Zbožíznalství

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Líha nahloučená se podobá líze klubčité, klobouk je zbarvený hnědě až okrově hnědě, často je tmavě vodnatě skvrnitý. Lupeny mají ve stáří červenohnědý až žlutočervený nádech. Třeň je válcovitý, obvykle zakřivený. Líha nahloučená roste především v listnatých lesích, vzácněji také v jehličnatých lesích. Vyskytuje se i v zahradách a sadech na humózních půdách.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Líha obrněná je velmi podobná líze klubčité a líze nahloučené. Liší se zejména pevnou chrupavčitou pokožkou výrazně hygrofánního klobouku. Roste na podobných stanovištích.

LIHOVÝ OCET – nejtypičtější druh octa, který se na trhu vyskytuje. Vyrábí se z destilovaného alkoholu. Běžný, ale všestranný Lihový ocet se vyrábí většinou z destilovaného alkoholu, který se získává z žita, brambor či cukrové řepy. Známe také bramborový ocet, který se vyrábí v Rusku nikoliv z brambor, ale z vodky. Jeho použití je velice široké, od dochucování jídel po konzervaci potravin. Vzhled, chuť a vůně… Chuť lihového octa je klasicky octová, někdy kyselejší, jindy trochu jemnější v závislosti na způsobu výroby. Zdraví a vitamíny Stolní ocet je tvořen ze 75 % lihovým octem a z 25 % octem vinným. Lihový ocet obsahuje 5 % kyseliny, obsah zbytkového alkoholu bývá až 0,5 % obj. Použití v gastronomii Lihový ocet se přidává do omáček, majonéz, ochucují se jím jemnější pokrmy, patří i do polévek.Lihový ocet nesmí chybět při nakládání zeleniny a při zavařování okurek. Pro nakládání je ideální svým složením, díky kterému dokáže uchovat potraviny konzervované a nedopustí, aby se v nálevu množily nebezpečné mikroorganizmy. Dostupnost a skladování Lihový ocet je k dostání běžně v každém supermarketu. Uchovává se v temnu, bez přístupu vzduchu. Léčivé účinky - působí proti plísňovým onemocněním

LILEK VEJCOPLODÝ – baklažán - latinskySolanum melongena, anglicky aubergine nebo egg plant a také madapple, francouzsky aubergine, případně i melongène, německy Aubergine, také Eierfrucht nebo Melanzenapfel, italsky melanzana -je zelenina s velkým množstvím různých odrůd. Lidově se mu říká také patližán nebo patlažán. Zdravá, chutná a dekorativní zelenina Lilek je velmi zdravá zelenina, z které je možné v kuchyni nejrůznějšími způsoby připravit mnoho chutných jídel. Některé vyšlechtěné odrůdy se pěstují v zahradách a parcích i jako okrasné rostliny. Původ a historie Lilek pochází z Východní a Přední Indie, kde roste dodnes již několik tisíciletí a i v současné v některých indických oblastech rostou původní trnité formy s drobnými nahořklými plody. Původní lilek měl barvu i tvar, který připomínal slepičí vejce a z toho vycházejí některé jeho názvy – česky lilek vejcoplodý, anglicky eggplant – vejcová rostlina, nebo německy Eierfrucht – vejcový plod. Pojmenování baklažán, které je velmi časté ve východoevropských zemích, vzniklo z arabského a maurského výrazu al-bandigan. Lilek se do Evropy dostal přes arabské země přibližně ve 13. století, z Evropy byl později převezen i do Ameriky. V dávných dobách nebyl příliš konzumovanou zeleninou. Jeho obliba začala stoupat, když se zjistilo, že se napřed musí tepelně upravit a pak je mnohem stravitelnější a chutnější. Současnost Lilek se v současné době pěstuje ve všech oblastech tropického, subtropického i mírného pásma. Je poměrně teplomilný a tak se na venkovních plantážích pěstuje jen v místech s trvalejšími teplotami 22 až 30° Celsia, v jiných oblastech se pěstuje ve sklenících. Venkovní pěstování lilku je nejvíce rozšířené ve Středomořské oblasti, a také v jihovýchodní a východní Asii. Některé odrůdy se pěstují i v zemích jižní Evropy, odolnější vyšlechtěné odrůdy jsou vhodné i k pěstování ve střední Evropě a také v České republice. V současné době je lilek především v zemích kolem Středozemního moře velmi často používanou zeleninou jako třeba rajčata, česnek nebo cibule. Vzhled, chuť, vůně… V České republice jsou neznámější oválné tmavě fialové až téměř černé lilky. Plody ale mají mnoho dalších tvarů, velikostí i barev. Jsou podélné, vejčité, kapkovité, mají i tvar okurky. Dorůstají až do délky 30 centimetrů, průměr je 5 až 15 centimetrů, jejich váha je i půl kilogramu. Světle zelené a pruhované odrůdy dorůstají v