Zbožíznalství

Jedná se o tichomořský druh, vyskytující se u jižní Kalifornie a severního Mexika. Mandlovka obrovská žije v hloubkách od 5 do 15m. Schránky jsou rovnoměrně tvarované, okrouhlé, v průměru měří asi 10cm. Jejich zbarvení je světlé s charakteristickým červenohnědým žíháním. Maso tohoto druhu je vhodné na přípravu nádivek.

Je rozšířená v Atlantském oceánu, zřídka se vyskytuje také ve Středozemním moři. Mandlovka pravá se podobá mandlovce obecné, má ale tmavší schránku s jemnými,  sbíhajícími se proužky. Maso tohoto druhu mandlovek se po nasekání nadrobno hodí k přípravě nádivek.

MANDLOVÝ OLEJ – je jedním z nejcennějších rostlinných olejů, který se získává lisováním semen mandloně. Výroba Známe mandlový olej lisovaný za studena a rafinovaný mandlový olej – ten se používá v kosmetickém průmyslu. Vzhled, chuť a vůně… Mandlový olej chutná jemně nasládle, decentně ořechově a má světle žlutou barvu. Jeho konzistence je mazlavá. Zdraví a vitamíny Mandlový olej má vysoký podíl jednoduchých nenasycených mastných kyselin, je také bohatý na vitamin E. Dále obsahuje vitaminy A a mnoho minerálů – draslík, vápník, hořčík, fosfor, síru, kyselinu olejovou, linolovou a palmitovou a glycerín. Použití mandlového oleje v gastronomii Ke smažení je škoda jej používat, hodí se do marinád, zálivek, do studených polévek. V orientální kuchyni se používá do dezertů. Pár lžiček mandlového oleje lze přidat i do těsta na pečivo. Hodí se do sladkých pokrmů, pomazánek, dressingů, k úpravám masa, ryb a sýrů. Také do ovocných salátů. Olej ze sladkých mandlí se používá v menší míře jako stolní olej, většinou ke zjemnění pokrmů studené kuchyně, a v cukrárenství, například do zákusků. Olej z hořkých mandlí slouží v malém množstvích jako aromatická látka do likérů a potravin. Nejlepší využití nachází při přípravě dezertů. Dostupnost a skladování K dostání je v prodejnách se zdravou výživou. Uchovává se v temnu a chladu. Léčivé účinky - zklidňuje podrážděnou dětskou pokožku (vhodný pro miminka od prvních dnů po narození) - je účinný při ošetřování hrubé kůže a popálenin - zlepšuje akné a ekzémy - regeneruje pokožku spálenou slunečním zářením - pokožce dodává pocit hebkosti, mírní podráždění a chrání ji - pomáhá především suché kůži se sklony k olupování, svědění a popraskání

Mangalica je maďarská klobása vyrobená z masa tučných vepřů plemena Mangalika. Klobása je ochucená sladkou paprikou, udí se ve studeném kouři a potom se suší po dobu 3 měsíců. Mangalica je dlouhá 15cm a široká 3cm. Podává se nakrájená na plátky, nejčastěji s nakládanou zeleninou.

