Zbožíznalství

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od června do listopadu. Pýchavka obecná vytváří plodnice o rozměrech 30-80x20-60mm. Jsou v mládí bělavé, potom světle žlutohnědé až olivově hnědé, rozdělené na kulovitý až mírně zploštělý teřich, ztenčující se do válcovitého třeně. Na povrchu je pýchavka obecná pokryta velkými tuhými kuželovitými bradavkami, které po opadání zanechávají zřetelné areoly. Mezi bradavkami jsou četné drobné ostny. Ve zralosti se plodnice na vrcholu otevírá malým otvorem. Teřich je v mládí bílý, potom olivově hnědý. Sterilní pletivo v třeni má velké komůrky. Pýchavka obecná roste velmi hojně, obvykle ve skupinách, v jehličnatých i listnatých lesích, na pasekách, u cest a na pastvinách. Zřídka roste také na tlejících kmenech a pařezech. Jedná se o proměnlivou houbu, ale dobrým určovacím znakem je přítomnost areol po opadlých ostnech na starších plodnicích.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od června do listopadu. Plodnice jsou 100-500mm široké, kulovité, s hladkou vnější okrovkou, zbarvenou bíle, později světle žlutohnědě. Okrovka praská a ve velkých plátech se odlupuje. Nemá vyvinuté sterilní pletivo na bázi, celá plodnice je v mládí vyplněná bílým, potom žlutým a nakonec olivově hnědým teřichem. Ve stáří se neotevírá otvorem na vrcholu, ale rozpadává se po kusech. Pýchavka obrovská roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, na polích, pastvinách, v zahradách, sadech a světlých lesích. Vyskytuje se především na půdě bohaté dusíkem, často roste v kopřivách. Mladá pýchavka obrovská je velmi chutná.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od července do října. Plodnice o rozměrech 50-150x30-80mm jsou výrazně rozdělené na plodnou a sterilní část. Jsou kyjovité nebo palicovité, s opadavými jemnými zrníčky a osténky. Zbarvené jsou bíle, našedle až nahnědle, ve stáří hnědě. Sterilní třeňová část je obvykle válcovitá, směrem k bázi se může rozšiřovat nebo ztenčovat. Teřich je bílý, ve stáří olivově hnědý až tmavohnědý, celý se rozpadávající. Pýchavka palicovitá roste velice hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích. Vyskytuje se i mimo les na travnatých místech. Palicovitá forma je dobře určitelná, ale kyjovitá forma může být snadno zaměněna s jinými pýchavkami.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od června do října. Plodnice jsou 15-50mm široké, káčovité, na vrcholu jakoby uťaté, na povrchu otrubičnaté nebo s opadavými nízkými ostny. Zbarvené jsou bělavě, potom okrově a nakonec šedohnědě. Otevírají se na středu stále se zvětšujícím nepravidelným otvorem. Na řezu je viditelná blanka oddělující teřich od sterilní báze. Teřich je zbarvený bíle, potom olivově šedě a nakonec šedohnědě. Pýchavka stlačená roste na otevřených travnatých místech a na okrajích lesů. Vyskytuje se zejména na sušších místech. Je dost nitrofilní, snáší dobře umělá hnojiva. Roste proto i na kulturních loukách. Jedná se o dobře poznatelný druh podle přítomnosti blanky, která odděluje sterilní část od stlačené horní plodné části.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od července do října. Plodnice o rozměrech 30-60x30-60mm jsou hruškovité, s vnější bílou až hnědavou okrovkou. Tvoří velké ploché vatovité útržky ležící na drobných osténcích. Vnitřní okrovka je hnědá až tmavě olivově hnědá. Teřich je čokoládově hnědý, se středovým sloupkem. Sterilní pletivo je hrubě komůrkaté, olivově hnědé, často s fialovým nádechem. Pýchavka závojová roste vzácně, jednotlivě nebo v malých skupinách, v listnatých lesích. Vyskytuje se v oblasti teplomilné květeny. Jedná se o vzácnou houbu, která nemá téměř žádný praktický význam. Je dobře poznatelná podle velkých, na povrchu třeně dlouho vytrvávajících útržků vnější okrovky.

Je rozšířený od středního Norska až po Senegal, Azorské ostrovy a Madeiru. Vyskytuje se také ve Středozemním moři. Žije v hloubkách do 40m, vydává se i do mělkých vod. Pyskoun růžový se loví jen v západním Středomoří. Do střední Evropy se dováží jen zřídka. Ryby jsou pestře zbarvené, samci mají žlutooranžové tělo a hřbet posetý modrými podélnými pruhy, hlava je také sytě modrá. Samice mají tělo zbarvené cihlově červeně, v zadní části hřbetu jsou tři velké černé skvrny. Pyskoun růžový dorůstá do délky 35cm. Maso je kvalitní, má ale hodně tvrdých, zvápenatělých kostí. Nejčastěji se pyskoun růžový připravuje smažený.   K velkým evropským zástupcům čeledi pyskounovitých patří pyskoun tmavý ( Labrus merula ) a pyskoun zelený ( Labrus viridis ). Oba druhy jsou rozšířené ve východním Atlantiku a v celé oblasti Středozemního moře. Do prodeje se ale dostávají jen málokdy. Maso je chuťově průměrné, používá se většinou na přípravu rybích polévek.

