Zbožíznalství

Kuřecí prsa jsou po vykoštění bez kosti, může se objevit jen malá chrupavka, kterou lze lehce odkrojit. Použití kuřecích prsou je mnohostrané. Kuřecí prsa stačí naklepat a použít jako řízek, či nakrájet na nudličky, nebo medailónky a využít maso na čínu, nebo do zeleninového salátu.

Kuřecí stehno dělíme na spodní ( dolní ) a horní. Dolní stehno je od kloubu dolů, horní stehno od kloubu nahoru až těsně k prsu. Dolní stehno má v sobě silnější kost, horní stehno nikoliv. Oba kusy stehna lze využít na různé způsoby a to na grilování, smažení, pečení či také na vývary.

Kuřecí stehno dělíme na spodní ( dolní ) a horní. Dolní stehno je od kloubu dolů, horní stehno od kloubu nahoru až těsně k prsu. Dolní stehno má v sobě silnější kost, horní stehno nikoliv. Oba kusy stehna lze využít na různé způsoby a to na grilování, smažení, pečení či také na vývary.

Jinak také kurkuma dlouhá, kurkuma aleppská, indický šafrán, žlutý kořen nebo žlutý zázvor. Používáme kořen, čerstvý i sušený, mletý či celý. Chuť kurkumy je kořenitá, vůní se podobá zázvoru. Její aroma je ale silnější. Toto koření se hojně používá v indické a východoafrické kuchyni. Je důležitou součástí směsí kari. Hodí se také k drůbeži, rybám i vejcím. Kurkuma je vhodná k dochucení omáček, majonéz i rýžových a nudlových pokrmů. Bývá součástí hořčice a worcesterové omáčky. Lze ji také použít jako levnou náhražku šafránu. Mletá kurkuma ztrácí rychle své aroma, je proto lépe koupit vždy jen malé množství. Uchovává se v suchu, temnu , bez přístupu vzduchu. Čerstvou kurkumu je možné skladovat v chladničce i několik týdnů.

Kuskus je spařená a do Malých kuliček tvarovaná krupice z pšenice, ječmene nebo prosa. Vzhledem, chutí i možnostmi použití je velmi podobný bulguru, zásadní rozdíl je v tom, že se jedná o krupky a ne krupici. Při výrobě tradičním způsobem se krupice nejdříve rozprostře, v některých případech se popráší moukou a postříká slanou vodou tak, aby povrch byl jen mírně vlhký a utvořily se hrudky. Ty se pak ručně mezi dlaněmi rozdrolí na v průměru přibližně milimetrové kuličky, schnoucí krupice se postupem času spojí a vytvoří charakteristická zrníčka. V závěru se kuskus suší na přímém slunci a pak díky tomu vydrží i velmi dlouhé uskladnění. V Tunisku se barví pomocí dýně na oranžovo, v Alžírsku šafránem na žluto. V současnosti se kuskus vyrábí i průmyslově jako sušený instanční, který nabobtná v horké vodě, které musí být stejné množství. Při přípravě se kuskus nevaří, ale pouze zalévá osolenou vařící vodou, vývarem, omáčkami a dalšími tekutinami podle různých receptů. Je vhodný jako příloha k slaným jídlům, může se ale konzumovat různě ochucený i samostatně smíchaný například s masem, zeleninou nebo kořením. Tradiční příprava kuskusu probíhá v tzv. Couscousière Ze spodního hrnce, v kterém se vaří nebo dusí zelenina, maso a ostatní ingredience stoupá pára do horního hrnce, v kterém je kuskus. Ten se v průběhu přípravy několikrát sundá z tepelného zdroje, nechá nakypět a pak opět vrátí zpět na spodní část. Na závěr se kuskussmíchá s máslem nebo olivovým olejem. Kuskus je hlavní ingrediencí mnoha jídel se zeleninou, vynikající jsou například rajčata, mrkev, dýně, cuketa nebo i zelí. Používají se i různé druhy masa, nejčastěji drůbeží, hovězí, jehněčí a také ryby. Typickým kořením pro kuskus je ras el-Hanout, pro ostřejší jídla se používá harissa nebo i chilli. Studený kuskus se servíruje například jako salát s mořskými plody nebo se používá na přípravu tradičního taboulé. Konzumuje se i na sladko s mlékem, medem, rozinkami nebo mandlemi. V arabské, izraelské, tuniské a marocké kuchyni se kuskus servíruje s masovo zeleninovou směsí

