Zbožíznalství

RAJČENKA - latinsky Cyphomandra betacea, anglickytree tomato nebo tamarillo, francouzsky i italsky tamarillo,německy Baumtomate - je velmi zdravé ovoce, které svým tvarem i chutí připomíná rajče a může se vypěstovat i v domácím prostředí. Netradiční chutné ovoce Rajčenka – stromové rajče nebo také francouzské rajče – je ovoce s šťavnatými a příjemně nakyslými plody, které je možné úspěšně pěstovat i v bytě. Český název rajčenka dostala vzhledem k své chuti, která je podobná chuti rajčat. Původ a historie Rajčenka pochází z Brazílie a peruánských And, kde ho pěstovali pod legendární horou Machu Picchu již Inkové. Později se rozšířila do Kolumbie a dosud neznámými cestami i do Keni, Indie, Jižní Afriky a také na Nový Zéland, kde dostala název tree tomato – stromové rajče. Současnost V současné době se rajčenka nejvíce pěstuje v horských částech tropických a subtropických oblastí. Velké plantáže jsou v Africe, Austrálii, na Novém Zélandu a v Kalifornii. Některé odrůdy se v průběhu 19. století začaly pěstovat i jako pokojové rostliny a v okrasných zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Plody – bobule – jsou poměrně velké, často dorůstají až do váhy 100 až 200 gramů a velikosti 5 i více centimetrů. Mají vejčitý nebo kulatý tvar, připomínající rajče. Slupka plodu je poměrně tuhá a pevná, hladká a lesklá, její barva je podle odrůdy tmavě oranžová nebo purpurová, velmi často i tmavě pruhovaná. Dužina je výrazně aromatická, měkká a šťavnatá, barva dužiny je podle odrůdy červená nebo žlutá. Přibližně třetinu vnitřní části rajčenky tvoří tmavá semena. Chuť je podobná rajčatům, u některých odrůd se podobá chuti marakuji s rajčetem nebo rajčatům smíchaným s jablky. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Rostlina plodí po celý rok a z jednoho keře je možné sklidit až 100 plodů. V oblastech svého původu je rajčenka stálezelený 3 až 4 metry vysoký keř, v našich klimatických podmínkách dorůstá do výšky maximálně 2 metry. Roste velmi rychle, je poměrně nenáročná a proto se často vysazuje v okrasných zahradách. Listy jsou 15 až 20 centimetrů dlouhé, oválné, mírně plstnaté a zřetelně žilkované. Květy se začínají tvořit v průběhu května a mají narůžovělou nebo bledě fialovou barvu, mají karamelovou vůni. Druhy a odrůdy Rajčenky se od sebe odlišují především v barvě plodů a dužiny, částečně také chutí. Plody jsou většinou tmavě purpurové nebo oranžové, ale mohou mít i červenou, žlutou nebo zelenou barvu. Dužina je červená nebo žlutá. Chuť odrůd připomíná nejvíce rajče smíchané s marakujou nebo rajče s jablkem. Rajčenku je poměrně snadné vypěstovat ze semínek a tak se na trhu objevují nové kultivary a typy, které se nazývají odrůdy, ale oficiálními odrůdami uznány nejsou. Nejčastěji pěstované odrůdy Amberlea Gold má plody střední velikosti se žlutou slupkou, které ale mají na rozdíl od jiných odrůd nevýraznou chuť Bold Gold je odrůda s poměrně velkými žlutými plody s nevýraznou chutí Goldmine má velmi sladké plody střední velikosti žluté barvy s červeným žilkováním Oratia Red patří mezi odrůdy s většími plody, které jsou tmavě červené a mírně sladké Red Beau má tmavě červené oválné plody s velmi chutnou dužninou Red Delight je odrůda s velkými kulatými červenými a poměrně chutnými plody Tzv. oficiální odrůdy Tomatillo Cisineros – má plody až dvojnásobně větší než ostatní odrůdy. Plody mají zelenožlutou barvu a velký obsah vitamínu C a B. Vegetační doba je krátká a trvá 75 dní. Tomatillo - Mochyně dužnoplodá - Physalis philadelphica – pochází z Mexika. Rostlina má mnoho kulatých plodů velkých přibližně 5 centimetrů, které jsou zelené nebo jemně fialové. Plody se často používají místo lilku a jsou vhodné pro přípravu ratatouille. Tomatillo - Physalis ixocarpa – je šlechtěná původní odrůda z Mexika. Rostliny jsou poměrně nenáročné a mohou se pěstovat i v domácím prostředí jako okrasné. Zdraví a vitamíny Rajčenka se skládá z více než 90 % z vody, přibližně 5% sacharidů a 2,5 % bílkovin. Obsahuje značné množství vlákniny a minimální množství tuku. Má poměrně velký obsah vitamínu C, B, E a provitamínu A. Z minerálních látek obsahuje nejvíce železa, fosforu, hořčíku, draslíku a křemíku. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek ovlivňuje rajčenka pozitivně především obranyschopnost a imunitu organismu. Posiluje činnost srdce a krevního systému, má pozitivní vliv i na nervovou soustavu. Plody jsou významným zdrojem antioxidantů, pomáhají snižovat množství škodlivin v těle a snižují dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin na trávicí ústrojí. Konzumace nezralých plodů může způsobit žaludeční problémy i lehčí otravu organismu. Využití rajčenky v kuchyni Zralé plody rajčenky se konzumují jako ovoce především čerstvé, mohou se ale i různým způsobem upravovat. Plody se žlutou slupkou jsou chutnější a sladší s mírně kyselou příchutí. Červené plody jsou trpčí. Chuť většiny odrůd je osvěžující, mírně příjemně nakyslá s jemnou příchutí ananasu, jahod a černého rybízu. Plody všech odrůd mají hořkou slupku, která se nekonzumuje a je ji potřeba před zpracováním odstranit. Pokud konzumujeme čerstvé plody, je nejlepší je rozříznout, dochutit ideálně hnědým cukrem a jíst lžičkou. Syrové oloupané plody je možné rozmixovat do džusu nebo na koktejl. Plátky nebo kousky syrové rajčenky bez slupky se přidávají do ovocných salátů nebo k zmrzlině se šlehačkou. V teplé kuchyni se používají podobně jako rajčata, mohou se péct i dusit. Jsou vhodné na vaření nakyslých omáček k masu, připravuje se z nich také slazená marmeláda. Rajčenka se může nakládat stejně jako dýně. Příprava rajčenky před konzumací a použitím v kuchyni Plody mají velmi hořkou slupku, která se nekonzumuje a případně i zcela odstraňuje. Rajčenky se velmi dobře oloupou, pokud se nechají 3 minuty spařit v horké vodě. Kyselost se dá částečně odstranit tak, že se oloupané plody rozpůlí nebo rozčtvrtí, pocukrují ze všech stran a nechají přes noc odležet v chladničce. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody jsou velmi měkké a choulostivé na omačkání. Kupujeme tedy pouze plody, které nejsou povrchově nijak poškozené a mají stejnoměrné zabarvení. Spotřeba a skladování Zralé plody rajčenky vydrží v chladničce maximálně 2 týdny. Rajčenky se mohou zamrazit. Pěstování V klimatických podmínkách střední Evropy je rajčenky možné pěstovat ve vnitřních prostorách jako pokojové nebo přenosné rostliny, v zimních zahradách a ve sklenících. Rajčenky nesnáší mráz, nejvhodnější jsou trvalé teploty od 20 do 30° Celsia. Potřebují výživný lehký substrát, který musí být stále vlhký. Vysušení půdy nebo přemokření se projevuje negativně na růstu. Půdu je vhodné každých 14 dní přihnojovat. Rostliny se poměrně snadno rozmnožují semeny, ale i odnožemi nebo řízkováním. Kvetou a plodí většinou až v druhém roce . Rajčenka velmi rychle roste, v době květu se musí opylovat štětečkem nebo je nutné umožnit přístup hmyzu. Přezimovat by rostliny měly při teplotě přibližně 10° Celsia, v tomto období se také výrazně omezuje zalévání. Rostlina by měla mít dostatek světla, aby neopadávaly listy. Na jaře se přesazuje a dlouhé, nevzhledné výrůstky, které přes zimu narostly, se odstřihnou. Rostliny se pěstují ve větších nádobách a každý rok se přesazují do nové zeminy. V druhém roce, kdy rostlina začíná plodit, odstraňujeme malé plody, které by neuzrály a ponecháme jen plody větší. Zajímavosti Rajčenka se pěstuje spíš jako okrasná rostlina, než pro plody. Vzhledem k rychlému růstu i ve vnitřních prostorách a dekorativnímu vzhledu je rajčenka vhodná rostlina do bytů a zimních zahrad. Léčivé účinky Rajčenka má pro lidské zdraví mnoho pozitivních účinků. Vzhledem k obsahu vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek především - posiluje obranyschopnost organismu a imunitní systém - pomáhá snižovat množství škodlivin v těle - kladně ovlivňuje činnost srdce a krevního systému - pozitivně působí na nervovou soustavu Snižuje dráždivé účinky česneku, cibule a podobných potravin Konzumace zralých plodů rajčenky nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Nezralé plody mohou způsobit žaludeční problémy, případně i lehčí otravu.