příznivých podmínkách až do délky 1 metr a váhy 1 kilogram. Barva je ale nejčastěji světle fialová až téměř černá, ale jsou i odrůdy žluté nebo oranžové, světle až tmavě zelené, bílé, některé odrůdy jsou pruhované. Dužina je nezávisle na barvě slupky vždy bílá, je měkká, jemná a velmi chutná. Některé odrůdy jsou nahořklé, šlechtěné už většinou nahořklou příchuť nemají a jsou příjemně nasládlé. Dužina obsahujemnoho jedlých semínek, které mají bílou mléčnou barvu. Pokud jsou jadérka nahnědlá, je plod přezrálý nebo není zcela čerstvý. Rostlina dorůstá až do výšky 1 metr, plody vyrůstají z 2 až 5 centimetrů velkých květů, které mají většinou fialovou, u některých odrůd i bílou, barvu. Odrůdy lilku Lilek má poměrně velké množství různých odrůd, které se od sebe liší tvarem, velikostí i barvou. Dužina všech odrůd je ale vždy bílá a jemná. Nejvíce pěstované odrůdy lilku Pingtung pochází původně z Taiwanu, z města Pingtung. Plody dorůstají do délky až 25 centimetrů, mají levandulovou fialovou barvu, jsou tvrdé a mohutné, poměrně dlouhé, úzké a zahnuté. Rosa Bianca je velmi populární odrůda, která má kulatější tvaru a bílou barvu s jemně levandulově fialovými pruhy. Dužina má sladší chuť a je velmi jemná. Fengyan patří mezi asijské odrůdy. Plody patří k nejdelším, dorůstají do délky 25 až 30 centimetrů, ale jsou poměrně úzké. Mají velmi jemnou slupkou fialové barvy, která se nemusí loupat. Chuť nemá žádné stopy hořkosti, dužina je velmi jemná. Zelené jablko je odrůda s velmi velkou výnosností. Plody oválného tvaru dorůstají d délky 12 až 15 centimetrů, slupka má zelenou nebo bílou barvu. Příjemně nasládlá dužina je velmi chutná. Netradiční odrůdy lilku Listada de Gandia je italská odrůda s velmi dekorativními plody, které jsou kulatější, dorůstají do délky 12 až 15 centimetrů a mají slupku krémové barvy s výraznými fialovými pruhy. Dužina je velmi jemná, chutná, příjemně sladká. Lilek pruhovaný má plody vejčitého tvaru s průměrem přibližně 2 centimetry a délkou 6 centimetrů. Základní barva slupky je zelená a jsou na ní fialové pruhy. Chuť je nasládlá, nemá žádné stopy hořkosti. Zelený tygr patří mezi netradiční odrůdy se zajímavým zbarvením. Povrch slupky připomíná srst tygra - je světle světlý a jsou na něm tmavě zelené skvrny, Plody mají průměrnou velikost 5 centimetrů a dužina má velmi lahodnou chuť. Nejvíce pěstované odrůdy v České republice V České republice bylo vyšlechtěno několik odrůd lilku, které snáší i chladnější podnebí Český raný lilek má menší plody klasického vejčitého tvaru s tmavě fialovou lesklou a pevnou slupkou. Dužina je smetanově bílá, jemná a příjemně nasládlá. Klára je další odrůda lilku, která je velmi odolná a vhodná pro pěstování v našich klimatických podmínkách. Plody mají charakteristický tvar, dorůstají do délky až 10 centimetrů. Barva slupky je tmavě fialová, dužina je bílá a velmi chutná. Serena patří mezi v České republice často pěstované odrůdy lilku. Je velmi odolná, středně velké plody s pevnou hladkou slupkou růžové barvy mají jemnou dužinu s velmi dobrou chutí. Beatrice má plody s příjemně nasládlou chutí a bílou barvou slupky, které mohu v optimálních podmínkách dorůst až do délky 10 centimetrů. Odrůda je vhodná i pro pěstování v chladnějším klimatu. Semena odrůd lilku Klára, Serena a Beatrice se velmi často prodávají v jednom balení jako směs. Zdraví a vitamíny Lilek obsahuje pro lidský organismus cenné vitamíny a minerální látky a má velmi málo kalorií. V plodech je v poměrně značném množství provitamín A, vitamín B3, B5, B6 a B9 a také vitamín C. z minerálních látek obsahuje draslík, hořčík, železo, zinek, fosfor a mangan. V lilku je také poměrně velké množství pektinů, rutinu a antioxidačních látek. Nejdůležitější vitamíny v baklažánu jsou B3, známý také jako PP, který lidské tělo potřebuje pro tvorbu hormonů – estrogenu, progesteronu, testosteronu, kortizonu a dalších, a B6 – pyridoxin – je nezbytný pro funkci imunitního systému. Z minerálních látek má největší podíl draslík, kterého je v lilku více než v zelí, cibuli, mrkvi nebo salátu. Draslík významně ovlivňuje nervový systém a pohybový aparát, rutin zpevňuje cévy. Celková kombinace a množství vitamínů a minerálních látek v lilku posiluje imunitní, krevní, pohybový i nervový systém, snižuje obsahu