Zbožíznalství

CHEVROTIN je polotvrdý sýr určený ke krájení, původem z Francie. Původ a historie Sýr Chevrotin se začal vyrábět v 17. století v alpském podhůří, v oblasti Savoyard Chablais, Bauges a Aravis. Zde byly odjakživa zhoršené zemědělské podmínky, jediným domestikovaným zvířetem zde jsou v podstatě kozy, které zvládají místí alpské podmínky podobně jako kamzíci. Právě z jejich mléka je sýr Chevrotin dodnes vyráběn. Současnost Od roku 2002 nosí sýr Chevrotin ochrannou značku AOC, která výrobu tohoto sýra lokalizuje výhradně do francouzské oblasti Haute Savoie. Vzhled, chuť, vůně… Chevrotin má tvar plochého válce, průměr 9-12 cm, výšku 3-4,5 cm a hmotnost 250-350 g. Těsto je jemné, bíložluté a kůrka je hnědá s červeným nádechem. Obsahuje 45% tuku v sušině. Jeho chuť je plná, s aromatickou kyselostí připomínající divoké byliny. Výroba K výrobě tohoto sýra se používá pouze čerstvé kozí mléko, výroba probíhá výhradně ručně. Sýr zraje na podložkách ze smrkového dřeva, musí se omývat solankou a třikrát týdně obracet. Zrání trvá nejméně 3 týdny. Použití sýru Chevrotin v gastronomii Chevrotin je vhodný na sýrové mísy, podává se s pečivem. Dostupnost a skladování Sýr se uchovává se v chladničce zabalený do pergamenu a uložený v umělohmotné nádobě. Je lépe ho spotřebovat během krátké doby. Lze jej zakoupit ve specializovaných prodejnách sýrů.

Tabasco je ryze přírodní produkt. Od září do prosince se lusky chilli sklízí a ještě v den sklizně jsou rozdrceny a smíchány s malým množstvím soli. Poté se směs naplní do cejchovaných skleniček a tři roky ve skladech zraje, kvasí a rozvíjí aroma. Následuje proces, kdy se ze směsi vypustí nežádoucí tekutina a přidá se bílý vinný ocet a směs se pak měsíc bez přestání míchá. Nakonec se odstraní semena a zbytky slupek, červená omáčka se naplní do lahviček a ty se rozesílají do celého světa. Kromě červené chilli omáčky známe ještě zelené tabasco. Vyrábí se z aromatických lusků jalapeňo a je mírnější chuti. Existuje také řada karibských chilli omáček vyráběných z nasekaného chilli, cibule, soli a octa. Americké chilli omáčky mají chuť od nasládle ostré až k extrémně ostré. Patří do míchaných jídel, salsy, do různých náplní, ale vylepšuje se jimi i chuť omelet nebo jiných vaječných pokrmů. Tabasco je k dostání v dobře zásobených supermarketech. Po otevření vydrží chilli omáčka dlouho uložená v ledničce.

