Zbožíznalství

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk pečárky císařské měří 100-200mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, soustředně přitiskle rezavovožlutě, žlutohnědě až tmavohnědě vláknitě šupinatý na krémovém až okrovém podkladě. Uprostřed je tmavěji hnědý a hladký. Lupeny jsou volné, dlouho bílé, potom šedočervenavé, nakonec purpurově hnědé. Třeň o rozměrech 100-200x20-35mm je válcovitý, na bázi ztlustlý, hluboko ponořený do substrátu, bělavý, nahoře hladký. Pod prstenem je vlnatý, později prstenovitě, bělavě až nahnědle vločkatě šupinatý. Prsten je převislý, blanitý, často potrhaný. Zbarvený je bíle, dole bělavě až nažloutle vločkatý. Po otlačení povrch plodnice žloutne až rezaví. Dužnina je zbarvená bíle, má oříškovou chuť a silnou anýzovou až hořkomandlovou vůni. Pečárka císařská roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích, v parcích, při cestách. Jedná se o dobře poznatelný druh podle žlutohnědého šupinkatého klobouku a intenzivní vůně.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do října. Klobouk pečárky dvouvýtrusé měří 50-130mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, uprostřed mírně vmáčklý, v mládí hladký, se zbytky vela na okraji. Zbarvený je nahnědle až hnědě, někdy bíle. Později rozpraskává v přitisklé šupiny na bělavém podkladě. Lupeny jsou volné, narůžovělě, potom červenohnědé, s bělavým ostřím. Třeň o rozměrech 30-80x10-30mm je válcovitý, nahoře bílý, vláknitý až vločkatý. Od báze je zbarvený šedohnědě, po otlačení hnědně. Prsten je nálevkovitý, bílý, svrchu rýhovaný. Dužnina je bílá, na řezu červenající. Má oříškovou chuť a nakyslou vůni. Pečárka dvouvýtrusá roste nepříliš hojně, většinou ve skupinách. Vyskytuje se na polích, okrajích cest, v zahradách a v lesích. Vždy roste na silně pohnojených půdách. Kultivary pečárky dvouvýtrusé se ve velkém pěstují po celém světě.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Pečárka hajní se podobá pečárce ovčí, má však štíhlejší plodnice, odlišné cystidy a drobnější výtrusy. Klobouk měří 50-90mm, je hladký. Třeň o rozměrech 60-100x10-15mm je bílý, na vrcholu často narůžovělý, potom tmavnoucí až černající, na bázi někdy s mírně odsedlou hlízou. Prsten je tenký, často téměř mizející, na spodní straně jemně šupinkatý. Klobouk a třeň ve stáří na povrchu po otlačení žloutnou, dužnina na řezu ve vrcholu třeně mírně červená. Pečárka hajní roste v listnatých i jehličnatých lesích.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Od pečárky ovčí a pečárky hajní se pečárka hlíznatá liší především odsedlou, často naspodu zploštělou hlízou na třeni. Klobouk je hladký, někdy jen na okraji jemně šupinkatý. Zbarvený je bíle, po otlačení výrazně žloutne. Třeň o rozměrech 100-120x10-20mm je bílý, na vrcholu často narůžovělý a potom tmavnoucí až černající. Prsten je tenký, bývá často potrhaný, na spodní straně jsou bílé až žluté zoubkaté šupiny. Pečárka hlíznatá roste hojně většinou v jehličnatých lesích, vzácně i v listnatých lesích. Má větší výtrusy než pečárka hajní a jiné cystidy než pečárka ovčí.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk pečárky Langeovy měří 40-150mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, v mládí hladký. Zbarvený je šedě, rezavě až kaštanově hnědě, později rozpraskává ve víceméně koncentrické vláknité šupiny na bělavém podkladě. Lupeny jsou volné, dlouho růžové, potom čokoládově hnědé s bělavým, jemně vločnatým ostřím. Třeň o rozměrech 70-200x10-30mm je válcovitý, bez hlízy, bělavý až šedohnědavý. Nahoře je hladký, níže vláknitě šupinkatý, po poranění červená. Prsten je blanitý, převislý, bílý, naspodu hnědavě vločkatý. Dužnina je bílá, na řezu ihned červenající. Má příjemnou chuť i vůni. Pečárka Langeova roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, pod smrky, zřídka také pod listnatými stromy. Vyskytuje se především na bohatších půdách. Podobná pečárka krvavá se liší zejména dvojitým