Zbožíznalství

Naem moo je klobása vyrobená z vepřového masa, kůže a lepkavé rýže. Je silně ochucená česnekem a chilli, tradičně se fermentuje v banánových listech. Klobása má nakyslou chuť, dlouhá je 20cm a široká 3cm. Vyrábí se v Thajsku, Laosu a Vietnamu. Naem moo se podává syrová, nakrájená na plátky a doplněná šalotkou, arašídy a zázvorem.

Jde o konzervování syrového masa za pomoci kuchyňské soli a stabilizátorů (dusitanu nebo dusičnanu). Poté následuje tepelné opracování, které bývá doplněné uzením a sušením.Rozlišujeme mezi nakládáním mokrou cestou, na sucho a nakládáním rychlým, tj. vstřikováním láku mnohojehlovými stroji nebo po krevní cestě. Nakládání pomáhá uchovat přirozenou červenou barvu masa a zvýrazňuje jeho chuť.

Jde o způsob nakládání, při němž se maso vkládá do láku.

Souhrnný pojem pro plátky nakrájených masných výrobků, jako je například nakrájený salám nebo šunka.

Označení pro druhy masných výrobků, které jsou pevné a proto vhodné ke krájení. Musejí po určitý čas zrát, aby dosáhly požadovaného stupně pevnosti. Mezi nářezové výrobky patří například fermentované salámy.

