Zbožíznalství

ČERVENÁ RÝŽE Z THAJSKA, nebo také Thajská červená rýže či Red Cargo, anglicky Red Thai rice, je název pro odrůdu dlouhozrnné rýže (Oryza sativa). Výskyt a historie Jak je patrné z názvu, tato odrůda rýže se pěstuje především v Thajsku. Vzhled a vlastnosti Zrnka jsou dlouhá a červená. Na rozdíl od většiny jiných odrůd se neleští ani neloupou, proto si svou přirozenou barvu zachovávají. Červená rýže má výrazné oříškové aroma a mírně nasládlou chuť. Po uvaření si zrna udržují svůj tvar, rýže je sypká a trochu tvrdší na skus. Vzhledem k přítomnosti slupky je třeba vařit červenou thajskou rýži déle, než jsme zvyklí u jiných druhů. Zdraví a vitamíny Protože se tato odrůda rýže jí se slupkou, je velmi prospěšná našemu zdraví. Obsahuje vitaminy B1, B2, B6, E a řadu minerálů, jako je fosfor, hořčík, draslík a vápník. Dále jsou zde přítomné nenasycené mastné kyseliny a také antokyany – antioxidanty působící jako prevence před rakovinným bujením. Stejně jako ostatní odrůdy rýže je pochopitelně i ta červená naprosto bezlepková, a proto vhodná pro osoby trpící celiakií. Dost využívaná je i lidmi, kteří chtějí zhubnout nebo prostě jen žít zdravěji. Použití v gastronomii Červená rýže se stává populární po celém světě. Používá se hlavně k přípravě nejrůznějších salátů a pilafů, slaných i sladkých nákypů, dále tvoří chutnou přílohu k masu a dá se použít i jako zavářka do polévek. Obzvláště dobře se hodí ke zvěřině, jehněčímu nebo kachnímu masu či k baklažánu nebo houbám.

Je rozšířená ve všech oceánech světa. Žije v hloubkách do 1100m. Červenice obecná patří k nejdůležitějším vývozním rybám Nového Zélandu, jižní Austrálie a Tasmánie. Tělo ryb má oranžové až načervenalé zbarvení, před měkkou částí hřbetní ploutví je 6 tvrdých paprsků. Červenice dorůstá do délky max. 40cm a dosahuje hmotnosti asi 1,5kg. Většinou měří 30cm. Filetovaná červenice se prodává také pod názvem reef fillet, v překladu korálový filet. Maso je bílé, velmi lahodné. Hodí se ke smažení nebo k dušení v troubě.

Jinak nazývaný také geryon západoafrický, patří k čeledi Geryonidae, angl. deepsea crabs. Vyskytuje se v hlubinných pásmech Atlantského oceánu podél severozápadního pobřeží Afriky. Jeho hospodářský význam je nepatrný. Červený krab hlubokomořský patří k velkým druhům krabů. Má hladký, okrouhlý hřbetní krunýř. Na předním okraji krunýře je 5 zubů. Nohy jsou poměrně dlouhé, mají hladký povrch. Zbarvení těla je růžové až červené. Krunýř dosahuje šířky až 18cm. Krabi se většinou vaří v osolené vodě, maso má vynikající chuť. Klepeta těchto krabů se ve Španělsku přidávají do paelly.

