Zelenina

Zelenina je stejně jako ovoce nenahraditelným zdrojem vitamínů, minerálů, vlákniny a dalších látek, které lidské tělo potřebuje. Zde se ale dozvíte mnohem víc, než jaké cenné látky pro zdraví obsahuje. Zjistíte, kdy a jak je nejvhodnější kterou zeleninu konzumovat, jestli ji vařit nebo jíst syrovou. Samozřejmě nechybí ani rady, jak ji správně uskladnit, případně i sami vypěstovat.

Brokolice

BROKOLICE - latinsky Brassica oleracea, anglicky sprouting broccoli nebo calabrese, francouzsky brocoli, německy Brokkoli a také Spargelkohl, italsky broccoli - je velmi zdravá zelenina, které obliba se stále více zvyšuje a v posledních letech se konzumuje častěji, než jí botanicky příbuzný květák. Velmi zdravá zelenina Brokolice se v gastronomii používá podobně jako květák, na rozdíl od něj ale méně nadýmá a má také větší obsah pro člověka zdraví prospěšných látek. Původ a historie Brokolice vznikla z původní plané košťáloviny, z které pochází i květák, kapusta, zelí a kedlubna. Pochází z oblasti Středozemního moře, s největší pravděpodobností Apeninského poloostrova, kde ji Etruskové pěstovali již dávno před příchodem italských kmenů. První odrůda výhonkové brokolice byla v Čechách v Olomouci vyšlechtěna v roce 1963, ale významněji se u nás tato zelenina rozšířila až v 80. a 90. letech 20. století. Současnost V současnosti se brokolice pěstuje v podstatě celé Evropě, nejvíce v Itálii a ve Španělsku, a také v USA.   Obliba brokolice  v posledních letech vzrůstá, mimo jiné k tomu velmi přispěly i odborné studie, které ji vzhledem k obsahu pro člověka zdraví prospěšných látek zařadily mezi tzv. velmi zdravé potraviny, které jsou významné i jako prevence proti vzniku různých rakovinových nádorů. Vzhled, chuť, vůně… Brokolicemá tvar pevně uzavřené růžice s výraznou zelenou, modrozelenou nebo i fialovou barvou. Je poměrně často srovnávána s květákem, protože způsob přípravy je v podstatě stejný. Má ale výraznější chuť, některé odrůdy chutí připomínají kedluben. Brokolice také méně nadýmá. Rostliny jsou podle odrůdy jednoleté nebo dvouleté. Listy brokolice jsou stejně jako růžice jedlé, pro kuchyňskou úpravu se ale vhodné především listy z mladých rostlin. Druhy a odrůdy brokolice Zájem o konzumaci brokolice se v posledních letech projevil i v jejím šlechtění. V současné době jsou dva základní druhy, které mají poměrně mnoho odrůd. Základní barva brokolice je zelená, jsou ale i zelenomodré nebo fialové, žluté a dokonce i bílé odrůdy. Fialové se nejčastěji pěstují v Itálii. Základní druhy brokolice Brokolice výhonková – stonková nebo chřestová – má menší středovou růžici, rostlina je rozvětvená a je na ní mnoho menších samostatných růžiček. Je vhodná do polévek, různých směsí zeleniny, na zapékání a do rizota. Brokolice květáková – má velkou středovou růžici a používá se především k vaření, smažení a grilování. Odrůdy brokolice květákové, nejčastěji pěstované v České republice Lucie F1 je poloraná odrůda pro jarní, raně letní až podzimní sklizně. Rostliny jsou středně vysoké a mají pevnou růžici středně zelené barvy s modrými odstíny. Povrch růžice je jemně zrnitý. Doba od výsevu do sklizně je přibližně 75 dní. Fellow F1 se může pěstovat celý rok, při brzké výsadbě pod fólií. Vegetační doba od výsadby do sklizně je 85 až 90 dní. Po sklizni velkých pevných hlavních růžic zelené barvy ještě dorůstají menší pevné růžice z bočních výhonů rostliny. Lord F1 má vegetační období dlouhé 80 až 90 dní. Odrůda je vhodná pro celoroční pěstování, zelené růžice jsou pevné a velmi chutné. Odrůdy výhonkové brokolice nejčastěji pěstované v České republice Vitamina je tzv. obrůstající odrůda stonkového typu, z které se sklízí růžice postupně. Rostliny jsou rozvětvené, středové růžice mají průměr 8 až 10 centimetrů, boční jsou menší. Doba od výsevu do sklizně je 80 až 120 dní. Calabrese patří mezi italské odrůdy, které se pěstují i v jiných oblastech Evropy a také v České republice. Rostliny jsou velmi rozvětvené, růžice jsou středně velké a dorůstají postupně po celou dobu vegetace, která je velmi dlouhá. Zdraví a vitamíny Brokolice obsahuje mnoho různých vitamínů, minerálních a dalších látek, které jsou velmi důležité a prospěšné pro lidský organismus a zdraví. Brokolice obsahuje ve velkém množství vitamín C – jedna porce vařené brokolice pokrývá polovinu doporučené denní dávky, dále provitamin A – betakaroten, i vitamíny E, B1 a B2. Všechny tyto vitamíny působí jako antioxidanty a ničí v těle člověka škodlivé látky, vitamín C je navíc velmi důležitý pro posílení imunity. V brokolici je ještě vitamín K, který pozitivně ovlivňuje srážlivost krve. Z minerálních látek brokolice obsahuje ve větším množství vápník, draslík, fosfor, síru a železo. Vápníku, který je důležitý především pro kosti a klouby, brokolice obsahuje přibližně stejné množství jako mléko. Vysoký obsah má i kyselina listová a flavonoidy, které v těle působí proti škodlivým volným radikálům. V brokolici je i velké množství vlákniny, která podporuje správnou činnost zažívacího ústrojí a preventivně působí i proti závažným onemocněním i rakovině žaludku a střev. Vzhledem k nízkému obsahu cukrů i tuků a kombinaci důležitých látek je brokolice nejen zdravá, ale i dietní a dokonce působí i proti skleróze.. Mnoho lékařských a vědeckých studií potvrdilo, že brokolice významně ochraňuje organismus člověka proti volným radikálům i mnoha toxickým a rakovinotvorným látkám. Látky, které brokolice obsahu, podle těchto výzkumů dováží tzv. opravit DNA v buňkách a tím zabraňují bujení rakoviny. Významné jsou především glukosinuláty – sirné sloučeniny. Prokázány jsou i účinky proti bakteriím – brokolice například ničí bakterii Helicobacterpyroli, která způsobuje vředová žaludeční onemocnění. Využití brokolice v kuchyni Tradiční přípravou růžice brokolice je vaření v mírně osolené vodě. Může se také vařit v páře nebo dusit, při tomto způsobu se v brokolici zachová více cenných látek a je i chutnější. Velmi často se také servíruje zapečená brokolice například s těstovinami nebo jako grilovaná zelenina. Uvařená brokolice se také přidává do rizota. Listy brokolice jsou také jedlé a mohou se připravit podobně jako kapusta. Využívají se ale jen listy mladé a jemné, listy starších rostlin jsou tuhé a vláknité. Brokolice – jednoduchý recept Tepelně upravená – nejčastěji uvařená – okapaná brokolice se mírně pokape rozpuštěným máslem a podává s vařenými bramborami, posypanými jemně nasekanou čerstvou petrželkou nebo pažitkou. Příprava a vaření brokolice Před kuchyňským zpracováním se brokolice rozebere na menší růžice a ty se opláchnou pod tekoucí studenou vodou. Brokolice se vaří v mírně osolené vodě nebo v páře, případně i dusí. Když změkne, ale na skus zůstává pevná, nechá se na sítu nebo v cedníku okapat. Pokud se připravuje zapékaná nebo grilovaná brokolice, nemusí se před tepelnou úpravou vařit. Přirozenou barvu si brokolice zachová, pokud se vaří krátce v horké vodě vysoké teploty a bez pokličky. Jak a podle čeho vybírat Čerstvá brokolice má svěží barvu. Listy ani růžice nesmí být povadlé nebo žluté Spotřeba a skladování Čerstvá brokolice, neprodyšně zabalená v potravinové fólii vydrží v chladničce v kvalitním stavu 2 až 4 dny. Uvařenou brokolici je nejlepší okamžitě zkonzumovat, protože se v podstatě nedá ohřívat. Nezkonzumovanou, vychladlou brokolici je možné použít na zapékání. Pěstování Pěstují se oba druhy brokolice – květáková i výhonková. Květáková je oblíbenější, protože má větší růžice, u výhonkové je výhodné dlouhé období průběžné sklizně. Brokolici se nejvíce daří v teplotách od 10 do 25° Celsia, při letních vysokých teplotách dochází k předčasnému vývoji květních poupat a rostlina rychle vykvete. Nejvýhodnější období pro výsev a výsadbu brokolice je začátek jara, růžice se pak sklízí v červnu. Protože vegetační doba je poměrně krátká – 70 až 90 dnů – je možné brokolici pěstovat i pro podzimní sklizeň – v tomto případě se vysévá v první polovině července a vysazuje na začátku srpna. Některé odolnější odrůdy snáší mráz až – 5° Celsia a růžice se mohou sklízet ještě i v listopadu. Brokolice se sklízí, když je růžice plně vyvinutá a začíná se rozevírat. Musí se ale sklidit včas, aby květní poupata, která jsou nejlepší konzumní částí, nevykvetla. U většiny odrůd se po sklizni z pupenů vyvinou menší postranní růžice, které jsou stejně křehké a chutné jako hlavní velké růžice. Brokolice potřebuje pro úspěšné pěstování propustnou hlinitopísčitou půdu s dostatkem válníku a s Ph od 6 do 7,2. Neměla by se pěstovat v místech, kde předtím rostla jiná brukvová zelenina – kedlubna, zelí, kapusta nebo i květák. Brokolici je v době růstu potřeba poměrně značně přihnojovat komplexním hnojivem. Zajímavosti Množství vitamínů se pozná podle barvy – čím více je barva tmavší, tím větší je obsah vitamínů. Při vaření ve vařící vodě se poměrně značně snižuje obsah vitamínu C, proto je výhodnější úprava brokolice v páře. Značné množství vlákniny v brokolici může způsobit nadýmání. Tento účinek je možné zmírnit přisáním výraznějšího koření - například česneku, kmínu, bobkového listu nebo fenyklu. Lidé užívající léky na ředění krve by neměli brokolici konzumovat ve větším množství, protože by se mohl narušit účinek léků. Léčivé účinky Brokolice má mnoho preventivních i léčivých účinků -       ničí v organismu škodlivé látky -       posiluje imunitní systém -       pozitivně ovlivňuje srážlivost krve -       posiluje svaly a klouby -       podporuje správnou činnost zažívacího ústrojí -       působí proti onemocněním žaludku a střev -       má antisklerotické účinky Velmi významná je i schopnost brokolice preventivně působit a omezovat vznik rakovinových nádorů. Konzumace brokolice nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Pouze při neúměrně vysoké konzumaci vařených růžic se může projevit nadýmání. Lidé, kteří užívají léky na ředění krve, by měli brokolici konzumovat v menším množství, protože by účinnost léků mohla být narušena.
Více

