Zbožíznalství

MARACUJA – Mučenka jedlá - latinsky Passiflora edulis, anglicky Passion Fruit - je teplomilný popínavý druh mučenky. Jako ovoce se pěstuje v tropických a subtropických oblastech, kde má odpovídající klimatické podmínky. Velmi zdravé exotické ovoce Maracuja je krásné, chuťově zvláštní, ale lahodné, a zároveň také zdravé exotické ovoce, které má i velmi nízkou kalorickou hodnotu. Původ a historie Mučenka jedlá nemá přesně stanovené místo svého původu. Podle některých zjištění by mohla pocházet z jihovýchodní Asie, jiné poznatky ukazují na Borneo. Maracuja, která je nejvíce známým a pěstovaným druhem mučenky, pochází s největší pravděpodobností z jižních oblastí Brazílie. Současnost V současnosti se maracuja pěstuje na plantážích v tropických a subtropických oblastech světa. Je to především severozápadní část Jižní Ameriky, Karibik, Havaj, jižní část Floridy a východní Afrika. Největší pěstitelé maracuji jsou Indie, Nový Zéland, Brazílie, Austrálie, Izrael, Jihoafrická republika a Keňa. V Austrálii roste nejčastěji žlutá varianta, fialová nejvíce v Keni. Vzhled, chuť, vůně… Plody maracuji jsou kulaté oválné bobule s průměrem až 10 centimetrů, zralé mají podle odrůdy žlutou, modrou, purpurovou nebo tmavě fialovou barvu. Slupka je kožovitá, silná. Uvnitř plodu je velká dutina, kolem které se až 2,5 centimetru silná suchá dužina plodu žluté barvy. Kolem dužiny je jedlý oranžový míšek s velkým množstvím malých semínek. Chuť je příjemně sladkokyselá, připomíná meruňky nebo mango. Má velmi intenzivní aroma. Rostliny jsou stále zelené tropické popínavé liány vysoké 25 až 50 metrů, lodyhy dorůstají až do délky 15 metrů. Rostou velmi bujně a vyžadují poměrně velký prostor. Listy jsou trojlaločné, velké 15 až 20 centimetrů. Mučenka má různobarevné květy, které připomínají Kristovu trnovou korunu a z toho také pochází její pojmenování. Druhy a odrůdy mučenky jedlé – maracuji Je známo přibližně 400 druhů mučenky ve dvou barevných variantách. Obrůda s jasně žlutou barvou, která je známá také jako zlatá maracuja, dorůstá v některých případech až do velikosti grapefruitu. Slupka je jemná, hladká a lesklá. V Austrálii se tato odrůda používá i jako podnož pro pěstování fialové odrůdy. Odrůda s fialovou barvou je menší. Dosahuje velikosti citronu a má suchou, tvrdou svraštělou slupku. Tato fialová odrůda obsahuje ve slupce kyanogenní glykosid a je mírně jedovatá. Tuhá slupka je ale v podstatě nejedlá, pokud se uvaří například při výrobě džemu, jedovaté látky se zničí. Odrůd, které s pěstují pro plody je poměrně málo. Odrůdy mučenky Mučenka jedlá – maracuja - Passiflora edulis - je základní a také nejvíce pěstovanou a využívanou odrůdou. Má chuťově nejkvalitnější plody. Mučenka obří - Passiflora Alata – má původ v tropických částech Ameriky. Využívá se především jako stínící rostlina například při pěstování mangostanu. Má až 15 centimetrů velké různobarevné květy. Plody jsou vejčitého tvaru a dorůstají až do váhy 0,5 kilogramu. Mučenka pletní - Passiflora incarnata – se pěstuje především k využití v medicíně. Používají se pouze listy, které mají léčivé účinky při mnoha kožních onemocněních, nejvíce při kožní plísni. Čerstvé a rozmačkané se přikládají a nechávají několik hodin působit na problémovém místě. Mučenka Corulea – Passiflora Coerulea – je pěstovaná jako okrasná rostlina. Má velké množství modrobílých květů s průměrem až 10 centimetrů a příjemnou vůní. Tmavozelené listy jsou pětidílné a hluboce vykrojené. Mučenka Violacea – Passiflora Violacea – se také pěstuje jako okrasná rostlina. Velké množství květů má růžovofialovou barvu. Může se pěstovat i v závěsných květináčích, snáčí pobyt na slunných místech. Zdraví a vitamíny Muracuja obsahuje nejvíce stopových prvků železa ze všech druhů ovoce – ve 100 gramech plodu je 1,6 miligramů železa. V obsahu železa je za maracujou kdoule s 0,7 miligramy, citron a maliny s 0,6 miligramy na 100 gramů ovoce. Maracuja je velmi bohatá i na hořčík, vápník, fosfor a draslík. Jsou v ní ve značném množství i vitamín B2, B6 a E, provitamin A, niacin, kyselina listová, sacharidy a riboflavin, pozitivně působící na činnost srdce a mnoha dalších orgánů. Dužina obsahuje velké množství rozpustné vlákniny – pektinu. Příjemné aroma je způsobeno jedinečnou kombinací více než sta chemických látek, některé z nich mají sedativní účinky. Největší koncentrace těchto látek je v květech, které se využívají k lékařským účelům stejně jako listy i kořeny. Výživová hodnota maracuji je pouhých 34 kcal na 100 gramů plodu. Dužina i šťáva působí na lidský organismus velmi pozitivně. Podporují a stimulují trávení, mají mírně laxativní účinek a chrání střevní stěny před usazování