Zbožíznalství

APPENZELLER je vyzrálý alpský sýr z východního Švýcarska. Původ a historie Appenzeller je tradiční kravský alpský sýr vyráběný ve švýcarském kantonu Appenzell. První zmínky o tomto sýru pocházejí již z let 1289 v zápiscích mnichů z Opatství svatého Havla. Sýr byl v těch dobách vybírán jako desátek od věřících. Vzhled, chuť, vůně… Tento sýr váží asi 7 kg, má kulatý tvar a průměr 30-33cm. Jeho výška je 7-9 cm. Sýr je vláčný a jemný, má načervenalou kůrku. Chutná jemně a kořeněně, ale spolu se zráním jeho chuť a vůně nabírá na intenzitě. Výroba Sýr je vyráběn z nepasterizovaného kravského mléka. Mléko krav krmených senem se ochlazuje na 10 °C a odstřeďuje se. Dále se mléko za stálého míchání zahřívá v kotlích na 31 °C a poté se do něho přidá syřidlo a bakterie kyseliny mléčné. Mléko se po 30-40 minutách srazí. Hrudky se rozřezávají tak dlouho, až mají velikost kukuřičného zrnka. Následně se slije syrovátka a sýr se znovu ohřívá - hmota tak získá pevnost. Těsto se lisuje a formuje, ve formách je uloženo na police a tady odkapává. Appenzeller zraje nejméně 3 měsíce ve sklepech s vlhkostí vzduchu 90 % a s teplotou 14-15 °C. Během této doby se obrací a potírá rosolem z bylinek. Druhy Podle stáří rozlišujeme Appenzeller na 3 druhy: Classic – starý 3-4 měsíce, prodávaný ve stříbrném alobalu, Surchoix – stará 4-6 měsíců, prodávaný v pozlaceném obalu, Extra – starý 6 a více měsíců, prodávaný v černém obalu. Použití sýru Appenzeller v gastronomii Sýr obsahuje 48 % tuku v sušině, je tedy vhodný na přípravu omáček, sýrových fondue nebo nákypů, protože se dobře taví. Dostupnost a skladování Je k dostání v každém větším obchodě s potravinami. Uchovává se v chladničce nejlépe samostatně zabalený do pergamenového papíru.  

KLASNATKA – latinsky Elsholtzia stauntonii se používá jako koření v bylinkových směsích, svou vůní připomíná kmín. Nenápadná bylinka s drobnými kvítky Klasnatka Stauntonova je polokeř vysoký až 150 cm. Svou vůní připomíná kmín a lze ji používat jako koření. Často se používá v asijské kuchyni. Je velmi odolná vůči mrazu. Po celém světě se vyskytuje asi 30–60 druhů. Původ a výskyt Původně pochází tato trvalka z Číny. Pěstuje se v Evropě, Japonsku, Koreji a v severní Americe. Pěstování Klasnatka se pěstuje na plném slunci, pro dobrý růst potřebuje teplou polohu a prohřátou zem. Půda musí být dostatečně živná, dostatečně odvodněná. Na jaře rostlinu radikálně sestříhejte. Rostlina je mrazuvzdorná do 24°C. Vzhled, chuť a vůně… Polokeř je vysoký až 150 cm, listy jsou úzké, 15 cm dlouhé. Vůní připomínají kmín, mohou se používat jako koření. 10–20 cm dlouhé lichoklasy mají fialově růžovou barvu. Nese protáhlé, kopinaté, při krajích nápadně pilovité listy zelené barvy, jež se barví do temně vínové na podzim. Obsahují vonnou silici, podobnou mátě. Odrůdy Klasnatka brvitá (Elsholzia ciliata) – Pochází z Číny. Užívá se kvetoucí nať ve formě odvaru nebo prášku. Použití klasnatky v gastronomii V asijské kuchyni je čerstvá klasnatka obvyklou součástí jarních bylinkových směsí. Nasekaná se výborně hodí do polévek, omáček, k drůbežím a rybím pokrmům, k vaječným jídlům nebo okurkám. Klasnatka dobře chutná i v bylinkovém tvarohu. Léčebné účinky Klasnatka brvitá - pomáhá při horečkách a infekcích - uleví od bolestí břicha - pomáhá při průjmu a zvracení - ulevuje od svalových křečí a otoků - pomáhá při bolestivém močení

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk pavučince fialového měří 50-150mm, je zvoncovitě vyklenutý, potom plochý s tupým hrbolkem, podvinutý, jemně plstnatě šupinkatý. Zbarvený je tmavofialově až černofialově. Lupeny jsou zaoblené připojené, řídké, tlusté, zbarvené tmavofialově, ve stáří jsou rezavě hnědě poprášené. Třeň o rozměrech 80-120x10-30mm je kyjovitý, na bázi až hlízovitý, vláknitě šupinkatý. Zbarvený je tmavofialově, za sucha až černofialově, v mládí s pomíjivými zbytky modrého vela. Dužnina je šedofialová, má mírný pryskyřičný pach. Pavučinec fialový roste vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách, v listnatých lesích pod buky, duby a břízami. Vyskytuje se zpravidla v teplejších nížinách a pahorkatinách. Podobný je pavučinec hercynský, který je trochu útlejší, má kratší a širší výtrusy. Roste v jehličnatých lesích, zejména ve vyšších a chladnějších polohách.

