Zbožíznalství

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od září do listopadu. Klobouk čirůvky zelánky měří 40-100mm, v mládí je téměř polokulovitý, později vyklenutý až plochý, zprohýbaný, za vlhka mírně slizký. Je zbarvený zelenohnědě, zelenožlutě až žlutě, má drobné vrostlé hnědé šupinky. Lupeny jsou zoubkem připojené, žluté. Třeň o rozměrech 50-70x10-20mm je válcovitý až mírně kyjovitý, vláknitý. Na vrcholu je zbarvený bělavě až zažloutle, zelenožlutě až světle hnědožlutě. Dužnina je bílá, mírná, má moučnou chuť i vůni. Čirůvka zelánka roste místy hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se především v jehličnatých lesích pod borovicemi, méně i pod smrky a jedlemi. Vzácně roste také v listnatých lesích, zejména pod osikami, buky a habry. Jedná se o velmi chutnou jedlou houbu. Od čirůvky sírožluté a ostatních podobných druhů se čirůvka zelánka liší robustnějšími plodnicemi a moučně vonnou dužninou zbarvenou bíle.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do prosince. Klobouk čirůvky zemní měří 50-80mm, v mládí je kuželovitý, potom vyklenutý až plochý, někdy zvlněný, radiálně vláknitý, později šupinkatý. Zbarvený je tmavě šedě až šedohnědě. Lupeny jsou zoubkem připojené, široké, zbarvené špinavě bíle až našedle. Mají zubaté ostří. Třeň o rozměrech 40-70x10-15mm je válcovitý až mírně kyjovitý, na vrcholu jemně vločkatý, zbarvený bíle až našedle. Dužnina téměř nevoní. Čirůvka zemní roste velmi hojně, jednotlivě, ve skupinách nebo v kruzích. Vyskytuje se v jehličnatých a smíšených lesích, v parcích a sadech, nejčastěji pod borovicemi, vzácně i pod smrky. Daří se jí zejména na půdách bohatých na vápenec. Podobná je čirůvka myší, která má krémově zbarvené lupeny bez šedých odstínů a bílý třeň.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je os září do listopadu. Čirůvka zlatá se od čirůvky zelánky liší výrazněji slizkým kloboukem zbarveným oranžově hnědě. Má také řidší, nažloutlé lupeny a dužninu bez moučné vůně. Čirůvka zlatá roste především pod borovicemi na písčitých půdách.

