Zbožíznalství

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk měří 30-60mm, je široce kuželovitý, potom vyklenutý až plochý. Uprostřed je zbarvený šedohnědě až sépiově hnědě, na okraji je světlejší, přitiskle tmavěji vláknitý. Lupeny jsou volné, husté, zbarvené krémově, potom světle až špinavě růžově. Třeň o rozměrech 30-90x3-10mm se nahoru ztenčuje, je mírně hlízovitý, ojíněný až jemně vláknitý. Zbarvený je bělavě až nahnědle, s vodnatě šedými podélnými proužky. Pochva je vakovitá, vysoká až 30mm, s jedním až třemi laloky. Zbarvená je světle až tmavě šedohnědě, často s růžově žlutým nádechem. Dužnina má mírně stahující chuť a intenzivní houbovou vůni. Kukmák sklepní roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, ve sklenících, pařeništích a sklepích na tlející organické hmotě. Vzácně se vyskytuje také v listnatých i jehličnatých lesích. Jedná se o ceněnou jedlou houbu, především v jihovýchodní Asii, kde se ve velkém pěstuje. Podobný jemně vláknitý klobouk má kukmák Tailorův, který má drobnější plodnice, menší výtrusy a roste přímo na zemi.

KUKUŘICE SETÁ – latinsky Zea mays L je rostlina na hranici zeleniny a obilovin. Chutná a výživná... Kukuřice setá není jen tak někdo, jedná se o zeleninu, která má velice blízko k obilovinám. Konzumovat ji můžete v různých podobách, jedno je však jisté, chutnat bude vždycky perfektně. Historie a původ Kukuřici začali lidé pěstovat pravděpodobně mezi léty 10 000 př. n. l. a 5 500 př. n. l. Původ můžeme sledovat do oblasti centrálního Mexika. Pro Aztéky byla životně důležitou potravinou. Do Evropy se dostala v průběhu 16. a 17. století a odtud se rozšířila do celého světa. Současnost Kukuřice je třetí nejpěstovanější rostlinou na světe hned po pšenici a rýži. Závisí na ní mnoho životů po celém světě, a to i přesto, že až 9 z 10 kilogramů je určeno pro krmení zvířat. Roste význam sladké kukuřice jako zeleniny, ale v potravinářském průmyslu slouží kukuřice jako zdroj oleje, škrobu, glukózy, fruktózového sirupu a bioetanolu. Vzhled, chuť a vůně… Kukuřice roste v klasech a její zrníčka mají žlutou barvu. Právě tato zrnka považujeme za zeleninu. Celá rostlina dorůstá do výšky 1 metru. Kukuřice má nasládlou chuť a často je součástí salátů či polévek, často se konzumuje sterilovaná, vařená nebo grilovaná. Odrůdy Podle kvality zrn rozlišujeme mnoho odrůd, z nichž některé se používají jako krmivo pro dobytek, jiné se dále zpracovávají. Cukrová kukuřice – obsahuje 76 % vody. Sklízí se dříve, než dozraje, aby si udržela chuť a dostatečné množství vody. Čerstvá obsahuje přibližně 3 % proteinů a v sušené jich je až 10 %. Nejvíce zastoupeným proteinem je zein, jehož strukturu tvoří všechny esenciální aminokyseliny. Bílá kukuřice – neobsahuje prakticky žádný provitamin A a má menší bílá zrnka, která jsou sladší než zrnka žluté kukuřice. Žlutá kukuřice – má delší zrna s výraznější chutí. Obsahuje velké množství vitaminu B1, ale je chudá na vitamin C. Pukancová kukuřice – konzumuje se pražená ve formě popcornu. Ten je mnohem méně kalorický než ostatní pochutiny. Díky vysokému obsahu škrobu bobtnajícího při zahřátí jsou pražená zrna