škodlivých látek, snižují krevní tlak. Mají také mírně sedativní účinky. Vzhledem k vysokému obsahu železa a vitamínu C nejvíce pomáhají při léčbě anémie. Použití maracuji v gastronomii Dužina maracuji se konzumuje čerstvá jako stolní ovoce. Přidává se také do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, pohárů a koktejlů. Vyrábí se z ní chuťově i aromaticky vynikající džemy i marmelády a džus. Šťáva a džus se velmi často přidává do džusů z jiných druhů ovoce, především tropických, a také do koktejlů. Semena jsou jedlá a mají výrazné aroma. Přidávají se do ovocných salátů a používají se pro vylepšení chutě a aroma i do džusů z jiných druhů exotického ovoce. Listya kořeny se používají především k zdravotnickým účelům. Používání maracuji v některých zemích světa Austrálie - Maracuja se v Austrálii prodává čerstvá i konzervovaná. Velmi často z ní připravují polevy na dorty a vanilkové řezy, používá se k ochucení alkoholických nápojů Passiona a na výrobu čerstvých osvěžujících ovocných nápojů. Brazílie - Velmi oblíbený je džus z maracuji. Pěna z dužiny je tradičním dezertem a semínky se zdobí některé druhy dortů. Indonésie – Plody se konzumují především čerstvé, ale dužina se také pasíruje přes sítko a pak se vaří s cukrem. Vzniklý hustý sirup se pak míchá s vodou a ledem na osvěžující nápoj. Havaj – Nejvíce oblíbené jsou na Havaji čerstvé plody, ledová tříšť, zmrzlina a různé dezerty s příchutí lilikoi – tak se zde maracuja také nazývá. V obchodem na Havaji ale maracuja k dostání běžně není a tak si ji obyvatelé pěstují sami, případně využívají plody z voně rostoucích rostlin. Nikaragua – Z maracuji zde připravují velmi jednoduchým způsobem sladký džus – plody pouze přepůlí a uvaří ve vodě, kterou pak nechají vychladnout a přeceděnou pijí. Příprava maracuji před použitím Plody maracuji obsahují semínka, která se konzumují i s rosolovitou dužinou. Plod se pouze podélně rozkrojí a dužina se vydlabe lžičkou, případně vysaje i se semínky. Šťáva se připravuje propasírováním dužiny přes husté sítko – tím se dužina zbaví semínek. Propasírovaná dužina se rozmixuje. Semínka je možné použít k ochucení i ozdobení různých dezertů nebo pohárů. Jak a podle čeho vybírat Plody mají před úplným dozráním pevnou kožovitou hladkou a lesklou slupku. U zralých plodů je slupka zvrásněná a nemá pravidelný kulovitý tvar. Spotřeba a skladování Plody maracuji by se neměly dlouho skladovat. V chladném, suchém a temném prostředí – ideálně chladničce – mohou být nejdéle týden, pak poměrně rychle ztrácí na kvalitě. Pěstování Liány mučenky – maracuji – je v našich klimatických podmínkách možné pěstovat v bytě nebo zimní zahradě. Pro růst potřebují těžkou jílovitou půdu, každý rok se musí přesazovat do květináče, který je o 5 centimetrů větší než předchozí. Rostliny také musí mít dostatek světla. V období velmi bujného růstu od jara do podzimu by se mučenka měla jednou za 14 dní přihnojovat kombinovaným hnojivem. Pokud rostliny nemají dostatek živin, žloutnou a shazují listy, v případě, že se tzv. přehnojí, pouze bujně rostou, ale nekvetou. V době růstu také potřebují dostatek vláhy, ale voda nesmí zůstávat v kořenech. Velmi dobře reagují na rosení. V zimním období je vhodné výrazně zmírnit zalévání a umístit rostliny do místa s teplotou 5 až 10° Celsia. Vyšší teploty způsobují výskyt různých škůdců. Zajímavosti Mučenka – marajuja – má i mnoho dalších místních pojmenování - V Bolívii, na Kostarice, v Panamě, Ekvádoru, Mexiku, Hondurasu a v Peru se používá výraz maracuyá - v Brazílii a Portugalsku je nejvíce rozšířený název maracujá - v Argentině, Paraguayi a Uruguayi se nazývá mburucuyá - v Kolumbii se žluté odrůdě říká maracuyá, fialové gulupa - v Dominikánské republice je známá jako chinola - na Havaji používají název lilikoi - v Indonésii marakuji říkají markisa - na Jamajce je marakuja sweet cup - "sladký šálek" - v Nikaragui je rozšířený název calala, - v Portoriku se používá pojmenování parcha - ve Venezuele marakuju nazývají parchita - v Jihoafrické republice je fialová odrůda granadilla, žlutá – zlaté odrůda guavadilla - v Nizozemí používají název passievrucht Léčivé účinky Maracuja má mnoho kladných účinků na lidský organismus - stimuluje trávení a činnost žaludku - chrání střeva před usazováním škodlivých látek - reguluje i snižuje krevní tlak - zklidňuje nervový systém - pozitivně působí na pohybový aparát - významně pomáhá při léčení anémie - je účinná při léčbě kožním onemocnění Při běžné konzumaci dužiny nebo šťávy zralých plodů, ani při používání listů nebo kořenů maracuji nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při nadměrné konzumaci nezralých plodů se mohou objevit mírné žaludeční potíže.  

