Zbožíznalství

Vyskytuje se v severním Tichomoří od Beringova průlivu po Britskou Kolumbii. Ryby dorůstají do délky 55cm a dosahují hmotnosti 1,8kg, tělo je tmavě zbarvené. Okouník tmavý se prodává čerstvý nebo mražený, nafiletovaný.

Je rozšířený v Tichomoří, žije poblíž mořského dna ve skalnatých oblastech. Typickým znakem ryb jsou mírně růžovobílá ústa se žlutými a tmavými skvrnami. Okouník žlutoústý dorůstá do délky 60cm, zbarvení těla je žlutooranžové. Ryby se většinou prodávají čerstvé.

OKRA – Ibišek jedlý - latinsky Hibiscus esculentus, Abelmoschus esculentus,  anglicky gumbo nebo lady´s fingers, francouzsky gombo, německy Okra a také Eibisch nebo Gemüse Eibisch, italsky gombo, případně dito della signora je velmi chutná zelenina, která se v Evropě v posledních letech stává velmi oblíbenou. Zdravá a dekorativní zelenina Okra, které se také říká ibišek, je nejvíce známá především svými květy. Je to ale zároveň i velmi chutná a zdravá zelenina. Původ a historie Okra nemá zcela jasný původ - pochází pravděpodobně z Indie, Afriky nebo Asie – v Africe se vyskytuje velké množství různých druhů okry, v jižní Asii zase původní rostliny. Podle mnoha prokázaných údajů ale okru zcela jistě znali už v 2. tisíciletí před naším letopočtem v Egyptě, odkud se později rozšířila do dalších oblastí. Ze 17. století jsou dochované historické podklady o pěstování okry v Brazílii, v dalším období se pěstovala v celé Severní Americe.   Současnost V současné době se ibišek jedlý pěstuje především v tropických a subtropických oblastech na celém světě. Velmi dobře snáší sucho a vyšší teploty. V našich oblastech je okru možné pěstovat pod foliovými kryty nebo ve skleníku. Název okra pochází u nigerijského jazyka Igbo a používá se především v USA. V některých anglicky mluvících zemích se této zelenině vzhledem k jejímu tvaru říká Lady’s Fingers – dívčí prsty, má ale i mnoho dalších zajímavých názvů – například španělsky gumbo nebo portugalsky Quito. U nás je nejvíce známá pod pojmenováním ibišek jedlý. Na celém světě se pěstuje velmi mnoho odrůd, které se využívají v různých, pro nás ale převážně exotických, kuchyních. Je velmi oblíbenou zeleninou v Africe, Asii, Indii, Thajsku, ale i na Balkáně a ve Středomoří, na jihu USA, v karibské oblasti a v Jižní Americe. Vzhled, chuť, vůně… Ibišek jedlý je podle odrůdy jednoletá nebo vytrvalá rostlina, která dorůstá až do výšky 2,5 metrů. Jsou na ní střídavé velké ploché jedlé listy s pěti nepravidelnými cípy. V úžlabí listů vyrůstají výrazně žluté květy s červeným prostředkem. Plody jsou kuželovité tobolky s několika hranami, podobné luskům, dlouhé 6 až 20 centimetrů. Jsou velmi křehké, podle odrůdy mají žlutozelenou až tmavě zelenou barvu a jsou porostlé jemnými chloupky. Sklízí se krátce po odkvětu, kdy jsou ještě nezralé, zelené, šťavnaté a neobsahují semena. V některých balkánských zemích se suší nebo konzervují, v USA se zamrazují. Zralé tobolky velmi rychle ztrácí barvu, chuť i vitamíny. Chuť okry je poměrně jemná a mírně trpká. Odrůdy Okra má poměrně velké množství různých odrůd, které se od sebe liší především velikostí i barvou. Ibišek jedlý se pěstuje jako zelenina, v našich klimatických podmínkách ale také jako pokojová rostlina, která má velmi zajímavý vzhled a krásné květy. Fife Creed green patří mezi nejvhodnější odrůdy pro pěstování v našem klimatickém pásmu. Je vhodná pro pěstování v bytech i ve sklenících, v našich klimatických podmínkách může být v teplejším období i venku. Dorůstá do výšky až 160 centimetrů a šířky 50 centimetrů, květy dosahují velikosti 5 až 8 centimetrů. Rostliny kvetou 3 měsíce, většinou v období od července do října. Nejlepší pro jejich pěstování je slunečné místo nebo alespoň polostín, potřebují vlhkou, propustnou a humózní zeminu. Špatně snáší přelití, měly by se pravidelně rosit. Rozvětvení je možné vylepšit zaštípnutím hlavního stonku ve výšce okolo 60 centimetrů. Zdraví a vitamíny Okra obsahuje pro lidský organismus mnoho prospěšných látek a má malé množství kalorií. Téměř 50 % plodu tvoří vláknina, 3% bílkoviny, 7% zdravé tuky a 1 % minerální látky, především vápník, železo, magnesiu a draslík. Významný je i obsah vitamínu C a K, z dalších vitamínů je v plodech ještě vitamín A a B6. Vláknina má vliv na snižování cholesterolu a tím se snižuje riziko srdečních selhání a cévních onemocnění, podporuje také funkci trávicího traktu. Vitamíny posilují obranyschopnost organismu, železo a vápník pozitivně ovlivňuje pohybový systém. Draslík je velmi důležitý pro správnou činnost nervové soustavy. Ibišek jedlý je vzhledem k obsahu vitamínů a různých dalších látek v kombinaci s velmi malou energetickou hodnotou doporučován ke konzumaci při redukčních dietách Využití okry v kuchyni Konzumují se syrové, sušené nebo nakládané mladé tobolky bez semen. Velmi často se používají při přípravě polévek, omáček nebo salátů. Mohou se vařit, dusit, smažit nebo zapékat třeba se sýrem. Pokud se tobolky nechají dozrát, pak obsahují semena, která se konzervují a používají podobně jako hrášek, případně se z nich lisuje olej nebo se z nich po upražení připravuje náhražka kávy. Do salátů se používají i listy, upravují se podobně jako listy pampelišky. Ibišek jedlý je nejchutnější čerstvý, většinou je ale k dostání sušený nebo konzervovaný. Okra je součástí kuchyní na celém světě a charakteristickou surovinou především indických, tureckých a pákistánských jídel. V středomořských zemích, například v Řecku, Tunisku nebo Izraeli, se nejčastěji servíruje dušená, v Indii se přidává do omáček nebo smaží s cukrem. V Karibské oblasti je oblíbená polévka z okry, na Haity se k ní přidává především rýže a kukuřice, ve východní Asii se kombinuje s rybami. Jak připravit ibišek jedlý Okra je k dostání čerstvá, zamražená, sušená nebo konzervovaná. Konzervovanou – nakládanou – okru je před přípravou nutné důkladně propláchnout studenou vodou a nechat okapat. Sušený ibišek se před tepelnou přípravou musí na 24 hodin namočit do studené vody, pak se propláchne studenou vodou a nechá okapat. Zamražená okra se nechá pomalu rozmrazit, urychlování například v mikrovlnné troubě se nedoporučuje. Před kuchyňskou přípravou se u tobolky odřízne horní část se stonkem. Tepelná úprava okry Okra se může tepelně upravovat vcelku nebo nakrájená na menší, přibližně 1,5 centimetru velké kousky. Po uvaření je okra mazlavá, mazlavost je ale možné zmírnit, pokud se plody vaří celé a velmi krátce, do vody se také může přidat kapka citronové šťávy. Slizovitost zmírňují i rajčata nebo ocet. Pokud se plody vaří delší dobu, mazlavá hmota se postupně rozpustí. V těchto případech se okra používá v některých typických jídlech jako zahušťovadlo. Před smažením se z ibišku jedlého odříznou špičky i stonky a plody se nechají vařit 10 minut v mírně osolené vodě. Pak se nechají okapat a před smažením se osuší. Nejlepší recepty z ibišku Okra je nedílnou součástí tradičních jídel v mnoha zemních na celém světě. Zapékaná musaka s okrou Tradiční musaka z Ibišku se servíruje jako zeleninový předkrm nebo dezert. Suroviny: 500 gramů okry 2 lžíce másla 2 lžíce octa 1 cibule 2 vejce ½ šálku mléka olej sůl Postup: Tobolky okry se důkladně propláchnou pod studenou vodou a nechají okapat. Pak se z nich odříznou horní konce se stonkem a nechají se přibližně 10 minut vařit v mírně osolené a octem okyselené vodě. Uvařené tobolky se scedí a nechají okapat. Cibule se oloupe, nakrájí na jemno a krátce osmahne na rozpáleném oleji v pánvi. Polovina okapaných tobolek okry se vloží do máslem vymazané zapékací misky, na ně se rozloží osmahnutá cibule a přidá se druhá polovina okry. Mísa se vloží do trouby, rozehřáté na 180° Celsia, po 5 minutách zapékání se okra zalije mlékem s rozšlehanými vajíčky a nechá zapéct do zlatova. Ibišek po kreolsku Vynikající příloha k masu, ideálně kuřecímu. Suroviny: 500 gramů okry 250 gramů šunky 500 gramů rajčat 2 cibule 1 menší celer 1 zelená paprika lžíce rajčatového protlaku 1 chilli paprička 2 lžíce octa lžíce olivového oleje sůl a pepř Postup: Z tobolek okry se odříznou horní konce se stonkem a plody se namočí na 30 minut do octem okyselené vody. Uvařené tobolky se scedí a nechají okapat. Cibule se oloupe a najemno naseká, oškrábaný celer se najemno nakrájí. Paprika se podélně rozřízne, odstraní se z ní jádřinec a nakrájí se na malé kousky. Rajčata se nakrájí na tenké plátky, šunka se rozkrájí na jemno. Chilli paprička bez semínek se najemno naseká. Všechna připravená zelenina mimo rajčat a šunka se krátce osmaží na rozpáleném oleji ve větší pánvi, pak se do pánve přidá rajčatový protlak, rajčata a chilli paprička, směs se důkladně promíchá, dochutí pepřem a solí, přidají se tobolky okry a vše se dusí pod pokličkou do měkka. Jak vybírat a kupovat okru Ibišek je možné koupit čerstvý, zamražený, sušený nebo konzervovaný. V České republice je k dostání většinou ve speciálních obchodech s tureckými nebo arabskými potravinami a to pouze konzervovaná. Při výběru je důležitý především údaj o datu trvanlivosti a místě původu, je nutné počítat s poměrně vysokou cenou.   Čerstvou okru je nejsnadnější koupit v zemích, kde se pěstuje a roste. Bez problémů je k dostání například v tureckých bistrech nebo v Sýrii na venkově, ale také v Tunisku, Egyptě, Řecku, Iránu, Iráku, Jordánsku, Libanonu nebo Jemenu, na Kypru a v Izraeli a mnoha oblastech východního Středomoří. Oblíbená je i v západní Asii, severní Indii, Pákistánu a v Karibské oblasti. Čerstvá okra má svěží barvu, tobolky jsou křehké a velké 3 až 6 centimetrů. Sklizeň, spotřeba a skladování Rostliny okry kvetou a plodí většinou v období od července do října. Tobolky se sklízí nejpozději pět dní po odkvětu, kdy ještě neobsahují semena. V době sklizně jsou velmi křehké, slizovité, dlouhé maximálně 6 centimetrů a porostlé jemnými chloupky. Okra se nesmí uchovávat v chladu a to ani ve spodní přihrádce na zeleninu v chladničce. Nejlepším způsobem dlouhodobého uchová plodů ibišku jedlého je zamrazení, případně sušení nebo naložení do oleje. Pěstování Ibišek se u nás pěstuje především jako dekorativní pokojová rostlina s nádhernými květy. V našich klimatických podmínkách se pro květy a také plody úspěšně pěstuje v podstatě jen odrůda Fife Creed green. Ibišek pro plody se ale dá úspěšně pěstovat pod foliovým krytem nebo ve skleníku. Semena se vysévají koncem února nebo v březnu do misek. Vypěstované sazeničky se vysazují pod foliové kryty do venkovního prostředí až v květnu, kdy už nehrozí mrazíky. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami musí být minimálně 50 centimetrů. Rostliny postupně poměrně značně zmohutní a doporučuje se jejich vyvazování k opěrným tyčím. V průběhu vegetačního období se ibišek musí důkladně pravidelně zalévat a přihnojovat. Velmi dobře se mu daří mezi okurkami, jeho nároky na pěstování jsou v podstatě stejné. Zajímavosti Ibišek jedlý – okra - se velmi často pěstuje i jako okrasná rostlina v bytech, sklenících a zimních zahradách. Okra je zdraví velmi prospěšná a v kuchyni se z ní připravují mnoha způsoby různá chutná jídla. Ibišek je málo kalorický a tak se doporučuje jeho konzumace při redukčních dietách. Léčivé účinky Okrak má vzhledem k obsahu vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho pozitivních účinků na organismus člověka. Plody okry zejména - posilují imunitní systém - pozitivně ovlivňují nervový systém - mají kladný vliv na pohybový aparát - posilují cévy a činnost srdce - regulují obsah cholesterolu v krvi - mají příznivý vliv na látkovou výměnu - pomáhají při žaludečních a střevních potížích - mají antioxidační účinky Konzumace syrových nebo tepelně upravených plodů ibišku jedlého nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky.    