mnohem větší, než byla v původní velikosti. Moučná kukuřice (Zea mays amylacea) – má měkká zrna složená převážně ze škrobovin. Používá se k výrobě mouky na speciální pečivo (tortilly a podobně), bývá i barevná. Modrá kukuřice – obsahuje méně škrobu a navíc přispívá, aby byl přísun proteinů o 20 % vyšší, než je tomu u bílé kukuřice. Za svůj netypický odstín vděčí antocianinu a skupině pigmentů, které jsou navíc velmi prospěšné našemu organismu – například redukují cholesterol v krvi. Zdraví a vitamíny Kukuřice obsahuje velké množství glukózy, která je nezbytným motorem pro naší mentální i fyzickou energii. Zvyšuje odolnost vůči stresu a podporuje soustředění. Dále je kukuřice bohatá na vitamíny skupiny B, takže zlepšuje kvalitu nehtů a vlasů, také pomáhá snižovat cholesterol. Je důležitým zdrojem železa, hořčíku, zinku, manganu a selenu, což je prospěšné pro krvetvorbu. Kukuřice je vhodná pro osoby trpící celiakií, zklidňuje totiž střevní sliznici. Doporučuje se při plynatosti, bolestech břicha, při zánětu tlustého střeva a při chronických onemocněních ledvin. Kukuřičná zrna mají mírný diuretický účinek. Použití kukuřice v gastronomii Na kukuřici si pochutnáte za syrová, ale můžete ji také upravovat vařením či v mikrovlnné troubě, grilovat i zamrazovat. Syrovou kukuřici neskladujte dlouho, ztratila by chuť. Kukuřice se často konzervuje nebo mrazí, oba tyto způsoby uchovávání jí pomůže uchovat většinu jejích výživových vlastností. Při průmyslovém konzervování se používají zrna s klíčkem, jedná se o celozrnnou kukuřici. Použít ji můžeme také jako mouku pro výrobu tortill nebo pro výrobu italské polenty. Při vaření nepřidávejte sůl, po uvaření by byla zrna tvrdá. Přidejte však lžíci cukru, který zvýrazní její chuť i vůni. Po uvaření ji posolte a nechte na ní rozpustit máslo. Kukuřice je výborná v salátech a v polévkách. Často bývá součástí mražených zeleninových směsí. Velkou oblibu si získal popcorn. Vypukaná kukuřice je fenomenální pochoutkou v kině i doma. Lze ho připravit v mikrovlnné troubě i v hrnci. Nezapomeňte popcorn důkladně rozžvýkat, aby nezatížil trávení. Kukuřičným škrobem můžete zahustit nejrůznější potravinové výrobky, omáčky i moučníky. Sklízení kukuřice Kukuřice je zralá, pokud jsou její vlasy suché a tmavé. Pro ujištění rozbalte klas a dloubněte do zrnka, pokud z něj vyteče vodová tekutina, ještě není zralá. Ze zralého zrna prýští mléčná tekutina. Přezrálé zrno je moučnatě škrobovité. Po sklizni ponechte klasy v suknicích do té doby, než je budete konzumovat, jinak by ztrácely chuť. Léčivé účinky Kukuřice - posiluje nervy - zvyšuje koncentraci - zlepšuje náladu - odbourává stres - zlepšuje potenci a plodnost - přirozeně omlazuje - posiluje srdce - snižuje cholesterol - zlepšuje mozkovou činnost - mírně zpomaluje činnost štítné žlázy a proces trávení - zklidňuje sliznici střev

Jedná se o malou verzi velkého „kulenu“. Salám se vyrábí v Chorvatsku a Srbsku z vepřového masa. Masová směs se ochucuje pálivou paprikou a plní se do vepřových žaludků. Potom se udí a suší až 1 rok. Salám Kulenova seka měří 16cm a široký je 5cm. Podává se nakrájený na plátky.