CHILLI PAPRIKA – nebo také feferonka, případně kajenský i kayenský pepř, latinsky Capsicum annuum, anglicky chilli pepper, francouzsky piment, německy Pfefferschote nebo italsky peperoncino patří k druhu paprika setá.Má mnoho druhů s plody různých tvarů, barev i ostrosti. Velmi ostrá zelenina Chilli papričky – feferonky jsou používány od dávných dob jako koření, ale mají i velké preventivní a zdravotní účinky na lidský organismus. Čím sytější je barva papričky, tím více je ostrá a také zdravá. Původ a historie Chilli paprika má původ ve Střední a Jižní Americe, původní obyvatelé ji pěstovali již od 6. tisíciletí před naším letopočtem. Staří Mayové už v dávných dobách rozlišovali jednotlivé odrůdy a tak především v Mexiku má dodnes každá chilli paprička své vlastní pojmenování. Čerstvé i sušené chilli papričky stejné odrůdy se dokonce mohou jmenovat různě. Po objevení Ameriky chilli papriky velmi rychle do celého světa rozšířili španělští a portugalští kupci jako ceněné koření a náhradu za pepř. Velmi oblíbené se staly v Indii, kde jsou dnes již tradiční součástí tradiční indické kuchyně. Z Indie se pak přes Osmanskou říši dostaly do Maďarska a zde později vznikla mletá paprika, která je v podstatě maďarským národním kořením. Současnost V současnosti se chilli papričky pěstují především v Jižní a Střední Americe, Asii i v Africe, v menším množství i v oblastech Středomoří a jižní Evropě. K největším pěstitelům patří Mexiko, Indie, Čína, Japonsko a také Vietnam. Prodej chilli papriček je pro mnoho zemí velmi významný. V Evropě se pro potřeby trhu rozlišují podle země původu – papričky z Asie, Ameriky a Afriky se nazývají chilli, z jižní Evropy a Středomoří feferonky. Mírně zavádějící název mají Italové, kde má kořenící paprička pojmenování peperoncini, a zeleninové papriky peperoni. Vzhled, chuť, vůně… Chilli paprička je plod exotických druhů křovitých paprik. Papričky jsou podle odrůdy podélné i kulaté a různě velké. Mají převážně oranžovou nebo červenou, ale i žlutou, zelenou a zelenožlutou barvu v různých odstínech. Ostrá pálivá chuť je různě silná stejně jako aroma. Pálivou chuť způsobuje látka kapsaicin, který má také velmi pozitivní účinky na lidské zdraví. Druhy a odrůdy Chilli papriček je velké množství, rozdělují se do pěti základních druhů Druhy Capsicum annuum Capsicum frutescens Capsicum chinense Capsicum pubescens Capsicum baccatum Kayenský pepř není přímá odrůda chilli papričky, ale poměrně časté pojmenování prášku ze sušených papriček. Má různé barvy od žluté až červenou a jeho chuť je velmi palčivá. Pochází z oblastí Střední Ameriky, kde si ho připravovali domorodci už v dávných dobách Odrůdy Nejvýznamnější odrůdy chilli papriček a feferonek: Maďarské feferonky jsou středně velké papričky. Nezralé mají nejčastěji světle zelenou barvu, zralé jsou zářivě oranžové a přijatelně ostré. Chiles Jalapeňos jsou velmi oblíbené chilli papričky původem z Mexika. Mají protáhlý oválný tvar a zelenou barvu. Jsou součástí mnoha typických mexických jídel, velmi často se také nakládají do oleje se zeleninou a různým kořením. Sweet peppers se do Evropy dováží z Thajska. Zralé papričky mají žlutou barvu, jsou oválnější a dorůstají do délky až 10 centimetrů a mají poměrně jemnou chuť.  Long yellow mají původ v Thajsku. Plody jsou menší, úzké a špičaté, mají žlutou až světle oranžovou barvu a jemnější chuť než červené nebo zelené odrůdy chilli papriček.  Negral je chilli paprika ze Španělska. Plody jsou menší, kulaté a tmavě červené. Vzhledem k příjemné ostrosti i aroma se velmi často suší a po dalších úpravách prodává jako mletá. Pico de Pájaro jsou podlouhlé světle červené papričky, které měří maximálně 3 centimetry. Velmi často se nakládají do octa.Jejich ostrost je mírnější. Árbol jsou úzké, dlouhé, špičaté a poměrně ostré papričky. Nezralé plody mají tmavě zelenou nebo žlutou, zralé červenou barvu. Árbol Japanéspatří do skupiny takzvaných stromových papriček. Jsou úzké a špačaté, mají červenou barvu a ostřejší chuť. Velmi často se suší a melou. Superchillije jedna z nejvíce pálivých papriček, která má původ v Indii. Je velmi ostrá, říká se jí také bhut jokia - v překladu chilli démon. Mimo kuchyni se používá například i jako náplň policejních kouřových granátů. Bird´s eye jsou velmi malé tmavě zelené, podlouhlé špičaté papričky, které patří mezi nejpálivější. Habanero a Scotch Bonnet jsou odrůdy s velmi výrazným aroma a poměrně ostrou chutí. Sušené chilli papričky a feferonky Chipotle je název pro sušené a pak ještě v kouři uzené chilli papričky jalapeňo. Mají světle hnědou barvu a velmi zajímavou příjemně ostrou chuť. Používají se do salsy a často se nakládají do octa. Cascabel má tmavě červené kulaté plody s jemnou slupkou a přijatelnou ostrostí. V sušených plodech chrastí semínka. Morita je označení pro malé, 3 až 4 centimetry dlouhé, úzké a špičaté sušené chilli papričky odrůd jalapeňo. Jejich barva je rezavě červená, ostrá chuť sušením mírně potlačená. Serano Enmielado jsou kratší oblejší papričky s výraznou špičkou. Sušené mají rezavě červenou barvu a velmi příjemnou chuť. Guajillo nebo také Puya je chilli paprička s vínově červenými plody se zahnutou špičkou, které dorůstají až do délky 