Zbožíznalství

Zde najdete snad úplně vše o nejrůznějších potravinách a surovinách - ovoci, zelenině, masu, rybách, luštěninách atd. Nechybí ani jednoduché vysvětlení různých kuchařských výrazů nebo gastronomických názvů postupů. V tomto rozsáhlém gastronomickém slovníku najdete požadované informace nejen podle abecedy, ale i pomocí fulltextového vyhledávání. Pro ještě jednodušší a rychlejší hledání lze využít i jednotlivé kategorie.

Drsnoplodík moravčinový - ajowan

Jinak adžvajen nebo indický kmín. Ajowan chutná výrazně a silně voní po tymiánu, s lehce hořkou a ostrou příchutí. Je klasickým kořením arabské a indické kuchyně. Patří do luštěninových pokrmů a do fritovaného pikantního pečiva z vaječného těsta. Ajowan se hodí i ke grilovaným drůbežím pokrmům a k nakládané zelenině. Bývá součástí směsí kari. Toto koření je možné zakoupit v obchodech s indickými a arabskými potravinami. Uchovává se vzduchotěsně uzavřené, v temnu a chladu. Vydrží tak libovolně dlouho. Semena rostliny pocházející z Indie mají chuť silně připomínající tymián. Ajovan se používá v indické a středněvýchodní kuchyni. Indický název je Adiowan, v Evropě se používají názvy Ajowan a Ajwain. Sušená semínka se používají především při přípravě zeleninových (luštěninových) jídel. Ajowan pochází z jižní Indie. Původně se pěstoval pro silici, jejíž hlavní složka thymol má antiseptické a baktericidní účinky. Dnes je oblíbeným kořením v celé Indii. V západní Evropě je k dostání v indických obchodech. Ajowan je jednoletá rostlina dorůstající do výšky 30-60cm. Když nažky dozrají, rostliny se sklízí, usuší a vymlátí. Plody snadno vypadávají, když se svazky rostlin zavěsí v suchém vzduchu. Vůně nažek je až do roztlučení slabá, po zmáčknutí v dlani se však aroma rychle uvolní. Je podobné vůni tymiánu. Chuť samostatně ochutnávaného ajowanu je kořenná, hořká a štiplavá. Ajowan povařený v pokrmu dodává příchuť tymiánu. V jihovýchodní Asii se toto koření běžně používá do chleba a do slaného pečiva, přidává se také ke kořenové zelenině a k čočce. Ajowan obsahují i nakládací směsi. Pokud při kořenění pokrmů ajowanem nahrazujeme tymián, musíme použít menší množství. Plody – nažky jsou oválné, žebernaté, podobné nažkám celeru. Barva přechází od světle hnědé po nachově červenou. Drť – rozdrcené plody ajowanu jsou velmi aromatické. V receptech je lze nahradit tymiánem nebo libečkem.
Více

Durian

DURIAN je rod třiceti druhů tropických stromů, z kterých ale jen devět plodí jedlé ovoce. Mezinárodně nejznámější je durian cibetkový – latinsky Durio zibethinus, ostatní druhy mají jen lokální význam. Exotické ovoce, které nevoní, ale báječně chutná Plody durianu nepříjemně páchnou, ale mají nezaměnitelnou lahodnou chuť. Dužinu plodů je možné konzumovat v různém stupni zralosti a používá se především k ochucení mnoha potravin v kuchyni jihovýchodní Asie. Mohou se jíst i uvařená semena. Durian má údajně i afrodiziakální účinky. Původ a historie Durian má původ v jihovýchodní Asii, podle některých poznatků pochází z Bornea nebo Sumatry. „Duri“ je ale slovo malajského původu, v překladu znamená trn a z toho je zase možné uvažovat, že pochází přímo z Malajsie. Do Evropy se durian dostal zatím neznámou cestou před přibližně 600 lety. V 19. století popsal jeho chuť britský přírodovědec Alfred Rosel Wallace jako „výborný vanilkový krém s výraznou chutí mandlí“. Současnost V současnosti je durian nejvíce rozšířený na Borneu, Sumatře, v Thajsku, Indonesii a některých dalších zemích jihozápadní Asie. Největší durianová plantáž na světě je v Thajsku. Roční produkce z celé Asie je přibližně 1,5 milionu tun. Na mezinárodních trzích je největší zájem o šlechtěný druh Mon Thong, který ze všech odrůd nejméně zapáchá. Cena durianu je okolo 200 korun za kilogram a v podstatě se téměř nemění ani v době sklizně. Vzhled, chuť, vůně… Plody durianu, který je v jihovýchodní Asii považovaný za velkou pochoutku, jsou poměrně velké a