OKURKA SETÁ - latinsky Cucumis sativus, anglicky cucumber, francouzsky concombre, německy Gurke nebo Salatgurke, italsky cetriolo - se pěstuje jako okurka salátová především ve sklenících nebo fóliových krytech,v některých oblastech i ve venkovním prostředí Osvěžující chutná zelenina Okurka salátová je oblíbená osvěžující zelenina, která se konzumuje především syrová. Salátové okurky se konzumují výhradně syrové samostatně nebo v různých zeleninových salátech. Původ a historie Okurka pochází s největší pravděpodobností z vlhkých a teplých oblastí severní Indie a Číny, kde se pěstuje již minimálně 3000 let. V Evropě ji jako první pěstovali ve starověkém Římě, ve střední a severní Evropě se objevila až ve středověku. První skleníkové odrůdy se začaly pěstovat až koncem 19. století v Anglii. Současnost V současné době se okurky pěstují na celém světě a v celosvětové produkci zeleniny jsou před nimi jen rajčata, zelí a cibule. Největší množství okurek se pěstuje v Číně a Čína je zároveň i největším světovým vývozcem. Na našem území se okurky pěstují v několika oblastech, z nich nejvíce tradiční je Znojemsko. Okurky jsou ale i ve většině českých zahrad a skleníků. Vzhled, chuť, vůně… Okurka setá má dva základní typy – okurku salátovou a okurku polní. Plody okurky salátové jsou dlouhé a poměrně štíhlé, mají většinou hladkou slupku. Chuť okurek je poměrně nevýrazná, aroma je typické. Uvnitř dužiny, která je u většiny odrůd velmi šťavnatá a vodnatá, má okurka velké množství semínek. Starší typy odrůd v průběhu vegetace ukládají do plodů látku alkaloid bryonin, která způsobuje nahořklost plodů. Novější vyšlechtěné odrůdy mají tvorbu této látky geneticky potlačenou. Barva je zelená, s přibývající zralostí se mění na bílou, světle žlutou nebo žlutohnědou. Plody salátové okurky mají válcovitý tvar, mohou vážit až 1,5 kilogramu a dorůstat až do délky 40 centimetrů a průměru 12 centimetrů. Sklízet by se ale měly plody dlouhé přibližně 20 centimetrů. Rostlina je popínavá, dorůstá do výšky až 2 metry. Střídavě rostoucí listy jsou hluboce vykrojené. Na lodyze vždy z jednoho pupene vyroste jeden list, úponek, květ a další pupen. Druhy a odrůdy okurky seté salátové Plody okurky seté – salátové – mají převážně zelenou barvu v různých odstínech. Pěstuje se ale i okurka bílá nebo žlutá. Obě tyto odrůdy se na trhu objevují poměrně málo, chuťově připomínají základní zelenou odrůdu a odlišují se v podstatě jen dekorativním barevným vzhledem. V poslední době se stále více pěstují takzvané miniokurky, které váží od 100 do 250 gramů a dorůstají do délky maximálně 15 centimetrů. Odrůdy mají výraznější aroma a jsou velmi oblíbené i pro jednodušší skladování a přepravu. Japonská salátová okurka Kuri patří mezi speciální odrůdy. Vzhledem připomíná klasickou salátovou okurku – má tmavě zelenou barvu, je štíhlá, přibližně 25 centimetrů dlouhá a má mírně zvrásněnou slupku. Hlavní rozdíl je v rybí příchuti. Nejznámější odrůdy okurky seté - salátové Salátové okurky – tzv. hadovky – se nejčastěji pěstují ve sklenících. Nejvíce se pěstují odrůdy amerického typu – například Linda F1 s kratším plodem nebo Natalie F1. Mezi poslední vyšlechtěné odrůdy patří proti plísni velmi odolná Viktorie F1 s velkým množství plodů. U nových vyšlechtěných odrůd je potlačená možnost zhořknutí plodů. Stela F1 je středně raná salátová okurka, která se pěstuje volně na poli, záhoně i pod foliovým krytem. Plody jsou středně zelené, pravidelně oválné, poměrně hladké, dosahují váhy 400 až 600 gramů. Linda F1 je velmi kvalitní středně pozdní odrůda určená pro venkovní pěstování. Plody jsou menší, štíhlé, mají sytě tmavě zelenou barvu. Odrůda je velmi odolná proti chladu, má vynikající chuť. Perseus F1 se pěstuje volně ve venkovním prostředí i pod fóliovým krytem. Plody jsou středně velké, středně zelené, válcovité. Při suchu nebo chladu okurky mírně zhořknou. Cheer F1 je raná okurka vhodná pro pěstování na poli. Plody jsou středně dlouhé, pravidelně oválné, mají tmavě zelenou lesklou barvu. Okurky se velmi dobře skladují. - Livie F1 se pěstuje pod fóliovými kryty. Odrůda je raná, má velké válcovité plody středně zelené barvy, které dorůstají do váhy 450 až 550 gramů. Mají pevnou slupku a mohou se krátkodobě skladovat. Paladinka F1 má plody, které dorůstají do délky 15 centimetrů a průměru 5 centimetrů. Jejich barva je středně až tmavě zelená. Odrůda se pěstuje především ve fóliových krytech. Minisprint F1 je odrůda určená pro pěstování pod fóliovým krytem nebo ve skleníku. Plody mají středně zelenou barvu, jsou lesklé a dorůstají do délky 17 centimetrů. Superstar F1 se pěstuje ve sklenících a foliových krytech. Má 25 až 30 centimetrů dlouhé štíhlé plody tmavě zelené barvy, které nehořknou. Vista F1 má plody dlouhé 30 až 35 centimetrů, které nehořknou a jsou velmi štíhlé. Odrůda je určená pro pěstování ve skleníku a vhodná především pro profesionální pěstování. Saladin F1 se středně velkými válcovitými plody středně zelené barvy je vhodná pro pěstování pod foliovým krytem. Plody nehořknou. Formule F1 má pravidelně oválné tmavě zelené plody, které dorůstají až do délky 25 centimetrů. Odrůda je raná, může se pěstovat pod fóliovým krytem i ve skleníku. Baby F1 je salátová okurka s krátkými, maximálně 15 centimetrů dlouhými plody. Je ideální pro celoroční pěstování ve skleníku i pod fóliovým krytem. Lili F1 se pěstuje pod foliovým krytem i ve skleníku. Plody dorůstají do délky až 22 centimetrů, jsou tmavě zelené a velmi dobře se skladují. Zdraví a vitamíny Okurka obsahuje zdraví prospěšné látky a vitamíny. Okurka je nízkokalorická, dužina obsahuje minimálně 95 % vody a 2,5 % zdravých cukrů a minerálů, dále vitamíny C, B1 a B2 i bílkoviny. Ze 100 gramů okurky lidské tělo získá až 8 miligramů vitamínu C. Z minerálních látek je důležitý především obsah draslíku. Podle odborníků na výživu by člověk měl zkonzumovat ročně minimálně 5,5 kilogramu okurek. Dužina a především slupka okurky vzhledem k obsahu vitamínů a dalších látek posiluje obranyschopnost organismu, přirozeným způsobem odvodňují tělo a pozitivně ovlivňují krevní oběh. Okurky jsou vhodné pro osoby s revmatickým onemocněním, dnou nebo vysokým krevním tlakem, využívají se i při léčbě zánětů močového ústrojí, při léčbě obezity a hubnoucích dietách. Šťáva z okurek má vzhledem k obsahu bílkovin vynikající účinky na pokožku, posiluje pružnost vlasů a vazivových tkání, pročišťuje pleť a zklidňuje záněty i otoky. Plátky okurek se proto velmi často přikládají na oči a pokožku. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin. Použití salátové okurky Plody salátové okurky jsou vhodné především k přímé konzumaci za syrova. K tepelným úpravám se hodí více plody okurky polní. Salátová okurka se strouhá nebo krájí do zeleninových salátů a přidává k obloženým sendvičům a houskám. Používá se i do studených polévek, nastrouhaná do jogurtů a tvarohů. Okurky se často využívají i v kosmetickém průmyslu do pleťových masek. Příprava okurky v kuchyni Oloupané a nakrájené nebo nastrouhané plody se velmi rychle okysličují a ztrácí tak vitamín C – proto by se měly připravovat velmi krátce před konečnou úpravou a servírováním. Osolením se z okurky uvolní voda, kterou je pak podle potřeby možné snadno slít. K loupání, krájení i strouhání se používají ostré škrabky, nože a struhadla z nerezu. Nerezový materiál zabraňuje styku okurky s těžkými kovy a jejímu okysličení. Na přípravu a servírování je vhodné používat pomůcky a příbory ze dřeva, nerezu, plastu nebo silikonu. Nádobí je nejvhodnější skleněné, keramické nebo nerezové. Jak a podle čeho vybírat Okurky se pěstují ve sklenících a tak jsou na trhu k dostání po celý rok. Velmi často se prodávají zabalené ve fólii, tím se zaručuje zachování obsahu vody a křupavost. Odrůdy, které se pěstují ve venkovním prostředí, dozrávají v období od července do října. Kupovat bychom měli vždy jen plody, které jsou stejnoměrně zbarvené a tvrdé, neměly by mít žádné povrchové poškození nebo známky plísní. Okurka se vždy začíná kazit od špičky, proto ji při nákupu kontrolujeme především v této části. Spotřeba a skladování Kvalitní kupované okurky zabalené ve fólii vydrží v chladničce i několik, týdnů. Protože jsou ale k dostání v podstatě neustále, je takové skladování zbytečné a vyplatí se koupit čerstvé plody. Doma pěstované okurky vydrží po sklizni v chladném prostředí přibližně týden. V případě, že chceme urychlit dozrání předčasně sklizených plodů, uskladní se společně s rajčaty. Delší dobu uskladněné plody mohou zhořknout. Pěstování Salátové okurky se pěstují převážně pod fóliovými kryty nebo ve sklenících – a to jak v průmyslové produkci, tak při domácím pěstování. Půda by měla být důkladně prohnojená, středně těžká. Kořeny okurek potřebují vzduch a tak se nesmí sázet příliš hluboko. Velmi důležitá je opora, po které se rostliny mohou horizontálně nebo vertikálně pnout. Opora podporuje růst, listy rychle oschnou a nevzniká na nich plíseň, plody mají dostatek místa a také se dobře sklízí. Okurky se předpěstovávají ze semínek. Výsev se provádí od poloviny února do konce dubna, k předpěstování stačí tři až čtyři týdny před výsadbou. Semínka se vysévají nejlépe do truhlíků a po vytvoření 2 až 3 lístků se rostlinky přesazují. Pro větší odolnost rostlin je vhodné přesazení do malých květináčů, naplněných hlínou jen do tří čtvrtin. Zemina se pak postupně dosypává podle toho, jak rostliny rostou. Předpěstované rostliny se ve skleníku nebo pod fólií vysazují na záhony do sponu 120 x 60 centimetrů a mírně se pravidelně zalévají vodou, teplou přibližně 20° Celsia, ideálně ráno. Voda by se měla dostat ke kořenům, listy by měly zůstat suché. V chladnějším počasí se nezavlažují. Odrůdy, určené k pěstování ve venkovním prostředí se vysazují nejdříve v květnu do sponu 120 x 20 centimetrů. Když má rostlina dostatečný vzrůst, zaštípne se hlavní výhon za 3 až 4 listem a tím se podpoří růst postraních výhonků. Salátové okurky se sklízí, když jsou plody dlouhé přibližně 25 centimetrů a váží okolo 400 gramů. U vyšlechtěných odrůd se plody mohou sklízet i později a větší, vzhledem k šlechtění zůstávají chutné. Během vegetačního období je nutné záhony udržovat bez plevelů a pravidelně je okopávat. Okurky potřebují chemickou ochranu, postřiky se ale neměl aplikovat víc než 3 x za sezonu. Na stejném místě by se okurky měly pěstovat nejdříve opět až za dva roky. Nepřetržité nebo dřívější pěstování na jednom záhoně podporuje vznik a šíření chorob i škůdců. Zajímavosti Osolením se z okurky uvolní voda, kterou je pak podle potřeby možné snadno slít. Okurky mají vynikající pozitivní účinky na pleť, otoky a záněty. Na unavené oči stačí přiložit plátky čerstvé okurky, stejně působí i na různé menší kožní problémy. Pleťová maska z okurky – čerstvá nastrouhaní okurka smíchaná s kysanou smetanou Okurková dieta na jeden den je vynikající na celkové rychlé pročištění těla. Princip je jednoduchý – po celý den se nekonzumuje nic jiného, než různě upravená okurka a pije se pouze okurková šťáva. Léčivé účinky Dužina a hlavně slupka okurky má na lidské tělo mnoho pozitivních účinků. Okurka především - posiluje obranyschopnost organismu - podporuje vylučování vody a činnost vylučovacího ústrojí - posiluje krevní oběh a činnost srdce - zklidňuje unavené oči - zmírňuje otoky a záněty pokožky - je vynikající při léčbě obezity a hubnoucích dietách - podporuje léčbu revmatismu, dny a vysokého krevního tlaku Konzumace okurky nemá na lidský organismus zdravého člověka žádné nežádoucí účinky. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin.

