Zbožíznalství

Jedná se o středně velký zauzený fermentovaný salám. Je vyrobený z čistého vepřového díla a špeku. Kořennou chuť salámu dodává česnek a pepř. Polský salám konzumujeme za studena, lze jej i tepelně upravit.

Klobása vyráběná na celém území Ruska a Ukrajiny. Poltavskaja se vyrábí z vepřového a hovězího masa, obsahuje hodně tuku. Krátce se udí nad horkým kouřem, čímž získá chuť a tepelně se upraví. Klobása Poltavskaja měří 26cm a široká je 5cm. Podává se zastudena, nakrájená na plátky.

V České republice populární více než 30 let vyráběné Pomazánkové máslo nebo Domácí pomazánkové máslo nahradily výrobky s názvem „Tradiční pomazánkové“ a podobnými označeními.   V másle musí být obsah mléčného tuku vyšší než 40 %, u pomazánkového másla je většinou jen 31 % - pomazánkové máslo je tedy vzhledem k nižšímu obsahu živočišného tuku zdravější než máslo klasické. Výrobky tohoto charakteru bez přidaného jiného tuku ale stejně jako máslo obsahují nezdravé mastné a trans mastné kyseliny. Je tedy nutné správně vybírat, případně raději v studené kuchyni použít kvalitní roztíratelný rostlinný tuk.   Použití pomazánkového másla v kuchyni Takzvané pomazánkové máslo je určené výhradně k používání za studena – do krémů, pomazánek i k namazání na pečivo. Velmi snadno se roztírá a používá se i na různé pekařské výrobky – oblíbená je například bábovka z pomazánkového másla nebo buchta z pomazánkového másla.   Složení pomazánkového másla Tradiční pomazánkové a další podobné výrobky se vyrábí z mléka a hlavní složkou je smetana. V podstatě je to mléčná pomazánka s obsahem sušiny minimálně 42 % a mléčného tuku minimálně 31 %. V průběhu výroby se do smetany přidává sušené mléko, škroby, emulgátory, mlékárenské bakteriální kultury a soli, případně i různé dochucovací ingredience – koření, bylinky apod.