silně zapáchající. Mají tlustou slupku, která je pokrytá pyramidovými trny. Plod může mít délku až 30 centimetrů a průměr až 15 centimetrů, jeho váha bývá 1 až 3 kilogramy, z toho jen přibližně 20 procent připadá na jedlou část. Podle druhu jsou plody podlouhlé až kulaté, barva slupky je různá od zelené až po hnědou. Dužina je jedlá krémová nebo moučnatá. Má žlutou až hnědou barvu, jsou v ní červenohnědá semena velikosti švestky, která se po uvaření také mohou konzumovat. Dužina charakteristicky a velmi silně zapáchá i přes neporušenou slupku. Aroma durianu je přirovnáváno například k zápachu přezrálého sýra, shnilé cibuli nebo i terpentýnu. Vyvolává reakce od pozitivních až po negativní - pro někoho má durian příjemně sladkou vůni, pro jiného je nepříjemně intenzivní. Kvůli pronikavému pachu je ale durian zakázán v některých hotelích jihovýchodní Asie, nesmí se přepravovat hromadnou dopravou nebo v taxíku. Chuť durianu se velmi podobá chuti mandlí, je ale ještě víc lahodnější. Chuť je ale přirovnávána i k banánu s mandlemi, vanilkou, jahodami nebo také s cibulí i cherry. Stromyjsou podle druhu vysoké 25 až 50 metrů a nerostou na světě nikde jinde, než v jihovýchodní Asii. Listy, které neopadávají, mají tvar elipsy nebo obdélníku a jsou dlouhé 10 až 18 centimetrů. Květy rostou ve shlucích v poštu od tří do třiceti na větších větvích nebo přímo na kmeni. Jsou velké, lehké, mají velké množství nektaru, ale také vydávají nepříjemný kyselý pach. Durian kvete i dvakrát za rok, doba je různá podle druhu a místa. Stromy začínají plodit po čtyřech až pěti letech, plod může být na stromě v podstatě kdekoliv a zraje tři měsíce od opylení. Z vysokých stromů durianu se plody sklízí velmi obtížně a tak se většinou nechají spadnout. Silná kúra i při pádu z velké výšky plod ochrání. Zajímavostí je, že ovoce ze stromů padá pouze v noci. Pěstování Durian se pěstuje výhradně v zemích jihozápadní Asie, především v Thajsku, na Borneu, Sumatře a v Indonesii. Vhodná místa a podmínky pro pěstování byly nalezeny i v Americe, ale přesto se tam durian nikdy pěstovat nezačal. Druhy a odrůdy durianu V současnosti je známo přibližně 30 odrůd durianu, z toho ale jen devět plodí jedné ovoce. Kultivarů durianu je několik set, ale na trhu se objevuje jen několik z nich. Jedlé odrůdy durianu Durian cibetkový - Durio zibethinus - je celosvětově nejznámější a také komerčně jediný pěstovaný druh. Ke také jako jediný k dostání mimo země původu durianu. Stromy jsou 25 až 50 metrů vysoké, většinou podlouhlé plody s délkou až 30 centimetrů a průměrem až 15 centimetrů mají slupku podle zralosti od zelené po hnědou barvu s charakteristickými trny. Váha plodů bývá až 3 kilogramy. Dužina je podle stupně zralosti krémová až moučnatá, má žlutou až hnědou barvu a obsahuje několik velkých tmavých semen. Durian burung - nebo také durian kuning, durian merah, durian otak udang galah případně i tabelak -Durio graveolens - je strom vysoký až 50 metrů s plody, které jsou pokryté 1 centimetr dlouhými trny a mají oranžovožlutou dužinu Durian sukang - nazývaný také durian beludu, isu nebo kerontangan - Durio oxleyanus - dorůstá do výšky 40 metrů. Plody jsou menší, sedozelené, mají lehce zahbnuté pyramidově uspořádané trny. Dužina má žlutou barvu a je velmi sladká. Ze všech durianů páchne nejvíce. Durian želví - kura-kura durian - Durio testudinarum - je strom s výškou maximálně 25 metrů a delším obdobím kvetení. Dužina je světle žlutá a podobně jako u durianu sukang páchne intenzivněji než ostatní druhy. Durian suluk nazývaný i durian siunggong je přírodním hybridem durianu cibetkového a durianu burung. Chuť je podobná cibetkovému, je v ní ale jemný nádech spáleného karamelu, typický pro durian burung. Durian duan - Durio lowianus-dosahuje výšky až 50 metrů. Plody jsou větší, oválné, mají žlutou dužinu. Durian simpor je velmi podobný durianu burung, má ale jemnější chuť a žlutou dužinu Dulio dulcis má