OKURKA SETÁ POLNÍ - latinsky Cucumerario, anglicky gherkin, francouzsky cornichon, německy Einlegegurke neboitalsky cetriolino - se pěstuje především ve venkovním prostředí jako okurka nakládačka. Osvěžující křupavá zelenina Okurka polní se konzumuje neloupaná a syrová, některé odrůdy se mohou upravovat tepelně například dušením. Menší odrůdy – tzv. nakládačky – se nakládají do různých nálevů a zavařují. Původ a historie Okurka má původ pravděpodobně ve vlhkých a teplých oblastech severní Indie a Číny, kde ji pěstují již minimálně 3000 let. V Evropě ji jako první pěstovali a využívali ve starověkém Římě, ve střední a severní Evropě se objevuje až ve středověku. První skleníkové odrůdy se začaly pěstovat až koncem 19. století v Anglii. Současnost V současnosti se různé druhy a odrůdy okurek pěstují na celém světě a v celosvětové produkci zeleniny jsou na čtvrtém místě za rajčaty, zelím a cibulí. Okurky se nejvíce pěstují v Číně, která je i největším světovým vývozcem. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se okurky pěstují v několika oblastech, nejvíce tradiční je Znojemsko. Okurky jsou ale i ve většině soukromých zahrad a skleníků. Vzhled, chuť, vůně… Okurka setá má dva základní typy – okurku salátovou a okurku polní. Plody okurky polní mají větší průměr a jsou kratší než plody okurky salátové. Slupka okurky polní je silnější, některé odrůdy jsou hladké, ale většina je pokrytá malými hrbolky. Podle povrchu slupky se okurka polní rozděluje na dva základní druhy – hruboostné a jemnoostné, známé i jako hustoostné. Odrůdy s menšími plody, které dorůstají do délky okolo 10 centimetrů, jsou známé jako nakládačky. Větší plody s délkou kolem 15 centimetrů se používají k tepelným úpravám nebo k mléčnému kvašení na tzv. rychlokvašky. Chuť okurek je poměrně nevýrazná, aroma je typické, barva slupky v různých odstínech zelené. Uvnitř dužiny, která je u většiny odrůd velmi šťavnatá a vodnatá, má okurka velké množství semínek. Starší typy odrůd v průběhu vegetace ukládají do plodů látku alkaloid bryonin, která způsobuje nahořklost plodů. Novější vyšlechtěné odrůdy mají tvorbu této látky geneticky potlačenou. Rostlina je popínavá, dorůstá do výšky až 2 metry. Střídavě rostoucí listy jsou hluboce vykrojené. Na lodyze vždy z jednoho pupene vyroste jeden list, úponek, květ a další pupen. Druhy a odrůdy okurky seté salátové Okurka setá polní a nakládačka se pěstuje především ve venkovním prostředí. Rozdělují se na dva základní druhy – hruboostné a jemnoostné, kterýé se také nazývají hustoostné. Pro domácí pěstování jsou nejvýhodnější odrůdy, které nevyžadují řez nebo speciální opory. Hruboostné odrůdy jsou více odolné a mohou se pěstovat i v horších klimatických podmínkách, snáší i přechodný nedostatek vláhy. Dobře snáší poklesy teploty v období sklizně a změny teploty se neprojevují ani na sklizni. Nejčastěji pěstované hruboostné odrůdy jsou Regina F1, Viola F1 a nehořké nakládačky Lada F1 a Jitka F1. Jemnoostné – hustoostné - odrůdy jsou méně odolné, změny počasí špatně snáší a při poklesu teplot nebo nedostatku vláhy mohou přestat plodit.Nejčastěji se pěstují nehořké odrůdy Fatima F1, Bohdana F1 a Milena F1, poměrně značně odolná je Karolina F1. Nejznámější odrůdy okurky seté – polní a nakládačky Okurky polní a nakládačky se nejčastěji pěstují ve venkovním prostředí. Výběr odrůdy musí odpovídat především klimatickým podmínkám. Admira F1 je poměrně značně odolná odrůda jak proti výkyvům počasí, tak proti plísním i houbovým chorobám. Plody jsou pravidelné a nedeformované. Bára F1 má přibližně stejně velké plody. Odrůda je raná a odolná proti houbovým chorobám. Blanka F1 snáší i horší klimatické podmínky. Je velmi výnosná a odolná proti plísním a dalších chorobám i škůdcům. Bohemia F1 je raná odrůda nakládačky velmi odolná proti plísním. . Plody nehořknou a dorůstají do přibližně stejné velikosti. Charlote F1 patří mezi hustoostné odrůdy. Je odolná proti výkyvům počasí, má velkou výnosnost a rostliny se mohou sázet poměrně blízko sebe. Harriet F1 je nenáročná odrůda s přibližně stejně velkými plody, které nehořknou. Ornello F1 patří mezi velmi výnosné polorané odrůdy. Plody nepřerůstají a nedeformují se. White Wonder je vyšlechtěná odrůda s bílými plody. Rostliny jsou málo odolné jak proti nepřízni počasí, tak i proti škůdcům, plísním a chorobám Iwonna F1 má plody větší velikosti, které jsou velmi vhodné pro mléčné kvašení a výrobu tzv. rychlokvašek Okurka polní k dušení je speciální odrůda, určená především k tepelné úpravě. Dužina je pevná, obsahuje mnohem méně vody než většina odrůd a je vhodná k dušení a vaření. Zdraví a vitamíny Okurky obsahují pro lidské zdraví prospěšné látky i vitamíny. Okurky jsou nízkokalorické, dužina obsahuje minimálně 95 % vody, 2,5 % zdravých cukrů a minerálů, vitamíny C, B1 a B2 i bílkoviny. Ze 100 gramů okurky lidské tělo získá až 8 miligramů vitamínu C. Z minerálních látek je důležitý především obsah draslíku. Podle odborníků na výživu by člověk měl zkonzumovat ročně minimálně 5,5 kilogramu okurek. Dužina a především slupka okurky vzhledem k obsahu vitamínů a dalších látek posiluje obranyschopnost organismu, přirozeným způsobem odvodňuje tělo a pozitivně ovlivňuje krevní oběh. Okurky jsou vhodné pro osoby s revmatickým onemocněním, dnou nebo vysokým krevním tlakem, využívají se i při léčbě zánětů močového ústrojí, při léčbě obezity a hubnoucích dietách. Šťáva z okurek má vzhledem k obsahu bílkovin vynikající účinky na pokožku, posiluje pružnost vlasů a vazivových tkání, pročišťuje pleť a zklidňuje záněty i otoky. Plátky okurek se proto velmi často přikládají na oči a pokožku. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin. Použití okurky polní a nakládačky Plody okurky polní jsou vhodné k přímé konzumaci za syrova i k tepelným úpravám, menší nakládačky se sterilují v různých nálevech, větší se využívají k mléčnému kvašení a výrobě tzv. rychlokvašek. Pro tepelnou úpravu se používají odrůdy okurky polní s většími plody. Při tepelné úpravě se okurky nejvíce dusí nebo vaří a připravují se z nich omáčky a polévek. Okurka se může podobně jako cuketa vydlabat, naplnit například mletým masem a zapékat. Menší odrůdy – nakládačky – se nakládají do různých, nejvíce sladkokyselých, nálevů a zavařují ve sklenicích. Středně velké okurky polní se využívají pro mléčné kvašení a výrobu rychlokvašek. Velmi chutnou úpravou jsou hořčičné okurky – plody se oloupou, nakrájí a naloží s hořčičnými semínky. Okurky se často využívají i v kosmetickém průmyslu především do pleťových masek. Příprava okurky v kuchyni K loupání, krájení i strouhání se používají ostré škrabky, nože a struhadla z nerezu. Nerezový materiál zabraňuje styku okurky s těžkými kovy a jejímu okysličení. Oloupané a nakrájené nebo nastrouhané plody se okysličují velmi rychle a ztrácí tím vitamín C. Měly by se připravovat velmi krátce před konečnou úpravou a servírováním. Na přípravu a servírování je vhodné používat pomůcky a příbory ze dřeva, nerezu, plastu nebo silikonu. Nádobí je nejvhodnější skleněné, keramické nebo nerezové. Voda se z okurky uvolní osolením a pak se může snadno slít. Nakládání a zavařování okurek nakládaček by mělo být co nejdříve po jejich sklizni. Jak a podle čeho vybírat Hlavní sezona okurek polních a nakládaček je od poloviny srpna do poloviny září. Kupovat bychom měli vždy jen plody, které jsou stejnoměrně zbarvené a tvrdé, neměly by mít žádné povrchové poškození nebo známky plísní. Okurka se vždy začíná kazit od špičky, proto ji při nákupu kontrolujeme především v této části. Okurky pro nakládání by měly být přibližně stejně velké. Spotřeba a skladování Kvalitní domácí pěstované okurky vydrží po sklizni v chladném prostředí přibližně týden. V případě, že chceme urychlit dozrání předčasně sklizených plodů, uskladní se společně s rajčaty. Některé odrůdy mohou při delším uskladnění zhořknout. Nakládačky by se měly naložit a zavařit co nejdříve po sklizni. Pěstování Polní a salátové okurky se pěstují převážně ve venkovním prostředí. Půda by měla být důkladně prohnojená, středně těžká. Kořeny okurek potřebují vzduch a tak se nesmí sázet příliš hluboko. Velmi důležitá je opora, po které se rostliny mohou horizontálně nebo vertikálně pnout. Opora podporuje růst, listy rychle oschnou a nevzniká na nich plíseň, plody mají dostatek místa a také se dobře sklízí. Při venkovním pěstování se často používá černá netkaná textilie, která brání chladu a také růstu plevelů. Okurky nakládačky je možné vysévat přímo na záhon od konce dubna a v průběhu května. Semena se vysévají do hloubky 2 až 4 centimetry, spon musí odpovídat zvolené odrůdě. Po výsevu by se zemina měla lehce uválet. Klíčení semen probíhá při teplotě 10° Celsia. Pokud nakládačky předpěstováváme, stačí většinou vysévání 14 dní před výsadbou na záhon. Předpěstované rostliny se vysazují v květnu. Když má rostlina dostatečný vzrůst, zaštípne se hlavní výhon za 3 až 4 listem a tím se podpoří růst postraních výhonků. Salátové okurky se sklízí, když jsou plody dlouhé přibližně 25 centimetrů a váží okolo 400 gramů. U vyšlechtěných odrůd se plody mohou sklízet i později a větší, vzhledem k šlechtění zůstávají chutné. Během vegetačního období je nutné záhony udržovat bez plevelů a pravidelně je okopávat. Okurky potřebují chemickou ochranu, postřiky se ale neměl aplikovat víc než 3 x za sezonu. Na stejném místě by se okurky měly pěstovat nejdříve opět až za dva roky. Nepřetržité nebo dřívější pěstování na jednom záhoně podporuje vznik a šíření chorob i škůdců. Zajímavosti Osolením se z okurky uvolní voda, kterou je pak podle potřeby možné snadno slít. Okurky mají vynikající pozitivní účinky na pleť, otoky a záněty. Na unavené oči stačí přiložit plátky čerstvé okurky, stejně působí i na různé menší kožní problémy. Pleťová maska z okurky – čerstvá nastrouhaní okurka smíchaná s kysanou smetanou Okurková dieta na jeden den je vynikající na celkové rychlé pročištění těla. Princip je jednoduchý – po celý den se nekonzumuje nic jiného, než různě upravená okurka a pije se pouze okurková šťáva. Léčivé účinky Dužina a hlavně slupka okurky má na lidské tělo mnoho pozitivních účinků. Okurka především - posiluje obranyschopnost organismu - podporuje vylučování vody a činnost vylučovacího ústrojí - posiluje krevní oběh a činnost srdce - zklidňuje unavené oči - zmírňuje otoky a záněty pokožky - je vynikající při léčbě obezity a hubnoucích dietách - podporuje léčbu revmatismu, dny a vysokého krevního tlaku Dužina a především slupka okurky vzhledem k obsahu vitamínů a dalších látek posiluje obranyschopnost organismu, přirozeným způsobem odvodňují tělo a pozitivně ovlivňují krevní oběh. Okurky jsou vhodné pro osoby s revmatickým onemocněním, dnou nebo vysokým krevním tlakem, využívají se i při léčbě zánětů močového ústrojí, při léčbě obezity a hubnoucích dietách. Šťáva z okurek má vzhledem k obsahu bílkovin vynikající účinky na pokožku, posiluje pružnost vlasů a vazivových tkání, pročišťuje pleť a zklidňuje záněty i otoky. Plátky okurek se proto velmi často přikládají na oči a pokožku. Konzumace okurky nemá na lidský organismus zdravého člověka žádné nežádoucí účinky. Konzumaci okurek by ale měli výrazně omezit nebo se jí zcela vyhnout lidé s onemocněním žaludku, srdce, cév a ledvin.