KŘEN SELSKÝ – latinsky Armoracia rusticana nebo dříve Cochlearia armoracia, jinak také mořská ředkev, chřen nebo krémový kořen. Pochází z čeledi brukvovitých a pěstuje se pro silně aromatický kořen, který se používá jako koření, zelenina či léčivý prostředek. Nejštiplavější ze štiplavých Mezi štiplavým kořením je králem. Používáme ho jako dochucovadlo k masu a uzeninám obdobně jako hořčici. Kromě gastronomie ho využíváme i v lidovém léčitelství. Původ, historie a výskyt Pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie. Do střední Evropy ho přinesli Slované v době stěhování národů. Nejstarší zmínka o křenu pochází z 12. století, od té doby se také pěstuje u nás. Dnes je rozšířen po celém světě a často zplaňuje na písčitých lokalitách podél rybníků a vodních toků. Vzhled, chuť a vůně… Křen je vytrvalá rostlina s mohutným kůlovým kořenem. Kořeny křenu mají být rovné a celé, dužina má mít bílou barvu bez šedých proužků. Silná přímá listnatá lodyha je dutá a hluboce rýhovaná. Jeho vůně je tak pronikavá, že po nastrouhání vhání slzy do očí. Zdraví a vitamíny Křen je velmi bohatým zdrojem vitaminu C, provitamínů A - karotenů, minerálů (železo, hořčík, draslík, vápník a fosfor) a antibakteriálních látek. Ze 100 g křenu získá naše tělo 50 mg vitamínu C. Obsahuje také hořčičné silice. Použití křenu v gastronomii Používáme čerstvý kořen, buď celý, nebo strouhaný, dále sušený, nakládaný, mletý či ve formě pasty. Křen má ostrou štiplavou chuť. V naší kuchyni je často používaným kořením. Nejlépe se hodí k uzeninám, hovězímu masu a do polévek. Používá se rovněž k přípravě křenové hořčice či omáčky. Nakrájený na příčná kolečka okoření nakládané okurky a červenou řepu. Nastrouhaný křen i hotové křenové omáčky můžeme uchovávat v uzavřených nádobách v lednici i 14 dní, zachovají si svou chuť a nekazí se. Sklízení a skladování Čerstvý křen je k dostání od října do března. Skladovat jej můžeme v chladničce nebo ve sklepě v bedničkách s pískem. Jako náhradu čerstvého křenu lze použít křen nakládaný. Léčivé účinky - povzbuzuje chuť k jídlu a činnost trávícího systému - usnadňuje odkašlávání - léčí záněty dýchacích cest - má mírný močopudný účinek - působí preventivně proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry, houbami a prvoky - působí jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest i střev - listy pomáhají při omrzlinách, ztuhlých svalech, revmatizmu a zánětu sedacího nervu

NIVA je sýr s modrou charakteristickou plísní a je českou napodobeninou francouzského ovčího sýra Roquefort. Původ a historie V polovině 20. století se název Roquefort stal chráněný, a tak podobné sýry musely dostat jiné označení. Technolog z tehdejší mlékárny v Českém Krumlově – později Jihočeské mlékárny a v současnosti Madeta – navrhl název Niva, protože mu modrozelená barva sýra připomínala úrodnou rozkvetlou louku. Niva je také jméno obce, která sousedí s mlékárnou v Otinovsi. Název Niva používají všichni výrobci v České republice, pouze Jihočeská niva a Jihočeská zlatá niva mají ochranné označení Evropské unie. V minulosti byl dokonce veden o název „Niva“ spor se Slovenskou republikou, který Česká republika vyhrála. Ve většině zemí EU ale není název Niva v podstatě známý a ani používaný.  