Jedná se o tlačenku vyrobenou z kýt koz žijících v borových lesích. Maranho má typickou chuť a vůni. Do masové směsi se přidává rýže, šunka, paprika a máta. Tlačenka se vaří v kozích žaludcích, měří 25cm a široká je 6cm.

Margarín se skládá převážně z tuků rostlinného původu, kterých obsahuje 80 až 90 %, mohou v něm být maximálně 3 % mléčného tuku.   Pojem margarín se obecně používá především jako označení různých náhražek másla. Název margarín pochází od francouzského chemika Hippolyte Mège-Mouriése, který v roce 1869 získal patent na takovou náhražku másla ve složení hovězí lůj, mléko a voda. Slovo margarín má původ v řeckém slově margarités – v překladu perla, které připomínaly kapénky směsi při výrobě.   Použití margarínu v gastronomii Margarín má v kuchyni velmi široké možnosti použití, používá se na smažení, pečení a další tepelné úpravy různých surovin a potravin. Margarín se sníženým obsahem tuku - dietní margarín - má snížený obsah tuku a zvýšený podíl vody. Je vhodný jen pro studenou kuchyni, pro tepelné zpracování a úpravy se nepoužívá. Margaríny se snadno roztírají i při nižších teplotách hned po vyjmutí z chladničky.   Složení margarínu Margarín se získává z rostlinných tuků, kterých obsahuje 80 až 90 procent, může v něm ale být i tuk mléčný do maximálně 3 % obsahu. Základní přísadou margarínů je látka diacetyl, která jim dodává máslovou příchuť. Vyrábí se i margaríny se sníženým obsahem tuku – tzv. třičtvrtětučné s obsahem tuku 60 až 62 %, nebo polotučné s obsahem tuku 39 až 41 %. Tyto méně tučné margaríny jsou vhodné při redukci energetického příjmu například při dietách. Margaríny z rostlinných tuků mají proti živočišným tukům nižší obsah nezdravých nasycených mastných kyselin, které zvyšují hladinu cholesterolu v krvi – mohou jich obsahovat maximálně 10 procent. Obsah zdravých vícenenasycených mastných kyselin, které naopak podporují snižování hladiny cholesterolu a mají další příznivé účinky na lidské zdraví je vyšší než u živočišných tuků. Určitou nevýhodou margarínu je, že se při výrobě musí suroviny upravovat rafinováním a proto se k nim přidávají různé emulgátory, stabilizátory, konzervační látky, antioxidanty, barviva a regulátory kyselosti – jejich obsah je ale přísně kontrolován. Moderní postupy výroby zabraňují vzniku škodlivých a nezdravých trans kyselin, které byly v těchto tucích obsaženy ve větším množství při původním zpracování hydrogenací – ztužováním.

Při tomto procesu se vkládá syrové maso do okořeněné a také okyselené tekutiny. Maso tak získá kořennou chuť a je křehké.

Jedná se o pochutinu podobnou karamelu nebo melase. Tato hmota ale není sladká, je to výtažek z kvasnic a zeleniny. Nejlépe chutná na chlebu s máslem. Marmite slouží i jako dochucovadlo do polévek. Obsahuje vitamin B12, thiamin, riboflavin a kyselinu listovou.

