Zbožíznalství

Klobása vyrobená z hrubě mletého vepřového masa. Lincolnshire sausage je méně peprná než většina britských klobás. Okořeněná je zpravidla šalvějí, muškátovým oříškem, novým kořením a zázvorem. Lincolnshire sausage měří 12cm a široká je 3cm.

Brazilská klobása vyrobená z fermentovaného libového vepřového masa, kořeněná paprikou a česnekem. Linguica se obvykle nesuší, měří 43cm a široká je 4cm.

Linguica patří k nejběžnějším portugalským klobásám. Je vyrobená z jemně mletého vepřového masa, česneku, papriky, oregana a římského kmínu. Před konzumací se klobása udí a suší, často se přidává do dušených pokrmů. Linguica měří 30cm a široká je 2,5cm.

Jedná se o těstoviny ve tvaru dlouhých úzkých nudlí.

Tento druh je rozšířený od severovýchodní Evropy a přítoků Bílého moře přes východní a střední Evropu až po sever Balkánu, Itálie a východ Francie. Lipan podhorní je zabarven stříbřitě, hřbet je tmavší než boky a břicho. Ryby dosahují délky 60cm a hmotnosti 2,5kg. Do prodeje se většinou dostávají lipani o délce 30cm a hmotnosti asi 250g. Maso lipanů je bílé, libové a vůní připomíná tymián. Vhodnou úpravou je dušení nebo pošírování.

LIPOVÝ MED - med z lipových květů. Historie a výskyt Med z květů lípy se vyrábí v Evropě a Americe. Je to jeden z nejvíce vyráběných medů již po tisíce let. Lípa byla symbolem zdraví, života, nebo plodnosti, u nás je to národní strom. Když kvete v sezóně koncem jara a na začátku léta lípa, má velmi výrazné aroma a produkuje nektar, což velmi láká včely a ty pak produkují kvalitní med. Vzhled, chuť, vůně… Lipový med má výraznou, tmavší, zlatavou barvu, je hustý a velmi aromatický a má vůni lipových květů. Chuť je velmi sladká, s tóny máty nebo vinného octa. Často obsahuje větší podíl lipové medovice. Zdraví Díky obsahu jednoduchých cukrů je snadno stravitelný. Používá se při chřipce a nachlazení a při onemocnění srdce, močového a zažívacího ústrojí. Externě je používán při kožních problémech, popáleninách, ekzému nebo lupénce.  

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od června do října. Liška ametystová je velmi podobná lišce obecné, klobouk má ale na okraji fialový nádech a je od středu šupinkatý. Roste na stejných stanovištích.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od června do října. Liška bledá je velmi podobná lišce obecné. Liší se od ní světlejšími a masitějšími plodnicemi s tenčím kloboukem. Podobná je také liška rezavějící, která je tmavší a po poranění zvolna rezaví.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od června do října. Liška Friesova se podobá lišce obecné, je však drobnější – klobouk měří 10-30mm a třeň 10-30x2-5mm. Klobouk je v mládí oranžový až růžově oranžový, ve stáří až oranžově hnědavý, někdy jemně otrubičnatý, s lososovými až oranžovými lištami, ve stáří žlutooranžovými. Liška Friesova roste vzácně v listnatých lesích, především v bučinách, na kyselých půdách.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk lišky kadeřavé měří 15-50mm, je plochý, potom hluboce nálevkovitý, zvlněný. Zbarvený je žlutohnědě až šedohnědě. Hymenium je zpočátku hladké, potom radiálně vrásčité, šedé, poté béžově okrové. Třeň o rozměrech 20-60x3-8mm je válcovitý, ve stáří duty. Zbarvený je béžově až šedožlutě, na vrcholu žlutavě. Liška kadeřavá roste nepříliš vzácně jednotlivě, ve skupinách nebo v trsech. Vyskytuje se v listnatých lesích, především bukových. Na jednom třeni často vyrůstají 2-3 klobouky. Podobná je liška žlutavá, má však jednotlivě rostoucí plodnice s méně zvlněným okrajem klobouku, nebo liška nálevkovitá s dobře vyvinutými lištami a nakonec liška šedá s plodnicemi zbarvenými šedě. Všechny tři druhy lišek se liší i mikroskopicky.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk lišky nálevkovité měří 15-60mm, je vyklenutý až plochý, na středu vmáčklý až hluboce nálevkovitý, zvlněný. Je zbarvený žlutohnědě, okrově šedě až šedohnědě, za vlhka a ve stáří bývá černavý, vzácně také žlutý. Lišty jsou sbíhavé, tlusté, vidlené, zbarvené žlutě, šedě ojíněné. Třeň o rozměrech 30-80x3-10mm je válcovitý, nepravidelný, dutý, zbarvený žlutavě. Liška nálevkovitá roste hojně, zpravidla ve skupinách nebo v trsech. Vyskytuje se v jehličnatých a smíšených lesích, méně i v listnatých lesích, zejména od středních poloh na kyselých půdách. Lišce nálevkovité je tvarově podobná liška šedá, která má však celou plodnici v šedých odstínech.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk lišky obecné měří 30-100mm, je sklenutý až nálevkovitý. Zbarvení klobouku je oranžově žluté až žlutookrové, někdy bělavé. Lišty jsou tlusté, sbíhavé, vidlené, zbarvené žlutě. Třeň o rozměrech 30-80x8-30mm je válcovitý, zbarvený stejně jako klobouk. Dužnina je bělavá až nažloutlá, s ovocnou vůní. Liška obecná roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích, především pod borovicemi, smrky a buky.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Liška žlutavá je tvarově podobná lišce nálevkovité. Liší se od ní především dlouho hladkým, potom jen vrásčitým až jemně žilnatým žlutooranžovým hymeniem a třeněm zbarveným oranžově žlutě. Klobouk je šedohnědý, zpočátku vločkatě šupinkatý, později lysý. Liška žlutavá roste nepříliš hojně v listnatých i jehličnatých lesích.

