Zbožíznalství

RYBÍZ ČERVENÝ - meruzalka červená - Rimes rubrum, anglicky red currant, francouzsky grosseille nebo německy Rote Johannisbeere je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech. Červený rybíz je stále ze všech druhů nejoblíbenější a nejvíce pěstovaný, a to i přes skutečnosti, že bílý a růžový rybíz jsou sladší a černý rybíz obsahuje více zdraví prospěšných látek. Nakyslý, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Rybíz je chutný a osvěžující. Nízké stromky nebo keře s malými červenými bobulemi najdeme snad na každé zahradě. Dobře se jim daří i v našich klimatických podmínkách a za málo péče poskytuje velké množství plodů, které obsahují neuvěřitelné množství zdraví prospěšných vitamínů a dalších látek. Původ a historie Původní planý rybíz se od tzv. kulturních odrůd podstatně liší. Plané formy tvoří plazivé výhonky, listy jsou lesklé a popraskané, plody malé a bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. Pěstovat se ale prokazatelně začal v klášterních zahradách od 14. století a v 16. století se nejvíce vyskytoval v Německu, Francii, Nizozemsku a Anglii. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve střední a jižní Evropě se v té době rozšiřovaly různé vypěstované odrůdy, ve východní části divoce rostoucí keře. Pěstované odrůdy se na východ dostaly až v 19. století. Křížením různých odrůd se podařilo vyšlechtit i typy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám a tak se rybíz postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. V Americe také byly vyšlechtěny velmi známé a dodnes mezi pěstiteli oblíbené odrůdy Red Lake, Fayova úrodná, Wilder nebo Stephens. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich křížením se postupně podařilo vypěstovat bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží. Současnost V současné době se rybíz pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází velká část produkce červeného rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství. V České republice se pěstování rybízu ve velkém mnoho zahradnictví nevěnuje. Keře a stromky i keře s rybízem jsou spíše u menších pěstitelů, nebo v soukromých zahradách. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a především stromkové rybízy jsou velmi oblíbené. Vzhled, chuť, vůně… Plody červeného rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti 5 až 10 milimetrů - přibližně jako hrášek. Jsou hladké, zářivě červené, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují množství malých semínek. Zralé plody poznáme nejen podle barvy a chuti, ale i hmatem, protože jsou měkké. Přezrálé plody popraskají, vyschnou a samy opadnou. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. V České republice jsou dva druhy červeného rybízu. Původní planá forma se vyskytuje v lužních lesích a v místech s vlhkou půdou, je ale velmi vzácná. Při případném přesazení do zahrady většinou zahyne. Kulturní šlechtěné formy se pěstují v zahradách a sadech. Odrůdy Odrůd červeného rybízu je známých přibližně sto, ale jen málo z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí i na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy červeného rybízu nejčastěji pěstované v České republice Vitan začíná zrát začátkem července. Má středně dlouhé hrozny s velkými bobulemi jasně červené barvy a tenkou pevnou lesklou slupkou. Dužnina je poměrně aromatická, chuť sladkokyselá a vyvážená. Odrůda je vhodná pro přímou konzumaci i další zpracování. Karlštejnský úrodný je česká velmi výnosná odrůda. Má velké množství středně dlouhých hroznů s mnoha bobulemi. Barva tenké a pevné slupky je jasně červená, dužnina má příjemné aroma i vyváženou sladkokyselou chuť. Plody zrají na začátku července. Detvan je kvalitní odolná velkoplodá odrůda červeného rybízu. Hrozny jsou dlouhé, plody velké a kulovité se středně červenou, tenkou, lesklou a pevnou slupkou. Dužnina červené barvy je tuhá a šťavnatá, příjemně nakyslá. Plody dozrávají od poloviny července.  Losan byl vyšlechtěný v České republice. Hrozny jsou středně dlouhé, bobule velké, kulovité, tmavě červené s lesklou, tenkou a pevnou slupkou. Dužnina je měkčí, šťavnatá, sladší a aromatická. Odrůda je středně raná a má vysoký obsah vitamínu C. Rovada je nejdůležitější odrůda v komerčním pěstování.Má až 20 cm dlouhé hrozny, které rostou ve shlucích. Bobule jsou velké, lesklé, tmavočervené s pevnou slupkou. Sladkokyselá dužnina je příjemně aromatická. Plody zrají na konci července a začátkem srpna. Holandský červený patří mezi velmi odolné odrůdy. Má středně dlouhé hrozny s větším množstvím bobulí. Ty jsou větší, kulovité, světle červené s pevnou tenkou slupkou. Dužnina je sladkokyselá, aromatická. Zraje na konci července a v prvním týdnu v srpnu. Rubigo je odolná česká odrůda s velmi vysokou plodností. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké, kulovité sytě tmavě červené bobule. Chuť měkčí aromatické dužniny je sladkokyselá. Plody mají vysoký obsah vitamínu C, zrají od začátku srpna. Rondom má původ v Holandsku. Na středně dlouhých hroznech jsou středně velké tmavě červené bobule ploše kulovitého tvaru s pevnou slupkou. Dužnina má sladkokyselou chuť a je značně aromatická. Plody dozrávají na začátku srpna, odrůda má vysoké výnosy. Odrůdy červeného rybízu nejvíce pěstované v Evropě Vzhledem k všem jejím vlastnostem je nejdůležitější a nejvíce pěstovanou odrůdou v Evropě Rovada. Existuje ale i několik dalších odrůd, které jsou poměrně oblíbené. Jonkheer van Tets je raná odrůda z Holandska, velmi důležitá v komerčním pěstování. Delší hrozny mají mnoho měkkých bobulí středně červené barvy s tenkou slupkou. Jsou mírně nakyslé a mají typické aroma. Red Lake pochází z USA. Středně raná odrůda s průměrnými hrozny má středně velké, červené lesklé plody. Chuť dužniny je charakteristicky rybízově sladce nakyslá a má příjemné aroma. Houghton Kastle je to velmi výnosná a odolná středně raná odrůda z Anglie. V keřové formě dorůstá až do výšky 1,5 metru. Velké, jasně červené sladkokyselé šťavnaté plody se hodí na výrobu šťáv. Rosetta má průměrně dlouhé hrozny s bledě červenými pevnými středně velkými plody, které na keři i stromku vydrží poměrně dlouho. Je to středně raná značně odolná odrůda, pocházející z Holandska. Rolan je další oblíbená středně raná odrůda původem z Nizozemska. Hrozny jsou delší, plody velké, pevné a atraktivně zářivě červené. Mají typickou sladkokyselou vyváženou chuť a výrazné rybízové aroma. Rotet s výrazně červenými a středně velkými plody je středně pozdní odrůda, kterou vyšlechtili v Holandsku. Dužnina je šťavnatá, příjemně typicky aromatická, poměrně sladká, s mírně nakyslou příchutí. Heinemannův pozdní je odrůda německého původu. Má velmi dlouhé hrozny s velkým množstvím středně velkých červených bobulí. Aromatická dužnina je kyselejší. Zraje později a dobře se ručně sklízí. Kavkazský pochází z vyšších nadmořských výšek, má menší nároky na kvalitu půdy a snáší i chladnější prostředí. Plody jsou podle umístění středně červené až červené, středně velké, kyselejší, méně aromatické. Zdraví a vitamíny Plody - bobule rybízu obsahují velmi mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví. V jejich velkém obsahu je rybíz téměř výjimečný. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je i důležitý vitamín P - tzv. rutin, dále vitamíny skupiny B - kyselina pantotenová a niacin, a také karoteny, z kterých se v těle tvoří vitamín A. Rybíz obsahuje i nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Vitamín C především významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu. Vitamín P - rutin - má velký význam pro cévní systém. Vitamín B3 - niacin a vitamín B5 - kyselina pantotenová prospívají nervovému systému a působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky. Plody jsou také bohaté na karoteny, které jsou důležité antioxidanty. V těle se mění na vitamín A, který pomáhá stimulovat ostatní látky, důležité pro imunitu. Antioxidanty zbavují organismus škodlivých látek a jsou dokonce i prevencí proti některým typům rakovinného bujení. Urychlují také obnovu buněk a sliznic, a jsou tak zároveň důležité i při rekonvalescenci. Vitamín P - rutin, který plody rybízu obsahují ve velkém množství,pomáhá udržovat stěny cév pružné a zlepšuje se tak jejich průchodnost a oběh krve. Dochází k snižování vysokého krevního tlaku nebo zmírnění otoků a modřin i potíží s křečovými žílami. Vápník je důležitý pro růst i pevnost kostí a zubů. Hořčík a draslík mají velmi pozitivní účinky na činnost mozku, paměť, nervový systém .nebo správnou činnost svalů i jejich regeneraci. Rozpustná vláknina pektin snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak a brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění. Tato jemná vláknina velmi pozitivně ovlivňuje správnou funkci střev. Rybíz je sice malé ovoce, ale má vzhledem k svému složení velké zdravotní preventivní i léčebné účinky na lidský organismus. Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější. Použití rybízu v gastronomii Rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Různým ovocným a sladkokyselým pokrmům i džemům dodává sytě červenou barvu a svoji typickou svěží kyselost. Hodí se i k dochucování šťáv z jiného, chuťově méně výrazného ovoce. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád. Červený rybíz má unikátní složení i pro takové zpracování. Vysoký obsah pektinu totiž přímo napomáhá konzervaci jak při kompotování, tak při výrobě džemů nebo sirupů. Při zpracování rybízu v podstatě stačí jen přidat vodu a cukr, vhodné je ho kombinovat s jiným ovocem. Rybíz své účinné a zdraví prospěšné látky neztrácí ani dalším zpracováním - konzervováním nebo kompotováním. Rybízové zavařeniny a džemy se používají do různých dezertů, kompotovaný je vhodný třeba do různých ovocných salátů. Vynikající je i rybízový sirup a víno, které má mírný obsah alkoholu. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Bobule jsou velmi náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz nemá dlouhou trvanlivost a je tedy potřeba ho co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Krátkou dobu je možné celé hrozny - ne otrhané plody - rybíz skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Z rybízu se také vyrábí sirup, z kterého je možné míchat občerstvující a zdravé nápoje. Chutné je také rybízové víno, které obsahuje malé množství alkoholu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.

