po poranění žloutnoucí, s mírnou oříškovou chutí a s kořennou vůní. Hlíva dubová roste poměrně hojně, jednotlivě nebo střechovitě nad sebou, na kmenech a pařezech listnatých stromů, především dubů, buků, topolů, jabloní, ale i jehličnanů. Jedná se o velmi tuhou houbu, nápadnou žloutnutím plodnic a přítomností vela.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Klobouk hlívy máčkové měří 50-150mm, v mládí je vyklenutý, brzy plochý až nálevkovitý, dlouho s podvinutým okrajem, jemně vrostle vláknitý, uprostřed mírně šupinkatý. Zbarvený je světle červenohnědě, žlutohnědě až okrově hnědě, na okraji je světlejší. Lupeny jsou sbíhavé, zbarvené krémově, někdy s růžovým nádechem. Třeň o rozměrech 20-50x10-25mm je středový až mírně výstředný, válcovitý, na bázi ztenčený. Zbarvený je bělavě až světle okrově. Hlíva máčková roste velmi vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách, paraziticky i saprofyticky, např. na kořenech máčky rolní, bolševníku, hladýše širolistého, ločidla a jiných miskovitých rostlin. Vyskytuje se na vyhřátých otevřených stanovištích, u nás je známá jen na několika lokalitách. Jedná se o výrazně teplomilný druh.  

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk hlívy nálevkovité měří 30-120mm, je vyklenutý, brzy nálevkovitý, podvinutý. Zbarvený je žlutošedě až šedohnědě, později bledne. Lupeny jsou husté, bělavé až krémové, dlouze sbíhavé. Na třeni vytvářejí výraznou, většinou síťovitě spojovanou žilnatinu. Třeň o rozměrech 30-80x7-15mm je často výstředný, válcovitý, bělavý. Dužnina má mírnou chuť a slabou moučnou vůni. Hlíva nálevkovitá roste místy hojně, především v lužních lesích, v trsech na kmenech a pařezech listnatých stromů. Jedná se o dobře určitelný druh podle dlouze sbíhavých lupenů a síťovitě žilnatého třeně.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk hlívy plátkové měří 10-120mm, je vějířovitý až nálevkovitý, uprostřed hluboce vtlačený, lepkavý. Především na bázi je bíle nebo našedle ojíněný, na okraji téměř lysý, hygrofánní. Zbarvený je tmavohnědě až kaštanově hnědě, někdy plavě hnědě. Lupeny jsou dlouze sbíhavé, husté, bělavé až našedle krémové. Třeň o rozměrech 5-35x3-20mm je postranní, válcovitý, plstnatý. Zbarvený je našedle až světle okrově. Dužnina má intenzivní moučnou vůni. Hlíva plátková roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na zbytcích dřeva, na odřezcích nebo na pilinách. Vyskytuje se i na zemi v listnatých lesích a mimo les.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do října. Hlíva plicní se podobá hlívě ústřičné, klobouk je ale slonovinově nebo špinavě bělavý až světle žlutohnědý, na okraji stejně jako lupeny žloutnoucí. Hlíva plicní roste na dřevě listnatých stromů, nejčastěji buků a líp.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk hlívy Rickenovy měří 30-90mm, je jazykovitý až hluboce nálevkovitý, podvinutý, lepkavý, lysý nebo ojíněný. Zbarvený je šedohnědě až tmavohnědě. Lupeny jsou dlouze sbíhavé, husté, často vidlené. Zbarvené jsou okrově žlutě, na ostří bělavě. Třeň o rozměrech 12-20x5-15mm je boční, jemně plstnatý, někdy úplně chybí. Zbarvený je bělavě až nahnědle. Dužnina intenzivně moučně voní. Hlíva Rickenova roste nepříliš hojně, ve skupinách nebo v trsech. Vyskytuje se na zemi v jehličí pod smrky a jedlemi, někdy i na pilinách. Od hlívy plátkové se liší především velikostí výtrusů.

