Zbožíznalství

Patří do skupiny vřeckovýtrusných, doba výskytu je od května do října. Řasnatka zední je tvarově i barevně velice proměnlivým druhem. Plodnice jsou široké 20-100mm, téměř přisedlé, miskovité, nakonec ploše rozložené a nepravidelně zprohýbané. Jsou voskovité, zbarvené okrově, světle hnědě až žlutohnědě. Na vnější straně jsou bělavé, na okraji nepravidelně zubaté až potrhané. Řasnatka zední roste velmi hojně, zpravidla jednotlivě. Vyskytuje se na holé zemi, zejména na vápencem bohatých ruderálních místech nebo na zdech jak v přírodě, tak v domech nebo ve sklenících. Jedná se o jedlou houbu, která je málo masitá a nemá proto téměř žádný praktický význam. Řasnatku zední lze s jistotou určit pouze mikroskopicky, je však nápadná výskytem na stanovištích ovlivněných člověkem.

Mořské řasy obsahují vápník, hořčík, železo, zinek, jód, chróm a vitaminy. Můžeme je připravovat vařené nebo pražené. Řasy jsou běžně k dostání v prodejnách zdravé výživy.

Jedná se o těstoviny vyrobené z nudlového těsta. Mají tvar hranatých taštiček a jsou plněné různými náplněmi. Skvěle chutnají např. s máslovou omáčkou, posypané strouhaným parmazánem.

REBLOCHON DE SAVOIE je polotvrdý francouzský sýr určený ke krájení. Původ a historie Reblochon vznikl přímo v srdci horské oblasti „Massif des Aravis“ savojském regionu Francie. Od roku 1958 nese ochrannou značku AOC a jeho výroba podléhá přísným pravidlům. Vzhled, chuť, vůně… Sýr má kulatý tvar, je plochý. Jeho hmotnost je 450-500 g, výška 3,5 cm a průměr 14 cm. Vyrábí se také menší varianta. Kůrka je omývaná, potažená přirozenou ušlechtilou plísní. Reblochon má robustní, máslovou chuť a voní po sklepeních, ve kterých zraje. Obsah tuku v sušině je 45 %.  Výroba Tento sýr se vyrábí z čerstvého kravského mléka, do kterého se přidává syřidlo. Sýřenina setřesená do forem se zlehka lisuje. Doba zrání je 2 týdny. Během tohoto procesu se několikrát omývá kůrka. Použití Reblochon de Savoie v gastronomii Sýr je vhodný na sýrové mísy, podává se na chlebíčkách k snídani. Rebochon je tradiční složkou přidávanou do oblíbeného aplpského pokrmu tartiflette, chutná výborně zapečnený na bramborách či se sklenkou vína. Dostupnost a skladování K dostání je ve specializovaných prodejnách. Uchovává se v chladničce, zabalený do pergamenu a uložený v umělohmotné krabici.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka je vysoká asi 30-80cm, květy mají bílou až červenou barvu. Bylina má vysoký obsah éterických olejů a hořčin. K sušení se používají kvetoucí nedřevnaté lodyhy, které se po rozmělnění ukládají do tmavých sklenic. Mladé listy, čerstvě natrhané, se výborně hodí k zeleninovým pokrmům nebo k salátům. Chutnají také na chlebu s máslem. Čaj ze sušených květů a lodyh brzdí záněty, podporuje zažívání a zmírňuje křeče. Z řebříčku lze připravit i alkoholovou tinkturu nebo jej lze přidat do koupele. Tato bylina se nesmí užívat v těhotenství, může také vyvolat alergické reakce.