KUSTOVNICE – latinsky Lycium, též známá jako Goji. Tato rostlina patří mezi klenoty čínské medicíny. Harmonizuje činnost jater a ledvin. Její bobule jsou užívány jako omlazující ovoce. Zázračné bobule V tradiční čínské medicíně je považována za naprosto nepostradatelný potravinový doplněk. Konzumuje se sušená a zakoupit ji můžete v obchodech se zdravou výživou. Původ a výskyt Rostlina je rozšířena v mírných a subtropických oblastech. Kustovnice cizí je pěstována v České republice jako okrasná rostlina a v teplejších oblastech zdomácněla. Používá se mimo jiné k ozelenění ploch kolem dálnic. V Evropě rostou celkem 4 původní druhy kustovnice. Některé cizokrajné kustovnice v Evropě zplaňují. Vzhled, chuť a vůně… Kustovnice je keř s drobnými listy a málo nápadnými květy. Plody kustovnice se někdy nazývají také Goji. Bobule jsou kulovité až podlouhlé, červené, žluté, oranžové nebo černé, se zbytky vytrvalého kalicha. Vzhledem se nápadně podobá šípku, sušená pak vypadá jako větší červené borůvky. Chuť plodů je však sladší než šípek a bez kyselého dozvuku. Odrůdy kustovnice bledá (Lycium pallidum) kustovnice čínská (Lycium chinense) kustovnice cizí (Lycium barbarum, syn. L. halimifolium) kustovnice evropská (Lycium europaeum) kustovnice ruténská (Lycium ruthenicum) Zdraví a vitamíny Kustovnice obsahuje vitamíny C, B1, B2, B6 a E. Kromě toho je zdrojem celé řady zdraví prospěšných látek. Obsahuje betakaroten, aktivní polysacharidy, důležité aminokyseliny, včetně esenciálních aminokyselin, a mnoho důležitých stopových prvků (např. zinek, selen, železo, vápník atd.). Použití kustovnice v gastronomii Semínka se konzumují samotná, můžeme je přidávat do ovesných vloček. Léčivé účinky - harmonizuje činnost jater a ledvin - zprůchodňuje a uvolňuje energetické blokády v jaterních a ledvinových meridiánech - posiluje obranyschopnost a imunitu organismu - zlepšuje krvetvorbu - má vliv na snižování krevního tlaku - působí proti astmatu a některým druhům alergií - podporuje sexuální funkce - omezuje rozšiřování lupénky a dalších kožních onemocnění - posiluje zrak - uklidňuje podrážděné oči

Jedná se o stroj s rychle rotujícími noži v otáčející míse. Maso se zde mělní a míchá s dalšími surovinami. Tím vzniká dílo masných výrobků.

Označení přídatných látek při výrobě salámů. Patří sem například dusičnan, kutrovací soli nebo fosfáty.

Označení pro draselné nebo sodné soli, jako například soli kyseliny mléčné, vinné, octové, fosforečné, citronové.

Jde o proces rozmělňování a míchání masové hmoty v kutru.

Hřbet s panenkami, ležícími na vnitřní straně, má libové, velmi křehké maso. Patří k nejchutnějším částem kůzlečího. Hrudí je cenově výhodnější. Špičky hrudí mají o něco vyšší podíl tuku. Kůzlečí hřbet vcelku nebo vykostěný je vhodný k pečení, po nasekání na kotlety se hodí ke grilování. Hřbet s hrudím, žebry, bokem a pupkem (bez vnitřností) se rožní vcelku. Vykostěné hrudí se dusí stočené, svázané nití.

Krk se jen málokdy prodává samostatně, patří k méně drahým částem kůzlečího masa. Maso z krku je prorostlé tenkými žilkami tuku, je aromatické, u mladších kůzlat má bílou barvu, u starších kusů nažloutlou. Kůzlečí krk lze péct vcelku, častěji se ale vykostí a po nakrájení na kostky použije k přípravě guláše nebo ragú. Z nevykostěného krku můžeme nasekat kotlety na smažení, které vyžadují delší tepelnou úpravu, než kotlety ze hřbetu.