NASHI – Hrušeň hruškolistá – Asijská hruška – latinsky Pyrus pyrifolia, anglicky Asian pear nebo nashi, francouzsky poire japonaise nebo německy Asienbirne, případně Japanisme Birne patří k stejnému rodu jako hrušeň domácí, ale je samostatným druhem s přibližně 150 odrůdami. Šťavnaté a zdravé ovoce… Asijská hruška se prosadila spíše pod názvem Nashi, i když toto slovo je vlastně jen japonským označením hrušky. Říká se jí ale také Naši, Japonská nebo Čínská hruška, ale také vzhledem k tvaru plodů jablkohruška Původ a historie Nashi pochází s největší pravděpodobností z Japonska, Číny a Koreje. Japonské nahsi má jméno Pyrus pyrifolia, čínské Pyrus ussiriensis. Vyvinula se s největší pravděpodobností z asijského druhu hrušně – hrušně písečné, ale na vzniku se zřejmě podílelo několik dalších druhů. Současnost V současné době se nahsi nejvíce pěstuje v Japonsku a Číně, poměrně značně se ale jejich pěstování věnuje i Nový Zéland, Austrálie, Chile a USA. Několik let se nahsi pěstuje i v Evropě, hlavně ve Španělsku, Itálii a jižní Francii. V České republice je nahsi méně obvyklým ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Plody nashi vzhledem připomínají kulatější hrušku, ale chutnají spíše jako jablko – jsou křehké, šťavnaté a sladké. Z těchto důvodů se nashi také říká jablkohruška. Dužina má pro odrůdu vždy výrazné, charakteristické aroma i chuť, je křehká a bílá. Uprostřed plodu je několik černých semínek.   Plody mají různý tvar i velikost, podle odrůdy se podobají jablku nebo hrušce. Barva je nejčastěji žlutá s mírně zlatavým odstínem Stromy se podobají jabloním i hrušním a v sadech mívají výšku okolo 2 metrů. Odrůdy Je známo přibližně 150 odrůd nashi, které se od sebe odlišují především tvarem plodu, chutí a vůní. . Nashi z Japonska a Číny mají většinou tvar mírně protáhlých jablek. V Číne se pěstují i nashi více připomínající hrušku, ty se ale na evropský trh nedostávají. Benita je první „nashi“, vzniklé ve Švýcarsku křížením mezi evropskou hrušní domácí a asijskou hrušní hruškolistou. Oběma těmto druhům je také velmi podobná vzhledem stromů plodů. Plody mají tvar kulatější hrušky, aroma připomíná hrušku domácí a chuť hrušku asijskou. Barva plodů je zlatavá, dužina pod slupkou zůstává dlouho svěží. Chutná podobně jako hruška Williamova, není ale chuťově tak intenzivní, dokonce ve stejném období i dozrává. Hosui je velmi šťavnatá a sladká odrůda s pevnou, křupavou a lehce rozkrojitelnou dužinou. Barva slupky větších kulatých plodů je okrová. Nijiseikii patří také do skupiny nashi s kulatějšími plody. Slupka je hladká, žlutá až zlatavá, dužnina je křupavá a má velmi jemné aroma. Nejlépe chutná chlazená. Šandong je jablkohrušeň původem z Číny, známá také pod názvem bílá hruška. Plody jsou zlatavé, jemně aromatické a šťavnaté, mají velmi dlouhou stopku. Zdraví a vitamíny Nahsi v sobě kombinuje všechny zdraví prospěšné účinky jablek a hrušek. Plody obsahují poměrně velké množství vody, ale také vyvážené složení mnoha důležitých vitamínů několika skupin, různé minerální látky a stopové prvky. V nashi nejsou téměř žádné alergeny. Vzhledem k složení je tedy nashi možné označit za velmi zdravé ovoce, které je vhodné pro každého. Použití nashi v kuchyni Plody nashi se používají prakticky jen k přímé konzumaci. V studené kuchynise dužnina využívá pro přípravu ovocných sladkých salátů. Nakrájené plody nashi se také suší. Čaj z květů V lidovém léčitelství se z okvětních plátků svařených se solí připravuje teplý nápoj, který působí na uklidnění nervů, proti astmatu, horečce i zvracení. Pokud se okvětní lístky svaří s cukrem, odstraňuje nápoj nechutenství. Jak a podle čeho vybírat Nashi se nemusí česat jako evropské hrušky nezralé, protože i zcela zralé plody vydrží v chladničce poměrně dlouho pevné a šťavnaté. Při nákupu je tedy důležité vybírat jen nepoškozené plody, měly by také mít stopku. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být velká. Spotřeba, zrání, skladování Nashi je nejlepší zkonzumovat ihned po nákupu, kdy jsou nejčerstvější. Mohou se ale na poměrně dlouhou dobu uskladnit v chladničce. Zajímavosti  Nashi se v Evropě začalo prodávat až v posledních letech, ale zájem o něj a spotřeba se každý rok poměrně výrazně zvyšuje. To byl také jeden z důvodů, proč se pěstování nashi začali věnovat v některých jižních evropských zemích. První úspěchy s evropskou produkcí znamenaly značné snížení ceny a zvýšení dostupnosti pro spotřebitele. Léčivé účinky Plody hrušky asijské mají podobně jako jablka a hrušky mnoho pozitivních vlivů na lidský organismu. - ovlivňují velmi pozitivně činnost zažívacího ústrojí - desinfikují ústní dutinu, čistí a bělí zubní sklovinu - pomáhají odvodnění organismu - podporují imunitní systém - posilují imunitu, činnost srdce a krevní oběh - pomáhají odstranit škodlivé látky z těla - působí proti revmatickým chorobám - snižují riziko vzniku rakoviny - mají pozitivní vliv na nervový systém Plody nashi mohou mít nežádoucí účinky, ovšem pouze pokud se zkonzumuje velké množství nezralých nebo tvrdých plodů – ty ovšem na evropském trhu nejsou. V takových případech se pak dostavují především bolesti břicha.

Jedná se o jiný název pro nakládání.

Tento termín vyjadřuje postup při nakládání masa, během něhož se nakládací lák nastřikuje do masa prostřednictvím krevních cév. Uvedený proces zajištuje rychlé a rovnoměrné prosolení masa.

Je rozšířená ve Středozemním moři a ve východním Atlantském oceánu. Tělo této návky je protáhlé, tvarem připomíná člun. Lastury jsou tmavohnědé, pokryté načervenalými klikatými pruhy. Návka Noemova má velký kulinářský význam. Konzumuje se syrová nebo vařená.

