Zbožíznalství

Jinak také majorán, marjánka, maděránek, voněkras nebo dobrá mysl. Používáme listy, čerstvé i sušené. Majoránka má velmi intenzivní vůni, je aromatická. Její chuť je trochu trpká, kořenitá. Toto koření se hojně používá do uzenin, patří také do sekané, masových paštik, bramborové polévky či do kyselého zelí. Hodí se i k hrachovým jídlům, bílým fazolím, ke skopovému a vepřovému masu. Lze jí kořenit i zeleninové pokrmy nebo pečené brambory. Sušená i čerstvá majoránka je běžně k dostání. Čerstvá, zabalená do vlhkého papíru a vložená do mikrotenového sáčku vydrží v chladničce až 4 dny. Sušenou majoránku uchováváme bez přístupu vzduchu v temnu a chladu.

Jde o sýr určený ke krájení. Pochází ze Španělska. Je vyroben z pasterizovaného kozího mléka, které se sráží přídavkem enzymů. Následuje lisování sýřeniny a poté zrání, trvající různě dlouhou dobu. Majorero má tvar válcových bochníků o průměru 15-35cm a hmotnosti 1-6kg. Zralý sýr má po stranách typické žlábky, kůrka je bílá nebo zářivě červená. Obsah tuku v sušině je 55%. Tento sýr má trochu nakyslou, lehce pikantní chuť. Hodí se ke chlebu nebo do salátů, vyzrálejší sýr se používá k ochucení polévek, omáček, nákypů nebo masových jídel. K dostání je pouze ve specializovaných prodejnách. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený.

Jinak také mák snodárný. Používáme semena, sušená, mletá nebo celá. Mák chutná trochu hořce, ořechově, téměř nevoní. Hodí se ke sladkostem nebo k pikantnímu pečivu. Přidává se do koláčů, buchet, závinů, sypou se jím housky, rohlíky či krekry. V indické kuchyni se používají bílá maková semena na omáčky a čatní. Mák je k dostání v podobě celých semen nebo mletý. Uchováváme jej v chladu a suchu. Druhové botanické jméno rostliny v překladu znamená „navozující spánek“. Vztahuje se k narkotickým vlastnostem máku. Opium, po kapkách vytékající z naříznuté makovice, obsahuje složky, ze kterých se extrahuje morfin a kodein. Ve zralých semenech máku se tyto složky už nevyskytují. Mák je vysoká jednoletá bylina, která se pěstuje se semen. Rozkvétá bílými až fialovými květy a když květy odkvétají, odhalí kulovitou tobolku se semeny. Když makovice žloutnou až hnědnou, rostliny se sklízejí. Sklizeň probíhá obvykle mechanicky, rostliny se stavějí do panáků jako obilí nebo se makovice odřezávají a potom suší. Aroma semen máku je lehké, příjemně oříškové. Chuť je podobná, s výraznější nasládlou příchutí. V západní Evropě a na Středním východě se mák používá k posypání pečiva nebo při pečení moučníků. V Turecku se zpracovává do tradiční chalvy, v Indii se semena melou s dalším kořením a slouží k zahuštění a ochucení omáček k masu a rybám. Semena máku jsou důležitým zdrojem oleje. Olej z prvního lisování, za studena, je vhodný do salátů. Olej z dalšího lisování, za tepla, má technické použití – přidává se např. do mýdel. Krémově žlutá semena – mák s ledvinovitými semeny dlouhými asi 1mm se pěstuje v Indii. 1000 semen má hmotnost jen 0,5g. Hnědá semena – v Turecku se tato semena míchají s grapefruitovým sirupem a ořechy. Směs slouží k přípravě tradičního dezertu. Modrošedá semena – tato semena patří odrůdě v Evropě nejběžnější. Podobně jako semena ostatních odrůd jsou i modrošedá semena tvrdá. Mletá semena – semena roztlučeme v hmoždíři nebo umeleme na mlýnku. Slouží k zahuštění omáček. Pasta – opražená semena máku se jemně umelou a vzniklá hmota se používá jako základ různých pokrmů. Pasta se připravuje v Turecku. Makovice – jsou hnědozelené, různého tvaru a velikosti. Všechny jsou lysé, na vrcholu s bliznovým terčem. Drobná semena v makovici oddělují četné nepravé přehrádky. Mák je rozšířený od východního Středozemí do střední Asie, roste také v Indii, Číně, Íránu, Turecku a ve Francii. Hlavními producenty máku jsou Holandsko a Kanada.