Kýta je považována za nejlepší část kůzlečího. Je masitá, libová, maso je křehké, jemně vláknité, s poměrně nízkým podílem kostí. Maso z kýty mladých kůzlat je růžové, u starších kusů má tmavší barvu. Kůzlečí kýtu s kostí nebo vykostěnou můžeme péct i grilovat vcelku, po nakrájení na kostky se peče na jehle. Z kýty můžeme nakrájet i plátky k přípravě minutek. Nevykostěná, napříč na plátky nakrájená kýta se hodí k dušení.

Kůzlečí plec je menší a méně zmasilá než kýta, maso je světlé, jemně vláknité, libové, velmi křehké. Oproti kýtě bývá plec cenově výhodnější. Plec s kostí nebo vykostěnou můžeme péct i dusit. Vykostěná plec je vhodná na přípravu rolády, po nakrájení na kostky se hodí na guláš, ragú nebo k přípravě zadělávaného kůzlečího. Z plece připravujeme také mleté maso.

Křehké kůzlečí vnitřnosti – plíce, jazyk, ledvinky, mozeček, srdce, játra a slezina – se většinou prodávají spolu s masem. Pokud chceme zakoupit vnitřnosti samostatně, je třeba obrátit se přímo na chovatele koz nebo na specializovanou prodejnu. Kůzlečí vnitřnosti se připravují stejně jako vnitřnosti jiných jatečných zvířat. Játra a ledvinky jsou vhodné ke smažení a restování. Jazyk a plíce můžeme vařit. Srdce, mozeček a slezina jsou na přípravu samostatného pokrmu příliš malé. V českých receptech se objevují vnitřnosti hrudní a břišní dutiny spolu s jícnem a jazykem – kůzlečí kořínek.

Odborný název je pueraria lobata nebo pueraria hirsuta. Kuzu připomíná kyselo, jeho původ je v Japonsku. Připravuje se z něj zdravotní nápoj ume-kuzu. Jednou z ingrediencí kuzu je švestička umeboši. Nápoj pomáhá při překyselení organismu, dodává tělu důležité minerály.

Kvalita masa závisí mimo jiné na původu a věku zvířete, je velmi rozdílná. Vysokou a trvalou kvalitu zaručuje maso mladých králíků, pocházejících z masných velkovýkrmů. Králík domácí má maso s vysokým obsahem bílkovin a s nízkým podílem tuku. Maso je lehce stravitelné, vhodné k přípravě dietních pokrmů. S věkem králíků kolísá obsah bílkovin a tuku, příznivější hodnoty vykazují mladí výkrmoví králíci. U jednotlivých částí jatečného těla je podíl tuku rozdílný, nejméně tučná jsou zadní stehna, hřbet a běhy. Složení tuků je příznivé, obsahují dost nenasycených mastných kyselin. Obsah cholesterolu je poměrně nízký. Králičí maso obsahuje i vitamíny řady B, vitamín A, fosfor, sodík, vápník, hořčík a draslík. Celé králíky lze zakoupit v prodejnách drůbeže a zvěřiny nebo u chovatelů. Maso se prodává i dělené – přední stehna a prsa (až 24% celkové hmotnosti jatečného těla králíka bez hlavy), hřbet (až 38%), zadní stehna (až 36%), srdce a játra (5-7%). Králičí srdce, játra a ledvinky patří k mimořádným delikatesám. Po jatečném zpracování je podíl masa poměrně nízký, což je dáno vysokým podílem kožešiny a dost velkým zažívacím traktem králíků. Králičí maso je jemné, s příliš nevýraznou chutí, Při úpravě je třeba použít koření. Králíky připravujeme vcelku nebo rozdělené na poloviny. Vykostěná stehna jsou vhodná k přípravě smažených řízků.