Je rozšířený od středního Norska až po Kanárské ostrovy. Vzácně se vyskytuje také ve Středozemním moři. V Evropě se do prodeje dostává málokdy, pokud ano, pochází z Turecka. Charakteristickým znakem ryb je typická kresba světlých skvrn na tmavém podkladu. Pyskoun skvrnitý má tělo zbarvené od hnědočervena až po zelenou barvu. Ryby dosahují délky 60cm, patří k největším evropským pyskounům. Maso je velmi chutné, vhodné především ke smažení.

Quinoa nepatří přímo mezi obiloviny, má však stejné použití. Obsahuje vitaminy skupiny B, železo, draslík, zinek, hořčík, měď a mangan. Quinoa neobsahuje lepek. Chutí trochu připomíná mák. Připravuje se podobně jako rýže, lze ji připravit i nasladko jako samostaný pokrm.

RACLETTEKÄSE je tvrdý sýr původem ze Švýcarska. Vzhled, chuť, vůně… Tvar bochníku je kulatý nebo i hranatý. Hmotnost je 5,5-7,5 kg, průměr nebo délka hrany je 30-35 cm. Těsto je lehce krémové, jemné, má barvu světle žlutou až barvu slonové kosti. Kůrka je hnědočervená. Raclette má lehce nakyslou, aromatickou chuť. Obsah tuku v sušině je 45 %.  Výroba Tento sýr se vyrábí z pasterizovaného kravského mléka, které se zahřívá a sráží syřidlem. Sýrařskou harfou se sýřenina krájí, přitom se odsazuje syrovátka. Hmota se znovu zahřívá za stálého míchání a poté se překládá do forem. Nasolené sýrové bochníky zrají nejméně 3 měsíce. Použití Raclettekäse v gastronomii Sýr se dobře rozpouští, je proto vhodný k zapékání toastů nebo nákypů. Dostupnost a skladování Raclettekäse je k dostání v každé větší prodejně sýrů. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenu a děrované hliníkové fólie.