Hlíva ústřičná – latinsky Pleurotus ostreatus – nazývaná také Hiratake, je velmi chutná jedlá houba z čeledi hub hlívovitých. Obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek a možnosti jejího použití v gastronomii jsou poměrně velké. Hlíva ústřičná je houba, kterou již staletí používají vzhledem k obsahu zdraví prospěšných látek v Japonsku a Číně. V kuchyni má velmi velké možnosti použití a připravuje se z ní mnoho druhů jídel. Výskyt a pěstování Hlíva ústřičná roste po celém světě v období od léta do zimy, při mírné zimě i na jaře. Nejčastěji se vyskytuje na živých nebo i odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména budu, vrbě, ořešáku, bříze nebo topolu, ale i jeřabině. Průmyslově i v domácích podmínkách se hlíva ústřičná také pěstuje a v celosvětovém průměru je po žampionech a šiitake třetí nejvíce uměle pěstovanou houbou – ročně se jí vypěstuje přibližně 2,5 milionu tun. V bývalém Československu se hlíva ústřičná nejvíce pěstovala po roce 1980 ve velkých pěstírnách. Po listopadu roku 1989 se ale pěstování postupně omezovalo kvůli zvýšenému dovozu. Vzhled, chuť, vůně Hlíva ústřičná je velmi podobná hlívě plicní. Obě houby rostou na stejných druzích stromů, hlíva plicní je ale světlejší a roste od jara do podzimu. Klobouky hlívy ústřičné barvou i tvarem připomínají větší ústřice a od této podobnosti také vzniklo její pojmenování. Klobouky mají šířku 5 až 25 centimetrů, jsou vějířovité, hladké, okraje jsou ostré. Barva je závislá na podmínkách, v kterých houba roste, odstíny jsou od bělavé, světle šedomodré až šedohnědé nebo hnědé. Klobouky rostou nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách, trsy mohou vážit až několik kilogramů. Dužnina hub je čistě bílá, pružná a velmi šťavnatá, bazva se v řezu nemění. Chuť hlívy ústřičné je nasládlá, aroma je silně,ale příjemně, houbové. Použití hlívy ústřičné v kuchyni Hlíva ústřičná se v gastronomii používá do hotových jídel, může se ale také nakládat do octa nebo sušit, vynikající je i uzená. Konzumují se převážně klobouky, tuhá dřeň se suší a případně také mele na houbový prášek, který je lahodným houbovým kořením s léčebnými účinky. V Rusku je hlíva ústřičná velmi oblíbená zkvašená jako kysané zelí. Je vynikající v polévkách i omáčkách – například hovězí na houbách, chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích s mnoha druhy zeleniny v salátech. Hlíva ústřičná se vaří bez soli, uvařená je přibližně za 30 minut. Houbový přášek by se do jídel měl přidávat až po jejich uvaření, aby si zachoval maximum svých látek a léčebných účinků. Léčebné vlastnosti hlívy ústřičné Hlíva ústřičná obsahuje velké množství zdraví prospěšných látek – vitamíny, minerály, stopové prvky a také například glukany, které mají velký vliv na vitalitu. Obsahuje také terpeny, které jsou antibiotické a antitrombotické. Konzumace hlívy ústřičné pozitivně ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi a zvyšuje tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Zvyšuje také odolnost proti infekcím, má účinky proti zánětlivým, virovým, bakteriálním i plísňovým onemocněním. Používá se při léčbě hemeroidů, ekzémů, při léčení popálenin atd. Vzhledem k malému množství obsažené látky arabitol může konzumace hlívy ústřičné u některých lidé způsobit mírné střevní potíže nebo mít projímavé účinky. Jídla z hlívy ústřičné Hlíva ústřičná má v kuchyni velké možnosti použití. Jídla z hlívy ústřičné: Hlíva smažená jako obalovaný řízek Hlíva smažená jako vídeňský řízek Smažená hlíva na jehle Hlíva smažená v těstíčku Grilovaná hlíva Pečená hlíva marinovaná v česnekovém oleji Hlíva dušená na másle Hlíva ústřičná na česneku Hlíva na víně Hlíva se žampiony na čínský způsob Hlíva na smetaně Hlíva v paprice Hlíva s rajčatovou omáčkou Hlíva se slaninou v alobalu Hlívové rizoto Celozrnné těstoviny s hlívou Hlíva s kuřecími nudličkami Vepřové s hlívou na černém pivu Vepřové plátky na hlívě Dušené hovězí na hlívách Krůtí prsa na hlívě se zeleninou Kapr s omáčkou z hlívy ústřičné Polévky Dršťková polévka z hlívy Gulášová polévka z hlívy Hlívová kulajda Chuťovky a saláty Hlívový salát Hlívová majonéza se šunkou Sýrové topinky s hlívou Hlívové kuličky s nivou Hlíva s vajíčkem   Pečení Léčivá bábovka s hlívou Koláč s náplní z hlívy