Kadeřavá kapusta, kadeřávek

KADEŘAVÁ KAPUSTA – kadeřávek - latinsky Brassica oleracea, anglicky green cabbage nebo kale, francouzskychou frisé i chou vert a německy Grünkohl, případně Krauskohl -  je vynikající zimní zelenina s velkým obsahem mnoha vitamínů a dalších látek, které jsou prospěšné pro zdraví člověka. Kadeřávek je známý i pod názvem jarmuz nebo kudrnatá kapusta. Zdravá zimní zelenina Kadeřávek je listová zelenina, která má v kuchyni podobné využití jako kapusta. Listy se sklízí od října po celé zimní období až do jara a jsou velkým zdrojem mnoha vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek. Původ a historie Kadeřávek - kadeřavá kapusta – patřil už v dávných dobách k velmi pěstovaným druhům zeleniny – například již staří Římané pěstovali několik druhů kapusty, které byly současnému kadeřávku velmi podobné. Společně s dalšími brukvovitými rostlinami – zelím, kapustou a kedlubnem – byl v minulosti jednou ze základních složek lidské stravy během teplých měsíců, ale vzhledem k dobré skladovatelnosti i v zimě. V Anglii používaný název kale má původ v latinském slově caulis, který pro kapustu měli Římané. První záznam o jeho výskytu v Americe je z roku 1669, ale pravděpodobně se tam pěstoval již dříve. Současnost Kadeřávek je velmi odolná rostlina, která se v současnosti pěstuje v různých, i severně položených, oblastech. Velmi oblíbený je například na severu Evropu, kde se konzumuje především v zimním období, protože je cenným zdrojem vitamínů a dalších prospěšných látek z čerstvé zeleniny – listy se totiž sklízí postupně od října celou zimu. Současné odrůdy jsou velmi podobné původnímu planému druhu a pěstují se i jako dekorativní rostliny. Jejich košťál může mít výšku až nad 2 metry a vysoký kadeřávek vzhledem pak připomíná palmu. Vzhled, chuť, vůně… Kadeřávek byl vyšlechtěný z brukve zelné, je dvouletá bylina, která se pěstuje jako jednoletá. Od zimy až do jara se sklízí a konzumují mladé listy a stonky. Odrůdy se od sebe odlišují výškou stonku, tvarem, zbarvením v různých odstínech zelené a šedozelené barvy i kadeřavostí – zvlněním – listů, které jsou velmi křehké. Chutí, která je poměrně výrazná, se jednotlivé druhy ani odrůdy od sebe příliš neliší. Druhy a odrůdy kadeřávku Kadeřávek se rozdělují do tří základních skupin - pravé kadeřávky - sibiřské kadeřávky - kadeřávky s tenčími listy Kadeřávky s tenčími listy se pěstují především na jihu USA a některých teplejších oblastech. Kadeřávky se rozdělují i na zakrslé a vysoké. Zakrslé odrůdy dorůstají do výšky 30 až 40 centimetrů, vysoké v průměru do 90 centimetrů, ale i do výšky nad 2 metry a mohou se rozrůstat až do šířky 60 centimetrů. Nejvíce pěstované odrůdy kadeřávku PRAVÉ KADEŘÁVKY Pravé kadeřávky se nazývají skotské kadeřávky nebo skotská kapusta. Mají velmi zvlněné listy s tmavě zelenou nebo zeleno šedou barvou. Dalibor je velmi odolná a poměrně rychle rostoucí odrůda s tmavě zelenými kadeřavými listy a příjemnou chutí Dwarf Blue Curled Scotch - Dwarf Blue Curled Vates– má šedozelené zvlněné listy a patří mezi pomalu rostoucí odolné kadeřávky Dwarf Green Curled se pěstuje poměrně snadno a vzhledem k velké odolnosti je velmi vhodný pro malé zahrádky a větrná místa Fribor dorůstá do výšky až 45 centimetrů. Odrůda je velmi odolná, sklízí se od konce podzimu až do konce zimy Pentland Brig je odolný kříženec kadeřávků s rovnými a zvlněnými listy. Sklízí se mladé listy i části stonků a také květní základy. Snowbor patří mezi takzvané miniaturní kadeřávky a je vhodný k pěstování například na malých zahradách. Jersey Kale je vyšlechtěná odrůda, která dorůstá až do výšky 2,25 m. Rovný silný a pevný stonek se velmi často suší a pak používá jako vycházková hůl. Odrůdě se proto také občas nazývá „vycházková hůl“. SIBIŘSKÉ KADEŘÁVKY Sibiřskému kadeřávku se říká také kudrnatá kapusta a pěstuje se pouze pro listy. Rostliny mají podle odrůdy mnoho barev i různou výšku. Listy jsou poměrně široké, na okrajích zvlněné a sklízí se v období, kdy končí sklizeň odrůd pravého kadeřávku postupně po celou zimu. Hungry Gap patří k pozdním odrůdám. Sklízí se od poloviny do konce jara. Laciniato je původem italská odrůda s plochými velmi členitými listy. Ragged Jack má růžově skvrnité, nebo také růžově žilkované listy. Red Russian je odrůda s listy červené barvy vynikající chuti. True Siberian jsou velmi rychle rostoucí kadeřávky s bílo zelenými listy s mírně zvlněným okrajem. KADEŘÁVKY S TENČÍMI LISTY Kadeřávky s tenčími listy se od pravých a sibiřských poměrně výrazně odlišují – jejich listy jsou jemnější a tenčí. Champion je odrůda s tmavě zelenými listy, které připomínají zelí. Georgia má šedozelené listy s bílým žilkováním. Odrůda je nenáročná. Hicrop patří mezi odrůdy s příjemně nasládlou chutí a křehkými listy Zdraví a vitamíny Kadeřávek obsahuje v poměrně velkém množství provitamín A - betakaroten, vitamín C i E, vitamíny skupiny B, kyselinu listovou a z minerálních látek především draslík, železo, fosfor, vápník a draslík, je v něm v značném množství i vláknina. . Stejně jako ostatní košťálová zelenina – především brokolice, květák, kapusta, růžičková kapusta a zelí – obsahuje isothiocyanáty – látky, které mají velkou působnost proti vzniku nádorových buněk a jsou tedy prevencí proti rakovinovým nádorům a chrání buněčnou DNA.Dusičnany a dusitany, které kadeřávek obsahuje, pomáhají k rychlejšímu zotavení po srdečním infarktu. Minerální látky mají pozitivní účinky na cévní i nervovou soustavu. Rostliny mají velmi vysoký obsah vody, mají minimum kalorií a jsou velmi vhodné při dietách pro redukci váhy. Jejich kalorická hodnota se zvyšuje, až když se při kuchyňské přípravě omastí. Košťálová zelenina – a tedy i kadeřávek – obsahuje kombinaci sacharidů, které se v trávicím ústrojí zcela nerozloží a v tlustém střevě se štěpí a tvoří se oxid uhličitý, sirovodík a metan, které se projevují plynatostí. Využití kadeřávku v kuchyni Kadeřávek se konzumuje syrový i tepelně upravený, především vařený, zapečený nebo i smažený. Z křehkých listů se připravují polévky i pyré, servírují se vařené jako příloha k masu. Syrové listy se přidávají do zeleninových salátů, nebo i samotné. Příprava a vaření kadeřávku Listy kadeřávku se důkladně omyjí pod studenou vodou a před dalším kuchyňským zpracováním se z nich odříznou tuhé řapíky i silnější bílá žebra. Listy se vaří v co nejmenším množství mírně osolené vody 8 až 12 minut, pak se scedí a po okapání nasekají na drobno. Vařený kadeřávek Kadeřávek je možné uvařit ve vařící vodě nebo v páře, kde si zachová více vitamínů i ostatních látek. V páře se vaří přibližně 20 minut. Vařené listy kadeřávku mají poměrně výraznou chuť a hodí se jako příloha i k pečenému tučnému vepřovému masu nebo uzené slanině. Dušený kadeřávek Listy kadeřávku se krátce dusí s různými jinými potravinami - většinou se k nim přidávají na konci dušení. Smažené listy kadeřávku Čerstvé širší a pevnější listy se obalují v těstíčku a pak krátce smaží v rozpáleném oleji v pánvi Zapékaný kadeřávek Kadeřávek se může zapékat podobně jako květák s mletým masem, sýrem a vejci. Kadeřávek - recepty Salát ze syrových listů kadeřávku Ve studené vodě opláchnuté a okapané listy kadeřávku se pokapou opepřenou citronovou šťávou a přidávají k různým zeleninovým salátům. Vařené listy kadeřávku Studenou vodou důkladně omyté listy se vaří přibližně 8 minut v menším množství vody. Pak se scedí, nechají okapat, nasekají na jemno a podávají jen polité máslem, případně jogurtovou zálivkou. Vhodným kořením je pepř a mletý hřebíček. Dušený kadeřávek s masem Umyté a na menší kousky natrhané listy se smíchají se smetanou a pak dusí s jemně nasekanou cibulí, petrželí, uzeným masem nebo šunkou a kořením. Spotřeba a skladování Čerstvé listy zabalené v mikrotenové fólii nebo sáčku vydrží bez změny kvality v chladničce přibližně 3 dny. Kadeřávek je možné i zamrazit. Před zamražením se výhonky spařují maximálně 1 minutu horkou vodou a pak se suché a vychladlé zamrazí. Pěstování Většina odrůd kadeřávku je velmi odolná a také poměrně nenáročná a může se úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Je vhodné pěstovat oba druhy – kadeřávek pravý i sibiřský, protože tak je zaručená sklizeň v podstatě po celé zimní období. Kadeřávku se nejlépe daří v propustných, středně těžkých až těžkých půdách, které byly vyhnojené. Dva týdny před výsadbou pravého nebo výsevem sibiřského kadeřávku by se půda měla hnojit 60 gramy universálního hnojiva nebo granulovaného hnoje na 1 metr čtvereční. Kadeřávek potřebuje stejně jako ostatní košťálová zelenina zásaditou zem a tak se po zrytí v zimě na záhon rozhodí vápenec. Když kadeřávek vykvete, vegetační období, ve kterém je možné sklízet listy, končí. Celé rostliny se ze záhonu vyryjí a zlikvidují. PRAVÝ KADEŘÁVEK Jarní výsev -Semena pravého kadeřávku se vysévají v polovině jara do hloubky 1 centimetr. Sazeničky se pak protrhají, aby mezi nimi byla vzdálenost alespoň 5 centimetrů. V létě se rostliny přesazují na stanoviště do sponu 60 x 60 centimetrů. Zem kolem stonku by měla být dobře udusaná, dokud rostlina pěvně nezakoření, potřebuje větší závlahu. Sklizeň – Listy se mohou odřezávat od poloviny zimy. Jako první se odkrojí listy ze středu rostliny, aby se podpořil růst nových. SYBIŘSKÝ KADEŘÁVEK Letní výsev - Sibiřský kadeřávek se vysévá až v druhé polovině léta, při dřívějším výsevu bujně vyrostou velké listy, které většinou přes zimu nevydrží. Vysévá se přímo na konečné stanoviště do hloubky 1 centimetr. Mezi řádky by měla být vzdálenost alespoň 45 centimetrů. Rostliny se musí často okopávat a záhony zbavovat plevele. Vyšší rostliny se přivazují ke kůlku. Sklizeň – Listy se začínají sklízet po ukončení sklizně pravého kadeřávku nebo na konci zimy. První se odřezávají listy ze středu. Zajímavosti Listy kadeřávku mají nejlepší chuť, když přejdou prvními podzimními nebo zimními mrazíky. Léčivé účinky Kadeřávek je takzvaná zimní zelenina. Má velmi vysoký obsah mnoha zdraví prospěšných látek a je tak jejich velmi cenným zdrojem v zimním období. Množství a kombinace vitamínů a dalších látek má mnoho pozitivních preventivních i léčebných účinků na organismus člověka. Kadeřávek zejména - posiluje imunitu organismu proti mnoha onemocněním - působí proti vzniku nádorových onemocnění - ochraňuje buněčnou DNA - pomáhá při zotavování po infarktu srdce - posiluje cévní systém - má pozitivní vliv na nervový systém Kadeřávek obsahuje minimum kalorií a jeho konzumace je velmi vhodná při hubnoucí dietě. Konzumace kadeřávku nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky, u některých osob s citlivějším zažíváním může kadeřávek vyvolat plynatost  
Více