Vzhled, chuť, vůně… Sýr Niva je měkký, má smetanovou až žlutě sýrovou barvu, jeho povrch je světle hnědý, uvnitř jsou světlé až tmavě zelené ušlechtilé plísně, které mohou být mírně drobivé nebo roztíratelné podle stupně zralosti. Povrchová barva je znakem vyzrálosti. Na konci období trvanlivosti se pod obalem může vytvořit slabě oranžový maz nebo plísňový prorost, zdravotní nezávadnost sýra se tím ale nijak nenarušuje. Chuť Nivy je slaná, výrazně pikantní, sýr má příchuť po ušlechtilých plísních. Složení Niva se vyrábí z kravského mléka, smetanového zákysu, jedlé soli, chloridu vápenatého, syřidla a sýrové kultury Penicillium roqueforti. Obsahuje 52 % sušiny, 50 % tuku v sušině, 5 % kuchyňské soli a 1,5 % cukru. Energetická hodnote ve 100 g sýra je 1500 kJ využitelné energie. Druhy Výrobci Nivy v ČR: - MADETA a. s. - výrobní závod Český Krumlov - Niva s. r. o. Dolní Přím - Mlékárna Otinoves s. r. o. - obec s názvem "Niva" je jen 1 km od sídla této mlékárny, která do roku 2003 k dozrávání sýru Niva používala jeskyni Michálka v Moravském krasu Niva se balí a na trh dostává v různých formách: Niva válec - váží průměrně 2 kilogramy, balí se aluminiové folie Niva porcovaná - trojúhelníková výseč váží přibližně 100 gramů Niva zlomky - pouze pro požadavky případného dalšího zpracování se balí do zdravotně nezávadných obalů z polyethylenu. Použití Nivy v gastronomii Niva ve stáří 21 až 30 dnů má pevnější tvarohovitou konzistenci a je vhodný například k obalování nebo přípravě různých pomazánek. Sýr starý 25 až 55 dnů je měkčí a více zralý, má pikantní výraznou chuť a je vynikající pro přímou konzumaci například k vínu. Dostupnost a skladování Niva je u nás k dostání ve všech supermarketech. Minimální trvanlivost sýra je většinou 21 až 24 dní od data balení při skladování v teplotě 4 až 8 °C.

Těstoviny z rýže se vyrábí z rýžové mouky a vody. Některé druhy obsahují další přísady – například tapioku nebo kukuřičný škrob, které vylepšují jejich průhlednost a strukturu. Mimo klasických těstovin z bílé rýžové mouky se vyrábí i těstoviny z hnědé rýže, které se prodávají v obchodech se zdravou výživou jako alternativa k těstovinám z pšeničné mouky pro osoby s alergiemi na pšenici nebo lepek.   Vzhled a použití Rýžové těstoviny mají nejčastěji tvar různě širokých a dlouhých nudlí, které jsou většinou rovné nebo ve vřetenech. V České republice jsou na trhu především sušené nebo případně mražené, v asijských zemích i čerstvé. Například na Srí Lance, v Laosu, Malajsii nebo Singapuru se velmi často připravuje druh čerstvých rýžových nudlí idiyappam, které mají výraznou strukturu. Těstoviny z rýže se využívají především v kuchyni východní a jihovýchodní Asie. Mohou se vařit i smažit, kombinují se v různými masy, rybami a mořskými plody v mnoha úpravách, přidává se k nim tepelně zpracovaná nebo čerstvá zelenina, ovoce, ořechy a další typické ingredience.   Druhy rýžových těstovin   - Mí fěn jsou tenké rýžové nudle, které mají v mnoha asijských zemích i různá další pojmenování. Občas se zaměňují za takzvané skleněné nudle, které se ale nevyrábí z rýže. - Shāhé fěn( hé fen ) nebo také To fěn jsou širší čínské rýžové nudle. - Mi xian je druh rýžových nudlí z provincie Jün-nan ( Yunnan ) v Číně. Vyrábí se z obyčejného nelepkavé rýže a většinou se prodávají čerstvé dřív, než se vysuší. - Shāhé fěn( hé fen ) nebo také To fěn jsou širší čínské rýžové nudle. - Bánh Canh jsou silné vietnamské nudle, vyráběné z mouky tapioka nebo směsi rýže a mouky tapioka. Bánh Canh BOT LOC jsou více průsvitné. Banh Canh Trang Bang jsou speciální nudle, vyráběné v jihovýchodním vietnamském městě Trang. Nudle Bánh Canh se používají především v polévkách. Nejvíce připravovaná jídla s nudlemi Bánh Canh jsou -       Bánh Canh Cua - silná krabí polévka s nudlemi -       Bánh Canh