Je rozšířená podél tichomořského pobřeží Ameriky, zdržuje se v úsecích s písčitým dnem v pásmu přílivu a odlivu. Lastury návky obrovské jsou výrazně rýhované, při pohledu zepředu působí až pravoúhle. Schránka je světlá, pokrytá hnědým periostrakem. Maso návek obrovských se zpravidla vaří v lasturách nebo vyloupané. Je vhodné na přípravu hustých polévek.

Je rozšířený ve východním Atlantiku, ve středozemním moři a v Černém moři. Žije v hloubce od 15 do 400m, rád se zahrabuje do bahna nebo písku na dně. Nebehled obecný má masivní tělo, hlava je zploštělá, oči směřují výrazně nahoru. Na hřbetě za skřelemi je jedový trn. Zbarvení těla je šedožluté s mnoha nepravidelnými skvrnami. Ryby dorůstají do délky 35cm. Nejčastěji se nebehled používá k přípravě rybích polévek.   Dalším známým druhem z čeledi nebehledovitých je nebehled novozélandský (Kathetostoma giganterium). Má velký hospodářský význam. Maso tohoto druhu po tepelné úpravě chutí připomíná langusty.

NEKTARINKA - Prunus persica - nucipersica, anglicky i francouzsky nectarine, španělsky nectarina, italsky nettarina nebo německy Nektarine, je botanickou variantou broskví. Šťavnaté a chutné, krásné a zdravé… Vznik tohoto chutného ovoce není stále stoprocentně vysvětlený. Podle jedné teorie je nektarinka forma broskve s hladkou slupkou, která vznikla přirozenou mutací, podle teorie druhé vznikla náhodným křížením broskvoně a slivoně švestky. Původ a historie Nektarinky budou s největší pravděpodobností poněkud mladší než broskve. Zemí jejich původu bude zřejmě Čína. Prokázané je, že je znali v starověkém Římě, protože Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“. I z toho se dá usuzovat, že nektarinky vznikly přirozenou mutací broskvoní. Těmto „menším a neochmýřeným broskvím“ ale dlouho nikdo nevěnoval nějakou zvláštní pozornost. Pěstitelé v Kaliforniise jejich šlechtění začali věnovat až v 19. století. V 50. letech minulého století se začal projevovat tržní zájem a v 60. letech začaly vznikat první sady i v Evropě. Současnost S postupným šlechtěním a zvyšující se kvalitou jsou nektarinky střevíc oblíbené a žádané. Mezi jejich největší producenty patří v současnosti Kalifornie v USA, Chile a Jihoafrická republika. V Evropě se nejvíce pěstují v Itálii, Francii, Španělsku a Řecku, tedy převážně v oblastech, kde se pěstují i broskve. Šlechtěné nektarinky stejně jako broskve totiž snáší mimo období květu i nižší teploty, ale v době zrání plodů potřebují hodně slunce a ideálně teploty mezi 26 až 30 stupni Celsia. Vzhled, chuť, vůně… Plody nektarinky jsou menší než broskve, mají ale stejně jako ony tvar nepravidelné koule, která je rozdělena viditelnou rýhou na dvě poloviny, a některé odrůdy jsou mírně zašpičatělé. Slupka je hladká a lesklá, podle odrůdy má zelenožlutou, oranžovou nebo červenou barvu. Dužnina je tuhá a pevná, šťavnatá, sladká, růžová, žlutá nebo bílá, uprostřed je velká pecka. Zralé plody mají velmi zvláštní výraznou chuť, připomínající broskve s příchutí hroznů. Nektarinky jsou intenzivně aromatické a mají více kalorií než broskve. Stejně jako broskve se nektarinky rozdělují na lehce a hůře oddělitelné od pecky, a dále ještě podle barvy dužniny na žlutomasé a bělomasé. Odrůdy Šlechtění nektarinek se nejvíce věnují v Itálii, Francii a v Kalifornii. V současnosti je známých více než 1 500 různých odrůd. Nektarinky se dělí na dvě základní skupiny podle oddělitelnosti dužniny od pecky - snadno oddělitelné od pecky - dužnina se dá od pecky snadno oddělit - hůře oddělitelné od pecky - odstranění pecky je náročnější Podle barvy dužniny