MANGO latinsky Mangifera indica, anglicky mango,francouzsky mangue, španělsky mango nebo německy Mango jeplod stromu Mangovník obecný. Exotické ovoce mnoha tvarů a barev… Mango patří mezi nejstarší známé ovoce na světě. V oblíbenosti u spotřebitelů, ale také z obchodního hlediska je po banánech celosvětově na druhém místě ze všech druhů tropického ovoce. Původ a historie Mango pochází s největší pravděpodobností z jižní a jihovýchodní Asie. Zkameněliny staré 25 až 30 milionů let byly nalezeny na jižních svazích Himalájí, v Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pakistánu nebo v Bangladéži. V Indii se mango pěstuje minimálně 4000 let a Indové tomuto svému národnímu ovoci přisuzují zvláštní léčivé schopnosti. Název mango pochází z malayalamského slova manga, které pozdějí převzali i portugalští obchodníci, kteří mango přivezli jako první do Evropy. Současnost V současné době se mango pěstuje snad ve všech tropických, a stále častěji také i v mnoha subtropických oblastech. Mango je po banánech druhé obchodně nejdůležitější tropické ovoce. V Asii se sklízí 75 % světové produkce, nejvýznamnější pěstitelé jsou Indie, Mexiko, Čína, Pákistán, Thajsko, Indonésie, Nigérie, Filipíny a Brazílie, ale také Jihoafrická republika, Izrael a Florida v USA. Manga známe přibližně 1 000 odrůd, ale jen asi dvacet z nich má na komerčním trhu nějaký větší význam. Vzhled, chuť, vůně… Plody manga mají mnoho tvarů a barev, jsou i různě velké. Některé odrůdy jsou o málo větší než meruňky, jiné dosahují hmotnosti i 2 kilogramů. Průměrná váha je přibližně 300 gramů. Tvar mají kulatý až podélně oválný, ale také ledvinovitý nebo srdcovitý. Plody jsou pokryty tuhou kožovitou slupkou, která má podle odrůdy zelenou, žlutou, oranžovou, sytě červenou nebo i červenofialovou barvu. Uvnitř plodu je plochá, oválná a nejedlá pecka v dřevnatém obalu, která se poměrně špatně odděluje od dužniny. Ta je velmi šťavnatá a aromatická, vláknitá, světle žlutá až oranžová, sladká s mírně nakyslou příchutí, která připomíná broskve nebo nektarinky. Mango indické je stálezelený tropický strom, který se dožívá stáří až 350 let a dorůstá do výšky i 30 metrů. Květenství tvoří mnoho drobných žlutočervených kvítků, ze kterých vyrůstá 1 až 5 plodů v trsu. Množství plodů je závislé na odrůdě, podnebí, půdních podmínkách a také na počasí v době květu. Odrůdy Celosvětově je známých přibližně 1 000 odrůd manga. Pro trh je důležitých asi dvacet odrůd, ostatní mají jen okrajový význam a spotřebují se v místě jejich pěstování. Mango se rozlišuje na 4 základní skupiny odrůd podle místa jejich pěstování - indické - východoasijské - karibské - floridské Na trhy v Evropě se dostávají manga z Floridy, ze střední a jižní Ameriky a Jihoafrické republiky. Asijské odrůdy, které mají menší a chuťově velmi dobré plody se v Evropě téměř neprodávají. Kent je nejvýznamnější odrůda manga v obchodní síti. Velké oválné plody mají zelenožlutou slupku, která se místy barví až do červena. Dužina je šťavnatá, sytě žlutá, sladká a velmi aromatická. Keitt se pěstuje v Izraeli a ve střední Americe, patří mezi nejžádanější manga na trhu. Plody jsou sladké, jemně aromatické, váží od půl do dvou kilogramů. Slupka je zelenožlutá, dužina žlutá. Manila je žádaná odrůda manga nejlepší kvality z Filipín. Plody srdcovitého tvaru mají žlutou barvu, jsou šťavnaté, mírně lahodně kyselé a příjemně aromatické. Haden se nejvíce pěstuje na Kostarice. Žlutočervené plody váží 500 až 700 gramů, dužina je žlutá, sladká a lehce nakyslá, ale velmi vláknitá. Tommy Atkins má oválné oranžovožluté až červené plody. Žlutá, sladká, jemně aromatická dužina nemá typickou mangovou příchuť. Thajské mango je zvláštní odrůda protáhlého tvaru, která má i v plné zralosti stále zelenou slupku. Dužina je žlutá s příjemnou a lehce nakyslou chutí. Zdraví a vitamíny Zdravotní účinky manga jsou poměrně velké. Mango dodá tělu energii, ochrání sliznice, pomáhá předcházet infekcím i nachlazení, uklidňuje mysl i tělo. Mango má vysoký obsah betakarotenu, vitamínů skupiny B, C a E. Obsahuje také velké množství draslíku a další minerální látky - vápník, hořčík, železo, mangan, zinek a měď. Důležité je i poměrně značné množství vlákniny. Vitamíny skupiny B například pozitivně ovlivňují metabolismus, posilují nervový systém, působí proti únavě, mají vliv na správnou funkci svalů... Vitamín C zvyšuje obranyschopnost organismu, pozitivně ovlivňuje imunitní systém, krevní oběh a hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín E je další významný antioxidant, který chrání před působením škodlivých látek a pomáhá je odstraňovat z těla. Především hořčík draslík a fosfor v kombinaci s ostatními minerálními látkami podporují metabolismus a zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů. Vláknina pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi, ale je důležitá i pro trávení a správnou funkci zažívacího ústrojí. Má mírné laxativní účinky. Použití manga v gastronomii Mango se konzumuje především syrové, ideálně mírně vychlazené. Plod je vhodný k jídlu, pokud je měkký na dotek. Před konzumací je nutné mango zbavit slupky a odstranit z něj pecku. V studené kuchyni je dužnina nakrájená na kousky nebo rozmixovaná na pyré případně dřeň vhodná do ovocných salátů, zmrzlinových pohárů nebo na dezerty. Mango se používá i v teplé kuchyni. Výborně chutná třeba s masem, šunkou nebo rybou, je vynikající v kombinaci s kari kořením, přidává se do čatní (mango chutney) Z manga se vyrábí chuťově zajímavé kompoty, zavařeniny a džusy. Nezralá manga se také suší a pak strouhají na prášek, který se nazývá Amchur (Amur). Přidává se do typických indických jídel a dodává jim jemnou kyselost. Mango je možné konzumovat i nezralé, zelené mango na Filipínách a Jávě jedí jako Evropané jablko. Mladé křehké listy stromu mangovník se dusí a přidávají jako příloha například k rybám. Mango se využívá i ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. Loupání zralého manga Plod podélně rozkrojíme na tři části, řezy vedeme co nejblíže kolem pecky, která zůstane v prostřední části. Z okrajových částí lžící, kterou vedeme těsně pod slupkou, opatrně vyjmeme vcelku dužninu. Z prostřední části s peckou slupku odkrojíme od dužniny, pecku vytlačíme vidličkou k pracovní ploše. Dužninu, která na semenu zůstane, oškrábeme nožem. Krájení dužniny Dužninu můžeme krájet na kousky, plátky nebo měsíčky, případně ji rozmixovat. Mango je možné nakrájet dekorativně. Z plodu i se slupkou odřízneme dvě okrajové části, a dužninu na ploché straně podélně a příčně několikrát nakrojíme tak, aby se neoddělila od slupky. Nakrojené půlky plodu obrátíme a servírujeme mango v podobě „ježka“, kdy jednotlivé nakrojené části se odebírají lžičkou přímo od slupky. Mangový sorbet pro 2 osoby je připravený za 10 minut. Dužninu zralého, oloupaného a odpeckovaného manga nakrájíme na menší kousky, které vložíme do mixéru. Přidáme k nim 3 lžíce moučkového cukru a šťávu z jedné limetky a vše důkladně rozmixujeme. Vzniklý krém dáme zmrazit. Sorbet se z mrazničky vyjme přibližně 30 minut před konzumací. Podává se nejlépe v širších pohárech, posypaný nastrouhaným kokosem a mandlemi. Jak a podle čeho vybírat Zralá manga se transportují pouze letecky, a to se odráží na jejich vyšší ceně. Proto se manga sklízejí i v polozralém stavu, a to i za cenu snížení kvality a chuti. V Evropě jsou proto k dostání nejčastěji plody polozralé a tak i málo šťavnaté. Cenově dražší mango v plné zralosti není ani příliš měkké, ani příliš tvrdé, je velmi šťavnaté a příjemně typicky mangově aromatické. Želatinová dužnina kolem pecky je znakem přezrálého plodu, ale nemusí vždy znamenat, že je chuťově špatný. Dohněda zbarvená dužnina znamená, že plody byly nesprávně skladovány, většinou ve větším chladu, než snesou. Spotřeba, zrání, skladování Zralá manga jsou určená k rychlé konzumaci a nedají se dlouho skladovat. Nezralé - polozralé - plody, které jsou nejčastěji k dostání, dozrávají v pokojové teplotě. Skladovat je můžeme maximálně týden v chladu. Plody vhodné ke konzumaci jsou na dotek měkčí, ale nesmí být až velmi měkké. Mango před konzumací zbavíme slupky a odstraníme z něj pecku. Zajímavosti Menší a chuťově mnohem lahodnější plody manga z Asie se na evropském trhu objevují jen minimálně. V Evropě se prodávají především manga, která byla vypěstovaná v Jihoafrické republice a na Floridě v USA. Jsou levnější a výrazně větší, ale na trh se dostávají v stádiu poloviční zralosti a to se pak negativně projevuje na jejich šťavnatosti, chuti i aroma. Aamchur je indické sušené mango v prášku. Tato přísada se dělá z nezralých plodů a používá se jako koření. Mango má příznivé účinky na barvu pleti a vlasů. Pomáhá spalovat tuky a výrazně potlačuje chuť k jídlu - je velmi vhodné při redukčních dietách. Léčivé účinky Mango je vzhledem k množství různých vitamínů, minerálních látek a vlákniny pro lidské zdraví velmi prospěšným tropickým ovocem. - má velmi velké antioxidační účinky - pozitivně ovlivňuje imunitní systém - upravuje hladinu cholesterolu v krvi - posiluje krevní oběh a činnost srdce - léčí šeroslepost i jiné poruchy zraku - významně upravuje metabolismus - působí i proti vzniku různých nádorů - má kladný vliv na nervový systém - aktivuje činnost mozku a nervových vláken - je prevencí proti různým infekcím a nachlazení - upravuje trávení a vylučování - působí proti fyzické i psychické únavě - má vliv na správnou funkci svalů Mango nemá v podstatě žádné prokázané nežádoucí účinky na lidské zdraví.  