Rajská zrna jsou semena aframomu – rostliny z čeledi zázvorovitých, která dorůstá do výšky téměř 2m. Semena se vyjmou z bílé hořké dužniny zralého plodu a suší se. Rajská zrna patří k nejzajímavějšímu koření z okruhu kardamomu. Dříve nahrazovala pravý pepř, mají totiž peprnou chuť. Dříve bývala přísadou směsí pro okořenění vína. Dnes se toto koření používá jen v západoafrické kuchyni. Rajská zrna se nesnadno shánějí, zakoupit je lze zřídka u bylinkářů. Nahradit je můžeme směsí pepře a trošky zázvoru. Semena mají červenohnědou až kaštanovou barvu, v plodu je jich uzavřeno 60-100. Tvar semen připomíná malou tupou pyramidu. Nadrcená semena jsou uvnitř bílá, melou se na lehce aromatický prášek. Dodávají chuť dušenému jehněčímu masu a svařenému vínu. Semena jsou také součástí veterinárních léků.  Rajská zrna se pěstují v Ghaně, Guinei, v Sierra Leone a na Pobřeží slonoviny. Největším vývozcem je Ghana.

V současnosti je rak bahenní v Evropě z komerčního hlediska nejdůležitějším druhem sladkovodních raků. Dováží se z Turecka a  severního Německa, hlavními odběrateli jsou Francie, Belgie a Německo. Charakteristickým znakem raka bahenního jsou štíhlá klepeta. Tento druh dorůstá do délky max. 20cm. Chutí se rak bahenní téměř vyrovná raku říčnímu, klepeta ale poskytují méně masa. Světlí raci chutnají lépe než tmaví, pocházející z bahnitých vod. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření, maso chutná teplé i studené.

Jedná se o severoamerický druh, ve velkém množství se vyskytuje v mangrovových močálech záplavových oblastí podél pobřeží Louisiany v USA. Rak červený je nejčastěji loveným sladkovodním rakem, v USA patří ke komerčně nejdůležitějším druhům. Byl introdukován ve Španělsku a v Andalusii, kde vytváří rozsáhlé populace. Vyváží se i do jiných evropských zemí. Charakteristickým znakem raka červeného je výrazně tmavočervené zbarvení těla, dále perlovité výrůstky na klepetech a přední části těla. Krunýř je mnohem tvrdší než krunýř evropských raků. Chuťově není rak červený příliš hodnotný, hodí se především k vaření.

