Zbožíznalství

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od května do června až července. Kališník obecný vytváří pohárkovité, 30-80mm vysoké plodnice. Horní část je široká 20-80mm, zpočátku baňkovitého tvaru, později miskovitá, vzácně uchovitá. Na vnitřní straně je hladká, zbarvená hnědě, okrově hnědě až šedohnědě. Vnější strana je žebernatá a má bělavé zbarvení. Zužuje se do třeně dlouhého jen 10-60mm, výrazně ostře žebernatého. Třeň je zbarvený bělavě až světle okrově. Kališník obecný roste místy poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na zemi ve světlých hájích a na okraji lesů. Záměna je možná za podobné druhy chřapáčů, zejména za chřapáče kosťovitého.

Je rozšířená od jižního Norska po Mauretánii a ve Středozemním moři. Žije v mělkých úsecích do hloubky 200m. Kambala štíhlá je levooká, tvarem těla je podobná jazyku obecnému. Ryby dorůstají do délky asi 20cm, tělo mají průsvitné. Maso je křehké, chutné, vhodné ke smažení na másle. Čerstvá kambala štíhlá se dostává na trh jen v jižním Středomoří a v západní Africe.

Vyskytuje se ve Středozemním moři a podél pobřeží západní Afriky až po Angolu. Kambala středozemní má oválné tělo, oči vzdálené daleko od sebe. Pod spodním okem a u samců také na tlamě je osten. Zbarvení těla je zpravidla šedé s dvěma tmavými skvrnami před ocasní ploutví. Ryby dorůstají do délky 50cm, většinou měří jen do 20cm. Nejvhodnějším způsobem tepelné úpravy masa je smažení na másle.

Tento Rohwurst se vyrábí z hovězího a vepřového masa kořeněného tymiánem, šalvějí, yzopem a jalovcem. Někdy se k výrobě používá kozí maso nebo zvěřina. Kaminwurz se dvakrát udí v krbu. Měří 11cm a široký je 1cm.

Kamut je obilovina podobná pšenici. Je však mnohem lépe stravitelná, lidé s poruchami vstřebávání lepku ji snášejí lépe, než jiné obiloviny. Při kuchyňské úpravě kamut večer namočíme a druhý den vaříme doměkka. Uvařený kamut používáme např. při přípravě pomazánek, má ořechovou příchuť. Obsahuje selen, zinek, hořčík a nenasycené mastné kyseliny.

Samci kamzíka horského žijí samotářsky nebo se sdružují do malých skupin. Jen v období říje se přidají k tlupě složené z kamzic a kamzíčat. Kamzíci se živí výhonky, pupeny, trávou, bylinami, bobulemi, lišejníky a mechy. Říje trvá od listopadu do prosince, doba lovu od srpna do prosince. V Česku se kamzíci loví jen v říjnu a listopadu. Stavbou těla se kamzíci podobají kozám, dosahují výšky v kohoutku až 85cm. Samci váží 30-50kg, kamzice 25-40kg, kamzíčata 12-18kg.  Samci i samice mají růžky.   Kamzičí maso Maso kamzíků je tmavé, aromatické a bývá tučnější (lojovitější). Pokud maso pochází ze starších kusů, může být tuhé, před další úpravou se nakládá do mořidla. Chutnější je maso kamzíčat a zvířat do 1 roku.   Části kamzičího masa Kamzičí krk (krkovice) Maso z krku je silně šlachovité s vysokým podílem kostí. Patří k tužším částem zvěřiny. Z krkovice připravujeme vývary a polévky, po vykostění se někdy používá k přípravě guláše nebo ragú.   Kamzičí plec Plec vcelku s kostí je vhodná k pečení nebo dušení. Z vykostěné plece připravujeme ragú, hodí se i na mleté maso nebo na nádivky.   Kamzičí hřbet Hřbet má jemně vláknité maso pokryté tenkou vrstvou tuku. Masitý hřbet s kostí je vhodný k pečení vcelku, vrstva tuku se většinou neodstraňuje, protože chrání maso před vysušením. Z vykostěných filetů připravujeme jemnou pečeni. Filety můžeme nakrájet napříč vlákny na medailonky a připravit na minutky nebo na grilování.   Kamzičí kýta Kýta s přiléhajícím zadním kolenem je příliš velká, nejčastěji se peče vykostěná a rozdělená na jednotlivé části. Kolena jsou šlachovitá, zpravidla se připravují samostatně. Po nakrájení na plátky kýtu smažíme jako přírodní řízky.

Klobása vyrobená z klokaního masa, nazývaná Australany „kanga bangers“. Klokaní maso připomíná svou chutí a vzhledem zvěřinu, klobása má výraznou chuť. Kangaroo sausage měří 13cm a široká je 4cm.  K nejkvalitnějším klobásám patří ty, které se plní do přírodních střívek.