11 centimetrů. Používá se především do salsy. Pasilla – negro jsou poměrně dlouhé sušené chilli papričky původem z Mexika. Mají středně ostrou chuť a černou barvu, působí velmi dekorativně. Ancho nebo také „široké chilli“ se říká ve Španělsku sušeným chilli papričkám černé barvy s výrazně širokým a plochým tvarem. Mají vynikající chuť a používají se především na přípravu omáček. Mulato mají černou barvu a sušené široký zajímavý tvar. Barvou, chutí i aroma jsou velmi podobné sušeným papričkám ancho. Chilli papričky a zdraví Chilli papričky jsou ostré, ale i zdravé. Obsahují především látku kapsaicin, která způsobuje jejich charakteristickou chuť a podle množství jsou pak papričky pálivé až ostré. Čí, sytější je barva papričky, tím více této látky obsahuje. Kapsaicin je ale i nejdůležitější látkou chilli papriček, která má pozitivní účinky na lidské zdraví - především na kloubní problémy, vysokou hladinu cholesterolu, cukrovku a lupénku. Je účinný i při zánětech dutin a usnadňuje odkašlávání. Podle různých odborných studií a testů kapsaicin také způsobuje usmrcení základních typů buněk při rakovině prostaty. V chilli papričkách je v poměrně velkém množství ještě vitamín C, beta karoten a další látky, které společně s kapsaicinem zvyšují i rozpouštění fibrinu, který způsobuje sraženiny krve. Je prokázáno, že v oblastech, kde se chilli papričky používají jako koření v mnohem větším množství, než například ve střední Evropě, se srdeční infarkt, cévní mozkové příhody a embolie vyskytují velmi zřídka. Chilli papričky mají i příznivý vliv na zažívání a zvyšují chuť k jídlu. V přiměřené dávce působí na žaludek méně agresivněji než pepř a ve střevní sliznici způsobují změny, které se projevují vyšší odolností proti průjmům a jiným střevním potížím. Ve větším množství ale dráždí vylučovací ústrojí. Chilli je také považováno za vynikající afrodiziakum. Využití chilli papriček v kuchyni Chilli papričky se v kuchyni používají celé čerstvé nebo sušené, případně sušené a mleté, především jako kořenící prostředek. Jsou nedílnou součástí mnoha různých exotických jídel, ale třeba i kuchyně Mexika nebo Španělska. Typická salsa bez chilli papriček se v podstatě připravit nedá… Chilli papričky jsou také velmi oblíbené nakládané do oleje s různým dalším kořením a zeleninou, případně naložené do octa. Příprava chilli papriček Chilli paprička se podélně rozřízne a zbaví se semínek. Semena chilli papriček je možné odstranit proudem studené vody nebo opatrně nožem. Jak a podle čeho vybírat Prodej chilli papriček je v současnosti rozdělený na dva druhy podle zemí jejich původu – papričky z Asie, Afriky a Ameriky se prodávají pod názvem chilli, papričky ze zemí na jihu Evropy a Středomoří jako feferonky. Chilli papričky a samozřejmě i feferonky jsou pálivé v závislosti na obsahu látky kapsaicin, která má i pozitivní účinky na lidské zdraví. Obsah této látky se pozná podle barvy – čím je barva sytější, tím více kapsaicinu plod obsahuje, tím více je ostřejší a také zdravější. Spotřeba a skladování Čerstvé papričky je možné uskladnit nejlépe zabalené v mikroténové fólii v chladu. Sušené celé i mleté papričky vydrží v kvalitním stavu uzavřené v dóze nebo sklenici, sušené je možné nechat i na suchém místě. Pěstování Chilli papričky i feferonky je možné poměrně úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Rostliny jsou náročné na dostatek světla a tepla, nemusí se příliš zalévat a měly by se pravidelně přihnojovat. Papričky se množí semínky. Ta mají kulatý zploštělý tvar a většinou žlutou barvu. Pokud semínka časem zhnědnou, mají nižší kvalitu a malou klíčivost. 95 procent semen má ale klíčivost vysokou. Papričky se musí předpěstovat. Na začátku roku se semínka zasejí do hlíny a nechají v teple, dokud nevyklíčí a rostlinky nemají první lístky. Pak se rostlinky přesadí do menšího květníku, kde se nechají až do doby, než se budou vysazovat do venkovního prostředí. Po prvních jarních mrazech se rostliny papriček přesadí ideálně do skleníku. Většinu odrůd je možné pěstovat i v bytových prostorách, musí ale mít dostatečně velký květináč. Zajímavosti Odstranění pálivosti v ústech Látka kapsaicin, která má pozitivní zdravotní účinky na lidský organismus a také na ní závisí ostrost papriček, se velmi dobře rozpouští v tucích a v alkoholu. Pálení v ústech po konzumaci jídla s chilli papričkou nebo feferonkou je možné výrazně zmírnit nebo i zcela odstranit sklenkou mléka nebo silnějšího alkoholu. Léčivé účinky I když jsou chilli papričky považovány především za koření, mají poměrně značné preventivní a léčebné účinky na organismus člověka. Chilli papričky i feferonky - pozitivně působí na problémy s klouby - regulují hladinu cholesterolu v krvi - jsou účinné při léčbě cukrovky - pomáhají při léčení lupénky - zvyšují chuť k jídlu a podporují zažívání - mají preventivní účinky proti střevním onemocněním - působí preventivně proti rakovině prostaty - výrazně snižují riziko vzniku krevních sraženin a embólie, srdečního infarktu i cévní mozkové příhody Konzumace chilli papriček i feferonek v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky, ve větším množství ale dráždí žaludek, střeva i další orgány a vylučovací ústrojí.    