Kedlubna

KEDLUBEN- kedlubna, odborně brukev zelná kedluben - latinsky Brassica oleracea invar acephala var. gongylodes.anglicky kohlrabi nebo turnip cabbage, francouzsky chou-rave a také colrave, německy Kohlrabi, italsky cavolo rapa - je jedním z nejvíce rozšířených druhů košťálové zeleniny. Oblíbená zdravá zelenina Kedlubna v současné podobě je vyšlechtěnou formou brukve zelné. Patří mezi oblíbené druhy košťálové zeleniny, která je k dostání téměř po celý rok. Původ a historie Kedlubna se v její původní formě ve volné přírodě nevyskytuje a její původ je v podstatě neznámý. S největší pravděpodobností pochází z oblastí okolo Středozemního moře, podle jiných verzí z Tibetu v Číně. S určitostí je ale možné konstatovat, že kedlubny byly velmi oblíbené ve starém Římě, odkud se později dostaly do Evropy. Současnost V současné době jsou kedlubny značně rozšířené především ve střední a v západní Evropě. Nejvíce se pěstují a také konzumují v Německu, v České republice je roční spotřeba na jednoho obyvatele 2,5 až 3 kilogramy. V poněkud odlišném vzhledu, ale s téměř podobnou chutí a konzistencí, se kedlubna pěstuje ještě na severu indického kontinentu a také v Japonsku. Nejvíce se konzumují syrové, vařené i smažené lehce stravitelné hlízy, ale také vařené listy, které obsahují mnohem více vitamínů i vápníku. Vzhled, chuť, vůně… Kedluben je rostlina, která z botanického zařazení patří k brukvím – zelí, v gastronomii se ale považuje za bulvovou nebo kořenovou zeleninu. Bulvy se nevytvářejí z květenství ani z listů, ale jsou částí stonku, která roste nad zemí. Bulvy jsou většinou kulovité nebo elipsovité, mírně zploštělé. Mohou dorůst až do průměru 20 centimetrů, jejich barva je podle obsahu antokyanu bílá, šedozelená, zelená, žluto fialová, načervenalá až tmavě fialová. Rostliny jsou dvouleté a dosahují výšky 20 až 50 centimetrů. V prvním roce vyroste typická nadzemní stonková bulva, velká 10 až 15 centimetrů, která má velmi podobnou barvu s listy. Dlouhé řapíkaté listy vyrůstají pouze z hlízy a mají různě tvarované čepele – mohou být podlouhlé, elipsovité i okrouhlé. Listy jsou po svém obvodu vroubkované a zkadeřené, dvakrát delší než řapíky. Dužina uvnitř hlízy je bílá a šťavnatá. V druhém roce vyrůstá především stonek – košťál, který má na vrcholu květenství, v kterém vývojem vzniknou černá kulovitá semena. Kedlubny mají při delším poklesu teplot k bodu mrazu ve stádiu vývoje tří pravých lístků tendenci k přechodu z dvouleté na jednoletou rostlinu. V takovém případě se nevytvoří hlíza – bulva a rostlina roste do květu. V současné době jsou už některé šlechtěné odrůdy, které jsou jednoleté a z rané jarní výsadby je možná podzimní sklizeň. Druhy a odrůdy kedlubnu Důležité vlastnosti kedluben jsou rychlost růstu, nedřevnatění a nepraskání hlíz, nevybíhání do květu a také odolnost proti chorobám a škůdcům – a z těchto důvodů se kedlubny poměrně intenzivně šlechtí. Kedlubny se dělí na rané a pozdní, v obou skupinách ještě na bílé a modré odrůdy Modré odrůdy jsou většinou ranější a více odolné proti popraskání. Bílé odrůdy jsou převážně pozdní, mají větší bulvy a mírně nasládlou chuť. Rané odrůdy - nejčastěji pěstované: Luna má velmi jemnou a chutnou dužinu. Zelené bulvy jsou pevné, nedřevnatí ani nepraskají. Odrůda je velmi náročná na dostatek vláhy, vyžaduje slunné stanoviště. Pěstuje se z předpěstované sadby. Cabbage Vegetables je hybridní odrůda, kterou je možné tzv. rychlit všemi možnými způsoby. Šťavnaté chutné bulvy mají kulovitý tvar a zelenou barvu, nedřevnatí ani nepřerůstají. Kartágo F1 je bílý vyšlechtěný kedluben a velmi jemnou a chutnou duživou, která nedřevnatí ani nepřerůstá. Je velmi vhodný i pro velmi rané pěstování a k rychlení, z letních výsevů je možná i podzimní sklizeň. Korfu 1 a Moravia jsou šlechtěné odolné rané odrůdy bílé barvy s jemnou dužinou. Bulvy nedřevnatí ani nepřerůstají. Blankyt je modrá odrůda s menším množstvím listů, velmi odolná proti dřevnatění. Může se pěstovat během celého vegetačního období. Hybridní odrůdy pro rané, polorané i pozdní pěstování Troja F1 má velké bulvy kulaté ploché bulvy s jemnou dužinou, které nedřevnatí. Je vhodná pro jarní i letní výsev, potřebuje dostatek vláhy a mírný stín. Ballot F1 patří mezi hybridní odrůdy pro jarní i podzimní pěstování. Bulvy nepraskají ani nedřevnatí. Potřebuje těžší půdy, bohaté na živiny a dostatek vláhy. Pozdní nejvíce pěstované odrůdy: Gigant je pozdní českou vyšlechtěnou odrůdou. Bulvy zelené barvy dorůstají do váhy 3 až 4 kilogramů, nepraskají ani nedřevnatí. Jemná šťavnatá dužina je bílá a má příjemnou sladkou chuť. Odrůda je vhodná jak pro přímou rychlou konzumaci, tak pro dlouhodobější uskladnění, při kterém si zachová chuť, konzistenci i vzhled. Violeta patří mezi odrůdy s dobrou skladovatelností. Rostliny jsou poměrně bujné, bulvy modré barvy dorůstají až do váhy 600 gramů a nepraskají. Dužina je chutná, šťavnatá a jemná. Zdraví a vitamíny Kedlubny jsou významným zdrojem různých vitamínů a dalších látek, důležitých pro organismus člověka. Nejčastěji se konzumují lehce stravitelné bulvy – hlízy, a to syrové, vařené nebo dušené. Do salátů se mohou přidávat i syrové listy mladých rostlin, které se ale také vaří. Listy mají obsah vitamínu C a vápníku než bulvy. Kedlubny obsahují v poměrně značném množství vitamíny skupiny B, vitamín C a E. Je v nich i poměrně mnoho minerálních látek – především vápník, draslík, mangan, selen, železo a zinek, a také kyselina listová, nikotinová a pantotenová, bulvy obsahují látku biotin.. Velké je i množství vlákniny. Nejvíce zdraví prospěšných látek – vápníku, karotenu a vitamínu C - není v bulvách, ale v listech mladých rostlin, které se samozřejmě mohou konzumovat syrové i vařené. Kedlubny jsou i velmi nízkokalorické a jsou vynikající složkou stravy při