ŘEDKVIČKA – ředkev setá ředkvička - latinsky Raphanus sativus, var. sativus, anglicky small radish nebo radish, francouzsky radis de tous les mois a také petit radis, německy Radies-chen, případně i Radies nebo Monatsrettich, italsky ravanello – je kořenová zelenina, která se vzhledem k příjemné vůni a ostřejší chuti používá i jako koření. Chutná a zdravá malá zelenina Ředkvičky patří k velmi oblíbeným druhům zeleniny nejen pro jejich chuť, ale i jednoduchost přípravy a využití v studené i teplé kuchyni. Původ a historie Ředkvička s největší pravděpodobností pochází až z daleké Asie – Japonska nebo Číny, kde se podle různých záznamů a vyobrazení pěstovaly i jako okrasné rostliny v zahradách. Zcela jistě ji znali i ve starém Egyptě v období stavby pyramid, kde byla společně s česnekem a cibulí další ze základních druhů zeleniny pro dělníky. Ze semen v Egyptě také lisovali olej. Do Evropy se ředkvička dostala přibližně před 400 lety, do českých zemí zřejmě až v druhé polovině 18. století. Současnost Mezi současné největší světové pěstitele a exportéry ředkviček patří Čína a Japonsko, pěstují se ale na všech kontinentech. V Evropě patří k nejvýznamnějším producentům Nizozemsko. Vzhledem k nízkým nárokům ředkviček na klimatické i půdní podmínky se mohou ve venkovním prostředí a ve sklenících pěstovat a sklízet prakticky celý rok. V České republice je ředkvička velmi oblíbená a pěstuje se především v soukromých zahradách. Vzhled, chuť, vůně… Ředkvičky mají podle odrůdy různé tvary a barvy. Tvar je většinou kulatý, některé odrůdy jsou oválné, válcovité nebo i protáhlé a mírně zašpičatělé. Nejběžnější barva slupky je červená, pěstují se i ředkvičky s bílou, růžovou, fialovou nebo červenobílou slupkou. Dužina je vždy bílá, u některých červených odrůd má růžový nádech, u starších ředkviček bývá skelná. Chuť je příjemně pálivá a záleží na obsahu hořčičných olejů, zálivce a počasí v průběhu vegetace. Skleníkové ředkvičky jsou méně ostré, protože obsahují méně hořčičných olejů než ředkvičky pěstované ve venkovním prostředí. Méně pálivé a také menší jsou venkovní ředkvičky, pěstované během dlouhých letních dnů, kdy velmi brzy tzv. vyhání do květu. Aroma ředkviček je poměrně výrazné a příjemné. Listy ředkviček jsou také jedlé a mají zajímavou lehce kořenitou chuť. Druhy a odrůdy Ředkvičky se pěstují v několika základních druzích a velkém množství jejich odrůd. Základní druhy ředkviček Ředkvičky se rozlišují především podle barvy a také podle tvaru. Ředkvička červená je nejběžnější druh, v Evropě je nejvíce oblíbená a pěstovaná. Má klasický kulatý tvar. Bílá ředkvička kulatého tvaru je málo známá, pěstuje se a prodává jen výjimečně Červenobílá ředkvička je velmi oblíbeným druhem například ve Francii. Horní část je červená, spodní bílá, tvar je mírně protáhlý a zašpičatělý. V České republice se pěstují odrůdy Poloneza a Slovana. Bílé dlouhé ředkvičky svým protáhlým špičatým tvarem i chutí připomínají velkou bílou ředkev – jsou ale mnohem menší. Nejvíce se pěstuje odrůda Blanche Transparente, které se také říká „Rampouch“. Nejvíce pěstované odrůdy ředkviček v České republice   ČERVENÉ: Ria – kulaté ředkvičky světle červené barvy, velmi raná odrůda vhodná pro rychlení i venkovní pěstování Fortuna F1 – velmi raná zářivě červená kulatá odrůda pro rychlení i venkovní pěstování Teko – jasně červené kulaté ředkvičky, velmi rané pro rychlení i venkovní pěstování Kvarta – raná až poloraná odrůda, ředkvičky jsou kulaté a tmavě červené Lada – ředkvičky jsou temně červené a kulaté, poloraná odrůda pro celoroční pěstování venku i ve skleníku Lidka – poloraná odrůda pro jarní až podzimní