prstenem, menšími výtrusy a růstem pod listnatými stromy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk pečárky lesní měří 40-100mm, je polokulovitý, vyklenutý až plochý, uprostřed hedvábitý a téměř lysý. Směrem k okraji je na bělavém podkladě jemně přitiskle tmavě až skořicově hnědě vláknitě šupinkatý. Lupeny jsou volné, zbarvené šedorůžově, potom čokoládově hnědě, s bělavě vločnatým ostřím. Třeň o rozměrech 60-120x10-15mm je válcovitý, na bázi trochu ztlustlý, hladký až jemně vločkatý. Zbarvený je bíle, narůžověle až našedle. Prsten je blanitý, převislý, bělavý. Dužnina je bělavá až krémová, má příjemnou chuť i vůni. Pečárka lesní roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v opadu v jehličnatých, zřídka i listnatých lesích. Vyskytuje se zejména na bazických půdách. Podobné druhy, pečárka krvavá a pečárka Langeova , jsou statnější a mají červenající dužninu. Pečárka krvavá má navíc dvojitý prsten, pečárka Langeova má větší výtrusy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do července. Pečárka letní je podobná pečárce ovčí a pečárce hajní. Má však bílý klobouk někdy se slámovým nádechem, který je za vlhka na okraji našedlý, po otlačení žloutne. Je jemně vláknitý a ve stáří jemně šupinkatý. Ostří lupenů není barevně odlišené. Třeň je válcovitý, na bázi neztlustlý, po otlačení žloutne. Prsten je křehký, pomíjivý, na spodní straně pouze jemně šupinkatý. Dužnina na řezu ve vrcholu třeně zrůžoví, nemá mandlovou vůni. Pečárka letní roste nepříliš vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v jehličnatých a smíšených lesích.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk pečárky necudné měří 40-150mm, je polokulovitý až vyklenutý, v mládí se zbytky vela na okraji. Je hladký a čokoládově hnědý, potom od okraje rozpraskávající v tmavohnědé, skořicově až fialově hnědé přitisklé vláknité šupiny na bělavém podkladě. Lupeny jsou volné, bledé, potom růžové až čokoládově hnědé. Po otlačení vínově červenají. Třeň o rozměrech 60-130x8-20mm je válcovitý, na bázi mírně kyjovitý, bílý, nahoře vláknitý, níže vláknitě šupinatý. Ve stáří je šedohnědý, na bázi často se zbytky vela zbarvenými hnědě. Prsten je shora bílý a jemně rýhovaný, na okraji hnědě vločkatý. Dužnina je bílá, na řezu neměnná, někdy ve vrcholu třeně mírně růžovějící. Má nepříjemný pach. Pečárka necudná roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se především na humózních půdách v listnatých lesích, často v nivách.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk pečárky odlišné měří 20-50mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý. V mládí je hladký, zbarvený bíle až bělavě, později od středu fialově nebo vínově červeně vláknitě šupinkatý. Ve stáří je šedožlutý s žlutohnědým nebo červenohnědým nádechem. Lupeny jsou volné, zbarvené bělavě, potom šedorůžově a nakonec černohnědě se světlejším ostřím. Třeň o rozměrech 30-60x4-8mm je válcovitý, lysý, na bázi s hlízou. Zbarvený je bíle, ve stáří a po otlačení na bázi žloutne. Prsten je blanitý, bílý, potom žloutnoucí, často potrhaný. Dužnina je bělavá, v bázi třeně žloutnoucí. Má mírnou chuť a mandlovou vůni. Pečárka odlišná roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v jehličnatých a smíšených lesích, při cestách a na světlých místech. Podobná je pečárka purpurová, která je stejně velká, ale má klobouk od mládí celý vínově červený, později purpurově vláknitě šupinatý.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do listopadu. Klobouk pečárky opásané měří 40-150mm, je polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, uprostřed někdy vmáčklý, v mládí se zbytky vela na okraji. Je hladký až vláknitý, někdy rozpraskávající, zbarvený bělavě až okrově. Po otlačení mírně žloutne. Lupeny jsou světle hnědočervené, potom šedofialové až čokoládově hnědé, s bíle vločnatým ostřím. Třeň o rozměrech 40-60x15-25mm je válcovitý, bělavý, na bázi zúžený, s bělavou pochvou. Prsten je nálevkovitý, zbarvený bělavě až světle okrově. Srůstem s pochvou může být dvojitý. Dužnina je bělavá, na řezu mírně červenající. Má oříškovou chuť a mandlovou vůni. Pečárka opásaná roste poměrně hojně, zpravidla ve skupinách. Vyskytuje se na okrajích cest a silnic, v parcích, v zahradách, zejména na ulehlých ruderálních půdách. Při růstu může i zvednout dlaždice nebo prorůstat asfaltem.