MAROILLES je měkký sýr původem z Francie. Původ a historie Dle legendy vynalezl tento sýr již v 10. století jistý mnich v opatství Maroilles na severu Francie. Sýr se rychle proslavil a dostal se i na hodovní tabuli králů. Dodnes se sýr vyrábí v místních regionech Pikardie a Nord-Pas-de-Calais. Vzhled, chuť, vůně… Maroilles svým tvarem připomíná dlažební kostku, hrana má délku 13 cm a výšku 6 cm. Jeho hmotnost je asi 720 g. Vyrábí se ale ještě v dalších třech provedeních.  Tento sýr má výraznou kořeněnou chuť a velmi pronikavou vůni. Obsah tuku v sušině je 45  %. Výroba Tento sýr je vyroben z kravského mléka sráženého syřidlem. Po odkapání syrovátky se hmota vytvaruje a omývá se solankou. Poté se sýr ve tvaru kostek překládá do vzdušné sušárny. Zde se během 8-10 dnů vytvoří na povrchu sýru slabý plísňový povlak. Ten se omýváním a kartáčováním odstraní a sýr dalších 3-5 týdnů zraje ve sklepeních. Použití sýru Maroilles v gastronomii Maroilles je vhodný zejména pro přípravu sýrových koláčů, ideální je podávat jej na závěr oběda. Dostupnost a skladování Maroilles je k dostání ve specializovaných obchodech. Sýr je určen k rychlé spotřebě, lze jej ale uchovat přes noc v chladničce, pokud je zabalený do pergamenu a uzavřený v nádobě.  

Vyskytuje se jen v malé oblasti v jihozápadní Austrálii, v řece Margaret River. Je zde přísně chráněný, lovit se smí jen v omezeném množství, od poloviny prosince do konce dubna. Marron nabízený v obchodech pochází z umělých rybníkových chovů, poptávka značně převyšuje nabídku. Marron je třetím největším sladkovodním druhem raků. Zbarvení těla je hnědavé, povrch zadní části hřbetního krunýře a zadečku je drsný. Na střední destičce zadečku je několik trnů. Marron má vynikající chuť, je vhodný na všechny běžné způsoby tepelné úpravy raků. Většinou se připravuje vařený, konzumuje se horký i studený.

MASCARPONE je čerstvý sýr z Lombardie v Itálii. Vzhled, chuť, vůně… Mascarpone se podobá jemnému tvarohu, je dobře roztíratelný, krémový. Těsto má bíložlutou barvu. Obsah tuku v sušině je 60 %. Tento sýr chutná po čerstvé smetaně, je velmi lahodný. Výroba Mascarpone se vyrábí se ze smetany s obsahem tuku 30 %. Smetana se po zahřátí na 90 °C sráží citronovou šťávou, poté se hmota nechá odkapat a vychladlá se plní do prodejních obalů. Použití Mascarpone v gastronomii Tento sýr můžeme použít k přípravě sladkých i slaných pokrmů, zlepšuje chuť, aniž by ji zkresloval. Míchá se s kávou či kakaem a neobejde se bez něj tradiční tiramisu. Dobře také chutná s ančovičkami, hořčicí a kořením. Je v hodný k přípravě pudinků, dezertových krémů a omáček. Lze jej podávat i samostatně s ovocem, medem či sirupem. Dostupnost a skladování Mascarpone je běžně k dostání v supermarketech. Uchovává se v chladničce. Po otevření je potřeba obal znovu dobře uzavřít. .