redukčních dietách. Konzumace kedluben podporuje mimo jiné tvorbu žluče a příznivě podporuje zažívání, mají pozitivní vliv na správnou funkci jater a ledvin. Rozpustná forma vlákniny v kedlubnách snižuje hladinu cholesterolu v krvi, nerozpustná forma zvyšuje průchodnost střev a pomáhá například při zácpě. Biotin působí příznivě na pokožku a vlasy. Kedlubny mají podle posledních zjištění preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva. V bulvách je poměrně velké množství éterických olejů a tak by je neměli konzumovat lidé se zánětem žaludeční sliznice nebo vředovým onemocněním. Využití kedlubny v kuchyni Z kedlubny se konzumuje především čerstvá a syrová dužina, je možné ji přidávat i do zeleninových salátů. Je ji ale možné také tepelně upravovat – může se vařit, zapékat, smažit obalená v trojobalu…Velmi oblíbené jsou i dušené kedlubny. Chuť kedlubny není příliš výrazná a tak se většinou upravuje kořením, česnekem nebo bylinkami.   Konzumují se i listy mladých jarních odrůd, které obsahují mnohem více vitamínu C a karotenu než bulvy. Listy se mohou konzumovat čerstvé a syrové například v zeleninových salátech, nebo krátce vařené – nejlépe v páře. Příprava kedlubny před použitím Listy mladých jarních odrůd kedlubny se jen omyjí pod studenou vodou. Bulvy se po umytí ostrým nožem většinou zbaví slupky, u některých šlechtěných odrůd je ale slupka křehká a může se bez problémů konzumovat. Sklizeň spotřeba a skladování Bulvy raných odrůd se sklízí průběžně, sklizeň trvá 2 až 4 týdny. Listy z rané sklizně se sklízí z mladých rostlin. Pokud se bulvy sklízí i s listy, musí se bulvy velmi rychle ochladit, aby se zabránilo brzkému zvadnutí listů. Rané odrůdy se sklízí většinou pro přímou rychlou konzumaci, dlouhé skladování raným odrůdám nesvědčí. Pozdní sklizeň se většinou provádí pro uskladnění, listy se z bulvy odstraňují. Sklizené kedlubny se skladují ideálně v teplotě 0 až 1° Celsia v 90% vlhkosti vzduchu. Pěstování Kedlubny se většinou pěstují z předpěstované sadby. Současné šlechtěné odrůdy jsou vhodné k rychlení ve skleníku, některé rané, polorané i pozdní odrůdy jsou vyšlechtěné i pro pěstování přímo na záhoně. Ideální je pěstovat zároveň modré i bílé kedlubny, rané a pozdní, nebo polorané a pozdní. Kedlubny potřebují nejlépe hlinitopísčité půdy s dostatkem živin a vláhy. Vzhledem k rychlému růstu a slabému kořenovému systému při nedostatku vláhy mohou bulvy dřevnatět a praskat. Při předpěstování se semena vysévají 6 až 12 týdnů před výsadbou na záhon. Odrůdy k rychlení mají vegetační dobu 60 až 80 dní, rané 70 až 100 dnů, letní 100 až 140 dní a pozdní až 130 až 170 dnů. Výběr odrůdy Rané odrůdy mají vegetační dobu 80 až 100 dní, při předpěstování se semena vysévají v únoru. Nejdřívější sklizeň poskytují bílé odrůdy Libochovická, Moravia a Omnia, vysazují se do sponu 25 x 25 centimetrů v polovině dubna. Bílé rané odrůdy špatně snáší vyšší teploty na začátku léta a pro sklizeň v tomto ročním období jsou vhodnější modré rané odrůdy Azur nebo Modran, které se vysazují o 14 dní později než rané bílé. Jejich vegetační doba je 90 dní. Letní odrůdy se vysévají v březnu a dubnu, jejich vegetační doba je 100 až 140 dní. Nejvhodnější odrůdou je Kozmanova modrá s vegetační dobou 110 dní, která se vysazuje do sponu 25 x 25 centimetrů v první polovině května. Může se pěstovat i výsevu přímo na stanoviště. Pozdní odrůdy se vysévají na konci dubna a začátku května, jejich vegetační doba je 130 až 170 dní. Pro podzimní sklizeň je možné použít i rané odrůdy, musí se ale vysadit nejpozději do poloviny srpna. Odrůdy pro podzimní sklizeň se sází do sponu 40 x 30 centimetrů. Nejvhodnější je Gigant, který má dobře skladovatelné velké bulvy. Vegetační doba této odrůdy je 130 dní, vzhledem k velikosti se vysazuje do sponu 50 x 50 centimetru již v květnu. Odrůda je i velmi odolná, snáší teploty až – 12° Celsia. Místo pro pěstování kedlubny Kedlubny potřebují středně těžké hlinitopísčité půdy s dostatkem živin. Místo by mělo být chráněné a dostatečně vlhké, je nutno dbát na pravidelnou a dostatečnou zálivku a také přihnojování. Výsadba a pěstování Vysazují se jen silné mladé rostliny. Pokud mají tři nebo čtyři pravé lístky, nesmí se rostliny zasadit příliš hluboko, protože pak by se nevytvořily hlízy. Sazenice musí růst poměrně rychle – to je možné zajistit pouze půdou s dostatečným množstvím živin, pravidelnou zálivkou, okopáváním a odplevelováním. Pokud půda vyschne, bulvy většinou zdřevnatí a po další zálivce mohou popraskat. Zajímavosti Zimní odrůda Gigant byla vyšlechtěna v roce 1978 v Československu a má největší bulvy ze všech odrůd. V současné době patří mezi nejvíce pěstované v domácím pěstování nejen v České republice a na Slovensku, ale i v mnoha dalších zemích Evropy. Kedlubny mají minimální množství kalorií a jsou vynikající složkou stravy při redukční dietě. Mimo dužiny bulvy je možné konzumovat i lístky mladých rostlin raných odrůd, které obsahují velké množství vitamínu C, vápníku a karotenu. Listy se konzumují čerstvé například jako součást zeleninového salátu, nebo krátce vařené – nejlépe v páře. Léčivé účinky Kedlubna je zelenina s velmi příznivými účinky na lidský organismus. Konzumace kedlubny - aktivuje a příznivě ovlivňuje trávení - má pozitivní vliv na správnou funkci jater a ledvin - snižuje hladinu cholesterolu v krvi - zvyšuje průchodnost střev a pomáhá při zácpě - zlepšuje vzhled pokožky a kvalitu vlasů Kedlubny mají podle posledních zjištění preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva. Při konzumaci kedlubny v přiměřeném množství nebyly prokázány nežádoucí účinky na organismus člověka.  Bulvy kedlubny by ale neměli konzumovat lidé se zánětem žaludeční sliznice nebo vředovým onemocněním, protože v bulvách je poměrně velké množství éterických olejů.
Více