POMELO latinsky Citrus maxima (Citrus grandis), anglicky pomelo, pummelo, případně i shadock,francouzsky pamplemousse,německy Pomelo nebo Pampelmuse je největší citrusový plod, který vznikl křížením grapefruitu a pomeranče a roste na stálezeleném stromě stejného jména. Velké, chutné, zdravé… Pomelo má svoji nezaměnitelnou chuť a také velmi pozitivní účinky na zdraví člověka. Pomelo je stejně jako pomeranč, grep nebo mandarinka nejen chutné a osvěžující, ale i velmi zdravé. Původ a historie Přesné místo původu tohoto největšího citrusového plodu není známé. Většinou se uvádí, že pomelo pochází z jihovýchodní Asie - Thajska, Malajsie a Indonésie, kde také dodnes roste i ve volné přírodě. Existují ale i další místa původního výskytu, například ostrov Barbaros v Karibském moři, nebo jih Spojených států amerických. Některé teorie ale tvrdí, že z mnoha citrusových plodů pochází z amerického kontinentu jen grapefruit… Současnost Pomela se v současné době pěstují především v Kalifornii, Mexiku, Číně, Sýrii, Izraeli a Japonsku, v Evropě v menším množství ve Španělsku. Ve volné přírodě rostou v Thajsku, Malajsii a Indonésii, na Nové Guinei a Tahiti. V Číně jsou tyto velké citrusy velmi populární a nechybí především při oslavách čínského Nového roku. Pro Číňany je pomelo symbolem štěstí a bohatství a podle pověry se ten, kdo sní pomelo právě v den příchodu nového roku, bude mít v následujícím roce dobře… Vzhled, chuť, vůně… Pomelo je největší citrusový plod, vzniklý křížením grapefruitu a pomeranče. Vzhledově se více podobá grepům, chuťově je bližší pomerančům. Plody mají podle odrůdy kulatý až vejcovitý, některé i hruškovitý tvar. Jejich průměr je od 10 do 25 centimetrů, váží 0,5, ale také 5 kilogramů, pro obchodní účely jsou nejběžnější pomela o váze 1 až 1,5 kilogramů. Barva plodů je nazelenalá, žlutozelená, žlutooranžová nebo sytě žlutá. Kůra se dobře loupe, je silná, na povrchu lesklá a porézní, uvnitř bílá a houbovitá Dužina je u většiny odrůd spíše méně šťavnatá, zelená, světle žlutá, případně oranžová až tmavě červená, rozdělená na 8 až 11 dílků. Ty jsou pokryté bílou tenkou slupkou, která je velmi hořká a nekonzumuje se. Chuť dužiny je podle odrůdy a místa pěstování různá - nevýrazná, sladká, sladce nakyslá nebo i kysele hořká. Podíl dužiny v celkové velikosti plodu je poměrně malý - z pomela o váze 1 kilogram získáme dužiny přibližně jako z jednoho velkého pomeranče. Plody rostou na trnitém stále zeleném stromě, který dorůstá do výšky 2 až 15 metrů. Odrůdy Pomelo má poměrně hodně odrůd, které se od sebe liší tvarem, barvou kůry i dužiny a také chutí. Plody jsou od kulatých až po hruškovité, barva kůry může být žlutá, zelená i oranžová, dužina žlutá, zelená, oranžová i rudá, chuť nevýrazná i intenzivní, sladká až kyselá… Červené pomelo je nejznámější a celosvětově nejvíce pěstovaná odrůda. Má pevnou středně šťavnatou dužinu oranžovočervené barvy s typickou chutí. Silná žlutooranžová kůra se dobře loupe, využívá se na kandování a získává se z ní látka pektin. Goliath je nejvýznamnější z odrůd, které pocházejí z Číny, pěstuje se ve velkém množství ale i v Izraeli. Plody mají hruškovitý tvar, barva kůry i dužiny je žlutozelá. Chuťově jsou tato pomela příjemně sladká s minimální hořkou příchutí. Honey pomelo se pěstuje pouze v jihovýchodní Číně a plody jsou na trhu jen v období od listopadu do března. Dužina bez semínek je velmi šťavnatá, má sladkou jemně navinulou chutí a výrazné medové aroma. Nam roi má původ ve Vietnamu. Oranžové oválné plody se středně silnou kůrou jsou poměrně šťavnaté, sladké s mírně kyselou a zároveň i lehce nahořklou příchutí, poměrně hodně typicky aromatické. Khao Tang Kwa je odrůda s charakteristickým tvarem, hladkou tenkou oranžovou slupkou, mírně aromatickou, sladkou a mírně nakyslou žlutočervenou dužinou. Pěstuje se v Thajsku a její pěstitelé jsou velmi podporováni úřady. Sweetie vznikl křížením pomela a bílého grepu. Sweetie není tak hořký jako grapefruit, je poměrně šťavnatý a chuťově i aromaticky lahodný a zajímavý. V tomto případě se podařila opravdu výjimečná kombinace všech nejlepších vlastností obou dějů citrusových plodů. Zdraví a vitamíny Pomelo je nízkokalorické - na 100 gramů plodu obsahuje pouze 6 až 12 gramů přírodních sacharidů, 0,2 až 0,6 gramů tuků a minimum sodíku. V pomelu ale najdeme mnoho vitamínu C - od 36 do 50 gramů na 100 gramů plodu. Mimo tohoto vitamínu je zde i provitamín A, a také mnoho minerálních látek, především draslík, mangan a železo. Minimální množství cukrů, tuků a sodíku, a zároveň velký podíl vitamínu C a draslíku jsou vynikající kombinací pro snižování cholesterolu a prevenci proti srdečním chorobách a nemocem krevního oběhu. Tyto látky se také podílí na aktivaci činnosti mozku, paměti i nervového systému a podílí se na regeneraci svalů. Plody mají i poměrně mnoho vlákniny, která je významná především pro trávící ústrojí. Vitamín C v kombinaci s ostatními látkami navíc posiluje imunitní systém a obranyschopnost ogranismu. Pomelo také pozitivně působí proti vzniku různých nádorových onemocnění. Vzhledem k nízké kalorické hodnotě a velmi dobrým čistícím a detoxikačním vlastnostem jsou pomela vhodným doplňkem při redukčních dietách. Kombinace zdraví prospěšných látek v plodu pomela je poměrně výjimečná a mimo různých preventivních účinků má i téměř léčivé schopnosti. Velmi dobře například léčí kašel a čistí dýchací cesty, pomáhá při odstraňování otoků a také při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu. Použití pomela v kuchyni Pomelo má podobné složení jako ostatní citrusové plody a také podobné využití. Dužina se konzumuje podobně jako u ostatních citrusových plodů především přímo, tzv. za syrova. Musí se z ní ale oloupat bílá slupka, která je hořká. V studené kuchyni se používá pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení dezertů. V teplé kuchyni se dužina využívá především při přípravě exotických pokrmů v kombinaci s masem. Například na Filipínách se nakrájená dužina posolí a pak se přidává k různě upraveným masům, rybám nebo tzv. plodům moře. Šťáva se přidává do míchaných nápojů, pije se samozřejmě i samostatně. Velmi chutný je i džus. Kůra se využívá hlavně na výrobu marmelády, ale také se třeba napouští řepným cukrem a kanduje nebo obaluje v čokoládě. Malajsii se kůra vaří a vyrábí se z ní sirup. V Číně se kůra používá při přípravě různých teplých jídel a do sladkých dezertních polévek. Listy a kůra se v Malajsii a Číně vaří a z jejich vývaru se připravují různé rituální koupele, které slouží k očistě těla i duše. Semena a listy především v Indočíně používají na lisování oleje, kterým se zapalují opiové dýmky. Květy stromů se používají v kosmetickém průmyslu při výrobě parfémů. Dřevo stromů je těžké a tvrdé, vyrábí se z něho velmi kvalitní nábytek. Z dužniny, semen a kůry, případně také z květů, se v Číně také připravuje mnoho léků, odvarů a mastí, které jsou účinné při léčbě kašle a otoků, zlepšují trávení a pomáhají při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu nebo otravách. Odstranění kůry pomela Kůra pomela je poměrně tuhá, u většiny odrůd se ale dá dobře oloupat. K jejímu odstranění je nejlepší použít menší ostrý nůž nebo speciální tzv. loupátko na citrusové plody. Příprava pomela před použitím Před konzumací plod oloupeme a zbavíme ho také bílé části slupky, která je u většiny odrůd poměrně silná. Pak plod rozdělíme na jednotlivé dílky, z kterých odstraníme slupku tak, aby zůstala jen čistá dužina. Slupka je totiž, stejně jako semínka, velmi hořká. Jak a podle čeho vybírat Pomelo dozrává v období od konce listopadu do března. Opravdu čerstvé a chutné plody jsou v obchodech k dostání především v této době a tak je dobré se při koupi zajímat i o datum sklizně. Kvalitní zralé pomelo má lesklou, pružnou a na omak pevnou kůru bez barevných odchylek. Plody by měly vážit od 0,5 do 1 kilogramů. Malé, ale ani velmi velké plody se pro konzumaci příliš nedoporučují. Při nákupu je také důležité, aby pomelo bylo zabalené do celofánu a síťky, protože jeho dužina poměrně rychle vysychá. Bez takového obalu je dužina týden po sklizni téměř suchá. V žádném případě nekupujeme plody, které jsou měkké, omačkané, nahnilé nebo jinak povrchově poškozené. Spotřeba, zrání, skladování Zralá pomela grepy se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 4 týdny. Rozkrojený plod je nejlepší co nejrychleji spotřebovat. Dužina velmi rychle vysychá, ale pokud se pomelo zabalí do potravinářské fólie, je možné ho krátce v chladnu skladovat. Zajímavosti Pomelo je známé také pod názvem pumelo, v Anglii se mu říká také Šedok (Shaddock). Toto jméno má po námořním kapitánovi Shaddockovi, který prý jako první přivezl semínka tohoto plodu – ale neví se, zda z ostrova Barbaros do Anglie nebo naopak z Anglie na Barbaros, kde jsou pomela dosud ve volné přírodě. V Číně je pomelo znakem spokojeného života. Plody tohoto velkého citrusu jsou důležitou součástí oslav příchodu Čínského nového roku. V Malajsii a Číně se z odvaru listů a kůry připravují rituální koupele, které slouží k očistě těla i duše. V Indonésii lisují ze semen a listů speciálníolej, kterým se zapalují opiové dýmky. Léčivé účinky Pozitivní účinky na lidské zdraví má dužina, kůra i semena plodů pomela, ale i květy stromů. Především v Číně, ale také v Japonsku, se i nich připravuje mnoho léků, odvarů a mastí, které jsou účinné při léčbě kašle a otoků, zlepšují trávení a pomáhají při stavech po nadměrné konzumaci alkoholu nebo různých otravách. Pomelo - posiluje obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi - má velké detoxikační účinky - pomáhá při odstraňování otoků - zlepšuje činnost trávicího ústrojí - chrání dýchací cesty, léčí kašel - je nízkokalorické, ale syté a proto vhodné při hubnutí - odstraňuje potíže po nadměrném požití alkoholu Pomelo může mít i nežádoucí účinky v podobě žaludečních problémů nebo mírně svědivé vyrážky, ale to většinou pouze v případě konzumace většího množství dužiny nebo šťávy.