Polokrab tohoto druhu se vyskytuje u pobřeží Chile, prodává se spolu s druhem Pleurocodes monodon. Oba druhy jsou si velmi podobné. Chilský langostino má zploštělé tělo, klepeta jsou poměrně široká. Zadeček je silně zploštělý, stočený. Maso je velmi chutné. Do Evropy se dováží pouze mražené nebo konzervované, používá se při přípravě salátů a koktejlů.

Je rozšířený od jihu Chile až po jižní Argentinu, loví se pouze v Chile. Charakteristickým znakem chilského mořského pavouka je široký, okrouhlý hřbetní krunýř s mnoha drobnými trny na povrchu. Maso je velmi chutné, vhodné k vaření. Do Evropy se tento druh kraba vůbec nedováží.

Je rozšířená podél amerického pobřeží Atlantiku, má zde velký hospodářský význam. V Evropě se tyto mušle vyskytují podél anglického a francouzského pobřeží Lamanšského průlivu, u francouzského pobřeží Atlantiku, v Biskajském zálivu, u jihu Španělska, Portugalska a ve Středomoří. V těchto oblastech jsou chionky jedlé úmyslně vysazovány. Schránky jsou vejčité, silnostěnné a poměrně hladké, pokryté tenkými žebry. Povrch lastur je pískově zbarvený, vykazuje tmavé prstence. Menší chionky se podávají většinou čerstvé, zaživa na ledu přímo z otevřených lastur jako on the half shell. Větší, trochu tužší mušle jsou častou přísadou do polévek. Vaří se také spolu s jinými mořskými plody a kukuřičnými klasy v jámách vyhloubených do země – připravuje se tak tradiční pokrm clambakes. Vhodným způsobem tepelné úpravy používaným v Evropě  je dušení na bílém víně s bylinkami a kořenovou zeleninou.

Chipolata je dlouhá klobása obvykle vyráběná z libového vepřového masa a vepřového sádla. K dostání však jsou i klobásy vyrobené z jiných druhů masa. Koření používá každý výrobce jiné. Chipolata je dlouhá 18cm a široká 2cm. Podává se smažená nebo grilovaná, bývá také součástí obložených talířů. Bývá často součástí rautů, podává se zabalená do plátků slaniny. Na Vánoce nesmí chybět u pečeného krocana.

Chistorra je velmi dlouhá, tenká klobása. Vyrábí se z vepřového a někdy i z hovězího masa. Je silně kořeněná paprikou, má proto červenou barvu. Tato klobása může být čerstvá nebo sušená, má měkkou konzistenci a podává se smažená. Chistorra je dlouhá 60cm a široká 2cm.

