Zbožíznalství

BANÁN - plod Banánovníku obecného, latinsky Musa x paradisiaca- je po citrusových plodech celosvětově nejvíce žádané a cenově dostupné ovoce. Chutné a zdravé ovoce Banány jsou lehce stravitelné a obsahují pro lidské tělo mnoho důležitých látek. Při konzumaci banánů je člověk odolnější k stresům, různým citovým podrážděním, emocím…a také má větší touhu po sexu… Původ a historie Původ názvu „banán“ je v arabském slově „banan“, které v překladu znamená prst. Vědci se domnívají, že první plody, podobné banánu byly oloupány a konzumovány již před 10 000 lety. Z archeologických nálezů je průkazné, že botanické druhy, které byly banánům velmi podobné, se vyskytovaly 8 000 let před naším letopočtem na území Papua-Nová Guinea. První písemná zmínka o banánu je z r. 327 před naším letopočtem, a tehdy prý Alexandr Veliký banány ochutnal v Indii. Banánové plantáže jako první založili v r. 200 v Číně, pak banány islámští dobyvatelé přivezli do Palestiny a arabští kupci je rozšířili po celé Africe. V r.1502 portugalští kolonisté začali s pěstováním banánů na plantážích v Karibiku a střední Americe. Současnost Banány jsou v současné době po citrusových plodech nejdůležitější druh ovoce na světě, a to i z hlediska ekonomického. Z Asie pochází 40 % celosvětové produkce, 25 % se vypěstuje v jižní Americe, 15 % v Americe střední a severní a zbytek v Africe. Nejvíce banánů vypěstují v Indii a Brazílii, ale tyto státy je exportují minimálně. Největšími vývozci jsou Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Panama, největšími odběrateli USA a Německo. Ve světě se ročně prodá téměř 15 milionů tun banánů. Zájem o ně - a tím i jejich produkce - se neustále zvyšuje, a to se také odráží na ceně, která je srovnatelná s cenami domácího ovoce. Na pěstování banánů je v současnosti závislých přibližně půl miliardy lidí v Asii a v Africe. K nám se banány dovážejí převážně z tzv. dolarových zemí tropické Ameriky - Ekvádoru, Kostariky, Kolumbie a Guatemaly, ale i z Filipín a Panamy a jsou po jablkách druhým nejvíce konzumovaným ovocem. Vzhled, chuť, vůně… Banán je ovoce s protáhlým, mírně zahnutým tvarem, žlutou kožovitou slupkou a žlutou dužinou. Banány váží 120 až 200 gramů, z toho 80 % tvoří jejich jedlá část. Jedlá část banánu je pevná a jemná. V porovnání s jinými druhy ovoce banány obsahují jen málo ovocné kyseliny a právě to jim dává jejich typickou jemnou sladkou chuť a vůni. Vůně, chuť i konzistence banánů závisí především na teplotě, při které dozrávají. Při nízkých teplotách šednou a kazí se. Banány, které jsou dodávány do Evropy se sklízejí nezralé a dozrávají během přepravy, Snížení teploty během přepravy sice zvyšuje životnost plodů, ale zároveň negativně ovlivňuje jejich kvalitu. Odrůdy Banánovník obecný patří k největším nedřevnatým rostlinám na planetě a je to botanicky bylina. Na celém světě existuje přibližně 1 000 různých odrůd banánů, ale většina má jen místní význam. Banány se rozdělují do skupin ovocných a zeleninových. Velké ovocné banány jsou nejvýznamnější skupinou na trhu. Plná zralost se u nich