KVĚTÁK– karfiol - latinsky Brassica oleracea convar. botrytis, anglicky cauliflower, francouzsky chou-fleur, německy Brumenkohl a také Karfiol, italsky cavolfiore - je velmi oblíbená košťálová zelenina, která byla vyšlechtěna podobně jako kedluben nebo kapusta z brukve zelné.   Oblíbená zdravá zelenina Květák je považovaný za nejvíce chutnou a také stravitelnou košťálovou zeleninu, i když u některých lidí způsobuje nadýmání. Je součástí mnoha kuchyní na celém světě- evropské, asijské, arabské i americké. Původ a historie Květák s největší pravděpodobností pochází z Kypru, kde se vyvinul z divoce rostoucí brukve zelné. Nejstarší záznamy o něm jsou z 6. století před naším letopočtem. O téměř tisíc let později, kdy na Kypru stále ještě rostl bez zásahu lidí, se objevují v Anglii záznamy o květáku, nazývaném „kyperský salát“. Ve 12. století popsal maurský učenec ve Španělsku tři odrůdy květáku, které byly dovezené ze Sýrie, kde ho Arabové šlechtili a pěstovali už nejméně 500 let, podle některých tvrzení dokonce i tisíc let. Koncem 18. století se květák rozšířil po celé Evropě a stal se velmi žádanou a konzumovanou zeleninou. Současnost V současné době se květák šlechtí a pěstuje téměř po celém světě. V Evropě se pěstuje až od 18. století – nejdříve v Itálii, později ve Francii a pak už v podstatě ve všech evropských zemích. Největšími pěstiteli a exportéry v Evropě jsou v současnosti Francie, Nizozemsko, Belgie a Itálie. Celosvětově se největší produkce vypěstuje v Indii a Číně, ale téměř celá sklizeň se v těchto zemích také spotřebuje. Vzhled, chuť, vůně… Hlávky květáku tvoří zdužnatělá květenství, která nejsou ještě zcela vyvinutá. Kvalitní květák sklizený v ideální době má pevnou, uzavřenou hlávku bílé barvy. Pokud se sklizeň jen o několik dnů opozdí, začnou se vytvářet stopky květenství, které v podobě hrbolků vystupují na povrch. Květák má většinou bílou barvu, jsou ale i odrůdy s barvou zelenou, žlutozelenou a fialovou – bílé jsou ale ceněné nejvíce. Bílé barvy se docílí tak, že zelené velké zákrovní listy se nad hlávkou zalomí nebo svážou a tím se zabraňuje přístupu světla. U mnoha nových vyšlechtěných odrůd už se listy nad hlávkou uzavírají samy. Ve Francii a v Itálii se pěstuje také pestrý květák, který se úmyslně vystavuje slunečnímu svitu. V Itálii se pěstuje zelená, případně zelenožlutá odrůda Romanesco, která má výrazně zašpičatělou hlávku a také mnohem vyšší obsah vitamínu C, bílkovin a minerálních látek. Na jihu Itálie se také s oblibou pěstuje ještě květák s hlávkou načervenalé až tmavě fialové barvy. Minikvětáky jsou specialitou z Francie. Jsou velmi dekorativní a drahé, pěstují se především pro potřeby luxusní gastronomie. Stejně jako velké květáky mají bílou, zelenou, žlutozelenou nebo fialovou barvu hlávky. Druhy a odrůdy květáku Pro rozlišení květáku není důležitá barva, ale období, a tak se rozděluje především na odrůdy - jarní - letní - podzimní - zimní Mnoho odrůd přesahuje z jednoho období do druhého. Nejvíce pěstované odrůdy květáku v České republice Bora - Expres - Opaaljsou velmi rané vyšlechtěné odolné odrůdy se středně velkou hlávkou jemné chuti a aroma.  Gameta patří mezi oblíbené středně rané odrůdy, má velmi příjemnou chuť  Brilantje polopozdní odrůda, velmi nenáročná a zároveň odolná a proto také oblíbená u malých pěstitelů a zahrádkářů Planita F1 je vyšlechtěný polopozdní květák s poměrně jemnou chutí Amfora F1 patří do skupiny pozdních šlechtěných odrůd s dobrou chutí Delta - Octavian - White Rock jsou pozdní odolné odrůdy se středně velkými hlávkami Ostatní oblíbené odrůdy, pěstované v ČR i Evropě All the Year Round se vysévá na jaře a sklízí příští jaro nebo léto. Odrůda je vhodná i pro postupné vysévání. Hlávky jsou bílé a chutné. Alverda je