RAJČE - lilek rajče nebo rajče jedlé, latinsky Solanum lycopersicum – připomíná jablko a je velmi oblíbenou součástí salátů i omáček. Červené, žluté, sladké i pikantní… Rajské jablko se sice z botanického hlediska považuje za ovoce, ale v našich kuchyních s ním nakládáme jako se zeleninou. Proč také ne, oblíbili jsme si ho ve svěžích salátech, grilované, plněné pikantní náplní či jako základ pro nejrůznější omáčky. Rajčata jsou plná antioxidantů a jsou tedy vhodná i pro stravu při redukční dietě. Původ a historie Rajčata původně pěstovali Aztékové v Mexiku. Aztécké slovo pro rajče bylo „tomatl“, což znamená „kulaté ovoce“. Když do této oblasti připluli španělští dobyvatelé, nazývali je „tomate“. Rajčata se spolu s kukuřicí a s bramborami objevila ve Španělsku počátkem 16. století. Po starém kontinentu se začaly šířit ze Sevilly, původně se jim připisovala pověst afrodisiak, odtud pocházejí jejich názvy v italštině ("pomodoro") a ve francouzštině ("pomme d´amour"). Do kuchyní se dostávala od počátku 18. století. Nejstarší recept na “rajskou omáčku španělského stylu“ byl v Neapoli publikován v roce 1692. Současnost Dnes se rajčata pěstují téměř po celém světě. Největším producentem rajčat je Čína s 30 % celosvětové produkce. Celkem se na celém světě vyprodukuje přes 160 milionů tun rajčat ročně. Do tohoto množství nejsou samozřejmě zahrnuty produkce ze soukromých zahrádek. Vzhledem k tomu, že zvládá mírné klima, velmi často se pěstují i v českých zahrádkách a sklenících. Vzhled, chuť a vůně… Plod připomíná jablko, jen s tím rozdílem, že má daleko slabší slupku a zcela rozdílnou dužinu. Dužina je šťavnatá a uvnitř se nacházejí semínka. Rajčata mají na světě mnoho odrůd. Běžně se můžete potkat s různými tvary a velikostmi. Barva je nejčastěji červená, ale vyskytují se i žlutá, oranžová nebo skvrnitá rajčata. Zralé plody mají nasládlou chuť, ale velmi dobře chutnají osolená či pepřená. Odrůdy Postupným křížením a šlechtěním se postupně na světě objevilo mnoho odrůd rajčat. Ailsa Craig– středně velké plody mnohostranně využitelné. Jejich chuť je jemná. Alicante– velmi jemné a chutné plody střední velikosti. Black Plum– podlouhlé plody, asi 7,5 cm dlouhé, temně mahagonové až hnědé. Brandywine – velké plody, které mají růžovou barvu, někdy s červenofialovým nádechem. Cherry Belle– malé chutné „třešňové“ plody Delicious– velké masité plody, až 0,4 kg těžké. Jsou chutné, dužnaté a dobře se skladují. Dombito – výtečně chutné masité plody. Gardener´s Delight– výtečné, sladké, třešňovité plody. Green Zebra– je chutné rajče s neobvykle zbarvenými, zelenými žlutě proužkovanými plody. Minibel – je keříčkovité rajče s maličkými chutným plody Moneymaker – dužnaté šarlatové plody mají výraznou vůni. Oxacan Pink – má malé, zploštělé růžové plody. Red Alert – malé, sladké, podlouhlé plody. Siberia Tomato – shluky jasně červených bobulí i při velmi nízkých teplotách (až 5 °C). Super Beefsteak – masité plody, které váží minimálně 0,4 kg. Zdraví a vitamíny Plody rajčat obsahují karotenoidy a antioxidanty, které mají léčebné účinky – proti rakovině, ochraňují slinivku a zrychlují metabolismus. Plody jsou bohaté na beta karoteny a vitamín C, v menší míře obsahují také vitamín B, lykopeny (červené pigmenty). Slouží i jako zdroj chromu a draslíku. Z více než 90 % je tvoří voda, cca 5 % sacharidy a 2,5 % bílkoviny. Mají vysoký podíl vlákniny a neobsahují téměř žádný tuk. Použití rajčat v gastronomii Tato dietní plodina má v gastronomii naprosto všestranné užití. Konzumují se syrová, vařená, konzervovaná, grilovaná i pečená. Velmi často bývají rajčata součástí omáček a marinád. Velmi často se používají i sušená rajčata. Jsou základem kečupů, kterým dodávají nezaměnitelnou chuť i barvu. Oblíbené jsou také šťávy z rajčat. Představují jednu z nejvíce používaných složek pokrmů, tvoří vhodné kombinace se sýrem, vejci, masem a mnoha druhy bylin. Loupání rajčat Rajčata se velmi často používají loupaná, pokud je nechcete kupovat v konzervách, můžete si je připravit doma. Stačí je na vrchu naříznout a ponořit do horké vody. Poté je snadno oloupete. Jak a podle čeho vybírat Kupujte jen zcela zralá rajčata, nezralé (zelené) plody rajčete mohou způsobit otravu organismu. Zralá rajčata u stopky krásně voní. Jejich povrch je pružný a hladký. Přezrálé plody jsou příliš měkké a mohou na povrchu praskat. Spotřeba, zrání, skladování Zralé plody konzumuje, co nejrychleji. Nezralé můžete nechat dozrát na slunci, nejlépe za oknem. Můžete je uložit do lednice. Rajčata skladujte stranou od ostatní zeleniny, nejlépe v uzavřené bedničce nebo v igelitovém pytlíku. Mrkev vedle nich hořkne, cibule ztrácí pálivost, petržel, okurky nebo kapusta vedle rajčat rychleji žloutnou. Léčivé účinky Plody rajčat - pomáhají v prevenci proti některým druhům rakoviny, zejména prostaty - zmenšují dráždivé účinky česneku nebo velkých dávek vitamínu C na trávicí soustavu - mají močopudné účinky - podporují funkci ledvin - napomáhají při pročištění krve při dně - posilují imunitní systém - zvyšují schopnost těla bojovat s infekcemi