projevuje, když se na slupce objeví malé hnědé skvrny. Pěstují se téměř na celém světě. Cavendish je nejznámější odrůdou této skupiny. Má typickou žlutou barvu, jemnou sladkou chuť i vůni. Červené ovocné banány mají mírně načervenalou dužinu a barva slupky je tmavá červeno fialová. Tyto banány jsou velmi sladké a aromatické, pěstují se v jihovýchodní Asii, východní Africe a Karibiku. Cukrové – „baby“ – banány mají tenkou slupku a dosahují délky 10 až 12 centimetrů. Mají velmi sladkou a výraznou chuť i výraznější vůni. Oblíbené jsou smažené v medu nebo flambované. Zeleninové banány se před konzumací musí tepelně upravit. Jedlá část je zelená, má vysoký obsah škrobu a také tzv. tanin, který jim dodává trpkou chuť. Zeleninové banány se vaří, smaží nebo pečou a především v Africe jsou základní potravinou, kterou lze srovnat např. s bramborami. Vyrábí se z nich i mouka, vaří se z nich banánové pivo a kečupy, a dokonce i destiluje banánový gin. Zdraví a vitamíny Zralé banány obsahují přibližně 20 % sacharidů jako je glukóza, fruktóza nebo sacharóza. Všechno to jsou tzv. jednoduché cukry. Další složkou banánu je voda, které obsahuje 75 %. Zbytek tvoří pro člověka důležité minerální látky a stopové prvky - draslík, sodík, vápník, hořčík, zinek, mangan a molybden. Banány obsahují i aminokyseliny tryptofan a tyrozin, ale také vitamíny B a A. Mají i vysoký obsah vlákniny. Banány jsou vynikající před, během nebo po sportovním výkonu a zvýšené fyzické námaze, protože rychle doplňují energii. Musí být ale plně zralé - zelené způsobují plynatost. Protože banány obsahují malé množství tuku, jsou vhodné i pro redukční diety a pro osoby s nemocemi žaludku a trávícího ústrojí, protože je zasytí, jsou zároveň lehce stravitelné a díky zásaditým látkám brání překyselení. Vysoký obsah vlákniny pomáhá překonat případné trávicí potíže. Draslík je důležitý pro krevní tlak a činnost srdce i správnou funkci svalů a nervů, vápník a hořčík posilují svaly, mírní křeče a bolesti hlavy. Vitamín B2 pozitivně ovlivňuje metabolismus, B1 působí proti únavě a posiluje nervový systém, B6 je důležitý pro obnovu svalů a při kožních a nervových onemocněních a depresích. Protein tryptofan, který banány obsahují, lidské tělo přemění na tzv. hormon dobré nálady a společně s aminokyselinou tyrosin nám pomáhá klidně usnout a nerušeně spát. Banány jsou tedy všeobecně velmi prospěšné nejen pro pleť, ale i pro nervový systém a zlepšují obranyschopnost organismu. Použití banánu v kuchyni Banány jsou po jablkách nejvíce konzumovaným ovocem u nás a jejich využití v kuchyni je překvapivě poměrně velké. Nejlepší je samozřejmě konzumovat banán syrový, ale můžeme ho i tepelně upravovat. Oloupaný a rozmixovaný banán je vhodný pro malé děti, můžeme ho použít do různých salátů nebo pro zdobení moučníků. Oloupaný banán je ale nutné konzumovat okamžitě, nebo ho alespoň pokapat citronovou šťávou. Teplý banán je vynikající jako příloha k masům, můžeme ho ale i přímo zapéct v kuřecím plátku. U nás jsou banány spíše pochoutkou a zpestřením jídelníčku, v mnoha rozvojových zemích