OLEJ Z DÝŇOVÝCH SEMEN – rostlinný olej vyráběný z dýňových semínek lisovaných za studena. Je velice prospěšný našemu zdraví. Původ a historie Stejně jako dýně se nejdříve používal v Jižní a Severní Americe, někdy se uvádí jako země původu dýně Indie. Rafinovaný olej z dýňových semen sice existuje, k dostání je ale pouze olej lisovaný za studena. Dlouholetou tradici lisování má olej v rakouském Štýrsku, lisuje se tu už více než 300 let. Vzhled, chuť a vůně… Dýňový olej má specifickou zelenohnědou barvu, která může připomínat motorový olej. Tento olej má ořechově-kořeněnou, intenzivní chuť. Zdraví a vitamíny Obsahuje kyselinu olejovou, linolovou, linolenovou a vitamin E – 18 mg na 100 ml oleje. Díky vysokému obsahu zinku se dýňový olej využívá k léčbě problémům s prostatou, ale také k léčbě problémů s vlasy, nehty a pokožkou. Dále obsahuje skupiny vitamínů B, C a E a minerály hořčík, vápník, železo, draslík. Použití dýňového oleje v gastronomii Používá se ke smažení i k vaření, okoření saláty, polévky i sladké dezerty. Používá se i k dochucení dresinků. Můžeme z něj připravit pesto či ho přidat do pomazánek. Velmi chutný je s grilovanou zeleninou a pečenými brambory. Hodí se také k sýrům a masu. Ve sladké kuchyni se dají dýňovým olejem dochutit moučníky, dezerty či ovocné saláty. Dostupnost a skladování Dýňový olej je možné zakoupit v dobře zásobených supermarketech. Uchovává se v temnu a chladu, jeho trvanlivost je až 10 měsíců. Léčivé účinky - pomáhá při problémech s prostatou - zlepšuje kvalitu vlasů, nehtů i pokožky

