Zbožíznalství

ROUQEFORT je polotvrdý francouzský sýr s vnitřní plísní určený ke krájení. Původ a historie Rouquefort pochází údajně z francouzské oblasti Causes, první zmínky o něm můžeme nalézt už v roce 79 n. l. v díle Plinia Staršího „Historia naturalis“, byl to i oblíbený sýr Karla VI. Dle legendy byla výroba sýra objevena, když jistý mladík obědvající svůj ovčí sýr zahlédl nedaleko krásné děvče, rozběhl se za ním a zanechal svůj oběd v jeskyni. Po svém návratu po několika měsících nalezl mladík v jeskyni zralý sýr s plísní, kterému dnes říkáme Rouqefort. Současnost V současnosti je Rouquefort asi 2. nejoblíbenějším sýrem ve Francii, v roce 2005 dosáhla jeho produkce skoro 19 tisíc tun. Vzhled, chuť, vůně… Roquefort je naočkován plísní Penicillium. Má tvar válce o průměru 19-20 cm, výšce 8,5-10,5 cm a hmotnosti 2,5-2,9 kg. Těsto je krémově zbarvené s šedozelenými žilkami plísně. Má měkkou a drobivou konzistenci. Tento sýr nemá kůrku, je chráněn před vysycháním hliníkovou fólií. Obsah tuku v sušině je 52%. Chuť je velmi intenzivní, pikantní, slaná, s lehkým nádechem ovčího aroma. Roquefort slabě voní po plísni. Výroba Rouqefort se vyrábí se z ovčího mléka, které se zahřívá a přidáním syřidla sráží. Když syrovátka odkapává, obrací se sýr pětkrát denně. Osolené bochníky se převážejí do Roquefortu, kde zrají uvnitř hory Combalou po dobu nejméně 3 měsíců. Použití sýru Rougefort v gastronomii Sýrem Rouquefort se ochucují omáčky, přidává se do salátů, dresinků nebo do náplní taštiček. Patří na každou sýrovou mísu, je velmi oblíbený. Dostupnost a skladování K dostání je tento sýr ve specializovaných prodejnách nebo v supermarketech. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený. Vydrží tak několik dní.  

Jedná se o nejznámější lyonský salám, vyrobený z tučné vepřové krkovice. Salám se nechává pomalu vyzrát. Měří 50cm, široký je 5,5cm a má růžovou barvu. Podává se nakrájený na tenké plátky.

Patří do skupiny stopkovýtrusných, nově rosolovkoidních hub. Doba výskytu je od července do října. Rosolovec červený je nápadná houba s nálevkovitou až jazykovou plodnicí. Plodnice je vysoká 40-150mm, v mládí je zbarvená lososově červeně až oranžově, ve stáří korálově červeně až červenohnědě. Třeň je bělavý, bočně rozčísnutý. Rosolovec červený roste velmi vzácně ve skupinách na tlejícím dřevě, zpravidla ponořeném pod povrchem půdy. Vyskytuje se v jehličnatých lesích, především v půdách bohatých na vápenec. Jedná se o chutnou houbu, kterou můžeme konzumovat i za syrova, např. v salátech. Záměna za jinou houbu je díky nápadné plodnici téměř vyloučena.

Patří do skupiny stopkovýtrusných, nově rosolovkoidních hub. Doba výskytu je od května do října. Rosolovka mozkovitá je velice nápadná houba, s plodnicemi širokými 10-40mm. Plodnice jsou zbarvené zlatožlutě, ve stáří až žlutooranžově, vzácně také bělavě. Jsou rosolovité, mozkovitě zprohýbané až laločnaté. Za suchého počasí vysychají do tenké blanky a po zvlhčení znovu oživují. Rosolovka mozkovitá roste hojně na odumřelých větvičkách listnatých stromů, zřejmě parazituje na kornatcovitých houbách. Jedná se o jedlou houbu, která však nemá v kuchyni žádný význam.

Patří do skupiny stopkovýtrusných, nově rosolovkoidních hub. Doba výskytu je od července do listopadu. Rosolozub huspenitý vytváří plodnice široké 20-60mm a silné až 10mm. Jsou jazykovité nebo ploše lžičkovité, ztuha rosolovité, bočně přirostlé nebo krátkotřenné. Zbarvení je mléčné nebo vodnatě bílé, vzácněji šedomodré až hnědavé. Na spodní straně jsou měkké ostny. Rosolozub huspenitý roste hojně ve vlhkých obdobích na rozkládajících se pařezech jehličnatých stromů, zejména smrků a borovic. Jedná se o jedlou houbu, kterou můžeme konzumovat i za syrova. Záměna za jinou houbu je téměř nemožná díky rosolovité dužnině a ostnům na spodní straně klobouku.