TOM - vývar z krevet, který se míchá s kokosovým mlékem a nudlemi -       Bánh Canh CHA CA - polévka z nudlí a rybí klobásky, oblíbená na jihu centrálního Vietnamu -       Bánh Canh Giò heo Tôm Thit - polévka s nudlemi, s masem z vepřového kolena a krevetami -       Báng - nudle s vařeným vepřovým masem, rýžový papírem a bylinkami -       Bánh phở - jedno z nejvíce známých a oblíbených vietnamských jídel. Ve Vietnamu je běžným jídlem, na jihu se jí k snídani a občas k obědu, na severu kdykoliv během dne. Ve světě se servíruje v mnoha restauracích jako specialita. Bánh phở je polévka z vývaru, hovězího nebo kuřecího mas, rýžových nudlí ve tvaru špaget a bylinek. Polévka vznikla na začátku 20. století v severním Vietnamu a později e rozšířila na celé jeho území. V Hanoi a Saigonu se liší především šířkou nudlí, chutí vývaru a výběrem bylinek. Vietnamci slovo Bánh používají jako označení pro nudle, které jsou vyrobeny z mouky, slovo Canh znamená „polévka." - Idiyappam – nudle známé i jako Nooputt nebo nool Puttu mají výraznou strukturu a připravují se i konzumují především na Srí Lance, v Laosu, Malajsii nebo Singapuru - Sevai nebo také shyavige, případně i santhakai – rýžové nudle oblíbené v jižní Indii, především v oblasti Tamil Nadu a Karnataka. Sevai se konzumují k snídani nebo večeři, vzhledem k použitým výrobním surovinám jsou snadno stravitelné. Rychle se uvaří, k případnému smažení není potřeba používat olej.   - Khanom Chin ( khanohm jeen) – čerstvé rýžové tenké nudle. Těsto se nechává kvasit i po dobu tří dnů, pak se uvaří a následně se z něj vytlačují přímo do vařící vody nudličky. Výraz Khanom Chin je pravděpodobně odvozený od výrazu Mon khohn ohm jin a ve volném překladu znamená „dvakrát vařený“. Vyrábí se dva druhy -       Khantom Chim nudle vyrobené z kvašené mouky, které jsou lepkavější než nudle vyrobené z mouky čerstvé. Tento způsob je původní, nudle mají hnědou barvu. -       Khantom Chim nudle vyrobené z čerstvé mouky jsou větší a měkčí, mají bílou barvu Podobné nudle se používají i v kuchyních Číny, Kambodže a Vietnamu, jsou hlavní složkou mnoha thajských jídel. Nejvíce připravovaná jídla s nudlemi Khanom Chin jsou -       Khanom Chin nam ya - nudle s omáčkou z ryb i -       Khanom brada Kaeng Kiao wan Kai – nudle se zeleným kuřecím kari -       Khanom Chin nam ngiao – nudle s omáčkou z vepřové krve, speciality v severním Thajsku -       Khanom Chin Sao nam – nudlový salát s kokosovým mlékem, krevetami a čerstvým ananasem -       Khanom Chin tai pla - pikantní nudlová polévka z jižního Thajska Velmi oblíbená je i směs nudlí s papájou   Nejvíce připravovaná jídla z rýžových těstovin   Vietnam Banh cuon – placka z rýžové mouky plněná kořeněným mletým vepřovým masem a houbami Bo Huế - polévka z rýžových nudlí s hovězím masem, citronovou trávou a bylinkami Bun Rieu - polévka z rýžových nudlí s krabím masem Bun Banh hỏi MI Quảng Pho Summer role   Indie Rice noodles in coconut milk - rýžové nudle v kokosovém mléce     Číňa Beef chow fun Cart noodle Char Kway Teow Rice noodle roll   Thaisko Khao soi Mi Krop Nam ngiao Bami nam tok Phat khi mao Pad Thai Phat si-io Rat na Kuai Tiao Khua kai   Kambodža Ka Tieu   Barma Mohinga A-thoke-son Rakhine Kyarzan thoke Nan Gyi thohk Shan Khaukswe Mee Shay Baik Kut kyee Kaik   Indonésie Kwetiaw Medan Kwetiaw Goreng   Laos Khao Poon Khao soi Khao Piak sen Khua Mee Pad Lao Pad viz ew Lard na   Malaysie Asam Laksa  