MANGOLD je chutná zelenina, která má dva základní druhy. ŘAPÍKATÝ MANGOLD - latinsky Beta vulgaris var. flavescens, anglicky chard nebo spinat beet, francouzsky poirée a také cote de bettes, německy Blattmangold, případně i Rippenmangold, italsky sedano bietola je více pěstovaný, oblíbený především ve střední Evropě. LISTOVÝ MANGOLD - latinsky Beta vulgaris var. vulgaris, anglicky chard leaf, francouzsky bette à feuilles, německy Mangoldblatt, italsky foglia di bietola se pěstuje v menším objemu než mangold řapíkatý. Velmi zdravá zelenina Mangold je listová zelenina s poměrně velkými možnostmi využití jeho listů i stonků v teplé i studené kuchyni. Je velmi podobný špenátu a jako špenát se také připravuje. Původ a historie Mangold pochází s největší pravděpodobností ze Středomoří, zmínky o jeho pěstování a dokonce i šlechtění pochází už z období starého Egypta. Před 300 lety byl mangold podle dochovaných údajů ve střední Evropě jedním z nejvíce oblíbených druhů zeleniny, ale pak ho v oblibě předstihl nově objevený špenát. V době největší oblíbenosti se jeho pěstování a šlechtění věnovali ve Francii, Španělsku, Nizozemsku, Švýcarsku a v mnoha zemích jižní Evropy. Podle knihy Staročeské umění kuchařské profesora Č. Zíbrta se o mangoldu jako o oblíbené zelenině v českých zemích zmiňuje v roce 1753 jezuita František Kropf Současnost V současné době se obliba mangoldu především díky italským předkrmům vrací a mangold se stává součástí mnoha evropských kuchyní. Velmi často se připravuje v balkánských státech, ve většině oblastí Středomoří, v západních zemích pak především ve Švýcarsku, Francii a ve Španělsku, nejvíce se ale pěstuje v Itálii, která je také jeho největším exportérem. Pěstuje se i v některých oblastech Severní Ameriky. Mangold se v současnosti pěstuje pro listy a řapíky – listy v kuchyni nahrazují špenát, řapíky chřest. Vzhled, chuť, vůně… Mangold má dvě základní odrůdy - řapíkatou a listovou.   Řapíkatý mangold má větší světle nebo tmavě zelené listy a až 5 centimetrů široké řapíky s bílou nebo červenou barvou, které se v kuchyni připravují podobně jako chřest. Řapíky i listy jsou mírně nasládlé a mají slabou příchuť řepy. Listový mangold má řapíky poměrně úzké a široké listy, které se v kuchyni používají jako špenát. Nejvíce chutné jsou mladé listy do délky 20 centimetrů. Chuť mangoldu je jemná, mírně nasládlá a ořechová, nikdy není palčivá nebo ostrá. Mangold je chutný a zdravý, ale i velmi dekorativní, některé odrůdy jsou velmi zajímavě zbarvené a vysazují se i do různých okrasných zahrad. Druhy a odrůdy Základní druhy mangoldu jsou dva – listový a řapíkatý. Všechny odrůdy obou druhů jsou jedlé a některé výrazněji zbarvené se využívají i jako okrasné rostliny. Nejvíce pěstované řapíkaté odrůdy Lucculus má bílé řapíky s velmi jemnou chutí, které jsou široké až 5 centimetrů Rhubarb Chard je odrůda s červenými až 6 centimetrů širokými řapíky příjemné chuti Yellow se žlutými jemně chutnajícími řapíky se pěstuje především v Nizozemsku Bright Lights má řapíky růžných barev - bílé, žluté, růžové i fialové, používá se i na okrasu Nejčastěji pěstované listové odrůdy Perpetual Spinach má velmi silné listy svěží zelené barvy   Rhubarb je atraktivní odrůda s jemnými zelenými listy a červenými řapíky Zdraví a vitamíny Mangold je zelenina, která má podobný obsah vitamínů a zdraví prospěšných látek jako špenát, ale je dokonce pro zdraví cennější. Na rozdíl od špenátu v mangoldu totiž není tolik kyseliny šťavelové, která brání vstřebávání vápníku i některých dalších minerálních látek. Mangold obsahuje ve velkém množství vitamín C i E, provitamín A a také skupinu vitamínů B. Z minerálních látek je v něm ve velmi velkém množství vápník – až 2 procenta, dále draslík, hořčík, železo, měď a fosfor. Obsahuje i kyselinu listovou a bioflavonoidy, přibližně 2,5 procenta bílkoviny a 90 procent vody, v přiměřeném množství i cukry.  Mangold podporuje imunitní systém, tvorbu a vylučování žaludečních šťáv, má příznivé účinky na látkovou výměnu. Aktivuje také činnost jater a brání jejich tukové degeneraci. Pozitivně ovlivňuje tvorbu krve a krev také pročišťuje, působí proti kornatění cév a doporučuje se například při chudokrevnosti. Posiluje činnost srdce, kladně ovlivňuje nervový systém a má účinky i jako prevence proti vzniku nádorových onemocnění. Jediným negativem je mírně projímavý účinek při jeho větší konzumaci. Použití mangoldu v kuchyni Listy i řapíky mangoldu mají příjemnou jemnou ořechovou a lehce nasládlou příchuť. mangold se nejčastěji tepelně upravuje vařením ve vodě nebo v páře, může se i dusit nebo zapékat. K smažení, pečení a dalším podobným tepelným úpravám se nehodí. Listy je možné konzumovat syrové například v salátech, ale i tepelně upravené podobně jako špenát nebo v různých dalších jídlech, mohou se použít třeba i na přípravu různých závitků s nádivkami. Nejlepší chuť mají mladé listy s délkou do 20 centimetrů. Řapíky se konzumují syrové i tepelně upravené. Nejčastěji se připravují jako chřest, jsou z nich vynikající polévky. Syrové se často servírují jako zeleninová příloha, konzumují se i samostatně s různými omáčkami. Listy i řapíky jsou velmi chutné zapečené například s různými druhy sýrů, často se přidávají do čínských nebo indických jídel. Vynikající jsou i nádivky s mangoldem do slaných závinů, závitků a palačinek nebo náplně do koláčů. Příprava mangoldu před použitím v kuchyni Listy mangoldu se sklízí odřezáváním, pak se jen opláchnou pod studenou vodou a okapané natrhají, případně nasekají podobně jako listy špenátu. Řapíky je po opláchnutí vodou před další tepelnou přípravou potřeba vždy oloupat. Jak a podle čeho vybírat Při sklizni ze zahrady se vybírají a odřezávají mladé listy s délkou 20 až 25 centimetrů, které mají nejlepší chuť. Listy se sklízí po celou sezonu, která začíná na jaře a končí na podzim. Kupovaný mangold musí být čerstvý a svěží, ovadlé nebo nějak poškozené listy nemá význam kupovat. Sklízení listů Listy se z rostliny odřezávají ostrým nožem vždy z vnější strany a sklízí se postupně po celou sezonu od začátku jara do konce podzimu. Pokud se sklidí všechny listy najednou, musí se odříznout nejméně 5 centimetrů nad zemí, aby z rostliny vyrostly nové. Pěstování Mangold je poměrně odolná a na pěstování nenáročná rostlina. Potřebuje umístit v závětří, pokud je půda písčitá a málo úrodná, stačí do ní přidat vyzrálý kompost. Nutností je poměrně pravidelná zálivka. Velmi vlhká nebo příliš slunná místa mangoldu nesvědčí. Přezimující rostliny se přikrývají bílou netkanou zahrádkářskou textilií. Vysévání Semena mangoldu velmi dobře klíčí v pařeništi i na záhonu. Pro letní sklizeň se semena se vysévají v dubnu a květnu, pro podzimní a jarní sklizeň v dalším roce se vysévají v druhé polovině léta. Řapíkaté odrůdy jsou náročnější na teplo a tak by se měly nechat klíčit v pařeništi, listové odrůdy se vysévají přímo na záhon. Semena se vysévají do vzdálenosti 5 centimetrů a řádků od sebe vzdálených 30 až 50 centimetrů. Vzešlé rostliny je nutné protrhat na vzdálenost 15 až 30 centimetrů. Z pařeniště na záhon se rostliny mohou přesazovat po přibližně 3 až 4 týdnech. Pěstování Sazenice mangoldu po přesazení a protrhání při dostatečné pravidelné zálivce rostou velmi rychle a vytváří dostatek listů i řapíků. Přibližně v srpnu se začnou objevovat stonky a poupaty, které je nutné trvale odstraňovat, protože rostlina se kvetením velmi vyčerpává a listy i řapíky přestávají růst. Sklizeň a přezimování Listy i řapíky se sklízí průběžně po celou vegetační dobu. Listy se z rostliny odřezávají ostrým nožem vždy z vnější strany. V případě, že se sklidí všechny listy najednou, musí se odříznout nejméně 5 centimetrů nad zemí, aby z rostliny vyrostly nové. Sklizeň končí přibližně v polovině října, kdy už listy rostou velmi pomalu. Rostliny se ponechávají na místě, protože v mnoha případech na jaře znovu obrůstají. Proti mrazům se rostliny chrání přihrnutím zeminy ke kořenům a zakrytím fólií nebo chvojím. Zajímavosti Mangold je především v oblastech Středomoří, ale také v Itálii, Francii nebo ve Španělsku velmi oblíbená a často v kuchyni připravovaná zelenina. Objevuje se i v nabídce mnoha předních restaurací. Mimo svoji zajímavou jemnou chuť je ceněný i jako zelenina s mnoha příznivými zdravotními účinky na lidský organismus. Mangold má velmi vysoký obsah vápníku, který se ale vařením v horké vodě výrazně snižuje. Mnohem vhodnější tepelnou úpravou je vaření v páře. Léčivé účinky Množství a kombinace vitamínů, minerálních a dalších látek v mangoldu má pozitivní preventivní i léčebné účinky na organismus člověka. Mangold především: - posiluje imunitní systém - podporuje tvorbu a vylučování žaludečních šťáv - má příznivé účinky na látkovou výměnu - aktivuje činnost jater a brání jejich tukové degeneraci - pozitivně ovlivňuje tvorbu krve a krev pročišťuje - působí proti kornatění cév - pomáhá při léčbě chudokrevnosti - posiluje činnost srdce - kladně ovlivňuje nervový systém - je účinný při prevenci proti nádorovým onemocněním Konzumace listů a řapíků mangoldu v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Konzumaci většího množství listů nebo nedostatečně tepelně upravených řapíků se ale může projevit mírně projímavými účinky.  