MÁSLO - latinsky Butyrum, anglicky Butter - je živočišný tuk s mléčným základem. Vyrábí se ze smetany, mléka a mléčné sušiny. Musí obsahovat alespoň 80 procent tuku. Dnes se již vyrábí průmyslově, ale v podstatě pořád stejnou metodou jako v minulosti. Džbán vína, bochník chleba a máslo Máslo je vzácnou a váženou potravinou, jejíž počátky bychom našli již před 10 tisíci lety v dobách, kdy se začala domestikovat zvířata. Máslo se stalo tradičním pokrmem a podávalo se s chlebem a vínem, případně solí i při slavnostních příležitostech. Dnes je máslo na celém světě jeden z nejčastěji konzumovaných tuků.  Vzhled, chuť a aroma Máslo je velmi dobře roztíratelné, má specifickou chuť i aroma. Vůně je ovlivněna obsahem mastných kyselin, chuť mléčnými bílkovinami. Dělení Druhy másla podle obsahu tuku Kvalita másla záleží především na obsahu mléčného tuku. Máslo přepuštěné (Ghí) – obsah mléčného tuku je minimálně 99,9 %, odborně je nazýváno „mléčný bezvodý tuk“. Má jiné vlastnosti než klasické máslo, může se na něm i smažit. Má i delší trvanlivost a charakteristickou oříškovou chuť. Máslo – čerstvé, konzumní nebo stolní – vyrábí se pouze ze smetany a obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, většina druhů má jeho obsah 80 %. Máslo se smetanovým zákysem – obsahuje minimálně 75 % mléčného tuku. Máslo se sníženým obsahem tuku – obsah mléčného tuku je minimálně 61 %. Máslo s nízkým obsahem tuku – minimální obsah mléčného tuku je 41 %. Tři-čtvrtě-tučné máslo – máslo s obsahem mléčného tuku 60 % - nový produkt několika mlékárenských podniků. Polotučné máslo – obsah mléčného tuku je 40%, ale v některých případech i 39 % tuku, a správně by se označení „máslo“ u tohoto výrobku nemělo používat Druhy másla podle trvanlivosti Máslo je možné uskladnit podle jeho druhu a způsobu výroby od 20 dnů až na dobu delší než 1 rok. Čerstvé máslo – na obalu musí být uvedeno „čerstvé“. Jeho trvanlivost od data výroby je pouze 20 dnů a teplota skladování maximálně 8 °C. Má výraznou chuť a vůni. Stolní – konzumní – máslo – na obalu není označené jako „čerstvé“, může se skladovat přibližně 3 měsíce v chladírenských teplotách do 6 °C nebo v mrazírenských teplotách do 18 °C i dobu delší než 1 rok. Nemá tak dobrou chuť a vůni, jako máslo čerstvé. Máslo – bez označení „čerstvé“, „konzumní“ nebo „stolní“ - má dobu skladování od 35 do 55 dní od data výroby. Na obalu musí být uvedeno datum minimální trvanlivosti při dodržení vhodných skladovacích podmínek. Zdraví a vitamíny Čerstvé klasické máslo je vyrobeno ze smetany a obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, obsah vody nesmí být vyšší než 16 %. Zbylou část tvoří bílkoviny a sacharózy. Převážná většina vyráběných druhů klasického másla má obsah mléčného tuku 82 %. Na trhu jsou i másla se smetanovým zákysem, který obsahují maximálně 75 % mléčného tuku. V některých případech se jedná o směsi s rostlinnými tuky, ve kterých je základem smetana a v průběhu výroby je do směsi přidáván rostlinný tuk. Tyto výrobky se ale jako máslo neoznačují, nebo by se tak označovat neměly. Máslo obsahuje vitamíny A, D, E a K, v malém množství vitamín B6 a B12, v stopovém množství vitamín C. Máslo obsahuje karoten a riboflavin, v malém množství i tiamin a niacin. Z minerálních látek je v másle především sodík, draslík, fosfor, vápník, chlor a hořčík, v menším množství mangan, jód a měď, v stopovém množství selen, železo a zinek. Jsou v něm ale i nezdravé nenasycené a trans-nenasycené mastné kyseliny, velký je i obsah cholesterolu – přibližně 240 mg na 100 gramů. Kvalitní máslo má pozitivní vliv na nervový systém, zdravým lidem při konzumaci v přiměřeném množství neublíží a nemělo by chybět ve výživě dětí. Na druhou stranu by měli jeho konzumaci omezit lidé se srdečními a cévními potížemi a vyšší hladinou cholesterolu v krvi. Máslo neobsahuje žádnou vlákninu a jeho energetická hodnota je 3059 kJ na 100 g. Použití másla v gastronomii Máslo se nejčastěji používá k mazání pečiva nebo ve studené kuchyni například k přípravě různých pomazánek, krémů a náplní. Je ho možné dochutit česnekem, bylinkami nebo jiným kořením, kakaem či cukrem. Z hlediska zdravé výživy jsou ale pro konzumaci vhodnější rostlinné tuky. Máslo se využívá i k potírání kuřecího masa, ryb a vylepšení jejich vzhledu. Nemělo by se používat ke smažení. Pokud ale v případě tepelné úpravy ryb – například v receptech „candát na másle“ nebo „pstruh na másle“ – nedojde k přepálení másla, nejsou škodlivé účinky na organismus člověka v podstatě žádné, protože ryby obsahují zdraví prospěšné tuky. Důležitou roli má máslo také při pečení dortů a sladkých dezertů, dnes se tuk v zákuscích často nahrazuje rostlinným tukem. Jak a podle čeho kupovat Máslo je na trhu k dostání v cenách od přibližně 29 až do 50 korun za balení o váze 250 gramů. Někteří výrobci ale máslo dodávají i v balení s váhou 200 gramů, které je ovšem velmi podobné 250 gramovému, na který je převážná většina zákazníků zvyklá. Při nákupu je tedy potřeba sledovat nejen cenu a obsah mléčného tuku, ale i váhu. Máslový krém - Na trhu jsou i různé výrobky, které se vyrábí z mléčného tuku, do kterého se přidává tuk rostlinný. Vypadají na první pohled jako máslo, ale o máslo se nejedná – je to v podstatě jen máslový krém. Na obalu jsou názvy jako například Máslíčko nebo Masielko, do této kategorie patří i známé výrobky Jihočeské AB, Olé!, Rama Créme Boniour nebo Zlatá Haná. Léčivé účinky Máslo - má pozitivní vliv na nervový systém - má pozitivní vliv na vývoj dítěte            

