Zbožíznalství

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk bedly orosené měří 40-60mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, s tupým hrbolkem, za vlhka slizký. Zbarvený je v mládí krémově, později okrově. Lupeny jsou volné nebo úzce připojené, husté, zbarvené bíle až krémově. Třeň o rozměrech 40-60x5-10mm je válcovitý, někdy nahoře rozšířený, na vrcholu bělavý, jemně vláknitý, pod prstenem na bělavém podkladě hnědě šupinkatý. Prsten je blanitý, pomíjivý, na okraji hnědě vločkatý. Klobouk a třeň v mládí pokrývají žlutavé kapky, vysychající do tmavohnědých skvrn. Dužnina je bělavá, má nevýraznou chuť a nepříjemný pach. Bedla orosená roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách v opadu a v mechu. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích a v parcích na okrajích cest.

 Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Bedla tmavohnědá se velmi podobá bedle vysoké. Má však klobouk široký 100-200mm, povrch třeně na bázi po poranění vínově červená a kůra třeně se na řezu zbarvuje oranžově.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk bedly útlé měří 70-150mm, je vejčitý, potom kuželovitý až zvoncovitý, s výrazným hrbolkem. Zpočátku je zbarvený světle okrově až světle šedohnědě, brzy rozpraskává v drobné šupinky na bělavém podkladě. Lupeny jsou volné, zbarvené bělavě. Třeň o rozměrech 70-150x7-12mm je válcovitý, na bázi ztlustlý, nahoře světle okrový a jemně vločkatý. Pod prstenem na bělavém až krémovém podkladě je jemně světle okrově až šedohnědě šupinkatý až tygrovaný. Prsten je blanitý, jednoduchý. Na svrchní straně je jemně šupinkatý a na spodní straně bílý. Dužnina je bílá, neměnná, má oříškovou chuť a nevýraznou vůni. Bedla útlá roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v trávě a opadu na světlých místech v lesích, parcích a zahradách, roste také mimo les na loukách. Podobná bedla Rickenova má menší klobouk s tmavohnědými šupinami a dlouhý třeň.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června až července do října. Klobouk bedly zardělé měří 30-90mm, je polokulovitý, vyklenutý až plochý, lysý, za sucha na okraji jemně šupinkatý. Zbarvený je bíle, bělavě, uprostřed někdy zašedle. Lupeny jsou volné, s malým límečkem, husté, zbarvené bíle, potom narůžověle. Třeň o rozměrech 40-80x7-15mm je válcovitý, na bázi rozšířený až hlízovitý, lysý, bíle zbarvený. Prsten je vytrvalý, pohyblivý, zbarvený bíle. Dužnina je bílá, neměnná, má příjemnou chuť i vůni. Bedla zardělá roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na pastvinách, v zahradách, parcích, na travnatých plochách a na polích. Podobná je bedla červenolupenná, která se liší zejména jemně zrnitým, tmavším kloboukem a jinými cystidami.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk bedlovnice zlaté měří 50-200mm, v mládí je polokulovitý, potom zvoncovitý až vyklenutý, na okraji někdy se zbytky vela, často zvrásnělý, jemně zrnitě šupinkatý. Zbarvený je zlatožlutě až skořicově hnědě, někdy s oranžovým nádechem. Lupeny jsou volné, krémové, potom okrové až okrově hnědé. Třeň o rozměrech 80-150x10-30mm je válcovitý až kyjovitý, nad prstenem zbarvený krémově až nažloutle, hladký. Pod prstenem je nažloutlý až žlutohnědý a zrnitě šupinkatý. Prsten je výrazný, nálevkovitý, blanitý, svrchu téměř hladký, naspodu zrnitý. Zbarvený je nažloutle až žlutohnědě. Dužnina je bělavá až nažloutlá, na řezu slabě žloutnoucí. Má mírnou chuť a nakysle kořenitou vůni. Bedlovnice zlatá roste velice vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se na ruderálních místech bohatým na dusík, na okrajích cest v lesích a parcích. Většinou roste v kopřivách. Jedná se o snadno určitelnou houbu podle velikosti a zbarvení plodnic.

Beef sausage je růžová klobása s výraznou masitou chutí. Je vyrobená z hovězího masa, měří 10cm a široká je 2cm. Nejčastěji se tato klobása podává s křenem nebo s hořčicí.

Čínská klobása vyrobená z vepřového masa, škrobu a koření. Masová směs se plní do vepřových střívek, klobása se vaří a po vychladnutí krájí. Beijing garlic sausage měří 15cm a široká je 3,5cm. Podává se s česnekovou omáčkou.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk běločechratky obrovské měří 100-300mm, je brzy široce nálevkovitý, na okraji jemně rýhovaný. Zbarvený je bíle až okrově nažloutle. Lupeny jsou mírně sbíhavé, husté, vidlené, zbarvené bíle až krémově. Třeň o rozměrech 30-80x20-50mm je válcovitý, tuhý, bělavý. Dužnina mí intenzivní specifickou vůni. Běločechratka obrovská roste poměrně hojně, jednotlivě, ve skupinách nebo v kruzích. Vyskytuje se na loukách, pastvinách nebo ve světlých listnatých lesích. Jedná se o velmi nápadnou jedlou houbu, svým pachem však houbaře ke sběru příliš neláká. Všechny čechratky, stejně jako tmavobělky, mají ornamentové výtrusy.  

