Zbožíznalství

ANDĚLIKA – latinsky Archangelica officinalis, slovensky Archangelika lékarska, anglicky Garden Angelica je bylinka z čeledi miříkovitých. Konzumuje se syrová i vařená. Má anýzovou vůni. Andělská bylinka od vody Andělika se řadí k nejcennějším léčivým rostlinám. Její účinky se užívají již od nepaměti. Mniši ji používali jako lék proti moru. Původ a výskyt Původní místo výskytu anděliky lékařské je střední a severní Evropa a severní Asie. U nás je rozšířena od nepaměti, pěstuje se nebo volně roste podél vodních toků. Vyskytuje se v lesích, poblíž horských bystřin nebo na horských loukách. Pěstování Anděliku zasejte počátkem podzimu, přesazujte na jaře, mezi jednotlivými rostlinami nechávejte rozestup 1 m². Vzhled, chuť a vůně… Andělika je mohutná bylina až 2 m vysoká, má dutou lodyhu. Květy jsou zelenavě bílé a mají v průměru 15 cm. Listy jsou 90 cm velké. Mladé lodyhy mají anýzovou, sladkou chuť i vůni. Plodí pouze jednou za život, poté uhyne. Kořen a plody mají chuť hořkou a kořenitý pach. Zdraví a vitamíny Kořen s plody obsahuje především silici a terpeny, také obsahují hořčinu angelicin, furukumariny a další látky. S jejím užíváním je nutné nakládat opatrně, může způsobovat přecitlivělost na světlo. Těhotné ženy ji nesmějí užívat vůbec, může vyvolávat menstruaci. Použití anděliky v gastronomii Řapíky a listy se mohou používat jak čerstvé, tak i vařené. Kořeny se čistí a poté se zavěšené usuší. Uchovávají se ve vzduchotěsné nádobě. Mladé lodyhy mají dobrou chuť i zasyrova. Nařezané řapíky a listy se přidávají do omáček, polévek i do salátů. Kořen můžete použít pro přípravu léčivého čaje nebo andělikového vína. Kořen a plody se používají pro výrobu hořkých likérů. Skladování Kořen po sklizení omyjeme a usušíme ve stínu za maximální teploty 35 °C. Usušený kořen uchováváme v uzavřené nádobě. Léčivé účinky - čistí krev - je močopudná - zlepšuje trávení a působí proti nadýmání - pomáhá při revmatismu, epilepsii a hysterii - podporuje odkašlávání - má uklidňující účinky - pomáhá při zánětech dutiny ústní

Klobása Andouille se vyrábí z vepřových drštěk a střívek nakrájených na proužky a nakládaných do slaného nálevu. Nakrájená střívka se rolují a plní do širších střev, potom se vaří a někdy i udí. Klobása se konzumuje zastudena, nakrájená na tenké plátky. Tento masný výrobek měří 30cm a široký je 7cm.

Jedná se o neuzenou venkovskou klobásu, vyrobenou z kusů mrštěk a vepřového masa. Andouillette se zpravidla griluje a podává teplá s hořčicí. Má charakteristickou ostrou vůni. Klobása Andouillette měří 15cm a široká je 4cm.

Anelli jsou těstoviny ve tvaru kroužků. Hodí se k přípravě nejrůznějších pokrmů.

Anellini jsou těstoviny ve tvaru drobných kroužků. Používají se převážně jako vložka do polévek.