pak ještě rozeznáváme - bělomasé - žlutomasé - s červeným mramorováním Nejznámější odrůdy: Springred patří mezi nejžádanější nektarinky. Má typickou bledě červenou barvu slupky s drobnými žlutými tečkami, žlutou dužninu, která se dobře odděluje od pecky, lahodnou sladkou chuť a příjemné aroma. Bigtop s tmavě červenou slupkou a šťavnatou zářivě žlutou nasládlou aromatickou dužninou, která se snadno oddělí od pecky patří celosvětově k velmi oblíbeným nektarinkám. Super Queen je velmi raná odrůda nektarinky s jasnou červenou barvou slupky a jemně nakyslou mírně nazelenalou dužninou, která se hůř odděluje od pecky. Maygrand má větší intenzivně červené plody, žlutou šťavnatou a pevnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Patří mezi nejvíce žádané nektarinky na trhu. Fantazia s velkými červenými plody a od pecky snadno oddělitelnou žlutou dužninou má vynikající sladkou jemně nakyslou chuť a příjemné aroma. Je to velmi odolná odrůda. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Tena je raná nektarinka vhodná pro přímou konzumaci. Má žlutou šťavnatou a chutnou dužninu, od které se pecka snadno odděluje. Barva slupky je žlutá, místy světle červená. Jade má zářivě červenou barvu slupky a bílou, nazelenalou šťavnatou dužninu se sladce nakyslou chutí, která se od pecky hůř odděluje. Je to velmi raná odrůda. Maystarje odrůda původem z Francie, kde také patří k nejoblíbenějším. Červené plody mají světle žlutou sladkou šťavnatou dužninu, která se snadno odděluje od pecky. Venus je velmi žádaná a oblíbená nektarinka v Itálii. Plody jsou mírně oválné, žluté se světle červeným nádechem a žlutou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Flavortop má původ v USA. Je to pozdní odrůda s žlutočervenou slupkou, vhodná pro uskladnění. Okolo snadno oddělitelné pecky je žlutá dužnina mírně nahořklá. Nectared vyšlechtili v USA. Plody jsou středně velké, sytě červené. Zářivě žlutá, poměrně aromatická, šťavnatá a lehce nakyslá dužnina se špatně odděluje od pecky. Independence má větší plody s žlutou mírně nakyslou dužninou, snadno oddělitelnou od pecky. Barva slupky je světle červená. Tato pozdní odrůda pochází z USA. Stark red gold má původ v USA. Plody jsou velké, mají žlutou barvu, částečně překrytou zářivě červenými místy. Žlutá šťavnatá sladká dužnina se dobře odděluje od pecky. Harko pochází z Kanady. Plody jsou středně velké, tmavě červené. Dužnina má oranžově žlutou barvu, je šťavnatá, sladká a aromatická, snadno se oddělí od pecky. Zdraví a vitamíny Nektarinky obsahují ve velkém množství především vitamín C a vitamín A, vlákninu a minerální látky - vápník, draslík, hořčík, sodík, fosfor a uhlík.. Obsah vitamínu C v jedné nektarince téměř pokryje doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. Je důležitý pro podporu imunitního systému, pomáhá také tělu vstřebávat další látky – například železo, draslík a hořčík. Tyto minerální látky mají velmi pozitivní účinky na nervový systém, aktivují činnost mozku a napomáhají správné funkci a regeneraci svalů. Vláknina podporuje činnost trávicího systému a tím předchází riziku vzniku rakoviny tlustého střeva. Díky svému složení nektarinky také kladně ovlivňují činnost srdce a posilují krevní oběh. Použití nektarinek v gastronomii Vzhledem k velkému množství zdraví prospěšných látek je nejlepší konzumovat čerstvé nektarinky tzv. za syrova. V tomto stavu se můžou přidávat do různých ovocných salátů, ale také na různé moučníky a koláče. Nektarinky je možné zpracovat i na džem nebo marmeládu, vynikající je i mražená dřeň. Na výrobu šťáv a sirupů