HLUCHAVKA – latinsky Lamium má celkem 40–50 druhů. Patří mezi léčivé rostliny. Je velmi prospěšná pro lidské zdraví. Od kopřiv se liší zejména tím, že nemá žahavé listy. Původ, historie a výskyt Hluchavka je rozšířená po celé Evropě, nejčastěji roste v lesích, křovinách, příkopech a na rumištích. Kromě Evropy roste i v Asii a v severní Africe. Pochází ze západní Asie, odkud k nám byla dovlečena jako plevel. Je nenáročná na půdu, zapleveluje půdy bohatší na dusík, které jsou kypré a s příznivou formou humusu. U nás je rozšířená po celém území od nížin až po vyšší podhorské oblasti. Z vyšších poloh se vyskytuje v blízkosti hospodářských a rekreačních usedlostí. Vzhled, chuť a vůně… Hluchavky mohou být až 80 cm vysoké, záleží to na druhu. Hluchavka má čtyřhrannou načervenalou lodyhu. Listy se shlukují v horní části lodyhy, mají vejčitě srdčitý tvar a na okraji jsou vroubkované a chlupaté. Květy jsou dlouhé asi 1 cm. Hluchavka kvete od března do října. Hluchavka je téměř bez pachu a má slabě hořkou chuť. Odrůdy Hluchavka bílá – používá se stejně jako hluchavka nachová. Hluchavka skvrnitá – podobá se hluchavce nachové, která je celkově menší, s přímou korunní trubkou a bez kresby na dolním pysku. Hluchavka pitulník – díky typicky žlutým květům je pravděpodobnost záměny s jinými hluchavkami minimální. Hluchavka objímavá – hrozí záměna s hluchavkou nachovou, od které se liší objímavými, ledvinitými listeny či absencí listenců. Zdraví a vitamíny Květy obsahují slizové látky a katechinové třísloviny. Květy obsahují silici, flavonové glykosidy, isoquercitrin, saponin, cholin a biogenní aminy, histamin, tyramin a metylamin. Nať má proti květu méně uvedených látek, ale obsahuje navíc řadu minerálů a stopových prvků. Hluchavka je nektaronosná rostlina. Její nektar obsahuje velké množství sacharózy, za 24 hodin 0,25 mg nektaru s cukernatostí 53 %. Použití hluchavky v gastronomii V kuchyni využijeme zejména listy. Lze je nasekat do polévek, nočků, vajíček nebo připravit jako špenát. Její sladce vonné květy můžeme použít jako jedlou ozdobu dezertů. Nálev obsahuje slizové látky, pomáhá při onemocnění průdušek. Sklizeň a uchovávání Květy sušíme v tenké vrstvě, pokud možno rychle, nejlépe umělým teplem do 35 °C. Usušené květy snadno vlhnou, hnědnou, a proto se stávají nepoužitelnými. Je vhodné je uchovávat v hermeticky uzavřených obalech. Sušíme v tenké vrstvě co nejrychleji. Léčivé účinky - má protizánětlivé účinky - pomáhá při zánětu močových cest, ledvin a onemocnění prostaty - pomáhá při léčbě respiračních onemocnění (kašel, bronchitida, rýma, chřipka, angína) - má uklidňující účinky - pomáhá při nepravidelné menstruaci a v době menopauzy - užívá se pro léčbu akné a ekzému

HNĚDÁ DLOUHOZRNNÁ RÝŽE, nebo též celozrnná rýže, anglicky Long-grain brown rice, je název pro typ dlouhozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Hnědá rýže není samostatnou odrůdou, je to jen označení pro formu, v jaké se prodává. Většina odrůd rýže je k mání v bílé a hnědé verzi, přičemž z hnědé rýže je odstraněna jen slupka, zatímco ze zrnek rýže bílé se brousí povrchová vrstva (tato úprava se označuje jako leštění). Z toho vyplývá, že hnědá rýže se pěstuje na různých místech světa a její historie se také různí. Vzhled a vlastnosti Tato rýže má dlouhá hnědá zrna s neobroušeným povrchem. Díky tomu je její chuť výraznější, příjemně oříšková. Obsahuje méně škrobu než jiné druhy, po uvaření jsou zrnka sušší a nelepí se. Taková rýže je pak krásně nadýchaná. Obsah tuku je vyšší než u jiných rýží, proto se musí spotřebovat dříve, aby nežlukla. Zdraví a vitamíny Hnědá rýže je přírodnější než bílá a díky tomu, že není broušená a obsahuje i klíček, v ní můžeme najít vitamíny B1, B2, B6 a E, dále pak vápník, hořčík, fosfor, draslík, selen a mangan. Hnědá rýže má nižší glykemický index než bílá. Také pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva a prsu, zabraňuje onemocněním srdce i zácpě a podporuje správnou činnost nervového systému. Použití hnědé rýže v gastronomii Hnědá dlouhozrnná rýže se hodí především k přípravě pokrmů s omáčkou nebo šťávou, které vyváží suchost rýže, jako je např. casserole (různé druhy masa a zeleniny vařené a podávané v jednom hrnci) nebo středovýchodní pilaf. Pro rizoto tato rýže příliš vhodná není. Hnědá rýže se vaří déle než bílá, a to 30 – 40 minut. Také potřebuje k uvaření více vody (2 díly vody na 1 díl rýže).