POMERANČ - latinsky Citrus sinensis, anglicky i francouzsky orange, španělsky naranjo dulce nebo německy Orange je citrusový plod pomerančovníku čínského, který je známý také jako pomerančovník pravý - Citrus sinensis. Šťavnaté a zdravé ovoce… Pomeranče jsou v současnosti nejvíce pěstované tropické ovoce, které je na trhu k dostání v každém ročním období. Jsou šťavnaté, osvěžující, chutné, příjemně voňavé a zdravé, a tak zcela oprávněně i nejžádanější a nejoblíbenější. Původ a historie Pomeranče s největší pravděpodobností vznikly přirozenou cestou křížením mandarinky a pomela. Pocházejí ze subtropických oblastí Číny a Vietnamu, kde se pěstovaly již před 4 000 roky. V mnoha jazycích jsou tyto plody díky svému původu označovány jako „Čínské jablko“. Do Evropy je portugalští obchodníci přivezli v 15. století z Asie, a krátce po objevení Ameriky ho převezli i tam. V Evropě vzbudily pomeranče první velký zájem v období baroka, kdy mnoho šlechtických dvorů i klášterů zakládalo nejen sady, ale i tzv. oranžérie - budovy s velkými okny, ve kterých mohly stromy přezimovat. Současnost Citrusové plody jsou v současnosti nejvíce pěstované ovoce na celém světě před banány a vinnou révou - ročně se jich sklidí přibližně 60 milionů tun. V podílu množství vypěstovaných citrusů jsou na prvním místě právě pomeranče, který mají 70 % podíl. Na dalších místech za nimi jsou mandarinky, citrony, limety, grapefruity a pomela. Pomeranče jsou v současné době rozšířené ve všech subtropických oblastech planety, v oblastech tropických se jim kvůli vysoké vlhkosti příliš nedaří. Přibližně 40 % celosvětové produkce pomerančů pochází z jižní Ameriky, 25 % ze severní a střední Ameriky, 20 % z Asie a zbytek z Evropy. Nejvýznamnější pěstitelské oblasti se nacházejí v Brazílii, USA, Mexiku, Číně a také v Indii. Největšími producenty v Evropě jsou Španělsko a Itálie. Pomeranče se v současné době často pěstují ve sklenících. Plody vypadají zcela dokonale, ale nemají zdaleka tak lahodnou chuť jako plody z venkovních sadů. Za nejchutnější se považují pomeranče ze sadů ve Španělsku a Brazílii. Vzhled, chuť, vůně… Plody pomeranče mají v závislosti na odrůdě kulovitý až oválný tvar o průměru 5 až 12 centimetrů. Kůra má oranžovou, ale také žlutou nebo šarlatově červenou barvu, je poměrně tenká a přiléhá k dužnině. U některých odrůd se obtížněji loupe. Dužnina je z klínovitých semeníkových pouzder, které jsou vyplněné tenkostěnnými váčky, obsahujícími sladkou šťávu. Semena jsou uprostřed v tzv. středoúhlé semenici. I barva dužniny je závislá na odrůdě a může být žlutá až oranžová, ale také fialově červená. Je velmi šťavnatá, většinou sladkokyselá, ale i extrémně sladká až intenzivně trpká. Strom pomerančovník pravý, na kterém se pomeranče rodí, dorůstá do výšky až 10 metrů. Má kulovitou korunu, středně velké podlouhlé tmavě zelené listy s úzkými řapíky. Květy jsou bílé a velmi voňavé. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Existuje přibližně 500 odrůd pomerančů, jen asi 30 má nějaký pěstitelský a tržní význam, a na evropský trh se z nich dodává pouze 20 druhů. Odrůdu ani zralost pomeranče nelze podle vzhledu snadno poznat. Základní skupiny pomerančů podle vlastností plodů Navel Pomeranče této skupiny nemají v dužnině semena, slupka je typicky oranžová, dužnina zlatožluté barvy sladká a velmi šťavnatá. Patří k nejlepším a také nejžádanějším pomerančům pro přímou konzumaci. Odrůdy této skupiny mají základní označení Navel. Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromě v Brazílii. Protože tyto plody nemají semena, strom se rozmnožil vegetativně pomoci roubů. Všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou tedy přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože. Nejznámější odrůdy jsou Robertson Navel, Thompson Navel a Washington Navel. Zajímavá je i odrůda Navel Lane, která bylaobjevena v roce 1950 v Austrálii jako jedna z odrůd Washington Navel. Má vynikající chuť i výjimečně velký obsah šťávy, s jejím komerčním pěstováním začali v roce 1987 ve Španělsku. Standardní - obyčejné Mají poměrně tenkou slupku a žlutou nebo oranžovou dužninu s mnoha jádry. Pěstují se nejčastěji ve Španělsku nebo na Blízkém východě. Využívají se především pro různé další zpravování, ale jsou vhodné i k přímé konzumaci. Do této skupiny patří například odrůdy Jaffa, Hamlin, Murcia a Valencia Krvavé Vyznačují se nápadnými červenými žilkami v dužině a chutnou šťávou fialově rudé barvy. Tmavě červená až rudá je i barva slupky. Mají výraznou intenzivní chuť a některé odrůdy - například Moro, Ruby, Sanguinello nebo Tarocco - jsou považovány za nejlepší pro přímou konzumaci. Sladké - cukrové Plody mají menší množství semen a jsou charakteristicky oranžově zbarvené, dužnina je většinou světle oranžová a středně šťavnatá. Vzhledem k chybějící kyselosti je jejich chuť nevýrazná. O tyto pomeranče je na trhu minimální zájem a tak se pěstují jen velmi omezeně. Nejvýznamnější a nejžádanější odrůdy pomerančů Thompsdon Navel je velmi raná odrůda pomerančů s menšími plody bez semen. Oranžová dužnina pod tenkou typicky oranžovou slupkou je velmi chutná a šťavnatá. Nevalina patří do skupiny Navel. Má menší plody s