Křepelka polní je drobná, plachá. Vyskytuje se na vlhkých loukách a obilných polích. Živí se zejména semeny a hmyzem. Křepelky se páří koncem května, o mláďata pečuje jen slepice. Ve střední Evropě jsou křepelky celoročně hájené. Křepelka polní váží 120-250g, dosahuje délky až 20cm. Mezi oběma pohlavími nejsou žádné výraznější rozdíly.   Křepelčí maso Veškeré křepelčí maso prodávané v obchodech a nabízené v restauracích pochází jen z faremních chovů. Jedná se většinou o potomky většího poddruhu – křepelky japonské. Maso je jemně vláknité, křehké, aromatické a chutné, oblíbené ve zvěřinové kuchyni. Křepelky se většinou připravují vcelku, pečou se nebo grilují s nádivkou i neplněné. Maso je dobré obalit plátky slaniny nebo listy vinné révy, předejdeme tak vysušení.   Části křepelčího masa Křepelčí stehýnka Drobná křepelčí stehýnka s kůží jsou k dostání samostatně, váží 20-30g. Jsou vhodná ke smažení, pošírování nebo uzení. Ze stehýnek připravujeme také ragú.   Křepelčí prsíčka Prsíčka můžeme připravovat s kůží i křídelní kostí nebo bez kůže a kosti. Křepelčí prsíčka váží asi 60g. Stejně jako stehýnka jsou vhodná ke smažení, pošírování nebo uzení, lze z nich připravit i ragú.

ANANAS - latinsky Ananas comosus, známý také jako Pineapple, Nanas nebo Pina je velmi chutné a osvěžující exotické ovoce. Krásný, chutný, osvěžující, zdravý… Ananas je pro svůj nezaměnitelný vzhled, výraznou chuť i vůni a dokonce i částečné léčivé účinky právem považován za „krále“ tropického ovoce. Ananas je ideální konzumovat syrový, ale má mnohostranné využití v studené i teplé kuchyni, nasladko, naslano i na pikantní způsob. Původ a historie Ananas pochází z jižní Brazílie a Paraguaye, do Ameriky ho indiáni přivezli ještě dlouho předtím, než ji objevil Kryštof Kolumbus. Ten ananas v roce 1493 poprvé ochutnal na ostrově Guadaloupe a okamžitě se rozhodl ho přivést do Španělska. Odsud se pak díky mnohých mořeplavcům rozšířil v podstatě do celého světa. V r.1660 ho poprvé viděli v Anglii, Španělé ho v té době přivezli například na Filipíny i na Hawai. Podle dochovaných záznamů se už v r.1720 začal pěstovat i ve sklenících. Současnost Ananas se pěstuje ve 82 zemích světa v tropických a subtropických krajích. Největším producentem je americká Hawai s 12 % celosvětové produkce. Za ní jsou s 11% Filipíny a Thajsko, s 10 % Brazílie, a Čína. Mezi další přední producenty ananasu patří také Indie s 9 %, dále pak ještě Nigérie, Kostarika, Mexiko, Keňa a Indonésie. Celková roční produkce ananasu je přibližně 15 milionů tun, a vzhledem k poptávce se každý rok zvyšuje. Velmi oblíbená je v poslední době odrůda Extra Sweet, která byla pod názvem Del Monte vyšlechtěna na Hawaji. Vzhled, chuť, vůně… Ananas má oválný nebo válcovitý tvar a ostré listy. Kůra je tuhá a silná s typickou šestiúhelníkovou strukturou, má červenohnědou, žlutou, oranžovožlutou nebo i tmavě zelenou barvu. Dužina je převážně žlutá, velmi šťavnatá, s výraznou vůní a chutí, která je u správně zralého ananasu různá podle odrůdy od sladce kyselé až po velmi sladkou. Přezrálý ananas už má chuť nevýraznou a je příliš sladký. Velikost plodu ananasu je do 30 centimetrů, váha se podle odrůdy pohybuje od 0,5 až do 5 kilogramů. Odrůdy Ananas patří mezi citrusové plody a v současné době známe již více než 100 odrůd, které se rozdělují do několika skupin. Smooth Cayenne je na mezinárodním trhu s ananasem nejznámější a nejdůležitější odrůdová skupina. Válcovité plody váží 1,5 až 2,5 kilogramu, mají tmavožlutou až oranžovou barvu. Očka jsou plochá, dužina světle žlutá, a má sladkou až lehce nakyslou chuť. Manzana je skupina odrůd s