KUMQUAT, nebo také nagami - latinsky Fortunella, anglicky, francouzsky i italsky kumquat, německy Kumquat a česky i kumkvat  - patří mezi nejmenší citrusové plody na světě. Je podobný malému pomeranči nebo mandarince. Má specifickou chuť a dužina i slupka se používají ve sladké i slané kuchyni. Malé, ale velmi zdravé citrusové ovoce Kumquat je jeden z nejmenších citrusových plodů a říká se mu také „trpasličí pomeranč“. Jeho velikost mu ale nic neubírá na obsahu vitamínů a značné jsou i možnosti jeho využití – používá se tzv. na sladko i na slano ve studené i teplé kuchyni. Původ a historie Kumquat má původ ve východní a tichomořské Africe a jižní Číně.První záznamy o jeho pěstování jsou z 12. století právě z Číny, ale už v té době se pěstoval i v Japonsku, Taiwanu a na Filipínách. Do Evropy byl dovezen v roce 1845 sběratelem Londýnské zahradnické společnosti – The London Horticultural Society – Robertem Fortunem a později se z Evropy dostal až do Severní Ameriky. Současnost V současné době je největším světovým pěstitelem a vývozcem kumquatu Čína, pěstuje se ale v poměrně velkém množství třeba i na řeckém ostrově Korfu, kde z něj vyrábí tradiční likér. Ve Vietnamu je kumquat nezbytnou součástí stolu při oslavách lunárního roku. Keře nebo stromky kumquatu jsou poměrně odolné, přečkají i mráz – 10° Celsia a tak se úspěšně pěstuje v menším množství například i v našich klimatických podmínkách. Anglický název kumquat, pod kterým je ovoce známé, je překladem z čínštiny a znamená zlatý pomeranč nebo také mandarinko-pomeranč. Kumquat se pěstuje i jako pokojová rostlina nebo okrasná bonsaj. Vzhled, chuť, vůně… Plody kumquatu svým tvarem připomínají malý pomeranč nebo mandarinku. Velikost plodů se liší podle odrůdy, v průměru jsou 2 až 4 centimetry dlouhé, tvar je mírně protáhlý a barva slupky je oranžová. Plody mají na rozdíl od ostatních citrusů velmi výrazné aroma. Dužina je příjemně nakyslá a zároveň mírně nahořklá, poměrně šťavnatá. Slupka je jedná a nasládlá. Semena, která jsou velmi malá, se nekonzumují. Stromy nebo keře jsou stále zelené a dorůstají do výšky maximálně 3 metry. Mají jednoduché mírně špičaté listy, na horné straně tmavě zelené. Květy jsou bílé, malé, velmi ozdobné, vyskytují se samostatně i v seskupení. Stromy i keře jsou proti jiným citrusům odolné a vydrží i desetistupňové mrazy. Na jednom stromě nebo keři v teplejších oblastech každý rok dozraje 30 až 50 plodů, v našich klimatických podmínkách je úroda samozřejmě menší. Zralé plody na rostlině vydrží poměrně dlouhou dobu. Druhy a odrůdy Kumquat má poměrně značné množství odrůd a druhů, ale ty se od sebe liší v podstatě jen tvarem a velikostí plodů. V barvě, chuti ani aroma žádné významné rozdíly nejsou. Podle tvaru a velikosti se kumquat dělí na - Fortunella japonica – malé kulaté plody - Fortunella crassifolia – malé oválné plody - Fortunella objata – větší oválné plody Nejznámější a nejvíce pěstované odrůdy Fortunella Margarita hybrid je kříženec Fortunelly Margarity a s největší pravděpodobností mandarinky. Plody jsou oválné, protáhlé, dlouhé až 10 centimetrů s průměrem 2 centimerty. Rostlina je velmi dekorativní a zralé plody na ní vydrží poměrně dlouhou dobu. Mandarinka Kumquat Nordmann Gigante má větší plody s vynikající chutí. Jedná se o odrůdu Fortunelly Margarity, vhodnou pro pěstování v bytových prostorách nebo ve skleníku. Calamondin je kříženec Fortunelly a Mandariny z Filipín, v současnosti pro