sladkou a výrazně tmavě žlutou dužninu Durio kutejensis dorůstá do výšky maximálně 30 metrů, vyskytuje se především na Bruneji Mon Thong je vyšlechtěná odrůda durianu. Jeho zápach je proti ostatním poměrně malý a především z tohoto důvodu je o něj na mezinárodním trhu největší zájem. Zdraví a vitamíny Plody durianu jsou velmi kalorické. Ve 100 gramech dužiny je přes 600 kJ, a to je například dvakrát víc, než v banánu. Durian tedy nelze doporučit při redukčních dietách. Dužina není tučná, obsahuje ale 25 procent cukru. Obsahuje poměrně velké množství vitamínu C a dusíku, jsou v ní i pro lidský organismus velmi důležité aminokyseliny tryptofanu, riboflavinu a niacinu. Konzumace durianu se nedoporučuje při vysokém tlaku nebo žaludečních vředech, není vhodný ani pro těhotné ženy. Vážné zdravotní důsledky může mít zapíjení durianu kávou, a dokonce i smrt může nastat při kombinaci s alkoholem. Durian snižuje i velmi vysoké horečky a je také považován za afrodiziakum. Použití durianu v gastronomii Dužina durianu se používá ve Středozemí a ve střední i jihozápadní Asii k dochucování různých sladkostí, zmrzlin a mléčných koktejlů, používá se i do džemů a vařená do polévek nebo jako příloha. Připravuje se také s cibulí a chilli kořením a v této úpravě podává například k rybám, ale třeba i jako hlavní jídlo s rýží. Dužina z nekvalitních plodů se nechává zkvasit a pak se používá k dochucení kari. Semena se konzumují vařená nebo smažená v kokosovém oleji. Dřevo stromů durianu se používá nadvýrobu nábytku. Příprava durianu před použitím v kuchyni Při otevírání plodu durianu je nutné najít poklepáním slabší místo, do kterého se zapíchne ostrý pevný nůž a s ním se pak plod otevře. Nožem se pak ze slupky vyjme jedlá moučnatá dužina s velkými semeny. Jak a podle čeho vybírat Výběr durianu a jeho nákup je pro laika poměrně složitý. Plod by měl mít světle hnědý povrch, na kterém mohou být i malé podélné trhliny. Zralý durian páchne, nezralý není vůbec cítit. Při poklepání na kůru by se měl ozvat dutý zvuk, a pokud zatřesete zralým plodem, měli byste poznat, že semena jsou z dužiny uvolněná. Nejjednodušší a nejjistější je koupit už okrájenou dužinu, občas se prodává i mražená. Cena durianu je v průměru 200 korun za izogram a nesnižuje se ani v době největší sklizně. Spotřeba a skladování Durian se nedoporučuje dlouho skladovat – ostatně to ani vzhledem k jeho intenzivnímu zápachu není dost dobře možné. Oloupanou dužinu je možné zamrazit. Pokud koupíte nezralý plod, je možné ho nechat někde ve venkovním prostředí dozrát. Musí se ale dávat pozor na povrchové plísně. V případě, že se někde na kůře plíseň objeví, odstraňuje se nejlépe octem. Zajímavosti Název Durian pochází z malajského slova duri, které v překladu znamená trn. Durian cibetkový je jediný druh, který se pěstuje komerčně na plantážích a který se také prodává mimo oblast původu. Přívlastek cibetkový je spojený s cibetkou asijskou, ale není zřejmé, zda proto, že cibetka durian ráda konzumuje a byl používán jako návnada, nebo proto, že cibetka také, stejně jako durian, páchne. Kvůli zápachu, který durian vydává, se v zemích jihovýchodní Asie, kde roste a kde se pěstuje, nesmí vozit ve veřejné dopravě, taxíku nebo půjčeném automobilu, nesmí být také v mnoha hotelích. Odstranění nepříjemného pronikavého aroma durianu - z rukou jedině tak, že se prázdná skořápka naplní vodou a v ní se prsty umyjí. Žádné mýdlo v tomto případě nepomůže. - z úst zápach zmizí po napití se osolené vody ze skořápky Léčivé účinky Dužina durianu - je velmi kalorická a pomáhá při větší námaze - pomáhá jako prevence proti nachlazení - snižuje i velmi vysoké teploty - má afrodiziakální účinky Dužina durianu může mít vážné nežádoucí účinky, pokud se konzumuje s kávou. Při kombinaci s alkoholem mohou být následky fatální a končit až úmrtím. Konzumace se nedoporučuje při redukčních dietách, vysokém tlaku, žaludečních vředech a v těhotenství.      