ČESNEK KUCHYŇSKÝ – česnek setý  – latinsky Allium sativum, anglicky garlic, common garlic, německy Knoblauch, francouzsky ail nebo italsky aglio - patří do skupiny nejstarších kulturních rostlin a mezi nejpoužívanější druhy zeleniny na světě. Aromatická a velmi zdravá zelenina Česnek je společně s několika dalšími druhy zeleniny nepostradatelnou součástí každé kuchyně. Používá se jako dochucující prostředek a koření, má ale i mnoho preventivních a léčebných účinků na lidské zdraví. Původ a historie Česnek je v historii lidstvauž od dávných let.S největší pravděpodobností má původ v jihozápadní a střední Asii, kde se v oblastech Mongolska a Kirkizska vyvinul z planého druhu Allium longicuspis. Mongolové ho pak přivezli do Číny. Číňané česnek už ve třetím tisíciletí před naším letopočtem velmi využívali pro jeho léčivé schopnosti. Z Číny se česnek rozšířil do Mezopotámie a z Etiopie pak i do Egypta, kde byl považován za posvátnou rostlinu. Řekové i Římané byli přesvědčeni o jeho posilujících účincích a jejich vojáci česnek konzumovali na válečných výpravách. Od dávných dob je česnek také oblíbený u Židů. Do Evropy se česnek dostal přes Přední orient. Evropané ho velmi rychle začali využívat především pro jeho léčivé schopnosti, byl například nezbytný i při námořních výpravách, na kterých námořníci měli nedostatek vitamínů, chránil i před různými bakteriálními onemocněními a vojenští lékaři česnekem léčili mnohá poranění. V polovině 19. století důkladně zkoumal a popsal antibakteriální účinky česneku Louis Pasteur a jeho poznatky jsou využívány dodnes. Současnost Současné době je česnek jednou z nejvíce pěstovaných a využívaných druhů zeleniny na světě. Pěstuje se především v teplých a suchých oblastech, ale mnoho vyšlechtěných odrůd je velmi odolných a tak se pěstuje v menším množství prakticky téměř na celé planetě. Největší oblast, kde se česnek pěstuje, je v Kalifornii v údolí Santa Clara u města Gilroy. Každý rok zde pořádají festival česneku s názvem Girloy Garlic Festival. Další významné oblasti pěstování česneku jsou ve Španělsku, Itálii, Francii a Egyptě, mezi významné exportéry patří i Maďarsko, Bulharsko a Tchaj-wan. Vzhled, chuť, vůně… Česnek patří do stejné skupiny jako cibule nebo šalotka a další rostliny čeledi Allium. Cibule česneku se vytváří nad kořenem rostliny. Skládá se většinou z 12 dílů – stroužků, na kterých je několik vrstev bílé nebo načervenalé suché slupky. Počet stroužků je u některých odrůd odlišný, může jich být 6 až 17. Stružky mají na svém povrchu jemnou slupku, uvnitř jsou šťavnaté. Mají poměrně ostrou chuť a aroma. Typické aroma česneku je nejvíce koncentrované v cibulce. Aroma, ale především většina pozitivních vlastností česneku na zdraví má původ ve více než stovce různých složek, které v česneku jsou a obsahují síru. Jedna z nich – éterický olej allin – se po rozmačkání nebo rozžvýkání změní na allicin, který je chemickou látkou s typickým česnekovým aroma a mnoha léčivými, především antibakteriálními a antioxidačními účinky. Část allicinu se pak velmi rychle rozdělí na další sloučeniny síry, které mají další léčivé vlastnosti. Tepelnou úpravou se ale tvorba allicinu významně snižuje a omezují se i léčivé vlastnosti. Rostliny mají v průřezu oblý stonek, na kterém jsou jednoduché listy. V květenství jsou téměř vždy pacibulky, které se mohou použít k vegetativnímu rozmnožování stejně jako od sebe oddělené stroužky cibulky. Druhy a odrůdy Mimo klasické formy česneku se pěstuje ještě česnek viničný, který se nazývá také česnek setý perlovka, který má stříbřité, lesklé menší cibulky s mírně nahořklou chutí. Český paličák, ruský paličák a vinar jsou v podstatě neexistující druhy česneku.  Český paličák není druh, ale pouze obecné pojmenování, které označuje jednotlivé odrůdy, které jsou zařazeny v kategorii česneku paličáku. Stejně tak neexistuje ani modrý paličák – i to je pouze označení odrůd, které mají modré zbarvení a vytváří pacibulky.   Ruský paličák je název pro různé odrůdy z Ruska a také to není označení jedné konkrétní odrůdy česneku. Vinar je odrůda, vyšlechtěná v obci Vinary, ale nebyla jí udělena oficiální registrace a tak oficiálně odrůda s tímto pojmenováním neexistuje. Název je zneužíván pro prodej jiných odrůd. Na základě platné legislativy je za český česnek možné označovat ten, který byl vypěstován v České republice – mohou to tedy být i odrůdy ze zahraničí. Odrůdy českého česneku Různých odrůd česneku existuje velké množství. Liší se od sebe podle místa a země, kde byly vyšlechtěny a kde se pěstují, ale především vzhledem, velikostí, chutí a vůní. Odrůdy Ing. Jana Kozáka Lukan má šedobílou barvu, při pěstování v některých oblastech je fialově skrvrnitý. Jedná se o raný česnek nepaličák, sází se na podzim a sklízí v první polovině července. Lukan je nejvíce výnosná odrůda českého česneku, paličky mají 8 až 17 stroužků a ostrou, ale příjemnou chuť i aroma. Jovan je bílý nebo fialově skvrnitý paličák, který se sází na podzim a sklízí na konci července. Má většinou 6 větších stroužků s ostrou chutí. Odrůda je velmi výnosná a vydrží i delší dobu skladování. Vekam se sází na podzim a sklízí přibližně v polovině července. Barva je fialově skvrnitá, má 8 až 12 nepravidelně uspořádaných středně velkých stroužků ostré, ale decentní chuti. Odrůda je velmi odolná a může se poměrně dlouhou dobu – většinou až do dubna - skladovat. Blanin patří mezi paličáky. Má šedobílou barvu a 6 až 12 nepravidelně rozmístěných stružků s jemnou chutí, které jsou středně velké. Sází se na podzim, sklízí koncem července, výnosy jsou průměrné Je vhodný i pro osoby s onemocněním žlučníku. Anin má smetanovou barvu s fialovými skvrnami. Uspořádání 9 až 15 středně velkých stroužků s příjemně ostrou chutí je nepravidelné. Odrůda je velmi výnosná a vydrží i poměrně dlouhou dobu uskladnění. Anton je šedobílý nepaličák s výraznými skvrnami fialové barvy. Sází se na podzim, sklízí na začátku července. V cibulích je 8 až 12 stroužků ostré, ale příjemné chuti. Při správném uskladnění vydrží velmi dlouho. Benátčan patří mezi nepaličáky. Je čistě bílý, má 12 až 17 neuspořádaně rozmístěných stroužků s ostrou chutí. Může se sázet na jaře i na podzim, sklízí se na začátku srpna. Odrůda se vyznačuje velmi dlouhou dobou skladovatelnosti, která je až 2 roky. Bjetin se sází na podzim a sklízí na začátku července. Slupka má smetanovou barvu, v cibuli je 8 nepravidelně uspořádaných velkých stroužků s velmi ostrou chutí. Bjetin je nejranější odrůda, pokud se včas zbaví vrcholků s pacibulkami, má velké výnosy. Je vhodný pro lidi s onemocněním žlučníku. Džanbul je fialový paličák s kulovitou cibulí, složenou z 10 až 12 stroužky ostré, ale příjemné chuti. Sází se na podzim, sklízí v polovině července. Rostliny jsou poměrně vysoké, odrůda je velmi výnosná. Slavín má fialovou barvu, cibule jsou pravidelné a tvoří je 10 až 15 stroužků s příjemnou chutí. Sází se na podzim, sklízí v druhé polovině července. Velmi dobře se skladuje. Matin patří mezi bílé nepaličáky. Má 8 až 13 středně velkých stroužků s ostrou chutí. Sází se na jaře nebo na podzim, sklízí na konci července a začátku srpna. Z podzimní sadby jsou vyšší výnosy. Vydrží delší dobu uskladnění. Stanik se vysazuje na podzim a sklízí na konci července. Má fialovou barvu a kulovité pravidelné cibule, které se skládají z 10 stroužků střední velikosti. Chuť je ostrá, ale příjemná. Odrůda je velmi výnosná a také se dobře skladuje – ve vhodných podmínkách vydrží až do května. Mirka je paličák s nepravidelnými kulovitými cibulemi s 10 stroužky ostré chuti. Sází se na podzim i na jaře, sklízí v druhé polovině července. Správně uskladněný vydrží až 12 měsíců, odrůda je velmi výnosná. Havran má velké kulovité cibule, které se skládají ze 6 velkých stroužků ostré chuti. Sází se na podzim, sklízí v druhé polovině července. Odrůda je výnosná a správně uskladněná vydrží až do června. Japo II patří mezi bílé nepaličáky. Cibule jsou velké a pravidelné, 8 až 13 stroužků je nepravidelně uspořádaných a mají zajímavou ostrou chuť. Odrůda je pozdní, sklízí se na začátku srpna. Velmi dobře se skladuje. Odrůdy společnosti Tagra Červený dvůr Tagra Červený dvůr patří mezi významné české šlechtitelské podniky. Její odrůdy česneku se pěstují v mnoha zemích na celém světě. Tantal je modrý paličák se 6 až 7 stroužky poměrně ostré chuti. Sází se na podzim, vegetační doba je 260 dní a tak se sklízí v červenci. Odrůda je velmi odolná, vhodná i do vyšších poloh. Může se skladovat až 200 dní. Tristan má vlastnosti velmi podobné odrůdě tantal, liší se od sebe v podstatě jen v délce vegetační doby, která je u Tristanu 265 dní.   Odrůdy firmy Moravoseed Moravoseed je další významný šlechtitelský podniky, kterého odrůdy česneku se pěstují v mnoha zemích. Dukát je bílý paličák s 5 až 7 velkými stroužky vynikající chuti. Sází se na podzim a sklízí v letních měsících. Odrůda je poloraná, odolná, poměrně výnosná a dobře skladovatelná – ve vhodných podmínkách vydrží až do května. Unikát má fialovo šedou barvu a velké cibule s 8 až 13, stroužky ostré chuti. Sází se na podzim a sklízí v létě, dobře se skladuje. Lumír patří mezi bílé paličáky. Cibule jsou menší, počet stružků je 11 až 15, mají decentní jemnější chuť. Sází se na jaře i na podzim, sklízí v létě. Podzimní sadba je ranější a má vyšší výnos. Velmi dobrá je i skladovatelnost, vydrží až 6 měsíců. Nejznámější slovenské odrůdy česneku Na Slovensku se velmi často pěstují v České republice vyšlechtěné odrůdy, ale i původní slovenské odrůdy je možné považovat za kvalitní. Japo je původní česká odrůda bílého nepaličáku od Ing. Kozáka, registrovaná na Slovensku. Cibule jsou středně velké, chuť je ostrá, ale příjemná. Záhorský patří mezi nepaličáky. Odrůda je výnosná, cibule jsou středně velké a stroužky mají příjemně ostrou chuť. Snáší delší dobu uskladnění. Další známé pěstované kvalitní odrůdy jsou: Valko, Alan, Novozámocký, Radoš, Ropal. Kvalitní polské odrůdy česneku Odrůdy polského česneku jsou stejně jako v jiných státech více nebo méně kvalitní. Nejvíce pěstované a z hlediska kvality, chuti, výnosů i skladovatelnosti jsou Arkus, Ceves, Harnaś, Huzar, Jankiel, Jarus, Mega, Ornak. Zdraví a vitamíny Už v dávných dobách byl česnek používán nejen jako koření a dochucující ingredience, ale i jako preventivní a léčebný prostředek. Onemocnění a zdravotních problémů, při kterých se doporučuje i lékaři a odborníky konzumace česneku, je velmi rozsáhlý. Z česneku se vyrábí dokonce i léčivé tablety a olej. Česnek obsahuje ve velkém množství vitamín A, vitamíny skupiny B a vitamín C, z minerálních látek selen, vápník, fosfor, železo, hořčík a jód. Jsou v něm také flavonoidy, polysacharidy, lutamylpeptidy, saponiny a lektiny. Velmi důležitý je vysoký obsah látky allicin. Množství a především kombinace všech látek, které česnek obsahuje, pak má ve výsledku na organismus člověka velmi velké preventivní i léčebné účinky. Česnek je účinné antibiotikum i antiseptikum a nemá žádné vedlejší účinky jako mnoho farmaceuticky vyráběných antibiotik. Je velmi vhodný i pro diabetiky. Česnek snižuje krevní tlak a rozšiřuje periferní cévy, pozitivně působí i při kardiovaskulárních problémech a podporuje činnost srdce. Snižuje i hladinu cholesterolu v krvi, pročišťuje cévy a působí proti kornatění tepen, tím se významně snižuje riziko aterosklerózy a trombózy. Česnek má účinky i na hladinu cukru v krvi, kdy snižuje glykémii a tak je vhodný pro diabetiky. Pomáhá proti nadýmání, ničí parazity ve střevech a podporuje činnost trávicího ústrojí. Pozitivně působí i při různých kožních infekcích i akné. V kombinaci s medem je velmi účinný proti nachlazení a chřipce. Konzumace česneku má i velké preventivní protinádorové účinky. Využití česneku v kuchyni Česnek se používá především jako zelenina, dochucovací prostředek a koření. Podobně jako cibule se přidává do mnoha jídel v studené i teplé kuchyni. Může se přidávat do polévek, k pečeným i grilovaným masům, do zeleninových salátů nebo pomazánek. Nejčastěji se používá čerstvý kuchyňský česnek, prodává se ale i drcený nebo plátkovaný sušený česnek, a také granulovaný i mletý. Jako koření se využívá i česnek medvědí – bylinka, která má chuť podobnou česneku a pórku. Česnek je neodmyslitelnou součástí většiny světových kuchyní od Francie až po Čínu. Při tepelné úpravě se česnek nikdy nesmí připálit, protože pak má hořkou nepříjemnou chuť, která přejde i do ostatních složek jídla. Příprava česneku před použitím Paličky česneku se oloupou a pak rozdělí na stroužky, z kterých se odstraní tenká jemná slupka. Česnek se pak podle potřeby a receptu krájí, drtí nebo lisuje. Česnek se vždy připravuje krátce před použitím, protože oloupaný, nakrájený nebo prolisovaný ztrácí aroma i důležité látky, které jsou v něm obsaženy. Jak a podle čeho vybírat Čerstvý česnek má svěže zelené stonky, prodává se jen na začátku sezony. Zbytek roku je k dispozici už jen česnek uskladněný a sušený. Kvalita uskladněného česneku se pozná především podle pevných stroužků a typického aroma. Spotřeba a skladování Čerstvý česnek, který se prodává na začátku sklizně, vydrží 2 týdny až měsíc. Doba uskladnění sušeného česneku je podle odrůdy poměrně odlišná. Česnek se skladuje v tmavém, chladném a suchém prostředí. Může se ukládat do ošatek, mnohem lepší je spletení více rostlin do tzv. copů a jejich zavěření do prostoru. Pěstování a sklizeň Šlechtěné odrůdy česneku je možné pěstovat bez větších problémů i v našich klimatických podmínkách. Česnek je poměrně vytrvalá rostlina, která se pěstuje vysazováním jednotlivých stružků na jaře nebo na podzim přímo do záhonu. Půda by měla být lehčí a ne příliš mokrá. Česnek se sklízí, když začíná zasychat jeho nať. Zajímavosti Typické aroma po konzumaci česneku z úst je možné odstranit žvýkáním zelené petrželky, máty nebo hřebíčku, případně pomůže se napít mléka nebo silné černé kávy. Při tepelné úpravě se česnek nikdy nesmí připálit, protože pak má hořkou nepříjemnou chuť, která přejde i do ostatních složek jídla. Léčivé účinky Preventivní i léčebné vlastnosti česneku vystihuje nejlépe starodávné přísloví „Všechno je na něco, česnek je na všechno.“ Česnek nemá žádné vedlejší účinky jako mnoho farmaceuticky vyráběných antibiotik a je vhodný i pro diabetiky. V období chřipkových onemocnění je česnek vynikající prevence proti virům, protože je vynikající antibiotikum i antiseptikum. Nejvýznamnější účinky česneku na zdraví člověka jsou - velké preventivní protinádorové schopnosti - snižuje krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi - pozitivně ovlivňuje srážlivost krve - posiluje činnost srdce, - pročišťuje cévy a omezuje kornatění tepen - pomáhá proti nadýmání a ničí parazity ve střevech - podporuje činnost trávicího ústrojí - pomáhá při léčení kožních chorob a akné V kombinaci s medem je velmi účinný proti nachlazení a chřipce. Konzumace česneku nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Při konzumaci většího množství ale mohou osoby s nemocemi žlučníku, jater nebo slinivky mít trávicí potíže, pálení žáhy nebo podráždění žaludku. Lidé, kteří užívají léky snižující srážlivost krve by česnek měli konzumovat jen po poradě s lékařem. Látky, obsažené v česneku mohou také u některých citlivějších osob vyvolat mírné alergické reakce.  