Patří do čeledi hluchavkovitých. Bylinka je vysoká až 80cm, má hranatou lodyhu a podlouhlé zubaté listy. Květy v lichoklasech jsou růžové až fialové. Máta obsahuje éterické oleje s mentolem. V kuchyni se používají listy čerstvé i sušené. Čerstvé lístky máty jsou vhodnou ozdobou jídel, výborně okoření polévky, omáčky, zeleninové a masité pokrmy nebo saláty. Mátový čaj je velmi osvěžující, pomáhá také při nevolnosti, zažívacích potížích a celkově uklidňuje.

Patří do čeledi hluchavkovitých. Trvalka dorůstá do výšky 1m, listy jsou široce eliptické, jemně chlupaté, voní po ovoci. Lichoklasy mají bílou nebo růžovou barvu. Máta vonná se používá čerstvá nebo sušená. Hodí se ke sladkým pokrmům, listy je ale potřeba spařit nebo krátce povařit. Čaj z této bylinky pomáhá při zažívacích potížích, zmírňuje také nemoci z nachlazení. Obsah mentolu je u máty vonné nižší než u máty peprné.

Termín zahrnující všechny materiály, které se používají při uzení. Jde například o dřevo, piliny či třísky.

Jinak indický citronovník. Používáme listy, čerstvé i sušené nebo plody, zejména slupku. Mauricijská papeda voní po citronu. Její listy jsou rozšířeným kořením v indonéské a thajské kuchyni. Jsou vhodné do pokrmů z ryb, drůbeže a do polévek. Listy mauricijské papedy je možné vařit celé zároveň s pokrmem. Před podáváním se vyjmou a nakrájené se do pokrmu vmíchají. Čerstvé listy lze uchovat v mikrotenových sáčcích v chladničce až několik týdnů. Sušené listy se uchovávají bez přístupu vzduchu v temnu a chladu. Mauricijská papeda je k dostání v asijských obchodech. Stromy mauricijské papedy jsou poměrně malé, rostou v jihovýchodní Asii. Listy a kůra plodů se používají v thajské a indonéské kuchyni. V západní Evropě lze čerstvé nebo sušené listy papedy zakoupit v orientálních obchodech. Listy výrazně voní po meduňce lékařské, jsou vhodné k ochucení pokrmů z kuřecího masa a ryb. Nahradit je můžeme citronelou, citronem nebo limetkovou kůrou. Chuť pokrmu však nebude úplně stejná. Listy – mají neobvyklý tvar, jsou totiž zdvojené, jako když jeden list vyrůstá ze špičky druhého. Sušené listy – sušené listy používáme jako náhradu listů čerstvých, jejich vůně je ale slabší. Plody – jsou hruškovité, na povrchu bradavičnaté a vrásčité. Kůra plodů má hořkou chuť.

Patří do skupiny břichatkovitých, doba výskytu je od května do října. Plodnice měcháče písečného jsou široké 50-110mm, kulovité, hlavaté až hruškovité, často se sterilní stopkou dlouhou až 80mm. Stopka je dole rozvětvená a téměř celá ponořená v zemi. Okrovka je hladká až hrbolkatá, nejdříve okrově žlutavá, později až tmavohnědá. Na řezu jsou u mladých plodnic patrné bělavě žluté až žluté pecičky, které se v dospělosti mění v červenohnědý až černohnědý výtrusný prach. Měcháč písečný roste poměrně vzácně, jednotlivě, častěji ale hromadně, na výslunných místech na písčitých půdách. Vyskytuje se především v borových lesích a na ruderálních místech. Vyhýbá se půdám bohatým na vápenec. Tvoří mykorrhizu s borovicí. Jedná se o houbu v mládí jedlou, ale ve větším množství může způsobit zdravotní potíže. Měcháč písečný je silně aromatický, proto do pokrmů přidáváme jen jeden až dva tenké plátky.

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do listopadu. Klobouk mechovky obecné měří 30-120mm, je vyklenutý, potom plochý až nálevkovitý, s dlouho podvinutým okrajem. Zbarvený je bíle, krémově až našedle. Lupeny jsou výrazně sbíhavé, bělavé, brzy narůžovělé až růžové. Třeň o rozměrech 20-50x5-10mm je válcovitý, na bázi často ztenčený, obvykle výstředný. Zbarvený je bíle až bělavě. Dužnina má intenzivní moučnou chuť i vůni. Mechovka obecná roste poměrně hojně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích a na jejich okrajích. Roste také na loukách, zejména na živnějších půdách.