cholesterolu v krvi a ochraňuje krevní kapiláry. Lilek vzhledem k obsahu pektinů také pozitivně ovlivňuje látkovou výměnu a pomáhá při střevní i žaludeční poruše nebo chorobách. Antioxidanty ničí v těle volné radikály a brání vzniku rakovinových nádorů. Nejvíce vitamínů a ostatních prospěšných látek je pod tenkou slupkou, proto se plody konzumují neloupané. Nezralé plody mohou obsahovat větší množství solaninu, který je jedovatý alkaloid, vyskytující se například i v nezralých rajčatech nebo klíčcích brambor. Zneškodní se déle trvající tepelnou úpravou. Lilek se nesmí konzumovat syrový. Použití lilku v kuchyni Plody se konzumují i se semínky a s tenkou slupkou, vždy musí být tepelně upravené. Lilek se může vařit, dusit, zapékat, péct, grilovat… Lilek je v současnosti používán v mnoha národních kuchyních. Jemná chuť dužiny se velmi dobře doplňuje s různým i výraznějším kořením, česnekem nebo cibulí. K pečeným a grilovaným plodům jsou vhodné rajčatové a jogurtové omáčky. Lilky se také často plní mletým hovězím nebo jehněčím masem, případně i nádivkami z ryb, hub nebo rýže. V Indii, odkud lilek pochází, se nejčastěji griluje a pak rozšťouchá a smíchá s cibulí, rajčaty a kořením. Používá se také při přípravě indického čatní. Řecká musaca – brambory s mletým masem – je bez lilku téměř nepředstavitelná. Francouzi lilek přidávají do své speciality ratatouille. V Srbsku je velmi oblíbená čalamáda ajvar, kde se jemná chuť lilkudoplňuje s červenými paprikami, česnekem a chilli. Ajvar se většinou připravuje z poslední úrody lilků a zavařuje na zimní období. Jak připravit lilek Lilek je nutné před některými způsoby tepelné úpravy „připravit“. Lilek je nutné krájet krátce před jeho přípravou, aby dužina nezhnědla. Před pečením lilku vcelku se plod na několika místech propíchne špičkou nože nebo vidličkou, aby během pečení v troubě nepraskl. Před smažení se nakrájené plody nutné osušit papírovou utěrkou – olej se pak do nich vsakuje méně. Olej v pánvi musí být před vložením lilku rozpálený. Mezi plátky by mělo zůstat místo. Smažený lilek bude mít výraznější chuť, kdy se plátky před vložením do rozpáleného oleje posypou strouhankou, ochucenou například kořením, česnekem nebo i bylinkami. Prosolení lilku a zbavení dužiny hořké příchuti Některé odrůdy mají nahořklou příchuť, která se dá odstranit prosolením a takzvaným „vypocením“ v cedníku. Většina současných šlechtěných odrůd už ale nahořklou příchuť nemá a před tepelnými úpravami, jako je pečení nebo grilování, se upravovat nemusí. Takzvané „vypocení“ je ale vhodné, pokud se lilek bude smažit, protože plátky pak tolik nenasáknou olejem. Plody lilku jsou totiž poměrně pórovité a tzv. vypocením jejich dužina velmi zhoustne. Vypocení lilku se doporučuje i při přípravě lilku pro ratatouille. Jak vypotit lilek Lilek se nakrájí na kostičky nebo kolečka silná přibližně 1 centimetr Nakrájený lilek se vkládá ve vrstvách do cedníku, každá vrstva se prosolí Cedník s prosolenými vrstvami nakrájeného lilku se vloží do mísy nebo do dřezu a na lilek se položí například talíř, zatížený sklenicí s vodou, aby lilek pustil šťávu Po 30 minutách až jedné hodině se nakrájené kousky lilku opláchnou od soli pod studenou vodou a osuší. Recepty z lilku Lilek je možné připravovat mnoha způsoby a existuje také velmi velké množství receptů. Zapečený lilek je základní způsob jeho přípravy. Plody se podélně rozkrojí, z půlek se částečně vydlabe dužina a dají se na krátkou dobu do rozehřáté trouby. Vydlabaná dužina se smíchá s jemně nasekanou cibulí, kousky rajčat, prolisovaným česnekem a mletým masem, směs se přibližně 15 minut za občasného míchání dusí v hrnci pod pokličkou. Pak se do směsi vmíchá sýr balkánského typu – například mozzarella, naplní se s ní vydlabané lilky a ty se nechají ještě krátce zapékat. Grilovaný lilek Lilek je možné velmi jednoduše grilovat na klasickém grilu i v grilu v troubě. Plátky lilku se pouze potřou olejem a pak grilují. Vynikající je i grilovaný lilek s rajčaty a mozarellou. Pečený lilek Celý lilek se peče v troubě, předehřáté na 200° Celsia tak dlouho, až se slupka zvrásní a začne se bořit do změklé dužiny. Dužina je pak sametově hladká a může se použít například jako pomazánka na toasty. Smažený lilek Lilek se oloupe a nakrájí na tenká kolečka, která