svůj dekorativní vzhled a vhodnost pěstování v bytech velmi rozšířený po celém světě. Plody při pěstování v původních oblastech mají velikost až 5 centimetrů, v našich klimatických podmínkách 3 až 4 centimetry. Zralé se konzumují syrové, připravují se z nich chutné marmelády, sirupy i likéry, mohou se i opékat. Calamondin myrtifolia – Chinotto pochází z Číny. Pěstuje se jako ozdobná rostlina nebo bonsaj i pro plody o velikosti 3 až 5 centimetrů a kysele nahořklou chutí. Plody se konzumují nejvíce proslazené a kandované. Odrůda je zakrslá a vhodná pro pěstování v bytech. Calamondin limetta Risso Patriarcha má původ v tropické Asii, odkud se odrůda postupně rozšířila do ostatních subtropických oblastí a do jižní Evropy, kde se plody sklízí celý rok. Plody se u nás nazývají limetky, jsou kulovité a mají šťavnatou, kyselou a nazelenalou dužinu, víc aromatičtější než citrony. Používá se místo citronů do salátů a omáček. Santa Barbara – Rangpur – Calamondin limonia Osbeck je velmi odolná odrůda s oválnými oranžovými plody o průměru až 6 centimetrů. Má kyselejší chuť a může se používat místo citronů. Pokud jsou plody na stromě delší dobu, jsou sladší. Triploide Reale pochází z Itálie a jedná se pravděpodobně o křížence pomerančovníku, mandarinky a kumquatu. Plody jsou malé, mají průměr maximálně 3 centimetry a mírně kónický tvar. Chuť dužiny je více kyselá. V gastronomii se příliš nepoužívají, pěstují se spíše jako okrasná rostlina. Zdraví a vitamíny Plody kumquatu mají poměrně značné preventivní i léčivé účinky. Obsahují ve velkém množství vitamín C, draslík, vápník a měď – už 100 gramů kumquatu pokrývá polovinu doporučené denní dávky draslíku a třetinu potřebné dávky vápníku. V plodech je také značné množství zdravých sacharidů, vlákniny a flavonoidů. Draslík významně pomáhá okysličování buněk a především mozku, pozitivně ovlivňuje metabolismus a krevní tlak. Vápník je důležitý pro kosti. Vitamín C posiluje odolnost organismu a má preventivní účinky proti mnoha virovým onemocněním. Betakaroten, který také kumquat obsahuje, zpomaluje stárnutí buněk a společně s flavonoidy chrání cévní systém i celé tělo před působením škodlivých volných radikálů a zabraňuje usazování cholesterolu. Sto gramů kumquatu má přibližně 70 kalorií. Je vhodný i pro děti, těhotné a kojící ženy, seniory a samozřejmě i pro sportovce. Kumquat se velmi často používá v tradiční čínské medicíně. Použití kumquatu v gastronomii Kumquat je mírně kysele nahořklý, ale pokud se zralé plody některých odrůd nechají na stromě, získají sladší chuť. Plody – kyselejší nahořklá dužina i se sladkou slupkou - se konzumují čerstvé, tzv. syrové, kdy se pouze omyjí ve studené vodě a odstraní se z nich stopka. Vcelku se plody také využívají jako ozdoba koktejlů a mnoha dalších nápojů – například k martini místo oliv. Kumquat je vhodný do ovocných i zeleninových salátů. Kumquat se používá i v teplé kuchyni, a to jak na sladko, tak na slano. Vzhledem k výraznému aroma se rozpůlený nebo rozčtvrcený kumquat i se slupkou často využívá při pečení a grilování masa - především drůbeže, zvěřiny, ryb a steaků - k zvýraznění jeho chuti. Velmi chutné jsou i omáčky k masu, které se připravují z kumquatu, pomerančového džusu, medu, soli a másla. Z plodů se také vyrábí marmelády, sirupy, likéry a dezerty i kompoty. Plátky se používají do čaje místo citronu. Příprava před použitím Plody se konzumují po odstranění stopky i se slupkou a tak se musí