se na rozdíl od broskví tolik nehodí, protože díky hladké slupce a poměrně tuhé dužině nejsou příliš šťavnaté. Z některých odrůd se ale šťávy a sirupy vyrobit dají. Loupání nektarinek Pokud chceme z plodů odstranit slupku, ponoříme je na krátkou chvíli do vařící vody a pak ji snadno stáhneme malým ostrým nožem. Odstranění pecky Ze zralých nektarinek se dá pecka u většiny odrůd odstranit poměrně snadno. Plod můžeme například rozkrojit na čtyři díly okolo pecky a kousky dužiny pak snadno oddělíme. U některých odrůd stačí plod rozkrojit i jen na dvě poloviny. Sušení nektarinek Důkladně omyté plody nakrájíme na tenké plátky, které lze snadno usušit v pokojové teplotě. Během sušení je dobré plátky občas obrátit. Jak a podle čeho vybírat Kvalitu nektarinek můžeme poznat nejen podle vzhledu, ale i podle vůně. Poměrně důležitá je i země jejich původu - čím menší je vzdálenost, tím kvalitnější jsou plody, protože nemusely být kvůli přepravě nějak výrazně chemicky upravovány. Nikdy nekupujeme nektarinky nahnilé, omačkané a příliš měkké, ale ani plody příliš tvrdé a nezralé. Polozralé je možné nechat doma dozrát. Pokud je barva slupky jasná, plod celkově vypadá „svěže“, je na dotyk je mírně měkký a má příjemnou vůni, pak bude s největší pravděpodobností i chutný a šťavnatý. Tvrdý plod je nezralý a nebude tedy ani dostatečně sladký. Pokud ale má pro odrůdu na většině povrchu správnou barvu, může dozrát v pokojové teplotě. Nebude už ale tak chutný jako plod uzrálý přirozeným způsobem na stromě. Spotřeba, zrání, skladování Zralé nektarinky je nutné rychle zkonzumovat nebo zpracovat, protože nemají dlouhou trvanlivost. Pokud budeme při nákupu nebo sklizni zralých plodů opatrní a vyhneme se jejich poškození, vydrží krátkodobé uskladnění v chladném prostředí, ne ale v chladničce - v takovém případě rychle ztratí chuť i aroma. Plody utržené před dosažením zralosti nikdy nedosáhnou takové chuti, šťavnatosti a vůně jako plody přirozeně dozrálé. Nazrálé plody se nechávají dozrát při pokojové teplotě. Nektarinky neztrácejí svoji chuť ani aroma při kompotování, které je poměrně jednoduché. Plody nektarinek je možné i zmrazit, ale po rozmražení se nehodí k přímé konzumaci a dají se použít v podstatě jen do ovocných salátů. Zajímavosti Název nektarinky má původ v řeckém slově „nektar“, které v mytologii znamená „nápoj bohů“. Je prokázáno, že strom, který plodí nektarinky občas vyroste z pecky broskve, a broskev naopak občas vyroste z pecky nektarinky. Odborníci na genetiku a šlechtění rostlin zatím tento velmi zvláštní jev nedokázali vysvětlit. Nemá ale jistě nic společného s šlechtěním, protože už v starověkém Římě Plinius Starší ve své „Naturalis historica“ napsal, že „broskvoně někdy rodí plody s hladkou slupkou…“ O mnoho let později se o této skutečnosti zmínil i Darwin, který napsal, že „broskvoně podivně občas spontánně plodí nektarinky a naopak.“ Vzhledem k dlouhé historii pěstování broskví a nektarinek je také poměrně překvapivé, že z předkřesťanského období není o nektarinkách žádná zmínka, i když prokazatelně už v té době existovaly. Léčivé účinky Nektarinky - posilují imunitní systém - mají poměrně velké protinádorové účinky - podporují činnost srdce, - posilují krevní oběh a cévy - mají vliv na správnou funkci a regeneraci svalů - pozitivně působí na nervovou soustavu a psychiku - působí na správnou funkci zažívacího ústrojí - podporují činnost ledvin, odvodňují - jsou vynikající doplněk stravy při redukčních dietách Při konzumaci většího množství můžou nektarinky mít i nežádoucí účinky v podobě průjmu.  