CITRON - latinsky Citrus limon, známý také jakoanglicky lemon, německy Zitrone nebo španělsky limonero - je plod citroníku limonového. Je víc než jen kyselý a zdravý… Citron je ovoce, které zná každý a nikdo nepochybuje o jeho nejrůznějších pozitivních vlastnostech. Citron je díky své chuti nepostradatelný v kuchyni a obsahuje mnoho různých pro naše zdraví důležitých vitamínů a látek. Využívá se také v kosmetice a v domácnosti. Původ a historie Citrony s největší pravděpodobností pochází se severní Indie a Číny, kde znali už přibližně před 2500 lety. Později se dostaly do Persie a Palestiny, ale také do Itálie a Řecka. Po pádu římského císařství citrony z Evropy téměř zmizely. V 8. a 9. století je Mauři začali opět pěstovat ve Španělsku a na Sicílii. Přibližně ve 12.století se citrony rozšířily do mnoha dalších středomořských oblastí. Současnost Citrony se v současné době pěstují především ve Španělsku a Itálii, kteří jsou jejich největšími producenty a vývozcem, dále pak hlavně v Řecku, USA a Argentině, ale také v Jihoafrické republice a Austrálii. Citrony lze pěstovat ve sklenících i v domácnostech při pokojové teplotě i u nás v České republice. Na rozdíl od jiných citrusových plodů totiž můžou kvést a nasazovat na plody po celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Plody citronů mají vejcovitý tvar a velikost přibližně jako slepičí vejce. Kůra je žlutá, ale může být i světle až tmavě zelená a obsahuje velmi aromatický olej. Bledě žlutá šťavnatá dužnina se dělí na 6 až 13 dílků a má výraznou vůni a kyselou chuť. Odrůdy Citronů známe mnoho druhů, jen málo jich je ale k dostání na běžném trhu. V Evropě jsou největšími producenty citronů Itálie a Španělsko. Verna je nejžádanější odrůda v Evropě, která se pěstuje v Itálii. Plody jsou podélné, na obou koncích zašpičatělé, mají tmavší žlutou barvu kůry i dužniny. Obsahují minimum jader a nízký obsah kyseliny citronové. Primofiori se pěstují ve Španělsku a v Itálii, na trh se dodávají v období od října do února. Plody mají typicky žlutou barvu, vyznačují se velkým množstvím šťávy a nižší kyselostí. Dostatečně čerstvé jsou vynikající. Verdelli jsou italské citrony, které se sklízejí od června do září. Plody mají jasnou žlutou barvu kůry i dužniny a zrají až 12 měsíců. Eureka je nejžádanější odrůda citronů, pěstovaná mimo Středomoří v Kalifornii, Jihoafrické republice a Austrálii. Plody mají kůru s tmavší žlutou barvou, dužnina s příjemným aroma má vysoký podíl šťávy i kyseliny, a je bez jader. Cedrát - citrus cedrát - latinsky Citrus medica, známý také jakoanglicky citron, německy Zedratzitrone nebo francouzsky Cédrat je nejstarší známá odrůda citrusových plodů, pocházející ze severovýchodní Indie. Do středomořských oblastí se cedrát dostal kolem r.300 před n.l., ve starověku se využíval jako parfém a proti molům. V současnosti se používá na výrobu citronátu a pěstuje se nejvíce v Itálii, Francii, Řecku a Izraeli. Plod má malý obsah dužiny, kolem které je silnější vrstva bílé vnitřní části tmavě žluté kůry. Zdraví a vitamíny Citrony obsahují především velké množství kyseliny cironové a přibližně 87 % vody, proto se využívají jako přírodní okyselovalo do pokrmů a mačká se z nich kyselá šťáva. Mimo kyseliny citronové je v citronech i kyselina jablečná, octová a mravenčí. V citronech jsou ale i vitamíny skupiny Ca B, a také provitanim A, dále bioflavonoidy, pektin, vonné silice a jen 3 % cukrů. Z dalších důležitých látek v nich najdeme vápník, fosfor, draslík, hořčík, železo nebo zinek. Kyseliny jsou z hlediska zdravotního nejdůležitějšími složkami citronu, protože neobsahují žádné kalorie, a nejsou to ani vitamíny nebo minerální soli. Právě kyseliny zvyšují účinek vitamínu C a jsou velmi antiseptické. Vitamín C je v citronu obsažen trochu méně než v pomeranči. V dužnině i slupce citronu obsažené flavonoidy - především hesperidin a diosmin – působí antioxidačně i protinádorově, posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév a snižují tvorbu krevních sraženin. . Terpeny, které jsou hlavně ve slupce, dodávají citrusům jejich typické aroma. Z terpenů je v citronech nejvíce d-limonen, který má prokázané detoxikační a protirakovinné účinky. Citrony zlepšují odolnost imunitního systému proti různým infekcím, jejich konzumace je dobrá při všech virových i střevních nákazách, mají velké antibakteriální účinky. Zlepšují vstřebávání železa ve střevech, které se do těla dostává z jiné potravy. Ředí krev a tak organismus chrání před vznikem trombózy a mají pozitivní vliv na proudění krve. Napomáhají také vylučování kyseliny močové, která je odpadní látkou metabolismu a tvoří se v těle neustále. Pokud by v těle zůstala, začne se ukládat v kloubech a způsobuje dnovou artritidu a dnové záchvaty, případně vyvolává ledvinové záněty. Citronová šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - pomáhá metabolismu odstraňovat soli usazené v organismu - pročišťuje játra a ledviny, má pozitivní účinky při rozpouštění žlučových kamenů - stimuluje produkci žluči, podporuje trávení a reguluje tělesnou váhu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antibakteriální účinky i při zevním použití – např. pomáhá zastavit krvácení dásní a zpevňuje je, potření odstraňuje svědění a působí proti otoku při bodnutí hmyzem, je účinná při infekcích kůže a proti padání vlasů atd. - dvoutýdenní citronová ozdravná kúra je vyzkoušená při léčbě ledvinových kamenů Použití citronu v kuchyni Citrony – především pak jejich šťáva - se celosvětově nejvíce používají v kuchyni při přípravě jídel a nápojů, ale také k zdobení. Jejich kuchyňským využitím je známá především Itálie, Španělsko a Mexiko. Citrony jako plod se vzhledem k jejich kyselosti syrové v podstatě nekonzumují. Většinou se využívá jejich šťáva, kterou je dobré lisovat i ze slupky, ve které je mnoho aromatických terpenů s výraznými a prokázanými léčivými účinky. Citronová šťáva zlepšuje chuť, vůni i stravitelnost všech odrůd listové zeleniny, rýže a luštěnin. Citronová šťáva se používá při výrobě různých léků a doplňků stravy, a také v kosmetice. Má i výrazné čistící účinky. Příprava citronu před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý citron nakrájet na plátky, pak z koleček odříznout slupku a vyříznout prostřední dřevnatou část. Druhý způsob je odkrojit oba konce, okrájet slupku a pak nakrájet dužninu. Šťávu z citronu snadněji vymačkáme, když ho pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud citron dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud citronové šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování citronu pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Pokud potřebujeme tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, pak nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší citrony pocházejí ze Španělska, Itálie, Řecka a Argentiny. Kupovat bychom měli zralé a maximálně čerstvé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit na zemi původu a období pěstování i sklizně. V žádném případě samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Citrony se většinou sklízí ještě zelené a nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrají a zežloutnou a expedují se na trh. Zralé citrony se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní při teplotě cca 4°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 12 týdnů. Rozkrojený citron je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat, můžeme ho krátce skladovat zabalený do potravinářské fólie. Zajímavosti Ve většině zemí se ryby nebo smažená masa a jídla podávají s plátky nebo měsíčky citronu. V Mexiku se citrony podávají téměř k všemu jídlu a dokonce i k pivu. Z jednoho citronu průměrné velikosti získáme 1 lžíci kůry a 2 lžíce šťávy Když citron dáme na několik vteřin do mikrovlnné trouby, dostaneme z něj více šťávy, kterou vymačkáme snadněji, když plod poválíme pod dlaní na rovné ploše. Pokud potřebujeme jen několik kapek citronové šťávy, propíchneme kůru dřevěným párátkem a šťávu vymačkáme ze vzniklého otvoru. Párátko pak zapíchneme zpět, citron zabalíme do igelitového sáčku nebo mikroténové fólie a uchováme ho v chladničce pro další použití. Z 1 velkého citron o váze cca 125 gramů získáme přibližně jeden a půl lžičky citrónové kůry. Z velkého citronu nakrájíme většinou 8 průměrně silných plátků, z menšího plodu 6 plátků. Léčivé účinky Pití naředěné citronové šťávy nebo její konzumace v různých salátech - posiluje imunitní systém proti infekcím, virovým a střevním nákazám - odstraňuje soli usazené v organismu a pomáhá rozpouštět žlučové kameny - pročišťuje játra a ledviny, - zlepšuje trávení, stimuluje produkci žluči a reguluje tělesnou váhu - snižuje vysoký krevní tlak, zlepšuje krevní oběh a působí proti trombóze Citronová šťáva má antibakteriální účinky - potírání dásní pomáhá zastavit krvácení a dásně zpevňuje - potření kůže šťávou po štípnutí hmyzem nebo bodnutí včelou nebo vosou odstraňuje svědění a působí proti otoku - pomáhá proti a při výskytu akné nebo jiných typů ekzémů - vtírání citronové šťávy do pokožky hlavy je dobré při infekcích kůže a proti padání vlasů - potírání nehtů kouskem citronu pomůže při záděrách a lámání nehtů, brání vzniku bílých skvrn, které naznačují nedostatek vápníku a zinku v těle Citronová kúra je velmi účinná ozdravující metoda při rozpouštění ledvinových kamenů, a to především v případech, kdy se vytvoří z v těle usazených solí kyseliny močové. Kúra trvá dva týdny. První den před snídaní se vypije šťáva z jednoho citronu, zředěná studenou vodou. Každý další se použije o jeden citron víc až do celkového počtu sedmi. Pak se zase opačně jejich božství snižuje a poslední den se pije opět jen šťáva z jednoho citronu. Kúra není vhodná pro děti a starší osoby, a také pro lidi s nemocnými ledvinami, malým množstvím červených krvinek a vápníku. Citrony můžou mít i nežádoucí toxické účinky, ale v podstatě pouze tehdy, kdy je jejich konzumace, případně zevní použití neředěné šťávy, nadměrné. V takových případech může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci citronů by měli omezit lidé s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší osoby. 11 citronových „zázraků“ Pro krásnou pleť Citrony mají antiseptické účinky, pomáhají udržovat pleť čistou a mastnou pokožku tonizují. Pro snížení váhy Pití ředěné citronové šťávy pomáhá při dietách a snižování váhy. Pro příjemný dech Protože citronová šťáva je přírodní antiseptikum, brání kvašení v ústech. Pití naředěné šťávy z citronu smíchané s medem zajistí příjemný dech. Proti zubnímu kameni Šťáva z citronu je také velmi účinný prostředek i na čištění zubů - kartáček namáčíme do citronové šťávy a zuby čistíme jako se zubní patou. Navíc se přitom posilují dásně. Proti bolestem hlavy Pokud citronovou šťávu naředíme několika lžičkami horkého čaje a vypijeme, zbavíme se ve velmi krátké době bolestí hlavy. Proti astma Už dokonce i mnozí přední světoví lékaři doporučují svým pacientům 2 polévkové lžíce citronové šťávy před každým jídlem a před spaním. Na potíže se žlučníkem Při zdravotních stavech, které jsou zaviněny problémy se žlučníkem je dobré na jeden den omezit všechnu potravu a pít jen naředěnou citronovou šťávu. Proti vyčerpanosti I malé množství citronové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu a trocha šťávy dokonce uhasí žízeň lépe, než větší množství vody. Proti infekcím Citronovou šťávou je dobré potřít různé oděrky nebo místa po bodnutí hmyzem. Citronová šťáva ve vodě např. v tropických oblastech působí jako desinfekce. Na celkové posílení organismu Pokud se cítíme unavení a nejsme dostatečně vytrvalí, je to většinou nedostatkem vápníku v těle. Pitím ředěné citronového koktejlu 2 x denně po dobu 30 dní dojde v těle k chemickým změnám, které posílí výdrž i paměť. Koktejl si připravíme důkladným rozmícháním 1 decilitru citronové šťávy, 1 decilitru sojového mléka a lžičky medu. Poměr šťávy a mléka můžeme měnit podle vlastní chuti, ale 1:1 je nejideálnější. Jako dochucovadlo Citronová šťáva je vynikající přírodní dochucovadlo nejrůznějších pokrmů. Můžeme ji použít například místo octa při dochucování omáček nebo zeleninových salátů. Citron proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek citronové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace citronů a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.  