Ještě v 19. století byl rak říční z hospodářského hlediska nejdůležitějším sladkovodním rakem v Evropě. Vyskytoval se v hojném množství, v důsledku račího moru byly však jeho stavy silně zdecimovány. V Česku patří raci říční žijící ve volné přírodě k chráněným druhům. Z komerčního hlediska tento druh nehraje téměř žádnou roli. Raci se chovají uměle v rybnících, na trh se dostávají jen v omezeném množství, regionálně. Rak říční má jednotné tmavé zbarvení. Klepeta jsou masivní, široká. Jedinci dorůstají do délky max. 18cm, většinou měří méně. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření. Maso raka říčního je lahodné, chutná teplé i studené.

Tento druh raka pochází ze sladkých vod na severozápadním pobřeží USA, v Evropě představuje náhražku raka říčního. Rak signální může být přenašečem račího moru, smí se proto chovat jen v uzavřených chovných zařízeních. Volně v přírodě se vyskytuje ve Skandinávii, Rakousku a také v Česku, především na Moravě a kolem Valašského Meziříčí. Rak signální se velmi podobá raku říčnímu. Poznávacím znakem jsou dvě světlé, někdy až tyrkysové skvrny na vrchní straně klepet u kořeně prstů klepet. Jedinci dorůstají do délky max. 18cm, většinou měří méně. Maso je velmi kvalitní, chutné. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření, hodí se také na přípravu různých předkrmů, salátů a koktejlů. Z kulinářského hlediska se maso raka signálního vyrovná masu raka říčního.

RAKYTNÍKOVÝ OLEJ – anglicky Sea buckthorn oil je velmi cenný rostlinný olej vyráběný z jadýrek a dužiny rakytníku řešetlákového (latinsky Hippophae rhamnoides). Vitamínová bomba Rakytníkový olej je nejcennější látka plodů rakytníku, ze kterých se získává pomocí studeného lisování. Obsahuje množství nenasycených mastných kyselin a velmi široké spektrum vitamínů, a má dokonce přibližně 3x vyšší obsah betakarotenu než mrkev, proto o něm můžeme právem mluvit jako o „vitamínové bombě“. Původ a výskyt Rakytník, ze kterého je vzácný olej vyráběn, má přirozený původ na územích Číny, Mongolska, Nepálu, Sibiře a Indie. O jeho léčivých účincích se našly záznamy až z doby antického Řecka. Technologie extrakce rakytníkového oleje byla vynalezena v Rusku před více než 50 lety. Současnost Obliba Rakytníkového oleje a rakytníku jako takového se soustřeďuje zejména ve střední Asii, ale i v Evropě. V Americe, kam se rakytník dostal pravděpodobně s ruskými emigranti, obliba rakytníkového oleje roste pomaleji. Struktura, chuť, vůně… Rakytníkový olej je olejnatá tekutina tmavě oranžové až červené barvy. Má charakteristickou vůni a chuť. Zdraví a vitamíny Rakytníkový olej obsahuje směs karotenů a karotenoidů, látek, které mají výrazné antioxidační účinky. Rakytníkový olej je bohatým zdrojem zdraví prospěšných mastných kyselin, obsahuje kyselinu olejovou olejové, linoleovou, palmitinovou a další, tedy omega 3, omega 6, omega 7 a omega 8 nenasycených mastných kyselin. Rakytníkový olej je bohatým zdrojem vitamínů (A, K, E, D, B1, B6), obsahuje kyselinu listovou, třísloviny a minerální soli. Léčivá hodnota rakytníkového oleje spočívá v jeho schopnosti regenerovat pokožku a sliznice, pomáhá hojit popáleniny, vředy i drobná zdanění kůže. Je též ceněn pro své omlazující účinky. Použití rakytníkového oleje v gastronomii Rakytníkový olej je nejlepší konzumovat po lžičkách, případně jej využít ve studené kuchyni, není určen k tepelným úpravám pokrmů. Použití v péči o tělo Rakytníkový olej je možné využít k zábalům, potírání ran či péči o pokožku hlavy a vlasové kořínky. Můžeme se s ním setkat i v regenerační nebo léčebné kosmetice. Dostupnost, spotřeba a skladování Rakytníkový olej je k dostání v obchodech se zdravou výživou a v lékárnách. Rakytníkový olej se skladuje v temnu při teplotě 5 – 10°C. Před otevřením je jeho trvanlivost 6 měsíců. Po otevření je potřeba jej spotřebovat do 3 měsíců. Léčivé účinky Rakytníkový olej - posiluje imunitu - napomáhá správné funkci trávicího ústrojí - regeneruje pokožku - má antioxidační a antibakteriální účinky - obnovuje pružnost a průchodnost cév - upravuje arteriální tlak - rozpouští hleny - napomáhá léčbě rakoviny - přispívá k rychlejšímu růstu vlasů a omezuje jejich vypadávání