se obalují v trojobalu nebo těstíčku a pak smaží v rozpáleném oleji. Marinovaný lilek Syrový plod lilku se vloží do marinády, smíchané z prolisovaného česneku, octa, pepře a soli a nechá se marinovat 24 hodin. Pak se může konzumovat syrový. Karbanátky z lilku Dužina lilku se smíchá s cizrnou a ochutí česnekem, pepřem a solí. Ze směsi se vytvoří placky nebo jiné tvary, které se smaží v rozpáleném oleji. Jak vybírat a kupovat lilek Sezona lilku trvá od června do září a v tomto období by tedy měly lilky být nejčerstvější a nejchutnější. Nejlepší jsou mladé, menší a pevné plody se zelenou stopkou. Slupka by měla být lesklá a výrazně zbarvená, po lehkém zatlačení prstem se musí vrátit zpět. Dužina kvalitních plodů je krémově bílá, bílá jsou i semínka. Pokud je dužina omačkaná a semínka mají tmavší barvu, jsou plody starší nebo přezrálé. Přezrálé plody mají matnou slupku a jsou měkké. Sklizeň, spotřeba a skladování Plody se sklízí i se stopkou krátce před plnou zralostí, měly by být intenzivně lesklé a výrazně zbarvené. Lilek by se měl spotřebovat co nejdříve, neoloupaný je možné uskladnit v chladničce v přihrádce na zeleninu maximálně týden. Pěstování Lilek je možné ve venkovním prostředí možné úspěšně pěstovat jen v teplých, slunných a chráněných místech, případně v pařeništi nebo ve skleníku. Pokud se lilek pěstuje v květináči, musí mít květináč větší objem a průměr minimálně 22 centimetrů, aby měl lilek dostatek zeminy pro vytvoření kořenového systému. Na záhonech se také může pěstovat pod černou netkanou fólií nebo ve foliovém tunelu, který zadržuje teplo a zahřívá půdu. Ta by měla být lehčí, teplá a výživná, v těžkých vlhkých půdách se mu nedaří. Lilek je nutné přihnojovat a půda by měla být stále přiměřeně vlhká. Po celou dobu pěstování lilek potřebuje teploty alespoň 18° Celsia. Podobně jako rajčata roste nejvíce v noci a tak jsou nutným předpokladem jeho růstu i vyšší noční teploty. V příznivých podmínkách může plod baklažánu dorůst až do délky 30 centimetrů a váhy 1 kilogramu. Průměrná úroda je 7 plodů na 1 rostlinu. Semena se vysévají v únoru nebo na začátku března do misek nebo truhlíků, které se nechají v teple za oknem, v pařeništi nebo ve skleníku. Semenáčky se přepichují na vzdálenost 10 centimetrů nebo do květinářů s průměrem 8 až 12 centimetrů. V době pěstování sazenic by teplota neměla klesnout pod 18° Celsia. Na záhon se rostliny přesazují koncem května nebo na začátku června, do pařeniště už na konci dubna. Vysazují se do vzdálenosti 40 x 40 centimetrů, půda by měla být dostatečně prohnojená a výživná. Pokud by nastalo chladnější počasí, je nutné sazenice na záhonech přikrýt. Postranní výhony se podobně jako u rostlin rajčat zaštipují, ponechávají se pouze čtyři hlavní výhony a na nich 5 až 7 plodů. Ve skleníku je nutné květy štětečkem opylovat. Plody se sklízí krátce před plnou zralostí, protože pak mají chutnější a pevnější dužinu. Odřezávají se i se stopkou. Zajímavosti Lilek – baklažán – se především v zemích na jihu Evropy nebo ve Středomoří velmi často pěstuje i jako okrasná rostlina v zahradách a parcích. Šlechtěné odrůdy nemají původní typickou nahořklou chuť a jsou spíše příjemně nasládlé. Nahořklá chuť se dá odstranit nasolením a takzvaným „vypocením“. Lilek je zdraví velmi prospěšný a zároveň je z něj v kuchyni možné připravovat mnoha způsoby různá chutná jídla. Léčivé účinky Lilek má vzhledem k obsahu vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho pozitivních účinků na organismus člověka. Plody lilku zejména - posilují imunitní systém - pozitivně ovlivňují nervový systém - mají kladný vliv na pohybový aparát - zpevňují cévy a ochraňují krevní kapiláry - podporují činnost jater a pročišťují krev - regulují obsah cholesterolu v krvi - mají příznivý vliv na látkovou výměnu - pomáhají při žaludečních a střevních potížích - mají velké antioxidační účinky - podporují léčbu ekzémů - jsou prevencí proti tvorbě rakovinových nádorů Velké antibiotické účinky má především čerstvá vymačkaná šťáva. Konzumace tepelně upraveného lilku nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Konzumace syrových plodů lilku se nedoporučuje. Nezralé plody ale mohou obsahovat ve větším množství jedovatá alkaloid solanin, který se odstraní déle trvající tepelnou úpravou.    