Jde o těstoviny ve tvaru koleček.

Jinak ruta, rutka, routa domácí. Používáme listy, čerstvé nebo sušené. Routa má kořenitou, trochu hořkou a nakyslou chuť. Lze jí ochutit luštěniny, houby, špenát, kapustu,sýrové pokrmy i saláty. V sušené podobě je k dostání pouze v lékárnách. Uchovává se v suchu a temnu. Čerstvá routa na trhu nebývá, je možné vypěstovat ji na zahrádce. Zabalená do kuchyňského papíru a vložená do mikrotenového sáčku vydrží v chladničce několik dní.

Je hojně rozšířená  podél evropského pobřeží Atlantiku, v Jaderském moři a v Černém moři. V Americe se intenzivně loví a patří zde k ceněným mlžům. Lastury rozchlipky písečné jsou zbarvené béžově až šedě. Mají asymetrický tvar, na jejich povrchu jsou soustředné prstence. Na špičatější straně od sebe lastury trochu odstávají. Menší mušle tohoto druhu se konzumují syrové, větší se dusí v páře nebo zpracovávají do nádivek. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení nebo fritování.

Patří do čeledi tlusticovitých. Bylinka je asi 10cm vysoká, listy jsou zašpičatělé, modravě zelené nebo načervenalé. Květy jsou malé a mají žlutou barvu. Listy ani vrcholky lodyžek se nehodí k sušení, mohou se ale zmrazovat. V kuchyni se používají i čerstvé listy, nahrubo nasekané. Chutnají svěže nakysle, mají mírně nahořklé aroma. Hodí se k okořenění omáček a zeleniny, přidávají se do salátů a bylinkových dresinků. Tato bylina obsahuje hořčiny, pomáhá snížit vysoký krevní tlak.

Jinak také rozmarýn nebo merdov. Používáme listy, čerstvé a sušené. Chuť rozmarýny je kořenitá, pryskyřičnatá. Čerstvá má hodně aromatickou vůni. Sušená je trpká a trochu hořká. Rozmarýna je oblíbená ve středozemní a středoevropské kuchyni. Hodí se k luštěninám, bramborám, k rajčatům, cuketám či k lilkům, ochucuje se jí také vepřové maso a drůbež, zvěřina i jehněčí. Čerstvou i sušenou rozmarýnu je možné zakoupit v každém supermarketu. Čerstvé snítky uchováváme zabalené do vlhkého kuchyňského papíru a vložené do mikrotenového sáčku. Vydrží v chladničce déle než týden. Sušenou rozmarýnu uchováváme bez přístupu vzduchu v temnu a chladu.

Jedná se o měkké, roztíratelné výrobky. Jejich roztíratelnost umožňuje relativně vysoký obsah tuku. Kvůli prodloužení trvanlivosti a typickému aroma se některé druhy těchto výrobků ještě udí. Klasickým příkladem roztíratelných masných výrobků je metský salám nebo čajovka.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do listopadu. Klobouk rudouška uťatého měří 40-100mm, je vyklenutý, brzy plochý až uprostřed vmáčklý, na okraji dlouho podvinutý, často zvlněný, lysý. Zbarvený je plavě okrově až hnědě. Lupeny jsou široce připojené až krátce sbíhající, krémové až nahnědlé. Třeň o rozměrech 30-70x10-20mm je válcovitý, na vrcholu pomoučený, vláknitý. Zbarvený je bělavě až nahnědle. Dužnina má violkově kořenitou vůni. Rudoušek uťatý roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v jehličnatých lesích, vzácněji také pod listnatými stromy. Častější je v teplejších oblastech.