RAMBUTAN – latinsky Nephelium lappaceum, anglicky rambutan, francouzsky ramboutan, německy Rambutan je jako longan ovoce příbuzné s liči, ale na rozdíl od liči se v jiných zemích, než ve kterých se pěstuje, objevuje jen velmi málo Název rambutan znamená „chlupatý“ a vychází ze vzhledu plodů. Říká se mu také vlasatá třešeň. Chutné a zdravé exotické ovoce Rambutan má velmi zajímavý vzhled, ale také vynikající chuť. Jméno rambutan, které znamená vlasatý, je malajské slovo, které se postupně rozšířilo do celého světa a plody pod jiným názvem známé nejsou. Pouze v Ekvádoru se používá název achotillo. Původ a historie Rambutan má původ v jihovýchodních oblastech Asie na Malajských ostrovech, kde se pěstuje i v současné době. Z Malajsie se dostal do Barmy a pak postupně do dalších částí tropické Asie, především na Filipíny, do Indonésie, Thajska a Vietnamu. V místech svého původního výskytu je velmi oblíbený, pěstuje se tam po staletí i v zahradách, ve světě ale zatím příliš známý není. Současnost V současnosti je největším pěstitelem a také vývozcem rambutanu Thajsko, kde byl poprvé vysazený až v roce 1926, velká část světové produkce pochází ještě z Malajsie a Indonésie. Rambutan se poměrně úspěšně pěstuje ještě ve Vietnamu, na Filipínách a na Srí Lance, v posledních letech dokonce i v Austrálii a na Havaji, ve Střední Americe a Karibiku. Rambutan je možné úspěšně pěstovat jen v tropických oblastech a do nadmořské výšky maximálně 500 metrů, protože špatně snáší teploty nižší než 10°° Celsia. Nejvíce se mu daří v místech s teplotou kolem 25° Celsia a vyšší vlhkostí vzduchu. Plody se sklízejí dvakrát za rok – nejčastěji v červnu a prosinci, na jednom stromě jich může být v malých hroznech až pět tisíc. Vzhledem k rozšíření míst jeho pěstování, která nemají stejné klima, je rambutan na trhu k dostání téměř celý rok. Stromy jsou velmi dekorativní a velmi často se pěstují v parcích a zahradách jihovýchodní Asie a Indie. Vzhled, chuť, vůně… Plody rambutanu jsou kulaté až ovální, mají průměr 2,5 až 6 centimetrů, mají oranžovou až tmavě červenou, u některých odrůd i žlutou, barvu. Na povrchu pevné, ale křehké slupky, která je rozdělená na tři části, jsou měkké ostny, kvůli kterým se rambutanu také říká vlasatá třešeň. U starších plodů ostny směrem od špiček postupně černají. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a ani nepoškozené nevydrží dlouho čerstvé a kvalitní. Dužina je bílá, velmi šťavnatá, má rosolovitou konzistenci a příjemně pikantní sladkokyselou chuť, připomínající ananas s meruňkovou příchutí. Je také poměrně aromatická. Uprostřed většiny plodů je oválné hnědé bíle žilkované semeno, velké 2 až 3 centimetry, které je v syrovém stavu jedovaté. Je podobné čerstvé mandli. Stromy jsou stále zelené, v původních místech svého výskytu dorůstají až do výšky 18 metrů, kultivované jen do 3 až 5 metrů. Listy jsou uspořádané proměnlivě a jsou složené z jednoho až čtyř párů malých lístečků, uspořádaných do elipsy. Mají matnou žlutozelenou až tmavě zelenou barvu. Květy jsou velké jen 2,5 až 5 milimetrů a jsou na 30 centimetrů dlouhých stoncích. Po odkvetení jsou plody na stonku ve skupině 10 až 20 kusů a zrají 15 až 18 týdnů. V době největšího růstu může být na jednom stromě 5 až 6 tisíc plodů s celkovou váhou přibližně 70 kilogramů. Plody se sklízí dvakrát za rok, většinou v měsících červen a prosinec. Největší kvalitu mají plody, které se sklízí i s větvičkami a zůstávají na nich co nejdelší dobu i po sklizni. Zdraví a vitamíny Plody rambutanu tvoří z 80 procent voda a jsou nízkokalorické. Dužina obsahuje poměrně mnoho vitamínu C – na 100 gramů ovoce 30 miligramů, a v menším množství i různé minerální látky. Semeno má vysoký obsah rostlinných tuků a kyselin, konzumuje se ale jen uvařené nebo opražené, syrové může být jedovaté. Kůra, listy i kořeny se využívají na přípravu odvarů především v tradiční medicíně. Rambutan posiluje imunitu a pomáhá při detoxikaci organismu. Konzumace plodů je účinná při snižování krevního tlaku a léčbě střevních potíží, pravidelná konzumace snižuje riziko rakovinových onemocnění. Listy se využívají proti bolestem hlavy a odvar z kořenů a kůry snižuje horečky. Druhy a odrůdy V oblastech, kde se rambutan pěstuje, roste několik desítek různých druhů, které se od sebe odlišují především velikostí, tvarem a barvou. Chuť všech odrůd je téměř stejná. Použití rambutanu v gastronomii Dužina plodů rambutanuse konzumuje čerstvá jako stolní ovoce, používá se také do různých ovocných salátů, sorbetů, rýžových pudinků, želé a džemů. Připravují se z ní sirupy a lehké moučníky. Především v zemích, kde se rambutan pěstuje, dužinu přidávají stejně jako liči k masu do směsí sweet & sour. Jídla pak získávají typickou exotickou chuť. Semena se lisují a získává se z nich olej, používaný k výrobě mýdla, kosmetiky a svíček. Kořeny, listy a kůra se využívají k výrobě přírodních barviv a v lidovém léčitelství. Příprava rambutanu před použitím Plod se dá velmi snadno rozkrojit, vyloupnout i zbavit pecky - slupka se nařízne a plod rozdělí na dvě poloviny. Tipy na použití v kuchyni Velmi oblíbené jídlo s rambutanem je šunka, upečená ve směsi dužiny rambutanu, ananasového sirupu, bílého vína a třtinového cukru. Často se také připravuje curry s rambutanem a kuřecím masem, nebo sweet & sour s rambutanem a ananasem. Osvěžují je jablečné pyré s cukrem a skořicí, doplněné krémem z dužiny rambutanu, vaječného žloutku, mléka a cukru. V ovocném salátu chutná rambutan nejlépe v kombinaci s mangem a ananasem. Jak a podle čeho vybírat Zralé plody rambutanu mají jednotnou, většinou vínovou, barvu bez zelených skvrn a jsou na omak pružné. Plody si zachovají nejlepší kvalitu, pokud se sklízí i s větvičkami. Plody jsou velmi citlivé na otlačení a kvalitní by v žádném případě neměly mít povrchová poškození. Plody se sklízí nejvíce v červnu a prosinci a do našich obchodů by měly být dodány nejpozději do 3 dnů po sklizni. Zabalené v ochranné atmosféře vydrží v chladu přibližně dva týdny. Spotřeba, zrání, skladování Rambutan dozrává i po sklizni a tak jsou v obchodech ještě ne zcela zralé plody. Většinou jsou balené v ochranném obalu, ve kterém se mohou ještě přibližně 14 dní uskladnit v chladnu. Pěstování Rambutan potřebuje typické tropické podmínky, především vyšší vlhkost vzduchu. V  klimatických podmínkách střední Evropy je ho tedy možné pěstovat jen ve vnitřních prostorách nebo ve sklenících. Při pěstování v bytech je ale spíš ozdobnou rostlinou, plody má jen v ojedinělých případech. Rambutan je možné vypěstovat ze semen, která musí být plná. Zasévají se do truhlíku do hloubky 2 centimetry na plocho. Po přibližně 10 dnech se objevují první rostliny. Lístky rostou v nepravidelných časových intervalech.  Zajímavosti Stromy rambutanu jsou velmi dekorativní a tak se v zemích svého původu – především v jihovýchodní Asii a indii – velmi často vysazují do zahrad a parků. Léčivé účinky Rambutan - dužina, ale i listy, kůra a kořeny - se vzhledem k pozitivním účinkům na zdraví člověka velmi často využívá v tradiční lidovém medicíně. Dužina - posiluje imunitní systém - napomáhá při detoxikaci organismu - je účinná při snižování krevního tlaku - působí proti střevním obtížím - snižuje riziko onemocnění rakovinou Listy se používají na přípravu čaje proti bolestem hlavy. Kořeny a kůra se používají na vývary a obklady pro snižování horečky. Při konzumaci kvalitních čerstvých plodů rambutanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Pokud by se ovšem konzumovaly plody přezrálé, mohou se objevit příznaky lehké nevolnosti nebo průjmu – to je ale při konzumaci jakéhokoliv nekvalitního ovoce běžné. V žádném případě by se neměla konzumovat čerstvá semena, která mohou být jedovatá.  