CHLEBOVNÍK RŮZNOLISTÝ - latinsky Artocarpus heterophyllus - anglicky nangka nebo jackfuit, francouzsky fruit de Jackques, německy Jackfrucht má  plody, které patří k největším na světě. Na celém světě roste přibližně 50 druhů chlebovníku, tyto ale patří k nejdůležitějším. Používá se jako ovoce i jako zelenina. Exotické plody, které se využívají jako ovoce i zelenina Plody dvou základních druhů chlebovníku - chlebovníku obecného a chlebovníku různolistého - patří k největším na světě a především v Asii jsou důležitou součástí potravy. Zralé plody se využívají jako ovoce, nezralé se připravují jako zelenina. Původ a historie Chlebovník obecný pochází původně z Polynésie a v oblasti Pacifiku patřil a stále patří k základním potravinám. Do Evropy přivezl v roce 1789 na slavné lodi Bounty kapitán Bligh tisíc sazenic z Tahiti, které pak byly poslány do Jižní Ameriky. Chlebovník různolistý má původ v Indii. Současnost V současné době se chlebovník pěstuje ve všech tropických a subtropických oblastech, Asie a na ostrovech Polynésie. K největším producentů, patří Thajsko, Vietnam, Indonésie, Indie a Srí Lanca. Do Evropy se nejčastěji dováží z Keni a Brazílie. Plody mají jen některé druhy chlebovníku. V tropech se nejčastěji pěstuje chlebovník obecný a chlebovník různolistý. Jen místní význam mají další druhy, jako například chlebovník celokrajný nebo chlebovník vonný. Vzhled, chuť, vůně… Plody chlebovníku obecného mají tvar. Mohou být dlouhé až 30 centimetrů a mít průměr i 15 centimetrů, váží v průměru 1 až 1,5 kilogramu. Chlebovník různolistý má největší plody na světě. Dosahují délky i 90 centimetrů a váží až 40 kilogramů. Jsou oválné a mají drsný povrch zelenožluté barvy. Plod chlebovníku je vlastně plodenství, které se skládá z mnoha podélných semen černé barvy. Ta jsou v žlutých až světle oranžových dílcích dužiny, která tvoří asi třetinu váhy plodu a konzumuje se. Dužina je sladká, chuť vzdáleně připomínající fíky nebo ananas. Je poměrně aromatická. Stromy chlebovníku obecného jsou stálezelené. Dorůstají až do výšky 30 metrů, mají velké listy a plody najdeme na koncích větví. Chlebovník různolistý je stálezelený strom s širokou nepravidelnou korunou, který dorůstá až do výšky 30 metrů. Má mnoho listů dlouhých až 90 a širokých i 50 centimetrů. Listy jsou střídavé, mají lesklou zelenou barvu se žlutými žilkami.   Druhy a odrůdy chlebovníku V současnosti je známo přibližně 60 druhů chlebovníku, z toho ale jen malá část plodí jedné ovoce a má celosvětově nějaký hospodářský význam. Mnohem větší význam mají chlebovníky přímo v oblastech svého výskytu a pěstování. Nejznámější odrůdy chlebovníku Chlebovník obecný - Artocarpus altilis - pochází z ostrovů východní části Indického oceánu a západních oblastí Tichého oceánu. Je nejznámějším a také nejvíce pěstovaným druhem. Chlebovník různolistý - Artocarpus heterophyllus – má původ v Indii. Jeho plody patří k největším na světě. Chlebovník vonný - Artocarpus odoratissimus – nazývaný také Marang, Madang, Atau, Tarap nebo Terap je stálezelený až 25 metrů vysoký strom, který se vyskytuje na Borneu a v Indonésii. Chlebovník celokrajný - Artocarpus integer - je nejméně známý druh, který má pouze lokální význam v oblastech, kde roste. Zdraví a vitamíny Plodychlebovníku mají velké množství uhlovodíků, různých vitamínů a také vápníku a fosforu. Obsahují také 24,5 % sacharidů, 1,3 % bílkovin a 0,3 % vlákniny a tuku Mají i poměrně velkou energetickou hodnotu, která dosahuje u 100 gramů dužiny až 410 kJ, tedy přes 100 Kcal. Použití chlebovníku v gastronomii Plody chlebovníku jsou jednou ze základních potravin v tropických a subtropických oblastech. Nezralé se používají