před použitím důkladně omýt studenou vodou. Jak a podle čeho vybírat Kvalitní plody kumquatu jsou pevné a mají po celém povrchu stejnou oranžovou barvu bez různých odstínů a skvrn. Spotřeba a skladování Pokud se kumquat pěstuje v bytě, zimní zahradě případně ve skleníku, mohou se zralé plody na stromku nebo keři poměrně dlouhou dobu ponechat. Na kvalitě se to nijak neprojeví, plody ale budou sladší. V pokojové teplotě kumquat vydrží čerstvý a kvalitní pět až sedm dní, v chladničce se může uchovávat přibližně tři týdny. Pěstování Kumquat se v našich klimatických podmínkách pěstuje v podstatě stejně jako ostatní citrusy. V zimě by teplota měla být okolo 10° Celsia, krátkodobě snese i teploty mírně pod bodem mrazu. V letním období může být ve venkovním prostředí. Ve vnitřních prostorách kvete od května až do konce listopadu, plody se sklízí průběžně. Stromky i keře se zastřihují v březnu. Špatně snáší tzv. přemokření, pokud k němu dojde, odpadávají listy. K hnojení se používají běžné přípravky na citrusy. Zajímavosti Kumquat je v Číně, Japonsku a dalších asijských zemích symbolem štěstí. V Řecku na ostrově Korfu z plodů vyrábí chutný alkoholický nápoj, který se jmenuje Kumquat. Léčivé účinky Celé plody kumquatu mají vzhledem ke kombinaci a množství vitamínů a dalších látek značné preventivní i léčivé účinky. Kumquat především - posiluje obranyschopnost organismu - pozitivně ovlivňuje metabolismus člověka - má kladný vliv na krevní tlak - pomáhá okysličovat buňky - podporuje činnost mozku - má vliv na růst a pevnost kostí - zpomaluje stárnutí buněk - zabraňuje usazováním cholesterolu v cévách - posiluje činnost srdce - má velké antioxidační účinky - urychluje rekonvalescenci Plátky plodu, nakrájené i se slupkou, se nakládají do soli a tekutina se používá jako velmi účinné kloktadlo proti bolestem v krku. Při běžné konzumaci zralých plodů kumquatu se neprojevují žádné výrazně nežádoucí účinky. Konzumace nezralých nebo málo zralých plodů ale může mít za následek překyselení žaludku. Příklady využítí kumquatu Konzervace kumquatu – džem Džem z kumquatu je velmi chutný, a především zdravý. Jeho příprava je snadná. Půl kilogramu plodů se zbaví stopek a důkladně omyje. Pak se plody i se slupkou rozpůlí a z dužiny se odstraní případná semínka. Půlky plodů se nechají 2 až 3 hodiny ve studené vodě a pak se voda slije. Plody se vloží do hrnce, promíchají se šťávou ze dvou větších pomerančů a 180 gramy cukru. Směs se nechá na mírném ohni za občasného míchání vařit přibližně 30 minut, dokud nemá požadovanou hustotu. Horký džem se přendá do zavařovacích sklenic, ty se zavíčkují a otočené dnem vzhůru nechají vychladnout. Kumquatový džem je nutné skladovat v chladu. Domácí likér z kumquatu Na výrobu lahodného likéru je potřeba 750 gramů plodů, 0,7 litru brandy a 500 gramů cukru. Ovoce se zbaví stopek a důkladně omyje studenou vodou, na několika místech se každý plod propíchne. Cukr se promíchá a rozpustí v půl litru brandy. Připravené plody kumquatu se pak naskládají do čisté větší zavařovací sklenice a zcela zalijí sirupem. Pokud by bylo sirupu málo, doplní se do sklenice už jen čistá brandy. Sklenice se po uzavření nechá na tmavém místě, kde bude likér tři měsíce tzv. zrát. První týden se jednou za den se otočí, pak se otáčí už jen jednou týdně. Omáčka k masu Chuťově velmi zajímavá omáčka k masu se připravuje smícháním jemně nakrájených plodů kumquatu, pomerančového džusu, medu, soli a másla.  