Jedná se o dravého plže, který se živí ústřicemi a jinými mlži. Rapana dravá je rozšířená v Japonsku a u východočínského pobřeží, vyskytuje se také v západním Tichomoří. V polovině 20. století byl tento druh zavlečen do Černého, Jaderského, Egejského a Rudého moře, také k pobřeží Bretaně. V současnosti se objevuje i u východoamerického pobřeží. Rapana dravá dorůstá do délky 18cm. Ulita má šedohnědou barvu, na jejích závitech jsou tmavé, spirálovité pruhy. Vhodným způsobem tepelné úpravy je vaření nebo po nakrájení masa na plátky také dušení.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od června do října. Plodnice řasnatou voskové jsou přisedlé, 30-100mm široké a 40mm vysoké. V mládí jsou téměř kulovité, s malým otvorem na temeni. Později jsou baňkovité až miskovité, velmi křehké, průsvitné. Zbarvené jsou žlutohnědě. Řasnatka vosková roste hojně, ve velkých skupinách nebo v hloučcích. Vyskytuje se na silně hnojených půdách, kompostech, zbytcích stohů slámy, v pařeništích a ve sklenících. Jedná se o jedlou houbu, která je však málo vydatná a prakticky bezvýznamná.

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od května do října. Řasnatka zední je tvarově i barevně velice proměnlivým druhem. Plodnice jsou široké 20-100mm, téměř přisedlé, miskovité, nakonec ploše rozložené a nepravidelně zprohýbané. Jsou voskovité, zbarvené okrově, světle hnědě až žlutohnědě. Na vnější straně jsou bělavé, na okraji nepravidelně zubaté až potrhané. Řasnatka zední roste velmi hojně, zpravidla jednotlivě. Vyskytuje se na holé zemi, zejména na vápencem bohatých ruderálních místech nebo na zdech jak v přírodě, tak v domech nebo ve sklenících. Jedná se o jedlou houbu, která je málo masitá a nemá proto téměř žádný praktický význam. Řasnatku zední lze s jistotou určit pouze mikroskopicky, je však nápadná výskytem na stanovištích ovlivněných člověkem.

Mořské řasy obsahují vápník, hořčík, železo, zinek, jód, chróm a vitaminy. Můžeme je připravovat vařené nebo pražené. Řasy jsou běžně k dostání v prodejnách zdravé výživy.

Jedná se o těstoviny vyrobené z nudlového těsta. Mají tvar hranatých taštiček a jsou plněné různými náplněmi. Skvěle chutnají např. s máslovou omáčkou, posypané strouhaným parmazánem.