Bělokur rousný se vyskytuje hojně ve Skandinávii, na Sibiři a v Severní Americe. Žije v nížinných lokalitách s močály a rašeliništi, živí se výhonky, pupeny a bobulemi. Lovecká sezona ve střední Evropě trvá od dubna do května, ve Skandinávii od září do ledna. Bělokur dosahuje délky asi 40cm a hmotnosti až 550g.   Maso bělokura rousného Maso bělokurů se na středoevropský trh dováží jen příležitostně ze Skotska. Tmavé, červenohnědé maso je velmi pikantní, s intenzivní chutí. V naší kuchyni se připravuje jen velmi zřídka. Bělokury můžeme péct vcelku nebo oddělit prsa a stehna. Prsa bělokura s přiléhající křídlovou kostí jsou vhodná k pečení, smažení a dušení. Stehna bělokura se před úpravou většinou zbaví kůže a viditelných vrstev tuku. Můžeme je ale připravovat i s kůží. Jsou stejně jako prsa vhodná k pečení, smažení a dušení.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od července do září. Bělolanýž obecný je nápadný nepravidelnými, špinavě bílými až hnědavými hrbolatými plodnicemi. Plodnice mají hlízovitý tvar, připomínající bramboru, v průměru měří 50-150mm. Na řezu jsou zbarvené bělavě s narezlými nepravidelnými žilkami. Tento druh hub roste těsně pod povrchem půdy, v dospělosti často vyčnívá nad povrch. Vyskytuje se v létě většinou v hlinitopísčitých půdách ve všech lesích. Bývá také označován jako bílý lanýž, kvality lanýžů ale nedosahuje. Chuť i vůně bělolanýže obecného je silně kořenná, vůně starších hub je intenzivnější a připomíná myšinu. Možnost záměny s jinými druhy je velmi malá.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk bělopavučince hlíznatého měří 50-100mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, uprostřed většinou s malým hrbolkem, jemně vláknitý, v mládí bělavě vločkatě šupinkatý, později lysý. Zbarvený je béžově, červenohnědě a načervenale, na okraji je světlejší. Lupeny jsou připojené až krátce zoubkem sbíhavé, zbarvené bíle, později špinavě s hnědavým nádechem, na ostří jsou tmavší. Třeň o rozměrech 50-70x12-15mm je válcovitý, na bázi s velkou odsedlou zploštělou hlízou a s hnědavými vlákny. Zbarvený je bíle, potom s okrovým nádechem, s vláknitým, v horní části prstenovitým závojem. Bělopavučinec hlíznatý roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se ve smrkových a ve smíšených lesích.

Tento jemný vepřový Rohwurst se vyrábí v horských oblastech Rakouska. Fermentované vepřové maso se udí nad horkým kouřem a suší se po dobu až 6 týdnů. Během procesu sušení se na obalu vytváří charakteristická bílá plíseň. Bergsalami měří 30cm a široký je 6cm.

Brühwurst vyrobený z vepřového a hovězího masa, okořeněný muškátovým květem a oříškem, koriandrem a římským kmínem. Berner Zungenwurst se udí 6-7 dní ve studeném kouři a potom se vaří. Salám měří 20cm a široký je 5cm. Podává se studený, nakrájený na plátky.

Berneška velká je největším a nejrozšířenějším druhem divokých hus na světě. Pochází ze Severní Ameriky, žije na prériích a polích poblíž jezer. Aklimatizovala se i v Evropě, vyskytuje se také ve Velké Británii, Skandinávii, Nizozemsku a Německu. Zdržuje se zde v parcích s vodními plochami, živí se trávou a vodními rostlinami. Berneška velká se loví zpravidla od listopadu do ledna. Dosahuje délky 90-100cm, hmotnosti 3-6,5kg.   Maso Bernešky velké Maso je tmavočervené, aromatické a chutné. Kuchyňská příprava je stejná jako příprava husy velké, před pečením se doporučuje předvaření masa. V naší kuchyni se připravuje jen vzácně.