MANGOSTAN– mangostana lahodná - latinsky Garcinia mangostana, anglicky mangosteen - je považován za jedno z nejchutnějších druhů ovoce. V Asii se mu dokonce přezdívá „královna ovoce“nebo „ovoce bohů“. Velmi zdravé tropické ovoce s lahodnou chutí Podle legendy mangostan jako první objevil a ochutnal Budha při své cestě džunglí na bílém slonovi. Od té doby je mangostan v Asii považován za jeden z nejcennějších ovocných plodů a říká se mu ovoce bohů. Původ a historie Mangostanmá původ v jihovýchodní Asii v oblasti Indonésie Manga a z názvu místa také vychází jeho pojmenování. Mangostan poprvé popsal v roce 1753 švédský přírodovědec Carl Linné a po něm v roce 1770 kapitán Cook. V roce 1787 britská vláda dokonce financovala námořní expedici, která měla mangostan přivést, ale ta nebyla úspěšná. Až v roce 1883 kapitán White semena přivezl z indické Kalkaty a ve skleníku vévody z Northumberlandu v Syon Parku se podařilo vypěstovat první stromy a sklidit i první plody. Mangostan si pak údajně velmi oblíbila i anglická královna Viktorie. Současnost Mangostan se postupně z jihovýchodní Asie rozšířil do Afriky, Karibiku, Austrálie i Jižní Ameriky, v současnosti ale nejvíce pěstuje ve všech tropických oblastech. Největšími pěstiteli a také vývozci do celého světa jsou Thajsko, Indonésie, Filipíny a také Brazílie a některé země ve Střední Americe. Do Evropy se plody mangostanu dováží především z Brazílie. Léčivé účinky se využívají v medicíně v Thajsku, Filipínách, Vietnamu, Indii a samozřejmě i v Číně, v evropských zemích je používaný především v gastronomii. Vzhled, chuť, vůně… Plodymangostanu mají kulovitý tvar a jsou velké až 9 centimetrů. Slupka je lesklá, má červeno až fialovohnědou barvu, občas je i téměř černá. Je poměrně silná – až 8 milimetrů – a pevná. Na místě stopky plody mají čtyři tuhé oválné kalištní lístky a na druhém konci je ozdobná hvězdička blizny. Dužiny je v plodech poměrně malé množství, ale je velmi chutná a příjemně aromatická. Je rozdělená na 4 až 8 částí, má bílou nebo narůžovělou barvu. Je šťavnatá a měkká, na povrchu kluzká. Obsahuje semena, která se po upražení mohou konzumovat. Chuť je sladkokyselá, podobná broskvi s příchutí citrusů nebo hroznů. Aroma je mírně karamelové. Plody na stromech zrají 3 měsíce, nejdříve jsou zelené a tvrdé, pak se zbarví do tmavé barvy a změknou. Stromy mangostanu dorůstají do výšky 7 až 25 metrů, mají korunu ve tvaru jehlanu a krátké stále zelené listy. Při poranění tmavě hnědé kůry ze stromu vytéká žlutý latex. Mangostan potřebuje tropické podnebí a teploty do 38° Celsia, při teplotě pod 0° Celsia stromy hynou. První ovoce se rodí přibližně za deset let, pak je na jednom stromě ale každý rok několik set, u některých odrůd i několik tisíc plodů. Zdraví a vitamíny Mangostan má mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan se používá v tradiční medicíně v Asii, především v Thajsku, Malajsii, na Filipínách, ve Vietnamu, v Indii a také v Číně. Plody obsahují ve velkém množství xanthony – antioxidanty ze skupiny flavonoidů. Xanthon je žlutá krystalická látka, která působí především proti bakteriím i zánětům a má antioxidační vlastnosti. V plodech jsou i bílkoviny, vitamín C, vápník a další minerální látky, zdravé cukry a škroby, kyselina elagová, fytová a chlorogenová. Jeden plodu obsahuje až 5 gramů hrubé vlákniny. Energetická hodnota mangostanu je 70 Kcal – 300 kJ - na 100 gramů dužiny. Způsobuje pocit nasycení a konzumace je vhodná při redukčních dietách. Vzhledem ke kombinaci prospěšných látek a především obsahu xanthonů je mangostan účinný jako antibiotikum i antiparazikum, používá se na hojení ran, exémů a jiných kožních onemocnění. Má významné účinky při léčbě tuberkulózy i malárie, zánětech uší, dýchacích cest, močových cest, ale i při střevních potížích. Pozitivně také ovlivňuje nervový i cévní systém a posiluje dásně. Tlumí bolesti, odstraňuje únavu a snižuje horečku. Druhy a odrůdy Mangostan se pěstuje a na trh dodává pouze v několika základních odrůdách Garcinia cambogia je nejvíce pěstovaná odrůda s menšími plody žluté barvy a bílou dužinou. Garcinia cowa má větší meruňkově zbarvené plody. Většinou jsou ale velmi kyselé a nejsou tak vhodné k přímé konzumaci, Vyrábí se z nich zavařeniny. Garcinia indica má kyselé, purpurově zbarvené plody. Dužina se využívá na výrobu octa, ze semen se lisuje kokumový olej. Garcinia dulcis se pěstuje v menším množství, má výrazně žluté plody. Garcinia morella z jihovýchodní Asie se pěstuje především pro oranžovočervenou pryskyřici zvanou gamboge. Použití mangostanu v gastronomii Plody se nejčastěji konzumují v čerstvém stavu – servíruje se chlazený v na polovinu odkrojené slupce. Dužina se využívá na výrobu marmelád, pudinků, koktejlů a kompotů. Ze šťávy se vyrábí chutné džusy. Vzhledem k obsahu zdraví prospěšných látek se velmi často používá i ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Semena se lisují na kukumový olej. Příprava mangostanu před použitím Slupka plodu se rozkrojí po obvodu, pak se odklopí horní část a odkryje dužina. Při přípravě je nutné dávat velká pozor na potřísnění, protože tmavě fialová šťáva se velmi špatně odstraňuje. Mangostan samotný je velmi chutný, ale jsou vyzkoušené i další velmi lahodné kombinace: - jogurt z mangostanového pyré, smetany a vanilky - vyšlehaná pěna ze smetany, mangostanu a máty - ovocný salát z mangostanu a manga - dužina mangostanu s čokoládovou pěnou - mangostanový sorbet se suchým šampaňským - želé z mangostanu, vanilky a cukru - Toffies z mangostanu – dílky dužiny, namáčené v karamelu - Margarita s kouskem mangostanu a jiným tropickým ovocem - Mangostan clafouti – tradiční francouzský dezert s mangostanem Výběr, spotřeba, skladování Mangostan se musí sklízet pouze zralý, protože předčasně sklizené plody už nedozrávají. Distribuce vzhledem k silné slupce plody většinou nepoškodí. Kvalitní plod mangostanu je stejnoměrně zbarvený, přiměřeně měkký a pružný. Kupují se pouze plody, které nemají žádné povrchové poškození, protože plody s poškozenou slupkou se velmi rychle zkazí. Plody není možné dlouho skladovat. Pokud je mangostan potřeba uskladnit, pak jedině v chladném prostředí a maximálně 5 dní - delší doba uskladnění negativně ovlivňuje vzhled, chuť i aroma. V případě, že je mangostan delší dobu mimo chladné místo, dužina se většinou zkazí, ale na povrchu plod zůstává stejný. Pěstování mangostanu Strom mangostanu je velmi náročný na klimatické podmínky a snáší bez újmy pouze teploty od 4 do 38° Celsia. Pro pěstování ve střední Evropě jsou vhodné spíše stromy tzv. falešného mangostanu, který je více odolný v chladnějším podnebí. Může se pěstovat i ve skleníku. Pěstování ze semen je pomalé a většinou také neúspěšné, protože i plně vyvinutá semena ztrácí svoji klíčivost už 5 dní po vyjmutí z plodu. Vyklíčený stromek za dva roky doroste pouze do výšky 30 centimetrů. Kvalitní odrůdy se množí očkováním. Pro úspěšné pěstování mangostan potřebuje hlubokou, na výživu bohatou propustnou půdu a chráněné místo. Stromy by měly být v mírném stínu, přímé slunce není vhodné. Velmi často se z tohoto důvodu vysazují do stínu jiných vyšších stromů. První sklizeň může být podle podmínek už za 7 let, většinou ale bývá až za 10 roků. Na jednom stromě se urodí až 500 plodů, stromy některých odrůd v dobrých podmínkách jich mohou mít i několik tisíc. Zajímavosti Název mangostan není odvozený od ovoce mango, ale vychází z názvu oblasti, z které pochází – Mango v jihovýchodní Asii. Z plodů mangostanu se získává velmi intenzivní černé barvivo. Fialová šťáva se z pokožky i látky velmi špatně odstraňuje. Zdraví prospěšné látky, které mangostan obsahuje, jsou nejlépe rozpustné v tucích. Tyto látky se do těla nejlépe dostávají z mangostanové šťávy, která se pije při jídle. Léčivé účinky Mangostan má velmi mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan mimo jiné - má velké antioxidační schopnosti - posiluje činnost mozku - zpomaluje stárnutí buněk - pozitivně působí na nervový systém - odstraňuje únavu a zlepšuje výdrž i koncentraci - regeneruje svaly a klouby - významně posiluje imunitu - pomáhá udržet optimální hladinu cukru v krvi - podporuje trávení - posiluje cévní systém a činnost srdce - snižuje bolest a horečku - pomáhá udržet ideální hmotnost V oblastech Karibiku se mangostan používá proti únavě a nevolnostem,.v Brazílii ho jako čaj pijí při zažívacích potížích. Na Filipínách se tekutý výtažek plodu používá na snížení teploty. Při bolestech břicha pomáhá rozkrojený plod mangostanu, kterým se bolestivé místo potírá. Při konzumaci zralých mangostanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při konzumaci přezrálých plodů se mohou objevit příznaky nevolností nebo průjmy.