REBLOCHON DE SAVOIE je polotvrdý francouzský sýr určený ke krájení. Původ a historie Reblochon vznikl přímo v srdci horské oblasti „Massif des Aravis“ savojském regionu Francie. Od roku 1958 nese ochrannou značku AOC a jeho výroba podléhá přísným pravidlům. Vzhled, chuť, vůně… Sýr má kulatý tvar, je plochý. Jeho hmotnost je 450-500 g, výška 3,5 cm a průměr 14 cm. Vyrábí se také menší varianta. Kůrka je omývaná, potažená přirozenou ušlechtilou plísní. Reblochon má robustní, máslovou chuť a voní po sklepeních, ve kterých zraje. Obsah tuku v sušině je 45 %.  Výroba Tento sýr se vyrábí z čerstvého kravského mléka, do kterého se přidává syřidlo. Sýřenina setřesená do forem se zlehka lisuje. Doba zrání je 2 týdny. Během tohoto procesu se několikrát omývá kůrka. Použití Reblochon de Savoie v gastronomii Sýr je vhodný na sýrové mísy, podává se na chlebíčkách k snídani. Rebochon je tradiční složkou přidávanou do oblíbeného aplpského pokrmu tartiflette, chutná výborně zapečnený na bramborách či se sklenkou vína. Dostupnost a skladování K dostání je ve specializovaných prodejnách. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenu a uložený v umělohmotné krabici.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka je vysoká asi 30-80cm, květy mají bílou až červenou barvu. Bylina má vysoký obsah éterických olejů a hořčin. K sušení se používají kvetoucí nedřevnaté lodyhy, které se po rozmělnění ukládají do tmavých sklenic. Mladé listy, čerstvě natrhané, se výborně hodí k zeleninovým pokrmům nebo k salátům. Chutnají také na chlebu s máslem. Čaj ze sušených květů a lodyh brzdí záněty, podporuje zažívání a zmírňuje křeče. Z řebříčku lze připravit i alkoholovou tinkturu nebo jej lze přidat do koupele. Tato bylina se nesmí užívat v těhotenství, může také vyvolat alergické reakce.