Květák

KVĚTÁK– karfiol - latinsky Brassica oleracea convar. botrytis, anglicky cauliflower, francouzsky chou-fleur, německy Brumenkohl a také Karfiol, italsky cavolfiore - je velmi oblíbená košťálová zelenina, která byla vyšlechtěna podobně jako kedluben nebo kapusta z brukve zelné.   Oblíbená zdravá zelenina Květák je považovaný za nejvíce chutnou a také stravitelnou košťálovou zeleninu, i když u některých lidí způsobuje nadýmání. Je součástí mnoha kuchyní na celém světě- evropské, asijské, arabské i americké. Původ a historie Květák s největší pravděpodobností pochází z Kypru, kde se vyvinul z divoce rostoucí brukve zelné. Nejstarší záznamy o něm jsou z 6. století před naším letopočtem. O téměř tisíc let později, kdy na Kypru stále ještě rostl bez zásahu lidí, se objevují v Anglii záznamy o květáku, nazývaném „kyperský salát“. Ve 12. století popsal maurský učenec ve Španělsku tři odrůdy květáku, které byly dovezené ze Sýrie, kde ho Arabové šlechtili a pěstovali už nejméně 500 let, podle některých tvrzení dokonce i tisíc let. Koncem 18. století se květák rozšířil po celé Evropě a stal se velmi žádanou a konzumovanou zeleninou. Současnost V současné době se květák šlechtí a pěstuje téměř po celém světě. V Evropě se pěstuje až od 18. století – nejdříve v Itálii, později ve Francii a pak už v podstatě ve všech evropských zemích. Největšími pěstiteli a exportéry v Evropě jsou v současnosti Francie, Nizozemsko, Belgie a Itálie. Celosvětově se největší produkce vypěstuje v Indii a Číně, ale téměř celá sklizeň se v těchto zemích také spotřebuje. Vzhled, chuť, vůně… Hlávky květáku tvoří zdužnatělá květenství, která nejsou ještě zcela vyvinutá. Kvalitní květák sklizený v ideální době má pevnou, uzavřenou hlávku bílé barvy. Pokud se sklizeň jen o několik dnů opozdí, začnou se vytvářet stopky květenství, které v podobě hrbolků vystupují na povrch. Květák má většinou bílou barvu, jsou ale i odrůdy s barvou zelenou, žlutozelenou a fialovou – bílé jsou ale ceněné nejvíce. Bílé barvy se docílí tak, že zelené velké zákrovní listy se nad hlávkou zalomí nebo svážou a tím se zabraňuje přístupu světla. U mnoha nových vyšlechtěných odrůd už se listy nad hlávkou uzavírají samy. Ve Francii a v Itálii se pěstuje také pestrý květák, který se úmyslně vystavuje slunečnímu svitu. V Itálii se pěstuje zelená, případně zelenožlutá odrůda Romanesco, která má výrazně zašpičatělou hlávku a také mnohem vyšší obsah vitamínu C, bílkovin a minerálních látek. Na jihu Itálie se také s oblibou pěstuje ještě květák s hlávkou načervenalé až tmavě fialové barvy. Minikvětáky jsou specialitou z Francie. Jsou velmi dekorativní a drahé, pěstují se především pro potřeby luxusní gastronomie. Stejně jako velké květáky mají bílou, zelenou, žlutozelenou nebo fialovou barvu hlávky. Druhy a odrůdy květáku Pro rozlišení květáku není důležitá barva, ale období, a tak se rozděluje především na odrůdy - jarní - letní - podzimní - zimní Mnoho odrůd přesahuje z jednoho období do druhého. Nejvíce pěstované odrůdy květáku v České republice Bora - Expres - Opaaljsou velmi rané vyšlechtěné odolné odrůdy se středně velkou hlávkou jemné chuti a aroma.  Gameta patří mezi oblíbené středně rané odrůdy, má velmi příjemnou chuť  Brilantje polopozdní odrůda, velmi nenáročná a zároveň odolná a proto také oblíbená u malých pěstitelů a zahrádkářů Planita F1 je vyšlechtěný polopozdní květák s poměrně jemnou chutí Amfora F1 patří do skupiny pozdních šlechtěných odrůd s dobrou chutí Delta - Octavian - White Rock jsou pozdní odolné odrůdy se středně velkými hlávkami Ostatní oblíbené odrůdy, pěstované v ČR i Evropě All the Year Round se vysévá na jaře a sklízí příští jaro nebo léto. Odrůda je vhodná i pro postupné vysévání. Hlávky jsou bílé a chutné. Alverda je odrůda s hlávkami žlutozelené hlavy. Vysévá se od konce jara do poloviny léta a sklízí na podzim. Limelight patří mezi odrůdy, které jsou určené pro podzimní sklizeň. Hlávky mají zajímavou nazelenalou barvu a vynikající chuť. Dok Elgon má chuťově vynikající pevné bílé hlávky střední velikosti, které se sklizní od začátku do konce podzimu. Autumm Giant 3 je odolná odrůda pro podzimní i zimní sklizeň. Má velmi kompaktní bílé hlávky s jemnou chutí. Castlegrant s většími pevnými listy je zimní odrůda, vyšlechtěná tak, aby pod listy byly chutné bílé hlávky velmi dobře chráněné i před mrazem. Purple Cape je odolná přezimující odrůda. Hlávky se sklízí od konce zimy do poloviny jara. Hlávky jsou velmi vhodné k vaření i ke konzumaci za syrova. Při vaření květákové růžičky zezelenají. Snowcap je velmi pozdní odrůda s chutnými jemnými hlávkami, které se sklízí v druhé polovině zimy. Speciální vyšlechtěné odrůdy Romanesco je v Itálii vyšlechtěná odrůda s výrazně zašpičatělými velmi chutnými hlávkami zelené nebo žlutozelené barvy Early Snowball má velmi malé pevné bílé hlávky příjemné chuti. Pěstuje se především v oblastech s mírnějším klimatem. Orange Bouquet patří mezi netradičně zbarvené květáky. Hlávky mají zlatavou barvu, kterou si udržují během růstu i při tepelné úpravě. Minaret je odrůda s malými chutnými hlávkami zelené barvy, které se sklízí koncem podzimu. Zdraví a vitamíny Květák je v současnosti vzhledem k vyšlechtěným podzimním a zimním odrůdám celoroční zelenina a zdroj mnoha vitamínů a dalších prospěšných látek i v obdobích, kdy je jiné zeleniny na trhu podstatně méně. Květák obsahuje ve velkém množství vitamín C, komplex vitamínů skupiny B a také vitamín A – beta karoten, E a K. Z minerálních látek je v květáku především draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo, sodík a fluorid, v menším množství i mnohé další. Hlávky obsahují i omega 3 aomega 6 nenasycené mastné kyseliny, lutein, kyselinu listovou a kyselinu pantotenovou. Významný je i obsah vlákniny a bílkovin, obsahuje mnoho vody. Sacharidů a proteinů je v květáku velmi malé množství a není v něm téměř žádný tuk. Květák je minimálně kalorický – 25 kcal na 100 gramů – ale přitom vzbuzuje pocit sytosti a je zároveň velmi dobře stravitelný. Vařený ve vodě nebo v páře je ideální pro hubnutí. Vzhledem k množství a kombinaci vitamínů a všech ostatních látek a stravitelnosti má květák vynikající účinky na celý trávicí systém od žaludku až po slepé střevo. Vzhledem k výborné stravitelnosti se doporučuje lidem s žaludečními chorobami, a protože reguluje průchodnost střev, má účinky při zácpě i průjmu a také při podráždění nebo zánětu tlustého i tenkého střeva. Velké množství vitamínu C významně posiluje imunitní systém, vápník pozitivně působí na pohybový aparát a další látky jsou prevencí proti vzniku cukrovky. Květák také urychluje vylučování přebytečné vody z tkání a různých dalších škodlivých látek z organismu, a tak se jeho konzumace doporučuje při léčbě ledvin a ledvinových kamenů, artritidy a otocích vyvolaných chorobami ledvin, Velké množství draslíku v kombinaci s nižším obsahem sodíku a malému obsahu tuků v květáku má pozitivní vliv na srdce a oběhovou krevní soustavu, květák se osvědčil u osob s hypertenzí