MAKADAMOVÝ OŘECH – nebo také makadamiový ořech, který můžete znát také pod názvem queenslandský nebo puma ořech je vzácná exotická potravina. Cenný a vzácný Makadamiový ořech patří k nejdražším druhům ořechů na trhu. Obsahuje mnoho vitamínů a vysokou hladinu mono-nenasycených mastných kyselin, tedy zdravých tuků, které chrání organismus a snižují množství cholesterolu v krvi. Původ a historie Svou domovinu mají makadamiové ořechy v Austrálii, kde rostou divoce v deštných pralesích. Roku 1881 byli makadamiové stromy dovezeny na Havaj jako okrasné rostliny, časem se i zde začaly pěstovat kvůli oříškům. Makadamie se rozšířily i do jižní Afriky a střední Ameriky. Rostlinám vyhovuje mírné klima s dostatkem srážek, podobně jako je tomu u kávovníků. Vzhled, chuť a vůně… Makadamie je stále zelený strom, který dorůstá výšky 2–12 m. Macademie je rod dvouděložných rostlin z čeledi proteovitých. Oříšky mají tvrdou hnědou skořápku a jsou pokryty zelenou slupkou. Když slupka pukne, oříšek vypadne. Skořápka je hladká až hrbolatá podle druhu. Oříšky jsou smetanově žlutobílé a mají nasládlou chuť. Odrůdy Macadamia integrifolia Macadamia tetraphylla Zdraví a vitamíny Obsahují až 80 % tuků a 5 % uhlovodanů. Obsahují také velké množství selenu, zinku a jsou vydatným zdrojem zdraví prospěšných nenasycených mastných kyselin. Oříšky obsahují nejvíce tuku omega 9, který pomáhá redukovat špatný cholesterol. Použití makadamového ořechu v gastronomii Z makadamiových ořechů se vyrábí velmi kvalitní olej, který se používá v potravinářském průmyslu a v kosmetice. Ořechy lze ale také konzumovat samostatně. Jak a podle čeho vybírat Nejlepší je kupovat oříšky ve skořápce a nezpracované. Oříšky by měly být syrové a nepůlené. Oříšek by měl být krémově bílý. Nekupujte oříšky, které jsou rozdrcené a žluté, protože jsou většinou žluklé. Dostupnost a skladování U nás  se prodávají obvykle balené, vyloupané. Při konzumaci a skladování se vždy řídíme pokyny uvedenými na obalu výrobku. Léčivé účinky Makadamiové ořechy - obsahují antioxidanty - pomáhají redukovat špatný cholesterol - chrání proti možným srdečním chorobám

Hutná libanonská klobása vyrobená ze syrového jehněčího a hovězího masa. Klobása je obvykle kořeněná římským kmínem, někdy obsahuje i piniové oříšky. Nemuslimské obyvatelstvo používá k výrobě této klobásy vepřové maso. Makanek měří 10cm a široký je 3cm. Podává se smažený, pokapaný sirupem z granátových jablek.

Jedná se o klasické italské těstoviny. Jsou dlouhé, silné a duté, vhodné k omáčkám nebo na přípravu nákypů. Makarony mohou být také široké a dlouhé nebo krátké a slabší.