Více

Dýně

DÝNĚ - správně tykve - latinsky Cucurbita pepo -  jsou na celém světě velmi oblíbený druh zeleniny. Dýní se na světě pěstuje mnoho různých druhů a odrůd, všechny - dokonce i dýně okrasné - jsou jedlé. Do rozsáhlé skupiny tykví patří také patizon, cuketa a rondini. Zelenina s mnoha možnostmi použití v kuchyni Historie a současnost V jižní a střední Americe rostly dýně již před více než 10 000 lety. V současné době je známo několik set různých odrůd pěti základních druhů, které se pěstují v tropických subtropických i teplejších oblastech mírného pásma. Dýně jsou jedním z hlavních symbolů svátku Helloween, který má původ v tradicích a zvycích starých Keltů, stále častěji se ale využívá i v kuchyni. Zdraví a vitamíny Dýně obsahují podle druhu a odrůdy v různém množství provitamín A, vitamíny skupiny B a ve velkém množství vitamín C, z minerálních látek draslík, hořčík, vápník, železo, fosfor a zinek. Velký je i obsah vlákniny, kvalitních zdravých nenasycených mastných kyselin a beta karotenu. Obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií. Vzhledem k obsahu a kombinaci vitamínů a ostatních látek jsou dýně velmi účinné při posilování imunitního systému, působí pozitivně na trávicí ústrojí, podporují činnost srdce a cév a kladně ovlivňují nervový systém. Použití dýně v kuchyni Dýně mají v gastronomii velmi rozsáhlé možnosti využití – mohou se vařit, dusit, zapékat, péct, smažit, grilovat i zavařovat, připravují se na slano i na sladko. Připravují se z nich vynikající dýňové polévky a omáčky na těstoviny, přidávají se do nádivek, servírují se jako příloha místo brambor nebo přidávají do rizota. Výborná je i zapékaná dýně nebo dýně na grilu. Dýně se přidává i do zeleninových salátů. Jednoduchá na přípravu, ale velmi chutná je pečená dýně – nakrájená dýně bez semínek se pouze rozloží na plech, okoření a upeče v troubě. Dýně se může dochucovat i různými bylinkami a kořením, vhodný je například tymián, šalvěj, rozmarýn, zázvor i chilli. Dužina s jemnou, mírně oříškovou a nasládlou chutí je vynikající i pro sladké moučníky a dezerty – velmi chutný a oblíbený je například dýňový koláč. V některých zemích se připravuje i kandovaná dýně nebo dýňová marmeláda, muffiny nebo zmrzlina. V kuchyni se nejčastěji používá máslová, muškátová nebo špagetová dýně, u nás nejvíce dýně s názvem Hokkaido. Máslová dýně je nejvíce sladká a hodí se tedy především na sladká jídla, muškátová je ideální na přípravu polévek a omáček. Zavařování dýně je další možnost jejich zpracování a dlouhodobé konzervace. Dýňový kompot je velmi chutný. Příprava dýně před použitím Nejjednodušším způsobem je nakrájené plodu ostrým větším nožem na plátky. Z plátků se pak lžící odstraní vláknitá vnitřní část i s jadérky a nakonec se ostrým nožem oloupe slupka. U odrůdy Hokkaido se slupka loupat nemusí. Polévka z dýně Hokkaidó Recept na polévku z dýně Hokkaidó je velmi jednoduchý. Dýně se nejdříve rozčtvrtí, vydlabou se z ní semínka, oloupe se tvrdá slupka a dužina nakrájí na kostičky. Kostičky pokapané olivovým olejem se nechají 20 minut péct v troubě při teplotě 160° Celsia. Upečené kostičky dýně se nechají krátce vařit v zeleninovém vývaru, pak se přidají dva až tři stroužky česneku a vše se důkladně rozmixuje. Polévka se dochutí pepřem a solí, mohou se do ní přidat opražená semínka a zázvor. Druhy dýní Na celém světě se pěstuje mnoho odrůd dýní. Všechny včetně okrasných jsou jedlé. Plodem dýní jsou bobule, které podle druhu a odrůdy mají různý tvar, barvy a velikost. V současnosti pěstované tykve se rozdělují na 