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od května do října. Klobouk pečárky ovčí měří 70-150mm, je polokulovitý až vyklenutý, často s nízkým hrbolkem, na okraji se zbytky vela, hedvábitý, lysý nebo jen na okraji jemně šupinkatý. Zbarvený je bíle, potom kožově až světle okrově, po otlačení žloutne. Lupeny jsou volné, dlouho světlé, potom našedlé, nakonec černohnědé, na ostří bělavé. Třeň o rozměrech 70-150x15-30mm je válcovitý, na bázi rozšířený, jen výjimečně hlízovitý. Zbarvený je bíle, na vrcholu je vláknitý, na bázi až vločkatý. Prsten je převislý, tenkoblanný, bílý, na spodní straně bělavě až nažloutle zubatý. Dužnina je bílá, ve stáří a na řezu pomalu žloutnoucí. Má příjemnou chuť a anýzovou vůni. Pečárka ovčí roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v trávě, na loukách, v zahradách, křovinách a ve světlých lesích i na jejich okrajích. Od podobné pečárky hajní se liší zejména masitějšími plodnicemi a většími výtrusy. Od pečárky hlíznaté se liší na bázi pouze rozšířeným třeněm bez odsedlé hlízy a od pečárky zápašné zejména příjemnou vůní a na řezu jen pomalu žloutnoucí dužninou.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk pečárky polní měří 50-120mm, je široce kuželovitý až polokulovitý, potom vyklenutý až plochý, dlouho na okraji podvinutý, v mládí se zbytky vela. Je hladký a lesklý, potom soustředně jemně přitiskle šupinkatý. Zbarvený je bíle, ve stáří s hnědým nádechem. Lupeny jsou volné, světle červenohnědé, později fialově šedé až čokoládově hnědé. Třeň o rozměrech 50-80x10-25mm je válcovitý, na bázi ztenčený, bílý, vláknitý až jemně vločkatý. Prsten je převislý, blanitý, pomíjivý. Dužnina je bílá, na řezu velmi mírně červenající. Má kořennou chuť a houbovou vůni. Pečárka polní roste hojně, obvykle ve skupinách, na loukách, polích a pastvinách. Vyskytuje se zpravidla na bohatých půdách. Jedná se o proměnlivý druh s několika odrůdami. Typ s výraznými hnědavými šupinami na bílém podkladě je odrůda šupinatá. Typ s bílým, tmavohnědě vláknitým kloboukem je odrůda hnědovláknitá. Mohutnější houba s většími a tlustostěnnými výtrusy se zřetelným klíčním pórem bývá určována jako pečárka pampová.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Pečárka růžovolupenná je podobná pečárce odlišné. Má bílý, potom uprostřed krémový až okrový klobouk bez fialových tónů. Klobouk je lysý nebo jemně vláknitý. Třeň je na bázi neztlustlý nebo jen mírně ztlustlý. Zbarvený je bíle, později krémově. Pečárka růžovolupenná roste na loukách mimo les. Tento druh houby nemá cystidy.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do září. Klobouk pečárky sněhobílé měří 50-150mm, je polokulovitý až vyklenutý, uprostřed zploštělý, dlouho podvinutý, lesklý. Zbarvený je bíle, vzácně světle žlutohnědě, s drobnými, bílými, vláknitými šupinkami, po otlačení neměnný. Lupeny jsou volné, dlouho růžové, potom červenavě hnědé až černohnědé, se světlejším ostřím. Třeň o rozměrech 60-120x15-25mm je válcovitý, na bázi neztlustlý, často kořenující. Naspodu má bělavé přitisklé šupiny. Prsten je dvojitý, naspodu s výraznými nepravidelnými šupinami. Dužnina je bílá, v bázi třeně nažloutlá, neměnná. Má mírnou chuť a nevýraznou vůni. Pečárka sněhobílá roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích. Podobná pečárka ovčí se liší především mandlovou vůní, žloutnoucími plodnicemi a nekořenujícím třeněm. Na rozdíl od pečárky sněhobílé roste mimo les.