RYBÍZ BÍLÝ - latinsky Ribes glandulosum, anglicky white currant - je nenáročná a oblíbená zahradní rostlina s malými plody, které rostou a zrají v tzv. hroznech, jsou zbarvené do bíla. Zvláštní, novou a méně známou odrůdou je rybíz růžový. Ve Francii vyšlechtili například Rose de Champagne, který je nejsladším pěstovaným rybízem na celém světě. Lahodný, šťavnatý, aromatický… a zdravý! Bílý rybíz je sladší, jemnější a aromatičtější než červené odrůdy, které jsou pěstované častěji. V poslední době se ale díky nově vyšlechtěným druhům, zaručujícím vysokou úrodu, zájem o bílý rybíz zvyšuje. Keře nebo stromky s tímto osvěžujícím a chutným ovocem rostou téměř v každé zahrádce… Původ a historie Původní planý rybíz tvoří plazivé výhonky s lesklými a popraskanými listy a malými plody bez výrazné chuti. Kulturní odrůdy už plazivé výhonky nemají, listy jsou matné a hladké, plody šťavnaté s typickou nakyslou chutí. Kde a kdy se první planý rybíz objevil, to se zatím nepodařilo určit. Podle některých teorií by mohl pocházet z arabských nebo perských oblastí, protože „ribes“ je původní arabské a perské jméno pro druh reveně, z které Arabové vyráběli sirup. První prokazatelné zmínky jsou ze 14. století, kdy ho začali pěstovat v klášterních zahradách ve Francii a v Anglii. V 16. století se rozšířil i do Německa a Nizozemska. V Mattioliho Herbáři z té doby je rybíz popsán a pojmenován „víno svatého Jana“. Ve východní části Evropy v té době znali jen divoce rostoucí keře, ale ve střední a jižní Evropě už se rozšiřovaly i různé vyšlechtěné odrůdy. Ty se na východ dostaly až v 19. století. Křížením se podařilo vyšlechtit odrůdy, které byly a jsou odolné i proti velmi nepříznivým klimatickým podmínkám. Rybíz se tak postupně dostal - a daří se mu tam dosud - i do severních částí Ruska a některých oblastí severní Ameriky. Na začátku pěstování a šlechtění rybízu byly známé jen keře s červenými plody. Jejich různým křížením se nakonec podařilo vypěstovat i bílé a růžové odrůdy, a začalo se i s roubováním na stromkové podnoží.   Současnost Rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Německo. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství.   V České republice rybíz patří mezi nejčastěji pěstované ovoce, ale především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují. Šlechtěním se podařilo vypěstovat odrůdy, které jsou velmi odolné proti nepříznivému počasí i různým chorobám. Mnoho odrůd zároveň nemá velké nároky ani na složení půdy nebo zahrádkářské schopnosti pěstitelů, a keře i stromky jsou vysazovány například i jako předěly mezi okrasnými a užitkovými částmi zahrad. Vzhled, chuť, vůně… Plody bílého rybízu jsou malé kulaté bobule přibližně o velikosti hrášku - 5 až 10 milimetrů. Jsou hladké, mají bílou až žlutou barvu, slupka je u některých odrůd průsvitná. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemně sladce nakyslou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka. Podle odrůdy a místa pěstování plody dozrávají v období od konce června do poloviny srpna a podle toho se dělí na rané, středně rané a pozdní. Keře i stromky dorůstají až do výšky dvou metrů. Půda by měla být celoročně chladnější, daří se jim i v nepříznivých podmínkách, můžou se vysadit i na severní svahy. Nedoporučuje se pěstování v místech s plným sluncem, plody pak mají horší kvalitu. Odrůdy Odrůd bílého rybízu je poměrně mnoho, ale v podstatě jen několik z nich má nějaký větší význam. Většinou mají jak keřovou, tak stromkovou formu. Stromkové jsou oblíbenější pro menší nároky na pěstování a udržování, i pro jednodušší sběr plodů. Keřové ale mají plodů více. Podle období zrání se rybíz se dělí na - raný - konec června, první polovina července - středně raný - druhá polovina července - pozdní - první polovina srpna Odrůdy bílého rybízu nejčastěji pěstované v České republice Velkoplodý bílý patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Primus je značně odolná a velmi oblíbená odrůda vyšlechtěná v České republice v r.1977. Má delší hrozny s velkým množstvím středně velkých bobulí žlutobílé barvy, které jsou šťavnaté, jemně nakyslé a aromatické. Plody dozrávají od poloviny července. Viktoria má dlouhé hrozny s velkými velmi světle žlutými aromatickými příjemně nakyslými bobulemi. Je to na klimatické podmínky nenáročná odrůda s původem v České republice. Plody dozrávají v druhé polovině července a hodí se především na výrobu šťáv. Blanka se vyznačuje velmi dlouhými hrozny s mnoha velkými bobulemi kulovitého tvaru s nažloutlou barvou. Jsou velmi šťavnaté, aromatické, jejich chuť je sladká s mírnou kyselostí. Plody zrají v první polovině srpna. Tato odrůda je odolná a značně rozšířená. Odrůdy bílého rybízu nejvíce pěstované v Evropě Dlouhohrozen bílý má původ ve Francii a patří mezi nejvíce pěstované odrůdy bílého rybízu. Hrozny jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů. Velké kulaté a průsvitné bobule mají bělavou až světle žlutou, jsou velmi chutné, šťavnaté i příjemně aromatické. Dozrávají v druhém červencovém týdnu. Versailleský bílý pochází z Francie. Je poměrně náročný na stanoviště, ale má mnoho velkých plodů. Z Jutborgu je odrůda bílého stromkového rybízu z Německa, velmi odolná proti mrazům. Bobule jsou středně velké a mají světle žlutou barvu. Zdraví a vitamíny Plody bílého rybízu mají mnoho vitamínů a různých dalších látek, které jsou prospěšné pro lidské zdraví podobně jako bobule rybízu červeného. Vitamín C v 40 až 50 bobulích rybízu pokryje celou doporučenou denní dávku pro dospělého člověka. V rybízu je mnoho důležitých vitamínů, nenasycené kyseliny, třísloviny a pektin. Ze stopových prvků je v něm nejvíce vápník a železo, v menším množství hořčík, draslík a mangan. Výjimečná a vyvážená kombinace vitamínů a všech ostatních látek je jedinečným přírodním lékem. Rybíz zvyšuje imunitu, pomáhá při nachlazeních a infekčních onemocněních. Má i preventivní protinádorové účinky, posiluje krevní oběh a nervový systém… Jeho kyselejší chuť by neměla být pro jeho konzumaci odrazující - a pokud se plody rybízu přisladí zdravým medem, je zdravotně ještě účinnější.   Použití bílého rybízu v gastronomii Bílý rybíz je samozřejmě nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Kyselou chuť je možné zmírnit přidáním medu nebo cukru - med je ale vhodnější. V studené kuchyni se rybíz hodí na přípravu ovocných salátů, kde se v kombinaci s jiným ovocem jeho kyselost tlumí. V teplé kuchyni je ale rybíz právě vzhledem k jeho svěží kyselé chuti oblíbený, především při přípravě dezertů, dortů nebo koláčů. Plody se využívají i na výrobu kompotů, sirupů a marmelád – účinné a zdraví prospěšné látky se ani při těchto zpracováních neztrácí. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Bílý rybíz zraje a sklízí se od poloviny června téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné. Podobně jako u červeného rybízu jsou bobule náchylné na otlačení a pro potřeby přímého prodeje se hrozny sklízí ručně, když jdou snadno oddělit od větviček. Ukládají se většinou přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Vysazování a sklizeň rybízu V zahradách je dobré vysadit keře nebo stromky s odrůdami, které dozrávají postupně za sebou - tedy rané, středně rané a pozdní. Rybíz dozrává a sklízí se od poloviny června až téměř do konce srpna. Zralé plody mají jednotnou barvu a jsou pevné, stonky s bobulemi musí jít snadno utrhnout od větviček. Zajímavosti Čaj z listů stromků a keřů rybízu V lidovém léčitelství se  odvar z čerstvých nebo i sušených listů používá k léčení střevních chorob. Látky, které listy obsahují, mají močopudné účinky a podporují správné trávení. Léčivé účinky Rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví. - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Rybíz může mít i nežádoucí účinky, ale jen v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.