Jde o měkký sýr původem z Německa. Vyrábí se z kravského mléka sráženého syřidlem. Hmota nařezaná na hrubá zrna se plní do děrovaných forem a několikrát se obrací, aby mohla odtéci syrovátka. Poté se sýr vkládá do solného roztoku. Během zrání se sýr ještě obrací a vtírá se do něj solný roztok. Limburger zraje ve vlhkých sklepech celkem 3-4 týdny. Má tvar hranolu a hmotnost 200g-1kg. Těsto je světle žluté a má měkkou konzistenci, kůrka je potažena červenohnědým lepkavým mazem. Sýr obsahuje 20% tuku v sušině. Chutná výrazně, pikantně, má intenzivní sýrovou vůni. Hodí se k čerstvému tmavému chlebu, lze jej použít i na zapékání zeleninových pokrmů. Limburger je běžně k dostání. Uchovává se v chladničce v dobře uzavíratelné nádobě. Vydrží tak několik dní.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Klobouk límcovky měděnkové měří 20-80mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, s tupým hrbolkem. Za vlhka je slizký, v mládí pokrytý bělavými šupinami, vytrvávajícími na okraji až do stáří. Zbarvený je modrozeleně, ve stáří až žlutozeleně nebo okrově. Lupeny jsou široce připojené, bledé, potom fialově šedé až fialově hnědé, s bělavě vločkatým ostřím. Třeň o rozměrech 40-100x4-10mm je válcovitý, na bázi mírně ztlustlý, zbarvený modrozeleně až modře, ve stáří až zelenožlutě. Prsten je vláknitě blanitý, pomíjivý, s výraznými bělavými vláknitými šupinami, ve stáří olysává. Dužnina má nevýraznou chuť a vůni. Límcovka měděnková roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na rozkládajícím se dřevě v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích a na tlející slámě. Vyskytuje se na vlhčích a chudších půdách. Jedná se o zbarvením nápadnou, snadno určitelnou houbu. Podobná límcovka modrá má rychle se odbarvující klobouk bez šupin, lupeny bez fialových tónů a bělavého ostří a nedokonale vyvinutý prsten.

 Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Klobouk límcovky věnčené měří 15-50mm, je téměř polokulovitý, brzy ploše vyklenutý, za vlhka lepkavý. Zbarvený je světle okrově až žlutookrově. Lupeny jsou vykrojeně připojené, poměrně husté, zbarvené šedofialově, potom purpurově až čokoládově hnědě, s bělavě vločkatým ostřím. Třeň o rozměrech 25-50x4-10mm je válcovitý, jemně vláknitý, naspodu někdy vločkatý. Zbarvený je bíle, ve stáří s okrovým nádechem. Prsten je úzký, nahoře rýhovaný, bílý. Límcovka věnčená roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v trávě při cestách, na pastvinách, v parcích nebo v opadu ve světlých listnatých lesích. Vyskytuje se zejména na sušších místech. Límcovka věnčená připomíná malou pečárku. Podobná je límcovka černovýtrusá, která má bílý nebo nažloutlý, jemně rozpraskaný klobouk, delší a tenčí třeň, větší výtrusy a hladký až vrásčitý prsten.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do října. Klobouk límcovky vrásčitoprstenné měří 60-150mm, je kuželovitý, ploše vyklenutý až plochý, dlouho podvinutý, hladký, lesklý. V mládí je vínově hnědý, s nepravidelnými zbytky bělavého vela, potom okrově hnědavý, ve stáří až krémový, jemně vínově hnědě vláknitý. Lupeny jsou široce připojené, zbarvené světle šedě, potom černofialově, s bělavým, jemně zoubkatým ostřím. Třeň o rozměrech 70-170x15-30mm je válcovitý až mírně kyjovitý, nahoře jemně rýhovaný, bílý až nažloutlý, na bázi s bílými kořínky. Prsten je mohutný, blanitý, svrchu rýhovaný, na spodní straně s velkými zubatými šupinami. Zbarvený je bíle až nažloutle. Límcovka vrásčitoprstenná roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve velkých skupinách, na kůře a rozkládající se slámě. Vyskytuje se v zahradách, v parcích a na loukách.