CIZRNA - latinsky Cicer,  anglicky Chick pea nebo gram, německy Kichererbse, francouzsky poischiche, italsky cece – je chutná a zdravá luštěnina. Výživný římský hrách Cizrna nejen že je lépe stravitelná než ostatní luštěniny, ale obsahuje mnoho minerálů – vápník, hořčík nebo fosfor. Vápníku obsahuje dvakrát víc než hrách. Původ a historie Cizrna byla pěstována a využívána už v dávných dobách. Pěstuje se nejvíce v oblastech od východního Středomoří, Etiopii a na Kanárských ostrovech, ale v Evropě je známá už od středověku. Výjimečně se pěstuje i v České republice. Odrůdy Je známo 43 druhů, nejvíce rozšířená a oblíbená je cizrna beraní, známá také jako „římský hrách“. Cizrna beraní – známá jako římský hrách nebo kabulichana - je nejznámějším a také nejvíce využívanou odrůdou cizrny. Hnědá semena mají typický vzhled a používají se k přípravě mnoha jídel. Velmi známý a oblíbený je například tzv. „humus“, který patří k tradičním jídlům v Indii a ve Středomoří. Channa dal je odrůda cizrny beraní. Je menší, má žlutou barvu a prodává se půlená. V Indii se velmi často používá jako přísada do curry. Kala chala – hnědá cizrna pocházející z Indie - má menší a tmavší semena než cizrna beraní. K dalším odrůdám patří Cicer incisum, Cider montbretii a Cider graecum. Zdraví a vitamíny Energetický obsah cizrny ve 100 g je přibližně 1285 kJ/ 308 kcal. Z toho přibližně 6 % tvoří tuky (0,6 % nasycené mastné kyseliny), 27 % využitelné sacharidy a 20 % bílkoviny, voda tvoří něco přes 10 %. Cizrna je dobrým zdrojem vitamínů B2, B6 a kyseliny listové, díky kterým má příznivý vliv na nervovou soustavu. Cizrna dodává i množství bílkovin, více než čočka nebo fazole, ovšem méně než sója. Je významným zdrojem železa. Jeho obsah je 3x větší než v mase. Dále obsahuje fosfor, draslík, hořčík, vápník a zinek. Cizrnu lze doporučit zejména těm, kdo trpí stresem a depresí. Ženám v těhotenství je doporučovaná díky vysokému obsahu kyseliny listové, která chrání plod před vrozenými vadami nervové soustavy. Použití cizrny v gastronomii Cizrna se dá upravovat na mnoho způsobů, ve své naturální formě obsahuje téměř dokonalý poměr vyvážených látek, a proto je možné ji konzumovat i jako hlavní chod. S cizrnou se v gastronomii setkáme nejčastěji v několika formách: Celá semena – plody bez slupek - můžete vařit, nakličovat, fermentovat, pražit a péct. Cizrnová mouka – bezlepková náhrada klasické mouky - ideální na sladké pečení. Výborné jsou tzv. římské lívance. Také slouží na zahuštění polévek nebo do pomazánek. Je velmi rozšířená v Indii, kde se z ní vyrábí například falafel. Kávovina– složí jako bezkofeinová náhrada kávy, která má vyšší pěnivost. Cizrnová kaše – je vhodná k výrobě pomazánek. Nejlepší vhodnou úpravou cizrny je vaření. Dá se také použít jako příloha k masu nebo upravovat společně s rýží. Stejně jako ostatní druhy luštěnin je dobré cizrnu před vařením nechat namočit a naklíčit, bude lépe stravitelná a zvýrazní se její chuť. Cizrnu vaříme alespoň hodinu, a abychom se vyhnuli nadýmání, přidáme bylinky, jako bazalku, oregano, saturejku nebo majoránku. Léčivé účinky Cizrna - pomáhá proti stresu a depresím - v době těhotenství je vhodným zdrojem kyseliny listové - stimuluje pohyb střev - snižuje cholesterol    