CHABICHOU DU POITOU je měkký sýr původem z Francie. Původ a současnost Tento sýr je vyráběn ve francouzských regionech Poitou, Berry a Perigord. V současnosti je chráněn značkou označení původu AOC, kterou získal v roce 1990. Vzhled, chuť, vůně… Chabichou du Poitou má kuželovitý tvar o průměru 5-6 cm a je vysoký 6 cm. Váží zhruba 150 g. Vyzrálejší sýr je pevnější a drobivější. Kůrka je pokryta modrou nebo bílou plísní. Tento sýr chutná jemně nakysle a specificky voní po kozím mléce. Obsah tuku v sušině je 45 %.  Výroba Tento sýr se vyrábí z kozího mléka, sráží se syřidlem. Aby sýřenina odkapala, ukládá se do plachetek a poté se překládá lžící do forem. Následně se sýr osolí, vytvaruje a přenese do sušáren, kde zraje nejméně 10 dní. Použití Chabichou v gastronomii Patří na každou sýrovou mísu, skvěle doplňuje chuť bílého vína, šampaňského nebo plzeňského piva. Dostupnost a skladování Nejvhodnější doba pro nákup Chabichou je na jaře, u nás je však jen velmi těžko k dostání, prodává se totiž lokálně. Uchovává se dobře zabalený v chladničce, ale pouze krátkou dobu.