K nepravým krabům patří královští (kamenní) krabi , kteří jsou často zaměňováni s dlouhonohými mořskými pavouky. Nepraví krabi mají za klepety pouze tři páry velkých kráčivých nohou, čtvrtý pár, který je zakrslý, slouží k čištění žaber. Zadeček tvoří asymetrické destičky, chybí pravidelné článkování. Na základě těchto znaků rozlišujeme nepravé kraby, zařazené do infrařádu poustevníčků, od krabů pravých. Královští krabi jsou z komerčního a kulinářského hlediska důležití, výtěžek masa je poměrně velký. K dostání jsou v čerstvém stavu jen v oblastech výlovu, mražení se prodávají zřídka. Na trh se jejich maso dostává v konzervách jako crab meat.

NEUFCHATEL je měkký sýr s bílou plísní pocházející z Francie. Původ a historie Tento sýr pochází z vesnice Neufchâtel-en-Bray v severní Normandii a je to jeden z nejstarších francouzských sýrů, jeho historie sahá až k roku 1035. Sýr se vyrábí v několika tvarech a jedním z nich je i tvar srdce. Legenda vypráví, že se jedna francouzská farmářská dívka během stoleté války zamilovala do anglického vojáka a začala tento sýr vyrábět jako důkaz své nehynoucí lásky. Vzhled, chuť, vůně… Sýr se vyrábí v několika variantách tvarů: válec, srdce, čtverec, cihla. Kůru má pokrytou ušlechtilou plísní.  Chuť tohoto sýru je lehce nakyslá, pikantní. Vůně je houbová. Obsah tuku v sušině je 45 %. Výroba Tento sýr se vyrábí z kravského mléka, které se po přidání syřidla během 24-36 hodin pomalu sráží. Sýřenina se lehce lisuje, syrovátka tak může rychleji odtékat. Vzniklé těsto se mísí s podrceným plísňovým sýrem a míchá se. Hmota se poté vkládá do forem a solí se. Proces zrání probíhá ve sklepeních a trvá 10-12 dnů. Použítí sýru Neufchâtel v gastronomii Sýr se používá zejména ve studené kuchyni, varianta ve tvaru srdce vynikne na sýrových mísách. Dostupnost a skladování Je možné jej zakoupit v prodejnách sýrů. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenu a uzavřený v umělohmotné nádobě.

Jedná se o klobásu vyráběnou v Newmarketu. Řezníci k výrobě klobásy používají vepřové maso, někdy je masová směs zahuštěná strouhankou a někdy suchary. Klobása Newmarket sausage měří 12cm a široká je 3cm.

NISHIKI a SHIRAKIKU jsou mezinárodní názvy pro odrůdy krátkozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Rýže Nishiki se pěstuje na různých místech světa, např. v Itálii nebo ve Spojených státech amerických (stát Kalifornie). Shirakiku se pěstuje v Japonsku, ale v Kalifornii se s ní setkáte také, jako v předchozím případě. Vzhled a vlastnosti Oba druhy rýže mají krátká kulatá bílá zrna s vysokým obsahem škrobu, musí se proto dobře propláchnout. Po uvaření je rýže měkká a lehce lepivá. Použití v gastronomii Odrůdy Nishiki a Shirakiku se hodí především k přípravě sushi, ale také skvěle poslouží jako příloha k jakémukoliv japonskému pokrmu, který si žádá vařenou rýži. Dělají se z nich i rýžové kuličky onigiri, které se stejně jako sushi balí do řasy Nori, liší se však tím, že v onigiri je rýže neochucená, zatímco do rýže na sushi se přidává rýžový ocet s cukrem a solí. Uprostřed kuličky se skrývá sušená švestka, losos nebo jiná sladká či slaná pochoutka. Rýže se před další úpravou musí důkladně propláchnout, abychom ji zbavili přebytečného škrobu. Vaříme ji v rýžovaru nebo v klasickém hrnci nad plamenem a musíme dodržet speciální postup přípravy.