ANGREŠT - latinsky Ribes uva-crispa, známý také jako srstka angrešt, srstka obecná nebo meruzalka srstka - je poměrně běžný zahradní i lesní keř. Malé plody plné vitamínů … Angrešt má svojí nezaměnitelnou chuť a jeho plody obsahují množství nejrůznějších vitamínů. Keře angreštu najdeme snad v každé zahrádce. Angrešt je nejlepší konzumovat syrový, ale ani jako kompot, džem nebo mošt neztrácí své prospěšné vlastnosti. Původ a historie První zmínky o pěstování angreštu pocházejí z 16. století. Většina odrůd má původ v Anglii, novější pak v Severní Americe. Angrešt pochází z Evropy, ale vyskytuje se i v západní Africe a na Blízkém východě. Pěstování a kultivace angreštu ve větším rozsahu začalo v 18.století v Anglii a Francii. První zmínka o pěstování angreštu v našich zemích pochází z r. 1772. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se pěstování angreštu ve velkém rozšířilo ale až v 19. století. Současnost V současné době se angrešt pěstuje především v Evropě a západní Asii. Keře, které známe ze zahrad, v přírodě dosahují výšky až 3 metrů. Původní odrůdy potřebovaly značně vlhkou půdu a dostatek živin, nově vyšlechtěné už jsou na pěstování poměrně nenáročné. Angreštu nevyhovují vysoké teploty, proto se mu nejlépe daří v oblasti mírného pásu s vyšší nadmořskou výškou a volným prouděním vzduchu. Hlavními producenty angreštu jsou Polsko, Anglie, Maďarsko, Česká republika, Belgie, Holandsko a Německo. Vzhled, chuť, vůně… Plody angreštu jsou dužnaté bobule přibližně ve velikosti třešně, které mají specifickou chuť a obsahují množství malých semínek. Podle odrůdy mají bělavou, žlutou, zelenou, načervenalou nebo temně červenou barvu. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody z keřů samy opadávají. Odrůdy Na světě je registrováno přibližně 100 odrůd angreštu, které se rozlišují především podle velikosti a barvy plodů, a také podle náročnosti keřů na klimatické podmínky a pěstování. Původní odrůda angreštu měla zelené plody, nové vyšlechtěné odrůdy mají plody bílé, žluté a červené. U nás se nejlépe daří odrůdám Zlatý fík, Bílý nádherný a Citronový obří, Produkta, Industrie a Roman, které jsou z hlediska pěstování nenáročné, protože nemají žádné velké nároky na půdu ani na klimatické podmínky. Oblíbené jsou i odrůdy Česká koruna a Šolcova naděje, které ale potřebují hlubší hlinitou půdu a dostatek vláhy a jejich pěstování je tak poněkud náročnější. Zlatý fík má velké, oválné a jemně ochmýřené oranžovožluté plody se sladkokyselou chutí. Citronový obří má plody velké se sytě oranžovou barvou. Bílý nádherný má středně velké bělavě zelené plody. Industrie má plody větší, oválné, vínově červené a ochmýřené. Produkta má menší zlatavě hnědé plody se sladkokyselou chutí. Roman má větší bělavé lysé plody a sladkokyselou chuť. Česká koruna má velké sladkokyselé zelenožluté plody. Šolcova naděje má sladkokyselé velké oválné bělavé plody s vínově červeným nádechem. Britania má velké, oranžově žluté plody s červenohnědými skvrnkami a sladkokyselou chutí. Triumphant má plody střední až velké, oranžově žluté, sladkokyselé. Achilles má tmavočervené velké sladké plody. Rolonda je odrůda vyšlechtěná v Německu, má středně velké až černohnědé plody s jemnou chutí, ale tuhou slupkou. Invicta pochází z Velké Británie, má menší zelené plody s jemnou slupkou, které jsou příjemně sladce nakyslé. Červený triumf je původní odrůda z Anglie z r. 1935 s menšími plody a neutrálně sladkou chutí. Zelený kulatý je z Německa a má velmi sladké velké sytě zelené plody s jemnou slupkou. Zdraví a vitamíny Angrešt má vysoký obsah kyseliny citrónové, jablečné, vinné a šťavelové. Je v něm i velké množství vitaminů C, E, B, obsahuje mnoho pektinů, karoten, draslík, vápník, hořčík, železo a zinek. Důležitý je také vysoký obsah křemíku, který zajišťuje pevnost tkání a zbavuje tělo těžkých kovů. Křemík je to důležitý pro stěny buněk, pevné a pružné vazivové tkáně a pro předcházení cévním onemocněním. Provitamin A chrání sliznice a posiluje buňky, pyridoxin, vitamin B6 podporuje růst vlasů, posiluje nervy a srdeční činnost. Ženy jistě ocení angrešt jako kosmetický prostředek pro zdravou pokožku a vlasy, protože obsahuje biotin. Slupka je bohatá na nenasycené mastné kyseliny, vláknina čistí střeva a podporuje trávení. Použití angreštu v kuchyni Nejlepší je samozřejmě konzumovat angrešt syrový. Angrešt své vynikající vitamínové vlastnosti a chuť ale neztrácí ani dalším zpracováním a konzervováním nebo kompotováním. Angreštové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný angrešt je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i angreštový mošt a víno. Angrešt má své uplatnění i ve zdravotnictví. Je nízkokalorický a má mnoho vitamínu C – například už 200 gramů angreštu dodá lidskému tělu polovinu doporučené dávky. Angrešt také obsahuje značné množství vlákniny, která je velmi prospěšná pro zažívací ústrojí člověka. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody poznáme především hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody jsou vodnaté. Spotřeba, zrání, skladování Angrešt se do prodeje dostává v období od června do srpna. Není určený pro dlouhodobé skladování a vzhledem k poměrně vysokému obsahu vody nedoporučuje se ani jeho zmražení. Protože angrešt ani tepelnou úpravou neztrácí nic ze své vitamínové hodnoty, je nejlepší nezkonzumovaný čerstvý angrešt kompotovat, případně z něj udělat džemy a marmelády. Před konzumací nebo zpracování z plodů ostrým nožem odřízneme na jedné straně stopku a na druhé straně zbytek květu. Zajímavosti Cukru je v angreštu méně než 10%, a to především fruktóza – je tedy nízkokalorický. Obsahuje však stejně vitamínu C jako citrony… Léčivé účinky Angrešt čistí střeva a podporuje vylučování, ale podporuje růst vlasů a je vynikající pro zdravou pokožku. Z usušených listů keře angreštu si jejich spařením připravíme výborný čaj s protizánětlivými účinky, který ale také zklidňuje organismus žen před začátkem menstruace. Stačí 20 gramů usušených listů na půl litru vody. Angrešt - pomáhá při ateroskleróze - účinkuje při zácpě - snižuje krevní tlak - zlepšuje využití bílkovin - podporuje tvorbu zdravé pokožky a vlasů - posiluje cévy - má kladný vliv na vazivové tkáně - zbavuje tělo jedovatých kovů Angrešt může mít i nežádoucí až toxické účinky, pokud ho budeme konzumovat nezralý.  

Anolini jsou plněné těstovinové taštičky, mají tvar půlměsíčku. Většinou bývají podávané ve vývaru.