Plody mangovníku patří k nejoblíbenějším druhům tropického ovoce. Konzumují se za syrova, připravuje se z nich také chutney nebo se nakládají. Mango  pochází z Indie. Koření zvané amchyr se připravuje z kyselých nezralých plodů, které se po nakrájení na plátky suší na slunci a nakonec se umelou na prášek. Amchyr dodává pokrmům kyselou příchuť. Používá se běžně v Indii jako koření do vegetariánských pokrmů a dušené zeleniny. Přidává se i do polévek a do sladkých náplní. V západní Evropě je amchyr k dostání v podobě prášku ve většině indických obchodů. Plátky – nezralá manga nakrájená na plátky se usuší. Sušením získají plátky světle hnědou barvu. Prášek – je hrudkovitý, pískově zbarvený. Vůně je nevýrazná, chuť ostrá a kyselá, podobná citronu nebo limetce.

MANUKOVÝ MED - med z keře manuka. Manukový med se pěstuje na Novém Zélandu, kde roste keř manuka. Pro jeho velké množství enzymů a silné antibakteriální účinky je v současnosti velmi populární, ale drahý. Vzhled, chuť, vůně… Med z manukových květů je tmavší barvy, od krémové po tmavě hnědou. To je také zapříčiněno tím, že je jedním z medů s nejvyšší viskozitou. Má bohatou, mírně sladkou chuť s výrazným zemitým aromatem. Zdraví Tento med celkově příznivě ovlivňuje organismus, posiluje imunitu a regeneruje při únavě. Má silné protizánětlivé a antibakteriální účinky. Odbourává bolesti hlavy a nespavost. Působí preventivně proti nachlazením a dalším nemocem. Blahodárně působí na srdce, trávicí soustavu a močovou soustavu.

Maraba je jiný druh galgánu. V západní Evropě je k dostání nakrájený na plátky nebo sušený. Jeho chuť je osvěžující, avšak ostrá. Je proto třeba použít marabu jen v menším množství. Oddenek – výběžky oddenku jsou prstovité, dlouhé.