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk pečárky šupinkaté měří 60-180mm, je polokulovitý, vyklenutý až plochý, uprostřed většinou trochu vmáčklý. Zbarvený je bělavě, světle šedohnědě. Celý kromě středu je jemně bělavě, béžově až hnědavě šupinkatý. Lupeny jsou volné, červenohnědé až černohnědé, s bělavým ostřím. Třeň o rozměrech 60-90x15-35mm je válcovitý, na bázi rozšířený. Zbarvený je bělavě, na vrcholu narůžověle, naspodu je bělavě vločkatě šupinkatý. Prsten je tlustý, zpravidla dvojitý, na spodní straně zubatý, bílý, potom hnědnoucí. Dužnina je bělavá, na řezu mírně vínově červenající. Má mírnou chuť a nakyslou vůni. Pečárka šupinkatá roste nepříliš vzácně, jednotlivě, ve skupinách nebo v kruzích. Vyskytuje se v listnatých a jehličnatých lesích, ale také mimo les na loukách. Roste zejména na půdách bohatých na vápenec.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk pečárky velkovýtrusé měří 100-300mm, je polokulovitý až vyklenutý, dlouho podvinutý, na okraji se zubatými zbytky vela. Zbarvený je bělavě až světle žlutohnědě, po otlačení výrazně žloutne. Šupinky jsou stejně zbarvené, drobné, pomíjivé. Lupeny jsou volné, dlouho světlé, potom červenohnědé až černohnědé, se světlejším ostřím. Třeň o rozměrech 50-110x20-35mm je válcovitý, na bázi ztlustlý a dole zašpičatělý. Zbarvený je stejně jako klobouk, s výraznými vločnatými šupinkami. Prsten je blanitý, široký, převislý, na spodní straně zubatý, zbarvený bíle. Dužnina je bílá, na řezu s červeným nádechem. Má slabou mandlovou vůni, později však nepříjemně páchne. Pečárka velkovýtrusá roste poměrně hojně, jednotlivě, ve skupinách nebo v kruzích. Vyskytuje se na loukách, někdy také ve světlých travnatých lesích nebo v parcích. Podobná pečárka statná se liší především dlouhým válcovitým třeněm s výrazně ohraničenou hlízou, menšími výtrusy a jinými cystidami. Roste většinou ve smrkových lesích.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Od typické variety se liší štíhlejším třeněm, na bázi zpravidla neztlustlým, vyšším vzrůstem a bělejší pokožkou klobouku. Neroste na loukách, ale v listnatých a jehličnatých lesích. Na mladších lupenech má krémově šedý nádech, který při dozrávání výtrusů mizí a lupeny nabývají načervenalé zbarvení.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od září do října. Klobouk pečárky vlnaté měří 50-100mm, je polokulovitý až vyklenutý, uprostřed často trochu vmáčklý, zpočátku hladký. Zbarvený je čokoládově hnědě, potom kromě středu je na bělavém podkladě hnědě vláknitý až vláknitě šupinatý. Lupeny jsou volné, bledé, světle červené až černohnědé, se světlejším ostřím. Třeň o rozměrech 40-80x20-35mm je kyjovitý, s výrazně hlízovitou bází. Zbarvený je bělavě až nahnědle, je vláknitý, v dolní části hnědě vláknitě šupinatý, často s jednou až dvěma hnědými prstenovitými zónami, na bázi s tlustým kořínkem. Prsten je blanitý, shora rýhovaný, naspodu hnědě vločkatý. Dužnina je bělavá, na řezu mírně růžovějící. Má mírnou chuť a houbovou vůni. Pečárka vlnatá roste poměrně vzácně, často ve skupinách, pod duby, buky, jasany a jilmy, vzácněji také pod jinými stromy v parcích nebo v listnatých lesích. Velmi vzácně roste i pod jehličnatými stromy.

PECORINO ROMANO je tvrdý sýr pocházející z Itálie. Vzhled, chuť, vůně… Těsto má málo ok, kompaktní strukturu a slámovou barvu. Kůrka je tenká, bývá potažena ochrannou vrstvou. Má barvu slámy nebo slonové kosti. Obsah tuku v sušině je 36 %. Chuť sýru je slaná, aromatická, lehce ostrá a pikantní. Výroba Sýr se vyrábí ze sráženého čerstvého ovčího mléka. Solí se solankou nebo za sucha. U tohoto sýru je různá doba zrání. Stolní sýr zraje 5 měsíců, sýr na strouhání zraje nejméně 8 měsíců. Pecorino romano se vyrábí ve tvaru vysokého válce o průměru 25-35 cm a hmotnosti 20-35 kg. Použití Pecorino romano v gastronomii Sýr na strouhání má výraznější chuť. Posypávají se jím těstoviny a polévky, mladý pecorino se hodí ke chlebu. Dostupnost a skladování K dostání je Pecorino ve specializovaných prodejnách. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený. Vydrží tak 1-2 měsíce.