RAJČENKA - latinsky Cyphomandra betacea, anglickytree tomato nebo tamarillo, francouzsky i italsky tamarillo,německy Baumtomate - je velmi zdravé ovoce, které svým tvarem i chutí připomíná rajče a může se vypěstovat i v domácím prostředí. Netradiční chutné ovoce Rajčenka – stromové rajče nebo také francouzské rajče – je ovoce s šťavnatými a příjemně nakyslými plody, které je možné úspěšně pěstovat i v bytě. Český název rajčenka dostala vzhledem k své chuti, která je podobná chuti rajčat. Původ a historie Rajčenka pochází z Brazílie a peruánských And, kde ho pěstovali pod legendární horou Machu Picchu již Inkové. Později se rozšířila do Kolumbie a dosud neznámými cestami i do Keni, Indie, Jižní Afriky a také na Nový Zéland, kde dostala název tree tomato – stromové rajče. Současnost V současné době se rajčenka nejvíce pěstuje v horských částech tropických a subtropických oblastí. Velké plantáže jsou v Africe, Austrálii, na Novém Zélandu a v Kalifornii. Některé odrůdy se v průběhu 19. století začaly pěstovat i jako pokojové rostliny a v okrasných zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Plody – bobule – jsou poměrně velké, často dorůstají až do váhy 100 až 200 gramů a velikosti 5 i více centimetrů. Mají vejčitý nebo kulatý tvar, připomínající rajče. Slupka plodu je poměrně tuhá a pevná, hladká a lesklá, její barva je podle odrůdy tmavě oranžová nebo purpurová, velmi často i tmavě pruhovaná. Dužina je výrazně aromatická, měkká a šťavnatá, barva dužiny je podle odrůdy červená nebo žlutá. Přibližně třetinu vnitřní části rajčenky tvoří tmavá semena. Chuť je podobná rajčatům, u některých odrůd se podobá chuti marakuji s rajčetem nebo rajčatům smíchaným s jablky. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Rostlina plodí po celý rok a z jednoho keře je možné sklidit až 100 plodů. V oblastech svého původu je rajčenka stálezelený 3 až 4 metry vysoký keř, v našich klimatických podmínkách dorůstá do výšky maximálně 2 metry. Roste velmi rychle, je poměrně nenáročná a proto se často vysazuje v okrasných zahradách. Listy jsou 15 až 20 centimetrů dlouhé, oválné, mírně plstnaté a zřetelně žilkované. Květy se začínají tvořit v průběhu května a mají narůžovělou nebo bledě fialovou barvu, mají karamelovou vůni. Druhy a odrůdy Rajčenky se od sebe odlišují především v barvě plodů a dužiny, částečně také chutí. Plody jsou většinou tmavě purpurové nebo oranžové, ale mohou mít i červenou, žlutou nebo zelenou barvu. Dužina je červená nebo žlutá. Chuť odrůd připomíná nejvíce rajče smíchané s marakujou nebo rajče s jablkem. Rajčenku je poměrně snadné vypěstovat ze semínek a tak se na trhu objevují nové kultivary a typy, které se nazývají odrůdy, ale oficiálními odrůdami uznány nejsou. Nejčastěji pěstované odrůdy Amberlea Gold má plody střední velikosti se žlutou slupkou, které ale mají na rozdíl od jiných odrůd nevýraznou chuť Bold Gold je odrůda s poměrně velkými žlutými plody s nevýraznou chutí Goldmine má velmi sladké plody střední velikosti žluté barvy s červeným žilkováním Oratia Red patří mezi odrůdy s většími plody, které jsou tmavě červené a mírně sladké Red Beau má tmavě červené oválné plody s velmi chutnou dužninou Red Delight je odrůda s velkými kulatými červenými a poměrně chutnými plody Tzv. oficiální odrůdy Tomatillo Cisineros – má plody až dvojnásobně větší než ostatní odrůdy. Plody mají zelenožlutou barvu a velký obsah vitamínu C a B. Vegetační doba je krátká a trvá 75 dní. Tomatillo - Mochyně dužnoplodá - Physalis philadelphica – pochází z Mexika. Rostlina má mnoho kulatých plodů velkých přibližně 5 centimetrů, které jsou zelené nebo jemně fialové. Plody se často používají místo lilku a jsou vhodné pro přípravu ratatouille. Tomatillo - Physalis ixocarpa – je šlechtěná původní odrůda z Mexika. Rostliny jsou poměrně nenáročné a mohou se pěstovat i v domácím prostředí jako okrasné. Zdraví a vitamíny Rajčenka se skládá z více než 90 % z vody, přibližně 5% sacharidů a 2,5 % bílkovin. Obsahuje značné množství vlákniny a minimální množství tuku. Má poměrně velký obsah vitamínu C, B, E a provitamínu A. Z minerálních látek obsahuje nejvíce železa, fosforu, hořčíku, draslíku a křemíku. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek ovlivňuje rajčenka pozitivně především obranyschopnost a imunitu organismu. Posiluje činnost srdce a krevního systému, má pozitivní vliv i na nervovou soustavu. Plody jsou významným zdrojem antioxidantů, pomáhají snižovat množství škodlivin v těle a snižují dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin na trávicí ústrojí. Konzumace nezralých plodů může způsobit žaludeční problémy i lehčí otravu organismu. Využití rajčenky v kuchyni Zralé plody rajčenky se konzumují jako ovoce především čerstvé, mohou se ale i různým způsobem upravovat. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody všech odrůd mají hořkou slupku, která se nekonzumuje a je ji potřeba před zpracováním odstranit. Pokud konzumujeme čerstvé plody, je nejlepší je rozříznout, dochutit ideálně hnědým cukrem a jíst lžičkou. Syrové oloupané plody je možné rozmixovat do džusu nebo na koktejl. Plátky nebo kousky syrové rajčenky bez slupky se přidávají do ovocných salátů nebo k zmrzlině se šlehačkou. V teplé kuchyni se používají podobně jako rajčata, mohou se péct i dusit. Jsou vhodné na vaření nakyslých omáček k masu, připravuje se z nich také slazená marmeláda. Rajčenka se může nakládat stejně jako dýně. Příprava rajčenky před konzumací a použitím v kuchyni Plody mají velmi hořkou slupku, která se nekonzumuje a případně i zcela odstraňuje. Rajčenky se velmi dobře oloupou, pokud se nechají 3 minuty spařit v horké vodě. Kyselost se dá částečně odstranit tak, že se oloupané plody rozpůlí nebo rozčtvrtí, pocukrují ze všech stran a nechají přes noc odležet v chladničce. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody jsou velmi měkké a choulostivé na omačkání. Kupujeme tedy pouze plody, které nejsou povrchově nijak poškozené a mají stejnoměrné zabarvení. Spotřeba a skladování Zralé plody rajčenky vydrží v chladničce maximálně 2 týdny. Rajčenky se mohou zamrazit. Pěstování V klimatických podmínkách střední Evropy je rajčenky možné pěstovat ve vnitřních prostorách jako pokojové nebo přenosné rostliny, v zimních zahradách a ve sklenících. Rajčenky nesnáší mráz, nejvhodnější jsou trvalé teploty od 20 do 30° Celsia. Potřebují výživný lehký substrát, který musí být stále vlhký. Vysušení půdy nebo přemokření se projevuje negativně na růstu. Půdu je vhodné každých 14 dní přihnojovat. Rostliny se poměrně snadno rozmnožují semeny, ale i odnožemi nebo řízkováním. Kvetou a plodí většinou až v druhém roce . Rajčenka velmi rychle roste, v době květu se musí opylovat štětečkem nebo je nutné umožnit přístup hmyzu. Přezimovat by rostliny měly při teplotě přibližně 10° Celsia, v tomto období se také výrazně omezuje zalévání. Rostlina by měla mít dostatek světla, aby neopadávaly listy. Na jaře se přesazuje a dlouhé, nevzhledné výrůstky, které přes zimu narostly, se odstřihnou. Rostliny se pěstují ve větších nádobách a každý rok se přesazují do nové zeminy. V druhém roce, kdy rostlina začíná plodit, odstraňujeme malé plody, které by neuzrály a ponecháme jen plody větší. Zajímavosti Rajčenka se pěstuje spíš jako okrasná rostlina, než pro plody. Vzhledem k rychlému růstu i ve vnitřních prostorách a dekorativnímu vzhledu je rajčenka vhodná rostlina do bytů a zimních zahrad. Léčivé účinky Rajčenka má pro lidské zdraví mnoho pozitivních účinků. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek především - posiluje obranyschopnost organismu a imunitní systém - pomáhá snižovat množství škodlivin v těle - kladně ovlivňuje činnost srdce a krevního systému - pozitivně působí na nervovou soustavu Snižuje dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin Konzumace zralých plodů rajčenky nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Nezralé plody mohou způsobit žaludeční problémy, případně i lehčí otravu.