nebo arteriosklerózou. Květák podobně jako ostatní druhy brukvovité zeleniny obsahuje fytochemické antikarcinogeny - sirné glykosidy a sloučeniny indolu, které jsou účinnou prevencí rakoviny. Konzumace květáku je doporučována osobám, u kterých je zvýšené riziko onemocnění zhoubnými nádory například z genetického výskytu rakoviny v rodině nebo při zvýšeném působení karcinogenních látek. Osoby s diagnostikovanou a léčenou rakovinou by měly do jídelníčku každý den zařadit některou brukvovitou zeleninu – květák, brokolici, zelí, ředkev, protože všechny mají protinádorové účinky. Květák je sice doporučován při žaludečních a střevních problémech, měly by jeho konzumaci omezit osoby, u kterých jsou tato onemocnění chronická. Stejně tak by květák neměly konzumovat osoby se žlučníkovými kameny, protože hlávky obsahují poměrně mnoho celulózy, která zvyšuje produkci plynů ve střevech a mohlo by se narušit trávení. Květák ve 100 gramech obsahuje 24 miligramů kyseliny močové a tak není vhodný pro osoby trpící dnou. Využití květáku v kuchyni Květák se většinou konzumuje tepelně upravený, mladé a jemné hlávky některých odrůd se mohou konzumovat i syrové. Nejčastější tepelnou úpravou je vaření v horké vodě nebo v páře, zapečený květák nebo smažený květák, může se i dusit nebo péct. Velmi často se vaří i květáková polévka. Růžičky květákové hlávky jsou častou součástí různých zeleninových směsí, a to i mražených. Mladý čerstvý syrový květák se možné přidávat do zeleninového salátu. Květák se poměrně často nakládá nebo zavařuje, může se i zamrazit. Příprava a vaření květáku Květák je možné vařit celý, nebo rozdělený na jednotlivé růžičky. Malé růžičky některých odrůd se konzumují i syrové. Z hlávky květáku se nejdříve velkým nožem odřízne spodní část a oddělí se od ní zbylé listy. Květák se nožem nebo prsty rozdělí na růžičky a ty se důkladně opláchnout pod studenou vodou. Růžičky jdou snadněji oddělovat, pokud se spodní část košťálu odkrojí. V případě vaření celé hlávky se namáčí na 10 až 15 minut do studené vody s octem, aby se z ní vyplavily mušky a jiný hmyz. Košťál se před vařením nakrojí do kříže. Bílé odrůdy květáku si zachovají svoji přirozenou barvu, pokud se do vody přidá mléko. Recepty z květáku Receptů na přípravu květáku je velmi mnoho. Mezi nejvíce oblíbené patří květákové placičky, květáková polévka, zapečený květák, tzv. květákový mozeček s vejci, květákové karbanátky a smažený květák. Klasicky obalený smažený květák s bramborem je jedním z typických jídel české kuchyně. Vařený květák je ale možné servírovat například jen se sýrem nebo jogurtovou zálivkou, může se také rozmačkat a pak z něj vytvořit placičky, které se jen krátce osmaží. Květák je také velmi častou surovinou indické kuchyně, kde se smaží obalený v těstíčku, případně se dusí v kari směsích. Jak a podle čeho vybírat Kvalitní květák má pevné hlávky, které nejsou nijak povrchově poškozené. Nejvíce rozšířenou a prodávanou odrůdou je bílý květák – nepřirozené nažloutlé zbarvení po sklizni způsobuje ultrafialové záření a je znakem zhoršené kvality. Odrůdy se zelnou nebo zelenožlutou barvou mají více vitamínu C, bílkovin i minerálních látek. Barva je způsobena chlorofylem a nemá na kvalitu žádný vliv. Fialové odrůdy mají svoji barvu díky vyššímu obsahu antokyaninu a ani u nich barva neovlivňuje kvalitu. Spotřeba a skladování V obchodě zakoupený květák je možné krátkodobě uskladnit v chladničce, ideálně zabalený v mikrotenové fólii nebo sáčku. Uskladnění květáku ze zahrady se liší podle toho, jak jsou vyvinuté jeho růžice. Pokud nejsou ještě před prvními mrazy vyvinuté, může se celá rostlina i s kořeny vyrýt a přemístit na chladné vlhké a chráněné místo – například do pařeniště. Vyvinuté hlávky nesnesou teplotu pod – 3° Celsia a mohou se uskladnit tak, že se vloží do plastového sáčku s několika malými otvory a uloží do chladna, kde vydrží v čerstvém stavu až 6 týdnů. Dlouhodobě je možné květák uchovat naložený nebo sterilizovaný. Pěstování Květák je možné úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách, velmi ale záleží na správném výběru místa i odrůdy a vhodné době pro výsev. Květák nejlépe roste v hluboko zrytých středně těžkých půdách, které jsou bohaté na živiny. Po celou vegetační dobu potřebuje především dostatek vláhy, v suchých obdobích je ho tedy nutné pravidelně zalévat. Zalévají se pouze kořeny, nikdy ne listy. Stanoviště by nemělo být na přímém slunci, ideální je rozptýlené celodenní světlo. V polostínu nebo ve stínu sazenice rostou poměrně pomalu. Na konečné stanoviště se vysazují sazenice, které je možné předpěstovat ve skleníku nebo pařeništi, před výsadbou se musí ještě tzv. otužit. Výhodnější je koupit v zahradnictví již otužené sazenice. Výsev se provádí v polovině března. Aby sazenice vzrostly minimálně na výšku 15 centimetrů, je nutný poměrně řídký výsev. Silnější rostliny pak udrží děložní lístky až do výsadby. Květák by se na konečné stanoviště měl vysadit hned po polovině května. Před vysazením je dobré do záhonu zarýt nakrátko posekanou trávu, která pak zahřívá a podporuje růst kořenů květáku. Žloutnutí bílých odrůd je možné zamezit svázáním velkých listů nad růžicí. Proti škůdcům, vysychání, kolísání teplot i mrazíkům se květák ochraňuje přikrytím netkanou textilií. Zajímavosti Bílý květák při vaření neztratí svoji přirozenou barvu, pokud se do vody přidá mléko. Nadýmání, které konzumace květáku způsobuje, nelze úplně zamezit. Nadýmací účinky se zmírní, pokud se květák kombinuje s jinými potravinami jako přílohou, nebo i jako součástí připravovaného jídla – například květákový mozeček - vařený květák s vajíčky. Nejzdravější tepelná úprava květáku je krátké ohřátí v páře, konzumovat se pak může třeba jen pokapaný citronovou šťávou a kvalitním olejem. Květák a hubnutí Květák je ideální zeleninou při hubnutí, protože obsahuje velké množství vody, má minimální obsah tuků a také velmi nízkou energetickou hodnotu a zároveň vzbuzuje pocit sytosti. Léčivé účinky Množství a kombinace vitamínů a dalších látek v květáku má velmi pozitivní preventivní zdravotní účinky na lidský organismus. Květák především - významně posiluje imunitní systém - odstraňuje z organismu škodlivé volné radikály - má preventivní účinky před vznikem rakoviny - posiluje činnost srdce a krevního oběhu - podporuje správné trávení - zlepšuje vyprazdňování - detoxikuje tlusté střevo - zlepšuje střevní mikroflóru - urychluje metabolismus - pročišťuje ledviny a močové cesty - pozitivně působí na pohybový aparát - má preventivní účinky proti vzniku osteoporózy Konzumace květáku v přiměřeném množství nemá na organismus zdravého člověka v podstatě žádné nežádoucí účinky. Konzumaci květáku by měly omezit osoby s žaludečními a střevními onemocněními nebo poruchami a se žlučníkovými kameny. Hlávky totiž obsahují poměrně mnoho celulózy, která zvyšuje produkci plynů ve střevech a tak by se mohlo narušit trávení. Květák obsahuje ve 100 gramech 24 miligramů kyseliny močové a tak není vhodný ani pro osoby trpící dnou.
Více