sklizeň, ředkvičky jsou kulaté a mají karmínově červenou barvu Věra – odrůda s jasně červenými kulatými ředkvičkami, poloraná pro venkovní pěstování Vinara F1 – poloraná odrůda pro venkovní pěstování, tmavě červené ředkvičky kulovitého tvaru Stela – ředkvičky jsou jasně červené a kulaté, odrůda samá, určená pro brzké rychlení Cherry Belle – raná odrůda pro rychlení s kulatými ředkvičkami jasně červené barvy Granát a Prima – karmínově červené kulaté ředkvičky, rané odrůdy pro rychlení i venkovní pěstování Saxa 2 – raná odrůda pro rychlení i pěstování venku, ředkvičky jsou jasně červené a kulaté Sexta – ředkvičky mají mírně protáhlý tvar a šarlatově červenou barvu, odrůda je raná, vhodná pro rychlení i venkovní pěstování Faraon – kulaté šarlatově červené ředkvičky, raná odrůda vhodná i pro podzimní sklizeň Kvinta – raná odrůda pro celoroční pěstování ve skleníku i ve venkovním prostředí, ředkvičky jsou jasně červené a kulaté Tercia – kulaté a mírně zploštěné tmavě červené ředkvičky, odrůda je raná, určená pro celoroční pěstování ve skleníku i venku ČERVENOBÍLÉ: Slavia – červenobílé kulaté ředkvičky, velmi raná odrůda, která se vysévá už v únoru Duo – velmi raná odrůda pro rychlení i venkovní pěstování, červenobílé ředkvičky mají kulatý tvar Poloneza – v horní části červené a ve spodní bílé kulaté ředkvičky, raná odrůda určená pro rychlení i venkovní pěstování Slovana – odrůda je raná vhodná pro rychlení i venkovní pěstování, červené ředkvičky válcovitého špičatějšího tvaru s bílou špičkou BÍLÉ: Albena – raná odrůda vhodná pro rychlení, ředkvičky jsou bílé a kulaté Blanche Transparente – „Rampouch“ – bílé ředkvičky mají protáhlý zašpičatělý tvar, odrůda je určená pro jarní venkovní pěstování Ostatní barevné odrůdy Viola – ředkvičky jsou jasně fialové a kulovité, odrůda je pozdní, určená pro celoroční venkovní pěstování Zlata – polopozdní odrůda pro jarní a podzimní sklizeň, kulaté ředkvičky mají žlutou barvu Zdraví a vitamíny Ředkvičky obsahují mnoho zdraví prospěšných látek a také ve velkém množství hořčičné oleje a silice, které způsobují jejich poměrně ostrou chuť. Ředkvičky si tak vytváří přirozenou ochranu před škůdci, plísněmi a bakteriemi. Podle vědeckých a lékařských výzkumů mají hořčičné oleje a silice stejné účinky i v lidském organismu, kde především na sliznicích v zažívacím ústrojí brání množení škodlivých bakterií, které způsobují střevní a žaludeční problémy, nadýmání nebo průjmy. Hořčičné oleje a silice také desinfikují ústní dutinu a nosohltan. Mimo silic a olejů je v ředkvičkách ve vyšším množství vláknina, která pozitivně působí na funkci střev, a také bílkoviny, lipidy a zdravé sacharidy. Z vitamínů ředkvičky obsahují především vitamín C a B, dále kyselinu listovou, karoten a minerální látky – vápník, železo, draslík, fosfor a síru. Vitamíny posilují imunitu organismu, kyselina listová pozitivně působí na tvorbu krve a má i vliv na nervový systém, karoten ovlivňuje zrak a také barvu pokožky. Draslík podporuje činnost srdce, vápník je důležitý pro kosti a chrupavky. Ředkvičky také působí proti vzniku žlučových a ledvinových kamenů a odstraňují cholesterol. Ředkvičky jsou vynikající při redukční dietě a jsou vhodné i pro diabetiky – mají velmi nízkou energetickou hodnotu 84 kJ na 100 gramů, obsahují jen 3,7 gramu sacharidů a 0,1 gramu tuku na 100 gramů. Použití ředkviček v kuchyni Plody ředkviček se většinou konzumují syrové, neoloupané i oloupané. Přidávají se do zeleninových salátů, pomazánek i do polévek, jsou vynikající přílohou k masu. Ředkvičky se mohou také dusit. Zelené lístky se mohou konzumovat také, ze starších listů je vynikající špenát. Příprava