Rajská zrna jsou semena aframomu – rostliny z čeledi zázvorovitých, která dorůstá do výšky téměř 2m. Semena se vyjmou z bílé hořké dužniny zralého plodu a suší se. Rajská zrna patří k nejzajímavějšímu koření z okruhu kardamomu. Dříve nahrazovala pravý pepř, mají totiž peprnou chuť. Dříve bývala přísadou směsí pro okořenění vína. Dnes se toto koření používá jen v západoafrické kuchyni. Rajská zrna se nesnadno shánějí, zakoupit je lze zřídka u bylinkářů. Nahradit je můžeme směsí pepře a trošky zázvoru. Semena mají červenohnědou až kaštanovou barvu, v plodu je jich uzavřeno 60-100. Tvar semen připomíná malou tupou pyramidu. Nadrcená semena jsou uvnitř bílá, melou se na lehce aromatický prášek. Dodávají chuť dušenému jehněčímu masu a svařenému vínu. Semena jsou také součástí veterinárních léků.  Rajská zrna se pěstují v Ghaně, Guinei, v Sierra Leone a na Pobřeží slonoviny. Největším vývozcem je Ghana.

V současnosti je rak bahenní v Evropě z komerčního hlediska nejdůležitějším druhem sladkovodních raků. Dováží se z Turecka a  severního Německa, hlavními odběrateli jsou Francie, Belgie a Německo. Charakteristickým znakem raka bahenního jsou štíhlá klepeta. Tento druh dorůstá do délky max. 20cm. Chutí se rak bahenní téměř vyrovná raku říčnímu, klepeta ale poskytují méně masa. Světlí raci chutnají lépe než tmaví, pocházející z bahnitých vod. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření, maso chutná teplé i studené.

Jedná se o severoamerický druh, ve velkém množství se vyskytuje v mangrovových močálech záplavových oblastí podél pobřeží Louisiany v USA. Rak červený je nejčastěji loveným sladkovodním rakem, v USA patří ke komerčně nejdůležitějším druhům. Byl introdukován ve Španělsku a v Andalusii, kde vytváří rozsáhlé populace. Vyváží se i do jiných evropských zemí. Charakteristickým znakem raka červeného je výrazně tmavočervené zbarvení těla, dále perlovité výrůstky na klepetech a přední části těla. Krunýř je mnohem tvrdší než krunýř evropských raků. Chuťově není rak červený příliš hodnotný, hodí se především k vaření.