Je rozšířený především v tropických oblastech Atlantiku. V USA má kanic bělopruhý velký hospodářský význam. Ryby mohou měnit zbarvení těla podle podkladu, na kterém se zdržují. Dosahují délky 1,20m a hmotnosti asi 25kg. Maso má vynikající chuť a konzistenci, je vhodné na všechny způsoby úpravy.

Je rozšířený jen v Indickém oceánu. Kanic běloskvrnný se prodává také pod označením white blotched rock cod. Na tmavém těle ryb jsou nepravidelné bíle skvrny. Maso je stejně jako u kanice plástvového velmi kvalitní, vhodné na všechny způsoby úpravy.

Vyskytuje se v mírném pásmu severního Atlantiku podél východního pobřeží USA. Živí se korýši a rybami. Kanic černý má mohutné tělo, ploutve jsou vyztuženy tvrdými paprsky. Maso je velmi chutné, rychle se ale kazí. Je vhodné především na smažení.

Vyskytuje se u pobřeží jižní Floridy a v tropických pásmech Atlantiku. Jedná se o vynikající konzumní rybu, má velký hospodářský význam v celém Mexickém zálivu. Kanic červenohnědý dosahuje délky 1,25m a hmotnosti 23kg. Zbarvení hlavy a těla je červenohnědé, směrem k bokům a břichu jsou bílé skvrny nebo růžové stínování. Ryby jsou k dostání čerstvé nebo mražené, maso je vhodné na všechny způsoby úpravy.

Z kulinářského hlediska velmi zajímavý druh. Má pevné, vynikající maso vhodné na všechny způsoby úpravy. Nejlépe chutná jako steak nebo uzené.

Je rozšířený od Lamanšského průlivu po jižní Afriku, včetně celého Středomoří kromě Černého moře. Vyskytuje se i v západních oblastech Atlantiku. Kanic hnědý žije u skalnatých pobřeží v hloubce od 8m do 200m, zůstává věrný svému stanovišti. Ryby jsou zbarvené červenohnědě s nepravidelnými světlými skvrnami. Dosahují délky 1,50m, většinou dorůstají jen do délky 90cm. Maso kanice hnědého je lahodné, vhodné na všechny způsoby úpravy.

Vyskytuje se v mořích okolo Floridy, v Mexickém zálivu až po Brazílii. Ryby dosahují hmotnosti až 300kg, většinou ale váží jen asi 40kg. Maso má mírně nasládlou chuť, hodí se na všechny způsoby úpravy.

Jedná se o hojně rozšířený teplomilný druh, vyskytující se ve Středozemním moři a Atlantiku. Nejčastěji se prodává na trzích ve východním Středomoří, jinak je k dostání zřídka, do střední Evropy se dováží jen málokdy. Kanic má dlouhou hřbetní ploutev v přední části vyztuženou tvrdými paprsky. Zadní část ploutve má měkké paprsky. Zbarvení ryb je pestré, zvlášť tři oranžové podélné pruhy. Kanic dosahuje délky 40cm, většinou měří jen asi 20cm. Masoje křehké, poněkud sušší, po tepelné úpravě se mírně drolí. Je vhodné ke smažení, chutná výborně.

Jedná se o jeden z nejnápadnějších druhů mezi kanici. Žije v lagunách, korálových útesech a v pobřežních pásmech do hloubky 150m. Červenohnědé tělo ryb je pokryto modrými tečkami. Maso kanice modroskvrnného je vhodné na přípravu polévek a jemných dušených pokrmů.

Je obrovským zástupcem kaniců, vyskytuje se v Tichém oceánu. Dosahuje délky až 2m a hmotnosti 300kg. Kanic obrovský je důležitou konzumní rybou, v důsledku intenzivního výlovu jsou jeho stavy ohroženy. Maso je bílé, libové, vhodné na všechny způsoby úpravy.

Kanic ocasoskvrnný, angl. coney, se vyskytuje v oblasti korálových útesů okolo Karibských ostrovů a u pobřeží jižní Floridy. Ryby jsou oranžově hnědé a po celém těle mají modré tečky. Maso je pevné, bílé, vhodné ke smažení, grilování a dušení v troubě.

Vyskytuje se ve východním Atlantiku, ve Středozemním moři a v Černém moři. Ve Středomoří se prodává častěji než kanic kabrila. Ryby dosahují délky 35cm, vzhledem jsou podobné kanicovi kabrila. Kanic písmenkový se nejčastěji připravuje smažený.

Je rozšířený v Indopacifiku od východní Afriky až po Polynésii. Dorůstá do délky asi 30cm. Kresba na povrchu těla připomíná včelí plástev. Maso kanice plástvového je velmi kvalitní, vhodné na všechny způsoby úpravy.