HROZNOVÝ OLEJ - olej z hroznových jader, jinak také vinný olej, je rostlinný olej lisovaný z peciček révy vinné, které jsou odpadním produktem při výrobě vína. Recept na krásu Hroznový olej se velmi často považuje za recept na zdraví a krásu. Má vynikající omlazující účinky a je výborný pro použití v kuchyni. Původ a historie Vyrábí se všude, kde se pěstuje víno. Jeho využití v kosmetice je známé již od středověku. Vinný olej se lisuje z hroznových peciček a v současnosti se vyrábí rafinovaný, extrahovaný a lisovaný za studena. Vzhled, chuť a vůně… Olej lisovaný za studena je velmi aromatický a má sytější zelenou barvu než olej rafinovaný. Má světlou barvu a téměř neutrální chuť.  Zdraví a vitamíny Obsahuje kyselinu linolovou, linolenovou, olejovou a vitamin E - 5mg na 100 ml oleje, dále obsahuje vitamíny A, B, C, F, minerály a proteiny, zinek, měď, selen a retinolovou kyselinu D-12. Použití hroznového oleje v gastronomii Olej z hroznových peciček se používá především ve studené kuchyni, hodí se k vinným hroznům, listovým salátům nebo tvarohu. Díky vysokému stupni spalování (216 °C) ho lze použít také ke smažení a na pečení. Při používání v kuchyni má jedinečnou vlastnost zvyšovat přirozenou chuť jídla potravin. Perfektně se hodí pro marinování masa a ryb. Dostupnost a skladování Hroznový olej je k dostání v supermarketech nebo v prodejnách se zdravou výživou. Uchovává se v temnu, při pokojové teplotě. Léčivé účinky - pomáhá snižovat cholesterol, krevní tlak - prevence proti infarktu - podporuje metabolismus - má pozitivní vliv na ledviny - silný protizánětlivý účinek - zlepšuje pružnost pokožky

OLEJ Z KUKUŘIČNÝCH KLÍČKŮ – rostlinný olej, který se vyrábí z klíčků kukuřice seté (latinsky Zea mays), má velké množství vitamínů a široké uplatnění ve studené i teplé kuchyni. Zdravý, jemný a chutný… Kukuřičný olej, zejména ten za studena lisovaný, je bohatý zdroj mastných kyselin, vitamínů a také koenzymu Q10, který pomáhá udržovat naše buňky mladé a zdravé. Kukuřičný olej je koncentrovaným zdrojem energie a v kuchyni je oblíbený pro svou vysokou tepelnou stabilitu, která odolá i vysokým teplotám. Původ a historie První průmyslové zpracovávání kukuřice a rafinování kukuřičného oleje započalo v Americe v době občanské války za účelem získávání kukuřičného škrobu, protože dosud byly hlavním zdrojem škrobu brambory a pšenice. Postupem času se výrobní proces natolik zdokonalil, že v současnosti je k dostání mnoho kukuřičných produktů vysoké kvality, které vyhovují nejrůznějším spotřebitelům. Vzhled, chuť, vůně… Kukuřičný olej získává své vlastnosti podle konkrétního způsobu výroby, za studena lisovaný kukuřičný olej má načervenalou barvu a obilnou chuť. Naproti tomu rafinovaný kukuřičný olej má velmi světle žlutou barvu a je téměř bez vůně a chutě. Zdraví a vitamíny Za studena lisovaný kukuřičný olej si zachovává své živiny téměř bez ztrát, a je tak významným zdrojem vitamínů a minerálů. Průměrná energetická hodnota kukuřičného oleje ve 100 g je 3700 kJ/934 kcal. Obsahuje téměř 100 % tuků, z toho přibližně 13 g nasycených mastných kyselin, 29 g mono-nenasycených mastných kyselin, a 54 poly-nenasycených mastných kyselin. Kukuřičný olej je zdrojem vitamínů B, D a C. Obsahuje také draslík, železo, hořčík, vápník, zinek a mangan. Obsahuje také koenzym Q10, který je známým antioxidantem a partnerem v boji proti stárnutí pleti. Koenzym Q10 je třeba tělu doplňovat z vnější, protože schopnost těla si koenzym vytvářet s přibývajícím věkem klesá. Koenzym Q10 chrání buňky vnitřcích orgánů i kůže před stárnutím a pomáhá udržovat jejich přirozené funkce. Významnou složkou kukuřičného oleje je velké procento omega 6 mastných kyselin (více než 50 %) a také podíl omega 3 mastných kyselin (0,76 g), které jsou esenciální, a lidské tělo si je nedokáže vyrobit samo. Tyto kyseliny mají příznivý vliv na naše srdce a čistí cévní systém od usazeného cholesterolu. Použití kukuřičného oleje v gastronomii Kukuřičný olej nachází široké uplatnění ve studené i teplé kuchyni. Ve studené kuchyni si se pro svou jemnou chuť hodí do salátových zálivek či k nakládání zeleniny. Lze jej přidávat do omáček, kaší a majonéz. Hodí se též k přípravě „raw“ nepečených dezertů. Pro studenou kuchyni se hodí nejlépe kukuřičný olej lisovaný za studena. V teplé kuchyni najde lepší uplatnění rafinovaný kukuřičný olej, ten má kouřový bod 232 °C, a je tedy ideální ke smažení, pečení i vaření. Použití v kosmetice Kukuřičný olej nalézá své využití i ve farmacii a kosmetice. Lze jej použít k ošetření dásní a zubů a k regeneraci zanícené, poškozené či aknózní pleti. Je také obsažen v některých přípravcích určených k péči o tělo, vlasy či nehty. Dostupnost a skladování V současné době je kukuřičný olej velmi dobře k dostání v českých obchodech. Nejčastěji se setkáme s jeho rafinovanou podobou, díky které olej snáší i vysoké teploty a je možné ho využít i pečení či smažení. K dostání je ale i ve své zdravější podobě - lisovaný za studena, ten lze sehnat ve specializovaných obchodech, v prodejnách se zdravou výživou či na internetu. Kukuřičný olej se skladuje nejlépe v temnu při běžné pokojové teplotě. Léčivé účinky Kukuřičný olej má řadu prospěšných účinků na lidský organismus: - neobsahuje lepek a je tedy vhodný při bezlepkové dietě, - pomáhá s problémy s potencí, - má odvodňovací účinek a projímavý účinek, - upravuje cholesterol, - zevně pomáhá léčit projevy akné, - má regenerační, hojící a antioxidační účinky Krom mnohých příznivých účinků je ale třeba také zmínit, že kukuřičný olej má vysoký poměr nenasycených omega 3 a 6 mastných kyselin. Pro lidský organismus je nutné zastoupení vyváženého podílu nezbytných omega 3 a 6 mastných kyselin, který se doporučuje v poměru 1 : 5, ale v běžné stravě člověk přijme daleko vyšší poměr, přibližně až 1 : 50 omega 3 a 6 mastných kyselin. Tato dysbalance se pak může projevit vyšší tendencí organismu k zánětlivým reakcím.

OLEJ Z PŠENIČNÝCH KLÍČKŮ – rostlinný olej získávaný z klíčků pšenice seté (Triticum aestivum) je velmi cenný jedlý olej, který je známý pro své četné léčivé účinky. Zdravý, cenný a chutný Olej vyrobený z pšeničných klíčků má je velmi cenný, protože obsahuje téměř 25 procent celkových živin pšeničných zrn, a má tak vysokou nutriční hodnotu. Olej z pšeničných klíčků obsahuje velké množství omega 3 a 6 mastných kyselin a rovněž i velké množství vitamínu E. Díky tomu je olej známý svými antioxidačními účinky a je rovněž vyhledávaný jako pomocník při léčbě a prevenci kardiovaskulárních chorob, vysokého cholesterolu, předčasného stárnutí, impotenci i neplodnosti. Původ a výskyt Olej se vyrábí z pšeničných klíčků, které jsou jedním z hlavních vedlejších produktů při zpracovávání přenice, obecně jsou používány jako krmivo pro zvířata, ale pomocí lisování nebo extrakce z nich lze vytvořit olej s vysokou nutriční hodnotou. Struktura, chuť, vůně… Olej z pšeničných klíčků má při běžné teplotě kapalné kapalnou formu, má světle žlutou až načervenalou barvu a poměrně výraznou pšeničnou chuť. Jeho vlastnosti se ale liší podle způsobu výroby. Olej lisovaný za studena má výraznější chuťové a aromatické vlastnosti než olej rafinovaný, který si zachovává i menší množství živin než olej panenský. Zdraví a vitamíny Olej z pšeničných klíčků má ve 100 g energetickou hodnotu přibližně 3780 kJ/ 919kcal a obsahuje 100% tuků. Z toho nasycené mastné kyseliny tvoří 19 g. Z mono-nenasycených mastných kyselin obsahuje olej kyselinu olejovou (17 g) a z polynenasycených mastných kyselin je to nejvíce kyselina linolová (56 g) – omega 6 mastné kyseliny a kyselina linoleová (6 g) – omega 3 mastné kyseliny. Olej z kukuřičných klíčků je také zdrojem řady vitamínů a minerálů nezbytných pro správné fungování lidského organismu. Osahuje vitamín E, thiamin, železo, zinek, kyselinu listovou, hořčík, draslík a fosfor. Nejvýznamnější složkami oleje z pšeničných klíčků je poměr omega 3 a 6 mastných kyselin. Olej z kukuřičných klíčků obsahuje poměr přibližně 1:9 (omega 3 vs. omega 6), a poměr, který nalézáme právě v tomto oleji je příznivější než v řadě dalších olejů a tuků. Olej je též velkým zdrojem vitamínu E, který je znám pro své antioxidační a omlazující účinky. Použití oleje z pšeničných klíčků v gastronomii Panenský, za studena lisovaný olej, je vhodný k užití ve studené kuchyni. Při uplatnění v teplé kuchyni je lepší zvolit olej rafinovaný, kterému nevadí vysoké teploty, nicméně olej z pšeničných klíčků je k dostání především ve své nerafinované verzi. Je možné jej přidat zejména k zeleninovým salátům, přidává se do omáček a polévek a kaší. Je možné jím pokapat zmrzlinu, jogurt či obiloviny. Použití v péči o tělo Olej z pšeničných klíčků se nachází své uplatnění i v kosmetice. Je v hodný pro péči o zralou a suchou pokožku. Lze jej použít k obkladům, či k mazání drsné a popálené pokožky. Má zvláčňující a regenerační účinky. Skvěle se hodí pro péči o suchá a rozpraskaná chodidla a lokty, nehtovou kůžičku. Jako doplněk stravy se stará o zdravou a vyživenou pokožku, nehty a vlasy.    Spotřeba a skladování Olej z pšeničných klíčků uchovávejte nejlépe v temnu při teplotě do 20 °C. Olej má v uzavřené sklenici trvanlivost asi 8 měsíců. Po otevření vydrží přibližně 2 měsíce. Léčivé účinky Olej z pšeničných klíčků má řadu pozitivních zdravotních účinků: - působí jako antioxidant a snižuje zámky stárnutí pleti - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje krevní oběh a působí jako prevence kardiovaskulárním chorobám - díky vitamínu B pomáhá ochraňovat poškozené tkáně a napomáhá jejich růstu - je koncentrovanou zásobárnou energie, a proto se doporučuje při zvýšené fyzické zátěži, například sportovcům - díky omega 3 mastným kyselinám snižuje nervová napětí a prospívá duševní pohodě - u těhotných žen pomáhá předcházet některým vrozeným vadám, neboť obsahuje vitamín E, který je potřeba ke správné krvetvorbě - pomáhá v prevenci proti impotenci a potratům - při pravidelném používání snižuje hladinu tuku v těle - díky hořčíku pomáhá udržet zdravou hladinu cukru v krvi a může tak pomoci pacientům s diabetes