jako zelenina, zralé jako ovoce. Dužina nezralých plodů se vaří, dusí, peče i smaží. Připravuje se jako brambory, nakládá s kořením a masem. Usušená a rozemletá se používá jako mouka a peče se z ní chléb. Poměrně běžným jídlem v oblastech výskytu chlebovníku je směs vařené nebo kvašené chlebovníkové kaše a kokosového mléka, která se zapéká v listech banánovníku. Celé plody se také opékají na otevřeném ohni, pak se vydlabou a naplní jinými potravinami – například kokosovým mlékem, cukrem s máslem, pečeným masem nebo různými druhy ovoce. Naplněný plod se pak může ještě znovu tepelně upravovat a chuť náplně pronikne do zbylé dužiny. Sušený chlebovník s cukrem se servíruje jako chutný dezert. Dužina zralých plodůse konzumuje čerstvá. Přidává se do salátů, také se vaří s rýží nebo kokosovým mlékem. Využívá se i pro přípravu džemů, ván a likérů. Semenazralých plodů se konzumují pražená.   Příprava chlebovníku před použitím Plody chlebovníku se od sebe odlišují podle druhu především velikostí, všechny ale obsahují velmi lepkavý latex a proto je vhodné použít gumové rukavice, nebo si ruce i nůž natřít jedlým olejem. Při rozkrojení se řez vede do poloviny plodu a pak se vykrojí centrální jádro. Dužina je v jednotlivých segmentech plodu. Jak a podle čeho vybírat Chlebovník se vzhledem k jeho velikosti prodává většinou již v menších naporcovaných částech a v podstatě není možné koupit chlebovník, který by byl pro konzumaci nepoužitelný. Spotřeba a skladování Stromy chlebovníku plodí jen v určitém ročním období, musí se plody dobře uskladnit. Tradičním způsobem jejich uchování je zakopání oloupaných a omytých plodů do jámy s chlebovníkovými listy. Plody zde pak několik týdnů kvasí a vytéká z nich nakyslá lepkavá hmota, ale takto uložené vydrží i déle než jeden rok. Plody z některých jam byly údajně jedlé i po více než dvaceti letech od jejich zakopání. Při komerčním pěstování a distribuci se chlebovník zmrazuje. Dužinu je dobré zkonzumovat co nejrychleji. V domácím prostředí se vkládá do igelitového sáčku a v chladničce může být přibližně týden. Mražená vydrží až jeden rok. Pěstování chlebovníku V našich klimatických podmínkách se chlebovník může pěstovat v bytě nebo ve skleníku. Protože chlebovník není vzhledem k tropickému původu odolný mrazu, neměla by při případném pěstování teplota nikdy klesnout pod 7° Celsia. Čerstvá semena mají klíčivost velmi velkou a klíčí už během jednoho týdne. Některé druhy ale ztrácejí klíčivost už po třítýdenním uskladnění, proto je semena nutné opravdu dobře vybrat a případně je raději koupit u ověřených zahradnictví. Rostliny v podmínkách pěstování uvnitř rostou poměrně pomalu, kvést a plodit chlebovník začíná od tří do osmi let od vysazení. Stromky potřebují sucho, teplo, slunce a vysokou vlhkost vzduchu. Půda by měla být propustná a humózní. Zajímavosti Semena chlebovníků jsou rozšiřována ptáky a stromovými savci, kteří rádi konzumují sladkou dužinu plodů. Chlebovník obecný - breatfruit a chlebovník různolistý - jackfuit - jsou občas považovány za stejný druh, ale liší se od sebe především velikostí plodů. Chlebovníku různolistému se částečně podobá i durian. Plody chlebovníku různolistého patří mezi největší, které rostou na stromech. Některé mají délku až 1 metr a váhu i 40 kilogramů, je zaznamenám plod o váze 80 kilogtramů. Rostou na krátkých stopkách přímo na kmeni stromu nebo hlavních větvích. Léčivé účinky Dužina chlebovníku - vzhledem k většímu kalorickému obsahu pomáhá při větší námaze - vápník a fosfor pomáhají při růstu kostí - vitamíny mají mnoho preventivních účinků Při konzumaci chlebovníku nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky.    