odrůda s hlávkami žlutozelené hlavy. Vysévá se od konce jara do poloviny léta a sklízí na podzim. Limelight patří mezi odrůdy, které jsou určené pro podzimní sklizeň. Hlávky mají zajímavou nazelenalou barvu a vynikající chuť. Dok Elgon má chuťově vynikající pevné bílé hlávky střední velikosti, které se sklizní od začátku do konce podzimu. Autumm Giant 3 je odolná odrůda pro podzimní i zimní sklizeň. Má velmi kompaktní bílé hlávky s jemnou chutí. Castlegrant s většími pevnými listy je zimní odrůda, vyšlechtěná tak, aby pod listy byly chutné bílé hlávky velmi dobře chráněné i před mrazem. Purple Cape je odolná přezimující odrůda. Hlávky se sklízí od konce zimy do poloviny jara. Hlávky jsou velmi vhodné k vaření i ke konzumaci za syrova. Při vaření květákové růžičky zezelenají. Snowcap je velmi pozdní odrůda s chutnými jemnými hlávkami, které se sklízí v druhé polovině zimy. Speciální vyšlechtěné odrůdy Romanesco je v Itálii vyšlechtěná odrůda s výrazně zašpičatělými velmi chutnými hlávkami zelené nebo žlutozelené barvy Early Snowball má velmi malé pevné bílé hlávky příjemné chuti. Pěstuje se především v oblastech s mírnějším klimatem. Orange Bouquet patří mezi netradičně zbarvené květáky. Hlávky mají zlatavou barvu, kterou si udržují během růstu i při tepelné úpravě. Minaret je odrůda s malými chutnými hlávkami zelené barvy, které se sklízí koncem podzimu. Zdraví a vitamíny Květák je v současnosti vzhledem k vyšlechtěným podzimním a zimním odrůdám celoroční zelenina a zdroj mnoha vitamínů a dalších prospěšných látek i v obdobích, kdy je jiné zeleniny na trhu podstatně méně. Květák obsahuje ve velkém množství vitamín C, komplex vitamínů skupiny B a také vitamín A – beta karoten, E a K. Z minerálních látek je v květáku především draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo, sodík a fluorid, v menším množství i mnohé další. Hlávky obsahují i omega 3 aomega 6 nenasycené mastné kyseliny, lutein, kyselinu listovou a kyselinu pantotenovou. Významný je i obsah vlákniny a bílkovin, obsahuje mnoho vody. Sacharidů a proteinů je v květáku velmi malé množství a není v něm téměř žádný tuk. Květák je minimálně kalorický – 25 kcal na 100 gramů – ale přitom vzbuzuje pocit sytosti a je zároveň velmi dobře stravitelný. Vařený ve vodě nebo v páře je ideální pro hubnutí. Vzhledem k množství a kombinaci vitamínů a všech ostatních látek a stravitelnosti má květák vynikající účinky na celý trávicí systém od žaludku až po slepé střevo. Vzhledem k výborné stravitelnosti se doporučuje lidem s žaludečními chorobami, a protože reguluje průchodnost střev, má účinky při zácpě i průjmu a také při podráždění nebo zánětu tlustého i tenkého střeva. Velké množství vitamínu C významně posiluje imunitní systém, vápník pozitivně působí na pohybový aparát a další látky jsou prevencí proti vzniku cukrovky. Květák také urychluje vylučování přebytečné vody z tkání a různých dalších škodlivých látek z organismu, a tak se jeho konzumace doporučuje při léčbě ledvin a ledvinových kamenů, artritidy a otocích vyvolaných chorobami ledvin, Velké množství draslíku v kombinaci s nižším obsahem sodíku a malému obsahu tuků v květáku má pozitivní vliv na srdce a oběhovou krevní soustavu, květák se osvědčil u osob s hypertenzí nebo arteriosklerózou. Květák podobně jako ostatní druhy brukvovité zeleniny obsahuje fytochemické antikarcinogeny - sirné glykosidy a sloučeniny indolu, které jsou účinnou prevencí rakoviny. Konzumace květáku je doporučována osobám, u kterých je zvýšené riziko onemocnění zhoubnými nádory například z genetického výskytu rakoviny v rodině nebo při zvýšeném působení karcinogenních látek. Osoby s diagnostikovanou a léčenou rakovinou by měly do jídelníčku každý den zařadit některou brukvovitou zeleninu – květák, brokolici, zelí, ředkev, protože všechny mají protinádorové účinky. Květák je sice doporučován při žaludečních a střevních problémech, měly by jeho konzumaci omezit osoby, u kterých jsou tato onemocnění chronická. Stejně tak by květák neměly konzumovat osoby se žlučníkovými kameny, protože hlávky obsahují poměrně mnoho celulózy, která zvyšuje produkci plynů ve střevech a mohlo by se narušit trávení. Květák ve 100 gramech obsahuje 24 miligramů kyseliny močové a tak není vhodný pro osoby trpící dnou. Využití květáku v kuchyni Květák se většinou konzumuje tepelně upravený, mladé a jemné hlávky některých odrůd se mohou konzumovat i syrové. Nejčastější tepelnou úpravou je vaření v horké vodě nebo v páře, zapečený květák nebo smažený květák, může se i dusit nebo péct. Velmi často se vaří i květáková polévka. Růžičky květákové hlávky jsou častou součástí různých zeleninových směsí, a to i mražených. Mladý čerstvý syrový květák se možné přidávat do zeleninového salátu. Květák se poměrně často nakládá nebo zavařuje, může se i zamrazit. Příprava a vaření květáku Květák je možné vařit celý, nebo rozdělený na jednotlivé růžičky. Malé růžičky některých odrůd se konzumují i syrové. Z hlávky květáku se nejdříve velkým nožem odřízne spodní část a oddělí se od ní zbylé listy. Květák se nožem nebo prsty rozdělí na růžičky a ty se důkladně opláchnout pod studenou vodou. Růžičky jdou snadněji oddělovat, pokud se spodní část košťálu odkrojí. V případě vaření celé hlávky se namáčí na 10 až 15 minut do studené vody s octem, aby se z ní vyplavily mušky a jiný hmyz. Košťál se před vařením nakrojí do kříže. Bílé odrůdy květáku si zachovají svoji přirozenou barvu, pokud se do vody přidá mléko. Recepty z květáku Receptů na přípravu květáku je velmi mnoho. Mezi nejvíce oblíbené patří květákové placičky, květáková polévka, zapečený květák, tzv. květákový mozeček s vejci, květákové karbanátky a smažený květák. Klasicky obalený smažený květák s bramborem je jedním z typických jídel české kuchyně. Vařený květák je ale možné servírovat například jen se sýrem nebo jogurtovou zálivkou, může se také rozmačkat a pak z něj vytvořit placičky, které se jen krátce osmaží. Květák je také velmi častou surovinou indické kuchyně, kde se smaží obalený v těstíčku, případně se dusí v kari směsích. Jak a podle čeho vybírat Kvalitní květák má pevné hlávky, které nejsou nijak povrchově poškozené. Nejvíce rozšířenou a prodávanou odrůdou je bílý květák – nepřirozené nažloutlé zbarvení po sklizni způsobuje ultrafialové záření a je znakem zhoršené kvality. Odrůdy se zelnou nebo zelenožlutou barvou mají více vitamínu C, bílkovin i minerálních látek. Barva je způsobena chlorofylem a nemá na kvalitu žádný vliv. Fialové odrůdy mají svoji barvu díky vyššímu obsahu antokyaninu a ani u nich barva neovlivňuje kvalitu. Spotřeba a skladování V obchodě zakoupený květák je možné krátkodobě uskladnit v chladničce, ideálně zabalený v mikrotenové fólii nebo sáčku. Uskladnění květáku ze zahrady se liší podle toho, jak jsou vyvinuté jeho růžice. Pokud nejsou ještě před prvními mrazy vyvinuté, může se celá rostlina i s kořeny vyrýt a přemístit na chladné vlhké a chráněné místo – například do pařeniště. Vyvinuté hlávky nesnesou teplotu pod – 3° Celsia a mohou se uskladnit tak, že se vloží do plastového sáčku s několika malými otvory a uloží do chladna, kde vydrží v čerstvém stavu až 6 týdnů. Dlouhodobě je možné květák uchovat naložený nebo sterilizovaný. Pěstování Květák je možné úspěšně pěstovat i v našich klimatických podmínkách, velmi ale záleží na správném výběru místa i odrůdy a vhodné době pro výsev. Květák nejlépe roste v hluboko zrytých středně těžkých půdách, které jsou bohaté na živiny. Po celou vegetační dobu potřebuje především dostatek