LÍSKOVÝ OLEJ – vzácný a drahý jedlý olej vyráběný z ořechů lísky obecné (Corylus avellana) je výživný a obsahuje řadu zdraví prospěšných vitamínů a minerálů. Zdravý, chutný, výživný…. Olej z lískových oříšků má velice výživné složení a vysoké množství vitamínů a minerálů. Lískový olej má lahodnou chuť a obsahuje nízké množství nasycených mastných kyselin, a proto pravidelným užíváním pomáhá snižovat riziko srdečních chorob. Původ a historie Lískový olej je vyráběn z lískových ořechů, známých také jako „lombardské oříšky“, které jsou pojmenované podle italského města Avella, které je již od dob starověku pověstné pěstováním lísky obecné. Lískový olej se začal vyrábět poměrně nedávno, a to před několika desítkami let ve Francii. Od té doby získal lískový olej oblibu gurmánů téměř po celém světě. Zajímavé je, že plody lísky obecné byly v minulosti využívané nejen k léčebným účinkům, ale také měly pomáhat věštcům předpovídat budoucnost. I dnes využívají lískové proutí tzv. „proutkaři“ při hledání vodních pramenů. Současnost V současné době je největším producentem oleje s lískových oříšků Francie, kde je olej běžně k dostání i v supermarketech. Odtud se rozváří po celé Evropě. V České republice olej není k dostání v běžných obchodech, ale lze jej sehnat ve specializovaných prodejnách, prodejnách se zdravou výživou nebo na internetu. Vzhled, chuť, vůně… Lískový olej je na pohled světle žlutý a čirý. Má jemnou sladkou chuť pražených ořechů a intensivní ořechové aroma. Výroba Lískový olej se vyrábí ze 100 % lískových oříšků technologií studeného lisování, díky kterému si lískový olej zachovává přirozené vitamíny a minerály lískového oříšku. Jen velmi zřídkakdy je možné narazit na lískový olej v rafinované či stolní podobě. Zdraví a vitamíny Průměrná energetická hodnota lískového oleje ve 100 g je 3840 kJ/ 934 kcal. Obsahuje 100 g tuku, tedy de facto 100% podíl tuku. Z toho nasycené mastné kyseliny tvoří 7,2 g. Z mono-nenasycených mastných kyselin tvoří 77,8 g kyselina olejová a z polynenasycených kyselin tvoří 10,1 g kyselina linolová (omega-6). Lískový olej obsahuje cenné vitamíny a minerály důležité pro správné fungování našeho těla. Obsahuje velké množství vitaminu E, který chrání buňky před oxidačním stresem a působí jako antioxidant, dále obsahuje vitamíny C, B1, B2, B6 a je zdrojem vápníku, fosforu, hořčíku, kobaltu, zinku a sodíku. Neobsahuje téměř žádné sacharidy. Díky nízkému podílu nasycených a naopak vysokému podílu nenasycených mastných kyselin má příznivé účinky na naše zdraví tím, že pečuje o naše srdce a cévy. Požití lískového oleje v gastronomii Ve studené kuchyni olej z lískových oříšků nachází široké uplatnění. Hodí k dochucené zeleninových i ovocných salátů, přidává se do zálivek a dresinků. Ve sladké kuchyni je možné jej přidat i do různých zákusků, palačinek nebo vaflí. Lískový olej se ale nesnáší s vysokými teplotami, tudíž není vhodný ke smažení a pečení. Lze ale pár jeho kapkami dochutit například bramborovou kaši či vařenou zeleninu. Svou chutí krásně doplní omáčky, kuřecí či krůtí maso nebo tučnější ryby. Použití v péči o tělo Lískový olej nachází své uplatnění i v péči o pokožku celého těla. Má výživné, regenerační a hydratační účinky, chrání buňky před oxidačním stresem, dobře se vstřebává a lze jej použít například jako pleťový krém. Prokrvuje pokožku a poskytuje hladkost a pružnost zralé pleti. Je vhodný také k ošetření mastné a smíšené pleti s tendencí k tvorbě akné. Olej z lískových oříšků je možné využít k masážím celého těla. A jako složka v masážních směsích se využívá i k aromaterapiím budoucích maminek a dětí. Dostupnost a skladování Lískový olej je k dostání pouze ve specializovaných prodejnách s octy a oleji nebo v obchodech se zdravou výživou. Je to vzácný a drahý jedlý olej. Uchovává se v temnu a chladu, po otevření je třeba rychle jej spotřebovat. Léčivé účinky Olej z lískových oříšků má blahodárný vliv na lidský organismus a pomáhá v léčbě a prevenci různých onemocnění. - Pomáhá rozvíjet kosti a posilovat jejich strukturu. - Léčí projevy revmatismu a artritidy. - Působí jako antioxidant. - Pomáhá při léčbě a prevenci onemocnění srdce a cév, křečových žil a zánětů. - Pomáhá při chronické únavě a diabetu. - Posiluje obranyschopnost organismu. - Působí příznivě na nervovou soustavu. - Při použití v kosmetice zvláčňuje a hydratuje pokožku. - Léčí akné a je vhodný pro péči o mastnou a smíšenou pleť.