ŘEDKVIČKA – ředkev setá ředkvička - latinsky Raphanus sativus, var. sativus, anglicky small radish nebo radish, francouzsky radis de tous les mois a také petit radis, německy Radies-chen, případně i Radies nebo Monatsrettich, italsky ravanello – je kořenová zelenina, která se vzhledem k příjemné vůni a ostřejší chuti používá i jako koření. Chutná a zdravá malá zelenina Ředkvičky patří k velmi oblíbeným druhům zeleniny nejen pro jejich chuť, ale i jednoduchost přípravy a využití v studené i teplé kuchyni. Původ a historie Ředkvička s největší pravděpodobností pochází až z daleké Asie – Japonska nebo Číny, kde se podle různých záznamů a vyobrazení pěstovaly i jako okrasné rostliny v zahradách. Zcela jistě ji znali i ve starém Egyptě v období stavby pyramid, kde byla společně s česnekem a cibulí další ze základních druhů zeleniny pro dělníky. Ze semen v Egyptě také lisovali olej. Do Evropy se ředkvička dostala přibližně před 400 lety, do českých zemí zřejmě až v druhé polovině 18. století. Současnost Mezi současné největší světové pěstitele a exportéry ředkviček patří Čína a Japonsko, pěstují se ale na všech kontinentech. V Evropě patří k nejvýznamnějším producentům Nizozemsko. Vzhledem k nízkým nárokům ředkviček na klimatické i půdní podmínky se mohou ve venkovním prostředí a ve sklenících pěstovat a sklízet prakticky celý rok. V České republice je ředkvička velmi oblíbená a pěstuje se především v soukromých zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Ředkvičky mají podle odrůdy různé tvary a barvy. Tvar je většinou kulatý, některé odrůdy jsou oválné, válcovité nebo i protáhlé a mírně zašpičatělé. Nejběžnější barva slupky je červená, pěstují se i ředkvičky s bílou, růžovou, fialovou nebo červenobílou slupkou. Dužina je vždy bílá, u některých červených odrůd má růžový nádech, u starších ředkviček bývá skelná. Chuť je příjemně pálivá a záleží na obsahu hořčičných olejů, zálivce a počasí v průběhu vegetace. Skleníkové ředkvičky jsou méně ostré, protože obsahují méně hořčičných olejů než ředkvičky pěstované ve venkovním prostředí. Méně pálivé a také menší jsou venkovní ředkvičky, pěstované během dlouhých letních dnů, kdy velmi brzy tzv. vyhání do květu. Aroma ředkviček je poměrně výrazné a příjemné. Listy ředkviček jsou také jedlé a mají zajímavou lehce kořenitou chuť. Druhy a odrůdy Ředkvičky se pěstují v několika základních druzích a velkém množství jejich odrůd. Základní druhy ředkviček Ředkvičky se rozlišují především podle barvy a také podle tvaru. Ředkvička červená je nejběžnější druh, v Evropě je nejvíce oblíbená a pěstovaná. Má klasický kulatý tvar. Bílá ředkvička kulatého tvaru je málo známá, pěstuje se a prodává jen výjimečně Červenobílá ředkvička je velmi oblíbeným druhem například ve Francii. Horní část je červená, spodní bílá, tvar je mírně protáhlý a zašpičatělý. V České republice se pěstují odrůdy Poloneza a Slovana. Bílé dlouhé ředkvičky svým protáhlým špičatým tvarem i chutí připomínají velkou bílou ředkev – jsou ale mnohem menší. Nejvíce se pěstuje odrůda Blanche Transparente, které se také říká „Rampouch“. Nejvíce pěstované odrůdy ředkviček v České republice   ČERVENÉ: Ria – kulaté ředkvičky světle červené barvy, velmi raná odrůda vhodná pro rychlení i venkovní pěstování Fortuna F1 – velmi raná zářivě červená kulatá odrůda pro rychlení i venkovní pěstování Teko – jasně červené kulaté ředkvičky, velmi rané pro rychlení i venkovní pěstování Kvarta – raná až poloraná odrůda, ředkvičky jsou kulaté a tmavě červené Lada – ředkvičky jsou temně červené a kulaté, poloraná odrůda pro celoroční pěstování venku i ve skleníku Lidka – poloraná odrůda pro jarní až podzimní sklizeň, ředkvičky jsou kulaté a mají karmínově červenou barvu Věra – odrůda s jasně červenými kulatými ředkvičkami, poloraná pro venkovní pěstování Vinara F1 – poloraná odrůda pro venkovní pěstování, tmavě červené ředkvičky kulovitého tvaru Stela – ředkvičky jsou jasně červené a kulaté, odrůda samá, určená pro brzké rychlení Cherry Belle – raná odrůda pro rychlení s kulatými ředkvičkami jasně červené barvy Granát a Prima – karmínově červené kulaté ředkvičky, rané odrůdy pro rychlení i venkovní pěstování Saxa 2 – raná odrůda pro rychlení i pěstování venku, ředkvičky jsou jasně červené a kulaté Sexta – ředkvičky mají mírně protáhlý tvar a šarlatově červenou barvu, odrůda je raná, vhodná pro rychlení i venkovní pěstování Faraon – kulaté šarlatově červené ředkvičky, raná odrůda vhodná i pro podzimní sklizeň Kvinta – raná odrůda pro celoroční pěstování ve skleníku i ve venkovním prostředí, ředkvičky jsou jasně červené a kulaté Tercia – kulaté a mírně zploštěné tmavě červené ředkvičky, odrůda je raná, určená pro celoroční pěstování ve skleníku i venku ČERVENOBÍLÉ: Slavia – červenobílé kulaté ředkvičky, velmi raná odrůda, která se vysévá už v únoru Duo – velmi raná odrůda pro rychlení i venkovní pěstování, červenobílé ředkvičky mají kulatý tvar Poloneza – v horní části červené a ve spodní bílé kulaté ředkvičky, raná odrůda určená pro rychlení i venkovní pěstování Slovana – odrůda je raná vhodná pro rychlení i venkovní pěstování, červené ředkvičky válcovitého špičatějšího tvaru s bílou špičkou BÍLÉ: Albena – raná odrůda vhodná pro rychlení, ředkvičky jsou bílé a kulaté Blanche Transparente – „Rampouch“ – bílé ředkvičky mají protáhlý zašpičatělý tvar, odrůda je určená pro jarní venkovní pěstování Ostatní barevné odrůdy Viola – ředkvičky jsou jasně fialové a kulovité, odrůda je pozdní, určená pro celoroční venkovní pěstování Zlata – polopozdní odrůda pro jarní a podzimní sklizeň, kulaté ředkvičky mají žlutou barvu Zdraví a vitamíny Ředkvičky obsahují mnoho zdraví prospěšných látek a také ve velkém množství hořčičné oleje a silice, které způsobují jejich poměrně ostrou chuť. Ředkvičky si tak vytváří přirozenou ochranu před škůdci, plísněmi a bakteriemi. Podle vědeckých a lékařských výzkumů mají hořčičné oleje a silice stejné účinky i v lidském organismu, kde především na sliznicích v zažívacím ústrojí brání množení škodlivých bakterií, které způsobují střevní a žaludeční problémy, nadýmání nebo průjmy. Hořčičné oleje a silice také desinfikují ústní dutinu a nosohltan. Mimo silic a olejů je v ředkvičkách ve vyšším množství vláknina, která pozitivně působí na funkci střev, a také bílkoviny, lipidy a zdravé sacharidy. Z vitamínů ředkvičky obsahují především vitamín C a B, dále kyselinu listovou, karoten a minerální látky – vápník, železo, draslík, fosfor a síru. Vitamíny posilují imunitu organismu, kyselina listová pozitivně působí na tvorbu krve a má i vliv na nervový systém, karoten ovlivňuje zrak a také barvu pokožky. Draslík podporuje činnost srdce, vápník je důležitý pro kosti a chrupavky. Ředkvičky také působí proti vzniku žlučových a ledvinových kamenů a odstraňují cholesterol. Ředkvičky jsou vynikající při redukční dietě a jsou vhodné i pro diabetiky – mají velmi nízkou energetickou hodnotu 84 kJ na 100 gramů, obsahují jen 3,7 gramu sacharidů a 0,1 gramu tuku na 100 gramů. Použití ředkviček v kuchyni Plody ředkviček se většinou konzumují syrové, neoloupané i oloupané. Přidávají se do zeleninových salátů, pomazánek i do polévek, jsou vynikající přílohou k masu. Ředkvičky se mohou také dusit. Zelené lístky se mohou konzumovat také, ze starších listů je vynikající špenát. Příprava a tepelná úprava ředkviček Stejně jako ostatní zelenina by se i ředkvičky měly krájet krátce před konzumací nebo nějakou kuchyňskou úpravou. Palčivá chuť ředkviček se dá omezit namočením do studené vody, u nakrájených mírným posolením. Při mytí ředkviček teplou vodou se jejich palčivá chuť zvýší. Případná tepelná úprava musí být velmi rychlá, protože jinak ztrácí barvu i hodnotné látky. Jak a podle čeho vybírat Ředkvičky jsou nejkvalitnější na jaře a na podzim, prodávají v obchodem i na tržištích. Kupujeme vždy čerstvé neoschlé a nevyschlé plody, lístky by neměly být seschlé. Bulvy také nesmí být poškozené od různých škůdců. Letní ředkvičky jsou malé a velmi pálivé. Ředkvičky, vypěstované ve venkovním prostředí, jsou chutnější než ředkvičky skleníkové. Spotřeba a skladování Ředkvičky se musí zkonzumovat co nejrychleji, protože velmi rychle vadnou a nedají se dlouho skladovat. V chladném prostředí vydrží jen několik dnů, pak sesychají a ztrácí svoji chuť i prospěšné látky. Pěstování Pěstování ředkviček není náročné. Po vysetí velmi rychle vyklíčí a už i za 14 dní se mohou sklízet. Nejkvalitnější ředkvičky jsou ze sklizně na jaře a na podzim, v létě rostliny vytváří květní stonky a semena a mají menší bulvy. Nejlépe se ředkvičky pěstují v písčitohlinité půdě s dostatkem živin na slunném místě. Aby byly chutné a šťavnaté, musí vyrůst co nejrychleji a tak potřebují pravidelnou dostatečnou zálivku. Možnosti pěstování ředkviček jsou dvě – rychlení a výsev na záhon. Rychlení ředkvičekve foliovém krytu, pařeništi nebo skleníku je velmi rychlé – vegetační doba trvá pouze tři týdny. K rychlení jsou vhodné téměř všechny odrůdy, které jsou na trhu. Výsev do pařeniště nebo skleníku je možný už od poloviny února, vzdálenost mezi řádky by měla být přibližně 10 centimetrů. Rostlinky se pak protrhají, měly by mít kolem sebe dost místa. I když ředkvičky potřebují hodně vláhy, nesmí se přelívat, protože při vysoké vlhkosti vznikají plísně a hniloby. Pěstování na záhonech s přímým výsevem vegetační dobu prodlužuje o týden až 10 dní. Přímo na záhony se ředkvičky mohou vysévat od poloviny dubna a některé odrůdy se sklízí až do prvních podzimních mrazíků. I na záhonech by ředkvičky měly mít dostatek místa. V suchém období se zalévají pravidelně menším množstvím vody. Při nepravidelné zálivce bulvy popraskají a nejsou tak chutné. Záhony, kde se ředkvičky pěstují, je nutné průběžně střídat. Zajímavosti Ve Francii jsou nejvíce oblíbené červené ředkvičky s bílou špičkou Radis gaudry. Šťavnatost ředkviček je závislá na způsobu zalévání – při menší zálivce je dužiny více pálivá. V minulosti se planě rostoucí ředkvičky konzumovaly čerstvé před snídaní. Podle pověr se tak člověk vyvaroval různým nepříjemnostem, které ho mohly během dne potkat. Léčivé účinky Ředkvičky mají vzhledem k obsahu a kombinaci vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho preventivních i léčebných účinků na lidské zdraví a organismus. - posilují imunitu a obranyschopnost organismu - zabraňují vytváření infekcí v trávícím ústrojí - pozitivně ovlivňují funkci střev - odstraňují plynatost a zácpu - usnadňují odkašlávání při nachlazení - snižují hladinu cholesterolu v těle - podporují tvorbu krve - posilují činnost srdce - podporují růst i pevnost kostí a chrupavek - působí proti vzniku žlučníkových i ledvinových kamenů - pozitivně ovlivňují nervový systém - zlepšují zrak a vzhled pokožky Ředkvičky jsou vhodné i při redukčních dietách a pro diabetiky. Konzumace ředkviček v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky, pouze při konzumaci většího množství může dojít k nepříjemnému pálení v ústech, výjimečně i v žaludku.