OLEJ Z VAŠSKÝCH OŘECHŮ - rostlinný olej vyráběný z plodů ořešáku královského (latinsky Juglans regia) je znám pro své výrazné aroma a příznivý vliv na zdraví. Výživný, aromatický, zdravý… Olej z vlašských ořechů lisovaný za studena je velmi kvalitní a zdraví prospěšný olej, který je v gastronomii znám pro své typické silné ořechové aroma a široké využití ve studené kuchyni, obsahuje unikátní poměr omega 3 a 6 mastných kyselin, který prospívá lidskému srdci a rovněž si zachovává mnoho vitamínů přirozených vlašskému ořechu. Je vyhledáván i pro regenerační a kosmetické účely, protože vyhlazuje jemné vrásky a pomáhá hojit poškozenou pokožku. Historie a původ Olej se vyrábí z jader ořešáku královského, jehož historie je zdokumentovaná až do doby před více než 6,5 tisíci lety. Typickými oblastmi jeho výskytu byla Jižní Evropa, Čína a Střední Asie a zmírnění klimatu mělo pozitivní vliv na jeho šíření do širšího světa, které je známé již od starověku. V polovině prvního tisíciletí je jako pěstovaná rostlina rozšířen do severní a západní Evropy, odkud je osadníky převezen až na kontinent Amerika. V České republice jsou dnes již vlašské ořechy zdomácnělé a zcela běžné. Zajímavostí je, že vlašské ořechy jsou svým tvarem velmi podobné lidskému mozku, také proto jejich příznivé účinky byly (a také často ještě jsou) lékaři spojovány právě se zdravím a správnou činností mozku. Vzhled, chuť, vůně… Olej z vlašských ořechů se vyznačuje výraznou tmavě žlutou barvu, má drsnou ořechovou chuť a typické ořechové aroma. Zdraví a vitamíny Za studena lisovaný olej z vlašských ořechů si uchovává většinu původních přírodních látek vlašského ořechu. Tento olej je bohatý na nasycené mastné kyseliny, má vysoký obsah kyseliny linolové, která patří mezi omega 6 mastných kyselin, dalším zástupcem mastných kyselin je kyselina linolová, která patří k omega 3 mastným kyselinám. Právě vyvážený obsah omega 3 a 6 mastných kyselin je nezbytný k prevenci srdečních onemocnění a čištění cévního systému od rizikového cholesterolu. Panenský olej z vlašských ořechů si také uchová vitamíny B, B1, B2, B3 a B6. Je zdrojem kyseliny listové, draslíku, fosforu, zinku a hořčíku. Použití oleje z vlašských ořechů v gastronomii V gastronomii je nejlepší používat panenský, za studena lisovaný olej z vlašských ořechů, jen ten si udržuje své výživné hodnoty. Rafinovaný olej z vlašských ořechů ani na trhu běžně k dostání není. Olej má široké využití ve studené kuchyni, ale má nízký kouřový bod a rozhodně není vhodné ho zahřívat, nebo s ním dokonce smažit. Vlašský olej se je možné použít k dochucení sladkých pokrmů, krémových náplní, dezertů či do pečiva. Výborně se hodí také do omáček a polévek. Použití v péči o tělo Olej z vlašských ořechů nachází své široké uplatnění při zevním užití. Nachází se v řadě kosmetických produktů, ale dobře poslouží i ve své surové podobě v každé domácnosti. Má protizánětlivé a regenerační účinky, a tak napomáhá k hojení ran, vřídků a popraskané kůže. Lze jej použít k masážím svalů a kloubů, ve kterých tlumí zánětlivost a bolestivost. Je v hodný k ošetření a očistě vlasové pokožky, posiluje kořínky a dodává vlasům zdravý lesk. V péči o pleť je možné ho použít jako regenerační krém po suchou a zralou pokožku, zanechává pleť jemnou a vláčnou a vyhlazuje jemné vrásky. Skladování Olej je nejlépe skladovat v chladu a temnu. Léčivé účinky Olej z vlašských ořechů - pomáhá při léčbě ekzémů a popraskané kůže a lupénky, - urychluje hojení a má protizánětlivé účinky, - působí jako antioxidant, - při užití k masážním účelům snižuje bolest kloubů a svalů, - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, - pomáhá při cukrovce, chronické hepatitidě, při zvýšen funkci štítné žlázy, při léčbě roupů a zácpy, - snižuje kyselost žaludečních šťáv, - zvyšuje imunitu - zpomaluje proces stárnutí organismu, - u mužů pomáhá pravidelné užívání ke zvýšení potence

Výchozí surovinou pro získání tohoto oleje jsou semínka bavlníku. Olej z nich vylisovaný je bohatý na kyselinu linolovou. Jako stolní olej není v podstatě k dostání, patří k neobvyklým rostlinným olejům. Používá se především při výrobě margarínů.

Je rozšířená především ve Středozemním moři. Jiné, podobné druhy se vyskytují ve všech světových mořích. Oliheň obecná žije v mělkých pobřežních vodách, zřídka se vyskytuje také v hloubkách do 200m. Olihně se sdružují do velkých hejn, která vytvářejí útvary připomínající formace stěhovavých ptáků. I při změně směru zůstávají formace zachované. Oliheň obecná dorůstá do délky 30-50cm, dosahuje hmotnosti až 2kg. Má hladkou kůži, zbarvení je pískové až hnědé nebo červené. Vnitřní schránka je zredukovaná na listovitý útvar, tzv. kost. Tyto hlavonožce lze konzumovat syrové, upravené jako sushi nebo sašimi. Maso je pevné, libové. Vhodným způsobem tepelné úpravy je krátké povaření, smažení, grilování nebo fritování. Může se také delší dobu dusit, v závislosti na velikosti 30-45 minut. Maso větších olihní je třeba před smažením naklepat, menší olihně lze tepelně upravovat vcelku. Tělové vaky olihní jsou vhodné k plnění různými nádivkami.   K dalším důležitým druhům z řádu krakatic patří kalmar šípový, rozšířený v Atlantském oceánu. Dále kalmar tichomořský, vyskytující se v Tichomoří. V Atlantiku a ve Středozemním moři se vyskytují také krátkoploutví kalmaři. Způsoby tepelné úpravy jsou stejné jako u ostatních druhů krakatic.

Základní surovinou pro výrobu tohoto oleje jsou olivy. Olivový olej se lisuje za studena, rozděluje se do 4 jakostních tříd. Olivový olej panenský extra - získává se z oliv mechanickým způsobem. Podíl volných mastných kyselin nepřekračuje 1g na 100g oleje. Jedná se o nejkvalitnější jakostní třídu. Panenský olivový olej - získává se stejným způsobem. Podíl volných mastných kyselin nesmí překročit 2g na 100g oleje. Normální panenský olivový olej - obsahuje rafinovaný olej a olej přímo z oliv. Podíl volných kyselin je max. 1,5g na 100g oleje. Pokrutonový olej - vyrábí se lisováním pokrutin, které zbyly po lisování olivového oleje. Obsahují vysoký zbytkový podíl tuku - ten se z nich získává extrakcí. Pokrutinový olej obsahuje olej získaný z oliv a olej po extrakci a rafinaci pokrutin. Podíl volných mastných kyselin je max. 1,5g na 100g oleje. Olivový olej může chutnat jemně, ale i výrazně. Má nazelenalou barvu. V kuchyni se používá ke smažení, dušení, pečení i k vaření. Skvěle ochutí zálivky, saláty nebo studené předkrmy. K dostání je běžně v supermarketech nebo v prodejnách se zdravou výživou. Uchovává se v temnu a chladu. Jednotlivé druhy olivového oleje se od sebe liší barvou, hustotou i chutí. Rozdíly vznikají použitím různých odrůd oliv, ale i s ohledem na půdu, podnebí a dobu sklizně. Zelená nebo černá barva oliv není ovlivněna odrůdou, ale zralostí, protože všechny odrůdy postupně během zrání mění svoji barvu ze zelené na purpurovou a pak tmavě modrou až černou. Pro zpracování na oleje se používají olivy v různém stupni zralosti. Olej syté zelenavé barvy se získává z nezralých oliv a má jejich výraznou příchuť. Na jemné oleje se používají zralé tmavé olivy. Nejlepší olivový olej je lisovaný za studena a nesmí obsahovat víc než 1 % nasycených volných mastných kyselin. Od roku 1991 se v zemích Evropské unie smí prodávat pouze pod názvem „Extra panenský olivový olej“ – anglicky extra virgin, německy natives Olivenöl extra, francouzsky vierge extra, italsky extra vergineašpanělsky virgen extra. Největšími výrobci olivových olejů jsou Španělsko, Itálie, Turecko, Řecko a také Maroko a Kalifornie.