RUKOLA - latinsky  Rucola selvatica, v zahraničí známá a pěstovaná jako Wild Rucola - přezimující rukola - je v poslední době stále více oblíbená salátová rostlina. Roketa je rukole botanicky příbuzná a chuťově podobná, má ale jiný tvar listů. Velmi zdravá zelenina Rukola i roketa jsou jarní zelené salátové rostliny s ostřejší chutí, které mají zajímavé pozitivní účinky na lidský organismus. Mohou se konzumovat čerstvé, chutné jsou i tepelně upravené. Původ, historie a současnost Rukola i roketa pochází ze subtropických oblastí, odkud se v dávných dobách dostaly do z Itálie a z ní pak postupně do Evropy a na další kontinenty. V současnosti se rukola i roketa díky své přizpůsobivosti pěstují po celém světě. V Itálii, Řecku a jižní Francii jsou tyto jarní salátové rostliny, považované i za bylinky, velmi oblíbené už poměrně dlouho, u nás se začaly pěstovat a konzumovat teprve před několika lety. Vzhled, chuť, vůně… Rukola má hladké tmavě zelené lístky, které jsou ostře vykrajované a podobné lístkům pampelišky – jsou ale užší a delší. Roketa má listy barevně stejné jako rukola, jsou ale oválnější a nemají ostré vykrajování. Listy rukoly i rokety, které se konzumují, mohou dorůstat až do délky 50 centimetrů, sklízí se ale menší, které jsou šťavnaté. Mladé lístky mají neobvyklou ostřejší chuť, vzdáleně podobnou ředkvičce, lístky starší jsou štiplavé, ale štiplavost se po tepelné úpravě ztrácí.  Aroma je charakteristické a poměrně příjemné. Druhy a odrůdy Rukola i roketa rostou planě, pro konzumaci se ale pěstují vyšlechtěné odrůdy, které jsou chuťově jemnější a přitom pikantnější. Jednotlivé šlechtěné odrůdy se od sebe příliš barvou, vzhledem nebo chutí neodlišují, rozdíly jsou hlavně ve velikosti lístků. Zdraví a vitamíny Rukola i roketa mají jako všechny jarní zelené rostliny mnoho preventivních a ozdravných účinků na lidský organismus. Konzumací rukoly i rokety se především na konci zimy a začátkem jara dá významně snížit únava. Ve velkém množství obsahují vitamín C, beta karoten a další zdraví prospěšné látky. Velmi důležitý je vyšší obsah barviva chlorofyl, které má pročišťující účinky a pozitivně ovlivňuje činnost jater a trávicího ústrojí. Vzhledem k všem vitamínům a ostatním látkám obě rostliny posilují celkovou obranyschopnost a imunitu organismu, podporují trávení a čistí krev. Odvar z listů má mírně močopudné a projímavé účinky. Použití rukoly a rokety v kuchyni Listy rukoly i rokety se většinou konzumují syrové. Připravují se z nich různé saláty, které jsou aromatické a mají příjemně nahořklou chuť s příchutí hořčice. Přidávají se ale i do mnoha dalších zeleninových jídel, těstovin nebo rizota. Lístky jsou velmi chutné krátce dušené s česnekem na olivovém oleji, v této úpravě se servírují jako příloha k masu. Rukola i roketa jsou součástí mnoha tradičních jídel v Itálii, Řecku a ve Francii. V Itálii je nejvíce kombinují s rajčaty, bazalkou a česnekem, v Řecku se přidávají i do ovocných salátů a ve Francii jsou oblíbené s jogurtovou zálivkou a čerstvou zeleninou. Tepelnou úpravou rukola i roketa ztrácí štiplavost a ostrost. Velmi chutná je i ostrá hořčice, která se vyrábí ze semínek. Dětem by lístky rukoly i rokety měly být dávány pouze tepelně upravené, protože tepelnou úpravou ztrácí svoji ostrou nebo hořkou chuť.   Příprava před použitím v kuchyni Lístky se z rostlin otrhají, opláchnou pod studenou vodou a nechají okapat. Tipy pro využití v kuchyni - vzhledem k mírně štiplavé chuť jsou vynikající přísada do salátu ze sladších i kyselejších druhů ovoce – pomeranče, ananasu - příjemně okoření a zároveň ozdobí obložené chlebíčky - lístky výborně ochutí horké těstoviny a mletá masa - v polévkách svojí chutí nahradí kapustu a majoránku - zajímavou chuť dodají smetanovým omáčkám - smíchané s česnekem, piniovými oříšky, parmazánem a olivovým olejem jsou alternativou bazalkového pesta. Piniové oříšky se mohou nahradit vlašskými ořechy. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu vybíráme čerstvé a neseschlé lístky. Často se prodávají zabalené v mikrotenu, v těchto případech je důležitý datum sklizně. Spotřeba a skladování Lístky je možné odtrhávat od jara do podzimu. Nejvhodnější je čerstvé lístky co nejrychleji konzumovat. Lístky je ale také možné jemně nasekat a v mikrotenovém sáčku zamrazit. Celé lístky se mohou naložit do olivového oleje. Chutnou alternativou je uchování na způsob pesta – lístky se smíchají s česnekem, piniovými oříšky, parmazánem a olivovým olejem a rozmixují. Piniové oříšky se mohou nahradit vlašskými ořechy. Pěstování Rukolu i roketu je možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách v substrátu na zahradě, v truhlíku i v květináči. Pěstování ve venkovním prostředí Rukola i roketa jsou rostliny, které rostou na záhonech velmi bujně. Na začátku jara se vysévají pro brzkou letní sklizeň, v polovině srpna pro sklizeň podzimní. Pokud se vysévají později na jaře nebo v létě, brzy vykvetou a nevyroste na nich tolik zelených lístků. Ve více teplém počasí mohou mít lístky přechodně až nepříjemně hořkou chuť. Pěstování ve vnitřním prostředí Obě rostliny je možné pěstovat celoročně i v bytě v květináčích se substrátem. Lístky se sklízí už za 6 až 8 týdnů po zasetí. Zajímavosti Rukola i roketa se využívají i v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Vyrábí se z nich především různé doplňky stravy. Hořká nebo štiplavá chuť se ztrácí tepelnou úpravou. Léčivé účinky Lístky rukoly i rokety mají vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek mnoho pozitivních účinků na lidský organismus - pročišťují trávicí ústrojí - kladně působí na činnost jater - pomáhají vylučování škodlivin - posilují imunitní systém - čistí krev Konzumace lístků nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Odvar z listů může působit mírně močopudně nebo projímavě.