tenkou kůrou a tmavě oranžovou sladkou a šťavnatou dužninou nemají jádra. Patří mezi nejžádanější odrůdy ze Španělska. Valencia je nejdůležitější odrůdou ve skupině tzv. obyčejných pomerančů. Lahodně nakyslé středně velké plody jsou příjemně aromatické i velmi šťavnaté a mají málo jader. Valencia Late má velké plody s velmi šťavnatou aromatickou dužinou a malým množstvím semen se využívají především na výrobu džusů. Je to celosvětově důležitá odrůda. Shamouti patří do skupiny obyčejných pomerančů. Plody jsou větší, mají silnější kůru. Dužnina je vyváženě sladkokyselá, světle oranžová, aromatická a má málo semen. Singuinelli pochází ze Španělska a patří do skupiny krvavých pomerančů. Kůra i dužnina mají sytě červenou barvu. Jsou to velmi chutné, šťavnaté a jemně aromatické plody. Moro s tmavě červenými malými plody je italská odrůda krvavých pomerančů. Dužnina má tmavě rudou barvu, je sladce nakyslá, velmi šťavnatá a obsahuje velmi málo semen. Tarocco ze skupiny krvavých pomerančů pochází ze Sicílie. Plody jsou středně velké až velké a velmi sladké, mají jemné, ale výrazné aroma a obsahují minimum jader. Zvláštní odrůdy pomerančů Citroník hořký ( divoký pomeranč ) má kulaté plody se silnější tmavě oranžovou kůrou a světle oranžovou šťavnatou dužninou, která má v každém dílku semena. Není vhodný k přímé konzumaci, zpracovává se především na hořkou pomerančovou marmeládu a na likéry, z kůry se vyrábí oranžát. Bergamot se tvarem i barvou kůry podobá citronům, je ale kulatější. Pod žlutou tenkou slupkou je tmavě žlutá pevnější dužnina. Plody obsahují mnoho éterických olejů a tak se využívají na výrobu likérů a aromatizování čajů i tabáku. V kosmetickém průmyslu se používá při výrobě parfémů. Zdraví a vitamíny Pomeranče jsou hodnotným a přirozeným zdrojem mnoha vitamínů, kyselin, minerálních a dalších látek, které lidský organismus potřebuje. Jsou velmi důležitým zdrojem vitamínu C. Obsahují ho přibližně 60 mg na 100 gramů. Mimo tohoto vitamínu je v pomerančích i provitamín A a také vitamíny B1 a B2. Důležitý je i obsah kyselin listové a citronové. Všechny tyto látky působí jako antioxidanty a zajišťují i správnou funkci krevních buněk imunitního systému. V pomerančích najdeme i minerální látky, které mají vliv na nervový systém, posilují srdce a krevní oběh a pozitivně působí i na trávení a vylučování. Jsou to především vápník a hořčík, v menším množství pak ještě železo a draslík. Plody obsahují i vlákninu, která je důležitá pro regulaci cholesterolu v krvi a pro správnou funkci zažívacího ústrojí. Pomeranče obsahují 170 různých fytochemikálií, které zvyšují a doplňují působení a účinky vitamínu C a dalších vitamínů a látek a působí proti vzniku různých rakovinových národů. Fytochemikálie jsou velmi důležité a v potravinách se vyskytují jen v malých dávkách. V pomerančích byly objeveny dvě skupiny těchto fytochemikálií – flavonoidy a limonoidy. Flavonoidy jsou velmi protizánětlivé, antioxidační a protirakovinné glykosidy.. Flavonoidy v pomeranči společně s vitamínem C ředí krev a zlepšují její cirkulaci v těle, a tak pozitivně působí na oběh krve, posilují srdce a cévy. Aktivují i činnost mozku a nervového systému. Limonoidy jsou látky, díky kterým mají pomeranče své typické aroma, ale také velmi snižují riziko vzniku různých nádorů. Pomeranče obsahují ve 100 gramech dužiny až 40 mg vápníku a tím se řadí mezi plody s největším množstvím této látky. Vzhledem k tomu, že obsahují i hodně hořčíku a fosforu a vitamínu C významným způsobem ovlivňují růst kostí, chrupavek a zubů. Doporučují se při léčbě osteoporózy, křivice a při zvýšené potřebě příjmu minerálních solí. Dužina pomerančů i její bílá střední vrstva obsahují mnoho rozpustné vlákniny pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Jemná vláknina pomerančů také pozitivně působí na správnou funkci střev. V pomerančích je i přiměřené množství přírodních cukrů - přibližně 9 gramů ve 100 gramech dužniny. Tyto cukry tvoří sacharóza, dextróza a levulóza, všechny lidské tělo lehce vstřebává a tak jsou pomeranče vhodné i pro diabetiky. Velké množství antioxidantů a karotenoidů v pomerančích má preventivní účinky i proti okulární degeneraci oční sítnice, která je v mnoha zemích hlavní příčinou zhoršeného zraku nebo i oslepnutí u lidí starších 65 let. Pomeranče vzhledem k jejich opravdu velmi výjimečnému složení celkově zvyšují odolnost lidského organismu proti různým onemocněním, mají velké antioxidační, protialergické i protinádorové účinky, jsou také vhodnou a jednoduchou prevencí proti chřipce a nachlazení i proti dalším infekčním nemocem. Konzumací čtyř pomerančů denně získá lidské tělo dostatečně mnoho důležitých látek, které jsou pro něj nezbytné. Použití pomerančů v gastronomii Pomeranče jsou vzhledem k jejich složení a účinkům na zdraví vhodné především k přímé konzumaci. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Dužnina se ale využívá v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… V teplé kuchyni se využívá do omáček k masům. Využívá se také ve farmaceutickém průmyslu především do různých doplňků stravy, ale i v průmyslu kosmetickém. Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů i samostatně. Kůra se používá v kuchyni nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce pikantní chuť i aroma, Získává se z ní pektin a esenciální oleje, které se pak využívají k aromatizaci potravin, ale také v kosmetickém průmyslu. Květy se pro jejich chuť i vůni používají jako příchutě například do čajových směsí. Příprava pomeranče před použitím Nejjednodušší je plod pomeranče důkladně omýt studenou vodou, oloupat ho ostrým nožem a pak rozebrat na jednotlivé dílky. Šťáva z pomeranče se snadněji vymačká, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud pomeranč dáme na maximálně 10 vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Zpracování kůry  Pomeranče jsou při pěstování většinou chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud nemáme jistotu, že chemicky ošetřeny nebyly, je lépe kůru nezpracovávat, protože může obsahovat větší množství pesticidů. V případě zpracování kůry pomeranče vždy velmi důkladně omyjeme studenou vodou. Pomerančová šťáva a vitamín C Působením světla se snižuje účinek vitamínu C, který pomerančová šťáva obsahuje - proto je nejlepší šťávu vypít hned po vymačkání. Při výrobě konzervovaných pomerančových džusů dochází k ztrátě asi 10 % vitamínu C, ale všechny ostatní vitamíny a prospěšné látky zůstávají zachovány v téměř nezměněném množství. Výrobci chybějící vitamín C nahrazují ve většině případů syntetickým vitamínem, ale i tak jsou jak ředěné, tak 100 procentní pomerančové šťávy a džusy velmi zdravé. Šťáva je vynikající nápoj k snídani nebo občerstvení během dne. Obsahuje stejné látky ve stejném množství jako plod, pouze je v ní méně vápníku. Čaj z květů V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství. Ozdravná pomerančová kúra Kúra je vynikající na pročištění organismu, prospívá trávení a působí proti zácpě. Vždy dva dny v týdnu po dobu jednoho měsíce se při této kúře konzumují pouze pomeranče a pije pomerančová šťáva. Doporučuje se denní konzumace 10 až 12 pomerančů a 2 až 5 sklenic šťávy. Pokud je šťáva příliš kyselá, sladí se medem. Jak a podle čeho vybírat Pomeranče se sklízejí, když dosáhnou správného poměru cukru a kyselin, který je podle odrůdy 5,5:1 až 7,5:1. Mimo to musí mít minimální velikost 35 milimetrů a také minimální podíl šťávy 30 procent. Zralost pomeranče se podle vzhledu a barvy u celého plodu v podstatě nedá stoprocentně poznat. Změna zabarvení ze zelené na oranžovou probíhá během několika chladných nocí, které jsou v době zrání běžné v pěstitelských oblastech v Evropě, Kalifornii nebo Jihoafrické republice. Pomeranče z Brazílie nebo z Floridy a dalších tropických oblastí můžou zůstat i při plné zralosti zelené. Při nákupu pomerančů se stejně jako u ostatních citrusových plodů nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky pomerančovou vůni. Důležité jsou také údaje o období sklizně a distribuce, i o zemi původu. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Případná malá zelená místa nevadí, i pomeranče podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké pomeranče by měly mít váhu, odpovídající jejich velikosti. Pomeranče jsou citlivé na otlačení, plody s porušenou kůrou se rychle kazí. V žádném případě tedy nekupujeme pomeranče viditelně poškozené, otlačené, nahnilé, scvrklé nebo suché. Spotřeba, zrání, skladování Zralé pomeranče se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Pomeranče skladujeme rozložené, protože jsou velmi náchylné na otlačení, a také nejlépe samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z pomerančů získat šťávu, necháme je na několik dní v pokojové teplotě. Zajímavosti Celosvětově se každý rok sklidí přibližně 60 milionů tun citrusových plodů, z toho 70 % jsou pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je vysoký 6 až 10 metrů, se ročně sklidí 7 000 až 8 000 plodů. Změna zabarvení kůry plodu ze zelené na oranžovou barvu probíhá pouze v několika chladnějších dnech v období zrání. Plody pěstované v tropických oblastech, kde chladnější dny nejsou, tak můžou zůstat stále zelené. Zralost pomeranče tak tedy nelze bezpečně u některých plodů a odrůd určit podle barvy kůry, ale jen podle podílu cukru a kyseliny ve šťávě a chuti. Pomeranče pěstované ve sklenících jsou sice na pohled téměř dokonalé, ale nemají tak lahodnou chuť a vůni a ani nejsou tak šťavnaté jako plody z venkovních sadů. Léčivé účinky Každodenní konzumace pomerančů je vhodnou prevencí nejen proti nachlazení a chřipce, ale i proti mnoha dalších infekčním onemocněním a prokazatelně přispívá i proti vzniku mnoha alergických reakcí. Dužina pomeranče včetně bílé střední vrstvy je bohatá na vlákninu pektin, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Má také vliv na krevní tlak a činnost srdce, snižuje riziko vzniku cévních a srdečních onemocnění. Proto se doporučuje konzumace dužniny i s touto bílou vrstvou. Pomeranče - významně posilují obranyschopnost a imunitu organismu - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - regulují krevní tlak, posilují krevní oběh, srdce a cévy - mají velké antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů Pomeranče můžou mít i nežádoucí účinkyv podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.