Je rozšířený ve všech tropických a teplých mořích mírného pásma. Mečovitě protáhlá horní čelist odlišuje mečouna obecného od ostatních ryb na první pohled. Ryby mají dvě krátké, od sebe daleko vzdálené hřbetní ploutve. Tělo je zbarvené tmavohnědě až černě. Mečouni dorůstají do délky max. 4,50m a dosahují hmotnosti více než 650kg. Většinou měří 3,50m. Maso je křehké, velmi chutné, vhodné ke smažení a grilování. Na mase se po stranách svalových vláken nacházejí tmavá místa, tvořená cévami. Není vhodné je konzumovat, obsahují totiž větší množství histaminu, který vyvolává alergie.

MED - latinsky Mellis, anglicky Honey - patří k nejstarším potravinám na světě. Med je starý milion let. Je to jediná potravina, kterou produkuje hmyz a zároveň jediná potravina, která obsahuje všechny životně důležité živiny – vitaminy, minerály, enzymy a vodu. Původ a historie Med je starý jako historie sama, avšak první zmínka o něm pochází z doby před 8000 lety. První písemná zmínka je ve Starém zákoně. Staří Římané používali med na ošetření raněných vojáků, a Hanibal ho spolu s octem dával svým mužům jako výživu při přechodu Alp. Velmi brzy lidé pochopili, jakou výživovou a univerzální hodnotu med má. Med byl používán především jako sladidlo dříve než třtinový a řepný cukr. Až do 17. století se v kuchyni přidával i do kaší, některých chlebů a nápojů, ale i do jídel z masa. Současnost Roční světová produkce medu se pohybuje okolo 2000 tun. Nejvíce medu vyprodukuje Rusko, Indie a Mexiko. V září se koná světový den medu oslavující tento přírodní dar, bez kterého bychom si těžko dovedli představit život. Existuje okolo 300 druhů medu, nejčastěji prodávaný je smíšený, který je kombinací lesního a lučního medu. Produkuje ho různý hmyz, za pravý se však považuje jen ten včelí. Vzhled, chuť, vůně… Med je tekutý a lepkavý, v chladnějších teplotách tuhne. Jednotlivé druhy se liší barvou, některé bývají tmavší, některé světlejší a každý má unikátní vzhled. Jsou také různě sladké a mají různou viskozitu. Podle druhů se liší i příchutí a vůní. Druhy medu Druhy medu podle způsobu získání Plástečkový med - K dostání je pouze přímo u včelařů nebo v specializovaných prodejnách medu. Má podobu uzavřených plásteček nebo jejich částí, které se zavěsí, otevřou a med se z nich nechá vytéct. Med je velmi kvalitní a zůstává v něm převážná většina cenných látek. Kapaný med - Kapaný med je plástečkový med, který se prodává ve sklenicích. Odkapáním se ale získá jen malá část medu, a tak je kapaný med nejen velmi kvalitní, ale i poměrně drahý. Je nejlepší pro léčebné účely. Stáčený med - Pod názvem stáčený med se prodává běžný kvalitní med získaný z plástů odstřeďováním. I tento med obsahuje převážnou většinu hodnotných látek. Stáčení (odstřeďování) je nejčastější způsob získávání medu.  Lisovaný med - Med se z plástů vytlačuje za studena, při tomto způsobu jeho získání ale přichází o část cenných látek. Lisování se v současnosti pro získání medu používá už jen zřídka, v současnosti se lisuje především tuhý až rosolovitý vřesový med. Vykapaný med - Získává se kombinací lisování a zahřívání. Výhodou pro včelaře je, že spotřebují všechny zbytky medu, ale při zahřátí nad 40 °C med přichází o většinu cenných látek. Tekutý med má nízkou kvalitu, v podstatě se jedná o cukrovou medovou vodu. Umělý med - Umělý med není přímý produkt včel, skládá se z invertního cukru a sirupu z glukózy. Prodává se pod názvem „Med na pečení“ nebo „Krém z invertního cukru“, je použitelný jako sladidlo do čaje. Filtrovaný med - Med zbavených pylových zrn, který nepodléhá krystalizaci a slouží pro průmyslové účely Pastový med - Vyrábí se převážně z květového medu, mechanickým roztíráním se zpracovává na konzistenci pasty. Druhy medu podle složení Květový - Květový med zpracovávají včely po sbírání nektaru z květů a jiných částí rostlin, keřů a stromů. Bývá buď jednodruhový, nebo smíšený z více rostlin. Má světlejší barvu a obsahuje mnoho rostlinných bílkovin. Medovicový (lesní) - Včely ho nezískávají z květů, ale z cukernatých výměšků hmyzu, který saje rostlinné šťávy. Lesní med má tmavší barvu, středně hustou konzistenci, charakteristickou kořenitou vůni a je sladší než med květový. Složení Med je směsí cukru, vody a několika dalších složek. Složení závisí na množství a druzích květů, z kterých včely sbírají šťávy, na lokalitě a období. Zdraví Med je univerzální lék na mnoho zdravotních problémů. Obsahuje vitaminy C, B6 a riboflavin a minerály hořčík, železo a měď. Pomáhá regulovat inzulin v krvi, odstraňovat z těla volné radikály, má hojivé, antiseptické a antimykotické účinky. Je zdravější formou sladidla než cukr, takže je vhodný i pro diabetiky. Je vhodným zdrojem energie a pomáhá rekonvalescenci při nemoci nebo velké fyzické zátěži. Velké využití má také v kosmetice, působí blahodárně na pleť a vlasy. Nejvíce účinků má přírodní, průmyslově nezpracovaný med. Tmavší medy mívají vitaminy B a C a jsou bohatší na minerály, světlejší zase na vitamin A. Použití Med byl používán především jako sladidlo ještě dříve než cukr. Až do 17. století se v kuchyni přidával i do různých jídel. V současnosti se v gastronomii používá především v cukrářské a pekařské výrobě. Med má antibakteriální a antiseptické účinky, a proto se také velmi často využívá v lidovém léčitelství, ve zdravotnictví i farmaceutickém průmyslu.  Jak a podle čeho vybírat Med od českých včelařů patří mezi nejkvalitnější. Tuzemská pravidla pro výrobu medu od Českého svazu včelařů jsou přísnější než pravidla Evropské unie i českého Ministerstva zemědělství. V obchodech se ale objevuje med ze zahraničí, který příliš kvalitní není. Výrobky obsahují málo medu a jsou směsí škrobu kukuřice, cukrové třtiny a různých sirupů. Pokud tedy chceme skutečně kvalitní med, je nejlepší ho nakupovat přímo od českých včelařů. Skladování Med v kapalné podobě se nekazí. Vzhledem k vysokému obsahu cukru dokáže likvidovat bakterie, a protože má nízký obsah vody, nemohou se na něm uchytit ani kvasinky ze vzduchu. Při dlouhodobějším skladování v pokojové nebo vyšší teplotě se může na povrchu medu usazováním cukrů vytvořit tenká řídká vrstva. V ní se množí kvasinky, které med ale přirozeně obsahuje. Toto kvašení ovlivňuje jen senzorické, ne nutriční vlastnosti medu.    