Ještě v 19. století byl rak říční z hospodářského hlediska nejdůležitějším sladkovodním rakem v Evropě. Vyskytoval se v hojném množství, v důsledku račího moru byly však jeho stavy silně zdecimovány. V Česku patří raci říční žijící ve volné přírodě k chráněným druhům. Z komerčního hlediska tento druh nehraje téměř žádnou roli. Raci se chovají uměle v rybnících, na trh se dostávají jen v omezeném množství, regionálně. Rak říční má jednotné tmavé zbarvení. Klepeta jsou masivní, široká. Jedinci dorůstají do délky max. 18cm, většinou měří méně. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření. Maso raka říčního je lahodné, chutná teplé i studené.

Tento druh raka pochází ze sladkých vod na severozápadním pobřeží USA, v Evropě představuje náhražku raka říčního. Rak signální může být přenašečem račího moru, smí se proto chovat jen v uzavřených chovných zařízeních. Volně v přírodě se vyskytuje ve Skandinávii, Rakousku a také v Česku, především na Moravě a kolem Valašského Meziříčí. Rak signální se velmi podobá raku říčnímu. Poznávacím znakem jsou dvě světlé, někdy až tyrkysové skvrny na vrchní straně klepet u kořeně prstů klepet. Jedinci dorůstají do délky max. 18cm, většinou měří méně. Maso je velmi kvalitní, chutné. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření, hodí se také na přípravu různých předkrmů, salátů a koktejlů. Z kulinářského hlediska se maso raka signálního vyrovná masu raka říčního.

RAKYTNÍKOVÝ OLEJ – anglicky Sea buckthorn oil je velmi cenný rostlinný olej vyráběný z jadýrek a dužiny rakytníku řešetlákového (latinsky Hippophae rhamnoides). Vitamínová bomba Rakytníkový olej je nejcennější látka plodů rakytníku, ze kterých se získává pomocí studeného lisování. Obsahuje množství nenasycených mastných kyselin a velmi široké spektrum vitamínů, a má dokonce přibližně 3x vyšší obsah betakarotenu než mrkev, proto o něm můžeme právem mluvit jako o „vitamínové bombě“. Původ a výskyt Rakytník, ze kterého je vzácný olej vyráběn, má přirozený původ na územích Číny, Mongolska, Nepálu, Sibiře a Indie. O jeho léčivých účincích se našly záznamy až z doby antického Řecka. Technologie extrakce rakytníkového oleje byla vynalezena v Rusku před více než 50 lety. Současnost Obliba Rakytníkového oleje a rakytníku jako takového se soustřeďuje zejména ve střední Asii, ale i v Evropě. V Americe, kam se rakytník dostal pravděpodobně s ruskými emigranti, obliba rakytníkového oleje roste pomaleji. Struktura, chuť, vůně… Rakytníkový olej je olejnatá tekutina tmavě oranžové až červené barvy. Má charakteristickou vůni a chuť. Zdraví a vitamíny Rakytníkový olej obsahuje směs karotenů a karotenoidů, látek, které mají výrazné antioxidační účinky. Rakytníkový olej je bohatým zdrojem zdraví prospěšných mastných kyselin, obsahuje kyselinu olejovou olejové, linoleovou, palmitinovou a další, tedy omega 3, omega 6, omega 7 a omega 8 nenasycených mastných kyselin. Rakytníkový olej je bohatým zdrojem vitamínů (A, K, E, D, B1, B6), obsahuje kyselinu listovou, třísloviny a minerální soli. Léčivá hodnota rakytníkového oleje spočívá v jeho schopnosti regenerovat pokožku a sliznice, pomáhá hojit popáleniny, vředy i drobná zdanění kůže. Je též ceněn pro své omlazující účinky. Použití rakytníkového oleje v gastronomii Rakytníkový olej je nejlepší konzumovat po lžičkách, případně jej využít ve studené kuchyni, není určen k tepelným úpravám pokrmů. Použití v péči o tělo Rakytníkový olej je možné využít k zábalům, potírání ran či péči o pokožku hlavy a vlasové kořínky. Můžeme se s ním setkat i v regenerační nebo léčebné kosmetice. Dostupnost, spotřeba a skladování Rakytníkový olej je k dostání v obchodech se zdravou výživou a v lékárnách. Rakytníkový olej se skladuje v temnu při teplotě 5 – 10°C. Před otevřením je jeho trvanlivost 6 měsíců. Po otevření je potřeba jej spotřebovat do 3 měsíců. Léčivé účinky Rakytníkový olej - posiluje imunitu - napomáhá správné funkci trávicího ústrojí - regeneruje pokožku - má antioxidační a antibakteriální účinky - obnovuje pružnost a průchodnost cév - upravuje arteriální tlak - rozpouští hleny - napomáhá léčbě rakoviny - přispívá k rychlejšímu růstu vlasů a omezuje jejich vypadávání