LÁHEVNÍK nebo také ANONA - latinsky Annona – je tropická dřevina, u která na některých odrůdách roste ovoce. Nejznámější je láhevník ostnitý- latinsky Annona muricata, kterému se také říká quanabana, guanabana, velký nebo ostnitý corossol, ostnitý cachiman, graviola, soursop a také smetanové jablko – anglicky cousard apple. Velmi zdravé a chutné ovoce Anona – láhevník – je velmi chutné a zdravé ovoce. Zralé plody se konzumují jako ovoce, nezralé je možné připravovat jako zeleninu. Listy, kůra, kořeny i semena se využívají v lidovém léčitelství, moderní medicíně i farmaceutickém průmyslu. Původ a historie Anona pochází z Jižní Ameriky z oblasti Bolívie a Peru, odkud také pochází i většina odrůd. Stále zde roste ve vysoko položených místech. Latinský název má původ z výrazu annon, používaný Taíny, původními obyvateli Antil, kteří již v dávných dobách plody, listy i kůru využívali v tradiční medicíně. Současnost Anona se v současné době pěstuje v mnoha tropických oblastech, některým odrůdám se daří i v oblastech subtropických a v i mírnějších klimatických podmínkách, které jsou například v jižním Španělsku. Poměrně hojně se pěstuje i na Floridě, v Austrálii a Izraeli. Mimo domovské oblasti Antil, Střední a severní části Jižní Ameriky s ale nejvíce pěstuje v Asii, Africe a Oceánii. Plody, listy i kůra stromů jsou velmi využívané i v medicíně a farmaceutickém průmyslu. Vzhled, chuť, vůně… Plody anony jsou zelené, podle odrůdy velké 20 až 30 centimetrů a váží až 4 kilogramy. Mohou být kulaté ale i mírně oválné. Odrůdy anony trnité mají a povrchu jsou měkké ostny, anona síťovaná má povrch zvrásněný a anona šupinatá je pokrytá podélnými „šupinami“ různé velikosti a tvaru. Dužina je velmi chutná, šťavnatá, bílá nebo krémová, jsou v ní větší černá semena, která se nekonzumují. Chuť i aroma se liší podle odrůdy - může být lahodně nakyslá až sladká, jemně až poměrně intenzivně, ale příjemně, aromatická. Má vláčnou konzistenci, u zralých plodů se od sebe jednotlivé segmenty dužiny dají snadno oddělit. Stromdorůstá dovýšky 3 až 8 metrů a je velmi rozvětvený. Zelené podlouhlé a lesklé listy neopadávají. Na stromě se rodí až 30 plodů, které jsou u kmene a na silnějších větvích. Většinou na začátku října se sklízí nezralé plody, které v teplém prostředí poměrně rychle dozrávají. Druhy a odrůdy Láhevník – Anona – má 100, podle jiných údajů dokonce až 150 druhů. Na většině z nich rostou chutné plody, které se využívají jako ovoce, ale i v lidovém léčitelství, lékařství a farmaceutickém průmyslu. Nejznámější a nejvíce pěstované druhy anony Anona ostnitá - Anona muricata – guanabana – se pěstuje v nižších polohách tropických oblastí na celém světě, kde plodí celý rok. Plod je oválný, má nepravidelný tvar. Dorůstá do délky až 35 centimetrů a váhy až 6 kilogramů. Povrch zeleného plodu je rozdělený do částí ve tvaru kosočtverce, každá má uprostřed malý osten. Dužina zralého plodu je bílá, vláknitá, má krémovitou konzistenci a sladkou nebo sladkokyselou chuť. Zralá dužina se využívá na výrobu nápojů, nezralé plody se především v Asii připravují jako zelenina. Listy, semena, kůra a kořeny se používají v lidové medicíně, lékařství i farmaceutickém průmyslu. Anona šupinatá - Anona sguamosa – má kulovité plody dlouhé až 10 centimetrů, které jsou pokryté většími mírně vyklenutými šupinami. Zralá dužina má smetanově bílou barvu, hustou kašovitou konzistenci, velmi jemnou sladkokyselou chuť a příjemné aroma. Anona šupinatá je považována za jedno z nejvíce chutných druhů ovoce. Semena jsou prudce jedovatá a šťáva v očích může mít za následek i slepotu. Nezralé plody, listy a kůra stromů se využívají proti průjmům a úplavici. Obklady z listů pomáhají při léčbě epilepsie, kožních poranění a jiných onemocnění pokožky. Má původ v tropických oblastech Ameriky, v současnosti se velmi hojně pěstuje v tropech na celém světě ni v teplejších oblastech subtropů – například na Floridě nebo na jihu Číny. Anona síťovaná - Anona recitulata – je původem z Karibiku a v současnosti velmi rozšířená ve Střední i Jižní Americe. Kulovité plody mají hladký povrch a tlustou slupku, zralost se projevuje její hnědou barvou. Zralá dužina má sladkokyselou chuť, je bílá, aromatická a poměrně moučnatá. Semena, nezralé plody, listy, kůra i kořeny obsahují alkaloidy a jsou jedovaté. Šťáva z rostliny vyvolává onemocnění kůže a záněty. V medicíně se různé extrakty využívají jako prostředek proti průjmům i úplavici. Anona čerimoja - Anona cherimoya – „smetanové jablko“ - pochází z And, kde roste v nadmořských výškách 1000 až 2000 metrů a proto poměrně dobře snáší i chladnější klimatické podmínky a pěstuje se i ve Středomoří. Plody jsou velmi chutné, sklízí se nezralé a před konzumací se nechávají změknout. Aroma připomíná banány. Semena obsahují alkaloidy a jsou jedovatá, vyrábí se z nich insekticidy, pražená mají velké projímací účinky a působí i jako silnédávidlo.Ve Střední Americe se semena melou a pak používají proti vším a mnoha dalším parazitům. Anona horská - Anona montana - má až 18 centimetrů dlouhé plody s hrubým šupinatým povrchem, které se díky své příjemné sladkokyselé chuti nejvíce používají na přípravu osvěžujících nápojů. Pochází z Karibiku a je velmi oblíbená a často pěstovaná v tropických oblastech Ameriky. V Asii i Africe se téměř nepěstuje. Anona sonkaja - Anona purpurea – pochází ze Střední Ameriky a jižního Mexika, roste ale například i na Filipínách. Plody mají vejčitý tvar a jsou dlouhé až 20 centimetrů, mají červenohnědou barvu a na povrchu mnoho kuželovitých trnů. Zralá dužina je oranžová, šťavnatá a měkká, má vláknitou strukturu a chutí připomíná mango. Semena jsou jako u většiny ostatních druhů jedovatá. Zdraví a vitamíny V oblastech svého původu byla Anona využívána v tradiční medicíně. Jednotlivé části – plody, listy, kůra i kořeny – mají různé léčivé vlastnosti, které se navíc liší i podle odrůdy. V současnosti jsou prokázané i vědecky. Plody anony jsou velmi bohaté na