LÍSKOVÝ OŘECH – plod lísky obecné, latinsky Corylus avellana, která je příbuzná s habrem obecným. Tradiční vůně pečení Lískový oříšek je v našich končinách jeden z vůbec nejběžnějších ořechů, který mlsamé či přidáváme do našeho cukroví a dezertů. Svým typickým výrazným ořechovým aroma a chutí vždy bude mezi ostatními ořechy tak trochu vyčnívat. Původ a historie Jak napovídá její latinské rodové jméno, pochází líska ze starobylého města Abella, dnes Avella, které se nachází v provincii Avellino v Kampánii. V tomto regionu se pěstuje líska obecná již od starověku. Současnost Líska se v současnosti vyskytuje po celé Evropě a v přilehlých oblastech Asie a v severní Africe. Nalezneme ji i v severní Evropě, v jižních oblastech se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách. Vzhled, chuť a vůně… Líska je keř, který dorůstá do výšky 3–4 m, ale může dorůstat až do výšky 8 m. Maximální věk lísky je 80 až 100 let. Lískové oříšky mají typicky hnědou barvu, dozrávají koncem léta. Vyrůstají samostatně nebo častěji ve skupinách až po 5 kusech. Jsou kulovité s malým hrotem na konci a kryje je zvonkovitý zelený až hnědozelený obal tvořený srostlými listeny. Zdraví a vitamíny Lískové oříšky obsahují kolem 60 % tuků a až 20 % cukrů. Lískové oříšky jsou dobrým přírodním zdrojem vitaminu E. Mají vysokou výživnou hodnotu a dodávají tělu vitaminy skupiny B. Obsahují vlákninu, vitamin C, kyselinu listovou a pantotenovou, draslík, fosfor, vápník, síru, hořčík, sodík, nikl, mangan, železo, měď, zinek, jód, chrom, selen a bor. Bor je důležitý pro lidský organismus, protože má pozitivní vliv na kosti. Spotřeba a skladování Lískové oříšky po vyloupání uchováme nejlépe v dobře uzavřené čisté sklenici na chladném a suchém místě. Můžeme je i zmrazit, vydrží tak nejméně 1 rok. Použití oříšků v gastronomii Lískové oříšky můžeme konzumovat buď v surové podobě celé, nebo rozemleté. Své uplatnění najdou při dochucování moučníků, dezertů a cukroví. Lískové oříšky se používají v potravinářském průmyslu zejména při výrobě čokolád a jiných cukrovinek. Olej z lisovaných oříšků se kromě potravinářství používá i v kosmetice a malířství. Léčivé účinky Lískový ořech - má pozitivní účinky na trávicí soustavu - působí proti průjmu - má močopudné účinky