ČOČKA– latinsky Lens culinaris – anglicky lentil, německy Linse, francouzsky lentille, italsky linticchia – je oblíbená luštěnina a jedna z nejstarších kulturních rostlin. Nejen luštěnina Ač luštěnina, mladé lusky se konzumují také jako zelenina, ze semen se také získává škrob pro průmyslové využití. Historie a výskyt Čočka je jedna z nejstarších kulturních rostlin. Tato luštěnina se pěstuje se na celém světě včetně střední Evropy. Současným největším pěstitelem i vývozcem je Indie. Druhy Hnědá čočka Indická čočka, známá jako masoor dal. Vaří se i se slupkou, takže je hůře stravitelná. U nás je nejpoužívanější zejména jako klasika „čočka na kyselo“. Zelená čočka Klasická, nejpoužívanější čočka. Má oříškovou chuť. Žlutá čočka Čočka známá v indické kuchyni. Nemusí se předem namáčet. Červená čočka Prodává se již loupaná, a proto je lépe stravitelná než hnědá čočka. Nemusí se také předem namáčet. Hodí se do polévek, salátů, pomazánek či do kari. Má jemnou chuť. Puy Jemná zelená francouzská čočka, která je považována za nejkvalitnější. Pří vaření si udrží svůj tvar. Zdraví a vitamíny Energetická hodnota čočky ve 100 g je 1372 kJ/ 325 kcal. Obsahuje téměř 50 % využitelných sacharidů, téměř 24 % bílkovin, ale téměř nulové procento tuku. Čočka obsahuje vápník, fosfor, železo a také řadu vitamínů, jako A, B, C a E, a rovněž kyselinu listovou. Vysoký obsah železa je nezbytný pro správnou krvetvorbu a kyselina listová má pozitivní účinek na naši nervovou soustavu. Čočka, stejně jako další luštěniny, obsahuje velké množství rostlinných bílkovin. Ty se díky velkému obsahu vlákniny pomalu vstřebávají. Zároveň má čočka nízký glykemický index, a zasytí tak na dlouhou dobu. Je vhodná i pro diabetiky a také je ideálním zdrojem bílkovin pro vegetariány. Použití čočky v gastronomii Čočka je na našem území k dostání téměř v každých potravinách. Některé méně běžné druhy jsou pak k dostání ve specializovaných prodejnách. Úplně nejlepší je čočku konzumovat naklíčenou jako salát, protože vařením se zničí velká část výživných látek. Ale čočka se dá také vařit, přidávat do polévky či konzumovat ve formě kaše. Klíčení čočky: čočku na 12 hodin namočíme do vody, propláchneme a položíme na sítko nad nádobku s vodou tak, aby se čočka nedotýkala hladiny, a přikryjeme čočku vlhkou gázou. Během 2-3 dnů je čočka naklíčená a je možné ji přidat do salátu. Léčivé účinky Čočka - pomáhá proti průjmu a při silné menstruaci - pomáhá proti červům - je vhodná při odtučňovacích dietách - pomáhá proti chudokrevnosti, cukrovce a řídnutí kostí - má pozitivní vliv na imunitu - pomáhá chránit před infekcemi  