ale tvoří velmi důležitou základní složku potravy. Mimo ovocných banánů se pěstují i banány zeleninové, které mají vyšší obsah škrobu, jsou zelené a bez tepelné úpravy se jíst nedají. Jejich využití je velmi podobné bramborám - vaří se, smaží a pečou. Vyrábí se z nich i banánová mouka, pivo nebo kečup. V těch zemích, kde je ekonomika z velké části na pěstování banánů závislá se z banánovníků využívá téměř všechno. Listy se použijí na zastřešení příbytků, vyrábějí se z nich barviva, deštníky nebo kosmetika, z vláken látky. Jak a podle čeho vybírat Zralý banán je žlutý, nejsou na něm žádná zelená místa a na slupce jsou malé tmavě hnědé skvrny. Přezrálé nebo omačkané banány nemá význam kupovat, naopak zelené nezralé můžeme doma nechat v pokojové teplotě dozrát. Banány nikdy neskladujeme v chladničce nebo mrazáku, protože jsou velmi citlivé na nízké teploty a pak brzy zčernají a ztratí zcela svoji chuť, vůni a všechny důležité vlastnosti. Spotřeba, zrání, skladování Zralé banány nelze dlouho skladovat a jsou určeny k rychlé konzumaci. Pokud oloupaný banán ve velmi krátké době nespotřebujeme, potřeme ho citronovou šťávou a tím zabráníme jeho zhnědnutí a zkažení. Banány můžeme nechat dozrát v pokojové teplotě, která by ale nikdy neměla být nižší než 15 stupňů Celsia. V nižších teplotách banány nedozrají a ani se při nich neskladují! Zajímavosti Banánovník obecný, na kterém rostou banány, je nejvyšší bylina na světě a dosahuje výšky až 16 metrů. Proti bodnutí hmyzu a následnému podráždění a pálení kůže pomáhá potřít postižené místo vnitřkem banánové slupky. Banán mezi hlavními jídly udržuje v těle nezbytnou hladinu cukru a významně omezuje pocit hladu. Je tedy vhodný i při redukčních dietách. Banány jsou vynikající pro načerpání vydané energie, ale také pro zvýšení výkonnosti mozku a pro soustředění. Banány díky obsahu vitamínů B6 a B12 pomáhají při abstinenčních příznacích, pokud se člověk rozhodne přestat kouřit. Koktejl z banánu, mléka a medu uklidní žaludek a obnoví narušenou hladinu cukrů a vody v těle např. po nadměrné spotřebě alkoholu. Léčivé účinky Banány jsou zdravé. Mají vynikající účinky na krevní tlak a činnost srdce, nervovou soustavu, trávící ústrojí a správnou funkci svalů. Pozitivně ovlivňují metabolismus, působí proti únavě a stresu. Banány mohou mít i nežádoucí účinky - pokud je konzumujeme zelené, tedy nezralé, způsobují nadýmání.  

BARBORKA OBECNÁ – latinsky Barbarea vulgaris, název je odvozen od doby sběru na začátku prosince na svátek sv. Barbory. Zimní salátová bylinka… Barborka se v kuchyni uplatní jako salátová rostlina bohatá na vitaminy, ostře kořennou příchuť dodá například rybím pokrmům. Je velkým zdrojem vitamínu C. Původ a výskyt Barborka je hojně rozšířena na severní polokouli. Nejlépe se jí daří v mírném podnebném pásu, vyskytuje se tedy v Evropě, v Asii, na Blízkém a Středním východě, ale i v Africe a v severní Americe. Roste na vlhkých loukách, podél říčních břehů a silnic. Potřebuje plné slunce a na úrodných hlinitých a jílovitých půdách dosahuje největších rozměrů. Vzhled, chuť a