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do prosince. Klobouk lištičky pomerančové měří 20-50mm, je nálevkovitý, na omak kožovitý, tenký. Zbarvený je oranžově nebo žlutooranžově. Lupeny jsou sbíhavé, vidlené, zbarvené mrkvově oranžově, někdy se žlutým nádechem. Třeň o rozměrech 30-80x5-10mm je válcovitý, žlutooranžový. Lištička pomerančová roste velice hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na zemi v jehličnatých lesích nebo na rozkládajícím se dřevě jehličnatých stromů. Vytváří několik forem. Nejznámější je odrůda černošupinatá se sazově až tmavě hnědým kloboukem a odrůda bělavá s bělavými lupeny. Lištička pomerančová není chutná houba, nedoporučuje se proto ke sběru.

Je rozšířený u pobřeží Brazílie, kde se také intenzivně loví. Listorožec brazilský se podobá listorožci velkému. Tělo je hnědožluté, na přední polovině prvního segmentu zadečku jsou dvě tence lemované červené skvrny. Jedinci tohoto druhu dorůstají do velikosti max. 25cm. Listorožec brazilský se někdy dováží také do Evropy, hodí se k vaření a smažení.

Je rozšířený v severovýchodním Atlantiku a v celém Středozemním moři. Na rozdíl od příbuzných druhů je listorožec pestrý podstatně menší, dorůstá do délky max. 16cm. Většinou měří jen 5-10cm. Charakteristickým znakem je silné ozubení předního okraje lamel, červené skvrny chybí. Listorožec pestrý se běžně prodává na rybích trzích ve Středomoří. Výtěžek masa je nízký, chuť je velmi lahodná. Vhodným způsobem tepelné úpravy je smažení nebo grilování.

Je rozšířený od Rudého moře a východoafrického pobřeží až po Japonsko a Austrálii. Listorožec se cíleně komerčně neloví, je většinou vedlejším produktem výlovu krevet. Zbarvení těla je světlohnědé, hřbetní krunýř je od zadečku směrem k hlavě rovnoměrně rozšířený, oči jsou umístěné zcela na okraji. Lamely jsou široké, mají půlkruhovitý tvar a několik silných zubů. Tento druh dorůstá do délky max. 25cm, většinou měří méně. Listorožec širokohlavý se mimo oblast výskytu téměř nevyváží. Maso je velmi chutné, hodí se k vaření, smažení nebo grilování.   Z kulinářského hlediska mají význam také listorožci z rodu Parribacus, angl. mitten lobster. Jsou rozšíření po celém světě, do Evropy se však nedováží. Tělo těchto listorožců je protáhlé, ploché, základní zbarvení je hnědé s hnědočervenými tečkami.

Vyskytuje se v severních částech východního Atlantiku a v celém Středozemním moři. Dříve byl listorožec velký hojně rozšířeným druhem, dnes jeho stavy poklesly. Listorožec velký se od ostatních druhů listorožců odlišuje hladkými listovými lamelami (rohy). Na prvním segmentu zadečku jsou tři červené skvrny – jedna okrouhlá uprostřed a vedle ní z obou stran vždy jedna nepravidelná skvrna. Zbarvení těla je hnědožluté. Tento druh listorožce dorůstá do délky 45cm. Na rybích trzích v Evropě se listorožec velký objevuje málokdy, do prodeje se sporadicky dostává mražený. Maso ze zadečku má výbornou chuť, hodí se k vaření a smažení.