Klobásy Chakalaka boerewors mohou být vyrobené z jakéhokoli druhu masa. Okořeněné jsou ostrou salsou chakalaka, která se vyrábí z cibule, paprik, rajčat, česneku, mrkve, chilli a mletého curry. Klobása Chakalaka boewors je stočená do spirály, měří 70cm a široká je 3cm.

CHAOURCE je měkký sýr s bílou plísní pocházející ze stejnojmenného města ve Francii. Vzhled, chuť, vůně… Tento sýr se vyrábí ve dvou velikostech - menší má průměr 8 cm a váží 200 g, větší chaource má průměr 11 cm, vysoký je 6 cm a váží zhruba 450 g. Zralý sýr má lehce ořechovou chuť, mladý má chuť slabě nakyslou. Obsah tuku v sušině je 50 %.  Výroba Tento sýr je vyroben z kravského mléka. Po přidání syřidla se během 24 hodin mléko srazí a sýřenina se plní do kulatých děrovaných forem. Syrovátka tak může volně odkapávat. Na slaměném lůžku pak probíhá solení a sušení. Zrání trvá více než 14 dní. Použití Chaource v gastronomii Chaource je vhodný ke smažení, lze jej podávat jako předkrm a velmi zralý se podává jako dezert. Dostupnost a skladování K dostání je pouze ve specializovaných prodejnách sýrů. Sýr je určen k rychlé spotřebě.

CHEDDAR je sýr určený ke krájení pocházející z Velké Británie. Původ a výskyt Za dávných časů byla Anglie jediným místem, kde se sýr cheddar vyráběl, dnes se ale jeho výroba rozšířila do mnoha a mnoha dalších zemí, protože sýr cheddar není chráněn žádnou ochrannou značkou původu. Vzhled, chuť, vůně… Tvar tohoto sýru je válcovitý o průměru 40 cm, výšce 40 cm a hmotnosti 25 kg. Vyrábí se i menší bochníky vážící 2 kg. Těsto má pevnou konzistenci, žlutou až oranžovou barvu a kůrka je tenká. Cheddar má lehce ořechovou chuť, je pikantní, aromatický. Obsahuje 50 % tuku v sušině. Výroba Cheddar se vyrábí z plnotučného kravského mléka. Sýřenina se po sražení a odstranění syrovátky nařeže na malé kusy, ty se pak vrství a překládají na sebe. Zbývající syrovátka tak může dokonale odtéci. Sýr lze prodávat již po 3 měsících zrání, vynikající Cheddar zraje ale 9 měsíců až 2 roky. Má mírně drobivou strukturu a hladkou texturu, zráním získává ostřejší chuť a jeho barva je bílá až světle žlutá. Využití sýru Cheddar v gastronomii Tento sýr výborně chutná s ovocem, používá se na sendviče, ale i k zapékání. Dostupnost a skladování K dostání je v každém obchodě se sýry, ne však skutečný anglický cheddar - ten je možné koupit pouze ve specializované prodejně. Zabalený do pergamenového papíru a uložený v uzavřené nádobě vydrží v chladničce velmi dlouho.

Cheerios jsou červené, velmi pikantní koktejlové vuřtíky. Vyrábějí se z vepřového masa, měří 8cm a široké jsou 2,5cm. Cheerios se mohou podávat studené nebo ohřívané.

CHESHIRE je sýr určený ke krájení pocházející z Velké Británie. Původ a historie Tento sýr pochází z Velké Británie, kde se vyrábí v hrabství Cheshire a přilehlých oblastech. Cheshire je znám již od Velkého Říma a první zmínku o něm nalezneme již v 11. století. Vzhled, chuť, vůně… Cheshire má kulatý tvar, průměr 30 cm, výšku 35 cm a váží zhruba 22 kg. Sýrové těsto je drobivé, bílé, kůrka je žlutohnědá. Obsah tuku v sušině je 50 %. Chuť tohoto sýru je kořeněná, lehce slaná, pikantní. Výroba Tento sýr se vyrábí z kravského mléka. Slisovaná sýřenina se zavine do plachetek a nechá se zrát 3-6 měsíců. Použití sýru Cheshire v gastronomii Sýr se hodí na vaření, výborně chutná s toasty nebo s hruškou či s jablkem. Dostupnost a skladování Cheshire je běžně k dostání, nikoliv však ten pravý anglický. Uchovává se zabalený do pergamenového papíru a vložený do umělohmotné nádoby. Je lépe uložit jej v chladničce samostatně.   .