RAMBUTAN – latinsky Nephelium lappaceum, anglicky rambutan, francouzsky ramboutan, německy Rambutan je jako longan ovoce příbuzné s liči, ale na rozdíl od liči se v jiných zemích, než ve kterých se pěstuje, objevuje jen velmi málo Název rambutan znamená „chlupatý“ a vychází ze vzhledu plodů. Říká se mu také vlasatá třešeň. Chutné a zdravé exotické ovoce Rambutan má velmi zajímavý vzhled, ale také vynikající chuť. Jméno rambutan, které znamená vlasatý, je malajské slovo, které se postupně rozšířilo do celého světa a plody pod jiným názvem známé nejsou. Pouze v Ekvádoru se používá název achotillo. Původ a historie Rambutan má původ v jihovýchodních oblastech Asie na Malajských ostrovech, kde se pěstuje i v současné době. Z Malajsie se dostal do Barmy a pak postupně do dalších částí tropické Asie, především na Filipíny, do Indonésie, Thajska a Vietnamu. V místech svého původního výskytu je velmi oblíbený, pěstuje se tam po staletí i v zahradách, ve světě ale zatím příliš známý není. Současnost V současnosti je největším pěstitelem a také vývozcem rambutanu Thajsko, kde byl poprvé vysazený až v roce 1926, velká část světové produkce pochází ještě z Malajsie a Indonésie. Rambutan se poměrně úspěšně pěstuje ještě ve Vietnamu, na Filipínách a na Srí Lance, v posledních letech dokonce i v Austrálii a na Havaji, ve Střední Americe a Karibiku. Rambutan je možné úspěšně pěstovat jen v tropických oblastech a do nadmořské výšky maximálně 500 metrů, protože špatně snáší teploty nižší než 10°° Celsia. Nejvíce se mu daří v místech s teplotou kolem 25° Celsia a vyšší vlhkostí vzduchu. Plody se sklízejí dvakrát za rok – nejčastěji v červnu a prosinci, na jednom stromě jich může být v malých hroznech až pět tisíc. Vzhledem k rozšíření míst jeho pěstování, která nemají stejné klima, je rambutan na trhu k dostání téměř celý rok. Stromy jsou velmi dekorativní a velmi často se pěstují v parcích a zahradách jihovýchodní Asie a Indie. Vzhled, chuť, vůně… Plody rambutanu jsou kulaté až ovální, mají průměr 2,5 až 6 centimetrů, mají oranžovou až tmavě červenou, u některých odrůd i žlutou, barvu. Na povrchu pevné, ale křehké slupky, která je rozdělená na tři části, jsou měkké ostny, kvůli kterým se rambutanu také říká vlasatá třešeň. U starších plodů ostny směrem od špiček postupně černají. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a ani nepoškozené nevydrží dlouho čerstvé a kvalitní. Dužina je bílá, velmi šťavnatá, má rosolovitou konzistenci a příjemně pikantní sladkokyselou chuť, připomínající ananas s meruňkovou příchutí. Je také poměrně aromatická. Uprostřed většiny plodů je oválné hnědé bíle žilkované semeno, velké 2 až 3 centimetry, které je v syrovém stavu jedovaté. Je podobné čerstvé mandli. Stromy jsou stále zelené, v původních místech svého výskytu dorůstají až do výšky 18 metrů, kultivované jen do 3 až 5 metrů. Listy jsou uspořádané proměnlivě a jsou složené z jednoho až čtyř párů malých lístečků, uspořádaných do elipsy. Mají matnou žlutozelenou až tmavě zelenou barvu. Květy jsou velké jen 2,5 až 5 milimetrů a jsou na 30 centimetrů dlouhých stoncích. Po odkvetení jsou plody na stonku ve skupině 10 až 20 kusů a zrají 15 až 18 týdnů. V době největšího růstu může být na jednom stromě 5 až 6 tisíc plodů s celkovou váhou přibližně 70 kilogramů. Plody se sklízí dvakrát za rok, většinou v měsících červen a prosinec. Největší kvalitu mají plody, které se sklízí i s větvičkami a zůstávají na nich co nejdelší dobu i po sklizni. Zdraví a vitamíny Plody rambutanu tvoří z 80 procent voda a jsou nízkokalorické. Dužina obsahuje poměrně mnoho vitamínu C – na 100 gramů ovoce 30 miligramů, a v menším množství i různé minerální látky. Semeno má vysoký obsah rostlinných tuků a kyselin, konzumuje se ale jen uvařené nebo opražené, syrové může být jedovaté. Kůra, listy i kořeny se využívají na přípravu odvarů především v tradiční medicíně. Rambutan posiluje imunitu a pomáhá při detoxikaci organismu. Konzumace plodů je účinná při snižování krevního tlaku a léčbě střevních potíží, pravidelná konzumace snižuje riziko rakovinových onemocnění. Listy se využívají proti bolestem hlavy a odvar z kořenů a kůry snižuje horečky. Druhy a odrůdy V oblastech, kde se rambutan pěstuje, roste několik desítek různých druhů, které se od sebe odlišují především velikostí, tvarem a barvou. Chuť všech odrůd je téměř stejná. Použití rambutanu v gastronomii Dužina plodů rambutanuse konzumuje