Zelí

HLÁVKOVÉ ZELÍ - latinsky Brassica oleracea convar Capitata, anglicky cabbage, francouzsky chou, německy Kohl, italsky cavolo - je košťálová zelenina s hladkými listy, vyšlechtěná z brukve zelné. Pěstuje se v bílé nebo červené formě, obsahuje mnoho vitamínů a minerálních látek.. Zdravá zelenina po celý rok Bílé i červené hlávkové zelí je velmi oblíbená a také často využívaná zelenina. Vzhledem k obsahu pro lidský organismus potřebných látek, možnostem dlouhodobého uskladnění i celoročního pěstování je důležitou součástí téměř všech kuchyní po celém světě Původ a historie Zelímá původ v oblastech ve Středomoří, kde v podobě menšího keříku rostlo od pravěkých dob.Velmi důležitou součástí lidské stravy se pak zelí stalo ve starém Římě a jeho pěstování se postupně se rozšiřovalo do Evropy a celého světa. I když v minulosti lidé nevěděli o mnoha pozitivních účincích na lidský organismus, bylo zelí oblíbené pro svoji a také jednoduchou přípravu v kuchyni i možnost konzumace za syrova. Důležitá byla i dlouhá doba uskladnění – celé hlávky se ukládaly do chladna, nebo se zelí nakládalo do soli s kmínem a nechalo vykvasit. Konzumace zelí lidskému tělu dodávala dostatek vitamínu C a mnoha důležitých minerálních látek. Současnost Zelí se postupně vyšlechtilo do mnoha odrůd bílého nebo červeného druhu a v současnosti se pěstuje na celém světě. Největšími producenty bílého i červeného zelí jsou Německo, Nizozemsko, Rusko, Francie a Dánsko. Významným pěstitelem je ve své oblasti i Čína, v této zemi se ale pěstuje převážně zelí bílé, červené jen minimálně. Čerstvé i kysané zelí je součástí většiny kuchyní světa. Různá jídla se z něj připravují především v Německu, Polsku a Rusku, ale také v Maďarsku, Rakousku a ve skandinávských zemích, používá se i v tradiční české kuchyni. Vzhled, chuť, vůně… Bílé zelí má podle odrůdy kulaté, zploštělé, protáhlé nebo špičaté hlávky. Listy jsou hladké, křehké a lesklé, barva může být od velmi světle zelené až po sytě zelenou. Chuť zelí je různá podle odrůdy, místa pěstování i termínu sklizně, aroma je velmi příjemné. Hlávky mohou vážit i několik kilogramů. Červené zelí má proti bílému pevnější hlávky menší velikosti i váhy a u většiny odrůd mírně nasládlou příchuť. Tvar hlávky může být kulatý, vejčitý i protáhlý. Barva listů je v závislosti na obsahu látky antokyanu modro až červeno fialová. Druhy a odrůdy Hlávkové zelí se podle druhu rozděluje na bílé a červené, u obou druhů bylo vyšlechtěno značné množství odrůd. Podle období sklizně se oba druhy a jejich odrůdy dělí ještě na zelí rané, středně rané -polorané - polopozdní, podzimní – pozdní a celoroční. Rané odrůdy mají měkčí hlávky a jsou určené především k přímé konzumaci, hlávky pozdních a celoročních odrůd jsou tvrdší a vhodné k uskladnění vcelku nebo konzervaci. Nejvíce pěstované odrůdy hlávkového zelí Kalibro F1 - Bílé zelí s poměrně malou hlávkou a menším množstvím listů, ideální pro přímou konzumaci. Odrůda je raná, má vegetační dobu 80 dní a sklízí se v létě. Avak F1 - Odrůda bílého zelí s velkými hlávkami, velmi vhodná k nakládání. Vzhledem k většímu obsahu cukru velmi dobře kvasí a kvašené má vynikající chuť. Korino F1 - Bílé zelí se hlávkami střední velikosti, které jsou velmi odolné proti vyvracení a praskání. Odrůda je středně raná. Kaibos - Bílé zelí s menšími hlávkami a velmi křehkými listy. Je určená k přímé konzumaci a nakládání, není vhodná pro delší uskladnění. Holt – Pozdní odrůda bílého zelí s menší, kulovitou až mírně zploštělou pevnou hlávkou s mnoha listy. Vydrží i poměrně dlouhé uskladnění. Hlavatka - Velmi kvalitníbílé zelí se špičatou hlávkou, která brání vyvracení. Pěstuje se především v Krkonoších a Jizerských horách. Pourovo červené - Odrůda vhodná pro přímou konzumaci i nakládání. Sklízí se na podzim, může se skladovat až do ledna. Hlávky s hustými listy váží až 3 kilogramy a mají červenofialovou barvu. Speciální odrůdy hlávkového zelí Špičaté zelí - Nejstarší odrůda bílého zelí, která je rozšířená především v západní v Evropě. Na trhu se objevuje od konce března, podle období sklizně se dělí na rané a letní. Rané je určené hlavně pro přímou konzumaci, letní je méně křehké a používá se k nakládání. Hlávky mají kuželovitý špičatý tvar, listy rostou vzpřímeně a mají příjemné aroma.   Pekingské zelí - Hlávky jsou pevné a protáhlé, dlouhé 30 až 60 centimetrů, listy bílé až světle zelené a velmi křehké, ideální pro přímou konzumaci. K vaření ani nakládání se nehodí. Čínské zelí - Listy tmavě zelené barvy rostou volně a jsou mírně zvlněné. Vzhledem k jejich křehkosti jsou vhodné pro přímou konzumaci, nehodí se pro nakládání ani vaření. White cabage sprouts - Bílé zelí, které se pěstuje v tropických oblastech. Hlávky středně zelené barvy dorůstají jen do velikosti evropské růžičkové kapusty, konzumují se nebo kuchyňsky připravují vcelku. Zdraví a vitamíny Konzumace zelí má vzhledem k složení a množství vitamínů a mnoha dalších látek velmi příznivý vliv na zdraví člověka. Zelí se z 90 % skládá z mikrobuněčné vody a 10 % tvoří vláknina, sacharidy, bílkoviny, organické kyseliny, minerální látky, vitamíny a tuky. Zelí obsahuje ve velkém množství vitamín C – v kysaném zelí se jeho množství ještě zvyšuje. Z ostatních vitamínů je v zelí ještě vitamín E, K, U, B a kyselina listová. Z minerálních látek je v zelí především draslík, hořčík, vápník, železo, molybden a zinek, a takélátku sulforafan, která má prokázané protinádorové účinky. Riziko vzniku nádorových onemocnění, především u zažívacího ústrojí, pomáhá snižovat i vysoký obsah vlákniny. Vitamín U – Biotin – léčí narušené sliznice zažívacího ústrojí. Zelí má také antibakteriální schopnosti, čistí krev a usnadňuje vykašlávání při nachlazení. Vzhledem k vysokému obsahu draslíku je močopudné, vhodné pro léčbu dny a žlučových kamenů. Šťáva ze zelí je vynikající podpůrný prostředek při léčení žaludečních vředů a vředů na dvanácterníku. Používá se i při pálení žáhy nebo překyselení organismu – v takových případech můžou pomoci 2 až 3 decilitry vypité šťávy ze syrového zelí. Látky, které zelí obsahuje, čistí krev a mění metabolismus buněk, tím působí i na pokožku, která je vláčnější. Částečně vyrovnává i vrásky. Všeobecně je zelí vynikající pro osoby s vysokým krevním tlakem, srdečními a cévními onemocněními i nemocemi zažívacího ústrojí.  Má velmi nízkou energetickou hodnotu – 20 až 25 kcal na 100 gramů – a tak je zelí také ideální potravinou při redukčních dietách. Použití zelí v kuchyni Zelí je možné využít ve studené i teplé kuchyni mnoha způsoby v mnoha jídlech. Rané a polorané odrůdy jsou vhodné k přímé konzumaci, odrůdy pozdní a celoroční se hodí pro tepelnou úpravu. Velmi oblíbené je i nakládané – kysané zelí.   Ve studené kuchyni se z nakrouhaného zelí nejčastěji připravuje křupavý hlávkový salát. Velmi oblíbený je především v balkánské kuchyni – zejména v Řecku, ale také v Německu, Anglii nebo USA.   V teplé kuchyni se zelí především používá dušené nebo kysané jako příloha k masu a vaří se z něj polévky. Velmi často se také připravují závitky z listů s různými náplněmi. V České republice je oblíbené klasické knedlo-vepřo-zelo. Zelí je oblíbené ale například i v asijské kuchyni. Kysané zelí je základní ingrediencí slovenské kapustnice, v Maďarsku se z něho připravuje segedínský guláš. Příprava zelí před kuchyňským použitím Příprava zelí je velmi jednoduchá. Hlávka se rozpůlí ostrým velkým nožem a z obou částí se vyřízne tuhý střední košťál. Omyté zelí se pak podle potřeby nakrouhá nebo nakrájí na nudličky. Větší vnější listy je možné použít na přípravu závitků. Listy se oddělí, krátce blanšírují v mírně osolené vodě a list se seřízne do hladka. Do listů je možné použít různé náplně, často se používá mleté maso s vařenou rýží. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu zelí je potřeba především zkontrolovat, zda listy nejsou seschlé, zažloutlé případně napadené plísní nebo mechanicky poškozené. Hlávka musí být přiměřeně tvrdá. Spotřeba a skladování Většina odrůd zelí vydrží v chladném prostředí velmi dlouho – musí se ale skladovat celé hlávky. Zelí se stále sklízí ručně a velmi často se distribuuje zabalené v síťce. V tomto případě je nejlepší zelí ze síťky neuvolnit a zavěsit ho v ní do prostoru. Vhodným způsobem dlouhodobého uskladnění zelí je jeho naložení nebo konzervace mléčným kvašením. Pěstování Zelí potřebuje pro pěstování výživné půdy, obsahující vápník – v kyselých půdách se ho pěstovat nedaří. Je velmi náročné na vláhu a proto je ho možné poměrně úspěšně pěstovat i ve výše položených až horských oblastech. Vegeratační doba je od 110 do 210 dnů a podle toho se také rozlišuje, zda je zelí rané, polorané, polopozdní, pozdní nebo případně i tzv. celoroční. Hlávkové zelí se pěstuje především z předpěstované sadby, s výjimkou raných odrůd je ho ale možné vysévat i přímo do volné půdy. Rané odrůdy se vysévají v polovině února do pařeniště nebo skleníku, sklízí se v květnu a červnu. Musí mít dostatek prostoru a sazenice je případně nutné přepichovat Polorané zelí se vysévá do pařeniště nebo skleníku v březnu, polopozdní a pozdní v druhé polovině dubna nebo první půlce května. Zajímavosti Šťáva ze syrového zelí pomáhá při pálení žáhy nebo překyselení žaludku – stačí vypít 2 až 3 decilitry a příznaky rychle mizí. Látky, které zelí obsahuje, velmi pozitivně ovlivňují vzhlede pokožky a částečně vyrovnávají vrásky Zelí má nízkou energetickou hodnotu, ale dokáže zasytit – je proto velmi vhodné při redukčních dietách Léčivé účinky Hlávkové zelí obsahuje množství vitamínů a dalších látek, které mají vynikající preventivní i léčebné účinky na lidská organismus. Konzumace zelí především - celkově posiluje obranyschopnost organismu - má velké antibakteriální účinky - reguluje krevní tlak - posiluje činnost srdce - pozitivně působí na tvorbu krve a krev také čistí - působí proti vzniku nádorových onemocnění - léčí narušené sliznice v zažívacím ústrojí - pomáhá při léčce žaludečních vředů - působí proti vzniku žlučových kamenů - usnadňuje vykašlávání při nachlazení Konzumace zelí v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucíúčinky.
Více