CHEVROTIN je polotvrdý sýr určený ke krájení, původem z Francie. Původ a historie Sýr Chevrotin se začal vyrábět v 17. století v alpském podhůří, v oblasti Savoyard Chablais, Bauges a Aravis. Zde byly odjakživa zhoršené zemědělské podmínky, jediným domestikovaným zvířetem zde jsou v podstatě kozy, které zvládají místí alpské podmínky podobně jako kamzíci. Právě z jejich mléka je sýr Chevrotin dodnes vyráběn. Současnost Od roku 2002 nosí sýr Chevrotin ochrannou značku AOC, která výrobu tohoto sýra lokalizuje výhradně do francouzské oblasti Haute Savoie. Vzhled, chuť, vůně… Chevrotin má tvar plochého válce, průměr 9-12 cm, výšku 3-4,5 cm a hmotnost 250-350 g. Těsto je jemné, bíložluté a kůrka je hnědá s červeným nádechem. Obsahuje 45% tuku v sušině. Jeho chuť je plná, s aromatickou kyselostí připomínající divoké byliny. Výroba K výrobě tohoto sýra se používá pouze čerstvé kozí mléko, výroba probíhá výhradně ručně. Sýr zraje na podložkách ze smrkového dřeva, musí se omývat solankou a třikrát týdně obracet. Zrání trvá nejméně 3 týdny. Použití sýru Chevrotin v gastronomii Chevrotin je vhodný na sýrové mísy, podává se s pečivem. Dostupnost a skladování Sýr se uchovává se v chladničce zabalený do pergamenu a uložený v umělohmotné nádobě. Je lépe ho spotřebovat během krátké doby. Lze jej zakoupit ve specializovaných prodejnách sýrů.

Tabasco je ryze přírodní produkt. Od září do prosince se lusky chilli sklízí a ještě v den sklizně jsou rozdrceny a smíchány s malým množstvím soli. Poté se směs naplní do cejchovaných skleniček a tři roky ve skladech zraje, kvasí a rozvíjí aroma. Následuje proces, kdy se ze směsi vypustí nežádoucí tekutina a přidá se bílý vinný ocet a směs se pak měsíc bez přestání míchá. Nakonec se odstraní semena a zbytky slupek, červená omáčka se naplní do lahviček a ty se rozesílají do celého světa. Kromě červené chilli omáčky známe ještě zelené tabasco. Vyrábí se z aromatických lusků jalapeňo a je mírnější chuti. Existuje také řada karibských chilli omáček vyráběných z nasekaného chilli, cibule, soli a octa. Americké chilli omáčky mají chuť od nasládle ostré až k extrémně ostré. Patří do míchaných jídel, salsy, do různých náplní, ale vylepšuje se jimi i chuť omelet nebo jiných vaječných pokrmů. Tabasco je k dostání v dobře zásobených supermarketech. Po otevření vydrží chilli omáčka dlouho uložená v ledničce.