5 základních druhů: Cucurbita pepo, Cucurbira maxima, Cucorbita moschata, Cucurbita mixta a Cucurbita ficifolia. Z gastronomického hlediska se dělí na letní a zimní tykve Letní tykve velmi rychle rostou a většinou se sklízí už před plnou zralostí. Do této skupiny patří především odrůdy druhu tykve obecné - Cucurbita pepo. Plody se velmi často označují jako zeleninová tykev. Mají měkká jádra a v kuchyni se většinou připravují neloupané stejně jako cukety, které do této skupiny také patří. Mají ale poměrně krátkou trvanlivost, měly by se spotřebovat nejpozději do 3 týdnů. Zimní tykev má trvanlivost mnohem delší než tykev letní, protože se sklízí v období, kdy už je zcela zralá. Tykve velmi často dorůstají do velkých rozměrů a váží až několik desítek kilogramů. Příliš velké plody už ale nejsou vhodné pro konzumaci. Kvalita se pozná podle dřevnaté stopky, která je pouze u plně dozrálých plodů. V kuchyni se zimní tykve používají oloupané, žlutá až oranžovožlutá dužina je měkčí a vláknitější než u tykví letních. Dýně obecná Dýně obecná - správně tykev obecná - latinsky Cucurbita pepo, anglicky marrow nebo vegetace marrow, francouzsky courge pépon, německy Gartenkürbis a také Sommekürbis, italsky zucca - je v současnosti nejvíce rozšířený, pěstovaný a konzumovaný druh tykve na světě. U nás nejznámější odrůdou je hokkaido. Do skupiny skupiny tykve obecné patří také špagetová tykev, patizon, cuketa a rondini. Původ a historie Dýně obecná - tykev obecná - má původ ve střední Americe, je prokázáno, že zde rostla už 5 000 let před naším letopočtem a tak patří mezi nejstarší kulturní plodiny na světě. Do Evropy se dostala koncem 15. století. Současnost Dýně obecná je v současnosti nejvíce pěstovaným a konzumovaným druhem. Pěstuje se v podstatě po celém světě. Protože poměrně rychle roste a je také velmi odolná, nahradila u pěstitelů teplomilnou tykev obrovskou. Vzhled a chuť Do skupiny dýně obecné patří mnoho druhů a odrůd, které se od sebe velmi často poměrně výrazně liší tvarem, barvou i chutí. Plody mohou být kulaté i protáhlé, menší i větší, zelené, žluté, oranžové, červené…Dužina je vždy jemná s příjemnou chutí, zvláštní velmi vláknitou strukturu dužiny mají tykve špagetové. Příprava a použití v kuchyni Všechny druhy a odrůdy dýně obecné se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy dýně obecné Hakkaido - pochází z japonského stejnojmenného ostrova, kam se dostala z Nové Anglie. Tato nejznámější odrůda dýně obecné má červenou nebo zelenou barvu a jediný druh dýně, která se před tepelnou úpravou neloupe - slupka při vaření i pečení velmi rychle změkne. Z tykve se ale musí vždy odstranit semínka, která mají velký obsah zinku. Červené Hokkaido, kterému se říká také kaštanová dýně, je u nás více známé. Kulaté plody se slupkou červené barvy jsou velmi kvalitní, váží 1 až 2 kilogramy. V optimálních podmínkách vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění a v posledních letech bývá vítaným zpestřením vánočního jídelníčku. Zelené Hokkaido má ploší tvar, plody se zelenou slupkou jsou větší než u červené odrůdy - mají váhu až 3 kilogramy a sytě oranžovou dužinu. Špagetová dýně - pochází z Japonska a mezi druhy dýně obecné má největší plody – jejich hmotnost dosahuje až 3,5 kilogramu. Plody mají kulovitý nebo mírně protáhlý tvar a slupku krémové, žluté nebo oranžové barvy, která během dozrávání tvrdne. Dužina je velmi vláknitá a po tepelné úpravě připomíná špagety. Špagetové dýně se vaří vcelku podle velikosti 20 až 50 minut. Uvařená dužina se může servírovat jako špagety nebo