Zbožíznalství

Jinak orelán, orleánská semena, bijol, rtěnkový strom. Používáme semena, sušená, celá nebo mletá. Čerstvá annatová semena mají pepřovitou chuť, sušením se aroma rychle ztrácí. Oreláník slabě květinově voní. Je oblíbeným kořením latinsko-americké a karibské kuchyně. Lze jím rovněž barvit potraviny na oranžovo (sýr Čedar). Ze semen oreláníku se také vyrábí olej. V troše oleje se semena ohřejí a jakmile je směs zbarvena do oranžova, nechá se ochladit a semena se scedí. Takto připravený olej lze uchovat v tmavé láhvi po celou dobu jeho trvanlivosti. Oreláník je možné koupit jen v obchodech s kořením. Semena mají mít cihlově červenou barvu. V uzavřené nádobce uložené na suchém a temném místě vydrží v podstatě neomezenou dobu.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od června do října. Jedná se o podzemní houbu s plodnicemi širokými 10-40mm. Plodnice jsou okrově hnědé až červenohnědé, nepravidelného tvaru, zprohýbané a nepravidelně hluboce rýhované. Mají otvůrky vedoucí dovnitř houby. Na řezu jsou patrné nepravidelné labyrintické chodby vystlané rouškem. Oříškovec Tulasneův má mírně kořenné aroma. Tento druh hub roste těsně pod povrchem půdy, v jehličnatých i listnatých lesích. Používá se jako koření, neroste příliš hojně.

OSSAU-IRATY je sýr určený ke krájení původem z Baskicka v severozápadní Francii. Vzhled, chuť, vůně… Sýr má tvar válce o průměru 26 cm, výšce 1-14 cm a hmotnosti 4-5 kg. Těsto je pevné, hladké, má bílou barvu. Kůrka je oranžově žlutá až šedá, silná. Tento sýr chutná po ořeších a bylinkách, má decentní aroma ovčího mléka. Obsah tuku v sušině je 50 %. Výroba Tento sýr se vyrábí se z ovčího mléka sráženého syřidlem. Zamíchaná sýřenina se plní do forem, ve kterých se lisuje. Bochníky ochucené hrubou solí zrají při teplotě do 12 °C a vlhkosti vzduchu vyšší než 80 %. Doba zrání je nejméně 3 měsíce. Použití Ossau-Iraty v gastronomii Je vhodný pro zapékání gratinovaných jídel a nákypů, k ochucení polévek, lze jej podávat i ke snídani. Dostupnost a skladování Tento sýr je k dostání jen zřídka. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený.  

Ossenworste je fermentovaná klobása vyrobená z mletého hovězího masa. Ochucuje se pepřem, hřebíčkem, muškátovým květem a oříškem. Klobása Ossenworste měří 12cm a široká je 5cm. Konzumuje se syrová, podobně jako tatarský biftek. Některé varianty této klobásy se udí při nízké teplotě, ale maso zůstane syrové.

Vyskytuje se v západním Atlantiku. Ostenec chřestivý je oblíbený zejména na Karibských ostrovech, prodává se zde pod názvem turbot. Ryby mají na hlavě výrazné modré pruhy, opticky zvětšující ústa. Maso je vhodné ke smažení nebo pečení.   K dalším známým druhům se řadí ostenec skvrnitý ( Abalistes stellaris ) a ostenec oranžovoproužkatý ( Balistapus undulatus ). Oba druhy ryb patří k průměrným konzumním rybám.

Vyskytuje se v atlantském oceánu. Tělo ryb je oválné, vysoké a ze stran zploštělé. Hlava je velká, s malým ústním otvorem. Svrchní a spodní paprsek ocasní ploutve je vláknovitě prodloužený. Ostenec karolínský dorůstá do délky max. 40cm. Maso je lahodné, filety jsou vhodné k pečení v troubě nebo ke smažení.