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk hnojníku inkoustového je 35-100mm široký a 30-70mm vysoký, vejčitý, potom zvoncovitý. Je rýhovaný, ve stáří na okraji potrhaný a rozplývající se, jemně hnědavě šupinkatý na šedém, šedohnědavém až šedofialovém podkladě. Lupeny jsou úzce připojené, našedlé, potom purpurově hnědé až černé, v mládí s bělavě vločnatým ostřím. Třeň o rozměrech 40-175x8-15mm je válcovitý, někdy dole vřetenovitý, jemně vláknitý, bělavý, s prstenovitými zbytky vela nad bází. Hnojník inkoustový roste hojně, většinou v trsech. Vyskytuje se v lese i mimo les v zahradách, parcích, při cestách, na polích a na loukách. Často roste na nitrofilních a synantropních stanovištích, vyrůstá ze zbytků rozloženého dřeva. Jedná se o jedlou houbu, ale v kombinaci s alkoholem vyvolává otravy. Podobný hnojník Romagnesiho má na klobouku a na dolní polovině třeně rezavé až oranžově hnědé šupiny a má menší výtrusy. Hnojník význačný má zase v mládí bíle vláknitý klobouk s černavým okrajem, hnojník hrotitý je širší, vyšší a má větší výtrusy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk hnojníku obecného je 20-60mm široký a 50-150mm vysoký, válcovitý, vejčitý až zvoncovitý. Zpočátku je bílý až bělavý, radiálně vláknitý, potom s hnědavými odstálými vláknitými šupinami, uprostřed celistvý, hnědavý, ve stáří od okraje růžovějící, potom černající a rozplývající se. Lupeny jsou volné, v mládí zbarvené bíle až narůžověle, potom černající a rozplývající se. Třeň o rozměrech 100-200x10-30mm je válcovitý, na bázi kyjovitý, jemně vláknitý, zbarvený bíle. Prsten je vytrvalý, posunutelný, bílý. Hnojník obecný roste hojně, zpravidla ve skupinách. Vyskytuje se na trávnících, v zahradách, v parcích a ve světlých listnatých lesích. Často roste na ruderálních stanovištích, zejména na živných půdách. Jedná se o chutnou houbu. Ke sběru jsou vhodné jen čistě bílé, mladé plodnice, které nečernají.

Rohwurst, původně vyráběný z jemně mletého hovězího masa, dnes obsahuje také vepřové maso a hřbetní sádlo. Hofer Rindfleischwurst je jemně uzený, kořeněný česnekem, hřebíčkem a černým pepřem. Měří 12cm a široký je 5cm.