většími válcovitými plody o váze kolem 2 kilogramů se žlutě načervenalou barvou. Amazonas je další odrůda s velkými plody. Dužina je velmi světle žlutá, někdy téměř bílá a má skutečně vynikající chuť. Pelorela patří mezi další oblíbené velkoplodé odrůdy. Abacaxi jsou tzv. španělské odrůdy se středně velkými plody. Queen je další skupina odrůd, které mají menší plody kuželovitého tvaru s oblými očky a trnitými listy. Tyto ananasy jsou velmi sladké a aromatické, dužina má zlatohnědou barvu. Zdraví a vitamíny Jedlá část ananasu obsahuje průměrně 86 % vody, 13 % sacharidů, 1,2 % vlákniny, 0,3 % bílkovin a 0,1 % tuků. Energetická hodnota je přibližně 200 kJ na 100 gramů syrové dužniny ananasu. Ananas obsahuje pro lidský organismus důležité minerální látky - např. vápník, železo, fosfor nebo draslík, dále vitamíny - vitamín A, thiamin B1, riboflavin B2, niacin a vitamín C, organické kyseliny - především kyselinu citronovou, maleinovou a tartarovou, a také cukry. Nejznámější látky, které ananas obsahuje, je enzym bromelin a biotin. Enzym bromelin štěpí bílkoviny na aminokyseliny a působí tak příznivě na trávení. Biotin má pozitivní vliv na růst a zdraví kůže, nehtů a vlasů. Obě látky společně podporují fermentaci uhlohydrátů, která se projevuje i na mírném úbytku váhy, lepší srážlivosti krve, snižování krevního tlaku, uvolňování svalstva a má i protizánětlivé účinky. Použití ananasu v gastronomii Ananas se konzumuje syrový, k dostání je ale i kompotovaný, jako marmeláda nebo lihovina. Velmi oblíbený je také ananasový džus, v kuchyni při přípravě různých jídel ananasová šťáva. Do ní se například nakládá maso, které je pak mnohem křehčí. Nejjednodušší je plod nakrájet na plátky, pak z kolečka odříznout slupku a vyříznout prostřední dřevnatou část. Je také možné odkrojit oba konce, okrájet slupku a potom nakrájet dužninu. Konzervovaný ananas ztrácí až polovinu svých účinných látek a tak je samozřejmě mnohem lepší konzumovat ananas čerstvý. Dá se výborně kombinovat s jiným ovocem v různých salátech, nebo přidávat do omáček. K spotřebě jsou vhodné pouze zcela zralé ananasy. Nezralé plody obsahují velké množství různých kyselin, které můžou dokonce poškodit zubní sklovinu, nebo i nepříjemně podráždit žaludeční sliznici. Loupání ananasu Nejjednodušší možností je odříznout listy, plod příčně nakrájet na plátky, z koleček odkrájet slupku a vyříznout prostřední tvrdou část Další způsob je, že odřízneme spodní i horní část a slupku ostrým nožem okrajujeme směrem shora dolů Ananas může být i atraktivní dekorací například na slavnostním stole nebo v míse se salátem. U plodu necháme listy, okrájíme slupku a tzv. očka, která jsou uspořádána v diagonálních řadách pilkovým nožem klínovitě vykrájíme. Ananas nejen zajímavě vypadá - ve spirálovém řezu vynikne i jeho jasná barva a uvolní se typická vůně. Jak a podle čeho vybírat Jen ideálně zralý ananas má svoji jedinečnou a vynikající chuť. Zralý ananas se pozná především podle intenzivní a typické vůni na stonku, a také že malé středové listy na horní části jsou snadno vytrhnout. Zralé plody mají na povrchu více než 20 % žluté barvy, ale spolehnout se jen na barvu není možné. Kvalitní ananas poznáme i podle svěžích zelených listů, lesklé slupky a také že plod nemá měkká místa. Ananasy, které jsou tzv. nazrálé, mají nazlátlé, oranžovožluté nebo červenohnědé zbarvení. Ananas má velký obsah vody, a tak by měl být přiměřeně těžký vzhledem k jeho velikosti. Nekupujte ananas, který má měkká místa. Spotřeba, zrání, skladování Zralý