Ružicha červená je někdy nazývaná ružich. Vyskytuje se od Biskajského zálivu až po Kanárské ostrovy a také ve Středozemním moři. Ve Středomoří patří k běžně prodávaným rybám, dováží se i do ostatních evropských zemí. Ružicha červená je vysokohřbetá ryba, zbarvení těla je červené s tmavočervenou skvrnou u báze prsní ploutve. Ryby dorůstají do délky max. 60cm, většinou měří jen 25cm. Maso je pevné, chutné, vhodné ke transportu. Hodí se do polévek, k vaření, smažení i grilování. Během grilování je třeba rybu potírat olejem. Ružichy patří k nejchutnějším rybám z čeledi mořanovitých.

Vyskytuje se od Biskajského zálivu až po Senegal a také ve Středozemním moři. Ve Středomoří se prodává na trzích, jinak se ale v prodeji objevuje méně často než ostatní mořanovití. Ružicha ramonoskvrnná nemá tak vysoký hřbet jako ružicha červená, tmavá skvrna u báze prsní ploutve je posunutá mírně nahoru. Zbarvení těla je šedavé. Ryby dorůstají do délky asi 35cm. Maso je průměrně kvalitní, vhodné ke smažení. Při pošírování a dušení se příliš vysušuje.

Je rozšířená od Norska až po Mauretánii. Častěji se vyskytuje i v západním Středomoří, ve východních částech Středozemního moře jen zřídka. Od ostatních ružich se ružicha šedá odlišuje nápadně tmavou skvrnou v přední části postranní čáry. Tělo je šedě zbarvené s narůžovělým leskem. Ryby dorůstají do délky max. 70cm, většinou bývají menší. Maso je stejné kvality jako maso ružichy ramenoskvrnné. Je vhodné ke smažení.