BEZ ČERNÝ – latinsky Sambucus nigra, též je známý jako bezinka, bezinky, kozičky, smradinky, kašička, psí bez. Voňavý, léčivý i nebezpečný… Bez černý je keř, který si našel v kuchyních našich babiček místo díky své dostupnosti a všestrannosti. Pro léčebné účinky lze využít celou rostlinu. Ale pozor na listy a kůru, ty jsou při požití jedovaté. Původ a rozšíření Bez pochází z nejsevernějších oblastí v Evropě. Hojně se vyskytuje v Malé Asii, v oblasti Kavkazu i u Kaspického moře. V České republice je hojně rozšířen. Roste na světlých i polostinných místech, kde je půda bohatá na živiny, především na dusík, a na vlhkých místech. Vzhled, chuť a vůně… Keř dorůstá do výšky 7–10 m. Květy mají žlutobílou barvu a šíří kolem sebe omamnou vůni. Po odkvetení šíří kolem sebe rostlina zvláštní aroma. Plody jsou malé, černé, kulaté a lesklé. Bez černý je možné si poplést s jinými druhy bezu, které jsou na našem území rozšířeny, s bezem chebdí a v době květu i s bezem červeným. Oba tyto druhy obsahují větší množství toxických látek a jsou označovány jako jedovaté. Zdraví a vitamíny Jak již bylo řečeno, bez je velice zdravý a je možné využívat téměř celou rostlinu. Celá rostlina obsahuje fytoncidní látky, které účinně působí proti bakteriím a mnohým houbám. Květy obsahují glykosidy sambunigrin, rutin, bioflavonoidy, antokyany, cholin, éterické oleje, taniny, tříslovinu, slizovité látky, omega-3 a omega-6 mastné kyseliny. V plodech jsou glykosidy, antokyan, karoteny, vitamin C, B, cholin organické kyseliny a cukr. Nedoporučuje se je konzumovat v čerstvém stavu, protože mají projímavé účinky. Škodlivé látky se neutralizují při tepelné úpravě i při sušení. Listy a kůra obsahují silné účinné látky glykosid sambucinigrin a alkaloid sambucin, nelze je tedy doporučit k vnitřnímu užívání. Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem, ošklivostí a celkovou slabostí. Použití bezu v gastronomii Z černého bezu používáme v kuchyni květy a plody. Z květů připravujeme čaje, limonády a med, který pomáhá při nemocech z nachlazení. Květenství je možné máčet v těstíčku a smažit podobně jako květák – pochutina se nazývá kosmatice. Přebrané, čerstvé plody zavařujeme jako brusinky nebo z nich připravujeme likéry, hojně se využívají jako potravinářské barvivo. Léčivé účinky Květy: - odvar je močopudný - rozpouští hleny - podporuje pocení - snižuje horečku - mírní kašel - pomáhá při zažívacích potížích, plynatosti, nevolnosti a pomalém trávení, či nedostatečné činnosti žlučníku Plody: - působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob - pomáhají při zánětu trojklaného nervu

Jedná se o spařený Brühwurst. Vyrobený je z jemně mletého vepřového masa, prokládaného velkými kousky šunky a někdy také pistáciovými oříšky. Bierschinken se konzumuje studený, nakrájený na plátky. Je dlouhý 25cm a široký 10cm.

Spařený Brühwurst je vyrobený z vepřového masa nebo ze směsi vepřového a hovězího masa. Je rovnoměrně protkaný tukem. Ochucuje se celým černým pepřem, hořčičným semínkem, paprikou a česnekem. Bierwurst se udí a obvykle se podává k pivu. Je dlouhý 20cm a široký 10cm.

Vyskytuje se v Tichomoří od jižní Aljašky až po Dolní Kalifornii. Ryby dosahují délky max. 1,65m a hmotnosti 40kg. Maso bílé corbiny je vhodné na všechny způsoby tepelné úpravy.

Bizoní maso se vyznačuje nízkým obsahem tuku a cholesterolu, získává stále větší oblibu u spotřebitelů. V poslední době se začíná objevovat i v našich restauracích. Bizoní maso ve srovnání s masem hovězím má nižší obsah tuku a cholesterolu, ve 100g bizoního masa jsou jen 2-3g tuku. Maso se vyznačuje vysokým obsahem minerálních látek a hodnotných bílkovin, chutí vzdáleně připomíná zvěřinu nebo hovězí. Bizoní maso se často připravuje stejně jako hovězí maso, vyžaduje ale o polovinu kratší tepelnou úpravu, protože je křehčí. Rozdělení bizoního masa Bizoní svíčková, filet Svíčková se šlachou, neodblaněná, má tmavočervenou barvu, sval má tvar trojúhelníku. Maso je jemně vláknité, mírně mramorované a libové. Hodí se k pečení, smažení a na přípravu minutek. Vysoký roštěnec Vysoký roštěnec z bizona je poměrně kalorický, maso je jemně vláknité, mírně mramorované. Roštěnec je vhodný na pečení, grilování a minutky. Bizoní vrchní šál Vykrajuje se z kýty, má tmavé, libové maso. Připravuje se pečený nebo dušený. Roastbeef (rostbíf) Roastbeef z bizona je jemně vláknitý, jen velmi málo mramorovaný. Odpovídá nízkému roštěnci u skotu. Je vhodný na grilování a pečení. Špička bizoní kýty Jedná se o horní část kýty, maso je jemně vláknité, libové. Špička je vhodná k dušení nebo pošírování.

Anglický masný výrobek z vepřové krve, cibule, ječmene a kostiček vepřového tuku. Jelito Black pudding se ochucuje obvykle bylinkami, někdy kořením. Vyrábí se v mnoha regionálních variantách. Jelito měří 30cm a široké je 4cm.