ananas je dobré spotřebovat co nejrychleji, nezralý plod s listy můžeme nechat zrát až 2 týdny v pokojové teplotě,. Ananas nikdy neskladujeme v teplotách nižších než 15 stupňů, protože pak se na jádru vytvoří hnědé skvrny. Ideální skladovací teplota je 10 až 15 stupňů C. Ananas je i přes tvrdou slupku velmi citlivý na tlak. Léčivé účinky Ananas má mnoho pozitivních účinků na lidský organismus. - zlepšuje zlepšení a zefektivnění štěpení bílkovin v lidském těle, pomáhá při tvorbě svalové hmoty a zlepšuje fyzickou výkonnost - chrání před bakteriemi a parazity ve střevech, ulevuje slinivce břišní, pomáhá při střevních poruchách a průjmech - má čistící a detoxikační účinky, brání nadměrnému zadržování vody v těle, odvodňuje a odbourává otoky - pomáhá spalování nadbytečných tuků - působí podobně jako nesteroidní protizánětlivé léky typu Acylpyrinu nebo Ibuprofenu - napomáhá rozpouštět krevní sraženiny, je vynikající pro osoby náchylné na trombózy a infarkty - přikládáním vatového tampónu namočeného v ananasové šťávě se odstraní nebo zmírní pigmentové skvrny na kůži - pomáhá odstranit následky slunečního úžehu - plátek ananasu odstraní tzv. pálení žáhy Ananas může mít u citlivějších osob i nežádoucí účinky. Plody totiž obsahují malé množství síry, které může vyvolat bolesti hlavy, šťáva pak podráždění kůže, a protože obsahuje mírně leptavou kyselinu glykolovou, je třeba před ní chránit i oči.  

Jinak jalovčinky, jalovcové borůvky, boleráz. Používáme bobule, čerstvé a sušené, mleté i celé. Jalovčinky voní jako jehličnatý les, jejich chuť je lehce pryskyřičnatá a sladce kořenitá. Jsou typickým kořením k pokrmům ze zvěřiny, např. k srnci či k divokému kanci. Hodí se také k hovězímu, vepřovému i jehněčímu masu, ochucujeme jimi červené i bílé zelí, červenou řepu, ředkev a mrkev. Látky v jalovčinkách obsažené chutnají po ginu. Rozmačkaný nebo rozdrcený jalovec rozvine své aroma nejlépe. Má velmi silnou chuť, proto např. do marinády na zvěřinu stačí 6-8 bobulí, do zelí pro 4 osoby postačí 4 bobule. Jalovec lze zakoupit v supermarketu. Uchovává se v chladu a temnu, bez přístupu vzduchu. Vydrží tak až 3 roky. Jalovec je koření s charakteristickou příchutí, používá se proto k výrobě ginu, jiných lihovin a likérů. Bobule jalovce se otrhávají z pichlavého stálezeleného jehličnatého keře z čeledi cypřišovitých. Šupiny, které kryjí vajíčka na samičích rostlinách, po oplození zdužnatějí a jejich srůstem vzniknou bobule. Bobule jsou zprvu zelené, po 2-3 letech dozrávají a zbarví se modročerveně. Zralé bobule se sbírají na podzim a suší se při teplotě do 35 stupňů Celsia. Aroma jalovce je příjemné, hořkosladké. Bobule mají nasládlou příchuť, v ústech vytvářejí mírně palčivý, kořenný pocit. Jalovec je nejlepší v kombinaci s česnekem, aromatickými bylinkami a vínem, pivem, brandy a ginem. Jalovčinky se používají do marinád a omáček, do slaných nálevů a přidávají se i do zelí. Keř jalovce – jehlicovité, ostře pichlavé listy jsou uspořádány v trojčetných přeslenech. Bobule – jinak zvané jalovčinky, jsou velké jako kulička hrášku. Po utržení jsou zelenomodře ojíněné, sušením pel mizí. Výraznější chuť mají bobule z teplejších krajů. Roztlučené bobule – nachově černé bobule jsou měkké, snadno se roztloukají. Uvnitř je hnědá dužina a semena. Silice – posiluje krevní oběh a usnadňuje dýchání. Přidává se také do některých insekticidů a do parfémů. Keře jalovce se vyskytují ve volné přírodě po celé Evropě a Americe. Jalovčinky nabízené v obchodní síti pocházejí většinou z východní Evropy.