RŮŽIČKOVÁ KAPUSTA, nazývaná také bruselské zelí - latinskyBrassica oleracea convar. fruticosa var. gemmifera, anglicky Bručels convar, francouzsky chou de Bruxelles, německy Rosenkohl nebo Sprossenkohl, italsky cavoletti di Bruxelles - je odrůda brukve, která se poprvé objevila v roce 1750 v okolí Bruselu v Belgii a místo jejího původu se také v mnoha případech objevuje v jejím pojmenování. Velmi zdravá zelenina Růžičková kapusta je košťálová zelenina - kultivar brukve zelné, která si za poměrně krátkou dobu svého pěstování získala velkou oblibu. Nekonzumuje se syrová, ale v teplé kuchyni se může upravovat téměř všemi známými způsoby. Původ a historie Růžičková kapusta je zelenina, která v porovnání s většinou ostatních druhů nemá dlouhou historii. První záznamy o spontánních mutacích na brukvovitých rostlinách pochází z roku 1750, kdy se objevily v Belgii v okolí města Brusel. V mnoha případech jejího pojmenování se také místo původu objevuje, případně se jí říká bruselské zelí. Růžičková kapusta se stala díky svému vzhledu a především chuti velmi rychle oblíbenou zeleninou. Už kolem roku 1800 se pěstovala v Anglii a ve Francii, postupně pak v některých dalších zemích Evropy. Současnost V současné době se růžičková kapusta pěstuje především v pobřežních oblastech západní Evropy, nejvíce ve Francii, v Nizozemsku a ve Velké Británii, tyto země také patří k největším exportérům. V menším množství se pěstuje ještě v Itálii a na severu a západě Německa. Vzhled, chuť, vůně… Růžičková kapusta má košťál vysoký 30 centimetrů až 1 metr. Obrůstají ho řapíkaté listy, u kterých se v paždí vytvářejí malé pevné hlávky – růžičky, s průměrem podle odrůdy 4 až 8 centimetrů. Hlávky jsou křehké a chutné, mají většinou světlejší zelenou barvu, pouze vyšlechtěná odrůda Rubine a několik málo dalších má na povrchu červenofialovou barvu, uvnitř jsou ale také zelené. Takzvané červené odrůdy se pěstují a prodává velmi zřídka, protože atraktivní barva se tepelnou úpravou ztrácí a v porovnání se zelenými odrůdami je jejich výnosnost podstatně nižší, často jen 30 procentní. Růžičky se sklízí průběžně až do případného zmrznutí i v průběhu zimy, z jedné rostliny je přibližně 0,3 až 0,5 kilogramu růžiček. Skupiny a odrůdy Růžičková kapusta se podle období sklizně rozděluje na tři základní skupiny rané, pozdější, velmi pozdní. Rané odrůdy jsou nižší, rostou poměrně rychle a jsou křehké, pozdější a pozdní odrůdy jsou vyšší, rostou pomaleji a nejsou tak křehké jako rané, sklizeň je ale větší. Nejčastěji pěstované odrůdy růžičkové kapusty: Doloreos F1 je velmi raná odrůda, která dorůstá do výšky až 1 metru. Růžičky jsou světle zelené, pevné a uzavřené, velmi chutné. Falstaff patří mezi nově vyšlechtěné rané odrůda s vysokou sklizní chutných růžiček červené barvy. Při klasickém vaření ve vodě červené zbarvení mizí, a proto je vhodnější ji tepelně upravovat v páře nebo dušením. Oliver mánadprůměrnou úrodou křehkých růžiček vynikající chuti. Odrůda je raná a velmi odolná. V posledních letech obliba této odrůdy vzrůstá a patří k nejvíce pěstovaným růžičkovým kapustám. Peer Gynt se může zasadit jako raná i pozdější odrůda. Zelené růžičky jsou chutné a středně velké. Musí se sklízet pravidelně, protože pokud se na stonku ponechají zralé růžičky, pak se ostatní neotevřou a nedozrají. Citadel je pozdější odrůda, která je velmi odolná a snáší i mrazivé počasí. Má středně velké a tmavě zelené růžičky s typickou chutí. Wilgeon má velmi chutné zelené růžičky střední velikosti. Patří mezi pozdější odolné odrůdy. Roodnerf patří mezi pozdní odolné odrůdy. Rostlina je středně vysoká a má velké množství středně velkých zelených růžiček s příjemnou chutí. Rampart je pozdní a velmi odolná odrůda. Středně velké růžičky neztrácí typickou chuť ani nehořknout, i když se ponechají na stonku delší dobu. Rubine je takzvaná červená odrůda. Chutné růžičky jsou červené pouze na povrchu, uvnitř jsou zelené, červená barva je se ale vařením ztrácí. Zdraví a vitamíny Kapusta je jedním z mála druhů zeleniny, které se může ve venkovním prostředí pěstovat i přes zimu, protože odolává i teplotám – 15° Celsia a je tedy přírodním zdrojem vitamínů a dalších látek i v zimním období.   Ve velkém množství obsahuje vitamíny C, B1, B2, B3 a B9 – kyselinu listovou, E a také vitamín K. Z minerálních prvků je v kapustě především vápník, hořčík, draslík, fosfor, sodík, selen a železo. Důležitý je i vysoký obsah vlákniny. Tato kombinace zdraví prospěšných látek a jejich množství má mnoho preventivních i léčebných účinků – například vitamín C významně posiluje imunitní systém, vitamín B1 – thiamin – podporuje nervový systém, má velký vliv na soustředění a odolnost proti stresům, draslík pomáhá detoxikaci organismu, vláknina podporuje zažívání… Kapusta celkově podporuje a posiluje imunitní, cévní i nervový systém, má kladný vliv na činnost srdce a trávicí ústrojí. Má také významné preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva a dalších vnitřních orgánů. Pomáhá i při léčbě různých druhů ekzémů. Použití kapusty v kuchyni Růžičková kapusta se nekonzumuje v syrovém