použít do polévky místo nudlí - na rozdíl od těstovin má minimální kalorickou hodnotu. Špagetové tykve se prodávají jen zřídka, dováží se z Francie nebo Izraele, sezona je od srpna do prosince. Dobře uskladněná vydrží 6 měsíců, jako dekorace déle než 1 rok. Stripetti F1 je odrůda špagetové dýně s velmi tvrdou slupkou. Nejlepší dužina žluté barvy s výraznými vlákny je v plodech s váhou od 2 do 2,5 kilogramu. Žaludová tykev - plody jsou kulovité, tvarem připomínají jahody. Dorůstají do průměru 10 až 20 centimetrů a váží od 0,5 do 1 kilogramu. Dužina má příjemnou oříškovou chuť, která ale po delším skladování mizí a tak by se měla zkonzumovat maximálně do 2 měsíců od sklizně. Roste na keřích a nepotřebuje tolik místa, jako ostatní druhy dýní. Acorn Squash je odrůda žaludové tykve s plody tmavě zelené barvy a krémovou dužinou s velmi jemnou chutí.. Je velmi oblíbená v USA, kde celé menší plody plní a pak zapékají. Z dužiny se také připravuje velmi chutná kaše, která se servíruje jako příloha k masům i rybám. Festival F1je žaludová tykev s malými plody, které se mohou syrové konzumovat jako jablko. Slupka má zelenou barvu, dužina je žlutě krémová. Table Golg má plody s váhou 1,5 až 2 kilogramy. Jako jediné z žaludových dýní mají oranžové plody, které chutnají podobně jako kukuřice. Muškátová dýně Dýně muškátová - správně tykev muškátová nebo pyžmová - latinsky Cucurbita moschata, anglicky pumpkin nebo winter squash, francouzsky courge musquée, německy Moschuskürbis, italsky zucca Muscat – je druh tykve, která je velmi náročná na teplo a tak patří j nejvíce pěstovaným dýním v tropickém pásmu. Původ a historie Dýně muškátová - tykev muškátová - pyžmová - pochází z Nového Mexika a Peru, kde se vyskytovala podle archeologických výzkumů už 3 000 let před naším letopočtem. Současnost Muškátová dýně velmi dobře snáší a také k růstu potřebuje vysoké teploty a tak se nejvíce pěstuje v oblastech tropického pásma. V Evropě se pěstuje jen několik odolnějších odrůd. Vzhled a chuť Plody mají podle odrůdy různé tvary, barvy i velikost, slupka ale není tak tvrdá, jako u ostatních druhů a má u nezralých plodů sytě zelenou, u zralých krémovou až světle hnědou barvu. Dužina obsahuje značné množství karotenu a je tmavě žlutá, má velmi příjemné aroma a jemnou lahodnou chuť. Příprava a použití v kuchyni Všechny muškátové dýně se připravují a v kuchyni používají stejně jako ostatní druhy dýní. Mírně odlišné je jen použití dýní špagetových. Nejznámější druhy a odrůdy muškátové dýně Máslová dýně je nejoblíbenější ze skupiny muškátových dýní, protože většinu plodu tvoří dužina s vynikající lahodnou chutí, a velmi jemnou až máslovou konzistencí a příjemným aroma. V Evropě se téměř nepěstuje, protože potřebuje teplejší klima. Butternut – máslový ořech – je odrůda muškátové máslové dýně s plodem ve tvaru hrušky se světle žlutohnědou barvou slupky. Semena jsou pouze ve spodní širší části chuťově vynikající dužiny, která má žlutou barvu a je velmi měkká. Skvrnitá muškátový dýně má původ v Thajsku. Kulaté ploché plody se zelenou slupkou, na které jsou žluté různě velké skvrny váží 1 až 2 kilogramy. Dužina žluté barvy má lahodnou chuť a výraznější aroma. Zelenomodrá muškátová dýně má plody s váhou až 3 kilogramy, jsou kulaté a výrazně žebrované. Slupka má tmavě zelenou barvu, dužina je žlutá a má velmi jemnou chuť i strukturu. Dýně obrovská Dýně obrovká - správně tykev obrovská nebo velkoplodá - latinsky Cucurbita maxima, anglicky pumpky maxi nebo winter squash maxi, francouzsky pozitron nebo courge, německy