RYBÍZ ČERNÝ - latinsky Ribes nigrum, anglicky black currant - je samostatným druhem rybízu. Na ovocných keřích se rodí menší jedlé bobule s velmi vysokým obsahem vitamínu C. Aromatické a velmi zdravé ovoce Černý rybíz je aromatičtější než červené a bílé odrůdy a má i jinou typickou chuť. Pěstuje se jak pro osobní spotřebu, tak pro průmyslové účely. Mimo bobulí se částečně ve farmacii a léčitelství využívají i listy Původ a historie První záznamy o černém rybízu jako o léčivé rostlině pochází z 16. století z Německa. Místem původního výskytu je střední a východní Evropa, Kavkaz a Mandžusko. Současnost Černý rybíz se v současnosti pěstuje především v oblastech mírného a studeného pásma na severní i jižní polokouli. Mezi nejvýznamnější pěstitele patří Polsko, Rusko, Francie a Nizozemsko. Z těchto zemí pochází největší produkce rybízu, který se sklízí strojově a je určený pro další zpracování především v potravinářství a farmaceutickém průmyslu. V České republice se černý rybíz pěstuje především v soukromých zahradách a zahrádkách, případně u menších pěstitelů. Pěstování pro prodej a další zpracování se velká zahradnictví příliš nevěnují. Vzhled, chuť, vůně… Plody černého rybízu jsou tmavé kulaté hladké bobule černé barvy. Bobule vytváří převislé hrozny, mají příjemnou typickou chuť, ve většině případů poměrně intenzivní aroma a obsahují malá semínka. V našich podmínkách plody podle odrůdy a místa pěstování dozrávají v období od poloviny července do poloviny srpna. Keře dorůstají do výšky až 170 centimetrů, vyžadují kvalitnější půdu a dostatek vláhy, obecně jsou ale poměrně nenáročné na umístění. Odrůdy Základní odrůdy černého rybízu se rozlišují podle délky stonků. Dlouhé stonky s bobulemi jsou určené především ke konzumaci za syrova a sklízejí se ručně. Krátké kulatější hrozny se sklízejí strojově a jsou určeny pro průmyslové zpracování. Odrůdy černého rybízu Silvergieter je velmi stará původní odrůda z Nizozemska s velmi velkým obsahem vitamínu C. Bobule jsou měkké, poměrně sladké a typicky aromatické. Fertödi má poměrně velké silně aromatické a velmi sladké plody. Odrůda je raná a pochází z Maďarska. Ometa patří mezi polorané odrůdy se středně dlouhými hrozny. Bobule jsou menší, příjemně sladké, aroma jemné. Šťáva má velmi intenzivní barvu. Titania je nově vypěstovaný kultivar ze Švédska. Má velké bobule, které se dobře oddělují od stopky. Chuť je velmi nakyslá, aroma poměrně malé. Wusil má velké, aromatické sladké a jen velmi mírně nakyslé bobule. Zdraví a vitamíny Černý rybíz je zdraví velmi prospěšný. Obsahuje mnoho vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Vitamín C je v černém rybízu obsažen 3x až 4 x více než například v citronu, z minerálních látek obsahuje všechny jako rybíz červený, ale v mnohem vyšší koncentraci. Ve srovnání s jiným ovocem má i nadprůměrně vysoký obsah železa. Černý rybíz obsahuje také karoteny a antokyany, které v organismu ničí volné radikály a chrání lidské tělo před nádory, onemocněními srdce a krevního oběhu, mají i protizánětlivé účinky. Sušené plody se přidávají do ovocných čajů. Listy mají příjemné aroma a jsou součástí mnoha léčivých bylinných čajových směsí. Šťáva z černého rybízu je významnou prevencí proti vápníkovým žlučníkovým kamenům. Použití černého rybízu v kuchyni Černý rybíz je nejlepší konzumovat čerstvý tzv. syrový. Vyrábí se z něj šťávy, džemy a marmelády, ze semen se lisuje vynikající zdravý olej. Příprava rybízu před použitím Před použitím plody opatrně otrháme ze stonků, důkladně je omyjeme a necháme okapat. Jak a podle čeho vybírat Sklizeň černého rybízu probíhá od druhé poloviny července do druhé poloviny srpna a začíná, když bobule začínají mít jednotnou černou barvu. Provádí se ale pouze jeden sběr v období 7 až 10 dnů, protože stonky s plody na keři zůstávají pevně i několik dní po dozrání. Plody by se neměly sbírat vlhké nebo mokré, protože vlhkost urychluje vznik případné hniloby. Plody se sbírají stejně jako u rybízu červeného a bílého ručně, poškozené bobule nepřijímají ani konzervárny. Pro prodej se nejvíce využívají různě velké košíky, cena větších bobulí je vyšší. Pro přepravu na