vůně… Tato bylina je vysoká 30–60 cm, květy mají žlutou barvu. Barborka má tlustou a hranatou lodyhu, která má zelenou až červenofialovou barvu. Listy vyrůstají v růžici u země a bývají až 15 cm dlouhé a široké 6 cm. Spodní lodyžní lístky jsou oválné, obvejčité a jejich čepele jsou zvlněné. Horní lodyžní lístky jsou drobnější a bývají zubaté. Všechny listy jsou tmavě zelené, lesklé a lysé. V listech je obsaženo mnoho vitaminu C, chutnají kořenitě, ostře. Kořen je tmavý a vytváří kořenové výhonky Poddruhy barborka obecná pravá (Barbarea vulgaris R. Br. subsp. vulgaris) barborka obecná obloučnatá (Barbarea vulgaris R. Br. subsp. arcuata) Zdraví a vitamíny V listech je obsaženo mnoho vitaminu C a provitaminu A. Listy se používaly jako hojivé náplasti na otevřená poranění. Použití barborky v gastronomii Listy barborky se dají sklízet v zimě. V době, kdy nebyla dostupná jiná čerstvá zelenina se používala do salátů nebo se vařila obdobně jako zelí. Barborka produkuje hodně pylu, a proto je významná pro produkci medu. Její pyl má pro včely vysokou výživnou hodnotu. Léčivé účinky - má močopudné účinky - působí protizánětlivě

BASMATI je mezinárodní název pro odrůdu dlouhozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Rýže Basmati se tradičně pěstuje na úpatí Himalájí, ve státech Pákistán a Indie. Pákistánská Basmati se nazývá Super Kernel Basmati, zatímco tu indickou najdete pod označením Dehra Dun. Tyto dva typy se příliš neliší, oba státy však chtějí dát jasně najevo, odkud že ta rýže pochází. Vždyť se o tu „pravou“ rýži hádají už po staletí. Basmati musí být po sklizni uskladněna v silu alespoň rok a půl (pákistánská dokonce dva roky), teprve potom může být očištěna a prodána. Další specialitu této rýže je způsob, jakým je zavlažována – voda je sváděna na rýžová pole z tajících horských ledovců. V hindštině slovo „basmati“ znamená „královna vůní“. Vzhled a vlastnosti Zrna rýže Basmati jsou jasně bílá, úzká a dlouhá. Po uvaření se nelepí, je sypká. Má výrazné aroma a oříškovou chuť. Použití Basmati v gastronomii Basmati má široké spektrum využití, nepoužívá se zdaleka jen do asijských pokrmů, nýbrž v poslední době je velmi populární i jak příloha k chodům evropské kuchyně. Aby co byla rýže Basmati co nejchutnější, je potřeba ji správně uvařit – jeden díl rýže propláchneme a dáme do hrnce spolu s dílem a čtvrt až dílem a půl vody. Přiklopíme a přivedeme k varu, poté zmírníme teplotu a vaříme tak dlouho, dokud se všechna voda nevyvaří (tj. zhruba 12 až 15 minut). Potom hrnec odstavíme z plotny, rýži jemně promícháme a necháme 3 minuty odpočívat. Nyní můžeme tuto chutnou přílohu podávat.

Kochwurst domácího, rustikálního typu. Vyrábí se z kusů vepřového masa, sádla a červené krve. Zpravidla bývá uzený, pikantní. Obvyklá délka Bauern-Rotwurstu je 18cm a šířka 8cm. Tvary však mohou být různé, některé druhy se např. plní do slepého střeva.

Tyto těstoviny pocházejí z Janova. Mají tvar úzkých dlouhých nudlí, jsou vyrobené ze semoliny. Podávají se z omáčkami, zvýrazňují jejich chuť. Po uvaření by měly zůstat pevné na skus.