Brambor hlíznatý

BRAMBORY – latinsky Solanum tuberosum - jsou označovány jako lilek brambor nebo brambor obecný. Ve vlámštině jsou brambory označovány výrazem "Aardappel". Chutná příloha, která zdomácněla Brambory jsou tradičnější české jídlo, nejčastěji se servírují vařené nebo v podobě smažených hranolků, případně bramborové kaše jako příloha. Přidávají se také do polévek a různých salátů. Z brambor se připravují i hlavní jídla - například zapékané brambory s různými ingrediencemi. Původ a historie Brambory se začaly pěstovat na území dnešního Peru před 4 až 5 tisíci let. Za jejich domestikaci vděčíme Inkům, pro ně byly brambory stejně významné jako pro Aztéky kukuřice. Staří Inkové je konzumovali, uchovávali v podobě sušeného prášku nebo z nich připravovali alkoholický nápoj podobný pivu. Do Evropy se brambory dostaly v polovině 16. století. Španělští námořníci je začaly používat jako hlavní potravinu, čímž mimoděk předcházeli kurdějím. Současně se dostaly brambory i do Anglie, kde je začaly pěstovat na území Irska. Než se brambory zabydlely na jídelníčku Evropanů, trvalo to ještě dvě století, z počátku se potýkaly s nedůvěrou a strachem. To ukončil až pruský král Bedřich II. Veliký, který roku 1740 nařídil jejich pěstování. Do Čech přišly brambory po roce 1778 z Braniborska – odtud jejich dnešní název. Současnost Brambory se dnes pěstují na celém světě a po pšenici, rýži a kukuřici seté jsou nejvýznamnější výživovou plodinou na světě. Největším producentem brambor na světě je Čína s 66,8 %, druhé je Rusko s 36,7 % a třetí je Indie 23,1 %. Česká republika je na 46 místě s 0,84 %. Nejlépe se bramborám daří na Novém Zélandu, v Belgii, v Dánsku, v USA a v Nizozemsku, kde jejich výnosy z 1 hektaru tvoří přes 40 tun. Vzhled, chuť a vůně… Brambory mají rozmanité elipsoidní až nepravidelné tvary. Jejich barva je nejčastěji s okrově žlutá až světle hnědá, někdy může mít červenou až červenofialovou pokožkou. Dělení Varné typy brambor Varný typ A – hladká slupka a lojovitá dužina žluté či žlutobílé barvy, která má protáhlý tvar (ledvinky, rohlíčky) a menší obsah škrobu. Ideální pro vaření ve slupce, na bramborový salát, na loupačku. Varný typ B – brambory polopevné s univerzálním použitím. Vhodné do salátů, gulášů, polévek, jako přílohové a restované. Varný typ C – s drsnější slupkou a bílou dužinou jsou škrobovité, moučnaté, po uvaření se rozpadají. Tyto brambory jsou vhodné pro přípravu bramborového těsta, knedlíků, bramboráků, bramborových placek a kaší. Můžeme se setkat i s varnými typy AB nebo BC; jedná se o odrůdy, jejichž vlastnosti odpovídají rozmezí dvou varných typů. Typy brambor podle období sklizně Rané brambory - brambory sklizené do 30. června. Pozdní brambory - brambory sklizené po 30. červnu. Zdraví a vitamíny Běžně brambory obsahují 24 % sušiny, z toho zhruba 75 % tvoří škrob a okolo 2 % rozpustné cukry. Bílkoviny tvoří okolo 5–10 % sušiny a tuky okolo 0,4 % sušiny. Hlízy dále obsahují významná množství kyseliny citrónové, polyfenolů, minerálních látek (hořčík, železo, zinek, vápník, …) a vitamínů C, B1, B2. Obsah vitamínu C kolísá v závislosti na době a způsobu uskladnění brambor a pohybuje se nejčastěji v rozmezí 9–25 mg/g. Obsah vitamínu C a schopnost brambor uchovávat tento vitamín činí z brambor tzv. ochrannou potravinu proti kurdějím. Brambory jsou vhodné pro výživu, protože dostatečně zatěžují trávicí soustavu a poskytují dostatek energie ve formě sacharidů a jsou doporučovány jako dietní strava, protože obsahují mnohem méně sušiny než obiloviny, a tudíž i menší množství využitelné energie. Nejvýraznější složkou je voda a škrob, dále pak bílkoviny, polysacharidy a do značné míry i tuky. Syrová slupka obsahuje chakonin nebo solanin a může být ve velkém zkonzumovaném množství jedovatá. Skladování Brambory skladujte ve tmě, v suchu a v chladu, ideálně při teplotě 4 až 6 °C, místnost, kde brambory skladujete, by měla být dobře odvětrávaná, tím předejdete předběžnému klíčení, které zvyšuje obsah jedovatého solaninu v bramborách.    
Více

Cukrářská škola

V kapitolách a lekcích najdete vše, co potřebujete znát a vědět o kuchyni, surovinách i samotném vaření.
Zbožíznalství
Hledejte v našem obsáhlém slovníku

Kuchařův rádce

Rady, tipy, triky... Pokud se vám v kuchyni něco nepovedlo, nebo chcete jen poradit, rádce je tu pro vás.