vzdálenější místa se sklízí tvrdé a pevné bobule, pro domácí trh jsou určeny plody zcela zralé a měkké. Bobule jsou méně náchylné na otlačení než u červeného i bílého rybízu, ale i tak se pro potřeby přímého prodeje hrozny sklízí ručně. Většinou se ukládají se přímo do krabiček, v kterých se pak prodávají. Čerstvý rybíz je nejlepší kupovat na trhu nebo přímo u zahrádkářů. Rybíz ve velkých přepravkách nebo třeba jen bobule otrhané ze stopek nekupujeme. Tyto plody jsou většinou značně otlačené nebo povrchově poškozené a rychle se kazí. Spotřeba, zrání, skladování  Rybíz je potřeba vzhledem k poměrně krátké době trvanlivosti co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak zpracovat. Celé hrozny - ne otrhané plody – je možné krátkodobě skladovat v chladu. Vhodnou možností konzervace rybízu je zamražení. Zmrazují se otrhané, omyté a suché bobule a ukládají se do plastové dózy nebo sklenice. Sáčky pro tento způsob konzervace vhodné nejsou. Po rozmražení jsou vhodné především pro přípravu různých moučníků. Rybíz tepelnou úpravou ztrácí jen minimum svých prospěšných látek, a tak je ho možné i kompotovat, případně z něj vyrobit džemy a marmelády. Příprava džemů a marmelád z rybízu je velmi jednoduchá, protože plody mají vysoký obsah pektinu, který zajišťuje tzv. želírování. K bobulím pak stačí přidat jen cukr a vodu. Vzhledem k poměrně značné kyselosti rybízu, ale i obsahu pektinu je vhodné ho kombinovat s jiným ovocem méně výrazné chuti a nízkým množstvím pektinu. Léčivé účinky Černý rybíz má vzhledem k svému složení mnoho preventivních i léčivých účinků na lidské zdraví - významně posiluje imunitu a obranyschopnost organismu - snižuje hladinu cholesterolu v krvi, upravuje krevní tlak - pozitivně ovlivňuje krevní oběh, posiluje srdce a cévy - brání vzniku arteriosklerózy, cévní trombózy i srdečních onemocnění - aktivuje činnost mozku i paměť, kladně působí na nervový systém - má vliv na správnou činnost svalů i jejich regeneraci. - působí pozitivně na růst i pevnost vlasů a hebkost pokožky - pomáhá organismu od škodlivých látek - má preventivní účinky proti některým typům nádorů - urychluje obnovu buněk a sliznic i rekonvalescenci. - zmírňuje otoky a modřiny i potíže s křečovými žílami. - má vliv na růst i pevnost kostí a zubů - pozitivně ovlivňuje správnou funkci trávicího ústrojí Černý rybíz může mít i nežádoucí účinky,ale to pouze v případě konzumace většího množství čerstvých nebo kompotovaných plodů, kdy může dojít k překyselení žaludku.  

Jde o metodu, kdy se lák nastřikuje přímo do krevních cév nebo se vstřikuje do masa.

Klobása s vysokým obsahem vařených pšeničných nebo ječných krup, ochucená zázvorem, hřebíčkem a pepřem. Ryynimakkara byla původně bezmasá klobása, v současnosti se do ní přidává vepřové, hovězí nebo jehněčí maso. Klobása měří 15cm a široká je 3cm. Nejčastěji se podává smažená.

Rýže  – jsou zrna rostliny rýže setá – Oryza sativa. Rýže se řadí mezi nejstarší potraviny lidstva.   Rýže podle způsobu zpracování Obsah výživných látek v rýži se nejlépe pozná podle barvy – čím víc je rýže bílá, tím méně výživných látek obsahuje. Přírodní rýže – natural – zrna s plevami a s velkým množstvím živin a krátkou dobou uskladnění Loupaná rýže – leštěná – zbavená plev, má sněhově bílou barvu, může se skladovat delší dobu, ale má menší množství živin Parboiled – obsahuje až 80% výživných látek celých zrn, protože se nejdříve namočí do vody a živiny se působením vodní páry a velkého tlaku zatlačí do vnitřku zrn. Tento typ rýže se uvaří rychleji, zrna jsou přitom neprodyšně uzavřená, neztrácí se z nich živiny ani škrob a po uvaření tak zůstává sypká a nelepivá.   