LIMETA známá také jako LIMETKA -botanicky Citrus aurantiifolia, anglicky a francozsky lime, německy Limette nebo španělsky lima ácida je citrusový plod stromu Citrus limetta. Příjemně kyselé a velmi zdravé ovoce… Limeta je kyselé citrusové ovoce, které zná asi každý. Pokládáme ho většinou „jen“ za odrůdu citronu, z které se používá především šťáva. I limetka má ale větší využití a samozřejmě jako všechny citrusové plody i významné účinky na lidské zdraví. Původ a historie Limety nemají tak dlouhou historii jako citrony. Pocházejí z Mexika a Brazílie, a především v těchto zemích se také dosud převážně pěstují. Současnost V současnosti se limetky pěstují především v Mexiku, které je nejvýznamnějším světovým producentem typické karibské – mexické - limetky. Z Brazílie, USA, v dalších zemí střední a jižní Ameriky pochází největší produkce limetky perské, které se také říká tahitská. V jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe se pěstuje další velmi známý druh tohoto ovoce, limetka Kaffir. V současné době se některé vyšlechtěné odrůdy pěstují už i v oblastech Středomoří. Limetky je možné pěstovat i ve sklenících a v domácnostech. Na rozdíl od jiných citrusů kvetou a nasazují na plody po celý rok. V mnoha případech se využívají i jako okrasné dřeviny. Vzhled, chuť, vůně… Plody limety mají vejcovitý tvar a jsou menší než citrony. Barva kůry je většinou zelená, u některých odrůd žlutozelená, původní mexická limetka je žlutá. Povrch je hladký, u limety Kaffir zvrásněný. Vnitřek limetky je různý podle odrůdy. Původní mexická limetka má dužninu žlutou s mnoha jadérky, limetka tahitská je uvnitř žlutozelená a bez jadérek, Kaffir je uvnitř zelenožlutá a má jadérka. Limetky jsou hodně šťavnaté a méně kyselé než citrony, jejich chuť je jemnější. Mají typickou nezaměnitelnou vůni. Nastrouhaná kůra má jemně nakyslou chuť. Sklízí se nezralé, ale na množství šťávy, chuť ani aroma to nemá žádný vliv. Odrůdy Limety se dělí především na dvě základní skupiny - limetky mexické a limetky perské. Limetka mexická se označuje také karibská nebo limetka pravá. Její velmi aromatické plody nejvíce připomínají citrony, jsou ale menší, kůra je hladká a zelená a u zralých plodů žlutá. Dužnina je velmi kyselá, má žlutou barvu a obsahuje jadérka. Pěstuje se nejvíce v Mexiku, v Evropě je to nejprodávanější odrůda. Limetka perská je známá také jako tahitská. Plody jsou středně velké, kůra má zelenou barvu, vnitřek je žlutozelený a bez jader. Obsahuje dvojnásobně víc šťávy než citrony. Plody z Brazílie, USA, střední a jižní Ameriky nejsou chemicky ošetřované. V Evropě se na trhu objevuje méně často. Limetka Kaffir se od ostatních odrůd odlišuje především zvrásněnou kůrou zelenožluté barvy, dužnina s jadérky je zelenožlutá, méně šťavnatá než u ostatních odrůd limetek. Listy stromu a jemně nastrouhaná vnější kůra se používají jako koření. Kaffir se nejvíce pěstuje v jihovýchodní Asii, v Africe a ve střední Americe. V Evropě je k dostání velmi zřídka. Do skupiny citrusových plodů – limetek patří i Kumkváty Kumkváty jsou mezi citrusy nejmenší plody. Mají zelenožluté zbarvení kůry, která je měkká a jedlá. Vnitřek je méně šťavnatý, má žlutočervenou barvu a obsahuje jádra. Kumkváty mají velmi hodně pektinu, minerálních látek a vitamínů. Nejznámější odrůda Meiva se dá úspěšně pěstovat i ve sklenících a domácnostech. Zdraví a vitamíny Limetky jsou velmi podobné citronům i v obsahu vitamínů a minerálních látek. Důležitý je především poměrně velký obsah vitamínu C a B, pektinu, booflavonoidů, draslíku, vápníku a fosforu. Vitamín C je jeden z nejdůležitějších vitamínů a společně s vitamínem B se významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev, flavonoidy posilují stěny kapilár, zlepšují pružnost cév, snižují tvorbu krevních sraženin a také mají antioxidační i protinádorové účinky. Draslík, vápník a fosfor mají vliv na odolnost vůči stresu, zvyšují imunitu, pomáhají v lidském těle neutralizovat a také z něj vylučovat těžké kovy a škodlivé přídavné látky z potravin, a tím snižují riziko vzniku rakoviny. Limetky vzhledem k obsahu vitamínu C a B, pektinu, flavonoidů a dalších látek významně zvyšují obranyschopnost a imunitu organismu, zlepšují krevní oběh a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Snižuje se i riziko nádorových onemocnění. Limetková šťáva - posiluje imunitu člověka proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky Vzhledem k tomu, že šťáva z limetek je poměrně značně kyselá, nedoporučuje se její příliš častá konzumace ani například jednorázová konzumace ve větším množství. Použití limetky v gastronomii Limetka má nezaměnitelnou chuť i aroma. Používá se především šťáva, a tonejvíce při přípravě