mnoho důležitých látek pro lidský organismus - 100 gramů ovoce obsahuje přibližně 45 miligramů draslíku, 23 mg sodíku, 24 mg hořčíku, 26 mg fosforu a 0,50 mg železa. Vzhledem k obsahu bílkoviny, škrobů a glukózy jsou i velmi výživné. Anona obsahuje také nenasycené mastné kyseliny, vitamín C a alkaloidy, které v jiném ovoci nejsou - asimilobin, nornuciferin a anonain, acetogenin, taniny a polyfenoly. Listy se používají na obklady a pomáhají při léčbě epilepsie, kožních poranění a jiných onemocnění pokožky. Připravuje se z nich také odvar, který je silným antioxidantem. Má účinky proti rakovinovým buňkám a v organismu ničí volné radikály, které jsou příčinou mnoha chorob. Působí i proti křečím a epilepsii, snižuje krevní tlak, reguluje činnost srdce a působí dokonce i proti mnoha virům – například i HIV – a bakteriím. Má také pozitivní účinek na trávicí ústrojí, reguluje hladinu cholesterolu a zpomaluje stárnutí buněk. Je účinný i při malárii a horečce. Kůra má silné antibakteriální účinky, působí proti vředům, sušená a rozemletá společně se semeny je velmi účinná proti mikroorganismům v lidském těle a má účinky proti průjmu a úplavici. Použití anony v gastronomii Dužina zralých plodů se konzumuje jako ovoce. Používá se také na výrobu marmelády, zmrzliny, ovocné šťávy, sladkého pečiva a různých nápojů. Nezralé plody se používají a připravují jako zelenina. Listy, kůra a kořeny rostliny se využívají v různých podobách v lidovém léčitelství, moderním ékařství a farmaceutickém průmyslu. Příprava anony před použitím Před konzumací se plod rozřízne, dužina se z něj vyjme a odstraní se z ní nejedlá, u některých druhů jedovatá, semena. Šťáva se z plodů získává tak, že se dužina bez semen rozmixuje. Jak a podle čeho vybírat Plody většiny odrůd anony se sklízí na začátku října a na trh dodávají nezralé. Dozrávat se nechávají v teplém prostředí. Zralé kvalitní plody nemají na povrchu žádná mechanická poškození ani náznaky plísní, jsou rovnoměrně zelené nebo u anony síťované hnědé, měkké a pružné. Plody jsou velmi citlivé na otlačení. Spotřeba a skladování Anona se může určitou dobu skladovat v chladném prostředí v teplotě 8 až 12° Celsia a nejlépe při vyšší vlhkosti vzduchu. V pokojové teplotě plody poměrně rychle dozrají, ale i pak je možné ještě krátkodobé uskladnění v chladničce. Pěstování V našich klimatických podmínkách je možné pěstovat některé odrůdy ve vnitřních prostorách nebo zimních zahradách, většinou ale jen jako pokojové okrasné rostliny. Některé odolnější odrůdy - například čerimoja – je možné v letních měsících přemístit do venkovního prostředí. Rostlinám se nejvíce daří na slunných místech. Anonu je možné vypěstovat ze semen, která se zasévají v období únor až květen do pěstitelského substrátu nebo tzv. sadbových tablet. Před zasazením se opláchnou v teplé vodě a pak se nechají ještě 2 dny namáčet. Vysévají se do hloubky 1 až 2 centimetry, vyklíčí za 14 dní až 6 týdnů. Pro klíčení je ideální slunné místo a teplota 22 až 26° Celsia, půda musí být stále vlhká. Zajímavosti Anona je jedna z mála tropických rostlin, u které se využívají i jiné části než plody – především v medicíně se z anony používají v různě upravené a zpracované listy, kůra i kořeny. Plody anony se zralé využívají jako ovoce, nezralé se připravují jako zelenina. Léčivé účinky Anona má mnoho preventivních i léčebných účinků na lidské zdraví a všechny byly prokázány jak v tradičním léčitelství, tak v moderní medicíně. Všechny provedené nezávislé studie potvrdily, že anona má díky ojedinělé kombinaci mnoha látek velmi významné protinádorové, protirakovinné, antivirové, antidiabetické i antidepresivní účinky a také ničí parazity v lidském organismu. Acetogeniny, které jsou obsažené především v listech annony trnité, ničí mnoho druhů nádorových buněk. Jsou účinné například u rakoviny slinivky, plic, tlustého střeva, prsu a prostaty, zároveň působí i proti bolesti a depresím. Plody a listy anony ale obsahují i látku anonacin, která způsobuje atypickou formu Parkinsonovy nemoci, a vyvolává v některých případech neurologická onemocnění. Žádné farmaceutické laboratoři ani společnosti se dosud nepodařilo uměle vytvořit látky, které by byly podobné látkám anony. Použití anony v medicíně Na základě zkušeností z tradiční medicíny i moderního lékařství má anona mnoho preventivních i léčebných vlastností. - je účinná při prevenci i léčbě nádorových onemocnění - částečně pomáhá při léčbě AIDS - posiluje imunitní systém člověka - působí proti nespavosti, stresu, depresi a nervozitě - posiluje činnost trávicího ústrojí - má účinky proti průjmu a úplavici - reguluje hladinu cukrů v krvi - posiluje činnost srdce a cév - snižuje vysoký krevní tlak - pomáhá při léčbě astma a revmatizmu - snižuje i velmi vysoké horečky - má léčivé účinky při kožních onemocněních - působí proti únavě organismu Léčba rakoviny Tradiční medicína i vědecké studie potvrzují, že anona má určité pozitivní účinky při léčbě rakoviny. Používá se především odvar z listů. Příprava vývaru: 1 až 2 lžíce rozdrcených listů se zalijí 0,7 litrem studené vody. Směs se přivede do varu a na mírném ohni se nechá vařit 5 až 10 minut. Pak se scedí Používání vývaru Vývar se pije 3 x za den. Kůra trvá jeden měsíc, pak se na měsíc přeruší. Vedlejší účinky Anona snižuje krevní tlak a tak by si osoby, které užívají její vývar a léky na snížení tlaku, měly častěji měřit hodnoty a podle nich případně snížit dávku léků nebo pít slabší vývar. Při silnějším odvaru se může snižovat srdeční frekvence – tep. Pokud se tedy používají léky na snížení tepu, je potřeba postupovat stejně jako u krevního tlaku. O používání anony jako podpůrného prostředku při léčbě rakoviny je vždy potřeba informovat lékaře. Nedá se samozřejmě předpokládat, že se vývarem anony nemoc, vyvolaná mnoha faktory, vyléčí, ale výsledky jsou velmi pozitivní. Zvýšení účinnosti je možné dosáhnout spojením anony s dalšími léčivými bylinami a také s možnostmi moderní medicíny.  