COMTÉ je tvrdý sýr pocházející z Francie. Původ a výskyt Původ sýru Comté nalezneme v regionu Comté na východě Francie, v současnosti je jeho produkce kolem 40 tun ročně a je tak nejvyšší ze všech francouzských sýrů s ochrannou značkou AOC. Vzhled, chuť, vůně… Comté má kulatý tvar, je 9-13cm vysoký a váží 30-55 kg. Těsto je kompaktní, vláčné, kůrka má zlatožlutou až hnědou barvu. Tento sýr je velmi aromatický, může mít ovocný nádech nebo připomíná ořechy Výroba K výrobě sýru Comté se používá částečně odtučněné mléko, které musí být zpracováno do 24 hodin po nadojení. Sýřenina se nakrájí na kousky, za stálého míchání se ohřívá při teplotě 54 °C po dobu 45 minut. Poté se 20 hodin lisuje a tvaruje se do bochníků, které se solí, ostrouhávají a obrací. Po 3 měsících je sýr zralý. Použití sýru Comté v gastronomii Comté se výborně se hodí k mořským plodům a rybám, lze jej podávat jako předkrm i jako dezert. Obsahuje 45 % tuku v sušině. Dostupnost a skladování Tento sýr je k dostání v dobře zásobených supermarketech. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenu a děrované hliníkové fólie.