OLIVA – latinsky oliva, anglicky olive - je základní surovinou pro výrobu olivového oleje, ale servíruje se také jako delikatesa nebo předkrm. Malá chutná delikatesa Olivy nejsou pro naši kuchyni typické, ale přesto se s nimi setkáváme stále častěji. Tyto malé pochoutky rostou v oblasti Středozemního moře a k nám se nejčastěji dovážejí konzervované. Olivy využijete jak v studené, tak i v teplé kuchyni. Původ a historie Olivy jsou plody stromu Olea europaea, který je stále zelený. Původně pochází olivovník z Malé Asie. První olivovníky se na Středním Východě pěstovaly již před 8 000 let. Féničané rozšířili pěstování oliv do celého Středomoří, severní Afriky a jižní Evropy. V antickém Řecku byl olivovník posvátným stromem a symbolem moudrosti a míru. Současnost Nejčastěji se s pěstováním oliv dnes setkáváme v oblasti Středomoří (90 %). Většina z toho cca 60 % se vyskytuje v Řecku, Španělsku či v Itálii. Zbytek se pěstuje v Turecku, Tunisku, Portugalsku, Sýrii a Maroku. Olivy se pěstují na plantážích a hodnota olivovníků je nesmírně vysoká. V Řecku jsou jednotlivé stromy zapisovány obdobně jako u nás nemovitosti. Na každém olivovníku uzraje ročně v průměru 15 až 50 kg oliv. Tento rozptyl v úrodnosti je určen péčí a přirozenými cykly. Vzhled, chuť a vůně... Zelená nebo černá barva oliv není ovlivněna odrůdou, ale zralostí, protože všechny odrůdy postupně během zrání mění svoji barvu ze zelené na purpurovou a pak tmavě modrou až černou. Olivy jsou velmi hořké a pro přímou konzumaci se musí po sklizni ještě upravovat v solné lázni, kde z nich louh z hydroxidu solného nepříjemnou hořkost vytáhne. Pak se proplachují a nakládají do solného nálevu nebo oleje s různými přísadami, které ovlivňují jejich konečnou chuť. Nejčastější přísady jsou ocet, citron, různé bylinky a česnek. Druhy oliv Chuťové, aromatické, barevné i velikostní rozdíly jednotlivých druhů oliv vznikají především místem jejich pěstování a podnebím, ale také obdobím sklizně. Barva oliv je dána dobou zrání a sklizně, vždy vychází z odrůdy a dalšího zpracování. Malé černé olivy – Nejsou přímo černé, ale spíše tmavě hnědé. Pěstují se na jihu Francie v Provence a mají mírně hořkou příchuť. Černé olivy Riviera – Mají původ v Portugalsku, jsou tmavě hnědé, menší a měkké s jemnou chutí. Zelené řecké olivy – Jsou žluté, nakládají se do olivového oleje s názvem Morea, dochucují se oreganem a citronem. Olivy Marmara – Mají tmavě hnědou barvu a jsou středně velké i pevné. Pěstují se v Turecku a jejich chuť je typicky olivová. Královské olivy – Pochází ze Španělska. Jsou poměrně velké, měkké, světle zelené. Nakládají se i do kyselých nálevů. Zelené olivy Manzanilla – Jsou větší a mají světle zelenou barvu. Velmi často se plní např. papričkami. Pěstují se ve Španělsku. Středně velké zelené olivy – Pochází z Itálie. Jsou světle zelené nebo i světle žluté, pevné, mírně trpce nahořklé. Olivy Arbequina – Jsou světle oranžové a menší, měkké s ovocně trpkou příchutí. Pěstují se ve Španělsku. Černé mamutí olivy – Pochází z Řecka, jsou velké a jejich barva je tmavá. Velmi často se nakládají do nakyslých marinád a ochucují bylinkami. Olivy Hojiblanca – Mají tmavě zelenou barvu na povrchu, dužnina bývá až černá. Pochází ze Španělska, jejich chuť je nevýrazná. Velké zelené olivy – Jsou původem z Francie. Barva nemusí být zelená, někdy jsou tmavě žluté nebo oranžové. Dochucují se provensálským kořením, česnekem a feferonkami. Černé řecké olivy – Jsou velmi velké, tmavé a měkké. Mají typickou ovocnou jemnou chuť. Niceské olivy – Pochází z Francie. Jsou malé a pevné, většinou tmavě červené. Často se nakládají do bylinkových marinád. Zelené olivy Manzanilla – Jsou poměrně malé a pevnější, chuť je mírně trpká a hořká. Mají původ v Izraeli. Olivy Kalamata – Pěstují se v Řecku. Jsou tmavě červené, velké, mají tvar mandlí. Jejich chuť je trpká. Černé olivy Aragon – Jsou středně velké a měkké, mají červenohnědou barvu a lehce mýdlovou příchuť. Pochází ze Španělska. Černé olivy Á la Grecque – Pěstují se v Maroku nebo ve Francii. Jsou větší a tmavě zelené až černé. Slupka je typicky svraštělá. Použití oliv v gastronomii Olivy jsou součástí středozemní kuchyně ať v podobě plodů, tak i v podobě oleje, jsou totiž obzvláště olejnaté. Obsahují více než 50 % oleje a skoro 40 % vody. Ke konzumaci jsou určeny tzv. druhové olivy, ty bezdruhové jsou určeny k výrobě olivového oleje. Olivy jsou vynikajícím doplňkem do salátů i do teplé kuchyně. Receptů na jejich úpravu je bezpočet. Můžete je přikusovat k vínu nebo je přidat do uvařeného pokrmu. Konzumovat se však dají až po zpracování, po utržení ze stromu jsou nepoživatelné. Specifické jsou tzv. řecké olivy, které se pěstují ve Francii nebo severní Africe. Olivy se po sklizni při zpracování propichují a nasucho solí. Dostupnost a skladování Na našem trhu naleznete celou řadu možností. Olivy zelené, černé, s peckou, bez pecky nebo plněné nejrůznějšími pochutinami. Olivy se prodávají v sáčcích, ve skleničkách i v plechovkách. V některých prodejnách dokonce narazíte na olivy vážené. Zpravidla je nejlepší zvolit olivy naložené ve skleničce. Trvanlivost oliv zajišťuje octová nebo mléčná kyselina vznikající při spontánním kvašení oliv, případně sterilizace. Léčivé účinky Olivy jsou významným zdrojem vitamínů K, A, E a D, nenasycených mastných kyselin, antioxidantů, přírodní vlákniny a minerálů, zejména železa, vápníku, draslíku a hořčíku. - napomáhají snížení hladiny cholesterolu v krvi - omezují riziko vzniku cévních onemocnění a některých druhů rakoviny - podporují proces hubnutí  

OLOMOUCKÉ TVARŮŽKY– Olomoucké syrečky nebo také tvargle - jsou typickým moravským zrajícím sýrem, vyráběným z odtučněného mléka. Historie První písemná zmínka o tvarůžcích je z 15. století, kdy se konzumovaly především na venkově. Název Olomoucké tvarůžky vznikl na trzích v Olomouci, kde se prodávaly. Většinou se vyráběly tzv. podomácku a říkalo se jim selské tvarůžky. Použité slovo „tvarůžky“ má původ v tvarohu, který při jejich výrobě vzniká. Do dnešní doby trvající výrobu v Lošticích zahájil v roce 1879 Josef Wessels se svým synem. Výrobu postupně rozšiřovali až do první světové války, v té době firma zaměstnávala 36 lidí a byla největším výrobcem. V roce 1902 byla s významnou státní podporou postavena Mlékařská škola v Kroměříži, která byla zároveň i výzkumným pracovištěm. Ve škole se pořádaly i kurzy pro výrobce tvarůžků a byla zde postavena vzorová mlékárna. Po roce 1948 byla výroba znárodněna a výroba tvarůžků postupně klesala. Současnost V roce 1991 se firma v restituci vrátila potomkům původních majitelů. V roce 2010 Olomoucké tvarůžky získaly chráněné zeměpisné označení Evropské unie. V současnosti společnost zaměstnává 130 lidí a ročně se vyrobí více než 2 000 tun originálních tvarůžků. Vzhled, chuť, vůně… Olomoucké tvarůžky jsou zrajícím sýrem, který se vyrábí z odstředěného mléka. Mají velmi nízký obsah tuku a typickou výraznou pikantní chuť i aroma. Na povrchu je zlatožlutý maz, konzistence je poloměkká až měkká, vnitřek světlejší. Výroba Olomoucké tvarůžky tradičně vyráběly ženy. Říkalo se jim pleskačky, protože používaly dřevěné nástroje – tzv. klapačky, díky kterým měly tvarůžky tvar kolečka. Základní princip výroby se dodnes nezměnil, jen ruční práci nahradily moderní stroje. Základní surovinou je netučný tvaroh, který se nechává zrát se solí. Pak se mele a tvaruje do koleček, tyčinek nebo věnečků a ty se nechávají několik dní zrát v sušárně. Následně se tvarůžky důkladně promývají, aby se z povrchu odstranily kvasinky a mohla začít působit směs ušlechtilých bakteriálních kultur. Do hloubky tvarůžky dozrávají na sušících roštech, z nich se pak sesbírají a uloží do speciální chladící místnosti, kde se nechávají ještě jeden až dva dny dozrát. Použití Olomouckých tvarůžků v gastronomii Olomoucké tvarůžky najdou své uplatnění ve studené i teplé kuchyni. Tradiční recepty pocházejí zejména z oblasti Hané. K sehnání jsou i tzv. “Poštulkovy tvarůžkové moučníky“, které zahrnují například slané tvarůžkové kremrole, šátečky či dortíky, hod dogy nebo bramboráčky.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka dosahuje výše až 2m, špičatě vejčité listy jsou až 50cm dlouhé. Květní úbory mají žlutou barvu. Silné kořeny obsahují hořčinu helenin, pryskyřice, saponiny, inulin a éterické oleje. Po vyjmutí ze země se kořeny omývají vodou a krájí na kousky. Zavěšují se na nit a suší se. Může se z nich připravit alkoholový výtažek nebo se spařují jako čaj. Oman má hořkou, pryskyřičnou chuť, přidává se do žaludečních likérů nebo se jím aromatizují sladká jídla. Používá se jen v malém množství. Tato bylinka má antiseptické účinky, posiluje žaludek, pomáhá při kašli a bronchitidě. Je také součástí výživy diabetiků, protože obsahuje účinnou látku inulin.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od dubna do listopadu. Klobou opěnky měnlivé měří 20-80mm, je vyklenutý, potom plochý, zpravidla s hrbolkem, za vlhka na okraji s prosvítavými lupeny. Zbarvený je žlutohnědě, šedohnědě až rezavě hnědě, vysychá do medově až oranžově okrové barvy. Na okraji zůstává většinou tmavší vodnatý pás. Lupeny jsou široce připojené až krátce sbíhavé, husté, bledé, potom okrově až tmavě rezavě hnědé. Třeň o rozměrech 50-80x5-8mm je válcovitý, nahoře světlý, jemně vláknitý, pod prstenem tmavě rezavě hnědý, s výraznými odstálými hnědými šupinami. Prsten je vláknitě blanitý, tmavě rezavě hnědý, pomíjivý. Opěnka měnlivá roste hojně, trsnatě, na rozkládajících se pařezech a kmenech listnatých stromů, vzácněji i na smrcích. Vyskytuje se zpravidla na stinných místech v lese nebo mimo les. Jedná se o dobou jedlou houbu. Záměna je možná za prudce jedovatou čepičatku jehličnanovou a jiné druhy čepičatek.