CHILLI PAPRIKA – nebo také feferonka, případně kajenský i kayenský pepř, latinsky Capsicum annuum, anglicky chilli pepper, francouzsky piment, německy Pfefferschote nebo italsky peperoncino patří k druhu paprika setá.Má mnoho druhů s plody různých tvarů, barev i ostrosti. Velmi ostrá zelenina Chilli papričky – feferonky jsou používány od dávných dob jako koření, ale mají i velké preventivní a zdravotní účinky na lidský organismus. Čím sytější je barva papričky, tím více je ostrá a také zdravá. Původ a historie Chilli paprika má původ ve Střední a Jižní Americe, původní obyvatelé ji pěstovali již od 6. tisíciletí před naším letopočtem. Staří Mayové už v dávných dobách rozlišovali jednotlivé odrůdy a tak především v Mexiku má dodnes každá chilli paprička své vlastní pojmenování. Čerstvé i sušené chilli papričky stejné odrůdy se dokonce mohou jmenovat různě. Po objevení Ameriky chilli papriky velmi rychle do celého světa rozšířili španělští a portugalští kupci jako ceněné koření a náhradu za pepř. Velmi oblíbené se staly v Indii, kde jsou dnes již tradiční součástí tradiční indické kuchyně. Z Indie se pak přes Osmanskou říši dostaly do Maďarska a zde později vznikla mletá paprika, která je v podstatě maďarským národním kořením. Současnost V současnosti se chilli papričky pěstují především v Jižní a Střední Americe, Asii i v Africe, v menším množství i v oblastech Středomoří a jižní Evropě. K největším pěstitelům patří Mexiko, Indie, Čína, Japonsko a také Vietnam. Prodej chilli papriček je pro mnoho zemí velmi významný. V Evropě se pro potřeby trhu rozlišují podle země původu – papričky z Asie, Ameriky a Afriky se nazývají chilli, z jižní Evropy a Středomoří feferonky. Mírně zavádějící název mají Italové, kde má kořenící paprička pojmenování peperoncini, a zeleninové papriky peperoni. Vzhled, chuť, vůně… Chilli paprička je plod exotických druhů křovitých paprik. Papričky jsou podle odrůdy podélné i kulaté a různě velké. Mají převážně oranžovou nebo červenou, ale i žlutou, zelenou a zelenožlutou barvu v různých odstínech. Ostrá pálivá chuť je různě silná stejně jako aroma. Pálivou chuť způsobuje látka kapsaicin, který má také velmi pozitivní účinky na lidské zdraví. Druhy a odrůdy Chilli papriček je velké množství, rozdělují se do pěti základních druhů Druhy Capsicum annuum Capsicum frutescens Capsicum chinense Capsicum pubescens Capsicum baccatum Kayenský pepř není přímá odrůda chilli papričky, ale poměrně časté pojmenování prášku ze sušených papriček. Má různé barvy od žluté až červenou a jeho chuť je velmi palčivá. Pochází z oblastí Střední Ameriky, kde si ho připravovali domorodci už v dávných dobách Odrůdy Nejvýznamnější odrůdy chilli papriček a feferonek: Maďarské feferonky jsou středně velké papričky. Nezralé mají nejčastěji světle zelenou barvu, zralé jsou zářivě oranžové a přijatelně ostré. Chiles Jalapeňos jsou velmi oblíbené chilli papričky původem z Mexika. Mají protáhlý oválný tvar a zelenou barvu. Jsou součástí mnoha typických mexických jídel, velmi často se také nakládají do oleje se zeleninou a různým kořením. Sweet peppers se do Evropy dováží z Thajska. Zralé papričky mají žlutou barvu, jsou oválnější a dorůstají do délky až 10 centimetrů a mají poměrně jemnou chuť.  Long yellow mají původ v Thajsku. Plody jsou menší, úzké a špičaté, mají žlutou až světle oranžovou barvu a jemnější chuť než červené nebo zelené odrůdy chilli papriček.  Negral je chilli paprika ze Španělska. Plody jsou menší, kulaté a tmavě červené. Vzhledem k příjemné ostrosti i aroma se velmi často suší a po dalších úpravách prodává jako mletá. Pico de Pájaro jsou podlouhlé světle červené papričky, které měří maximálně 3 centimetry. Velmi často se nakládají do octa.Jejich ostrost je mírnější. Árbol jsou úzké, dlouhé, špičaté a poměrně ostré papričky. Nezralé plody mají tmavě zelenou nebo žlutou, zralé červenou barvu. Árbol Japanéspatří do skupiny takzvaných stromových papriček. Jsou úzké a špačaté, mají červenou barvu a ostřejší chuť. Velmi často se suší a melou. Superchillije jedna z nejvíce pálivých papriček, která má původ v Indii. Je velmi ostrá, říká se jí také bhut jokia - v překladu chilli démon. Mimo kuchyni se používá například i jako náplň policejních kouřových granátů. Bird´s eye jsou velmi malé tmavě zelené, podlouhlé špičaté papričky, které patří mezi nejpálivější. Habanero a Scotch Bonnet jsou odrůdy s velmi výrazným aroma a poměrně ostrou chutí. Sušené chilli papričky a feferonky Chipotle je název pro sušené a pak ještě v kouři uzené chilli papričky jalapeňo. Mají světle hnědou barvu a velmi zajímavou příjemně ostrou chuť. Používají se do salsy a často se nakládají do octa. Cascabel má tmavě červené kulaté plody s jemnou slupkou a přijatelnou ostrostí. V sušených plodech chrastí semínka. Morita je označení pro malé, 3 až 4 centimetry dlouhé, úzké a špičaté sušené chilli papričky odrůd jalapeňo. Jejich barva je rezavě červená, ostrá chuť sušením mírně potlačená. Serano Enmielado jsou kratší oblejší papričky s výraznou špičkou. Sušené mají rezavě červenou barvu a velmi příjemnou chuť. Guajillo nebo také Puya je chilli paprička s vínově červenými plody se zahnutou špičkou, které dorůstají až do délky 11 centimetrů. Používá se především do salsy. Pasilla – negro jsou poměrně dlouhé sušené chilli papričky původem z Mexika. Mají středně ostrou chuť a černou barvu, působí velmi dekorativně. Ancho nebo také „široké chilli“ se říká ve Španělsku sušeným chilli papričkám černé barvy s výrazně širokým a plochým tvarem. Mají vynikající chuť a používají se především na přípravu omáček. Mulato mají černou barvu a sušené široký zajímavý tvar. Barvou, chutí i aroma jsou velmi podobné sušeným papričkám ancho. Chilli papričky a zdraví Chilli papričky jsou ostré, ale i zdravé. Obsahují především látku kapsaicin, která způsobuje jejich charakteristickou chuť a podle množství jsou pak papričky pálivé až ostré. Čí, sytější je barva papričky, tím více této látky obsahuje. Kapsaicin je ale i nejdůležitější látkou chilli papriček, která má pozitivní účinky na lidské zdraví - především na kloubní problémy, vysokou hladinu cholesterolu, cukrovku a lupénku. Je účinný i při zánětech dutin a usnadňuje odkašlávání. Podle různých odborných studií a testů kapsaicin také způsobuje usmrcení základních typů buněk při rakovině prostaty. V chilli papričkách je v poměrně velkém množství ještě vitamín C, beta karoten a další látky, které společně s kapsaicinem zvyšují i rozpouštění fibrinu, který způsobuje sraženiny krve. Je prokázáno, že v oblastech, kde se chilli papričky používají jako koření v mnohem větším množství, než například ve střední Evropě, se srdeční infarkt, cévní mozkové příhody a embolie vyskytují velmi zřídka. Chilli papričky mají i příznivý vliv na zažívání a zvyšují chuť k jídlu. V přiměřené dávce působí na žaludek méně agresivněji než pepř a ve střevní sliznici způsobují změny, které se projevují vyšší odolností proti průjmům a jiným střevním potížím. Ve větším množství ale dráždí vylučovací ústrojí. Chilli je také považováno za vynikající afrodiziakum. Využití chilli papriček v kuchyni Chilli papričky se v kuchyni používají celé čerstvé nebo sušené, případně sušené a mleté, především jako kořenící prostředek. Jsou nedílnou součástí mnoha různých exotických jídel, ale třeba i kuchyně Mexika nebo Španělska. Typická salsa bez chilli papriček se v podstatě připravit nedá… Chilli papričky jsou také velmi oblíbené nakládané do oleje s různým dalším kořením a zeleninou, případně naložené do octa. Příprava chilli papriček Chilli paprička se podélně rozřízne a zbaví se semínek. Semena chilli papriček je možné odstranit proudem studené vody nebo opatrně nožem. Jak a podle čeho vybírat Prodej chilli papriček je v současnosti rozdělený na dva druhy podle zemí jejich původu – papričky z Asie, Afriky a Ameriky se prodávají pod názvem chilli, papričky ze zemí na jihu Evropy a Středomoří jako feferonky. Chilli papričky a samozřejmě i feferonky jsou pálivé v závislosti na obsahu látky kapsaicin, která má i pozitivní účinky na lidské zdraví. Obsah této látky se pozná podle barvy – čím je barva sytější, tím více kapsaicinu plod obsahuje, tím více je ostřejší a také zdravější. Spotřeba a skladování Čerstvé papričky je možné uskladnit nejlépe zabalené v mikroténové fólii v chladu. Sušené celé i mleté papričky vydrží v kvalitním stavu uzavřené v dóze nebo sklenici, sušené je možné nechat i na suchém místě. Pěstování Chilli papričky i feferonky je možné poměrně úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách. Rostliny jsou náročné na dostatek světla a tepla, nemusí se příliš zalévat a měly by se pravidelně přihnojovat. Papričky se množí semínky. Ta mají kulatý zploštělý tvar a většinou žlutou barvu. Pokud semínka časem zhnědnou, mají nižší kvalitu a malou klíčivost. 95 procent semen má ale klíčivost vysokou. Papričky se musí předpěstovat. Na začátku roku se semínka zasejí do hlíny a nechají v teple, dokud nevyklíčí a rostlinky nemají první lístky. Pak se rostlinky přesadí do menšího květníku, kde se nechají až do doby, než se budou vysazovat do venkovního prostředí. Po prvních jarních mrazech se rostliny papriček přesadí ideálně do skleníku. Většinu odrůd je možné pěstovat i v bytových prostorách, musí ale mít dostatečně velký květináč. Zajímavosti Odstranění pálivosti v ústech Látka kapsaicin, která má pozitivní zdravotní účinky na lidský organismus a také na ní závisí ostrost papriček, se velmi dobře rozpouští v tucích a v alkoholu. Pálení v ústech po konzumaci jídla s chilli papričkou nebo feferonkou je možné výrazně zmírnit nebo i zcela odstranit sklenkou mléka nebo silnějšího alkoholu. Léčivé účinky I když jsou chilli papričky považovány především za koření, mají poměrně značné preventivní a léčebné účinky na organismus člověka. Chilli papričky i feferonky - pozitivně působí na problémy s klouby - regulují hladinu cholesterolu v krvi - jsou účinné při léčbě cukrovky - pomáhají při léčení lupénky - zvyšují chuť k jídlu a podporují zažívání - mají preventivní účinky proti střevním onemocněním - působí preventivně proti rakovině prostaty - výrazně snižují riziko vzniku krevních sraženin a embólie, srdečního infarktu i cévní mozkové příhody Konzumace chilli papriček i feferonek v přiměřeném množství nemá na lidský organismus žádné nežádoucí účinky, ve větším množství ale dráždí žaludek, střeva i další orgány a vylučovací ústrojí.    