MARACUJA – Mučenka jedlá - latinsky Passiflora edulis, anglicky Passion Fruit - je teplomilný popínavý druh mučenky. Jako ovoce se pěstuje v tropických a subtropických oblastech, kde má odpovídající klimatické podmínky. Velmi zdravé exotické ovoce Maracuja je krásné, chuťově zvláštní, ale lahodné, a zároveň také zdravé exotické ovoce, které má i velmi nízkou kalorickou hodnotu. Původ a historie Mučenka jedlá nemá přesně stanovené místo svého původu. Podle některých zjištění by mohla pocházet z jihovýchodní Asie, jiné poznatky ukazují na Borneo. Maracuja, která je nejvíce známým a pěstovaným druhem mučenky, pochází s největší pravděpodobností z jižních oblastí Brazílie. Současnost V současnosti se maracuja pěstuje na plantážích v tropických a subtropických oblastech světa. Je to především severozápadní část Jižní Ameriky, Karibik, Havaj, jižní část Floridy a východní Afrika. Největší pěstitelé maracuji jsou Indie, Nový Zéland, Brazílie, Austrálie, Izrael, Jihoafrická republika a Keňa. V Austrálii roste nejčastěji žlutá varianta, fialová nejvíce v Keni. Vzhled, chuť, vůně… Plody maracuji jsou kulaté oválné bobule s průměrem až 10 centimetrů, zralé mají podle odrůdy žlutou, modrou, purpurovou nebo tmavě fialovou barvu. Slupka je kožovitá, silná. Uvnitř plodu je velká dutina, kolem které se až 2,5 centimetru silná suchá dužina plodu žluté barvy. Kolem dužiny je jedlý oranžový míšek s velkým množstvím malých semínek. Chuť je příjemně sladkokyselá, připomíná meruňky nebo mango. Má velmi intenzivní aroma. Rostliny jsou stále zelené tropické popínavé liány vysoké 25 až 50 metrů, lodyhy dorůstají až do délky 15 metrů. Rostou velmi bujně a vyžadují poměrně velký prostor. Listy jsou trojlaločné, velké 15 až 20 centimetrů. Mučenka má různobarevné květy, které připomínají Kristovu trnovou korunu a z toho také pochází její pojmenování. Druhy a odrůdy mučenky jedlé – maracuji Je známo přibližně 400 druhů mučenky ve dvou barevných variantách. Obrůda s jasně žlutou barvou, která je známá také jako zlatá maracuja, dorůstá v některých případech až do velikosti grapefruitu. Slupka je jemná, hladká a lesklá. V Austrálii se tato odrůda používá i jako podnož pro pěstování fialové odrůdy. Odrůda s fialovou barvou je menší. Dosahuje velikosti citronu a má suchou, tvrdou svraštělou slupku. Tato fialová odrůda obsahuje ve slupce kyanogenní glykosid a je mírně jedovatá. Tuhá slupka je ale v podstatě nejedlá, pokud se uvaří například při výrobě džemu, jedovaté látky se zničí. Odrůd, které s pěstují pro plody je poměrně málo. Odrůdy mučenky Mučenka jedlá – maracuja - Passiflora edulis - je základní a také nejvíce pěstovanou a využívanou odrůdou. Má chuťově nejkvalitnější plody. Mučenka obří - Passiflora Alata – má původ v tropických částech Ameriky. Využívá se především jako stínící rostlina například při pěstování mangostanu. Má až 15 centimetrů velké různobarevné květy. Plody jsou vejčitého tvaru a dorůstají až do váhy 0,5 kilogramu. Mučenka pletní - Passiflora incarnata – se pěstuje především k využití v medicíně. Používají se pouze listy, které mají léčivé účinky při mnoha kožních onemocněních, nejvíce při kožní plísni. Čerstvé a rozmačkané se přikládají a nechávají několik hodin působit na problémovém místě. Mučenka Corulea – Passiflora Coerulea – je pěstovaná jako okrasná rostlina. Má velké množství modrobílých květů s průměrem až 10 centimetrů a příjemnou vůní. Tmavozelené listy jsou pětidílné a hluboce vykrojené. Mučenka Violacea – Passiflora Violacea – se také pěstuje jako okrasná rostlina. Velké množství květů má růžovofialovou barvu. Může se pěstovat i v závěsných květináčích, snáčí pobyt na slunných místech. Zdraví a vitamíny Muracuja obsahuje nejvíce stopových prvků železa ze všech druhů ovoce – ve 100 gramech plodu je 1,6 miligramů železa. V obsahu železa je za maracujou kdoule s 0,7 miligramy, citron a maliny s 0,6 miligramy na 100 gramů ovoce. Maracuja je velmi bohatá i na hořčík, vápník, fosfor a draslík. Jsou v ní ve značném množství i vitamín B2, B6 a E, provitamin A, niacin, kyselina listová, sacharidy a riboflavin, pozitivně působící na činnost srdce a mnoha dalších orgánů. Dužina obsahuje velké množství rozpustné vlákniny – pektinu. Příjemné aroma je způsobeno jedinečnou kombinací více než sta chemických látek, některé z nich mají sedativní účinky. Největší koncentrace těchto látek je v květech, které se využívají k lékařským účelům stejně jako listy i kořeny. Výživová hodnota maracuji je pouhých 34 kcal na 100 gramů plodu. Dužina i šťáva působí na lidský organismus velmi pozitivně. Podporují a stimulují trávení, mají mírně laxativní účinek a chrání střevní stěny před usazování škodlivých látek, snižují krevní tlak. Mají také mírně sedativní účinky. Vzhledem k vysokému obsahu železa a vitamínu C nejvíce pomáhají při léčbě anémie. Použití maracuji v gastronomii Dužina maracuji se konzumuje čerstvá jako stolní ovoce. Přidává se také do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, pohárů a koktejlů. Vyrábí se z ní chuťově i aromaticky vynikající džemy i marmelády a džus. Šťáva a džus se velmi často přidává do džusů z jiných druhů ovoce, především tropických, a také do koktejlů. Semena jsou jedlá a mají výrazné aroma. Přidávají se do ovocných salátů a používají se pro vylepšení chutě a aroma i do džusů z jiných druhů exotického ovoce. Listya kořeny se používají především k zdravotnickým účelům. Používání maracuji v některých zemích světa Austrálie - Maracuja se v Austrálii prodává čerstvá i konzervovaná. Velmi často z ní připravují polevy na dorty a vanilkové řezy, používá se k ochucení alkoholických nápojů Passiona a na výrobu čerstvých osvěžujících ovocných nápojů. Brazílie - Velmi oblíbený je džus z maracuji. Pěna z dužiny je tradičním dezertem a semínky se zdobí některé druhy dortů. Indonésie – Plody se konzumují především čerstvé, ale dužina se také pasíruje přes sítko a pak se vaří s cukrem. Vzniklý hustý sirup se pak míchá s vodou a ledem na osvěžující nápoj. Havaj – Nejvíce oblíbené jsou na Havaji čerstvé plody, ledová tříšť, zmrzlina a různé dezerty s příchutí lilikoi – tak se zde maracuja také nazývá. V obchodem na Havaji ale maracuja k dostání běžně není a tak si ji obyvatelé pěstují sami, případně využívají plody z voně rostoucích rostlin. Nikaragua – Z maracuji zde připravují velmi jednoduchým způsobem sladký džus – plody pouze přepůlí a uvaří ve vodě, kterou pak nechají vychladnout a přeceděnou pijí. Příprava maracuji před použitím Plody maracuji obsahují semínka, která se konzumují i s rosolovitou dužinou. Plod se pouze podélně rozkrojí a dužina se vydlabe lžičkou, případně vysaje i se semínky. Šťáva se připravuje propasírováním dužiny přes husté sítko – tím se dužina zbaví semínek. Propasírovaná dužina se rozmixuje. Semínka je možné použít k ochucení i ozdobení různých dezertů nebo pohárů. Jak a podle čeho vybírat Plody mají před úplným dozráním pevnou kožovitou hladkou a lesklou slupku. U zralých plodů je slupka zvrásněná a nemá pravidelný kulovitý tvar. Spotřeba a skladování Plody maracuji by se neměly dlouho skladovat. V chladném, suchém a temném prostředí – ideálně chladničce – mohou být nejdéle týden, pak poměrně rychle ztrácí na kvalitě. Pěstování Liány mučenky – maracuji – je v našich klimatických podmínkách možné pěstovat v bytě nebo zimní zahradě. Pro růst potřebují těžkou jílovitou půdu, každý rok se musí přesazovat do květináče, který je o 5 centimetrů větší než předchozí. Rostliny také musí mít dostatek světla. V období velmi bujného růstu od jara do podzimu by se mučenka měla jednou za 14 dní přihnojovat kombinovaným hnojivem. Pokud rostliny nemají dostatek živin, žloutnou a shazují listy, v případě, že se tzv. přehnojí, pouze bujně rostou, ale nekvetou. V době růstu také potřebují dostatek vláhy, ale voda nesmí zůstávat v kořenech. Velmi dobře reagují na rosení. V zimním období je vhodné výrazně zmírnit zalévání a umístit rostliny do místa s teplotou 5 až 10° Celsia. Vyšší teploty způsobují výskyt různých škůdců. Zajímavosti Mučenka – marajuja – má i mnoho dalších místních pojmenování - V Bolívii, na Kostarice, v Panamě, Ekvádoru, Mexiku, Hondurasu a v Peru se používá výraz maracuyá - v Brazílii a Portugalsku je nejvíce rozšířený název maracujá - v Argentině, Paraguayi a Uruguayi se nazývá mburucuyá - v Kolumbii se žluté odrůdě říká maracuyá, fialové gulupa - v Dominikánské republice je známá jako chinola - na Havaji používají název lilikoi - v Indonésii marakuji říkají markisa - na Jamajce je marakuja sweet cup - "sladký šálek" - v Nikaragui je rozšířený název calala, - v Portoriku se používá pojmenování parcha - ve Venezuele marakuju nazývají parchita - v Jihoafrické republice je fialová odrůda granadilla, žlutá – zlaté odrůda guavadilla - v Nizozemí používají název passievrucht Léčivé účinky Maracuja má mnoho kladných účinků na lidský organismus - stimuluje trávení a činnost žaludku - chrání střeva před usazováním škodlivých látek - reguluje i snižuje krevní tlak - zklidňuje nervový systém - pozitivně působí na pohybový aparát - významně pomáhá při léčení anémie - je účinná při léčbě kožním onemocnění Při běžné konzumaci dužiny nebo šťávy zralých plodů, ani při používání listů nebo kořenů maracuji nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při nadměrné konzumaci nezralých plodů se mohou objevit mírné žaludeční potíže.  