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Plodnice kuřátečka ametystového jsou 20-60mm vysoké, někdy s krátkým třeněm. Jsou velmi křehké, mnohonásobně větvené. Větvičky jsou válcovité, zpravidla vrásčité, tupé nebo ostré. Zbarvené jsou fialově, ve stáří až hnědavě, na bázi jsou světlejší až bělavé. Kuřátečko ametystové roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v humózních vlhkých listnatých i jehličnatých lesích, v nivách vodních toků a v lužních lesích. Jedná se o dobře určitelný druh vzhledem k nápadnému zbarvení a křehkým plodnicím.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Plodnice kuřátečka ametystového jsou 20-60mm vysoké, někdy s krátkým třeněm. Jsou velmi křehké, mnohonásobně větvené. Větvičky jsou válcovité, zpravidla vrásčité, tupé nebo ostré. Zbarvené jsou fialově, ve stáří až hnědavě, na bázi jsou světlejší až bělavé. Kuřátečko ametystové roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v humózních vlhkých listnatých i jehličnatých lesích, v nivách vodních toků a v lužních lesích. Jedná se o dobře určitelný druh vzhledem k nápadnému zbarvení a křehkým plodnicím.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Kuřátečko hřebenité má plodnice vysoké 30-80mm, řídce až mnohonásobně větvené. Větvičky jsou válcovité až zploštělé, na vrcholu zpravidla s hřebenitými ostrými špičkami. Zbarvené jsou bíle, našedle až šedožlutě, vzácně šedofialově. Kuřátečko hřebenité roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na zemi v listnatých i jehličnatých lesích nebo na loukách. Plodnice této houby bývají často napadeny parazitickou houbou, která je zbarvuje černě.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Kuřátečko hřebenité má plodnice vysoké 30-80mm, řídce až mnohonásobně větvené. Větvičky jsou válcovité až zploštělé, na vrcholu zpravidla s hřebenitými ostrými špičkami. Zbarvené jsou bíle, našedle až šedožlutě, vzácně šedofialově. Kuřátečko hřebenité roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na zemi v listnatých i jehličnatých lesích nebo na loukách. Plodnice této houby bývají často napadeny parazitickou houbou, která je zbarvuje černě.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od září do října. Plodnice kuřátečka popelavého jsou 30-100mm vysoké, někdy s krátkým třeněm. Jsou bohatě rozvětvené v krátké, válcovité nebo zploštělé vrásčité větvičky s jednoduchými tupými špičkami. Zbarvení je světle až tmavě šedé, někdy s fialovým nádechem. Kuřátečko popelavé roste poměrně hojně na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. Druhy rodu Clavulina se vyznačují téměř kulovitými hladkými výtrusy. Podobně zbarvené plodnice jako kuřátečko popelavé má kuřátečko hřebenité, které napadne parazitická houba.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od září do října. Plodnice kuřátečka popelavého jsou 30-100mm vysoké, někdy s krátkým třeněm. Jsou bohatě rozvětvené v krátké, válcovité nebo zploštělé vrásčité větvičky s jednoduchými tupými špičkami. Zbarvení je světle až tmavě šedé, někdy s fialovým nádechem. Kuřátečko popelavé roste poměrně hojně na zemi v listnatých i jehličnatých lesích. Druhy rodu Clavulina se vyznačují téměř kulovitými hladkými výtrusy. Podobně zbarvené plodnice jako kuřátečko popelavé má kuřátečko hřebenité, které napadne parazitická houba.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Plodnice kuřátečka svraskalého jsou 40-100mm vysoké, v mládí téměř nevětvené, později obvykle jen a 1-3 krátkými, válcovitými nebo zploštělými, zaoblenými nebo zubatými větvičkami. Celé plodnice jsou brzy vrásčité až hrbolaté, zbarvené bíle, krémově až našedle, v mládí někdy s fialovým nádechem. Kuřátečko svraskalé roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v trávě a mechu v jehličnatých, zřídka i v listnatých lesích, zejména na humózních vlhčích půdách.