Riesenkürbis, italsky zucca maxi – je druhem tykve s výrazně většími plody než mají ostatní druhy. Původ a historie Tykev obrovská pochází z Jižní Ameriky, kde se podle různých zjištění vyskytovala už v době minimálně 1 000 let před naším letopočtem. Současnost Dýně obrovská se v současnosti pěstuje v Číně, Japonsku, Egyptě, Mexiku, Argentině a Mexiku, ale i v Rumunsku a ve Španělsku. V Evropě jsou největšími producenty Francie, Řecko a Itálie. Ve střední Evropě a také v České republice se velmi často vysazuje jako tzv. stínící rostlina, protože má velmi velké listy. Vzhled a chuť Plody mají většinou kulatý nebo válcovitý tvar a dorůstají do velkých rozměrů a váhy – výjimkou nejsou ani plody s hmotností 75 kilogramů. Barva pevná a silná slupky, která se nekonzumuje, je žlutá, žlutozelená nebo zelená. Dužina je měkká, velmi šťavnatá, barva může být podle odrůdy bílá, žlutá, oranžová nebo oranžově červená. Sezona, kvalita a nákup Sezona dýní obrovských je od září až do konce zimy. Menší tykve se prodávají celé, velké se porcují a prodávají podle váhy. Kvalitní zralý plod má čistou slupku bez skvrn a zaschlou přibližně 10 centimetrů dlouhou stopku. Příprava a použití v kuchyni Dužina obří dýně se připravuje a v kuchyni používá stejně jako u ostatních druhů dýní. Z jader, která nají velký obsah živin, se vyrábí tmavě zelený aromatický tykvový olej, který se ve východní Evropě velmi často používá do zálivek zeleninových salátů. V zemích na jihu Evropy se jádra suší a praží. Oblíbenou a poměrně drahou lahůdkou jsou i křehké květy, které se smaží obalené v těstíčku nebo plněné – podobně jako květy cukety. Nejznámější odrůdy dýně obrovské Goliáš je dýně kulatého tvaru, která dorůstá až do váhy 30 kilogramů. Slupka oranžové barvy je hladká, dužina je vhodná pro výrobu dýňových džemů. Vzhledem k velkému obsahu vody se nemůže dlouho skladovat. Chioggia – Marina di chioggia – patří do velké skupiny dýní, které vyšlechtili v Itálii. Plody mají tmavě zelenou barvu a výrazné žebrování, váží 4 až 6 kilogramů. Slupka je velmi tuhá, dužina má mírně nasládlou chuť, podobnou mrkvi. Při kuchyňské přípravě je nejlepší plod nakrájet na měsíčky, pak tepelně upravit a vydlabat. Ghost Rider má kulatý tvar, je mírně žebrovaná a váží až 5 kilogramů. Tvrdá slupka má oranžově zelenou barvu s jemným síťováním, šťavnatá dužina je světle žlutá. Turecký turban je dýně s velmi atraktivním vzhledem se slupkou zeleno oranžové barvy. Má původ v Turecku, kde je také pro jemnou chuť žluté dužiny velmi oblíbenou konzumní dýní Big Max s mírně žebrovanými tmavě oranžovými plody patří mezi největší dýně obrovské, může vážit i několik desítek kilogramů. Pokud nemá porušenou slupku, vydrží poměrně dlouhou dobu uskladnění. Gelber Zentner svýmvzhledem připomíná dýni Veltruská obrovská. Slupka tmavě krémové až světle hnědé barvy má výrazné síťování, dužina je žlutá. Plody váží až 50 kilogramů. Butterball má původ v Japonsku. I když plody mají průměr jen 15 až 20 centimetrů, jedná se o odrůdu tykve obrovské. Slupka je tmavě zelená, žebrovaná a vrásčitá, žlutá dužina obsahuje větší množství jader. Bradavčitá tykev obrovská má kulatý mírně zploštělý tvar, slupka je tmavě krémová nebo světle hnědá, velmi nepravidelná a různě velkými výstupky. Dužina má žlutou barvu a je velmi chutná. Okrasné dýně Okrasné dýně jsou jedlé, ale ve většině případů malé s tvrdou hrubou slupkou a dužinou, která neobsahuje tolik zdraví prospěšných látek, jako ostatní druhy a odrůdy dýní. Nejvíce pěstované okrasné dýně Andělská křídla –kulaté plody s výstupky, připomínající