a tepelná úprava ředkviček Stejně jako ostatní zelenina by se i ředkvičky měly krájet krátce před konzumací nebo nějakou kuchyňskou úpravou. Palčivá chuť ředkviček se dá omezit namočením do studené vody, u nakrájených mírným posolením. Při mytí ředkviček teplou vodou se jejich palčivá chuť zvýší. Případná tepelná úprava musí být velmi rychlá, protože jinak ztrácí barvu i hodnotné látky. Jak a podle čeho vybírat Ředkvičky jsou nejkvalitnější na jaře a na podzim, prodávají v obchodem i na tržištích. Kupujeme vždy čerstvé neoschlé a nevyschlé plody, lístky by neměly být seschlé. Bulvy také nesmí být poškozené od různých škůdců. Letní ředkvičky jsou malé a velmi pálivé. Ředkvičky, vypěstované ve venkovním prostředí, jsou chutnější než ředkvičky skleníkové. Spotřeba a skladování Ředkvičky se musí zkonzumovat co nejrychleji, protože velmi rychle vadnou a nedají se dlouho skladovat. V chladném prostředí vydrží jen několik dnů, pak sesychají a ztrácí svoji chuť i prospěšné látky. Pěstování Pěstování ředkviček není náročné. Po vysetí velmi rychle vyklíčí a už i za 14 dní se mohou sklízet. Nejkvalitnější ředkvičky jsou ze sklizně na jaře a na podzim, v létě rostliny vytváří květní stonky a semena a mají menší bulvy. Nejlépe se ředkvičky pěstují v písčitohlinité půdě s dostatkem živin na slunném místě. Aby byly chutné a šťavnaté, musí vyrůst co nejrychleji a tak potřebují pravidelnou dostatečnou zálivku. Možnosti pěstování ředkviček jsou dvě – rychlení a výsev na záhon. Rychlení ředkvičekve foliovém krytu, pařeništi nebo skleníku je velmi rychlé – vegetační doba trvá pouze tři týdny. K rychlení jsou vhodné téměř všechny odrůdy, které jsou na trhu. Výsev do pařeniště nebo skleníku je možný už od poloviny února, vzdálenost mezi řádky by měla být přibližně 10 centimetrů. Rostlinky se pak protrhají, měly by mít kolem sebe dost místa. I když ředkvičky potřebují hodně vláhy, nesmí se přelívat, protože při vysoké vlhkosti vznikají plísně a hniloby. Pěstování na záhonech s přímým výsevem vegetační dobu prodlužuje o týden až 10 dní. Přímo na záhony se ředkvičky mohou vysévat od poloviny dubna a některé odrůdy se sklízí až do prvních podzimních mrazíků. I na záhonech by ředkvičky měly mít dostatek místa. V suchém období se zalévají pravidelně menším množstvím vody. Při nepravidelné zálivce bulvy popraskají a nejsou tak chutné. Záhony, kde se ředkvičky pěstují, je nutné průběžně střídat. Zajímavosti Ve Francii jsou nejvíce oblíbené červené ředkvičky s bílou špičkou Radis gaudry. Šťavnatost ředkviček je závislá na způsobu zalévání – při menší zálivce je dužiny více pálivá. V minulosti se planě rostoucí ředkvičky konzumovaly čerstvé před snídaní. Podle pověr se tak člověk vyvaroval různým nepříjemnostem, které ho mohly během dne potkat. Léčivé účinky Ředkvičky mají vzhledem k obsahu a kombinaci vitamínů a dalších prospěšných látek mnoho preventivních i léčebných účinků na lidské zdraví a organismus. - posilují imunitu a obranyschopnost organismu - zabraňují vytváření infekcí v trávícím ústrojí - pozitivně ovlivňují funkci střev - odstraňují plynatost a zácpu - usnadňují odkašlávání při nachlazení - snižují hladinu cholesterolu v těle - podporují tvorbu krve - posilují činnost srdce - podporují růst i pevnost kostí a chrupavek - působí proti vzniku žlučníkových i ledvinových kamenů - pozitivně ovlivňují nervový systém - zlepšují zrak a vzhled pokožky Ředkvičky jsou vhodné i při redukčních dietách a pro diabetiky. Konzumace ředkviček v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky, pouze při konzumaci většího množství může dojít k nepříjemnému pálení v ústech, výjimečně i v žaludku.