OPUNCIE VELKÁ – Nopál obecný – Opuncie mexická - latinsky Opuntia ficus-indica - je velmi dekorativní rostlina, některé odrůdy mají chutné plody. Netradiční a velmi zdravé ovoce… Kaktusové fíky, které se rodí na opuncii, mají chutnou a vitamínů plnou dužinu ukrytou pod slupkou s mnoha dlouhými ostrými špičatými trny, které se mezinárodně nazývají „pitahayas“. Původ a historie Opuncie pochází podle všech poznatků z Mexika a tropických oblastí Střední Ameriky od Kanady až po Ohňovou zemi. Opuncie byly vždy součástí strany Indiánů – proto se jim říká také „indiánské fíky“. Po objevení Ameriky opuncii přivezli do Evropy jako první Španělé v 16. století a pak se rychle rozšířila ve Středomoří i postupně dalších oblastech světa. V roce 1515 byla podle archivních záznamů objevena i na Haiti. Současnost Opuncie se v současné době vyskytuje ve všech oblastech tropického a subtropického pásma, kde roste v podstatě jako plevel. Nejvíce se opuncie pěstují v Mexiku, Brazílii, Bolívii, Itálii a USA, pak také v jižní Africe a Indii. S pěstováním a kultivací opuncií začali přibližně před 8000 až 9000 lety v Mexiku a opunciím se zde velmi důkladně věnují dodnes. V centrálním Mexiku na plantážích Ciudad de México byla dokonce už v roce 1997 vyvinuta a poprvé použita technologie pěstování opuncií v speciálních plastikových tunelech. V současnosti jsou už i druhy opuncií bez trnů, první vyšlechtil na začátku 20.stiletí americký botanik Ether Burbank. Velmi dobře se opuncii daří i v Austrálii, kde se po svém dovezení rychle rozšířila až na takové počty, že do země na regulaci dovezli přirozené hmyzí škůdce opuncií až z Mexika. V Itálii vynalezli metodu zvanou „scozzolatura“, která zvyšuje výnosy, v Izraeli se pokouší pěstovat opuncie v hydroponii. Komerčně nejdůležitějším druhem je opuncie mexická - Opuntia ficus-indica, která má dvě formy- amyclaea s trny a inermis bez trnů. V Mexiku, Indii, Brazílii, Chile, Argentině, USA a JAR se rod Opuntia spp. Velmi využívá jako píce. Vzhled, chuť, vůně… Opuncie se v České republice pěstují především jako dekorativní rostliny, protože mají nádherné žluté, červené až fialové květy, které měří až 10 centimetrů. Z květů pak dozrávají jedlé sladké plody. Kaktusové fíky jsou jedlé plody opuncie, které většinou mají velikost husího vejce, zralé mají žlutou až žlutooranžovou barvu. Tvar plodů je hruškovitý, vyrůstají na vrcholcích jednotlivých článků rostliny. Plody váží 70 až 300 gramů. Slupka je pokryta tenkými ostrými chloupky, které se před konzumací musí důkladně setřít měkkým hadříkem. Dužina je šťavnatá, křehká a sladká, jsou v ní černá jedlá plochá semena. Rostliny rostou až do výšky 4 metrů, spodní část po nějaké době zdřevnatí. Ploché části stonku jsou porostlé skupinami bodlin se zpětnými háčky, které se už při lehkém dotyku zabodnou do kůže a velmi těžce se odstraňují. Opuncie je na rozdíl od jiných kaktusů složená z mnoha na sebe navazujících částí, které jsou většinou ploché. Jiné kaktusy mají tyto části válcovité, kulovité nebo sloupcové s jedním výrazným uprostřed. Odrůdy Opuncie má přibližně 300 odrůd, většina z nich má původ v Americe a Mexiku. Nejznámější divoce rostoucí odrůdy opuncie - Opuntia joconostle - Opuntia lindheimeri - Opuntia streptacantha - Opuntia tomentosa  Nejvíce pěstované kultivovaných odrůdy - Opuntia albicarpa, - Opuntia ficus-indica - Opuntia robusta var. larreyi - Nopalea cochinellifera Komerčně nejdůležitějším druhem je Opuncie mexická - Opuntia ficus-indica, která má dvě formy- amyclaea s trny a inermis bez trnů. Rod Opuntia spp. se v Mexiku, Indii, Brazílii, Chile, Argentině, USA a JAR velmi využívá jako krmivo pro hospodářská zvířata. Zdraví a vitamíny Plody opuncie mají velké množství vitamínů skupiny B, vitamín C a vápník – tedy látky, které jsou pro zdraví člověka velmi důležité a podporují především imunitní systém, vzhled pokožky a růst kostí i činnost kloubů. Použití opuncie v gastronomii Plody opuncie se konzumují syrové různě upravené – připravují se z nich džusy, alkoholické nápoje i džemy, např. melcocha, miel de tuna nebo gueso de tuna. Dužina se také přidává do různých ovocných salátů, cukrovinek a čajových směsí, vyrábí se z ní i tekuté sladidlo. V teplé kuchyni je opuncie vynikající v kombinacích s masem, rybami nebo mořskými plody. Měkkou dužinu můžeme velmi snadno propasírovat přes síto a použít jako základ na omáčky nebo sorbety. Sušená opuncie se mele na mouku, z které se peče vynikající nopálový chléb, který je vhodný při různých dietách. Olej ze semen se využívá ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě různých kosmetických přípravků. Mladé části stonků se používají velmi často v různých úpravách stejně jako zelenina, mohou se vařit i dusit. Stonky z průřezů nebo i celé rostliny některých druhů se po odstranění trnů používají jako krmivo. Opuncie má i několik dalších možností využití. Z červce nopálového, který parazituje na stoncích, se získává barvivo – karmín. Ze stonků se vyrábí kvalitní papír. V zemědělství se opuncie využívá hlavně jako organický materiál a meziplodina, vysazují se z nich ploty a větrolamy, používají se i jako antierozní rostliny. V současnosti probíhají i rozsáhlé studie, jakým způsobem získat energii z jejich hoření. Příprava před použitím Plody se nejdříve zbaví jemným hadříkem jemných ostrých chloupků. Z obou stran se pak mírně nařízne plochá část, plod se podélně nakrojí a slupka se postupně odkrajuje od dužiny. Odstraňování trnů z kůže Pokud se do kůže zapíchne trn opuncie, je nejlepší postižené místo potřít tekutým voskem a počkat, až ztuhne. Ztuhlý vosk se pak odloupne i s trnem, který se v něm zachytí. Tip do kuchyně Krém z opuncie Suroviny - 4 zralé plody opuncie - sklenice bílého vína - 4 žloutky - 4 polévkové lžíce cukru krupice - 30 g želatiny - šťáva z citronu - 125 ml šlehačky na šlehání - 2 lžíce loupaných mandlí Postup Plody opuncie otřeme jemným hadříkem a zbavíme ostrých chloupků, pak je oloupeme a podélně rozkrojíme. Lžičkou z nich vyjmeme dužinu, kterou prolisujeme přes síto. Šťávu vyšleháme s bílým vínem. V misce utřeme ze žloutků a cukru hladkou směs. Připravíme si želatinu a smícháme ji se žloutkovým krémem a kaktusovým vínem. Vše dochutíme citronovou šťávou a dáme do chladničky. Směs občas promícháme – nejlépe metlou – a přibližně za hodinu ho smícháme s našlehanou smetanou. Krém se servíruje s jemně nasekanými mandlemi na povrchu. Spotřeba, zrání, skladování Po sklizni se plody opuncie musí nechat dozrát. Ke konzumaci jsou vhodné, když mají žlutou, načervenalou nebo hnědou barvu. Pěstování Pěstování opuncie není příliš složité. Potřebují spíše štěrkovitou půdu, jako všechny kaktusy dobře snáší sucho. Vyžaduje dostatek světla a tepla, v létě může být i na přímém slunci. V době květenství a nasazování na plody je nutné mírně zmírnit zalévání. Některé druhy okrasných opuncií v našich klimatických podmínkách bez problémů i přezimují. Mají ale malé plody se svazky tenkých ostnů a tak nejsou vhodné ke konzumaci. Léčivé účinky Vzhledem k obsahu vitamínů skupiny B, vitamínu C a vápníku opuncie především - podporuje růst kostí - má pozitivní vliv na kloubní systém - zlepšuje vzhled pokožky - posiluje imunitu - chrání proti nachlazení Při konzumaci většího množství plodů opuncie se mohou u některých citlivějších osob projevit nežádoucí účinky v podobě žaludečních obtíží a nevolností.

Orebice je poměrně mohutný kur s krátkým krkem, patří do čeledi bažantovitých. Orebice rudá se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově, ve Francii a Itálii, na některých ostrovech ve Středomoří, na Kanárských ostrovech a uměle vysazena byla ve Velké Británii. Samci i samice orebic jsou stejně zbarveni, dosahují délky asi 35cm.   Maso z orebic Vykuchané a očištěné orebice váží asi 400g. Maso je velmi lahodné, připravuje se stejně jako koroptví maso.

Jedná se o těstoviny ve tvaru oušek. Původně se vyráběly ručně tak, že se ze silnějšího pruhu těsta odkrajovaly plátky a ty se poté tvarovaly na válech. Orecchiette se nejlépe hodí k zelenině a k rybám.