Je rozšířený ve studených mořích kolem jižního cípu jihoamerického kontinentu. Loví se u pobřeží Chile, Argentiny a Uruguaye. V Chile se antarktický královský krab zpracovává především do konzerv, pouze malá část výlovu je k dostání na místních trzích nebo se po zmrazení vyváží. Tělo je zbarvené jednotně červeně, někdy s lehkým fialovým nádechem. Na celém těle a na nohou jsou silné, ostré a rovnoměrně dlouhé ostny. Na čelním rohu jsou čtyři trny. Hřbetní krunýř je ostnitý, může dosahovat šířky asi 25cm. Maso antarktického královského kraba je chutné, nachází se v dlouhých, tenkých nohách. Rychle se kazí, nelze je v živém stavu déle transportovat. V Evropě je tento druh kraba k dostání většinou v konzervách, jen zřídka se prodává mražený. Maso se po předvaření hodí k přípravě předkrmů, salátů a koktejlů, lze z něj připravit tzv. crab cakes – smažené nebo v páře vařené karbanátky.

Jinak také anýzový bedrník či bedrník anýz. Používáme semena, sušená, mletá nebo celá. Anýz má kořenitou, čerstvou chuť. Jeho vůně je aromatická a příjemně sladká. Je vhodným kořením do vánočního cukroví, koláčů, sladkých jídel, přidává se i do švestkových povidel. Lze jím okořenit i chléb. Lékořicové aroma díky anýzu získávají také různé likéry, např. pastis, anisette, ricard či sambuco. Anýz v podobě celých semen nebo mletý je možné zakoupit v každém obchodě s potravinami. Uchovává se bez přístupu vzduchu v temnu, suchu a chladu. Udrží si tak své aroma asi jeden rok. Anýz je botanicky příbuzný kmínu, kopru a fenyklu. Pochází ze Středního Východu, je jedním z nejdéle známých koření. Rostlina anýzu je jednoletá, dorůstá do výšky 30-40cm. Má světle zelené, jemné listy a okolíky květů bílé barvy. Rostliny anýzu se vytrhávají celé těsně před dozráním plodů, navrší se na hromadu a usuší. Potom se vymlátí a nažky se suší venku na tácech v mírném stínu nebo při mírném umělém teple. Vůně i chuť anýzu jsou jen nepatrně sladké a výrazně lékořicové. V Evropě se anýz běžně přidává do pečiva, cukrovinek a sušenek, v Indii a na Středním Východě anýzem ochucují polévky, dušené pokrmy nebo chléb. Ve Středozemí je oblíbený olej z nažek anýzu, ochucují se jím anýzové likéry a aperitivy. Nažky – barva plodů anýzu přechází od zelenošedé do žlutohnědé. Nažky jsou oválné, mají 10 světlejších žeber a obvykle zbytek čnělky. Mletý anýz – je lépe zakoupit celý anýz a podle potřeby jej umlít. Mletý anýz totiž rychle ztrácí svou vůni a chuť. Silice – používá se někdy jako náhrada lékořicového kořene. Většina silice destilované pro lékařské účely pochází z Ruska. Anýz se komerčně pěstuje na jihu bývalého Sovětského svazu, v Turecku, ve Španělsku, Francii, v Německu a Indii.

Apetito je typický český měkký tavený smetanový sýr. Vyrábí se od roku 1973 v několika variantách v Hodoníně. Mlékárna byla na počátku výroby státním podnikem Lacram, v současnosti patří společnosti TPK, která je součástí francouzské firmy Bongrain – ta mimo jiné vlastní i mlékárnu, vyrábějící další český sýr Pribina. Značka „Aopetito“ byla 14. září 1993 zaregistrována a získala ochranou známku. Konkurenční mlékárny začaly vyrábět a dodávat na trh podobné sýry s ožznačením Apettitto nebo Apetita a vzhledem k výrazné podobnosti s chráněnou značkou docházelo k mnoha soudním sporům. Složení, chuť, použití Originální sýr Apetito je čistě smetanový, nebo případně ochucený bylinkami, šunkou, houbami a dalšími ingrediencemi. Vyrábí se i řada sýrů s označení Apetito Béďa, které jsou určené pro děti a tak neobsahují žádné konzervanty a je v nich více vápníku a vitamínů. Pro český i zahraniční trh se nově vyrábí a dodávají i speciální sýrové omáčky v sáčcích, které mají různé varisnty a příchutě. Sýr Apetito je na trhu k dostání v různých baleních od měkkých základních obalů až po krabičky různých tvarů. V balení je jedna i více porcí, prodává se i plátkovaný. Sýry jsou vhodné pro namazání, ale i na přípravu různých pomazánek.

APLATI - mezinárodní název pro odrůdu rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Rýže Aplati se pěstuje ve dvou asijských státech – v Thajsku a ve Vietnamu. V těchto zemích je také nejvíce konzumována. U nás v Evropě není příliš známá a seženete ji patrně jen ve specializovaných obchodech s asijskými potravinami. Vzhled a vlastnosti Aplati je svým vzhledem výjimečná, a to hned ze dvou důvodů. Tím prvním je fakt, že je plochá, připomíná ovesnou vločku. Zrnka rýže jsou sklízena nezralá a ve speciálních strojích zplošťována. Nejkvalitnější Aplati poznáte tak, že jsou „vločky“ velmi tenké až průhledné, čím jsou tlustší, tím méně je rýže kvalitní. Druhou příčinou, proč je rýže Aplati tak zajímavá, je její barva, tato plochá zrnka jsou totiž světle zelená. Zatímco thajská rýže získává barvu přírodního původu, vietnamská je bohužel barvena syntetickými látkami. Použití Aplati v gastronomii Ve své domovině se Aplati a jiné rýže s plochými zrny využívá k přípravě nejrůznějších kaší nebo se smaží na oleji a podává se s oříšky. Vzhledem k tomu, že dokáže i zastudena absorbovat obrovské množství tekutiny, se konzumuje i syrová, stačí ji nechat chvíli máčet v mléce. Aplati má od přírody nasládlou chuť, můžete si ji ale dochutit cukrem tak, jak to dělají Indové.

APPENZELLER je vyzrálý alpský sýr z východního Švýcarska. Původ a historie Appenzeller je tradiční kravský alpský sýr vyráběný ve švýcarském kantonu Appenzell. První zmínky o tomto sýru pocházejí již z let 1289 v zápiscích mnichů z Opatství svatého Havla. Sýr byl v těch dobách vybírán jako desátek od věřících. Vzhled, chuť, vůně… Tento sýr váží asi 7 kg, má kulatý tvar a průměr 30-33cm. Jeho výška je 7-9 cm. Sýr je vláčný a jemný, má načervenalou kůrku. Chutná jemně a kořeněně, ale spolu se zráním jeho chuť a vůně nabírá na intenzitě. Výroba Sýr je vyráběn z nepasterizovaného kravského mléka. Mléko krav krmených senem se ochlazuje na 10 °C a odstřeďuje se. Dále se mléko za stálého míchání zahřívá v kotlích na 31 °C a poté se do něho přidá syřidlo a bakterie kyseliny mléčné. Mléko se po 30-40 minutách srazí. Hrudky se rozřezávají tak dlouho, až mají velikost kukuřičného zrnka. Následně se slije syrovátka a sýr se znovu ohřívá - hmota tak získá pevnost. Těsto se lisuje a formuje, ve formách je uloženo na police a tady odkapává. Appenzeller zraje nejméně 3 měsíce ve sklepech s vlhkostí vzduchu 90 % a s teplotou 14-15 °C. Během této doby se obrací a potírá rosolem z bylinek. Druhy Podle stáří rozlišujeme Appenzeller na 3 druhy: Classic – starý 3-4 měsíce, prodávaný ve stříbrném alobalu, Surchoix – stará 4-6 měsíců, prodávaný v pozlaceném obalu, Extra – starý 6 a více měsíců, prodávaný v černém obalu. Použití sýru Appenzeller v gastronomii Sýr obsahuje 48 % tuku v sušině, je tedy vhodný na přípravu omáček, sýrových fondue nebo nákypů, protože se dobře taví. Dostupnost a skladování Je k dostání v každém větším obchodě s potravinami. Uchovává se v chladničce nejlépe samostatně zabalený do pergamenového papíru.  