Typy rýže podle tvaru zrn kulatozrnná střednězrnná dlouhozrnná U všech tří druhů jsou ještě lepkavé a nelepkavé odrůdy, které se odlišují množstvím škrobu. Lepkavá rýže obsahuje mnoho amylopektinu – škrobu, který se nerozpouští ve vodě, ale mnoho tekutiny vstřebává. Pokud se lepkavý typ rýže vaří ve vodě, může mít mazlavou až želatinovou konzistenci a je tedy vhodná na vaření kaší. Pokud se lepkavá rýže připravuje jako příloha, nevaří se ve vodě, ale v páře, aby si zrna zachovala svůj tvar. Soudržnost rýže je ale žádoucí především v asijské kuchyni, protože zrnitá a sypká rýže se hůlkami při konzumaci špatně nabírá. Lepkavá rýže se od nelepkavé pozná podle bílé barvy, nemá sklovitý povrch. Nelepkavá rýže obsahuje amylopektinu jen malé množství, je v ní ale mnoho amylázy – škrobu, který se ve vodě rozpouští. Amyláza se z rýže během vaření uvolňuje a rýže může mít až krémovitou konzistenci. Nelepkavá rýže je vhodná na přípravu rizota nebo sladké mléčné rýže. Pro snížení množství amylázy stačí suchou rýži před vařením důkladně propláchnout vodou.   Barva rýže Rýže se na trhu objevuje v různých odstínech tří barev bílá žlutá červená   Druhy rýže   Patna – patří k nejvíce pěstovaným odrůdám. Má středně velká protáhlá a štíhlá zrna bílé barvy.   Sadri - pochází z Iránu a patří mezi nejlepší odrůdy dlouhozrnné rýže. Má středně velká bílá velmi chutná zrna.   Bomba a Bahia – odrůdy kulatozrnné přírodní rýže ze Španělska, jsou vhodné na přípravu paelly.   Thai Bonnet – dlouhozrnná španělská rýže s delšími štíhlými bílými zrny.   Červená rýže Camargue – původem z Francie, má typické červené plevy a prodává se pouze jako přírodní   Arborio – kulatozrnná rýže vhodná na rizota původem z Itálie se středně velkými bílými zrny.   Carnaroli – kulatozrnná italská bílá rýže, vyšlechtěná z odrůdy Vialone a odrůdy japonské rýže. Velmi vhodná na rizota.   Vialone nano a Vialone nano Semifino – původní kutatozrnná přírodní rýže z Itálie s většími zrny 5,2 až 6,4 milimetru.   Roma, Ribe a Baldo – italské rýžové zlatozrnné odrůdy, používané především na rizoto. Zrna jsou bílá a matná   Fire Star Basmati a Supreme Basmati – odrůdy dlouhozrnné rýže z Indie. Zrna jsou velmi protáhlá, rýže má jemnou chuť.   Carolina – dlouhozrnná odrůda s většími bílými zrny, pěstovaná nejvíce v Carolině v USA   Texmati –dlouhozrnná bílá rýže z USA, která je velmi podobná rýži Baseti   Brown long grain – přírodní rýže nažloutlé barvy se středně velkými delšími zrny z USA   Brown short grain – kulatozrnná přírodní rýže z USA, středně velká zrna jsou světle žlutá.   Suši a Šinode – původní japonské odrůdy střednězrnné lepkavé rýže, v současnosti se pěstují i v USA   Nikiši a Širagiku – zlatozrnné japonské odrůdy, které se pěstují také v USA. Zrna jsou středně velká a bílá   Sweet rice – japonská kulatozrnná lepkavá rýže s hladkými bílými zrny, která se také pěstuje i v USA   Košihikari a Takomači – zlatozrnné japonské druhy rýže s býlými středně velkými zrny. Po uvaření není sypká a zrnitá, dobře se konzumují hůlkami   Moči – sladká rýže – přírodní kulatozrnná rýže nažloutlé barvy, z které se připravují tradiční japonské novoroční koláčky   Voňavá indonéská rýže – dlouhozrnná rýže s většími zrny bílé barvy a výrazným aroma   Aplati – rýže zelené barvy z Thajska. K výrobě se používají nezralá zrna vymačkaná z klasů, která se mírně lisují   Neow San Pha Thong - lepkavá rýže bílé barvy s protáhlými středně velkými bílými zrny z Thajska   Kao Luang – rýže původem z Thajska, která má větší bílá zrna a je lepkavá   Jasmínová rýže – aromatická dlouhozrnná odrůda z Thajska se zrny bílé barvy   Voňavá thajská rýže – má nažloutlá protáhlá zrna střední velikosti, prodává se pouze jako přírodní   Červená rýže z Thajska – odrůdy jsou středně nebo dlouhozrnné, prodává se jako přírodní. Červené barvivo je obsažené pouze v plevách, zrnka jsou bílá.   Černá rýže z Thajska – dlouhozrnná středně velká přírodní černožlutá rýže   Čínská dlouhozrnná rýže – bílá středně velká protáhlá zrna, prodává se ve směsi s tzv. zlomkovou rýží     Divoká - Indiánská rýže – Zizania aquatica Divoká – tzv. Indiánská rýže sice nepatří mezi klasické druhy rýže, protože se řadí mezi traviny, ale za rýži je všeobecně považována. Má dlouhá, úzká, tmavě hnědá až černá zrna, která se z plev se uvolňují tradičním pražením nad ohněm a tím získají typickou barvu a ořechovou příchuť. Divoká rýže se prodává neloupaná a silnější slupka neumožňuje rychlou tepelnou úpravu. Někteří výrobci se urychlení vaření snaží vyřešit naříznutím slupky, zrna pak vodu vstřebávají rychleji. Takto upravená rýže ale ztrácí svůj tvar a jedinečné chuťové vlastnosti.        