BAZALKA PRAVÁ – latinsky Ocimum basilicum, jinak také bazilika, bazalika, indická bazalka. Je typická pro italskou kuchyni, kterou si bez ní nedokážeme představit. Indická bylinka si podmanila italskou kuchyni Skvěle doplňuje zeleninová i těstovinová jídla z italské kuchyně. Pizzu si bez ní nedokážeme dnes vůbec představit. Dnes si ji běžně pěstujeme v zahrádkách i za oknem. Používá se čerstvá, sušená i zmražená. Původ a historie Tato aromatická bylinka má svoji domovinu v Indii, kde byla pěstována více než 5 000 let. Z Asie se rozšířila do Evropy v 16. století. Ostatní druhy bazalky pocházejí z Afriky a Jižní Ameriky. V současné době se běžně pěstuje v zahradách i v domácnostech. Bazalka pravá je jen jedním z 60 druhů bazalek. Pěstování Bazalce se daří výhradně v teplých, slunných a chráněných polohách. Bazalka roste především v teplém středomořském podnebí. Vyžaduje 5 hodin slunečního svitu denně a teploty nad 10 °C. Daří se jí v dobře odvodněných půdách. Doma stačí postavit ji na okno, řádně zalévat a pravidelně zastřihávat. Vzhled, chuť a vůně… Bazalka je jednoletá nízká bylina s lysou lodyhou. Lístky vyrůstají v trsech, horní listy přecházejí v malé, červenavé listeny. Květy jsou poměrně velké a bílé. Chuť bazalky je peprná a sladce kořenitá. Dodává pokrmům čerstvé aroma. Pěstují se i formy s listy zelené a červené barvy. Odlišné je také aroma – od typické vůně bazalky po skořicovou a citrónovou. Odrůdy Blue Spice – dekorativní a výrazně aromatická odrůda sladké kořenové vůně. Má drobnější zelené listy, purpurové lodyhy a růžové květy. Purple Ruffles – aromatická a dekorativní odrůda s tmavě purpurovými zkadeřenými listy se zubatým okrajem, kvete růžovými květy. Queen – kompaktní odrůda vhodná do truhlíků, tvar si udržuje i bez zaštipování. Rostlinu zdobí tmavě zelené listy, výrazné nahloučené květenství. Purple Opaal – růžově kvetoucí bazalka s listy tmavě purpurové barvy a jemně bublinatým povrchem. Zdraví a vitamíny Bazalka obsahuje především silice (až 1,5 %) některé druhy obsahují až 3 %. Hlavními složkami oleje jsou methylchavikol (estragol) a linalool. Dále obsahuje přibližně 5 % tříslovin, flavonoidy, glykosidy, éterické oleje s eugenolem a ocimem, bazalkový kafr, tanin, cinoel a jiné látky. Používá se do inhalačních směsí při těžkém nachlazení i při únavě. Při podávání ve formě čaje ji zpravidla kombinujeme s jinými bylinkami. Použití bazalky v gastronomii Toto koření je typické zejména pro italskou kuchyni. Hodí se k salátům a zeleninovým pokrmům, pizza či pesto se bez bazalky neobejdou. K dostání je čerstvá i sušená v každém supermarketu, sušená má však méně výrazné aroma. Čerstvou bazalku můžeme najemno nakrájet, s trochou vody zamrazit a ochucovat jí teplá jídla. Z některých druhů se lisuje olej, který se využívá v potravinářství. Používá se i do čajů na uklidnění, kdy se kombinuje s dalšími bylinkami. Pozor na dávkování – vyšší dávky nepůsobí uklidnění, ale naopak podráždění. Skladování Bazalku můžete používat čerstvou, běžně koupíte v obchodě. Uchovávat ji můžete sušenou či mraženou. Léčivé účinky - snižuje krevní tlak - je vhodným prostředkem při těžkém nachlazení i při únavě