Jedná se o tlačenku vyrobenou z kýt koz žijících v borových lesích. Maranho má typickou chuť a vůni. Do masové směsi se přidává rýže, šunka, paprika a máta. Tlačenka se vaří v kozích žaludcích, měří 25cm a široká je 6cm.

Margarín se skládá převážně z tuků rostlinného původu, kterých obsahuje 80 až 90 %, mohou v něm být maximálně 3 % mléčného tuku.   Pojem margarín se obecně používá především jako označení různých náhražek másla. Název margarín pochází od francouzského chemika Hippolyte Mège-Mouriése, který v roce 1869 získal patent na takovou náhražku másla ve složení hovězí lůj, mléko a voda. Slovo margarín má původ v řeckém slově margarités – v překladu perla, které připomínaly kapénky směsi při výrobě.   Použití margarínu v gastronomii Margarín má v kuchyni velmi široké možnosti použití, používá se na smažení, pečení a další tepelné úpravy různých surovin a potravin. Margarín se sníženým obsahem tuku - dietní margarín - má snížený obsah tuku a zvýšený podíl vody. Je vhodný jen pro studenou kuchyni, pro tepelné zpracování a úpravy se nepoužívá. Margaríny se snadno roztírají i při nižších teplotách hned po vyjmutí z chladničky.   Složení margarínu Margarín se získává z rostlinných tuků, kterých obsahuje 80 až 90 procent, může v něm ale být i tuk mléčný do maximálně 3 % obsahu. Základní přísadou margarínů je látka diacetyl, která jim dodává máslovou příchuť. Vyrábí se i margaríny se sníženým obsahem tuku – tzv. třičtvrtětučné s obsahem tuku 60 až 62 %, nebo polotučné s obsahem tuku 39 až 41 %. Tyto méně tučné margaríny jsou vhodné při redukci energetického příjmu například při dietách. Margaríny z rostlinných tuků mají proti živočišným tukům nižší obsah nezdravých nasycených mastných kyselin, které zvyšují hladinu cholesterolu v krvi – mohou jich obsahovat maximálně 10 procent. Obsah zdravých vícenenasycených mastných kyselin, které naopak podporují snižování hladiny cholesterolu a mají další příznivé účinky na lidské zdraví je vyšší než u živočišných tuků. Určitou nevýhodou margarínu je, že se při výrobě musí suroviny upravovat rafinováním a proto se k nim přidávají různé emulgátory, stabilizátory, konzervační látky, antioxidanty, barviva a regulátory kyselosti – jejich obsah je ale přísně kontrolován. Moderní postupy výroby zabraňují vzniku škodlivých a nezdravých trans kyselin, které byly v těchto tucích obsaženy ve větším množství při původním zpracování hydrogenací – ztužováním.

Při tomto procesu se vkládá syrové maso do okořeněné a také okyselené tekutiny. Maso tak získá kořennou chuť a je křehké.

Jedná se o pochutinu podobnou karamelu nebo melase. Tato hmota ale není sladká, je to výtažek z kvasnic a zeleniny. Nejlépe chutná na chlebu s máslem. Marmite slouží i jako dochucovadlo do polévek. Obsahuje vitamin B12, thiamin, riboflavin a kyselinu listovou.

MAROILLES je měkký sýr původem z Francie. Původ a historie Dle legendy vynalezl tento sýr již v 10. století jistý mnich v opatství Maroilles na severu Francie. Sýr se rychle proslavil a dostal se i na hodovní tabuli králů. Dodnes se sýr vyrábí v místních regionech Pikardie a Nord-Pas-de-Calais. Vzhled, chuť, vůně… Maroilles svým tvarem připomíná dlažební kostku, hrana má délku 13 cm a výšku 6 cm. Jeho hmotnost je asi 720 g. Vyrábí se ale ještě v dalších třech provedeních.  Tento sýr má výraznou kořeněnou chuť a velmi pronikavou vůni. Obsah tuku v sušině je 45  %. Výroba Tento sýr je vyroben z kravského mléka sráženého syřidlem. Po odkapání syrovátky se hmota vytvaruje a omývá se solankou. Poté se sýr ve tvaru kostek překládá do vzdušné sušárny. Zde se během 8-10 dnů vytvoří na povrchu sýru slabý plísňový povlak. Ten se omýváním a kartáčováním odstraní a sýr dalších 3-5 týdnů zraje ve sklepeních. Použití sýru Maroilles v gastronomii Maroilles je vhodný zejména pro přípravu sýrových koláčů, ideální je podávat jej na závěr oběda. Dostupnost a skladování Maroilles je k dostání ve specializovaných obchodech. Sýr je určen k rychlé spotřebě, lze jej ale uchovat přes noc v chladničce, pokud je zabalený do pergamenu a uzavřený v nádobě.  

Vyskytuje se jen v malé oblasti v jihozápadní Austrálii, v řece Margaret River. Je zde přísně chráněný, lovit se smí jen v omezeném množství, od poloviny prosince do konce dubna. Marron nabízený v obchodech pochází z umělých rybníkových chovů, poptávka značně převyšuje nabídku. Marron je třetím největším sladkovodním druhem raků. Zbarvení těla je hnědavé, povrch zadní části hřbetního krunýře a zadečku je drsný. Na střední destičce zadečku je několik trnů. Marron má vynikající chuť, je vhodný na všechny běžné způsoby tepelné úpravy raků. Většinou se připravuje vařený, konzumuje se horký i studený.

MASCARPONE je čerstvý sýr z Lombardie v Itálii. Vzhled, chuť, vůně… Mascarpone se podobá jemnému tvarohu, je dobře roztíratelný, krémový. Těsto má bíložlutou barvu. Obsah tuku v sušině je 60 %. Tento sýr chutná po čerstvé smetaně, je velmi lahodný. Výroba Mascarpone se vyrábí se ze smetany s obsahem tuku 30 %. Smetana se po zahřátí na 90 °C sráží citronovou šťávou, poté se hmota nechá odkapat a vychladlá se plní do prodejních obalů. Použití Mascarpone v gastronomii Tento sýr můžeme použít k přípravě sladkých i slaných pokrmů, zlepšuje chuť, aniž by ji zkresloval. Míchá se s kávou či kakaem a neobejde se bez něj tradiční tiramisu. Dobře také chutná s ančovičkami, hořčicí a kořením. Je v hodný k přípravě pudinků, dezertových krémů a omáček. Lze jej podávat i samostatně s ovocem, medem či sirupem. Dostupnost a skladování Mascarpone je běžně k dostání v supermarketech. Uchovává se v chladničce. Po otevření je potřeba obal znovu dobře uzavřít. .