Jedná se o Rohwurst vyrobený z hovězího a vepřového masa, hřbetního sádla, pepře, česneku a vína. Salám se fermentuje v hranatých formách až 10 dní, potom se suší a udí. Appenzeller Knoblauch Pantli měří 15-20cm a široký je 3cm. Podává se zastudena, nakrájený na plátky.

ARBORIO je mezinárodní název pro velmi kvalitní druh krátkozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Rýže Arborio je tradičně pěstována ne severu Itálie v okolí města Arborio, podle nějž je také pojmenována. Rýžová pole jsou zavlažována nejvýznamnější italskou řekou Pádem. Byla vyšlechtěna z dovezené japonské odrůdy krátkozrnné rýže. V dnešní době je vyhledávanou surovinou po celém světě, velké množství jí však zkonzumují samotní Italové. Vzhled a vlastnosti Zrna rýže Arborio jsou krátká a zavalitá, mají čistě bílou barvu. Dala by se přirovnat k rýži Bomba, ta však má zrnka ještě kulatější. Rýže Arborio obsahuje velké množství amylopektinu, což způsobuje, že je po uvaření jemná a mazlavá, ale stále pevná. Mohlo by se zdát, že po absorpci vody bude rýže působit rozvařeným dojmem, avšak není tomu tak. Pro tuto vlastnost je Arborio vyhledávané do rizot, kterým dodá krémovost. Použití v gastronomii Jak již bylo řečeno, hlavním využitím rýže Arborio jsou bezesporu rizota. Italové si potrpí na kvalitu a tradici, a když si někde dáte pravé italské risotto, mělo by být připraveno právě z tohoto druhu rýže. Prodává se loupaná a lze ji bez problémů sehnat i v českých supermarketech. Rýže arborio se neoplachuje, odplavil by se tím škrob, který zajišťuje krémovou strukturu rizota. Na rozdíl od našeho rizota, kdy se rýže vaří klasickým způsobem a v jiném hrnci než ostatní suroviny, se rýže na italské krémové rizoto nejprve osmahne na pánvičce a poté se vaří se všemi ingrediencemi a minimem vody, kterou je třeba dolévat dle potřeby. Ještě častěji než voda se k vaření rýže Arborio používá vývar. Rýže má být „ale dente“, tedy měkká a lepkavá na povrchu a tvrdší, nikoliv však křupavá, uvnitř.

ARROWROOT – připomíná bramborový škrob a je možné ho používat do sladkých i slaných pokrmů. Bez chuti a bez zápachu, přesto užitečný... Arrowroot je velmi dobře stravitelný, a je tedy vhodný pro děti a osoby s poruchami trávicího systému. Původ Arrowroot se získává z kořene rostliny maranta třtinová, jejímž domovem je západní Indie a Amerika. Můžeme se setkat s tzv. nepravým aroowrootem, který se získává z oddenků zázvorovitých rostlin. Vzhled, chuť a vůně… Bílý prášek, který připomíná klasický bramborový škrob. Získává se z kořene divoce rostoucí rostliny. Je bez chuti a bez zápachu, můžeme jej používat při přípravě slaných i sladkých pokrmů. Použití v gastronomii Používá se především jako zahušťovadlo, je mnohem lépe stravitelný než mouka. Je vhodný do teplých omáček, do vývarů nebo do koláčů. Přidat ho můžete i do sušenek či pudinků. Arrowroot je pro své želírovací vlastnosti vhodný pro výrobu želé.