Conchiglie jsou zřejmě nejoblíbenějším druhem těstovin vůbec. Mají tvar mušlí a jsou různě velké. Vypadají jako skutečné mořské mušle, mají žlábkovaný povrch a skrytou dutinu. Velké patří do méně hustých omáček, malé jsou vhodné do polévek.

Coppa je italské nasucho solené maso vyráběné sušením na vzduchu. K výrobě se používá maso z vepřové krkovice, důležitý je vyvážený poměr masa a tuku. Coppa zraje asi 6 měsíců a předtím se maso asi týden suší. Během zrání na vzduchu ztratí maso asi 40% původní hmotnosti. Coppu podáváme nakrájenou na tenké plátky, výborně chutná s čerstvým chlebem. Má plnou, jemně kořennou chuť a sametové aroma.

Corn flakes je druh cereálií, vyráběný z kukuřice. Konzumují se nejčastěji s různými mléčnými výrobky, používají se ale i jako mouka.   Corn flakes jsou velmi lehce stravitelné a vhodné i pro děti. Neobsahují lepek a tak je mohou konzumovat bez problémů i lidé s celiakií. Obsahují velké množství vlákniny, draslíku, železa a selenu, pomáhají s regulací vysokého krevního tlaku. Vzhledem k obsahu sodíku ale nejsou vhodné při onemocněních ledvin a při vážných srdečních onemocněních.

Tato klobása je vyrobená z vepřové kůže smíchané s libovým vepřovým masem a tukem. Masová směs se jemně rozemele a plní do přírodních vepřových střívek. Klobása se potom vaří a suší v troubě. Cotechino Modena měří 20cm a široká je 8cm. Podává se teplá, nakrájená na plátky.

Jedná se o těstoviny ve tvaru spirál.

Tato „tlačenka“ se vyrábí ze sekaného kachního masa a kousků foie gras. Směs se nasolí, naplní do kůže z kachních krků a vaří. Cou de canard farcie pro labužníky obsahuje také lanýže, do levnějších variant se přidává vepřové maso. Tlačenka měří 15cm a široká je 7cm. Podává se studená nebo teplá, nakrájená na plátky.

CREME FRAICHE  a CREME DOUBLE jsou speciální mléčné výrobky z kravského mléka. Vyhledávané pochoutky bez laktózy Creme fraîche je produkt, který bilancuje mezi šlehačkou a zakysanou smetanou. Má jemnou, hladkou konzistenci, při vaření se krásně rozpouští a nesráží. Díky těmto vlastnostem se tak stává vyhledávanou surovinou špičkových kuchařů. Crème fraîche i crème double se vyrábí z kravského mléka, musí obsahovat minimálně 30 % tuku v sušině a maximálně 15 % mléčného cukru – laktózy. Vzhledem k poměrně nízkému obsahu laktózy je mohou konzumovat i lidé, kteří nemohou laktózu. Původ a výskyt Crème fraîche a crème double se původně vyráběly ve Francii. I dnes většina těchto výrobků pochází z mnoha částí Francie, například z oblasti Bretaně, Lorraine a Champachne-Ardenne. Struktura, chuť, vůně… Tyto mléčné produkty mají jemnou a hladkou strukturu, míra jejich kyselosti nebo sladkosti závisí na způsobu výroby, případně poměru smetany a kysaných produktů. Výroba Základem crème fraîche i crème double je smetana, do které se přidávají mléčné bakterie. Smetana pomocí bakterií po 18 až 40 hodinách v teplotě 20 až 40 °C zkysne a získá svoji specifickou chuť i konzistenci. Crème double má proti crème fraîche vyšší obsah tuku a je to v podstatě hustá sladká zakysaná smetana. Zdraví a vitamíny Energetická hodnota smetanového crème fraîche na 100 g je přibližně 335 kJ/ 80 kcal. Při výrobě se nepoužívají žádné stabilizátory, konzervační prostředky ani jiné přídavné látky označované jako E. Díky svému složení jsou tyto produkty vhodné i pro lidi s nesnášenlivostí laktózy. Crème fraîche a crème double v gastronomii Crèmefraîche i crème double je možné ze šlehačky a podmáslí vyrobit doma. Obě složky se míchají v různých poměrech podle toho, jak má být konečný výrobek hustý a jak sladkou nebo kyselou má mít chuť. Tyto výrobky se používají zejména ve francouzské gastronomii, uplatnění najdou ve studené i teplé kuchyni. Skvěle se hodí pro dokončování pikantních omáček, jsou také základem mnoha dezertů a krémů.