Je rozšířený od Norska až po Madeiru, vyskytuje se také ve Středozemním a Černém moři. Žije od mělkých vod až do hloubky okolo 150m nad bahnitým a písčitým dnem. V průběhu dne se ostnatec zahrabe do dna tak, že vyčnívají jen oči a jedové ostny. Charakteristickým znakem ostnatce velkého je typická kresba ze šikmých žlutých a modrých linií na žlutobílém podkladu. Na skřelích mají ryby silný osten zahnutý dozadu. Na přední krátké, černé hřbetní ploutvi jsou jedové paprsky. Maso je pevné, bílé, trochu sušší, ale velmi chutné. Ostnatci se zpravidla smaží nebo pečou vcelku. Jsou k dostání i ve střední Evropě.   Další dva druhy ostnatců vyskytujících se ve Středomoří jsou ostnatec paprsčitý ( Trachinus radiatus ) a ostnatec pavoučí ( Trachinus araneus ). V obchodní síti se tyto druhy většinou nerozlišují. Z kulinářského hlediska se jedná o důležité ryby.

Vyskytuje se v celém Středozemním moři a v celém Atlantském oceánu. V západním Středomoří se ostranka jaderská prodává běžně, do vnitrozemí se dováží jen málokdy. Ulita je hnědavě béžová, baculatá, spirálovitě stočená. Jsou na ní výrazné ostny. U ústí ulity je podélný sifonovitý kanál. Ostranka jaderská se většinou krátce vaří i s ulitou. Maso bývá tužší, je však velice chutné. Používá se také při přípravě nádivek. Tento druh plžů se v Itálii a ve Španělsku považuje za delikatesu.

Je rozšířená v celém Středozemním moři, představuje vedlejší produkt rybolovu. Ostranka purpurová má poměrně vysokou věžovitou ulitu, hnědě zbarvenou. Na každém závitu jsou dva tmavohnědé spirálovité pruhy. Povrch ulity je pokrytý výrůstky a krátkými, tupými ostny. Maso tohoto druhu plžů bývá tužší, vhodným způsobem tepelné úpravy je proto vaření. Maso potom chutná skvěle.

Ostropestřec je bylina vzhledem připomínající obyčejný bodlák. Má příznivé účinky na játra, k dostání je celá řada preparátů. Můžeme konzumovat přímo semínka, umletá nebo umixovaná. Vzniklý prášek užíváme jen v malém množství. Vyrábí se také olej, lze jej přidáváat do salátů.

Ostrorep obrovský patří do třídy hrotnatců. Je rozšířený v Indopacifiku od Japonska po Indonésii. Zdržuje se na mořském dně v mělkých pobřežních pásmech. Potravu hledá v bahně, živí se červy a měkkýši. Po dně se ostrorep obrovský posouvá kráčivými pohyby, umí také plavat. Ostrorepi jsou příbuznými pavoukovců, mají bizarní vzhled. Pod hladkou hlavohrudí je pět párů kráčivých nohou – přední čtyři jsou vybaveny klepety, na pátém páru jsou vějířovité plovací ploutve. Složené oči se nacházejí po stranách krunýře, chrání je vyklenuté štítky. Ostrorepi se konzumují především ve východoasijských zemích. Maso se vaří v polévkách, za delikatesu se považují vajíčka a játra ostrorepů.

Je rozšířená od Rhóny, Rýna a Dunaje až po Kaspické moře. Tělo ryb je štíhlé, vřetenovitého tvaru. Spodní čelist je tvrdá, rohovitá, horní ret přechází do ostrého a silného nosovitého výběžku. Tímto zesíleným ústrojím ostroretka seškrabuje řasy z kamenů. Ostroretky dosahují délky 50cm, zpravidla měří jen 40cm a váží 1,5kg. Ostroretka stěhovavá má mnoho kostí, z kulinářského hlediska nemá větší význam. Po odstranění kostí můžeme rybu smažit na pánvi nebo grilovat a následně naložit do kyselého nálevu. Příbuzným druhem ostroretky stěhovavé je ostroretka lombardská. Vyskytuje se v řekách Pádské nížiny, je k dostání v Itálii.

Je rozšířený ve všech mořích a oceánech mírného pásma. Žije ve velkých hejnech v hloubkách od 10 do 200m. Živí se především rybami. Ostroun obecný se loví v celém areálu rozšíření, z komerčního hlediska je nejdůležitějším druhem. Ryby mají před každou hřbetní ploutví jedový osten. Podle jeho délky se jednotlivé druhy rozlišují. Hřbet je šedý až hnědošedý, břicho je světlejší. Často jsou na hřbetě ryb tmavé skvrny, mohou ale zcela chybět. Ryby dorůstají do délky 1m. Ostroun obecný má velmi chutné maso. Zpravidla se ryby prodávají očištěné a vykuchané, bez hlavy a bez kůže. V jižní Evropě jsou k dostání i ostrouni vcelku. Maso je vhodné ke smažení, pošírování, dušení a uzení.   Běžně prodávaný na rybích trzích v Itálii a Řecku je světloun  Bonnaterrův ( Dalatias licha ). Jeho maso je ve srovnání s ostrouny a hladkouny podprůměrné kvality.