PONT-I´EVEQUE je měkký sýr pocházející z Francie. Původ a historie Sýr se vyrábí v Normandii nejméně od 12. století a jedná se s největší pravděpodobností o nejstarší normandský sýr, který se stále vyrábí. Údajně vyl poprvé vyroben v klášteře cisterciáckých mnichů na západě od Caen. Věhlas tohoto sýra se rozšiřuje po celé Francii během 16. století. Dnes tento sýr nosí ochrannou značku AOC. Vzhled, chuť, vůně… Sýr se vyrábí ve čtyřech různých velikostech, ale všechny bochníky mají vždy výšku 3 cm a tvar kvádru. Těsto je mastné, vláčné, kůra má oranžově žlutou barvu. Obsah tuku v sušině je 45 %. Sýr má jemnou chuť a výraznou vůni. Výroba Tento sýr se vyrábí z kravského mléka sráženého syřidlem. Nakrájená sýřenina se ukládá do forem, solí se a poté sýr zraje ve sklepeních 5-6 týdnů. Povrch bochníků se zvlhčuje solným roztokem, aby se mohl vytvořit červený maz. Použití Pont-l´Evêque v gastronomii Sýr výborně chutná s chlebem, je vhodný pro zapékání zeleninových nebo bramborových pokrmů. Dostupnost a skladování K dostání je ve specializovaných prodejnách sýrů. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenu a uzavřený v umělohmotné nádobě  