MAKOVÝ OLEJ – je jedlý rostlinný olej, který získáváme ze semen máku setého, latinsky Papaver somniferum. Původ a historie Již arabští lékaři znali účinky opia. Původ máku je neznámý, ale pravděpodobně pochází z Přední až Střední Asie. Odvar z makovic  se používal jako tišící prostředek. Současnost Makový olej lisovaný za studena není u nás příliš rozšířený, častěji se používá v kuchyních Francie a Německa. Vzhled, chuť a vůně… Tento olej má velmi jemnou, mírně natrpklou chuť máku. Jeho barva je světle žlutá. Zdraví a vitamíny Semena máku obsahují 45–50 % oleje.Má vysoký obsah kyseliny linolové, dále obsahuje kyselinu linolenovou a vitamin E – 5 mg na 100 ml oleje. Makový olej je dobře stravitelný a nemá žádné omamné účinky. Makové semeno obsahuje zvlášť vysoké dávky jiných tokoferolů, než je vitamin E (alfa-tokoferol). V porovnání s jinými rostlinnými oleji obsahuje jen mírné množství fytosterolů. Použití makového oleje v gastronomii Makový olej se používá zejména do sladkých pokrmů, dezertů a do pečiva, může posloužit jako dochucovadlo ovocných polévek. Dostupnost a skladování Makový olej je k dostání pouze ve specializovaných prodejnách nebo v prodejnách se zdravou výživou. Makový olej patří k nejdražším olejům. Uchovává se v temnu a chladu. Léčivé účinky - pomáhá zlepšit kvalitu vlasů - zmírňuje pálení žáhy - pomáhá pří neurózách - uvolňuje svalové křeče - tlumí bolesti v týlu hlavy

Je rozšířená v Tichomoří od Austrálie po Japonsko. Ryby mají modrozelený hřbet s tmavými tečkami, boky a břicho mají stříbřitě bílé zbarvení. Makrela australská dosahuje délky 40cm a hmotnosti asi 1,5kg. Maso je tmavé, s vysokým obsahem tuku. Hodí se ke zpracování do konzerv, filety se fritují.

Vyskytuje se ve všech mořích tropického a subtropického pásma. V evropských mořích je rozšířená od Biskajského zálivu po Kanárské ostrovy, dále ve Středozemním moři a v jižních oblastech Černého moře. Makrela japonská se od makrely obecné odlišuje nepravidelnými skvrnami na břiše. Maso je vhodné k dušení v troubě, smažení a grilování.

Je rozšířená od Norska po Maroko, ve Středozemním a Černém moři. Žije v otevřeném moři, začátkem léta, když se tře, přemísťuje se blíže k pobřeží. Makrela obecná je dobrým plavcem. Hlavním poznávacím znakem tohoto druhu je nepravidelná kresba z tmavých pruhů na modrozeleném hřbetě. Ryby dorůstají do délky 50cm, většinou měří jen 30cm. Hřbetní ploutve jsou umístěné těsně za sebou, ocasní ploutev je vykrojená. Maso makrely obecné je velmi tučné, rychle podléhá zkáze. Čerstvé ryby mají lesklou a pevnou kůži, jasné oči a jasně červené žábry. Z kulinářského hlediska jsou makrely všestranné. Hodí se k dušení v troubě, pečení a grilování.

Vyskytuje se v západních oblastech severního Atlantiku, rozšířená je také u pobřeží Floridy a v Mexickém zálivu. Na východním pobřeží USA je makrela španělská považována za nejlepší rybu na barbecue. Charakteristickým znakem ryb jsou tři řady podélných skvrn na bocích. Tělo je vřetenovité, hlava malá a špičatá. Makrela španělská je vhodná ke grilování a smažení.