stavu, v teplé kuchyni se ale připravuje a upravuje mnoha způsoby – vaří se  horké vodě i šetrněji v páře, může se dusit, smažit, zapékat… Mezi nejznámější jídla patří kapustové karbanátky s masem i bez masa, dušená kapusta nebo kapusta dušená s vepřovým masem. Vynikající a zdravá je i polévka z růžičkové kapusty, růžičky zapečené s bešamelovou omáčkou nebo sýrem. Pokud se růžičková kapusta připravuje jako příloha, rozdělí se růžičky na jednotlivé lístky. Odrůdy Rubine nebo Falstaff jsou nakrájené velmi vhodné do zeleninových salátů. Příprava a vaření kapusty Z kapustiček se odtrhnou horní poškozené lístky, odřízne košťál a propláchnou se pod studenou vodou. Větší růžičky je možné na spodní straně naříznout do kříže. Růžičky se 3 až 4 minuty vaří v malém množství vody nebo 6 až 8 minut v páře, po uvaření by nikdy neměly být zcela měkké. Chuť je možné ještě vylepšit, pokud se růžičky vaří jen 4 až 5 minut a pak další 3 až 4 minuty dusí s cibulkou v malém množství rozpuštěného másla, vývaru a koření. Jak a podle čeho vybírat Růžičkové kapusty se sklízí od srpna až do prosince. Kapustičky se sklízí, dokud nejsou větší než vlašský ořech a hlavičky mají pevně semknuté listy. Kvalitní kapusta má svěží vzhled a přirozenou barvu, není oschlá. Spotřeba a skladování Růžičkovou kapustu v mikroténovém sáčku je možné uskladnit na přibližně 3 dny v chladničce bez obav, že ztratí přirozený svěží vzhled a typickou chuť. Dlouhodobě je růžičky možné i zamrazit. Zmrazují se pouze menší růžičky, které se nejdříve spaří horkou vodou, pak nechají vychladnout a zcela suché se v mikroténovém sáčku nebo skladovací dóze uloží do mrazničky. chladném místě. Podzimní odrůdy se mohou skladovat delší dobu, zimní jsou pro uskladnění nejlepší – v chladném a přiměřeně vlhkém prostředí některé odrůdy vydrží až do konce dubna. Pěstování Růžičkovou kapustu je možné úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Pěstuje ze semen, která se vysévají na konci února ve skleníku, nebo z předpěstované sadby. Rané odrůdy se do venkovního prostředí vysazují v dubnu do sponu 40 x 40 centimetrů, vegetační doba je 50 až 70 dní a sklizeň bývá v červnu až červenci. Pozdější a pozdní – zimní - odrůdy se vysazují na konci dubna a v květnu, spon by měl být minimálně 50 x 50 centimetrů. Vegetační doba je u pozdějších odrůd 100 až 160 dní, u zimních i 240 až 250 dnů Růžičky se sklízí od srpna až do října, u některých pozdějších odrůd mohou na rostlině zůstat až do konce listopadu, u zimních až do ledna. Rané odrůdy mají nižší stonky a rostou rychleji než odrůdy pozdější a pozdní, které jsou vyšší a mají větší úrodu růžiček. V případě dostatku míst na záhonech je ideální pěstovat rané, pozdní i zimní odrůdy, pokud je místa méně, pak pozdější a pozdní, protože se tak zajistí sklizeň v zimě a na jaře, kdy je čerstvé zeleniny méně. Výhodní je pěstovat šlechtěné křížence – hybridní odrůdy F1 – z kterých je mnohem vyšší úroda kvalitních růžiček na celém stonku. Rostliny jsou také odolnější. Vysévání Rané odrůdy se vysévají od poloviny jarního období na místo, které je chráněné před větrem. Semena se vysévají do hloubky 1 centimetr, když rostlinky vyrostou do výšky 2 až 3 centimetry, musí se protrhat tak, aby mezi nimi byla vzdálenost alespoň 5 centimetrů. Rostliny musí mít dostatek vláhy, pokud jsou vyšší, přivazují se k opěrám. Pozdější a pozdní odrůdy se vysévají v druhé polovině jarního období stejným způsobem, jako odrůdy rané. Přesazování Když jsou sazeničky všech odrůd staré přibližně 6 týdnů a 10 až 15 centimetrů vysoké, přesazují se na konečné stanoviště do sponu 40 x 40 až 60 x 60 centimetrů. Zemina kolem stonku by měla být udusaná, rostliny se mohou přivázat k opěrám. Přesazují se silnější sazenice, které nemají poškozený růstový vrchol. Sklizeň Rané odrůdy dozrávají od podzimu až do konce listopadu, pozdější a pozdní od začátku zimy až do jara. Růžičky se sklízí, dokud jsou poměrně malé. Původní odrůdy jsou nejchutnější po prvních mrazících, vyšlechtěné hybridní odrůdy jsou sladké a chutné i bez mrazíků. Růžičky se sklízí od spodní části rostliny směrem nahoru, pokud by se spodní kapustičky nechávaly, budou narůstat a to se negativně projeví na kvalitě i množství růžiček. Zajímavosti Pěstování a produkce růžičkové kapusty se v posledních letech stále průběžně zvyšuje s tím, jak stoupá její obliba jako čerstvé zeleniny v zimním období. Šlechtěné hybridní odrůdy jsou většinou chuťově lepší než odrůdy původní. Léčivé účinky Růžičková kapusta má vzhledem k množství a kombinaci zdraví prospěšných látek mnoho preventivních i léčebných účinkůy na lidský organismus. Růžičková kapusta především - posiluje imunitní systém člověka - působí pozitivně na cévy a činnost srdce - kladně ovlivňuje nervový systém a odolnost proti stresu - významně aktivuje činnost trávicího ústrojí - má preventivní účinky proti rakovině tlustého střeva - ochraňuje vnitřní orgány před vznikem nádorů Konzumace růžičkové kapusty v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky - v žádném případě by se ale neměla konzumovat v čerstvém – syrovém – stavu.