ARTYČOK - latinsky Cynara scolymus, anglicky globe artichoke, francouzsky artichaut, německy Artichocke, italsky crciofo - je zelenina, z která se využívají neotevřené květní pupeny a ne jako u ostatních druhů plody, hlízy nebo kořeny. Zdravá a velmi chutná zelenina Artyčok je zelenina, která vzhledem připomíná větší bodlák nebo sukulent. Z původního planého artyčoku byly postupně vyšlechtěny dva typy – artyčok pěstovaný pro jedlé květy a španělský artyčok, kterému se také říká kardus, z kterého se konzumují stonky a listy. Původ a historie Artyčok má původ v severní Africe a na Středním Východě. Už kolem roku 500 před naším letopočtem byl považován za delikatesu ve starém Egyptě i v Římě. V 16. století se začal pěstovat i v jižních státech USA a ve Střední Americe. V 18. století byl gastronomickou lahůdkou francouzské šlechty. Současnost V současné době se artyčok pěstuje v jižně situovaných oblastech Středomoří, velmi často v místech, kde roste vinná réva. Nejvýznamnějšími producenty jsou Francie, Itálie, Španělsko a Egypt, pěstuje se také v Izraeli, Alžírsku a Turecku. Sklízí se dvakrát ročně – většinou na začátku jara v březnu a dubnu, a pak ještě jednou na podzim. Doba sklizně je ale v některých oblastech v i jiných měsících, a tak je artyčok k dostání v podstatě celý rok. Vzhled, chuť, vůně… Květní pupeny artyčoku mají podle odrůdy kulatý nebo válcovitý tvar, dorůstají do velikosti 5 až 15 centimetrů a váží od 150 gramů do půl kilogramu. Artyčoky se sklízí vždy před kvetením, aby jim zůstala jejich jemná hořkosladká chuť. Otevřené pupeny jsou vláknité a chuť mají ostřejší. Z pupenů se konzumují jen lůžka květních úborů – takzvaná srdíčka, a dužnaté zákrovní lístky, které připomínají šišky borovice. Aroma artyčoků je zvláštně jemně trpké, vytváří ho hořčiny cynarin. Lodyha artyčoku dosahuje podle odrůdy a podmínek výšky 1 až 2 metry. Listy rostou střídavě a jsou poměrně velké. Odrůdy  V oblastech kolem Středozemního moře se pěstují různé odrůdy artyčoku, které se od sebe odlišují tvarem, velikostí a barvou. Francie má na světové produkci největší podíl a pěstují se zde tři různé větší skupiny odrůd Bretaňské - Mají velké zelené pupeny, jsou to především odrůdy Camus de Bretagne, Camerys a Caribou Středomořské – Midi – Jejich barva je většinou fialová, nejznámější jsou odrůdy Violet de Provense, Violet d´Hyeres a Violet de Gapeau. Ostatní – Méně významné odrůdy, například Blanc Hyerois. Itálie je další zemí, která patří k významným pěstitelům artyčoku, nejvíce ho pěstují v provincii Puglia, na Sicílii, Sardinii a v Toskánsku. Čtyři hlavní v Itálii pěstované odrůdy jsou Catanese, Romaneto, Spinoso Sardo a Violetto di Toscana . V Itálli pěstují i další odrůdy, které ale využívají pro vlastní potřeby a nejsou určené pro export. Španělsko se na produkci artyčoků také významně podílí, pěstují se zde především ve Valencii. Nejdůležitější pěstovanou odrůdou je Tudela – Blanca de Tudela. Nejvíce pěstované odrůdy Camus de Bretagne je nejvíce pěstovaná a komerčně nejdůležitější francouzská odrůda. Má velké kulaté pupeny s váhou až půl kilogramu se zelenými listy. Camerys mají velké pupeny fialové barvy. Je to poměrně nová odrůda z oblasti francouzské Bretaně. Violet de Provense se pěstuje v departmentu Provense. Pupeny jsou fialové a středně velké. Catanese je odrůda z Itálie. Pupeny jsou středně velké, mají válcovitý tvar s uzavřenými zelenými lístky s fialovým odstínem. Romanesco patří k důležitým italským odrůdám. Pupeny jsou velké a kulaté s typickým otvorem na konci, zelené listy mají fialový nádech. Spinoso Sardose pěstuje nejvíce na Sicílii. Odrůda má středně velké, kuželovité a zašpičatělé pupeny, které jsou zakončené trnem. Barva je zelenofialová. Violetto di Toscana má středně velké, uzavřené pupeny ve tvaru elipsy a listy tmavě zelené barvy s výrazným fialovým odstínem. Tudela – Blanca de Tudela - je nejdůležitější odrůdou pěstovanou ve Španělsku. Známé jsou velmi kvalitní pupeny z regionu Navarra. Pupeny mají zelenou barvu, jsou menší a velmi křehké. Nemusí se z nich odstraňovat vnější vlákna. Green Globe se používá jako zelenina – vaří se stejně jako chřest, ale i jako léčivá a dekorativní rostlina. Má středně velké pupeny zelené barvy. Grosse von Laonmá původ ve Středomoří a patří mezi tzv. zelené artyčoky. Pěstuje se především jako okrasná rostlina, konzumují se z něj jen lístky a okrajové listy květů. Gobbo di Nizza je poměrně choulostivá odrůda z Itálie, která má velmi malé pupeny. Využívají se z ní především stonky a řapíky. Artyčok kardový je méně známá odrůda, která má velmi efektní fialové květy a se pěstuje jako dekorační rostlina. Zdraví a vitamíny Artyčok je velmi chutná a zdravá zelenina, která je ale stále ještě nedoceněná. Na rozdíl od jiných druhů zeleniny, z kterých se konzumují plody, listy nebo kořeny se z artyčoku konzumují především nerozvinutá poupata, k léčebným účinkům se využívají i listy a kořeny. Artyčok obsahuje v poměrně značném množství vitamín C, kyselinu listovou a draslík. Z minerálních látek je v artyčoku ještě železo, hořčík, zinek a vápník. V pupenech jsou také pro člověka důležité flavonoidy, vláknina, karoteny, organické kyseliny, hořčiny, třísloviny, provitamín A, vitamíny skupiny B, cynarin, inulin, tanin, organické soli a další látky. Má nízký obsah sodíku a není v něm žádný tuk. Kalorická hodnota je velmi nízká - jeden artyčok má průměrně jen 25 kalorií. Preventivní i léčivé účinky artyčoku jsou velmi velké. Velmi pozitivně působí na játra, žlučník i ledviny, snižuje a reguluje hladinu tuků i cukrů v krvi, zabraňuje ukládání cholesterolu, má protialergické účinky, pomáhá při kožních onemocněních a podporuje trávicí systém. Působí i jako afrodiziakum. Artyčok je vzhledem k obsahu inulinu vhodný pro lidi s diabetickým onemocněním, žlučníkovými chorobami a nemocemi jater. Konzumace artyčoku totiž podporuje detoxikační funkci jater a tvorbu i vylučování žlučí. Podporuje trávení i látkovou výměnu. Použití artyčoku v kuchyni Artyčok je již několik tisíciletí velmi oblíbenou zeleninou. Poupata se konzumovala už ve starém Egyptě i Římě, byla delikatesou francouzské šlechty. Artyčoky se konzumují syrové, vařené nebo dušené, grilované i smažené a také se nakládají. Příprava je poměrně zdlouhavá a tak se nehodí pro rychlé tzv. pro fast food kuchyně. Pro úpravu jako zelenina se používají v osolené vodě vařená květní lůžka, která mají hořkosladkou chuť. Nejčastěji se konzumují vařené a pokapané olivovým olejem. Jednotlivé lístky se odtrhávají a namáčejí do různých omáček, servírují se ale třeba jen polité máslem a posypané smaženou strouhankou, případně s omáčkami. Plní se i různými náplněmi, velmi často například mletým masem nebo kuskusem. Mohou se i zapékat nebo přidávat do omelet a těstovin, používají se i na předkrmy nebo jako ingredience na pizzu. Jsou vynikající příloha ke steakům. V Itálii z artyčoku vyrábí velmi chutný hořký likér Cynar, ve Francii je používají na přípravu ragú, které je velmi podobné ratatouille. Příprava artyčoku před použitím Příprava artyčoků trvá delší dobu. Po odstranění horních lístků se odlomí celý stonek a pak i horní čtvrtina pupenu. Ze středně velkých nebo větších pupenů je potřeba ještě odstranit vlákna. Artyčok se pak vloží do studené vody, ta se přivede k varu a pupeny se vaří podle velikosti 25 až 45 minut. Voda může a nemusí být osolená, vždy by ale měla být okyselená, aby si artyčok zachoval původní barvu. Na okyselení 1 litru vody se přidává 1 lžíce octa nebo citronové šťávy. Malé plody, které mají velmi kladné účinky na zdraví člověka a především trávicí systém, je možné konzumovat syrové i s okvětními lístky a stopkami. Důležité rady pro přípravu artyčoku Bodláky, které jsou na povrchu pupenu, mají silné barvící účinky a ruce se obarví do černa. Artyčok je tedy dobré připravovat v gumových rukavicích, nebo si alespoň ruce potřít citronovou šťávou. Stonek se neodkrajuje - měl by se ulomit. Tak je totiž možné zjistit, jak je artyčok čerstvý. Pokud stonek ulomit nejde nebo se odlamuje obtížně, je artyčok starší a méně kvalitní. Jak a podle čeho vybírat Artyčoky je možné koupit čerstvé i nakládané. Nakládané jsou v současnosti poměrně běžně k dostání po celý rok především v supermarketech a také v obchodech s italskými nebo francouzskými delikatesami. Artyčoky se sklízí na jaře a na podzim. Podzimní poupata s až nachově fialovou barvou mají silnější vrchní lístky, jsou tedy i po distribuci většinou velmi kvalitní. Čerstvý artyčok má pevné listy a není seschlý. Spotřeba a skladování Konzervované artyčoky se skladují v suchém a chladném místě. Čerstvé pupeny se uchovávají neumyté a v chladničce vydrží maximálně 3 týdny. Očištěné a pro úpravu připravené artyčoky je také možné omýt ve studené okyselené vodě, pak je osušit a zamrazit. I po rozmrazení jsou křehké a chutné. Uvařené pupeny je potřeba okamžitě zkonzumovat. Pěstování Artyčok pochází ze Středomoří, některé odolnější odrůdy je ale možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách, ale v zimě je nutné rostliny chránit před mrazem. Artyčoky vyžadují slunečné a chráněné místo, půda by měla být lehká, bohatá na živiny, vlhká a propustná. Artyčok je možné rozmnožovat vegetativně odnožemi, nebo poměrně snadno i semeny. Semena se vysévají na začátku března do květináčů. V druhé polovině května se silnější rostliny přesazují do volné půdy na vhodné místo, vzdálenost mezi nimi by měla být alespoň 1 metr. V průběhu růstu je nutné rostliny často okopávat, zbavovat okolního plevele a dostatečně zalévat. Sklízí se nerozkvetlé květní úbory s pevným lůžkem a dužnatými zákrovními listy. Řezná místa se potírají citronovou šťávou, aby nezhnědla. Odkvetlé stonky se u země uřezávají Zajímavosti Obliba a konzumace artyčoku v posledních letech poměrně výrazně vzrostla a především v původních oblastech jeho výskytu a pěstování – zejména ve Francii a Itálii – již několik let každý rok zvyšují produkci a export. Léčivé účinky artyčoku jsou známé tisíciletí. V lidovém léčitelství se z artyčoků nejvíce využívají čaje, ale i různé odvary a také jídla. Léčivý artyčokový čaj se připravuje dvouminutovým vařením listů, které se sbírají v bodě květu. Pije se 4 krát za den jeden šálek, k případnému oslazení se doporučuje med. Odvar kořene artyčoku ve víně má také velmi pozitivní účinky na organismus. Odvar se připravuje z 80 gramů kořene, který se zalije 1 litrem červeného vína a nechá se krátce přejít varem. Po pomalém vychladnutí se uloží do chladna, ne ale do chladničky! Užívá se 15 dní 3 krát za den jedna polévková lžíce. Potom následuje 14 dní přestávka a po ní další užívání po dobu 15 dnů. Jídla z artyčoků jsou velmi vhodná pro diabetiky, protože rostliny obsahují látku inulin. Jsou vynikající i pro osoby s onemocněním jater nebo žlučníku. Léčivé účinky Artyčoky mají mnoho preventivních i léčivých účinků - podporují detoxikační činnost jater - obnovují a regenerují jaterní buňky - zvyšují tvorbu žluči a její vylučování - působí proti vzniku žlučových kamenů - podporují činnost slinivky břišní - snižují hladinu cukru a tuku v krvi - snižují hladinu cholesterolu v krvi - čistí cévní systém a odbourávají cholesterol - zabraňují ukládání cholesterolu v cévách - pomáhají při léčbě ekzémů a kožních nemocí - odvodňují a působí proti otokům - zlepšují trávení a látkovou výměnu - pomáhají při léčení revmatismu - jsou účinné při onemocnění ledvin - celkově omlazují onanismus - působí jako afrodiziakum Konzumace artyčoku nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Pouze při neúměrně vysoké konzumaci nebo konzumaci nekvalitních, případně špatně upravených artyčoků, se mohou projevit mírné žaludeční potíže.