Jedná se o sladkovodní řasu, nemá mořskou příchuť. Obsahuje vitamin B, vitamin C, betakaroten, vápník, železo, esenciální aminokyseliny a vlákninu. Chlorellu v tabletkách u nás zakoupenou můžeme zapíjet nebo cucat - má hojivé účinky v dutině ústní.

Je rozšířená v severním Tichomoří u pobřeží Japonska a od Beringova moře po Dolní Kalifornii. Dospělé ryby žijí v hloubkách od 300 do 900m, mladší ryby se zdržují v mělkých úsecích. Zbarvení těla je načernalé nebo zelenavě šedé. Chmurnatka třásnitá dorůstá do délky max. 1m, prodává se většinou o délce 40-60cm a hmotnosti 2-8kg. Maso je křehké, vhodné k pošírování a dušení. Při tepelné úpravě stačí jen mírně kořenit.   Do čeledi chmurnatkovitých patří také chmurnatka skvrnitá ( Erilepis konifer ). Je rozšířená v Tichomoří, jedná se o ceněnou konzumní rybu s velkým hospodářským významem.

Chňapal červený se loví v severozápadních oblastech Atlantského oceánu, v USA je nejvyhledávanějším chňapalem vůbec. Ryby mají trojúhelníkovou hlavu a výrazně rozestoupené koutky úst. Prodávají se o hmotnosti asi 3kg. Maso je bílé, obsahuje málo větších kostí. Je vhodné na všechny způsoby tepelné úpravy. Chňapal vcelku se hodí také k plnění nádivkou.

V Indopacifiku je z hospodářského hlediska nejdůležitější chňapalovitou rybou. Nejhojněji se vyskytuje u pobřeží Austrálie. Ryby dorůstají do délky max. 1m, v prodeji jsou většinou menší kusy. Vzhledem a kvalitou masa se chňapal císařský podobá chňapalovi červenému. Maso je bílé, chutné, vhodné ke smažení a grilování.