Bažant původně pochází z Asie, v současnosti je rozšířen téměř po celém světě. Ve střední Evropě patří k nejčastěji prodávaným druhům pernaté zvěře. Bažant obecný žije v polygamii, kohout mívá většinou 5-6 slepic. Vyskytuje se na nivách, loukách, polích a vřesovištích s porostem keřů. Bažanti se živí ponejvíce rostlinnou potravou, semeny, bobulemi a zelenými částmi rostlin. Zvlášť mláďata ale loví i hmyz, červy a larvy. Jarní tok bažantů probíhá v březnu až květnu, na tokaništi bažant nestrpí žádného soupeře. Dospělý bažant dosahuje délky až 90cm, slepice měří asi 60cm. Hmotnost se pohybuje v závislosti na věku a pohlaví od 0,5 do 1,5kg. Typickým znakem bažantů je dlouhý ocas a u kohoutů nápadně zbarvené peří. Slepice mají naopak nenápadné, šedavé zbarvení.   Bažantí maso Bažantí maso je světlé, vláknité. Velké oblibě se v kuchyni těší křehké maso mladých kohoutů, které můžeme péct vcelku. Doba tepelné úpravy je 40-60 minut. Starší zvěř je třeba předvařit na vnitřní teplotu 80 stupňů Celsia, poté nechat vychladnout ve vývaru a teprve před podáváním péct až 10 minut v silně vyhřáté troubě. Jeden celý bažant postačí na dvě porce. Za nejlepší části bažantího masa se považují stehna a prsíčka.   Bažantí stehna Maso bažantích stehen je poměrně světlé, hrubě vláknité. Pokud stehna pocházejí z mladších kusů, je maso pevné a šťavnaté, u starších kusů jsou stehna suchá a tuhá. Stehna jsou vhodná k pečení nebo dušení, doba tepelné úpravy je 30-40 minut. Stehýnka mladých bažantů můžeme také pošírovat nebo udit.   Bažantí prsa Prsa s kůží a křídlovou kostí dosahují hmotností asi 200g. Jsou vhodná k pečení a dušení. Stejně jako bažantí stehna je můžeme také pošírovat a udit, pokud pocházejí z mladých kusů. Bažantí prsa se často objevují na jídelníčku v našich restauracích.   Filety z bažantích prsou Filety z prsou jsou bez kůže a kostí, mají hmotnost asi 160g. Filety jsou vhodné k pečení a dušení. Vyžadují jen krátkou tepelnou úpravu, postačí 20-25 minut.

BEAUFORT je tvrdý sýr pocházející z Francie. Původ a historie Beaufort má chráněný původ a vyrábí se v Savojsku v chatkách v horských oblastech. Vzhled, chuť, vůně… Beaufort má tvar mlýnského kola, průměr 60 cm a výšku 20 cm. Jeho váha se pohybuje mezi 40-60 kg. Má tmavě žlutou až hnědou velmi slabou kůrku. Chuť Beaufortu připomíná oříšky a ovoce, voní po smetaně a je lehce slaný, někdy bývá přirovnáván k Cheddaru. Výroba Na každý bochník tohoto sýru je potřeba asi 500 l mléka krav plemene Tarentaise, toto starobylé plemeno má mahagonovou barvu a původně pochází z Indo-asijském kontinentu. Teplé mléko se přidáním syřidla sráží a poté se krájí. Následuje zahřívání nad otevřeným ohněm, zavinutí do plachet a odkapání syrovátky. Hmota se lisuje v obručích z bukového dřeva. Sýr zraje v chladných sklepech 6 měsíců. Použití sýru Beaufort v gastronomii Tento sýr se hodí k přípravě sýrové fondue, protože dobře taje, chuťově se příjemně doplňuje s vínem Chardonnay. Obsahuje 48% tuku v sušině. Dostupnost a skladování Beaufort je k dostání téměř v každém obchodě s potravinami. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenového papíru a uložený v nádobě z umělé hmoty.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Bedla červenající je podobná bedle vysoké, liší se však menšími plodnicemi. Klobouk měří 70-180mm a třeň 100-230x10-20mm. Třeň je bělavý, hladký. Lupeny a třeň po otlačení a dužnina na řezu ihned oranžově až hnědě červenají. Bedla červenající roste velice hojně na stejných stanovištích jako bedla vysoká, ale i na ruderálních stanovištích, v parcích a v zahradách. Podobná bedla červenající česká se liší mohutnějšími plodnicemi, kontrastněji šupinatým kloboukem a třeněm s ohraničenou hlízou. Nedoporučuje se sbírat – u citlivějších osob může vyvolat slabé otravy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Bedla Konradova je podobná bedle vysoké. Liší se menšími plodnicemi, klobouk měří 50-120mm a třeň 70-150x6-15mm. Klobouk je uprostřed šedohnědý, jinde jen s nečetnými setřitelnými šupinami, které jsou kolem středu a na okraji chybějí. Třeň je bělavý, jemně šedohnědě vláknitý až nepravidelně šupinkatý. Výtrusy jsou menší. Bedla Konradova roste poměrně hojně, vyskytuje se zejména v listnatých lesích.