zálivek salátů, různých dresinků i nápojů - známé jsou například koktejly Cuba Libre nebo Mojito. Do salátů se mimo šťávy může použít stejně jako u citronů nastrouhaná kůra. Její chuť je mírně nakyslá. Šťávou se dá také marinovat maso, a v takovém případě ho už vzhledem k specifické chuti limetek není nutné solit. V arabských zemích se limetky nakládají stejně jako v Evropě okurky a jsou vynikající pochoutkou. Limetky našly své uplatnění i v kosmetickém průmyslu. Výtažky a dokonce i kousky limetky se přidávají do pleťových krémů, protože právě na pleť velmi příznivě působí. Příprava limety před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytou limetku rozkrojit na dvě poloviny a pak z ní vymačkat šťávu, případně ji nakrájet na plátky. Šťávu z limetky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud limetku dáme na maximálně 5 vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud šťávy potřebujeme jen několik kapek, zapíchneme do plodu dřevěné párátko a otvorem šťávu vymačkáme. K uchování limetky pro další použití pak stačí píchnout párátko zpět do stejného otvoru, citron zabalit do mikroténové fólie nebo igelitového sáčku a uložit do chladničky. Chceme-li jen tenký plátek kůry, odkrojíme ho ostrým tenkým nožem nebo speciální škrabkou, která se odborně jmenuje zester. Když chceme použít z citronu samostatně šťávu a kůru, nejdříve oškrábeme nebo okrájíme kůru a pak vymačkáme šťávu. Limetka v kuchyni Dresink z limetky na grilované maso - podle chuti smícháme šťávu z limetky, jemně nasekanou bazalku, majonézu, prolisovaný česnek a sůl. Můžeme také použít celou rozmixovanou limetku. Marináda s limetkou na maso- šťávu z limetky nebo celý rozmixovaný plod smícháme s kořením, chilli nebo sójovou omáčkou a olejem. Marinádu není potřeba dochucovat solí a není nutné solit ani maso. Salát z limetkou - na malé kousky nakrájenou celou limetku smícháme s natrhanými listy salátu a ořechy. Do salátu můžeme přidat i různé sýry nebo zeleninu. Osvěžující nápoj z limetky - nakrájenou celou limetku dáme do studené vody s ledem. Plod můžeme také rozmixovat. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší limetky mají svůj původ v Mexiku, Brazílii a v USA. Limetky plodí celý rok, sklízí se a velmi často i prodávají nezralé. Kupovat bychom měli plody už částečně nazrálé. Ideální limetka má mít podle odrůdy svěží zelenou, žlutozelenou nebo zelenou barvu a hladkou slupku. Jedinou výjimkou v povrchu je odrůda Kaffir, která má slupku zvrásnělou. Pokud jsou limetky větší než obvykle, musí mít i přiměřeně větší hmotnost. Starší plody můžou mít tuhou vyschlou dužninu, a proto je vždy dobré se zaměřit mimo země původu i období sklizně. V žádném případě také samozřejmě nekupujeme plody příliš měkké, omačkané nebo dokonce nahnilé. Spotřeba, zrání, skladování Limetky se většinou sklízí nedozrálé hned, jak dorostou do požadované velikosti. Potom během jednoho až čtyř měsíců dozrávají a expedují se na trh. Zralé limety se kazí o něco pomaleji, než například citrony, ale pokud se uskladní při teplotě cca 5°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 15 týdnů. Rozkrojenou limetku je nejlépe ihned nebo co nejrychleji spotřebovat. Můžeme ji krátce skladovat zabalenou do potravinářské fólie. Pěstování limetky Limetka se dá úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách v domácnostech a ve sklenících. Je to poměrně nenáročná a navíc i velmi dekorativní rostlina. O vhodné odrůdě je ale dobré se poradit s odborníky. Léčivé účinky Limetková šťáva - posiluje imunitu proti různým infekcím, virovým i střevním nákazám - napomáhá správnímu fungování metabolismu - zlepšuje krevní oběh, snižuje krevní tlak a působí proti trombóze - má velké antioxidační i protinádorové účinky I malé množství vodou naředěné limetkové šťávy dokáže zahnat počínající fyzickou únavu uhasí žízeň lépe, než větší množství jiných nápojů.. Limetkovou šťávu lze použít i zevně například na desinfekci různých oděrků nebo míst po bodnutí hmyzem. Je ale vždy dobré šťávu alespoň mírně naředit. Limetky můžou mít i nežádoucí zdravotní účinky. Šťáva je značně kyselá a v případech nadměrné konzumace může dojít k podráždění žaludku nebo dásní. Konzumaci limetek není vhodná ani pro osoby s nemocemi ledvin, nedostatkem červených krvinek a vápníku, malé děti a starší lidi. Limetka proti kouření a alkoholu Proti kouření - pokud chceme přestat kouřit, stačí několik kapek naředěné limetkové šťávy v ústech vždy, když dostaneme chuť na cigaretu. Tato jednoduchá odvykací kúra trvá přibližně 30 dnů. Proti alkoholu - konzumace limetek a jejich šťávy snižuje chuť na alkohol, ale také pomáhá při rekonvalescenci organismu po jeho nadměrném pití alkoholických nápojů.