Polokrab tohoto druhu se vyskytuje u pobřeží Chile, prodává se spolu s druhem Pleurocodes monodon. Oba druhy jsou si velmi podobné. Chilský langostino má zploštělé tělo, klepeta jsou poměrně široká. Zadeček je silně zploštělý, stočený. Maso je velmi chutné. Do Evropy se dováží pouze mražené nebo konzervované, používá se při přípravě salátů a koktejlů.

Je rozšířený od jihu Chile až po jižní Argentinu, loví se pouze v Chile. Charakteristickým znakem chilského mořského pavouka je široký, okrouhlý hřbetní krunýř s mnoha drobnými trny na povrchu. Maso je velmi chutné, vhodné k vaření. Do Evropy se tento druh kraba vůbec nedováží.

Je rozšířená podél amerického pobřeží Atlantiku, má zde velký hospodářský význam. V Evropě se tyto mušle vyskytují podél anglického a francouzského pobřeží Lamanšského průlivu, u francouzského pobřeží Atlantiku, v Biskajském zálivu, u jihu Španělska, Portugalska a ve Středomoří. V těchto oblastech jsou chionky jedlé úmyslně vysazovány. Schránky jsou vejčité, silnostěnné a poměrně hladké, pokryté tenkými žebry. Povrch lastur je pískově zbarvený, vykazuje tmavé prstence. Menší chionky se podávají většinou čerstvé, zaživa na ledu přímo z otevřených lastur jako on the half shell. Větší, trochu tužší mušle jsou častou přísadou do polévek. Vaří se také spolu s jinými mořskými plody a kukuřičnými klasy v jámách vyhloubených do země – připravuje se tak tradiční pokrm clambakes. Vhodným způsobem tepelné úpravy používaným v Evropě  je dušení na bílém víně s bylinkami a kořenovou zeleninou.

Chipolata je dlouhá klobása obvykle vyráběná z libového vepřového masa a vepřového sádla. K dostání však jsou i klobásy vyrobené z jiných druhů masa. Koření používá každý výrobce jiné. Chipolata je dlouhá 18cm a široká 2cm. Podává se smažená nebo grilovaná, bývá také součástí obložených talířů. Bývá často součástí rautů, podává se zabalená do plátků slaniny. Na Vánoce nesmí chybět u pečeného krocana.

Chistorra je velmi dlouhá, tenká klobása. Vyrábí se z vepřového a někdy i z hovězího masa. Je silně kořeněná paprikou, má proto červenou barvu. Tato klobása může být čerstvá nebo sušená, má měkkou konzistenci a podává se smažená. Chistorra je dlouhá 60cm a široká 2cm.