OSTRUŽINY – jinak také ostružiník křovitý - latinsky Rubus fructicosus, anglicky blackberry - je stejně jako maliník představitelem rodu Rubus. Plody jsou známé jako ostružiny, z botanického hlediska se jedná o souplodí peckoviček. Šťavnaté, aromatické, chutné… Ostružiny rostou divoce v přírodě, ale pěstují se i na zahrádkách. Jsou poměrně nenáročné, plody se ale musí sklízet s ohledem na trny a za suchého počasí. Původ a historie První zmínky o ostružině jsou ze starověkého Egypta, kde je používali k léčebným účelům. V Evropě je jako kulturní rostlina ostružina známá přibližně od 19. století, kdy byly z Ameriky přivezeny první keře, které ale sloužily spíš na okrasu. Současnost Ostružiny rostou v současné době téměř po celém světě v oblastech mírného a jižního pásma, ale i v oblastech severních. Existuje mnoho druhů a poddruhů – jen v Čechách a na Moravě jich známe minimálně sto. Ostružiny se nejvíce pěstují v USA a tak většina druhů pochází právě z Ameriky. V Anglii bylo ale zhledem k velkému množství druhů založeno speciální biologické odvětví s názvem „batologie“, které zkoumá jen ostružníky. V Evropě se ostružiny více rozšířily až s prvními odrůdami bez ostnů, které vyšlechtili v USA v roce 1928. Vzhled, chuť, vůně… Plody ostružiny nejsou bobule, ale stejně jako u malin souplodí peckoviček. Při utrhnutí se ale na rozdíl od malin neoddělí od spodního lůžka a tak se i toto lůžko konzumuje. Plody jsou různě velké podle odrůdy, tmavě fialové až černé, šťavnaté a aromatické. Keře mají dlouhé šlahouny, kterých povrch je pokrytý zahnutými ostny. Ty ale nejsou spojeny se dřevem a tak se poměrně snadno ulamují. I když většina odrůd má původ v Americe, mnoho se jich v evropských klimatických podmínkách pěstovat nedá. Keře potřebují mnoho slunce a teplé chráněné stanoviště. Kořeny mají hluboko v zemi a tak jsou nenáročné na množství povrchové vláhy a kvalitu půdy. Pěstují se i odrůdy, které nemají ostny, ale plody těchto bezokných keřů mají horší chuťové i aromatické vlastnosti. Nejznámější druhy Ostružiník křovitý - Rubus fruticosus agg. - druh v ČR běžně označovaný jako ostružiník, ostružiny; Ostružiník maliník - Rubus ileus - druh pěstovaný v ČR pod obecným názvem maliník, maliny; Ostružiník ojíněný - Rubus occidentalis - druh pěstovaný v USA a v Asii, označovaný jako "černé maliny"; Ostružiník moruška - Rubus chamaemorus - nízký botanický druh běžný v severských zemích; Ostružiník skalní - Rubus saxatilis Ostružiník vonný - Rubus odoratus Ostružiník voskovaný - Rubus cockburnianus Ostružiník arktický - Rubus arcticus Ostružiník japonský - Rubus phoenicolasius Ostružiník ježiník - ostružiník sivý - Rubus caesius Ostružiník jilmolistý - Rubus ulmifolius Odrůdy Odrůd ostružiny je velmi velké množství, keře jsou s ostny i bez nich. Nejčastěji se ale pěstuje jen několik málo odrůd. Theodor Reimers je nejčastěji pěstovaná odrůda v Evropě. Jmenuje se po muži, který ji v roce 1980 přivezl do Evropy z Ameriky. Je ze všech ostružin chuťově nejlepší. Plody nejsou velké, ale značně šťavnaté a velmi aromatické. Rostou na popínavých šlahounech s mnoha trny. Zrají v říjnu. Thornless Evergreen má středně velké a středně pevné příjemně nakyslé plody. Keře jsou popínavé, šlahouny nemají trny a listy jsou nápadně dekorativně vykrojené. Chester Thornless patří mezi oblíbené odrůdy. Plody jsou příjemně jemně nakyslé a mírně aromatické. Šlahouny jsou popínavé a bez trnů. Navaho je keř bez trnů se vzpřímeným vzrůstem. Plody jsou pevné a chutné, zrají od poloviny srpna do října. Black Satin není chuťově výrazný, plody jsou nakyslé a měkké, poměrně rychle se kazí. Popínavé šlahouny nemají ostny. Další v Evropě pěstované odrůdy Čačanská beztrnná Helen Thornfree Wilsonův raný Všechny tyto odrůdy mají středně velké, poměrně šťavnaté a chuťově i aromaticky příjemné plody. Oblíbeným druhem je i tzv. malinoostružiník – odrůda Tayberry. Jedná se o polokeř, který má až třikrát větší plody, které se ale vzhledem podobají spíš malinám. Zrají od července do září. Zdraví a vitamíny Plody ostružiny mají mnoho ochranných a antioxidačních účinků díky flavonoidům, které jsou v nich ve velkém množství a zůstávají zachovány i v plodech sušených. Ostružiny obsahují o poměrně mnoho vitamínu C, ten se ale sušením vytrácí. Čerstvé zdravé plody obsahují 70 až 80 procent vody, vázané s kyselinou jablečnou, vinnou a citronovou, dále je v nich pektin a přírodní cukry. V pecičkách je až 24 % éterických olejů. Plody ještě obsahují draslík, hořčík a železo. Konzumací tmavých odrůd se díky skutečně velmi vysokému obsahu flavonoidů předchází nádorovým a srdečním onemocněním a stárnutí buněk. Pomáhají léčit zápaly plic a mnohé další záněty, snižují následky ozáření z chemoterapií. Chrání také zrak. V kombinaci s vitamínem C se účinek těchto flavonoidů ještě zvyšuje.   Použití ostružin v kuchyni Pro potravinářské, gastronomické i léčebné využití se sbírají plody. Pro léčebné účinky se využívají i listy. Plody je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvé a syrové. V studené kuchyni je ostružina vhodná do ovocných salátů a také do pohárů. Čerstvá šťáva je vynikající povzbuzující a zdravý nápok. V teplé kuchyni se z ostružin vyrábí především ovocné knedlíky, může se použít i na koláče a jiné pekařské výrobky. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí. Listí z ostružin se používá samotné nebo ve směsích jako denní nebo i léčebný čaj, přidává se i jako chuťový doplněk do speciálních čajových směsí. Fermentované listy mohou nahradit pravý čínský černý čaj. Ve farmaceutickém průmyslu se v současnosti stále využívají především listy. Mimo vitamínu C a flavonoidů obsahují ještě značné množství tříslovin, barviva a také kyselinu jablečnou a jantarovou. Využívají se mladé čerstvé listy bez stopek, trhají se od června až srpna. Během sušení nesmí ztratit svoji původní barvu a tak se suší pomalu a pouze ve stínu. Příprava ostružin před použitím Plody opatrně otrháme ze stonků, propláchneme pod studenou vodou, necháme je okapat a oschnout. Neměly by se mechanicky otírat. Jak a podle čeho vybírat Ostružiny dozrávají podle odrůdy od července do října. Zralé plody jsou lesklé a mají jednotnou tmavou barvu. Podobně jako u jiných podobných plodů jsou i ostružiny náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se sklízí ručně v době, kdy se snadno oddělují od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Ostružiny je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. V žádném případě nekupujeme otlačené nebo jinak povrchově poškozené plody, protože ostružiny se velmi rychle kazí. Spotřeba, zrání, skladování Ostružiny je nutné s ohledem na poměrně krátkou dobu jejich trvanlivosti zkonzumovat nebo nějakým způsobem zpracovat co nejrychleji. Plody je možné omezenou krátkou dobu uskladnit v hladu. Plody by se vždy měly jen krátce opláchnout studenou vodou a pak nechat okapat a oschnout. Tepelnou úpravou nebo sušením ostružiny ztrácí jen část vitamínu C, ale ostatní důležité látky v nich zůstávají. Jsou tedy vhodné na kompoty, džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z ostružin je poměrně snadná, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K plodům pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vysazování a sklizeň ostružiníku Pokud chcete mít úrodu průběžně, je dobré vysadit keře s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - rané, středně rané a pozdní. Místo pro výsadku keře by mělo být maximálně slunné a chráněné před studenými větry, vzhledem k hlubokým kořenům nemají ostružiníky žádné speciálně velké nároky na kvalitu půdy. Ostružina dozrává a sklízí se od července do října. Zralé plody mají jednotnou tmavou barvu, jdou snadno utrhnout. Zajímavosti Čaj z listů keřů ostružiníku Listí z ostružin se používá samotné nebo ve směsích jako denní nebo i léčebný čaj, přidává se i jako chuťový doplněk do speciálních čajových směsí. Fermentované listy mohou nahradit pravý čínský černý čaj. Čaj z listů - pomáhá při žaludečních a střevních potížích - povzbuzuje žaludeční činnost - léčí záněty ústní dutiny Směs na domácí čaj: Základní část 8 dílů listů ostružiny 4 díly listů maliny 2 díly listů jitrocele 2 díly listů kopřivy 2 díly listů máty 2 díly listů břízy Dodatková část podle období a dostupnosti 2 díly listy jahod 2 díly listy černého rybízu 2 díky květ lípy 2 díly listy borůvky Léčivé účinky Plody ostružiny mají vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - snižují následky ozáření z chemoterapií - jsou účinné proti nachlazení, kašli a chrapotu - pomáhají při léčbě horních cest dýchacích - mají čistící účinky v krvi - chrání zrak Šťáva z čerstvých plodů - pomáhá organismu při zvětšené štítné žláze - snižuje vysoké horečky - chrání buňky těla při kyslíkové terapii a ozonoterapii Pravidelné užívání ostružin zpomaluje stárnutí buněk, ulehčuje metabolickému a cévnímu systému a chrání před mnoha nemocemi. Sacharidy obsažené v ostružinách se snadno přeměňují v energii, ale zároveň při užívání ostružin nehrozí přibývání na váze. Ostružiny mohou mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů. Ostružiny špatně snáší někteří lidé s nemocemi žlučníku, ti by se jejich konzumaci měli raději zcela vyhnout.    