MED Z POMERANČOVÝCH KVĚTŮ Tento med se vyrábí z květů pomerančovníku, který roste ve slunných oblastech na jihu USA a Evropy. Je prvním medem sezóny, pomerančovníky kvetou časně z jara. Vzhled, chuť, vůně… Má světlou, zlatou barvu. Je velmi sladký, jeho nektar pochází z ovocného stromu. Krystalizuje velmi rychle. Má výraznou ovocnou chuť, s nádechem citrusů. Často do něj včely přimíchávají nektar i z jiných citrusů, jako grepovníků, mandarinkovníků nebo dalších citrusových stromů. Zdraví Díky tomu, že tento med pochází z citrusů, má mnoho pozitivních účinků na zdraví. Obsahuje antioxidanty jako quercetin, který je vhodný pro alergiky, luteolin, galangin a další. Působí protizánětlivě, antibakteriálně a celkově zlepšuje imunitu. Pomáhá bojovat i se závažnějšími onemocněními, jako je rakovina. Je skvělým zdrojem různých minerálů – vápníku, hořčíku, mědi a dalších. Výrazně napomáhá hojení. Obsahuje malé množství kofeinu, a je tudíž výborný jako doplněk při vyčerpání.

Medister polse, někdy také jen „medister“, je klobása vyrobená z jemně mletého vepřového masa a hřbetního sádla. Ochucená je cibulí, novým kořením a hřebíčkem. Klobása se prodává stočená do spirály, nakrájené porce se smaží nebo grilují. Klobása měří 45cm a široká je 3cm.

Patří do čeledi hluchavkovitých. Trvalka dorůstá výšky až 70cm, má čtyřhrannou lodyhu. Listy voní silně po citronech, zvláště když se rozemnou. Květy jsou bělavě žluté. Bylinka obsahuje třísloviny, hořčiny a silice. Nejlépe je používat meduňku čerstvou, lze ji i sušit. Hodí se do salátů, polévek, k rybím pokrmům. Nesmí se ale vařit, ztratila by tak své aroma. Čaj ze sušených listů pomáhá při poruchách spánku a při žaludečních potížích.