malá křídla Galaxy of stars F1 – plody hvězdicového tvaru Crookneck – dlouhé a na jedné straně výrazně úzké plody Sweet dumplings – slupka s nápadnými zelenými pruhy Jack be little – plody s jasně oranžovým lesklým povrchem Jak a kdy nakupovat dýně Hlavní dýňová sezona začíná v říjnu, nejvíce dýní je na trhu na přelomu října a listopadu, na konci listopadu hladní sezona končí. Dýně jsou ale v podlesní době vzhledem k velkému množství šlechtěných a odolných druhů a odrůd v podstatě celý rok. Kvalitní dýně by měla obsahovat mnoho dužiny a je tedy těžká, Lehčí plod obsahuje s největší pravděpodobností mnoho semínek nebo je vyschlý. Zralá dýně má zdřevnatělý stonek s malými suchými prasklinami a pevnou, hladkou, sytě zbarvenou matnou slupku. Nezralé plody mají povrch lesklý a dužina je bez chuti, staré dýně mají příliš vláknitou dužinu s vybledlou barvou. Spotřeba a skladování Celé dýně se skladují na chladném a suchém místě, některé odrůdy vydrží i déle než jeden rok. Čím delší je doba uskladnění, tím vyšší je obsah vitamínů a cukrů v dužině. Rozkrojená dýně vydrží v chladničce přibližně jeden týden, měla by se důkladně zabalit do potravinářské fólie. Pěstování Dýně není náročná rostlina, může se úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. K růstu potřebuje především dostatek vláhy a světla, měla by kolem sebe mít i dostatek místa - například dýně Hokkaido by měla mít alespoň 2 metry čtvereční. Rostliny je možné předpěstovat ze semínek, ale doporučuje se spíše přímý výsev od poloviny května. Velmi časté je vysazování na kompost, kde se dýni velmi dobře daří, pokud má dostatek vláhy. Při opakovaném pěstování by se dýně měla vysazovat každý rok na jiné místo, aby se půda příliš nevyčerpala. Většina odrůd se sklízí na podzim. Zralá dýně má zcela zaschlou stopku. Pokud se dýně sklidí nezralá a stopka není zaschlá, mohou se přes ní dostat do dužiny bakterie a dýně se rychle zkazí. Zajímavosti Po celé Evropě se každý rok pořádají různé dýňové festivaly, kterých se účastní mnoho předních restaurací. Na posledním, který pod názvem Festival chutí probíhal v celé České republice měly velký úspěch dýňové cheesecate s muškátovým oříškem a dýňový koláč se zmrzlinou z vlašských oříšků politý javorovým sirupem. Dýně se využívají i v kosmetice, a to nejen v kosmetickém průmyslu. Velmi účinná je například pasta na odstraňování pih, kterou si může připravit každý sám - dvě polévkové lžíce rozemletých dýňových semínek se smíchají s jednou lžičkou mandlového oleje. Pasta se nanáší na pihy a po 30 minutách působení se důkladně opláchne vodou. Léčivé účinky Obsahu a kombinace vitamínů a ostatních látek v dýni mají velmi pozitivní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Protože obsahují velmi mnoho vody a mají minimální obsah kalorií, jsou vhodné i při redukční dietě. Dýně především - posilují imunitní systém - mají preventivní účinky proti nachlazení - působí pozitivně na trávicí ústrojí - podporují činnost srdce a cév kladně ovlivňují nervový systém. Konzumace kvalitní zralé a správně upravené dýně v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky - pouze konzumace většího množství zralých dýní, případě dýně nesprávně upravené nebo dýně nezralé může způsobitžaludeční potíže.
Více

Cukrářská škola

V kapitolách a lekcích najdete vše, co potřebujete znát a vědět o kuchyni, surovinách i samotném vaření.
Zbožíznalství
Hledejte v našem obsáhlém slovníku

Kuchařův rádce

Rady, tipy, triky... Pokud se vám v kuchyni něco nepovedlo, nebo chcete jen poradit, rádce je tu pro vás.