PEKANOVÝ OŘECH – plod ořechovce pekanového patří mezi méně známé druhy ořechů, ale v poslední době se využívá stále častěji. Podle botaniků není ovšem ořech správné druhové označení, protože se jedná o peckovité ovoce, jako je například meruňka. Původ, historie a současnost Pekanové ořechy pochází z jihovýchodních oblastí Severní Ameriky, kde ořechy už v dávných dobách konzumovali původní obyvatelé. Stromy v původních oblastech výskytu dorůstají do výšky 25 až 40 metrů a mají až 70 centimetrů dlouhé listy. Dřevo z těchto stromů je velmi kvalitní a používá se k výrobě nábytku, podlahových krytin i k uzení masa. Největším světovým pěstitelem a vývozcem jsou USA. Jejich roční produkce přibližně 200 tisíc tun pokrývá celosvětovou roční spotřebu přibližně z 90 procent.Strom ořechovec pekanový je mimo jiné národním stromem amerického státu Texas. Vzhled, chuť, vůně… Jádra pekanových ořechů jsou podobná jádrům ořechů vlašských. Jsou v kožovité slupce, která je přibližně 1 milimetr silná. Slupka je velmi pevná, o tom svědčí i indiánské slovo pekan, které ve volném  překladu znamená „k rozbití je potřeba kámen". Jádra mají oválný tvar a délku od 3 do 6 centimetrů. Jsou jedlá, poměrně jemná a sladká, mají příjemnou máslovou příchuť a vůni. Zdraví a vitamíny Pekanové ořechy obsahují až 70 procent tuku, více než 10 procent bílkovin a 10 procent vlákniny. V jádrech je také značné množství provitamínu A, vitamínů skupiny B a z ostatních látek, především poměrně hodně fosforu, vápníku a železa. Pekanové ořechy jsou značně kalorické, 100 gramů má hodnotu přibližně 2890 kJ.Pravidelná konzumace v přiměřeném množství chrání před vznikem žlučových kamenů a snižuje i zdraví škodlivý LDL cholesterol. Použití pekanového ořechu v gastronomii Pekanové ořechy se konzumují čerstvé vyloupané, přidávají se ale i do různých jídel – především sladkého pečiva. Vynikající jsou v ořechových dezertech, müsli nebo jogurtu. Vzhledem k značnému obsahu tuků se z pekanových ořechů připravuje i chutná ořechová pomazánka nebo speciální ořechový sýr. Tepelně se pekanové ořechy upravují i naříznutím špičky do kříže a krátkým opečením na rozpálené plotýnce nebo pánvi bez oleje. Jádra se mohou i rozemlít a ze vzniklé mouky se pečou chutné zákusky. Výjimečnou pochoutkou je sladké pečivo s pekanovými ořechy a javorovým sirupem. Peče se z listového těsta a příprava je velmi snadná. Rozválené těsto se nařeže na čtverečky, ty se potřou javorovým sirupem, posypou nasekanými jádry ořechů a přeloží. Trojúhelníky se pak ještě potřou vaječným žloutkem a upečou do zlatova. Jak vybírat a skladovat Sklizeň pekanových ořechů začíná každý rok na začátku října a od poloviny měsíce vrcholí. Krátce po tomto období se tedy na trh dostávají čerstvé ořechy. Celé ořechy je možné uskladnit v chladném a suchém místě bez poškození a ztráty kvality až 1 rok. Vyloupaná jádra, pokud se uskladní ve vhodném obalu v mrazničce v teplotě mínus 15 °C, neztrácí nic ze své kvality až po dobu 2 let. Pěstování a sklizeń Strom ořechovec pekanový má podobné nároky jako ostatní ořechy ze subtropických oblastí. Postupně se ale podařilo vyšlechtit odolnější tzv. severské odrůdy, které je možné pěstovat i v našich klimatických podmínkách a jsou již poměrně odolné i mrazům. Zatím se ale mimo původní oblasti svého výskytu pekanové ořechy pěstují minimálně. V původních oblastech, kde se pekanové ořechy pěstují dosud, začíná sklizeň pekanových ořechů vždy na začátku října a od poloviny měsíce vrcholí. Na trh se dostává ale jen část čerstvých ořechů, poměrně značná část produkce se uskladňuje a distribuuje až v průběhu roku.