NIVA je sýr s modrou charakteristickou plísní a je českou napodobeninou francouzského ovčího sýra Roquefort. Původ a historie V polovině 20. století se název Roquefort stal chráněný, a tak podobné sýry musely dostat jiné označení. Technolog z tehdejší mlékárny v Českém Krumlově – později Jihočeské mlékárny a v současnosti Madeta – navrhl název Niva, protože mu modrozelená barva sýra připomínala úrodnou rozkvetlou louku. Niva je také jméno obce, která sousedí s mlékárnou v Otinovsi. Název Niva používají všichni výrobci v České republice, pouze Jihočeská niva a Jihočeská zlatá niva mají ochranné označení Evropské unie. V minulosti byl dokonce veden o název „Niva“ spor se Slovenskou republikou, který Česká republika vyhrála. Ve většině zemí EU ale není název Niva v podstatě známý a ani používaný.  Vzhled, chuť, vůně… Sýr Niva je měkký, má smetanovou až žlutě sýrovou barvu, jeho povrch je světle hnědý, uvnitř jsou světlé až tmavě zelené ušlechtilé plísně, které mohou být mírně drobivé nebo roztíratelné podle stupně zralosti. Povrchová barva je znakem vyzrálosti. Na konci období trvanlivosti se pod obalem může vytvořit slabě oranžový maz nebo plísňový prorost, zdravotní nezávadnost sýra se tím ale nijak nenarušuje. Chuť Nivy je slaná, výrazně pikantní, sýr má příchuť po ušlechtilých plísních. Složení Niva se vyrábí z kravského mléka, smetanového zákysu, jedlé soli, chloridu vápenatého, syřidla a sýrové kultury Penicillium roqueforti. Obsahuje 52 % sušiny, 50 % tuku v sušině, 5 % kuchyňské soli a 1,5 % cukru. Energetická hodnote ve 100 g sýra je 1500 kJ využitelné energie. Druhy Výrobci Nivy v ČR: - MADETA a. s. - výrobní závod Český Krumlov - Niva s. r. o. Dolní Přím - Mlékárna Otinoves s. r. o. - obec s názvem "Niva" je jen 1 km od sídla této mlékárny, která do roku 2003 k dozrávání sýru Niva používala jeskyni Michálka v Moravském krasu Niva se balí a na trh dostává v různých formách: Niva válec - váží průměrně 2 kilogramy, balí se aluminiové folie Niva porcovaná - trojúhelníková výseč váží přibližně 100 gramů Niva zlomky - pouze pro požadavky případného dalšího zpracování se balí do zdravotně nezávadných obalů z polyethylenu. Použití Nivy v gastronomii Niva ve stáří 21 až 30 dnů má pevnější tvarohovitou konzistenci a je vhodný například k obalování nebo přípravě různých pomazánek. Sýr starý 25 až 55 dnů je měkčí a více zralý, má pikantní výraznou chuť a je vynikající pro přímou konzumaci například k vínu. Dostupnost a skladování Niva je u nás k dostání ve všech supermarketech. Minimální trvanlivost sýra je většinou 21 až 24 dní od data balení při skladování v teplotě 4 až 8 °C.

Nízké žebro s kostí se dokonale hodí k pečení. Žebro obsahuje vysoký podíl tuku v mase.

Méně kvalitní a také málo využívaná část hovězího masa. Nízká žebra krav z českých chovů jsou použitelná v podstatě jen na vaření a vývary. Žebra z kusů z chovů v jižní Americe, pokud je na nich dostatek masa, je možné upéct.

Je součástí hřbetu a patří k zadní části hovězí čtvrti. Poskytuje křehké, mramorované maso, má oproti vysokému roštěnci nižší podíl tuku – asi 10%. Roštěnec je vhodný k pečení vcelku, nakrájený na plátky slouží k přípravě minutek. Na rumpsteaky nebo rostbíf krájíme plátky silné asi 1cm.