CHLEBOVNÍK RŮZNOLISTÝ - latinsky Artocarpus heterophyllus - anglicky nangka nebo jackfuit, francouzsky fruit de Jackques, německy Jackfrucht má  plody, které patří k největším na světě. Na celém světě roste přibližně 50 druhů chlebovníku, tyto ale patří k nejdůležitějším. Používá se jako ovoce i jako zelenina. Exotické plody, které se využívají jako ovoce i zelenina Plody dvou základních druhů chlebovníku - chlebovníku obecného a chlebovníku různolistého - patří k největším na světě a především v Asii jsou důležitou součástí potravy. Zralé plody se využívají jako ovoce, nezralé se připravují jako zelenina. Původ a historie Chlebovník obecný pochází původně z Polynésie a v oblasti Pacifiku patřil a stále patří k základním potravinám. Do Evropy přivezl v roce 1789 na slavné lodi Bounty kapitán Bligh tisíc sazenic z Tahiti, které pak byly poslány do Jižní Ameriky. Chlebovník různolistý má původ v Indii. Současnost V současné době se chlebovník pěstuje ve všech tropických a subtropických oblastech, Asie a na ostrovech Polynésie. K největším producentů, patří Thajsko, Vietnam, Indonésie, Indie a Srí Lanca. Do Evropy se nejčastěji dováží z Keni a Brazílie. Plody mají jen některé druhy chlebovníku. V tropech se nejčastěji pěstuje chlebovník obecný a chlebovník různolistý. Jen místní význam mají další druhy, jako například chlebovník celokrajný nebo chlebovník vonný. Vzhled, chuť, vůně… Plody chlebovníku obecného mají tvar. Mohou být dlouhé až 30 centimetrů a mít průměr i 15 centimetrů, váží v průměru 1 až 1,5 kilogramu. Chlebovník různolistý má největší plody na světě. Dosahují délky i 90 centimetrů a váží až 40 kilogramů. Jsou oválné a mají drsný povrch zelenožluté barvy. Plod chlebovníku je vlastně plodenství, které se skládá z mnoha podélných semen černé barvy. Ta jsou v žlutých až světle oranžových dílcích dužiny, která tvoří asi třetinu váhy plodu a konzumuje se. Dužina je sladká, chuť vzdáleně připomínající fíky nebo ananas. Je poměrně aromatická. Stromy chlebovníku obecného jsou stálezelené. Dorůstají až do výšky 30 metrů, mají velké listy a plody najdeme na koncích větví. Chlebovník různolistý je stálezelený strom s širokou nepravidelnou korunou, který dorůstá až do výšky 30 metrů. Má mnoho listů dlouhých až 90 a širokých i 50 centimetrů. Listy jsou střídavé, mají lesklou zelenou barvu se žlutými žilkami.   Druhy a odrůdy chlebovníku V současnosti je známo přibližně 60 druhů chlebovníku, z toho ale jen malá část plodí jedné ovoce a má celosvětově nějaký hospodářský význam. Mnohem větší význam mají chlebovníky přímo v oblastech svého výskytu a pěstování. Nejznámější odrůdy chlebovníku Chlebovník obecný - Artocarpus altilis - pochází z ostrovů východní části Indického oceánu a západních oblastí Tichého oceánu. Je nejznámějším a také nejvíce pěstovaným druhem. Chlebovník různolistý - Artocarpus heterophyllus – má původ v Indii. Jeho plody patří k největším na světě. Chlebovník vonný - Artocarpus odoratissimus – nazývaný také Marang, Madang, Atau, Tarap nebo Terap je stálezelený až 25 metrů vysoký strom, který se vyskytuje na Borneu a v Indonésii. Chlebovník celokrajný - Artocarpus integer - je nejméně známý druh, který má pouze lokální význam v oblastech, kde roste. Zdraví a vitamíny Plodychlebovníku mají velké množství uhlovodíků, různých vitamínů a také vápníku a fosforu. Obsahují také 24,5 % sacharidů, 1,3 % bílkovin a 0,3 % vlákniny a tuku Mají i poměrně velkou energetickou hodnotu, která dosahuje u 100 gramů dužiny až 410 kJ, tedy přes 100 Kcal. Použití chlebovníku v gastronomii Plody chlebovníku jsou jednou ze základních potravin v tropických a subtropických oblastech. Nezralé se používají jako zelenina, zralé jako ovoce. Dužina nezralých plodů se vaří, dusí, peče i smaží. Připravuje se jako brambory, nakládá s kořením a masem. Usušená a rozemletá se používá jako mouka a peče se z ní chléb. Poměrně běžným jídlem v oblastech výskytu chlebovníku je směs vařené nebo kvašené chlebovníkové kaše a kokosového mléka, která se zapéká v listech banánovníku. Celé plody se také opékají na otevřeném ohni, pak se vydlabou a naplní jinými potravinami – například kokosovým mlékem, cukrem s máslem, pečeným masem nebo různými druhy ovoce. Naplněný plod se pak může ještě znovu tepelně upravovat a chuť náplně pronikne do zbylé dužiny. Sušený chlebovník s cukrem se servíruje jako chutný dezert. Dužina zralých plodůse konzumuje čerstvá. Přidává se do salátů, také se vaří s rýží nebo kokosovým mlékem. Využívá se i pro přípravu džemů, ván a likérů. Semenazralých plodů se konzumují pražená.   Příprava chlebovníku před použitím Plody chlebovníku se od sebe odlišují podle druhu především velikostí, všechny ale obsahují velmi lepkavý latex a proto je vhodné použít gumové rukavice, nebo si ruce i nůž natřít jedlým olejem. Při rozkrojení se řez vede do poloviny plodu a pak se vykrojí centrální jádro. Dužina je v jednotlivých segmentech plodu. Jak a podle čeho vybírat Chlebovník se vzhledem k jeho velikosti prodává většinou již v menších naporcovaných částech a v podstatě není možné koupit chlebovník, který by byl pro konzumaci nepoužitelný. Spotřeba a skladování Stromy chlebovníku plodí jen v určitém ročním období, musí se plody dobře uskladnit. Tradičním způsobem jejich uchování je zakopání oloupaných a omytých plodů do jámy s chlebovníkovými listy. Plody zde pak několik týdnů kvasí a vytéká z nich nakyslá lepkavá hmota, ale takto uložené vydrží i déle než jeden rok. Plody z některých jam byly údajně jedlé i po více než dvaceti letech od jejich zakopání. Při komerčním pěstování a distribuci se chlebovník zmrazuje. Dužinu je dobré zkonzumovat co nejrychleji. V domácím prostředí se vkládá do igelitového sáčku a v chladničce může být přibližně týden. Mražená vydrží až jeden rok. Pěstování chlebovníku V našich klimatických podmínkách se chlebovník může pěstovat v bytě nebo ve skleníku. Protože chlebovník není vzhledem k tropickému původu odolný mrazu, neměla by při případném pěstování teplota nikdy klesnout pod 7° Celsia. Čerstvá semena mají klíčivost velmi velkou a klíčí už během jednoho týdne. Některé druhy ale ztrácejí klíčivost už po třítýdenním uskladnění, proto je semena nutné opravdu dobře vybrat a případně je raději koupit u ověřených zahradnictví. Rostliny v podmínkách pěstování uvnitř rostou poměrně pomalu, kvést a plodit chlebovník začíná od tří do osmi let od vysazení. Stromky potřebují sucho, teplo, slunce a vysokou vlhkost vzduchu. Půda by měla být propustná a humózní. Zajímavosti Semena chlebovníků jsou rozšiřována ptáky a stromovými savci, kteří rádi konzumují sladkou dužinu plodů. Chlebovník obecný - breatfruit a chlebovník různolistý - jackfuit - jsou občas považovány za stejný druh, ale liší se od sebe především velikostí plodů. Chlebovníku různolistému se částečně podobá i durian. Plody chlebovníku různolistého patří mezi největší, které rostou na stromech. Některé mají délku až 1 metr a váhu i 40 kilogramů, je zaznamenám plod o váze 80 kilogtramů. Rostou na krátkých stopkách přímo na kmeni stromu nebo hlavních větvích. Léčivé účinky Dužina chlebovníku - vzhledem k většímu kalorickému obsahu pomáhá při větší námaze - vápník a fosfor pomáhají při růstu kostí - vitamíny mají mnoho preventivních účinků Při konzumaci chlebovníku nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky.    

Jedná se o sladkovodní řasu, nemá mořskou příchuť. Obsahuje vitamin B, vitamin C, betakaroten, vápník, železo, esenciální aminokyseliny a vlákninu. Chlorellu v tabletkách u nás zakoupenou můžeme zapíjet nebo cucat - má hojivé účinky v dutině ústní.