MÁSLO - latinsky Butyrum, anglicky Butter - je živočišný tuk s mléčným základem. Vyrábí se ze smetany, mléka a mléčné sušiny. Musí obsahovat alespoň 80 procent tuku. Dnes se již vyrábí průmyslově, ale v podstatě pořád stejnou metodou jako v minulosti. Džbán vína, bochník chleba a máslo Máslo je vzácnou a váženou potravinou, jejíž počátky bychom našli již před 10 tisíci lety v dobách, kdy se začala domestikovat zvířata. Máslo se stalo tradičním pokrmem a podávalo se s chlebem a vínem, případně solí i při slavnostních příležitostech. Dnes je máslo na celém světě jeden z nejčastěji konzumovaných tuků.  Vzhled, chuť a aroma Máslo je velmi dobře roztíratelné, má specifickou chuť i aroma. Vůně je ovlivněna obsahem mastných kyselin, chuť mléčnými bílkovinami. Dělení Druhy másla podle obsahu tuku Kvalita másla záleží především na obsahu mléčného tuku. Máslo přepuštěné (Ghí) – obsah mléčného tuku je minimálně 99,9 %, odborně je nazýváno „mléčný bezvodý tuk“. Má jiné vlastnosti než klasické máslo, může se na něm i smažit. Má i delší trvanlivost a charakteristickou oříškovou chuť. Máslo – čerstvé, konzumní nebo stolní – vyrábí se pouze ze smetany a obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, většina druhů má jeho obsah 80 %. Máslo se smetanovým zákysem – obsahuje minimálně 75 % mléčného tuku. Máslo se sníženým obsahem tuku – obsah mléčného tuku je minimálně 61 %. Máslo s nízkým obsahem tuku – minimální obsah mléčného tuku je 41 %. Tři-čtvrtě-tučné máslo – máslo s obsahem mléčného tuku 60 % - nový produkt několika mlékárenských podniků. Polotučné máslo – obsah mléčného tuku je 40%, ale v některých případech i 39 % tuku, a správně by se označení „máslo“ u tohoto výrobku nemělo používat Druhy másla podle trvanlivosti Máslo je možné uskladnit podle jeho druhu a způsobu výroby od 20 dnů až na dobu delší než 1 rok. Čerstvé máslo – na obalu musí být uvedeno „čerstvé“. Jeho trvanlivost od data výroby je pouze 20 dnů a teplota skladování maximálně 8 °C. Má výraznou chuť a vůni. Stolní – konzumní – máslo – na obalu není označené jako „čerstvé“, může se skladovat přibližně 3 měsíce v chladírenských teplotách do 6 °C nebo v mrazírenských teplotách do 18 °C i dobu delší než 1 rok. Nemá tak dobrou chuť a vůni, jako máslo čerstvé. Máslo – bez označení „čerstvé“, „konzumní“ nebo „stolní“ - má dobu skladování od 35 do 55 dní od data výroby. Na obalu musí být uvedeno datum minimální trvanlivosti při dodržení vhodných skladovacích podmínek. Zdraví a vitamíny Čerstvé klasické máslo je vyrobeno ze smetany a obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku, obsah vody nesmí být vyšší než 16 %. Zbylou část tvoří bílkoviny a sacharózy. Převážná většina vyráběných druhů klasického másla má obsah mléčného tuku 82 %. Na trhu jsou i másla se smetanovým zákysem, který obsahují maximálně 75 % mléčného tuku. V některých případech se jedná o směsi s rostlinnými tuky, ve kterých je základem smetana a v průběhu výroby je do směsi přidáván rostlinný tuk. Tyto výrobky se ale jako máslo neoznačují, nebo by se tak označovat neměly. Máslo obsahuje vitamíny A, D, E a K, v malém množství vitamín B6 a B12, v stopovém množství vitamín C. Máslo obsahuje karoten a riboflavin, v malém množství i tiamin a niacin. Z minerálních látek je v másle především sodík, draslík, fosfor, vápník, chlor a hořčík, v menším množství mangan, jód a měď, v stopovém množství selen, železo a zinek. Jsou v něm ale i nezdravé nenasycené a trans-nenasycené mastné kyseliny, velký je i obsah cholesterolu – přibližně 240 mg na 100 gramů. Kvalitní máslo má pozitivní vliv na nervový systém, zdravým lidem při konzumaci v přiměřeném množství neublíží a nemělo by chybět ve výživě dětí. Na druhou stranu by měli jeho konzumaci omezit lidé se srdečními a cévními potížemi a vyšší hladinou cholesterolu v krvi. Máslo neobsahuje žádnou vlákninu a jeho energetická hodnota je 3059 kJ na 100 g. Použití másla v gastronomii Máslo se nejčastěji používá k mazání pečiva nebo ve studené kuchyni například k přípravě různých pomazánek, krémů a náplní. Je ho možné dochutit česnekem, bylinkami nebo jiným kořením, kakaem či cukrem. Z hlediska zdravé výživy jsou ale pro konzumaci vhodnější rostlinné tuky. Máslo se využívá i k potírání kuřecího masa, ryb a vylepšení jejich vzhledu. Nemělo by se používat ke smažení. Pokud ale v případě tepelné úpravy ryb – například v receptech „candát na másle“ nebo „pstruh na másle“ – nedojde k přepálení másla, nejsou škodlivé účinky na organismus člověka v podstatě žádné, protože ryby obsahují zdraví prospěšné tuky. Důležitou roli má máslo také při pečení dortů a sladkých dezertů, dnes se tuk v zákuscích často nahrazuje rostlinným tukem. Jak a podle čeho kupovat Máslo je na trhu k dostání v cenách od přibližně 29 až do 50 korun za balení o váze 250 gramů. Někteří výrobci ale máslo dodávají i v balení s váhou 200 gramů, které je ovšem velmi podobné 250 gramovému, na který je převážná většina zákazníků zvyklá. Při nákupu je tedy potřeba sledovat nejen cenu a obsah mléčného tuku, ale i váhu. Máslový krém - Na trhu jsou i různé výrobky, které se vyrábí z mléčného tuku, do kterého se přidává tuk rostlinný. Vypadají na první pohled jako máslo, ale o máslo se nejedná – je to v podstatě jen máslový krém. Na obalu jsou názvy jako například Máslíčko nebo Masielko, do této kategorie patří i známé výrobky Jihočeské AB, Olé!, Rama Créme Boniour nebo Zlatá Haná. Léčivé účinky Máslo - má pozitivní vliv na nervový systém - má pozitivní vliv na vývoj dítěte            

Patří do čeledi hluchavkovitých. Bylinka je vysoká až 80cm, má hranatou lodyhu a podlouhlé zubaté listy. Květy v lichoklasech jsou růžové až fialové. Máta obsahuje éterické oleje s mentolem. V kuchyni se používají listy čerstvé i sušené. Čerstvé lístky máty jsou vhodnou ozdobou jídel, výborně okoření polévky, omáčky, zeleninové a masité pokrmy nebo saláty. Mátový čaj je velmi osvěžující, pomáhá také při nevolnosti, zažívacích potížích a celkově uklidňuje.