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk bedly orosené měří 40-60mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, s tupým hrbolkem, za vlhka slizký. Zbarvený je v mládí krémově, později okrově. Lupeny jsou volné nebo úzce připojené, husté, zbarvené bíle až krémově. Třeň o rozměrech 40-60x5-10mm je válcovitý, někdy nahoře rozšířený, na vrcholu bělavý, jemně vláknitý, pod prstenem na bělavém podkladě hnědě šupinkatý. Prsten je blanitý, pomíjivý, na okraji hnědě vločkatý. Klobouk a třeň v mládí pokrývají žlutavé kapky, vysychající do tmavohnědých skvrn. Dužnina je bělavá, má nevýraznou chuť a nepříjemný pach. Bedla orosená roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách v opadu a v mechu. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích a v parcích na okrajích cest.

 Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Bedla tmavohnědá se velmi podobá bedle vysoké. Má však klobouk široký 100-200mm, povrch třeně na bázi po poranění vínově červená a kůra třeně se na řezu zbarvuje oranžově.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk bedly útlé měří 70-150mm, je vejčitý, potom kuželovitý až zvoncovitý, s výrazným hrbolkem. Zpočátku je zbarvený světle okrově až světle šedohnědě, brzy rozpraskává v drobné šupinky na bělavém podkladě. Lupeny jsou volné, zbarvené bělavě. Třeň o rozměrech 70-150x7-12mm je válcovitý, na bázi ztlustlý, nahoře světle okrový a jemně vločkatý. Pod prstenem na bělavém až krémovém podkladě je jemně světle okrově až šedohnědě šupinkatý až tygrovaný. Prsten je blanitý, jednoduchý. Na svrchní straně je jemně šupinkatý a na spodní straně bílý. Dužnina je bílá, neměnná, má oříškovou chuť a nevýraznou vůni. Bedla útlá roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v trávě a opadu na světlých místech v lesích, parcích a zahradách, roste také mimo les na loukách. Podobná bedla Rickenova má menší klobouk s tmavohnědými šupinami a dlouhý třeň.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června až července do října. Klobouk bedly zardělé měří 30-90mm, je polokulovitý, vyklenutý až plochý, lysý, za sucha na okraji jemně šupinkatý. Zbarvený je bíle, bělavě, uprostřed někdy zašedle. Lupeny jsou volné, s malým límečkem, husté, zbarvené bíle, potom narůžověle. Třeň o rozměrech 40-80x7-15mm je válcovitý, na bázi rozšířený až hlízovitý, lysý, bíle zbarvený. Prsten je vytrvalý, pohyblivý, zbarvený bíle. Dužnina je bílá, neměnná, má příjemnou chuť i vůni. Bedla zardělá roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na pastvinách, v zahradách, parcích, na travnatých plochách a na polích. Podobná je bedla červenolupenná, která se liší zejména jemně zrnitým, tmavším kloboukem a jinými cystidami.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk bedlovnice zlaté měří 50-200mm, v mládí je polokulovitý, potom zvoncovitý až vyklenutý, na okraji někdy se zbytky vela, často zvrásnělý, jemně zrnitě šupinkatý. Zbarvený je zlatožlutě až skořicově hnědě, někdy s oranžovým nádechem. Lupeny jsou volné, krémové, potom okrové až okrově hnědé. Třeň o rozměrech 80-150x10-30mm je válcovitý až kyjovitý, nad prstenem zbarvený krémově až nažloutle, hladký. Pod prstenem je nažloutlý až žlutohnědý a zrnitě šupinkatý. Prsten je výrazný, nálevkovitý, blanitý, svrchu téměř hladký, naspodu zrnitý. Zbarvený je nažloutle až žlutohnědě. Dužnina je bělavá až nažloutlá, na řezu slabě žloutnoucí. Má mírnou chuť a nakysle kořenitou vůni. Bedlovnice zlatá roste velice vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na ruderálních místech bohatým na dusík, na okrajích cest v lesích a parcích. Většinou roste v kopřivách. Jedná se o snadno určitelnou houbu podle velikosti a zbarvení plodnic.