Otruby z pšenice, žita a ovsa se používají především jako potravinový doplněk do různých jogurtů, chleba, cereálních tyčinek a sušenek nebo mysli. Otruby se získávají pomletím celých zrn obilí a jsou tvořeny především jejich vnější vrstvou, která obsahuje nejvíc živin. Podle granulace se rozdělují na hrubé, vznikající od kartáčování a šrotů, a na jemné z vymílání a loupání. Obsahují nejen částice slupek, ale i klíčků a endospermu. Při mletí pšenice se získává 17 až 18,5 %, žita 20 až 25 % a ječmene až 22 procent otrub. Obsahují i množství nerozpustné vlákniny, která vylepšuje funkci střev a urychluje metabolismus. Mají také velmi vysoký obsah vitamínů A a E, z minerálních látek především vápník, draslík, hořčík a fosfor. Důležitá je jejich schopnost bránit vzniku rakoviny tlustého střeva a žaludku.   Pšeničné otruby pomáhají zbavovat organismus škodlivých látek svojí schopností zvyšovat vylučování. Je také prokázáno, že snižují pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu a mají i anti-parazitní účinky. U citlivějších osob se ale mohou projevit nežádoucí účinky v podobě alergie, hyperaktivity tlustého střeva nebo příznaků revmatismu. Ovesné otruby především pozitivně ovlivňují hladinu cholesterolu v krvi. Regulují metabolismus a tak jsou vynikající doplněk stravy při dietách. Žitné otruby příznivě ovlivňují metabolismus, obsahují ale značné množství lepku a tak se jejich konzumaci musí vyhnout lidé s celiakií.