čerstvá jako stolní ovoce, používá se také do různých ovocných salátů, sorbetů, rýžových pudinků, želé a džemů. Připravují se z ní sirupy a lehké moučníky. Především v zemích, kde se rambutan pěstuje, dužinu přidávají stejně jako liči k masu do směsí sweet & sour. Jídla pak získávají typickou exotickou chuť. Semena se lisují a získává se z nich olej, používaný k výrobě mýdla, kosmetiky a svíček. Kořeny, listy a kůra se využívají k výrobě přírodních barviv a v lidovém léčitelství. Příprava rambutanu před použitím Plod se dá velmi snadno rozkrojit, vyloupnout i zbavit pecky - slupka se nařízne a plod rozdělí na dvě poloviny. Tipy na použití v kuchyni Velmi oblíbené jídlo s rambutanem je šunka, upečená ve směsi dužiny rambutanu, ananasového sirupu, bílého vína a třtinového cukru. Často se také připravuje curry s rambutanem a kuřecím masem, nebo sweet & sour s rambutanem a ananasem. Osvěžují je jablečné pyré s cukrem a skořicí, doplněné krémem z dužiny rambutanu, vaječného žloutku, mléka a cukru. V ovocném salátu chutná rambutan nejlépe v kombinaci s mangem a ananasem. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody rambutanu mají jednotnou, většinou vínovou, barvu bez zelených skvrn a jsou na omak pružné. Plody si zachovají nejlepší kvalitu, pokud se sklízí i s větvičkami. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a kvalitní by v žádném případě neměly mít povrchová poškození. Plody se sklízí nejvíce v červnu a prosinci a do našich obchodů by měly být dodány nejpozději do 3 dnů po sklizni. Zabalené v ochranné atmosféře vydrží v chladu přibližně dva týdny. Spotřeba, zrání, skladování Rambutan dozrává i po sklizni a tak jsou v obchodech ještě ne zcela zralé plody. Většinou jsou balené v ochranném obalu, ve kterém se mohou ještě přibližně 14 dní uskladnit v chladnu. Pěstování Rambutan potřebuje typické tropické podmínky, především vyšší vlhkost vzduchu. V  klimatických podmínkách střední Evropy je ho tedy možné pěstovat jen ve vnitřních prostorách nebo ve sklenících. Při pěstování v bytech je ale spíš ozdobnou rostlinou, plody má jen v ojedinělých případech. Rambutan je možné vypěstovat ze semen, která musí být plná. Zasévají se do truhlíku do hloubky 2 centimetry na plocho. Po přibližně 10 dnech se objevují první rostliny. Lístky rostou v nepravidelných časových intervalech.  Zajímavosti Stromy rambutanu jsou velmi dekorativní a tak se v zemích svého původu – především v jihovýchodní Asii a indii – velmi často vysazují do zahrad a parků. Léčivé účinky Rambutan - dužina, ale i listy, kůra a kořeny - se vzhledem k pozitivním účinkům na zdraví člověka velmi často využívá v tradiční lidovém medicíně. Dužina - posiluje imunitní systém - napomáhá při detoxikaci organismu - je účinná při snižování krevního tlaku - působí proti střevním obtížím - snižuje riziko onemocnění rakovinou Listy se používají na přípravu čaje proti bolestem hlavy. Kořeny a kůra se používají na vývary a obklady pro snižování horečky. Při konzumaci kvalitních čerstvých plodů rambutanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Pokud by se ovšem konzumovaly plody přezrálé, mohou se objevit příznaky lehké nevolnosti nebo průjmu – to je ale při konzumaci jakéhokoliv nekvalitního ovoce běžné. V žádném případě by se neměla konzumovat čerstvá semena, která mohou být jedovatá.  

Jedná se o dravého plže, který se živí ústřicemi a jinými mlži. Rapana dravá je rozšířená v Japonsku a u východočínského pobřeží, vyskytuje se také v západním Tichomoří. V polovině 20. století byl tento druh zavlečen do Černého, Jaderského, Egejského a Rudého moře, také k pobřeží Bretaně. V současnosti se objevuje i u východoamerického pobřeží. Rapana dravá dorůstá do délky 18cm. Ulita má šedohnědou barvu, na jejích závitech jsou tmavé, spirálovité pruhy. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření nebo po nakrájení masa na plátky také dušení.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od června do října. Plodnice řasnatou voskové jsou přisedlé, 30-100mm široké a 40mm vysoké. V mládí jsou téměř kulovité, s malým otvorem na temeni. Později jsou baňkovité až miskovité, velmi křehké, průsvitné. Zbarvené jsou žlutohnědě. Řasnatka vosková roste hojně, ve velkých skupinách nebo v hloučcích. Vyskytuje se na silně hnojených půdách, kompostech, zbytcích stohů slámy, v pařeništích a ve sklenících. Jedná se o jedlou houbu, která je však málo vydatná a prakticky bezvýznamná.