Beef sausage je růžová klobása s výraznou masitou chutí. Je vyrobená z hovězího masa, měří 10cm a široká je 2cm. Nejčastěji se tato klobása podává s křenem nebo s hořčicí.

Čínská klobása vyrobená z vepřového masa, škrobu a koření. Masová směs se plní do vepřových střívek, klobása se vaří a po vychladnutí krájí. Beijing garlic sausage měří 15cm a široká je 3,5cm. Podává se s česnekovou omáčkou.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk běločechratky obrovské měří 100-300mm, je brzy široce nálevkovitý, na okraji jemně rýhovaný. Zbarvený je bíle až okrově nažloutle. Lupeny jsou mírně sbíhavé, husté, vidlené, zbarvené bíle až krémově. Třeň o rozměrech 30-80x20-50mm je válcovitý, tuhý, bělavý. Dužnina mí intenzivní specifickou vůni. Běločechratka obrovská roste poměrně hojně, jednotlivě, ve skupinách nebo v kruzích. Vyskytuje se na loukách, pastvinách nebo ve světlých listnatých lesích. Jedná se o velmi nápadnou jedlou houbu, svým pachem však houbaře ke sběru příliš neláká. Všechny čechratky, stejně jako tmavobělky, mají ornamentové výtrusy.  

Bělokur rousný se vyskytuje hojně ve Skandinávii, na Sibiři a v Severní Americe. Žije v nížinných lokalitách s močály a rašeliništi, živí se výhonky, pupeny a bobulemi. Lovecká sezona ve střední Evropě trvá od dubna do května, ve Skandinávii od září do ledna. Bělokur dosahuje délky asi 40cm a hmotnosti až 550g.   Maso bělokura rousného Maso bělokurů se na středoevropský trh dováží jen příležitostně ze Skotska. Tmavé, červenohnědé maso je velmi pikantní, s intenzivní chutí. V naší kuchyni se připravuje jen velmi zřídka. Bělokury můžeme péct vcelku nebo oddělit prsa a stehna. Prsa bělokura s přiléhající křídlovou kostí jsou vhodná k pečení, smažení a dušení. Stehna bělokura se před úpravou většinou zbaví kůže a viditelných vrstev tuku. Můžeme je ale připravovat i s kůží. Jsou stejně jako prsa vhodná k pečení, smažení a dušení.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od července do září. Bělolanýž obecný je nápadný nepravidelnými, špinavě bílými až hnědavými hrbolatými plodnicemi. Plodnice mají hlízovitý tvar, připomínající bramboru, v průměru měří 50-150mm. Na řezu jsou zbarvené bělavě s narezlými nepravidelnými žilkami. Tento druh hub roste těsně pod povrchem půdy, v dospělosti často vyčnívá nad povrch. Vyskytuje se v létě většinou v hlinitopísčitých půdách ve všech lesích. Bývá také označován jako bílý lanýž, kvality lanýžů ale nedosahuje. Chuť i vůně bělolanýže obecného je silně kořenná, vůně starších hub je intenzivnější a připomíná myšinu. Možnost záměny s jinými druhy je velmi malá.