Ouklej se vyskytuje téměř v celé Evropě, chybí v Irsku, Skotsku a severní Skandinávii. Žije ve zvolna tekoucích a stojatých vodách, živí se larvami hmyzu a planktonem. Ouklej obecná dorůstá délky max. 20cm, většinou měří asi 15cm. Ryba nemá větší hospodářský význam. Maso oukleje je chutné, ryba zbavená hlavy se po obalení hodí ke smažení nebo fritování. Příbuzným druhem je ouklejice dunajská. Vyskytuje se v alpských jezerech, na dolním toku Dunaje a v severních částech Černého moře. Je vhodná ke smažení nebo uzení.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od srpna do listopadu. Ouško kornoutovité vytváří plodnice o velikosti 30-80x10-40mm. Jsou kornoutovité, s podvinutým okrajem, rozčísnuté, na roušku hladké. Zbarvené jsou žlutookrově až žlutooranžově, často s růžovým nádechem. Vnější strana je jemně pomoučená, žlutá až okrová. Třeň je velice krátký, bělavý. Ouško kornoutovité roste poměrně hojně, zpravidla ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích. Jedná se o jedlou houbu, která však nemá větší praktický význam. Záměna je možná za ouško zaječí, které má žlutookrové rouško a rezavě hnědé až rezavě žluté uchovité plodnice. Podobné je také vzácné ouško citronové s citronově žlutým rouškem.