Crepinette jsou kulaté bochánky, vyrobené z vepřového nebo telecího masa obaleného v tukové síťce. K dostání jsou vařené, připravené ke konzumaci, nebo syrové, vhodné ke grilování či pečení. Crepinette měří 12cm a široký je 2cm.

Jedná se o těstoviny ve tvaru kohoutích hřebenů.

CROTTIN DE CHAVIGNOL je měkký sýr původem z Francie. Původ a historie Sýr pochází z francouzského regionu Sancerrois, kde se tento vyhlášený kozí sýr vyráběl už v na začátku 19. století. Vzhled, chuť, vůně Bochníčky tohoto sýru jsou malé, kulaté a ploché o váze zhruba 60 g. Těsto je kompaktní, bílé, kůrka je jemná, plísňová. Crottin de Chavignol chutná i voní po kozím mléce. Výroba Tento sýr se vyrábí z kozího mléka, do kterého se přidává ferment. Na lněném plátně se nechává odkapat sýřenina a hmota se poté překládá lžící do speciálních forem s malými otvory. Následuje vytvarování a osolení. Nakonec se sýr suší a během tohoto procesu se často obrací. Zraje nejméně 10 dní. Použití sýru Crottin v gastronomii Crottin de Chavignol je vynikající grilovaný, lze jej naložit do oleje s bylinkami či do vína. Dostupnost a skladování Tento sýr je k dostání ve specializovaných prodejnách sýrů. Uchovává se dobře zabalený v chladničce, ale pouze krátkou dobu.

Oblíbená maďarská klobása vyrobená z vepřového masa. Je protkávaná kousky tuku, chuť jí dodává pálivá paprika. Csabai kolbász je uzená, sytě červená, prodává se v různých tvarech a velikostech. Obvykle měří 18cm a široká je 2cm. Podává se zastudena, nakrájená na plátky.

Vyskytuje se v Japonském, Východočínském a Žlutém moři. V japonsku se fugu podává syrový, nakrájený na velmi tenké plátky jako sašimi. Při přípravě ryby se nesmí porušit její smrtelně jedovaté vaječníky. Čtverzubec fugu je v Japonsku považován za delikatesu.