Růžová voda je přírodní ochucovadlo vyrobené z květů růží. Používá se zejména v zemích orientu k dochucování moučníků a sladkých jídel. Růžová voda je běžně k dostání v prodejnách zdravé výživy.

Známe garnátovou pastu, asijskou rybí omáčku, ústřicovou omáčku, kaviárový krém, lososový krém a sardelovou pastu. Garnátová pasta - anglicky "shrimp pasta". Vyrábí se ze sušeného garnátového masa a soli. Je pálivě ostrá a páchne rybinou. Při vaření s pokrmem se zápach ztrácí. Hodí se k masitým a rybím pokrmům. Asijská rybí omáčka - je řídká, vyrábí se z fermentovaných ryb, např. sardelí, sépií nebo makrel. Patří do polévek a jídel z pánve wok. Obsahuje velké množství soli, může tedy sloužit jako její náhražka. Ústřicová omáčka - je řídká a tmavá. Vyrábí se ze sójové omáčky smíchané s fermentovaným masem ústřic.Ochucují se jí zeleninové pokrmy a ryby. Kaviárový krém - obsahuje často pouze tresčí jikry, nikoli jikry jesetera. Krém obsahuje také olej, ocet, cukr, sůl a jako pojivo bramborové vločky. Je jemně slaný. Lososový krém - je vyroben z lososa, tresčích jiker, octa, soli a oleje. Hodí se jako pomazánka na chleba, ochucuje omáčky a polévky. Musí být chlazený a nelze ho dlouho uchovávat. Sardelová pasta - jinak také ančovičková. Vyrábí se ze sardelového masa, octa a soli. Obsahuje různé kořeninové směsi. Používá se ke zjemnění některých omáček. Skladuje se v chladu.