Jedná se o stále oblíbenější klobásu. Krvavé jelito dodává mletému vepřovému masu sytou chuť. Do masové směsi se někdy přidávají i jablka. Klobása Pork and black pudding sausage měří 12cm a široká je 3cm.

Pork and leek sausage je velšskou specialitou, k dostání je na celém území Velké Británie. Vyrobená je z vepřového masa a pórku nebo z vepřového masa a jablek či jablečného moštu. Klobása měří 12cm a široká je 3cm.

Pork sausage patří k nejčastěji konzumovaným klobásám v Severní Americe. Klobása se vyrábí ze syrového vepřového masa, k dostání je v mnoha podobách – se zeleninou, bylinkami nebo s různým kořením. Pork sausage je dlouhá 10cm a široká 3cm. Jemně uzená varianta této klobásy je oblíbená v Kanadě.

Patří do čeledi brukvovitých. Tato vodní rostlina má lodyhu dlouhou až 70cm. Listy jsou tmavozelené, vyrůstají pod vodní hladinou nebo nad ní. Hroznovitá květenství mají bílou barvu. Potočnice obsahuje třísloviny, hořčiny, minerální látky, vitaminy a hořkou silici. V kuchyni se používá vždy čerstvá, nejlepší jsou vrcholky lodyh a mladé listy. Tato bylinka skvěle chutná na chlebu s máslem, přidává se také do bylinkového tvarohu a do polévek. Lze ji míchat s různými druhy salátů. Potočnice podporuje trávení, mírní bolesti a pomáhá v boji s jarní únavou.

POULINGNY SAINT-PIERRE je měkký sýr původem z Francie. Původ a historie Sýr byl poprvé vyroben v 18. století ve francouzské obci stejného jména. Od roku 1976 nosí ochrannou značku AOC. Vzhled, chuť, vůně… Sýr má tvar pyramidy, je vysoký asi 12,5 cm a jeho hmotnost je 250 g. Chuť tohoto sýru je lehce nakyslá, lahodná, zráním se zvýrazňuje ořechové aroma. Obsah tuku v sušině je 45 %.  Výroba Sýr se vyrábí z kozího mléka sráženého syřidlem. Sýřenina se přenáší do forem, které mají tvar pyramidy. Po odkapání a vytvarování se osolený sýr nechává schnout na mřížkách z latí nebo na slámových lůžkách. Doba zrání je 4-5 týdnů. Použití Pouligny saint-Pierre v gastronomii Tento sýr patří na sýrové mísy, lze jej zapékat na bílém chlebu či podávat v kombinaci s listovým salátem. Dostupnost a skladování K dostání je ve specializovaných prodejnách. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený. Vydrží tak několik dní.

Tato klobása se obvykle vyrábí z drůbežího nebo z krůtího masa. Ochucuje se estragonem nebo brusinkami, k dostání je v prodejnách zdravé výživy, halal a u košer řezníků. Klobása Poultry sausage měří 12cm a široká je 3cm.

Zástupci rodu poustevníčků jsou rozšíření po celém světě, mnozí žijí v prázdných ulitách plžů. V Evropě je hojným druhem poustevníček severský. Zadeček poustevníčka je měkký, bez krunýře. První dva páry nohou jsou silné, kráčivé, zadní páry jsou zakrslé. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření.