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Plodnice kuřátečka svraskalého jsou 40-100mm vysoké, v mládí téměř nevětvené, později obvykle jen a 1-3 krátkými, válcovitými nebo zploštělými, zaoblenými nebo zubatými větvičkami. Celé plodnice jsou brzy vrásčité až hrbolaté, zbarvené bíle, krémově až našedle, v mládí někdy s fialovým nádechem. Kuřátečko svraskalé roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v trávě a mechu v jehličnatých, zřídka i v listnatých lesích, zejména na humózních vlhčích půdách.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Kuřátka horská jsou podobná kuřátků žlutým i sličným. Větvičky jsou oranžově žluté, na vrcholu s 1-2 ostrými špičkami stejně nebo tmavěji zabarvenými. Třeň je bělavý až nažloutlý. Kuřátka horská rostou poměrně vzácně, jednotlivě. Vyskytují se v jehličnatých i listnatých lesích v podhorských a horských polohách. S jistotou lze tento druh hub určit pouze mikroskopicky.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Kuřátka horská jsou podobná kuřátků žlutým i sličným. Větvičky jsou oranžově žluté, na vrcholu s 1-2 ostrými špičkami stejně nebo tmavěji zabarvenými. Třeň je bělavý až nažloutlý. Kuřátka horská rostou poměrně vzácně, jednotlivě. Vyskytují se v jehličnatých i listnatých lesích v podhorských a horských polohách. S jistotou lze tento druh hub určit pouze mikroskopicky.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Plodnice kuřátek jarmuzových jsou 70-150mm vysoké, bohatě členěné v nepravidelné tlusté větvičky. Zbarvené jsou nejdříve bíle, potom krémově až okrově, na konce se 2-4 krátkými, ostrými špičkami zbarvenými růžově, červeně až fialově. Třeň o rozměrech 30-40x15-60mm je zbarvený bíle až žlutavě. Kuřátka jarmuzová rostou poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytují se v listnatých lesích, především pod buky. Nazývají se také kuřátka květáková.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Kuřátka lososová mají plodnice vysoké 50-100mm, bohatě členěné v 5-12mm tlusté větvičky. Větvičky jsou zbarvené růžově okrově a mají rozdělené růžové špičky. Třeň o rozměrech 20-35x3-4mm je bělavý až špinavě krémový. Kuřátka lososová rostou vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytují se v listnatých lesích, především pod duby, vzácněji také pod jehličnany.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Kuřátka lososová mají plodnice vysoké 50-100mm, bohatě členěné v 5-12mm tlusté větvičky. Větvičky jsou zbarvené růžově okrově a mají rozdělené růžové špičky. Třeň o rozměrech 20-35x3-4mm je bělavý až špinavě krémový. Kuřátka lososová rostou vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytují se v listnatých lesích, především pod duby, vzácněji také pod jehličnany.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Plodnice kuřátek žlutých jsou vysoké 70-150mm, rozvětvené v sírově až citronově žluté větvičky, nahoře s okrovým nádechem. Zpravidla mají 2-3 krátké špičky nebo jsou tupé. Třeň je bělavý až nažloutlý, po poranění přechází do hnědočervené barvy. Kuřátka žlutá rostou nepříliš hojně, jednotlivě. Vyskytují se především v listnatých lesích, zejména v bučinách, méně často i pod smrky a borovicemi. Podobná jsou kuřátka zlatá, která ale mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými, ve stáří okrovými větvičkami, v mládí s jasně žlutými špičkami a většími výtrusy.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Plodnice kuřátek žlutých jsou vysoké 70-150mm, rozvětvené v sírově až citronově žluté větvičky, nahoře s okrovým nádechem. Zpravidla mají 2-3 krátké špičky nebo jsou tupé. Třeň je bělavý až nažloutlý, po poranění přechází do hnědočervené barvy. Kuřátka žlutá rostou nepříliš hojně, jednotlivě. Vyskytují se především v listnatých lesích, zejména v bučinách, méně často i pod smrky a borovicemi. Podobná jsou kuřátka zlatá, která ale mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými, ve stáří okrovými větvičkami, v mládí s jasně žlutými špičkami a většími výtrusy.

Kuřecí křídlo obsahuje nejméně masa, převažuje kost s kůží. Kuřecí křídla si lidé oblíbily při grilování, rožnění, nebo pečení, spíše jako menší chuťovku k různým dipům. Kuřecí křídla se mohou využít i při vaření vývarů.