Vuřtíky Regensburger jsou krátké a silné, připomínají frankfurtské párky, ale jejich struktura je hrubší. Tento Brühwurst se vyrábí z hrubě mletého vepřového a hovězího masa s přidáním kousků špeku. Udí se ve studeném kouři. Regensburger měří 8cm a široký je 4cm.

Je rozšířený v severním Atlantiku včetně Severního moře a západních oblastí Středomoří. Podobný areál rozšíření má i rejnok skvrnitý. Rejnok hladký žije poblíž pobřeží, zdržuje se u písčitého a bahnitého dna v hloubkách kolem 200m. V severní Evropě je z komerčního hlediska důležitým druhem. Od rejnoka ostnatého se rejnok hladký odlišuje špičatější, silněji přečnívající tlamou. Podélné řady ostnů jsou jen na ocase. Hřbet ryb je zelenavě hnědý, někdy se skvrnitým vzorem. Ryby dorůstají do délky asi 2,50m a dosahují hmotnosti 100kg. K dostání jsou jen křídla rejnoka hladkého. Vhodným způsobem tepelné úpravy je lehké smažení na másle, dušení nebo pošírování. Uzené nebo marinované maso se v Německu prodává jako mořský pstruh.

Vyskytuje se v Atlantském oceánu, zřídka se objevuje také v jihozápadním Indickém oceánu. Podél evropského pobřeží se vyskytuje v Severním moři, Baltském moři, ve Středomoří a v západní oblasti Černého moře. Rejnok ostnatý žije u písčitého a bahnitého dna moře, zdržuje se v mělkých vodách i v úsecích do hloubky 300m. Živí se drobnými bezobratlými živočichy. V mnoha zemích Evropy má rejnok ostnatý velký komerční význam, jedná se o nejdůležitější druh. Ryby mají uprostřed těla podélnou řadu ostnů a menší skupinky ostnů na hřbetě. Tělo je hnědavě zbarvené s nepravidelnou skvrnitou kresbou. Dorůstají do délky 1m, většinou měří do 80cm. Křídla rejnoků, zbavená kůže a chrupavek, se při tepelné úpravě nesmí vystavovat vysoké teplotě. Zůstane tak uchována chuť masa. Vhodným způsobem tepelné úpravy je dušení nebo pošírování. Délka úpravy má být 15-20 minut. Křídla jsou vhodná také k lehkému osmažení na másle.

Vyskytuje se v severovýchodním Atlantiku a ve Středozemním moři. Rejnok ostronosý má výrazně špičatou tlamu, dorůstá do délky 1,60m. Na trhu se prodává čerstvý rejnok ostronosý. Je vhodný zejména ke smažení a pošírování.   Mezi kulinářsky důležité druhy patří také rejnok mnohoskvrnný ( Raja poolystigma ), rejnok tuporypý ( Raja radula ), rejnok hvězdoskvrnný ( Raja asterias ), rejnok čtyřoký ( Raja miraletus ) a rejnok dvouskvrnný  ( Raja névus ). Vhodným způsobem tepelné úpravy masa těchto druhů rejnoků je dušení, pošírování nebo smažení na másle.   Z kulinářského hlediska není mezi jednotlivým druhy rejnoků rozdíl, všichni mají maso podobné chuti a konzistence.