ČUFA – správně španělsky chufa jsou podzemní hlízy známé i jako zemní mandle (Cyperus esculentus), které připomínají seschlý lískový oříšek. Zdravý hit ze středomoří Ačkoliv zní název prapodivně, čufa není nic jiného než pochutina typická pro středomoří, která připomíná seschlé oříšky a v současné době získává na popularitě i v České republice. Jedná se o svačinku určenou ke zdravému mlsání a vhodnou třeba i do ranního müsli. Původ, historie a výskyt Čufa pochází z Egypta a Sudánu. První zmínky o ní pochází z doby přibližně před 4 tisíci let, kdy se pěstovala ve starém Egyptě v deltě Nilu. Podle dochovaných záznamů už v 5. století před naším letopočtem lidé žijící kolem Nilu pili bílý nápoj vyrobený z čufy, která rostla na březích řeky. Největším světovým pěstitelem a exportérem čufy se ale postupem doby stalo Španělsko, kde se nejvíce pěstuje především v okolí Valencie. Ve Španělsku se čufa začala s největší pravděpodobností pěstovat už ve středověku s příchodem muslimů. V záznamu z roku 1795 je uvedeno, že se v oblastech Almàssera a Alboraia čufa pěstovala přibližně na 15 hektarech. Velký rozmach pěstování a konzumace čufy nastal na začátku 20. století, kdy se ve Španělsku začaly otevírat první horchaterías – podniky, v kterých se servíroval především nápoj orčata (horchata). Vzhled, chuť, vůně… Chuť čufy je velmi příjemná, lehce sladká, vzhledem čufa připomíná seschlý oříšek. Zdraví a vitamíny Čufa jsou hlízy rostliny s mnoha prokázanými léčivými účinky, které se samozřejmě projevují i v hlízách. Čufa obsahuje velmi mnoho vlákniny, vitamínů, minerálů, proteinů a přírodních cukrů, potravinový škrob a zdravé oleje. Z vitamínů čufa obsahuje především vitamín B1, kyselinu listovou, antioxidační vitamín E s také vitamín C, ovlivňující obranyschopnost lidského těla.Velmi velký je i obsah minerálních solí. Vyvážený poměr vápníku a draslíku zabraňuje vzniku osteoporózy, v čufě je i pro lidský organismus důležitý fosfor, hořčík, železo, zinek, měď a mangan, hladina sodíku je velmi nízká. Čufa obsahuje proteiny v podobě aminokyselin, nejvíce esenciální aminokyselinu Arginin. Ta vytváří rolaktin, který je velmi důležitý během růstu pro těhotné ženy a kojence, brání vzniku ischiasu a onemocnění prostatu a podporuje imunitní systém. Arginin je také přirozeným generátorem inzulínu, což je důvod, proč je především nápoj horchata bez přidaného cukru velmi doporučován diabetikům. Vláknina, které je v čufě poměrně významné množství, pozitivně ovlivňuje vstřebávání cholesterolu, upravuje absorbování glukózy a podporuje činnost střev. Obsah zdravých mastných kyselin snižuje hladinu cholesterolu, triglyceridů, arteriosklerózy a činnost střevního systému. Z mononenasycených mastných kyselin je v čufě nejvíce kyselina olejová – až 76 procent, která společně s kyselinou listovou zabraňuje vzniku rakoviny tlustého střeva. Použití čufy v gastronomii Čufa se konzumuje čerstvá jako zdravý sladký pamlsek, vynikající je i po namočení do vody. Používá se také jako základ pro přípravu müsli a chutného, osvěžujícího i výživného nápoje horchata – orčata. Müsli z čufy jsou v současné době velmi oblíbené především v Německu a ve Švédsku, nápoj horchata je velmi populární ve Španělsku, kde se čufa nejvíce pěstuje, ale vzhledem k úspěšnému exportu i ve Francii, Německu a také v USA. Čufa se používá i jako základ pro výrobu speciální BIO mouky, výrobu panenského oleje, který je známý jako BIO olej z čufy a originálních kosmetických přípravků. Pěstování a sklizeň Čufa se pěstuje výhradně bez použití chemie, sklízí se tradičními způsoby a skladuje se v přirozených podmínkách tak, aby v ní zůstaly zachovány všechny látky a vitamíny. Čufa se vysévá v průběhu dubna a května do speciálně upravené půdy a v zemi se pak pěstuje po dobu 8 měsíců bez chemických prostředků. Pro úspěšnou sklizeň je důležité, aby půda byla zcela suchá. Sklizeň probíhá od listopadu do ledna. Nejprve se zapálí a nechá shořet nať a plantáž se pak důkladně od popela a neshořelých zbytků natě vyčistí. Hlízy se následně opatrně i se zeminou vyorají, půda se pak od hlíz na speciálních strojích oddělí. Čufa se důkladně omyje a pak suší v přirozeném klimatu v teplotě od 5 do 20° Celsia po dobu 3 až 4 měsíců. Tím je zaručené, že v hlízách zůstanou zachovány všechny nutriční hodnoty, vitamíny a důležité látky a vzniká tak i jedinečná chuť. Před plněním do obalů nebo výrobou orčaty se čufa znovu důkladně třídí tak, aby se k spotřebitelům a konzumentům dostala čufa jen v té nejvyšší kvalitě. Léčivé účinky Čufa má velmi pozitivní vliv na lidské zdraví. Vzhledem k obsahu všech látek zejména- posiluje činnost srdce a cévního systému- snižuje a podporuje krevní tlak- odstraňuje škodlivý cholesterol- má silné antioxidační vlastnosti- reguluje činnost střevního systému- zmírňuje bolesti a křeče - má preventivní účinky proti trombóze- má léčivé účinky při zánětech dýchacích cest- pomáhá při léčbě žaludečních potíží- má preventivní účinky proti vzniku rakoviny Čufa neobsahuje lepek, laktózu ani fruktózu. Má vynikající příznivé nutriční hodnoty, je vhodná i pro těhotné a kojící ženy nebo pro osoby s vysokým krevním tlakem. 100 gramů čufy má 1635 kJ, tedy 386 kcal., vzhledem k způsobu pěstování, sklizně a skladování je čufa výhradně bio produktem.