Vuřtíky Regensburger jsou krátké a silné, připomínají frankfurtské párky, ale jejich struktura je hrubší. Tento Brühwurst se vyrábí z hrubě mletého vepřového a hovězího masa s přidáním kousků špeku. Udí se ve studeném kouři. Regensburger měří 8cm a široký je 4cm.

Je rozšířený v severním Atlantiku včetně Severního moře a západních oblastí Středomoří. Podobný areál rozšíření má i rejnok skvrnitý. Rejnok hladký žije poblíž pobřeží, zdržuje se u písčitého a bahnitého dna v hloubkách kolem 200m. V severní Evropě je z komerčního hlediska důležitým druhem. Od rejnoka ostnatého se rejnok hladký odlišuje špičatější, silněji přečnívající tlamou. Podélné řady ostnů jsou jen na ocase. Hřbet ryb je zelenavě hnědý, někdy se skvrnitým vzorem. Ryby dorůstají do délky asi 2,50m a dosahují hmotnosti 100kg. K dostání jsou jen křídla rejnoka hladkého. Vhodným způsobem tepelné úpravy je lehké smažení na másle, dušení nebo pošírování. Uzené nebo marinované maso se v Německu prodává jako mořský pstruh.

Vyskytuje se v Atlantském oceánu, zřídka se objevuje také v jihozápadním Indickém oceánu. Podél evropského pobřeží se vyskytuje v Severním moři, Baltském moři, ve Středomoří a v západní oblasti Černého moře. Rejnok ostnatý žije u písčitého a bahnitého dna moře, zdržuje se v mělkých vodách i v úsecích do hloubky 300m. Živí se drobnými bezobratlými živočichy. V mnoha zemích Evropy má rejnok ostnatý velký komerční význam, jedná se o nejdůležitější druh. Ryby mají uprostřed těla podélnou řadu ostnů a menší skupinky ostnů na hřbetě. Tělo je hnědavě zbarvené s nepravidelnou skvrnitou kresbou. Dorůstají do délky 1m, většinou měří do 80cm. Křídla rejnoků, zbavená kůže a chrupavek, se při tepelné úpravě nesmí vystavovat vysoké teplotě. Zůstane tak uchována chuť masa. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení nebo pošírování. Délka úpravy má být 15-20 minut. Křídla jsou vhodná také k lehkému osmažení na másle.

Vyskytuje se v severovýchodním Atlantiku a ve Středozemním moři. Rejnok ostronosý má výrazně špičatou tlamu, dorůstá do délky 1,60m. Na trhu se prodává čerstvý rejnok ostronosý. Je vhodný zejména ke smažení a pošírování.   Mezi kulinářsky důležité druhy patří také rejnok mnohoskvrnný ( Raja poolystigma ), rejnok tuporypý ( Raja radula ), rejnok hvězdoskvrnný ( Raja asterias ), rejnok čtyřoký ( Raja miraletus ) a rejnok dvouskvrnný  ( Raja névus ). Vhodným způsobem tepelné úpravy masa těchto druhů rejnoků je dušení, pošírování nebo smažení na másle.   Z kulinářského hlediska není mezi jednotlivým druhy rejnoků rozdíl, všichni mají maso podobné chuti a konzistence.