Je rozšířený v severovýchodním Atlantiku, vzácně se vyskytuje také ve Středozemním moři. Rejnok vlnitý patří k nejrozšířenějším rejnokům. Ryby mají široké tělo ve tvaru kosočtverce, zaokrouhlená křídla a mírně prodlouženou tlamu s tupými koutky úst. Hřbet je na povrchu ostnitý, zbarvený šedohnědě, hnědě až žlutě s vlnitými tmavohnědými pruhy lemovanými bílými tečkami. Rejnok vlnitý dorůstá do délky max. 1m Vhodným způsobem tepelné úpravy masa je dušení, pošírování nebo lehké smažení na másle.

MED Z KVĚTŮ ŘEPKY OLEJKY je naším hlavním jednodruhovým medem. Spolu s Francií jsme největšími výrobci řepkového medu v Evropě. Vzhled, chuť, vůně… Řepkový med je výrazně, až citronově žlutý a snadno krystalizuje do bílé tuhé hmoty. Má jemnou, mírně aromatickou chuť, často s tóny ovocných stromů nebo bylin, které rostou okolo řepkového pole. Med se mimo jiné hodí na pastování. Zdraví Díky vysokému obsahu glukózy je velmi výživný a pomáhá při oslabení organismu, vyčerpání a pro sportovce nebo těžce pracující. Působí blahodárně na srdce a cévy.  

Řepkový olej patří k nejvíce používaným olejům v teplé i studené kuchyni. Je vhodný na smažení, fritování, pečení a další tepelné úpravy, používá se ale třeba i do salátů.   Řepkový olej se získává podle mezinárodních standardních postupů ze semen řepky olejné. Podle všech výzkumů a analýz je v současné době řepkový olej z nutričního hlediska vzhledem k složení a poměru mastných kyselin nejlepší ze všech rostlinných olejů. Podle některých kritérií – například obsahu nezdravých nasycených mastných kyselin nebo prospěšných omega-3 mastných kyselin, je dokonce lepší než olej olivový.   Využití řepkového oleje v gastronomii Vylisovaný surový olej se pak používá na smažení, fritování a další tepelné úpravy, ale i při výrobě mnoha potravin – například majonéz, tatarských omáček nebo rostlinných tuků. Přidává se také do salátů a nálevů. V Německu je řepkový olej nejoblíbenějším a nejvíce používaným rostlinným olejem.    Složení řepkového oleje Olej z řepky olejné obsahuje velmi málo nezdravých nasycených mastných kyselin a naopak poměrně značné množství zdravějších mononenasycených a esenciálních mastných kyselin – až 70 %, a kyseliny omega-6 i omega 3. Používání řepkového oleje je tedy vzhledem k obsahu a poměru mastných kyselin v potravinářství a gastronomii doporučováno.   Vliv řepkového oleje na lidské zdraví V minulosti v řepkovém oleji byl poměrně vysoký obsah dieteticky nevhodné kyseliny erukové, ten se ale podařilo šlechtěním rostlin výrazně snížit a pěstují se již dokonce bezerukové odrůdy. Podle norem nesmí být v oleji obsah kyseliny erukové vyšší než 2 %, reálně se ale ve většině druhů řepkového oleje obsah této kyseliny pohybuje okolo desetiny procenta a to je množství pro lidské zdraví naprosto neškodné. Podle mnoha různých průzkumů nemá používání řepkové oleje žádné větší negativní dopady na lidský organismus. Bylo dokonce zjištěno, že konzumace jeden a půl polévkové lžíce – cca 19 gramů – nízkoerukového řepkového oleje denně může vzhledem k obsahu nenasycených mastných kyselin snížit riziko vzniku ischemické choroby srdeční za předpokladu, že řepkový olej nahradí srovnatelné množství masycených mastných kyselin a nezvýší se celkový denní energetický příjem. Řepkový olej mimo příznivého složení mastných kyselin obsahuje i další pro lidské zdraví důležité látky, zejména steroly a tokoferoly.