vláhy, v suchých obdobích je ho tedy nutné pravidelně zalévat. Zalévají se pouze kořeny, nikdy ne listy. Stanoviště by nemělo být na přímém slunci, ideální je rozptýlené celodenní světlo. V polostínu nebo ve stínu sazenice rostou poměrně pomalu. Na konečné stanoviště se vysazují sazenice, které je možné předpěstovat ve skleníku nebo pařeništi, před výsadbou se musí ještě tzv. otužit. Výhodnější je koupit v zahradnictví již otužené sazenice. Výsev se provádí v polovině března. Aby sazenice vzrostly minimálně na výšku 15 centimetrů, je nutný poměrně řídký výsev. Silnější rostliny pak udrží děložní lístky až do výsadby. Květák by se na konečné stanoviště měl vysadit hned po polovině května. Před vysazením je dobré do záhonu zarýt nakrátko posekanou trávu, která pak zahřívá a podporuje růst kořenů květáku. Žloutnutí bílých odrůd je možné zamezit svázáním velkých listů nad růžicí. Proti škůdcům, vysychání, kolísání teplot i mrazíkům se květák ochraňuje přikrytím netkanou textilií. Zajímavosti Bílý květák při vaření neztratí svoji přirozenou barvu, pokud se do vody přidá mléko. Nadýmání, které konzumace květáku způsobuje, nelze úplně zamezit. Nadýmací účinky se zmírní, pokud se květák kombinuje s jinými potravinami jako přílohou, nebo i jako součástí připravovaného jídla – například květákový mozeček - vařený květák s vajíčky. Nejzdravější tepelná úprava květáku je krátké ohřátí v páře, konzumovat se pak může třeba jen pokapaný citronovou šťávou a kvalitním olejem. Květák a hubnutí Květák je ideální zeleninou při hubnutí, protože obsahuje velké množství vody, má minimální obsah tuků a také velmi nízkou energetickou hodnotu a zároveň vzbuzuje pocit sytosti. Léčivé účinky Množství a kombinace vitamínů a dalších látek v květáku má velmi pozitivní preventivní zdravotní účinky na lidský organismus. Květák především - významně posiluje imunitní systém - odstraňuje z organismu škodlivé volné radikály - má preventivní účinky před vznikem rakoviny - posiluje činnost srdce a krevního oběhu - podporuje správné trávení - zlepšuje vyprazdňování - detoxikuje tlusté střevo - zlepšuje střevní mikroflóru - urychluje metabolismus - pročišťuje ledviny a močové cesty - pozitivně působí na pohybový aparát - má preventivní účinky proti vzniku osteoporózy Konzumace květáku v přiměřeném množství nemá na organismus zdravého člověka v podstatě žádné nežádoucí účinky. Konzumaci květáku by měly omezit osoby s žaludečními a střevními onemocněními nebo poruchami a se žlučníkovými kameny. Hlávky totiž obsahují poměrně mnoho celulózy, která zvyšuje produkci plynů ve střevech a tak by se mohlo narušit trávení. Květák obsahuje ve 100 gramech 24 miligramů kyseliny močové a tak není vhodný ani pro osoby trpící dnou.

Jedná se o část hovězí kýty, maso ze špičky je křehké, s volnou, drobivou strukturou. Špička je vhodná k vaření, dušení, pečení, ragú i perkelty. Připravujeme z ní známý vídeňský Tafelspitz. Květový šál bez tabulové špičky je vhodný k pečení a dušení, na přípravu závitků i minutek.

Patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od srpna do listopadu. Kyj Herkulův má plodnice vysoké 70-200mm a tlusté 20-60mm. Jsou kyjovité, na vrcholu zaoblené, podélně vrásčité. Zbarvené jsou okrově žlutě až žlutohnědě, někdy až s fialovým nádechem. Dužnina je bílá, na řezu mírně fialově hnědnoucí, s nahořklou chutí. Kyj Herkulův roste poměrně vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých nebo smíšených lesích, zpravidla pod duby a buky, na vápenatých půdách. Jedná se jedlou houbu, ne však chutnou. Příbuzný kyj jazýčkovitý má menší, obvykle úzce kyjovité, svraštělé plodnice zbarvené špinavě okrově a má i odlišné mikroskopické znaky. Také vzácný kyj citronový je menší, výrazněji žlutý, s hořkou dužninou.