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk ryzce černohlávka měří 20-70mm, je kuželovitý, potom vyklenutý až plochý, s hrbolkem. Ve stáří je zvlněný, suchý, radiálně vráščitý. V mládí je zbarvený černě, ve stáří vybledá do červenohnědé až špinavě žlutohnědé barvy. Lupeny jsou připojené, nakonec až sbíhavé, v mládí zbarvené čistě bíle, potom jsou světle okrově nažloutlé, po poranění červenající. Třeň o rozměrech 50-100x4-10mm je válcovitý až úzce kyjovitý nebo vřetenovitý, často podélně rýhovaný až brázditý, sametový. Nejdříve je černý, později černohnědý. Dužnina je bílá, po poranění lososově červenající. Má mírnou chuť a nevýraznou vůni. Mléko je bílé, na vzduchu zvolna lososově červenající, má mírně až slabě nahořklou chuť. Za sucha může ve stáří chybět. Ryzec černohlávek roste hojně, jednotlivě nebo v menších skupinách, na mechu ve smrčinách. Vyskytuje se jen na kyselých půdách.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Ryzec datlí je podobný ryzci černohlávku, je však robustnější, s tmavohnědým, sépiově nebo olivově hnědým kloboukem, na okraji někdy světlejším. Klobouk je hladký, s nevýrazným hrbolkem. Lupeny jsou světle okrové. Třeň o rozměrech 30-50x10-20mm je nahoře bělavý, jindě zbarvený stejně jako klobouk. Mléko chutná nejdříve mírně, po chvíli výrazně palčivě. Ryzec datlí roste ve smrčinách v podhorských a horských polohách. Jedná se o nepříliš chutnou houbu.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk ryzce ďubkovaného měří 60-200mm, je vyklenutý, brzy plochý, uprostřed vmáčklý, na okraji dlouho podvinutý, uprostřed hladký, jinde přitiskle šupinatý, na okraji plstnatý, za vlhka slizký. Zbarvený je slámově až rezavě žlutě nebo nažloutle. Lupeny jsou husté, zbarvené krémově až nažloutle, v mládí roní kapky. Třeň o rozměrech 30-80x20-35mm je válcovitý, krémový až nažloutlý, s narezlými prohloubenými ďubkami. Dužnina je bělavá až žlutavá, tvrdá. Má palčivou chuť a ovocnou vůni. Mléko je bílé, palčivé, rychle žloutnoucí. Ryzec ďubkovaný roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, ve smrkových lesích v podhorských a horských oblastech. Vyskytuje se především na vlhkých místech a půdách bohatých na vápenec. Je jedlý po speciální úpravě, ke sběru se však nedoporučuje. Ryzec citronový má výrazněji žlutý, na okraji chlupatý klobouk, jen mírně ďubkatý třeň a citronově vonící, žloutnoucí a potom rezavějící dužninu. Roste v listnatých lesích v oblasti teplomilné květeny.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk ryzce dubového měří 40-100mm, je nízce vyklenutý, brzy uprostřed vtlačený, dlouho podvinutý, matný, suchý, někdy naznačeně nebo skvrnitě pásovaný. Zbarvený je načervenale hnědě až skořicově hnědavě, vybledá až do růžově plavé barvy. Lupeny jsou světle okrové, potom světle skořicové, ve stáří bíle poprášené. Třeň o rozměrech 50-100x10-20mm je válcovitý, zbarvený jako klobouk, po otlačení je vínově hnědý. Dužnina je bělavá až načervenalá. Má mírnou, po chvíli nahořklou chuť a nepříjemný ploštičný pach. Mléko je nažloutlé až smetanové, hořké, neměnné. Ryzec dubový roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých lesích pod duby.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk ryzce kafrového měří 25-50mm, je nízce vyklenutý, potom uprostřed vtlačený až nálevkovitý, většinou s ostrým hrbolkem, dlouho podvinutý. Je ojíněný, nelesklý, nepásovaný, suchý, na okraji jemně vrásčitý. Zbarvený je špinavě červenohnědě, za vlhka červenohnědě až cihlově červenohnědě. Lupeny jsou přirostlé, husté, zbarvené červenohnědě. Po otlačení jsou hnědě skvrnité, ve stáří bíle poprášené. Třeň o rozměrech 30-80x4-7mm je válcovitý, zpravidla zakřivený, ojíněný až jemně plstnatý. Zbarvený je světle až tmavě červenohnědě. Dužnina je světle červenohnědá, má mírnou chuť a při zasychání silně voní cikorkou nebo libečkem. Mléko je bílé, vodnaté, má mírnou až nahořklou chuť. Ryzec kafrový roste především pod buky, duby, smrky a borovicemi v listnatých i jehličnatých lesích bohatých na humus. Vyskytuje se zejména na kyselých půdách v mechových porostech. Vzácný ryzec krémový má výrazně oranžově červený, uprostřed tmavší klobouk, který je vrásčitý, na okraji až vrásčitě rýhovaný. Dužnina páchne po pelargoniích, výtrusný prach je světlejší, jiný je tvar i velikost výtrusů.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Klobouk ryzce lilákového měří 20-80mm, je nízce vyklenutý, potom uprostřed vmáčklý, nepásovaný, plstnatý, ve stáří jemně rozpraskaný. Zbarvený je růžovošeříkově fialově. Lupeny jsou krátce sbíhavé, poměrně řídké, světle oranžové. Třeň o rozměrech 30-60x5-10mm je válcovitý až úzce vřetenovitý, ojíněný, zbarvený světle oranžově. Dužnina je naoranžovělá, na řezu zvolna šednoucí, má nevýraznou vůni. Mléko je bílé, vodnaté, při zasychání někdy nazelenalé. Má mírnou až nahořklou chuť. Ryzec lilákový roste vzácně, zpravidla ve skupinách, na podmáčených místech pod olšemi. Vyskytuje se především na kyselých půdách. Jedná se o jedlou houbu, která ale není chutná. Ryzec lilákový je vzácný, byl zařazen do Červené knihy ČR a SR. Podobně vzácný ryzec osténkatý má klobouk široký 15-50mm, na podvinutém okraji chlupatý, pokrytý vztyčenými šupinkami. Mléko je nejdříve mírné, potom palčivé.