Patří do čeledi brukvovitých. Rostlina může být vysoká 30-50cm, pokud se neseřezává. Listy jsou okrouhlé až oválné, květy mají bílou až červenavou barvu. Řeřicha obsahuje minerální látky, karoten, hořčičné oleje a mnoho vitaminu C. Listy se sklízejí ještě před nasazením na květ, později není bylinka poživatelná. Semena lze také použít pro okořenění pokrmů. Čerstvá řeřicha má ostrou chuť, připomínající hořčici. Výborně se hodí na chléb s máslem, přidává se do tvarohu nebo do salátů, k syrové zelenině i do polévek. Řeřicha podporuje trávení, působí také proti jarní únavě.

Patří do čeledi rdesnovitých. Bylina je až 90cm vysoká, květy jsou žlutobílé. Reveň obsahuje minerální látky, železo a mnoho vitaminů, zejména vitamin C. Používají se dužnaté řapíky, listy ne, obsahují totiž jedovaté látky. Oloupané řapíky se hodí k přípravě zavařenin, šťáv nebo kompotů. Rebarbora je výborná na koláčích, chutná kysele. Tzv. léčivá rebarbora pomáhá při žaludečních potížích.

Jedná se o stroj k rozmělnění masa a tukové tkáně. V masné výrobě je tento stroj nepostradatelný.

RICOTTA je čerstvý sýr původem z Itálie. Vzhled, chuť, vůně… Podobně jako tvaroh se i tento sýr prodává v nádobkách. Lisuje se také do soudků nebo do bloků. Sýr má měkkou, lehce zrnitou strukturu, je sněhobílý. Obsah tuku v sušině je       20 %. Chuť je nasládlá až nakysle mléčná. Výroba Ricotta se vyrábí ze syrovátky (ovčí, kraví nebo kozí), která se zahřátá na 70-80 °C zahušťuje. Aby se oddělila tekutina, je nutné ještě jednou hmotu ohřát. Sýr se překládá do košíků, ze kterých odkapává zbývající vlhkost, poté se vyjme z košíků, krátce se lisuje a nakonec se balí. Druhy Ricotta salata Militerno- vyrábí se ze syrovátky z ovčího mléka Ricotta poemontese - ze syrovátky z kravského mléka a z 10 % mléka. Ricotta romana - vzniká jako vedlejtší produkt při výrobě sýra Romano. Použití sýru Ricotta v gastronomii Ricotta se používá na obložené chleby, přidává se do antipasty, je výborná v palačinkách. Patří i do dortů a pečiva jako sladká náplň. Ricotta je populární součástí mnoha italských pokrmů, jako jsou lasagne, manicotti, cassata, calzone, pizza, a ravioli. Je také vhodný k zahušťování omáček. Samotná ricotta chutná skvěle s vínem Savignon Blanc. Dostupnost a skladování K dostání je Ricotta ve specializovaných prodejnách. Uchovává se v zatavené fólii v chladničce, nebalený sýr má pouze krátkou trvanlivost.  

Tyto těstoviny mají svůj původ v Říme. Mají tvar silných, krátkých trubiček s vroubky. Hodí se k pokrmům s velkým množstvím omáčky, která se na jejich vnějším povrchu zachytí.

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Bylinka dorůstá do výšky 50cm, listy jsou chlupaté, složené, až pětičetné. Květy v terči jsou žluté, květy v paprsku mají bílou barvu. Řimbaba obsahuje hořčiny a éterické oleje. Používají se listy buď čerstvé nebo sušené a rozmělněné. Hořce chutnající čaj je účinným prostředkem při migrénách a bolestech hlavy.

Jedná se o těstoviny, které svým tvarem připomínají rýžová zrnka.