BRAMBORY – latinsky Solanum tuberosum - jsou označovány jako lilek brambor nebo brambor obecný. Ve vlámštině jsou brambory označovány výrazem "Aardappel". Chutná příloha, která zdomácněla Brambory jsou tradičnější české jídlo, nejčastěji se servírují vařené nebo v podobě smažených hranolků, případně bramborové kaše jako příloha. Přidávají se také do polévek a různých salátů. Z brambor se připravují i hlavní jídla - například zapékané brambory s různými ingrediencemi. Původ a historie Brambory se začaly pěstovat na území dnešního Peru před 4 až 5 tisíci let. Za jejich domestikaci vděčíme Inkům, pro ně byly brambory stejně významné jako pro Aztéky kukuřice. Staří Inkové je konzumovali, uchovávali v podobě sušeného prášku nebo z nich připravovali alkoholický nápoj podobný pivu. Do Evropy se brambory dostaly v polovině 16. století. Španělští námořníci je začaly používat jako hlavní potravinu, čímž mimoděk předcházeli kurdějím. Současně se dostaly brambory i do Anglie, kde je začaly pěstovat na území Irska. Než se brambory zabydlely na jídelníčku Evropanů, trvalo to ještě dvě století, z počátku se potýkaly s nedůvěrou a strachem. To ukončil až pruský král Bedřich II. Veliký, který roku 1740 nařídil jejich pěstování. Do Čech přišly brambory po roce 1778 z Braniborska – odtud jejich dnešní název. Současnost Brambory se dnes pěstují na celém světě a po pšenici, rýži a kukuřici seté jsou nejvýznamnější výživovou plodinou na světě. Největším producentem brambor na světě je Čína s 66,8 %, druhé je Rusko s 36,7 % a třetí je Indie 23,1 %. Česká republika je na 46 místě s 0,84 %. Nejlépe se bramborám daří na Novém Zélandu, v Belgii, v Dánsku, v USA a v Nizozemsku, kde jejich výnosy z 1 hektaru tvoří přes 40 tun. Vzhled, chuť a vůně… Brambory mají rozmanité elipsoidní až nepravidelné tvary. Jejich barva je nejčastěji s okrově žlutá až světle hnědá, někdy může mít červenou až červenofialovou pokožkou. Dělení Varné typy brambor Varný typ A – hladká slupka a lojovitá dužina žluté či žlutobílé barvy, která má protáhlý tvar (ledvinky, rohlíčky) a menší obsah škrobu. Ideální pro vaření ve slupce, na bramborový salát, na loupačku. Varný typ B – brambory polopevné s univerzálním použitím. Vhodné do salátů, gulášů, polévek, jako přílohové a restované. Varný typ C – s drsnější slupkou a bílou dužinou jsou škrobovité, moučnaté, po uvaření se rozpadají. Tyto brambory jsou vhodné pro přípravu bramborového těsta, knedlíků, bramboráků, bramborových placek a kaší. Můžeme se setkat i s varnými typy AB nebo BC; jedná se o odrůdy, jejichž vlastnosti odpovídají rozmezí dvou varných typů. Typy brambor podle období sklizně Rané brambory - brambory sklizené do 30. června. Pozdní brambory - brambory sklizené po 30. červnu. Zdraví a vitamíny Běžně brambory obsahují 24 % sušiny, z toho zhruba 75 % tvoří škrob a okolo 2 % rozpustné cukry. Bílkoviny tvoří okolo 5–10 % sušiny a tuky okolo 0,4 % sušiny. Hlízy dále obsahují významná množství kyseliny citrónové, polyfenolů, minerálních látek (hořčík, železo, zinek, vápník, …) a vitamínů C, B1, B2. Obsah vitamínu C kolísá v závislosti na době a způsobu uskladnění brambor a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 9–25 mg/g. Obsah vitamínu C a schopnost brambor uchovávat tento vitamín činí z brambor tzv. ochrannou potravinu proti kurdějím. Brambory jsou vhodné pro výživu, protože dostatečně zatěžují trávicí soustavu a poskytují dostatek energie ve formě sacharidů a jsou doporučovány jako dietní strava, protože obsahují mnohem méně sušiny než obiloviny, a tudíž i menší množství využitelné energie. Nejvýraznější složkou je voda a škrob, dále pak bílkoviny, polysacharidy a do značné míry i tuky. Syrová slupka obsahuje chakonin nebo solanin a může být ve velkém zkonzumovaném množství jedovatá. Skladování Brambory skladujte ve tmě, v suchu a v chladu, ideálně při teplotě 4 až 6 °C, místnost, kde brambory skladujete, by měla být dobře odvětrávaná, tím předejdete předběžnému klíčení, které zvyšuje obsah jedovatého solaninu v bramborách.