Divoká prasata žijí v tlupách, tvořených jednou i více samicemi – bachyněmi s potomstvem. Samice a mladí divočáci jsou družní, kňouři se s přibývajícím věkem mění v samotáře. Divočáci žijí v listnatých a smíšených lesích. Živí se kořínky, červy, plži, houbami, kukuřicí a bramborami. Při hledání potravy ryjí v zemi. Říje divočáků (chrutí) trvá od listopadu do ledna. Doba lovu dospělých kňourů a bachyň je od srpna do konce roku. Selata a starší mláďata (lončáci) od 5 měsíců věku do 2 let se loví celoročně. Kňouři dosahují výšky v kohoutku až 115cm, váží 50-350kg. Bachyně váží 40-200kg a lončáci 10-80kg.   Kančí maso Na evropský trh se někdy dostává dovezená kančí zvěřina, například z Austrálie. Jedná se ale o maso zdivočelých černosrstých vepřů domácích. Maso čistokrevných divočáků je tmavočervené, šťavnaté, pevné, aromatické, s intenzivní chutí. Má vyšší podíl tuku než maso ostatní spárkaté zvěře, ale oproti vepřovému masu je libové. Ulovená zvěř se musí co nejdříve vyvrhnout a vzorky vnitřních orgánů se ihned posílají na veterinární kontrolu. Maso kňourů ulovených v období říje penetrantně páchne, zvěřina je proto nepoživatelná. Nepomůže ani dlouhodobější zmrazení, mořidlo nebo marinování. Nepříjemné pachuti a zápachu se nelze zbavit, maso nepatří do prodeje. Znamenitou kančí zvěřinu zastupuje především maso selat a lončáků. Zvěřina kusů starších 5 let je tužší.   Rozdělení kančího masa Kančí krkovice Krk divočáků je krátký, maso je jemně vláknité, šťavnaté. Krkovice je pokrytá vrstvou tuku. Kančí krkovici můžeme péct nebo dusit vcelku, vykostěná a nakrájená na plátky je vhodná na přípravu minutek a ke grilování.   Kančí žebro (bok) Maso se zpravidla podél žeber stahuje z kostí. Je vhodné na přípravu guláše a ragú, před tepelnou úpravou je potřeba odstranit tuk a vazivo. Pokud z masa připravujeme roládu nebo žebra grilujeme (spareribs), tuk neodstraňujeme.   Kančí plec Maso je tmavočervené, lahodné chuti, není ale tak křehké, jako maso z kančí kýty nebo ze hřbetu. Kančí plec s kostí je vhodná k pečení vcelku. Pokud plec pochází z mladého kusu, je dobré neodstraňovat z masa tenkou vrstvu tuku. Plec můžeme rozdělit na jednotlivé části a vykostit – z masa potom připravujeme pečeni, guláš nebo ragú. Je vhodné i k přípravě mletého masa. Z kostí lze připravit silný zvěřinový vývar.   Kančí hřbet Celý kančí hřbet má na povrchu vrstvu tuku. Svalovina karé ležícího pod tukem je jemně vláknitá a křehká. Hřbet z mladších zvířat můžeme péct vcelku nebo grilovat na otočném grilu i s vrstvou tuku – maso se nevysuší, zůstane šťavnaté. Hřbet lze nakrájet přes vlákno na tzv. motýlky (dvojité kotlety), které smažíme nebo grilujeme.   Kančí karé bez kosti Svalovina hřbetu se při vykosťování karé odděluje od kosti podél páteře. Rozkrájením mezi jednotlivými hřbetními obratli získáme kotlety vhodné na smažení nebo grilování. Z karé bez kosti vcelku připravujeme pečeni.   Kančí panenky (svíčková, filety) Kančí panenky (svíčková či filety) poskytují velmi křehké, jemně vláknité maso. Lze je připravit vcelku nebo nakrájet na medailonky. Maso je vhodné také k pošírování nebo k dušení v páře. Mimořádnou delikatesou jsou nasolené a uzené kančí panenky.   Kančí kýta Maso z kančí kýty má mnohostranné využití.  Kýta dospělých divočáků může vážit 6kg a více.Menší kýty můžeme péct vcelku s kostí, větší kýty zpravidla vykosťujeme a dělíme na části. Vrchní a spodní šál stejně jako velký a malý ořech krájíme napříč vlákny na řízky a steaky vhodné ke smažení a grilování. Šlachovité maso z kolen připravujeme samostatně, můžeme je dusit nebo použít na přípravu vývaru či jeho čištění.   Kančí vnitřnosti Kančí vnitřnosti z mladých kusů lze sehnat jen vzácně. V kuchyni se cení především játra, srdce a ledvinky.   Kančí játra Kančí játra váží asi 1,2kg a jsou rozdělena na jednotlivé laloky. Žlučník se odstraňuje hned při vyvrhnutí zvěře. Játra jsou vhodná zejména ke smažení.   Kančí srdce Kančí srdce váží asi 300g. Je vhodné k dušení nebo k přípravě ragú.   Kančí ledvinky Každá kančí ledvinka váží asi 180g. Při přípravě ledvinky nejdříve rozkrojíme na poloviny a vložíme na 10-30 minut do vody. Potom je propláchneme pod tekoucí vodou a dále upravujeme. Ledvinky jsou vhodné ke smažení nebo k dušení.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od června do října. Prášivka černavá je podobná prášivce šedivé, má však o trochu větší plodnice, široké 20-60mm. Po odpadnutí vnější okrovky je zralá vnitřní okrovka obvykle lesklá, černohnědá až černá, s černohnědým, později olivově hnědým teřichem. Prášivka černavá roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na pastvinách, na loukách, na cestách a podél nich. Méně často se vyskytuje také v lesích, zejména ve vyšších polohách. Je nitrofilní, dobře snáší i hnojené louky.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od června do října. Prášivka letní je podobná prášivce maličké, plodnice jsou však větší. Sterilní báze je vyvinutá, jiná je také ornamentika výtrusů. Prášivka letní roste jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na bohatších půdách, zejména na stepích a polích.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od června do října. Plodnice jsou drobné, 10-30mm široké, téměř kulovité, přisedlé, v mládí hladké, potom jemně šupinkaté. Zbarvené jsou bíle, nakonec světle šedohnědě. Teřich je v mládí bílý, v dospělosti olivově hnědý. Sterilní báze není téměř vyvinuta. Prášivka maličká roste ve skupinách i jednotlivě na otevřených slunných místech. Vyskytuje se zejména na písčinách a polích.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od června do října. Plodnice jsou 10-40mm široké, kulovité, přisedlé, V mládí jsou zbarvené bíle, později se vnější okrovka v kusech odlupuje a je viditelná šedá, modrošedá, zpravidla nelesklá vnitřní okrovka, otevírající se nepravidelným otvorem ne temeni. Otvor je velký, měří 5-10mm. Prášivka šedivá roste poměrně hojně, jednotlivě, ale většinou ve skupinách, na trávnících, pastvinách a podél cest. Vyskytuje se zejména na sušších místehc, je dost nitrofilní. Ve stáří je nápadná olivově šedým zbarvením.

Vyskytuje se v severním Tichomoří. Často se zdržuje hned u hladiny, živí se korýši, malými rybami a sépiemi. Charakteristickým znakem pražmy obecné je nápadný spodní ret. Ryby dorůstají do délky 60cm. Maso je pevné, velmi chutné. Hodí se k pečení v troubě nebo ke grilování.

Vyskytuje se ve východním Atlantském oceánu, v severních částech Severního moře a centrálních oblastech Středozemního moře. Tělo je černé se stříbřitým leskem, ocasní ploutev je hluboce vykrojená. Ryby dorůstají do délky asi 50cm. Chuť pražmy nejlépe vynikne pečením v troubě, kotlety z pražmy jsou vhodné ke grilování.