ASIAGO D´ALLEVO je italský sýr určený ke krájení. Původ a historie Sýr Asiago má chráněné označení a jediný originál se vyrábí v alpské oblasti města Asiago v provincii Vicenza regionu Veneto. Právě sýr Asiago je nejtypičtějším produktem této oblasti. Vzhled, chuť, vůně… Asiago d´allevo má kulatý tvar, průměr 30-36 cm a výšku 9-12 cm. Váží mezi 8-12 kg. Konzistence vyzrálého sýru je zrnitá a drobivá, středně zralý sýr má těsto kompaktní. Asiago chutná po oříšcích a koření, má lehkou příchuť citronu. Může připomínat parmazán. Obsahuje 34 % tuku v sušině. Výroba Při výrobě sýra Asiago se mléko odtučňuje, po zahuštění sýru se nechá odtéci syrovátka a hmota se poté ukládá do dřevěných forem. Sýr se solí lehkou solankou nebo se nechá suchý. Zrání tohoto sýru může trvat až 2 roky. Právě podle doby zrání rozlišujeme sýr "vyzrálý" nebo "středně vyzrálý". Použití sýru Asiago v gastronomii Zralý sýr se strouhá na těstoviny, do polévky či do rizota. Středně vyzrálý se výborně hodí k ciabattě. Dostupnost a skladování Asiago d´allevo lze koupit v prodejnách sýrů. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený.

Chilli omáčka je nejdůležitější kořenící prostředek asijské kuchyně. Je velmi slaná a může tudíž sloužit jako náhražka soli. Kromě chilli omáček známe ještě sambaly - jsou to pasty husté konzistence složené z chilli lusků. Sambalů existuje několik druhů. Nejznámější je sambal oelek, který je velice ostrý. Sambal manis je spíše jemný a sladký. Do sambalu kacang jsou zase přidávány mleté arašídy a před použitím musí být rozmíchán ve vodě. V arabské kuchyni je oblíbená chilli pasta Harrissa. Pochází ze severní Afriky, vyrábí se z čerstvých nebo sušených chilli a je velmi ostrá. Asijské chilli omáčky jsou slané a ohnivé až ovocně sladké. Ochucují se jimi drůbeží a rybí pokrmy, polévky i jídla připravovaná v pánvi wok. Chilli omáčky i sambaly lze koupit v supermarketech nebo ve specializovaných obchodech. Neotevřené se mohou skladovat neomezeně dlouho, po otevření vydrží v chladničce několik měsíců.

Tato gelovitá hmota se vyrábí dvěma způsoby - přírodní cestou z kůže či kostí, nebo uměle z lístkové či práškové želatiny, případně z karagenanu (želírující látka vyrobená z mořských řas).