MALEDIVSKÉ OŘECHY – nebo také šalamounovy ořechy, případně mořské kokosy, plody palmy seychelské (Lodoicea seychellarum) jsou velmi vzácná a největší semena v rostlinné říši. Cenné a léčivé V minulosti lidé velmi věřili v léčebné účinky maledivských ořechů, a tak byly používány při léčbě epilepsie, paralýzy, mrtvice nebo koliky, doporučovaly se i jako prostředek proti křečím, bolestem hlavy a srdečním chorobám. Vědecky ani lékařsky ale žádné zvláštní účinky potvrzeny dosud nebyly. V době, kdy maledivské ořechy téměř nikdo neznal a zároveň jim byly přisuzovány až zázračné zdravotní účinky, měly velmi vysokou cenu. V historických záznamech jsou uvedeny případy, kdy byla loď s nákladem vyměněna i jen za jediný ořech. Vzhled Maledivské ořechy mají neobvyklý tvar a patří k největším plodům na světě - váží 15 až 20 kilogramů. Historie a původ První písemné záznamy o maledivském ořechu jsou z roku 1525, kdy je v inventáři dominikánského kláštera ve Speiru zaznamenána vnitřní skořápka mořského ořechu Iodoicey jako schránka pro přechovávání starých relikvií. Další zmínka pochází z roku 1579 od francouzského cestovatele Pettera Sonnerata, který palmu objevil na ostrově Praslin. Do Evropy první maledivský ořech přivezl s největší pravděpodobností holandský námořní admirál Hermanses v roce 1602. Ořech tehdy dostal jako vzácný dar od domorodého indického vládce. Další maledivské ořechy byly v roce 1770 přivezeny francouzským obchodníkem do Kalkaty, kde vzbudily velký rozruch. Záznamy o maledivském ořechu a palmě jsou ještě z roku 1755 v Herbáři Ambbinském od Eberharta Rumfa. V Českých zemích se maledivské ořechy poprvé objevily za vlády císaře Rudolfa II, který údajně za Iodoiceu zaplatil čtyři tisíce zlaťáků. Prvním Čechem, který maledivské ořechy vyfotografoval, byl doktor Karel Domin až v roce 1910 v botanické zahradě v Paradeniyi a s doktorem Danešem je poměrně přesně popsal v cestopise s názvem Dvojím rájem. Výskyt Maledivské ořechy rostou na palmách na pobřeží Seychelských ostrovů v Indickém oceánu, severovýchodním směrem od Madagaskaru. Palmy Lodoica seychellarum – mořský kokosovník, na kterých maledivské ořechy rostou, potřebuje k svému dozrání deset let a k dokončení celého svého vývoje až 130 roků. Seychelská palma rostla na začátku minulého století jen na ostrůvcích Praslin, Curieuse a Round Island. Každý rok na palmě vyroste jen jeden velmi velký list, stáří stromů v podstatě není možné určit a odhaduje se podle kruhovitých jizev po opadaných listech. Plody z palmy padají do moře, kde pak plavou proti mořským proudům a vlnám a zároveň dozravají. Na břeh jsou často vymrštěny takovou silou, že zapadnou do pralesa poměrně daleko od pobřeží. Použití maledivského ořechu Maledivský ořech se s oblibou využívá v ájurvédské a tradiční čínské medicíně. V potravinářství se maledivský ořech využívá k přípravě a výrobě dochucovadel do polévek zejména v kuchyni jižní Číny a také k přípravě tradičních pokrmů na Seychelských ostrovech.