Je rozšířený od Rudého moře až po Tichomoří. Mladé ryby mají na hřbetě dvě světlé skvrny, které v dospělosti mizí. Zbarvení je stříbřité s nádechem dočervena. Chňapal dvouskvrnný je vhodný především na smažení. Po jeho konzumaci byly na ostrovech v jižním Tichomoří zaznamenány případy otravy.

Vyskytuje se v západním Atlantiku. Jedná se o hlubinnou rybu, zbarvení je růžové až červené, podobné jako u chňapala červeného. Odlišuje se jen jemnými podélnými žlutými pruhy. Chňapal hedvábný je střední velikosti. Maso je vhodné ke smažení a grilování, byly již zaznamenány případy otravy po konzumaci.

Vyskytuje se v západních oblastech Indického oceánu. Do Evropy se chňapal krvavý dováží pod názvem bordomar. Jedná se o dobrou konzumní rybu, maso je vhodné ke smažení nebo grilování.   K dalším chutným konzumním rybám patří chňapal velký ( Aprion virescens ), chňapal načervenalý ( Aphareus rutilans ), chňapal žlutoocasý ( Ocyurus chrysurus )a chňapal jednoskvrnný    ( Lutjanus analis )  Vhodnou tepelnou úpravou je jako u ostatních chňapalů smažení nebo grilování.

Je rozšířený v Perském zálivu a u severního pobřeží Austrálie, na východě sahá areál výskytu až k Japonsku. Ryby mají hřbetní ploutev sahající až k ocasu, mladší jedinci mají od spodní čelisti až k ocasní ploutvi hnědavě černý pruh. Chňapal malabarský je vhodný ke smažení, grilování a pošírování.

Je rozšířená ve Středozemním moři a v Atlantském oceánu, zdržuje se především u skalnatých pobřeží. Chapadla chobotnice kadeřavé mají pouze jednu řadu přísavek. Jsou propojena blánami a vytvářejí souvislou plovoucí plochu. Jedinci dosahují délky jen asi 40cm. Maso vyžaduje delší dobu tepelné úpravy. Chobotnice kadeřavá je vhodná k vaření nebo grilování.

Je rozšířená především ve Středozemním moři, žije v úsecích s bahnitým a písčitým dnem. Chobotnice pižmová se prodává většinou jen v oblastech svého výskytu. Chapadla mají jen jednu řadu přísavek. Vzhledem je tento druh podobný chobotnici kadeřavé, je však podstatně menší. Malé chobotničky pižmové mají křehké maso, které není třeba před tepelnou úpravou naklepávat. Hodí se k vaření a grilování, lze je připravovat i plněné. V Itálii se z marinovaných chobotnic připravují předkrmy, často se také podávají smažené. V Řecku jsou tyto chobotnice oblíbené dušené v rajčatové omáčce.

Vyskytuje se především u skalnatých pobřeží ve Středomoří a v Atlantském oceánu.Ve Středomoří se chobotnice pobřežní často prodává čerstvá. Menší jedinci o délce jen asi 70cm se vyskytují také v Severním moři, ve Středomoří a jiných teplejších mořích žijí chobotnice měřící až 3m. Chobotnice pobřežní loví v noci, živí se raky, kraby, mlži i humry. Tělo má vakovitý tvar, v přední části jsou umístěné oči s víčky. Na pohyblivých chapadlech jsou vždy dvě řady přísavek. Chapadla tohoto druhu mohou dosahovat délky až 1m. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření, dušení, smažení nebo grilování. Maso je poměrně pevné, vyžaduje delší tepelnou úpravu a často i naklepání před tepelnou úpravou. Z chobotnic lze připravit také chutné saláty, v Japonsku a Koreji se chobotnice pobřežní vaří a prodávají naložené ve slaném nálevu. Předem uvařené chobotnice slouží k přípravě sushi.