Lín je rozšířený téměř po celé Evropě, nevyskytuje se jen na severu Skandinávie, na severu Skotska a v přítocích Severního ledového oceánu. Kůže línů je hrubá, silně sliznatá, zbarvená dozelena. Sliz chrání kůži před poraněním. Lín obecný dosahuje délky 60cm, většinou dorůstá jen do délky 20-30cm. Líni jsou nejchutnější kaprovité ryby. Při kuchyňské přípravě je třeba postupovat opatrně, mícha a svalstvo línů jsou i několik hodin po zabití ryby funkční, reflexy stále pracují. Při tepelné úpravě může dojít k opaření nebo k úrazu. Je dobré nechat ryby před další úpravou nejméně půl dne odležet. Líni jsou vhodní k pečení nebo dušení, ke klasickým pokrmům patří lín namodro nebo lín se slaninou.

Klobása vyrobená z hrubě mletého vepřového masa. Lincolnshire sausage je méně peprná než většina britských klobás. Okořeněná je zpravidla šalvějí, muškátovým oříškem, novým kořením a zázvorem. Lincolnshire sausage měří 12cm a široká je 3cm.

Brazilská klobása vyrobená z fermentovaného libového vepřového masa, kořeněná paprikou a česnekem. Linguica se obvykle nesuší, měří 43cm a široká je 4cm.

Linguica patří k nejběžnějším portugalským klobásám. Je vyrobená z jemně mletého vepřového masa, česneku, papriky, oregana a římského kmínu. Před konzumací se klobása udí a suší, často se přidává do dušených pokrmů. Linguica měří 30cm a široká je 2,5cm.

Jedná se o těstoviny ve tvaru dlouhých úzkých nudlí.

Tento druh je rozšířený od severovýchodní Evropy a přítoků Bílého moře přes východní a střední Evropu až po sever Balkánu, Itálie a východ Francie. Lipan podhorní je zabarven stříbřitě, hřbet je tmavší než boky a břicho. Ryby dosahují délky 60cm a hmotnosti 2,5kg. Do prodeje se většinou dostávají lipani o délce 30cm a hmotnosti asi 250g. Maso lipanů je bílé, libové a vůní připomíná tymián. Vhodnou úpravou je dušení nebo pošírování.

LIPOVÝ MED - med z lipových květů. Historie a výskyt Med z květů lípy se vyrábí v Evropě a Americe. Je to jeden z nejvíce vyráběných medů již po tisíce let. Lípa byla symbolem zdraví, života, nebo plodnosti, u nás je to národní strom. Když kvete v sezóně koncem jara a na začátku léta lípa, má velmi výrazné aroma a produkuje nektar, což velmi láká včely a ty pak produkují kvalitní med. Vzhled, chuť, vůně… Lipový med má výraznou, tmavší, zlatavou barvu, je hustý a velmi aromatický a má vůni lipových květů. Chuť je velmi sladká, s tóny máty nebo vinného octa. Často obsahuje větší podíl lipové medovice. Zdraví Díky obsahu jednoduchých cukrů je snadno stravitelný. Používá se při chřipce a nachlazení a při onemocnění srdce, močového a zažívacího ústrojí. Externě je používán při kožních problémech, popáleninách, ekzému nebo lupénce.  

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od června do října. Liška ametystová je velmi podobná lišce obecné, klobouk má ale na okraji fialový nádech a je od středu šupinkatý. Roste na stejných stanovištích.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od června do října. Liška bledá je velmi podobná lišce obecné. Liší se od ní světlejšími a masitějšími plodnicemi s tenčím kloboukem. Podobná je také liška rezavějící, která je tmavší a po poranění zvolna rezaví.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od června do října. Liška Friesova se podobá lišce obecné, je však drobnější – klobouk měří 10-30mm a třeň 10-30x2-5mm. Klobouk je v mládí oranžový až růžově oranžový, ve stáří až oranžově hnědavý, někdy jemně otrubičnatý, s lososovými až oranžovými lištami, ve stáří žlutooranžovými. Liška Friesova roste vzácně v listnatých lesích, především v bučinách, na kyselých půdách.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk lišky kadeřavé měří 15-50mm, je plochý, potom hluboce nálevkovitý, zvlněný. Zbarvený je žlutohnědě až šedohnědě. Hymenium je zpočátku hladké, potom radiálně vrásčité, šedé, poté béžově okrové. Třeň o rozměrech 20-60x3-8mm je válcovitý, ve stáří duty. Zbarvený je béžově až šedožlutě, na vrcholu žlutavě. Liška kadeřavá roste nepříliš vzácně jednotlivě, ve skupinách nebo v trsech. Vyskytuje se v listnatých lesích, především bukových. Na jednom třeni často vyrůstají 2-3 klobouky. Podobná je liška žlutavá, má však jednotlivě rostoucí plodnice s méně zvlněným okrajem klobouku, nebo liška nálevkovitá s dobře vyvinutými lištami a nakonec liška šedá s plodnicemi zbarvenými šedě. Všechny tři druhy lišek se liší i mikroskopicky.