Rybí olej – tuk – by měl být vzhledem k obsahu látek, které jsou velmi důležité pro lidský organismus, pravidelnou částí stravy. V současné době se používá především jako potravinový doplněk.   Rybí tuk se jako lék a preventivní prostředek začal používat už přibližně před 400 lety. Ještě před tím se využíval především k svícení a při zpracování kůží. Rybí tuk obsahuje především zdravé nenasycené mastné omega-3 kyseliny, které jsou pro lidský organismus životně důležité. V zemích, které mají moře a kde je rybolov a konzumace jídel z ryb a mořských plodů běžná, nemá lidská populace s nedostatkem těchto kyselin problém. Ve střední Evropě ale obyvatelé dlouhodobě mají v organismu těchto omega-3 kyselin nedostatek, protože v typické stravě se nachází jen minimálně. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny si na rozdíl od mnoha jiných lidské tělo vyrobit nedokáže a tak je nutné zajistit jejich dostatečný příjem v jídle.   Vitamíny a zdraví prospěšné látky Rybí olej – tuk – obsahuje značné množství vitamínu A a D, mnohem důležitější jsou ale zdravé omega-3 nenasycené mastné kyseliny – a to především kyselina eikosapenteová – EPA a kyselina dokosahesanová – DHA. Obě tyto kyseliny jsou pro člověka zásadní a olej z mnoha druhů ryb je ve velkém množství obsahuje. Denní minimální doporučená dávka kyselin EPA a DHA pro člověka je 250 miligramů.   Výroba rybího tuku Největší obsah kyselin EPA a DHA mají především tučnější mořské ryby - losos, makrela a tuňák, obsahuje je také pstruh a sleď. V menším množství jsou tyto kyseliny i v tresce a naše nerozšířenější domácí sladkovodní ryby kapr jich obsahuje jen minimální a v podstatě zanedbatelné množství. U ryb v konzervách je kyselin EPA a DHA také jen velmi málo a měly by se tedy konzumovat čerstvé. Vzhledem k ekonomice se rybí tuk se nejčastěji získává nejvíce ze sleďů, sardinek, makrel a tresek, částečně pak i z lososů. Nejvyšší obsah omega-3 mastných kyselin – až 40 % - je v rybím tuku, vyrobeném z celých tresek.   Vzhled, chuť a aroma Rybí tuk je k dostání v podobě rybího oleje a kapslí, pro děti se vyrábí speciální bonbony. Rybí oleje, kapsle i bonbony jsou v současné době zbaveny typického rybího aroma a velmi často se i dochucují různými příchutěmi.   Druhy rybího tuku Rybí tuk pro děti by měl být především certifikovaný a tak i toxicky zcela čistý. U rybího tuku pro děti je velmi důležitá chuť i aroma a tak jsou většinou zbaveny typického rybího zápachu a mají citronovou nebo pomerančovou příchuť. Rybí tuk pro děti má podobu želatinových bonbonů. Tekutý rybí tuk v podobě oleje je v poslední době k dostání jen velmi málo, většinou se prodává v kapslích. Výroba tekutého rybího tuku je totiž finančně nákladná a vzhledem k nutnému zahušťování tuk ztrácí i své přirozené antioxidanty, které se pak nahrazují antioxidanty syntetickými. Rybí tuk v podobě olejeje zbavený rybího zápachu a všech případných toxinů. Pro příjemnější konzumaci se do něj přidává ovocné aroma. Rybí tuk v kapslích se využívá jako doplněk stravy pro děti od 12 let a pro dospělé. Prodává se jako želatinové tobolky, které se lehce polykají. Rybí tuk v kapslích je zbavený typického rybího zápachu, obsah omega-3 mastných kyselin je přibližně 35% na 0,5 litru až 1 litr rybího oleje podle druhu ryby, z které pochází.   Využití rybího tuku v kuchyni V kuchyni se rybí tuk používá jen minimálně a to pouze jako olej při přípravě některých druhů zeleninových salátů.   Rybí tuk a zdraví Rybí tuk a zejména v něm obsažené omega-3 mastné kyseliny jsou pro lidský organismus velmi důležité, mají mnoho preventivních i léčebných účinků. Preventivní účinky rybího tuku jsou zejména proti rakovině prsu, prostaty a tlustého střeva, působí i proti vzniku cukrovky. Působí i proti vzniku infarktu myokardu, srdeční arytmie nebo ischemické choroby srdeční - reguluje krevní tlak a hladinu krevních tuků triglyceridu, kterou snižuje o 20 až 50 procent a také snižuje množství tzv. špatného cholesterolu LDL. Rybí tuk také snižuje možnosti vzniku alergických reakcí a onemocnění, mimo jiné i astmatu a atopického ekzému, podporuje růst kostí, činnost mozku a zrak. Využívá se při léčbě kožních problémů a onemocnění včetně lupénky, příznivě působí i na různé záněty kloubů a střev. Kyseliny EPA a DHA jsou důležité i pro udržování duševního zdraví, pomáhají při duševních problémech, snižují až o 25 procent účinky schizofrenie a u dětí pomáhají proti dyslexii. Rybí tuk velmi pozitivně působí na celkovou činnost mozku i nervového systému. Rybí tuk by neměl chybět ve stravě těhotných a kojících žen – je velmi důležitý pro ně, ale i pro správný vývoj dětí. Rybí tuk je velmi vhodný i proti obezitě a při hubnutí a celkově také zlepšuje imunitu.   V některých případech může mít nadměrná konzumace rybího tuku i negativní účinky. Ve formě tobolek může rybí tuk při nadměrné konzumaci způsobit nepříjemné nadýmání, plynatost, mírnou nevolnost a průjem. Konzumace většího množství může z krajních případech způsobit i vnitřní krvácení, u nemocných s cukrovkou pak zvýšení hladiny krevního cukru. Diabetici by nikdy neměli překročit denní množství 2000 miligramů rybího tuku za den a o užívání by se vždy měli poradit s lékařem. Omega-3 mastné kyseliny potlačují srážlivost krve a tak by se lidé s poruchami krevní srážlivosti také měli nejdříve poradit s lékařem.     Zajímavosti   Rybí tuk jako potravinový doplněk by se měl užívat v rozdělených dávkách – ideálně 3 x za den 1000 miligramů. Při jeho užívání je potřeba, aby tělo mělo dostatek antioxidantů a tak se doporučuje zařadit do stravy více zeleniny a případně i jako doplněk vitamín E.   V zimních měsících je pro konzumaci nejvíce hodnotný rybí tuk z tresčích jater, který obsahuje velké množství vitamínu D. Přísun vitamínu D je totiž v zimním období vzhledem k sníženému slunečnímu záření nedostačující.   Při konzumaci mořských ryb z chladnějších moří alespoň 2 x týdně není dodatečný přísun rybího tuku ve formě oleje nebo kapslí nutný.