MALINY jsou plody rostliny MALINÍK OBECNÝ, OSTRUŽINÍK MALINÍK - botanické jméno Rubus idaeus, anglicky raspberry, francouzsky framboise nebo německy Himbeere. Voňavé, sladké, zdravé… Maliny jsou voňavá, chutná a krásná ozdoba každé zahrady. Jejich pěstování není nijak náročné. Jejich jedinou nevýhodou je, že se nedají dlouho skladovat, a tak se musí hned nebo velmi krátce po sběru zkonzumovat, případně zpracovat. Původ a historie Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Současnost Maliníky najdeme nejvíce v Evropě, Asii i severní Americe. Z Evropy pochází 85 % celosvětové produkce. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Srbsko, v Evropě pak ještě Německo, Francie, Anglie a Maďarsko. Stále více se maliny pěstují v Bulharsku, Švýcarsku, Norsku, na Ukrajině, a také v USA a Kanadě. Několik druhů roste také v Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Polsko, Maďarsko a další středoevropské a východoevropské státy zásobují zejména potravinářský průmysl. I v České republice najdeme mnoho odrůd lesních i zahradních malin. Původ mají v evropském ostružníku maliníku R.idaeus, šlechtěné odrůdy pak částečně i v americkém druhu R.strigosus. České slovo malina má všeslovanský původ a vzniklo z indoevropského *mel - tmavý, černý. Tím byl původně myšlen plod tmavé barvy. Vzhled, chuť, vůně… Plody malin nejsou bobule, ale souplodí peckoviček. Tyto drobné, kulaté, více nebo méně ochmýřené peckovičky jsou usazeny na plodovém lůžku šišatého tvaru. Souplodí jsou velká 1 až 3 centimetry, většina odrůd má červenou až tmavě rudou barvu, ale jsou i maliny žluté, růžové nebo černé. Čím více jsou plody červenější, tím jsou zdravější, protože obsahují mnohem více antioxidantů. Zralé maliny jsou šťavnaté, mají jemně sladkou chuť a výrazné typické plné aroma. Keře jsou nenáročné, velmi přizpůsobivé, nemají žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, nejvíce rostou na slunných stráních a okrajích lesů, v nížinách i v horách. Bez problémů je můžeme pěstovat i v zahradách. Především v období růstu potřebují dostatek vláhy, zamokřenou půdu ale snáší špatně. V období sklizně je porosty malin nutné pročesat alespoň dvakrát týdně. Odrůdy Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednou plodící - letní - maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a stále plodící - podzimní - maliníky. Šlechtitelé se snaží o získání odrůdy s větším množstvím velkých, kulatých a zářivě červených plodů, které by se v období plné zralosti snadno oddělovaly od lůžka a byly i více trvanlivé a odolné proti různým škůdcům a nemocem. Některé vyšlechtěné druhy rodí i dvakrát za rok a mají různou barvu plodů - nejen klasickou červenou a fialovou, ale i bílou, žlutou nebo růžovou. Chutí se ale vě většině případů původním druhům malin nevyrovnají. Nejdůležitější odrůdy malin Schönemann je nejdůležitější odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní. Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma. Zefa 2, Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí k zmrazování. Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní. Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim. Autumn Bliss - Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování. Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy. Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové. Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách. Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená v Evropě na zahradách. Netypické odrůdy Everest nemá pro komerční pěstování v podstatě žádný význam, je to vyšlechtěná odrůda zajímavá především pro zahrádkáře. Plody jsou středně velké, ovocné chuti, v plné zralosti s výrazně žlutou barvou. Bristol je odrůda s původem z USA, která se ale pěstuje i v Evropě. Plody jsou menší, nejdříve červené, v době plné zralosti černé, chutné a aromatické. Pro komerční pěstování se téměř nevyužívá. Zdraví a vitamíny Maliny jsou nejen chutné a voňavé, ale vzhledem k mnoha vitamínům a dalším složkám i velmi zdravé.Jsou antibiotické, omezují vznik a růst různých nádorů, působí preventivně proti infarktu, posilují cévy a srdce, regulují krevní oběh a trávení, upravují metabolismus, pomáhají při poruchách a chorobách zraku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin, Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme ještě provitamín A, a také vitamín B2, B3, E a P. Jsou v nich i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Vitamín C se společně s vitamíny skupiny B významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Vitamín A působí velmi pozitivně na zrak - už kdysi dávno v tradiční čínské medicíně se maliny používaly k léčení šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamín P zpevňuje oční cévy. Kyseliny, které maliny obsahují, mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí, kyselina salicylová navíc dokáže snižovat horečku a kyselina ellagová má velmi silné protinádorové účinky. Minerální látky, především pak železo a měď, pomáhají při chudokrevnosti a tvorbě krve. Jsou i močopudné a tak se konzumace malin doporučuje při některých ledvinových, žlučníkových a jaterních onemocněních. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Bioflavonoidy jsou významné antioxidanty, obsažené především v barvivech plodů - čím sytější červenou barvu malina má, tím více těchto látek obsahuje. Nejvyšší obsah mají fialové plody kříženců malin a ostružin. Pro léčebné využití se využívají pouze plody červené nebo nafialovělé. Bioflavonoidy posilují obranyschopnost organismu a mají i protinádorové účinky. Své prospěšné vlastnosti si uchovávají poměrně dlouho po utržení plodu z rostliny a dokonce i při různých způsobech konzervování. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti. Listy maliníku mají podobně jako jeho plody také velký přínos pro zdraví. Odvar z nich je vynikající kloktadlo při zánětech ústní dutiny nebo na potírání různých, a to i chronických kožních onemocněních. Při vnitřním použití působí proti průjmu. Použití malin v gastronomii Maliny je nejlepší konzumovat čerstvé a tepelně neupravené. Čerstvé plody se využívají na různé moučníky, koláče, dezerty nebo dorty, ale také do ovocných salátů, zmrzlin, sorbetu nebo ovocné dřeně. Velmi osvěžující a chutné jsou třeba i jen se studenou smetanou… Konzervují se do kompotů, džemů a marmelád, šťávy nebo sirupu. Při tepelném zpracování neztrácejí svoji typickou vůni. Plody je možné i zamrazit, ale v takovém případě je nutné je co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na otlačení. Z malin se také vyrábí vynikající destilát – tzv. malinovce. Plody i listy malin jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků, různých potravinových doplňků a také v kosmetickém průmyslu – především při výrobě krémů, vlasových šamponů a tělových mýdel. Listy se suší a lze z nich uvařit lahodný čaj. Jak a podle čeho vybírat Ve střední Evropě maliny dozrávají od konce června do poloviny července a období sklizně trvá 4 až 6 týdnů. Maliny jsou citlivé na otlačení, zralé plody určené k přímému prodeji se trhají ručně a hned ukládají do krabiček, v kterých se dodávají do obchodů. Maliny se nedají skladovat a měly by se spotřebovat co nejdříve po sklizení - ideálně v den sklizně, případně nákupu. Nejdůležitější údaj je tedy datum sklizně. V žádném případě nemá význam kupovat plody starší, omačkané, případně jinak viditelně poškozené nebo s i jen náznaky plísně. Spotřeba, zrání, skladování Plody maliny se sklízí a prodávají zralé, proto nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Při případném skladování plodů se na nich během velmi krátké doby objeví plísně. Tepelnou úpravou se obsah prospěšných látek sníží jen nepatrně. Pokud maliny nechceme konzervovat tepelnou úpravou, můžeme je zamrazit. V takovém případě je vhodné plody co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na omačkání. Listy malinovníku pro sušení jsou nejlepší v květnu, ale je možné je sbírat a sušit až do září. Sušit se musí rychle a v temnu, aby si zachovaly svoji původní barvu. Pokud se jejich barva sušením změní, budou obsahovat méně účinných látek. Zajímavosti Maliny jsou nejen chutné, voňavé a zdravé – působí i jako poměrně silné afrodiziakum. Nejen konzumace plodů, ale i přelití vlasů odvarem z listů dodává lesk vlasům a zvyšuje jejich hustotu. Čím je tmavší červená barva plodů malin, tím více obsahují pro lidské zdraví důležitých prvků. Léčivé účinky Maliny - posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky - zlepšují krevní oběh, působí pozitivně na srdce a cévy - snižují hladinu cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak - zlepšují zrak, pomáhají léčit šeroslepost - léčí chudokrevnost a - podporují prokrvení - upravují a podporují činnost trávicího systému - pomáhají při ledvinových a jaterních onemocněních - snižují krvácení, mají schopnost zvyšovat srážlivost krve Maliny nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.