HOKKAIDÓ - je druh tykve (dýně), která se do České republiky dováží. Lahodná, zdravá a všestranná Dýně Hokkaidó má v kuchyni velmi široké využití. Nemusíte se omezovat pouze na kompot či polévku. Pochutnat si na ní můžete i jako na příloze nebo jako na hlavním jídle. Dýně Hokkaidó je nedocenitelným zdrojem vitamínů a je vhodnou součástí jídelníčků při redukční dietě. Původ a historie Dýně Hokkaidó se již od nepaměti pěstuje na Dálném východě, odkud se rozšířila do Ameriky. Počátek jejího pěstování však sahá do Nové Anglie. Své jméno dostala po japonském ostrově Hokkaidó. Vzhled, chuť, vůně… Dýně Hokkaidó mají kulatý tvar, jsou pevné, sytě zbarvené a mají tvrdou hladkou slupku. Hmotnost se pohybuje mezi 0,7 až 2,5 kilogramu, v průměru mívá 10 až 30 cm. Obvykle jsou oranžové, ale můžeme najít i žluté, či dokonce bělavě stříbrné nebo tmavě zelené kusy. Dužina je však vždy oranžová, měkká a velmi hutná. Její sladká chuť ji předurčuje k využití do sladkých koláčů, džemů a dalších dobrot. Odrůdy UchikiKuri (červené Hokkaidó) – sladká dužina ideální na vaření. Má ořechovou vůni a široké využití v kuchyni. Její váha se pohybuje 1 do 2,5 kg. Potimarron – patří mezi červené dýně, ale je větší než UchikiKuri. Její tvar připomíná hrušku a její váha se pohybuje mezi 2 a 3 kily. Oranžová dužina má kaštanovou chuť. Delica F1 – má ploše kulovité, tmavozelené plody se světlým žíháním. Váha se pohybuje okolo 2 kg, dužina je jasně oranžová, chutná. Slupka je tužší než u klasického Hokkaida, plody jsou ale díky ní lépe skladovatelné. Blue Kuri – šedomodré plody s hmotností 1,5 kg jsou plošší než plody oranžového Hokkaida. Je velmi chutná a dobře skladovatelná. Zdraví a vitamíny Dýně Hokkaidó obsahuje ve sto gramech 37 kcal, 8,8 g sacharidů, 0,23 g tuku, 8,8 g proteinů a 1,6 g vlákniny. Dýně Hokkaidó je velmi bohatá na vitamíny (A, B, C) a minerály (vápník, hořčík, fosfor, draslík, vápník a betakaroten). Hokkaidó je vhodná při redukční dietě, má nízký energetický obsah, obsahuje hodně vlákniny a má skvělé detoxikační účinky. Pomáhá při poruchách ledvin, při srdečních potížích, má močopudné účinky a je účinná proti hlístům, roupům a škrkavkám. Její konzumace je vhodná pro diabetiky a její opražená semínka účinně pomáhají s problémy s prostatou. Jak a podle čeho vybírat Při výběru dýně v obchodě dbejte na to, aby byla na povrchu sytě barevná a hladká. Slupka musí být pevná, tvrdá a hladká, bez otlačenin a poruch. Použití dýně Hokkaidó v gastronomii Před úpravou je třeba odstranit semínka a vlákna. Nemusíte odstraňovat slupku, ta při vaření změkne. Je možné z ní připravovat polévky, omáčky, marmelády, buchty či nádivky. Používat ji můžete jako přílohu nebo jako samostatný grilovaný pokrm. Příprava a konzumace záleží na vaší chuti i fantazii. Spotřeba a skladování Dýni Hokkaidó je možné skladovat po dlouhou dobu. Je nutné ji skladovat v chladu a v suchu. Před skladováním neodtrhávejte stopku, nechte ji zaschnout. Je možné ji skladovat nakrájenou na plátky a usušenou. Uchovávat ji můžete i jako semena, která můžete upravovat jako pokrm nebo je uchovat na následující rok. Pěstování Dýně se pěstuje na lávových polích v Japonsku. Je to velmi odolná rostlina, které se daří i v chudších půdách. Zemina má být středně těžká. Je nutné zajistit dostatečnou vlhkost půdy. Stanoviště musí být slunné a teplé. Dýně velmi špatně snáší mrazy a obvykle je nepřežije. Semínka sázejte 1 metr od sebe. Dýně se sklízejí na podzim. Léčivé účinky - pomáhá při poruchách ledvin - pozitivně ovlivňuje srdce a cévy - má močopudné účinky - semínky pomáhají při problémech s prostatou - podporuje imunitní systém a funkce žaludku, sleziny a slinivky - podporuje růst nehtů a vlasů - podporuje opálení

Žebra jsou dobře prorostlá, po uvaření šťavnatá a měkká. Můžeme je rozdělit na libový plátek a mramorovanou střední část s žeberními kostmi. Žebra se prodávají s kostí nebo vykostěná. Vysoké a holé žebro je základem pro přípravu silného vývar i hustých polévek. Vykostěné holé žebro je vhodné k pošírování, nakrájené na kostky i k dušení. Střední mramorovanou část lze použít po nakrájení na tenké plátky i k přípravě minutek.

Holub hřivnáč je největší a nejrozšířenější druh divokých holubovitých v Evropě. V našich zeměpisných šířkách se loví jen dva druhy – holub hřivnáč a hrdlička zahradní. Vyskytuje se v řídkých smíšených lesích, na okraji lesů a polí ale i v městských parcích a zahradách. Hnízdí od konce března do července, u nás se loví od srpna do konce října. Holub hřivnáč dosahuje hmotnosti 400-550g a délky asi 40cm. Mezi samcem a samicí nejsou rozdíly, peří je modrošedé. Mláďata jsou trochu světlejší.   Maso holuba hřivnáče Maso je tmavé s jemně vláknitou strukturou, aromatické, lahodné chuti. Holubi vcelku můžeme péct, dusit nebo grilovat. Holubí stehýnka jsou vhodná k pečení nebo k přípravě ragú. Holubí prsa vcelku nebo jako vykostěné filety s kůží a křídlovou kostí jsou vhodná k pošírování nebo uzení.