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk ryzce liškového měří 30-80mm, je nízce vyklenutý, potom plochý, uprostřed vtlačený až nálevkovitý, lysý, vrásčitý. Zbarvený je liškově oranžově až rezavě hnědě, uprostřed až oranžově hnědě. Vybledá až do světle rezavé nebo pleťové barvy. Lupeny jsou přirostlé až krátce sbíhavé, krémové, potom světle rezavě okrové, ve stáří někdy rezavě skvrnité a bělavě poprášené. Třeň o rozměrech 30-60x5-8mm je válcovitý, světle rezavě hnědý. Na vrcholu je světlejší, od báze hnědočervenající. Dužnina je narůžovělá, od báze třeně červenohnědá. Má nahořklou chuť a slabý nepříjemný pach. Mléko je bílé, vodnaté, na vzduchu velmi zvolna žloutnoucí, po chvíli pryskyřičně nahořklé. Má podřadnou hodnotu. Ryzec liškový roste velice hojně, zpravidla ve skupinách, zejména pod břízami a smrky na vlhčích místech v lesích a rašeliništích. Vyskytuje se především ve vyšších polohách. Podobný je ryzec bažinný, který má výrazněji cihlově červený, ve stáří jemně šupinkatý klobouk. Třeň je krátký, nahoře oranžový a mléko je mírné. Ryzec liškový se vyskytuje na podmáčených stanovištích s olšemi a vrbami.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk ryzce lososového měří 50-150mm, je vyklenutý, potom téměř plochý, uprostřed vtlačený až nálevkovitý. Ve stáří je zvlněný, za vlhka slizký, málo zřetelně rezavooranžově pásovaný. Zbarvený je světle oranžově, oranžově až oranžově žlutě, na otlačených místech je vínově hnědý. Lupeny jsou široce připojené až sbíhavé, zbarvené světle okrově až oranžově okrově. Třeň o rozměrech 30-65x8-25mm je válcovitý, ďubkatý, oranžově žlutý, na vrcholu je bělavý, vzácně s vínově oranžovým páskem. Dužnina je světle okrová, má kořenitou chuť a mírně ovocnou vůni. Mléko je oranžové, po delší době vínově oranžové. Ryzec lososový roste vzácně, většinou ve skupinách, pod jedlemi, zřídka také pod smrky. Vyskytuje se na kyselých i zásaditých půdách ve vyšších polohách, v nížinách se nevyskytuje.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od srpna do října. Klobouk ryzce oranžového měří 30-70mm, je široce kuželovitý až plochý, většinou s hrbolkem. Ve stáří je zvlněný, nepásovaný. Zbarvený je oranžově červeně až zlatooranžově, potom vybledá. Lupeny jsou mírně vykrojené a připojené, smetanové, potom oranžově žluté, často rezavě skvrnité. Třeň o rozměrech 30-80x4-10mm je válcovitý, jemně ojíněný, křehký. Zbarvený je stejně jako klobouk. Dužnina je nažloutlá nebo naoranžovělá, má mírnou chuť a nevýraznou vůni. Mléko je bílé, nahořklé chuti, neměnné. Ryzec oranžový roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v mechatých jehličnatých lesích. Vyskytuje se především ve vyšších polohách. Podobný ryzec modřínový se liší robustnějšími plodnicemi, zpravidla kruhatým kloboukem a palčivým mlékem. Roste jen pod modříny.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do září. Klobouk ryzce peprného měří 60-150mm, je mírně vyklenutý, potom vmáčklý až nálevkovitý, lysý. Zbarvený je bělavě, ve stáří je často okrově skvrnitý. Lupeny jsou sbíhavé, nízké, husté, zbarvené krémově. Třeň o rozměrech 30-100x10-30mm je válcovitý, na bázi trochu ztenčený, tvrdý, bílý až bělavý. Dužnina je bílá, má palčivou chuť a nevýraznou vůni. Mléko je bílé, palčivé, neměnné. Ryzec peprný roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, ve všech lesích. Nejčastěji se vyskytuje pod duby, buky a habry. Je poživatelný pouze v mládí nebo po speciální úpravě. Podobný je ryzec zelenající, který je menší, má řidší lupeny, někdy se zelenavým nádechem, zelenající dužninu i mléko a žlutou reakci dužniny s louhem draselným. Ryzec peprný nereaguje.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do října. Klobouk ryzce severského měří 50-160mm, je vyklenutý, potom plochý, uprostřed vmáčklý až téměř nálevkovitý, podvinutý, slizký. Zbarvený je nejdříve tmavě olovově šedě, potom fialově šedě nebo hnědě, od středu vybledá do červenohnědé až kožově žluté barvy. Po otlačení tmavě hnědně. Lupeny jsou bílé, ve stáří světle okrové až medově žluté, na otlačených místech okrově olivové, šedozelené od kapek mléka. Třeň o rozměrech 40-100x10-35mm je mírně kyjovitý nebo vřetenovitý, lepkavý, lesklý, zbarvený olovově šedě až plavě žlutě. Dužnina je bělavá, v klobouku nafialovělá. Má téměř mírnou chuť a slabou ovocnou vůni. Mléko je bílé, zasychání sírově žloutne. Má nejdříve mírnou, potom silně palčivou a škrabavou chuť. Ryzec severský roste vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách, na vlhkých místech v jehličnatých lesích. Vyskytuje se na kyselých půdách ve vyšších polohách.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Ryzec smrkový je podobný ryzci pravému, má však delší třeň, nevýrazně pásovaný nebo nepásovaný, červenooranžový klobouk ve stáří a po poranění výrazně zelenající. Lupeny jsou okrově oranžové, zelenající, dužnina je také zelenající. Mléko je oranžově červené, po chvíli se zabarvuje vínově červeně. Ryzec smrkový roste pouze pod smrky.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od června do října. Klobouk ryzce syrovátkového měří 25-80mm, je ploše vyklenutý, potom uprostřed vmáčklý až nálevkovitý, zpravidla bez hrbolku, vrásčitý, suchý, matný, nepásovaný, ojíněný. Zbarvený je tmavě červenohnědě až černohnědě, vysychá do olivově šedé barvy. Lupeny jsou přirostlé až krátce sbíhavé, nažloutlé, potom žluté až skořicově žluté, nakonec okrově rezavé, na ostří rezavé. Třeň o rozměrech 20-80x5-15mm je válcovitý, ojíněný, zbarvený skořicově nažloutle, později hnědookrově až červenohnědě. Za sucha je šednoucí nebo olivově šednoucí. Dužnina je špinavě okrová až světle skořicová, v bázi třeně červenohnědá. Má mírnou chuť a ploštičný pach. Mléko je vodnaté a má mírnou chuť. Ryzec syrovátkový roste hojně, jednotlivě nebo v menších skupinách, v listnatých lesích a v parcích, pod duby, zřídka pod buky, zpravidla okolo cest. Podobný ryzec ploštičný má plochý, uprostřed až vmáčklý klobouk zbarvený červenookrově až červenohnědě. Lupeny mají růžový nádech, třeň je oranžově rezavý s odstále chlupatou bází.