Jedná se o tepelné zpracování při teplotě 60-90 stupňů Celsia, a to v páře nebo v horké vodě.

Jedná se o tichomořský druh, vyskytuje se jen v pobřežním pásmu od San Francisca po Dolní Kalifornii. Charakteristickým znakem kraba ovčího je hřbetní krunýř dosahující délky 20cm, pokrytý četnými trny a tuhými, zvlněnými chlupy. Ovčí krab má význam jen lokální. Maso je velmi chutné, vhodné k vaření.

Ovesné vločky vznikají rozdrcením ovesných zrn. Jsou zdravé a lehce stravitelné, používají se v gastronomii a také v kosmetickém průmyslu.   Obsah živin a účinky na zdraví Ovesné vločky mají velmi vysoký obsah bílkovin a lehce rozpustné vlákniny, nenasycených mastných kyselin a slizových látek. Je v nich také značné množství vitamínů B1 a B6, vitamín E, kyselinu listovou, železo, vápník, hořčík, draslík, fosfor a lecitin. Průměrně obsahují 66,5 % sacharidů, 14,1% bílkovin a 6,8% tuku. Kvůli poměrně vysokému obsahu tuku se ale nedají dlouho skladovat, protože žluknou. Vláknina v ovesných vločkách se snadno rozpouští a tak pomáhá regulovat hladinu cholesterolu a glukózy v krvi. Vločky z ovsa také snižují krevní tlak, pozitivně působí na nervovou soustavu a tlumí případnou zvýšenou činnost štítné žlázy. Vzhledem k složení ovesné vločky také pozitivně působí na prevenci srdečních chorob, zlepšují trávení a pomáhají detoxikaci organismu. Jsou vynikající proti únavě, při vyčerpání a při rekonvalescenci. Při konzumaci většího množství může ale u citlivějších lidí docházet k nadýmání, bolestem břicha a střevním problémům. Při konzumaci ovesných vloček je potřeba dodržovat pitný režim.   Využití ovesných vloček v kuchyni Z ovesných vloček se připravuje mnoho jídel ze zdravé výživy a různé müsli, používají se také při výrobě celozrnného pečiva. Velmi oblíbené jsou ovesné kaše, které se připravují nejvíce na sladko, mohou ale být i slané. Příprava je jednoduchá – vločky se pouze krátce povaří v mléce, kaše se pak ochucuje například čerstvým nebo sušeným ovocem, medem, skořicí nebo cukrem. Vločky je také možné krátce opražit. Ovesné vločky se také používají i do některých alkoholických nápojů.   Výroba ovesných vloček Ovesné vločky se vyrábí loupáním ovsa z napařovaných obilek. Hrubé zrno se vyčistí, pak se zrna nechají navlhnout a následně usuší v suchém teplu. Při vysoušení vzniká typické ořechové aroma, teplem se také aktivují štěpící tuky – enzymy, které by jinak při uskladnění způsobily hořkou pachuť. Při sušení se také uvolní pluchy a ty se pak odstraní v bubnovém nebo odstředivém loupači. Po usušení se zrna roztřídí podle jejich velikosti. Vločky z ovesných jader vznikají jejich rozlisováním. Při výrobě drobnějších druhů ovesných vloček se jádra ještě před lisováním nařežou na kousky na tzv. ovesnou krupici. V prodeji jsou i instantní ovesné vločky, které se vyrábějí z ovesné mouky a po namočení se rychle rozpouští.