MALINOVÝ MED - vzácný med z maliníku. Tento med je poměrně vzácný, protože maliník je lesní plodina, která roste na pasekách a v lese, kde se včely nakrmí spíše ze stromů. Vzhled, chuť, vůně… Malinový med je velmi lahodný, výrazně sladký s ovocnou příchutí. Zdraví Med obsahuje hodně jednoduchých cukrů, je tak snadno stravitelný a slouží jako rychlý zdroj energie. Pomáhá při nachlazení a únavě. Má blahodárné účinky na srdce a cévy.

Jedná se o těstoviny ve tvaru nudlí. Doslova tento název znamená "špatně nakrájené" nudle.

MANCHEGO je tvrdý sýr původem za Španělska. Původ Manchego se vyrábí ve španělském regionu La Mancha Španělska, který byl také domovem literární postavy Dona Quijota. Je to jeden z nejpopulárnějších španělských sýrů. Vzhled, chuť, vůně… Sýr má tvar válce o průměru 25 cm, výšce 8 cm a hmotnosti 2,5-3 kg. Těsto je pevné, málo pružné, s malým počtem ok, má barvu slonové kosti. Kůrka je žlutá, pokud se ale sýr vkládá do olivového oleje, má povrch černý. Manchego chutná výrazně kořeněně, čím je zralejší, tím je chuť pikantnější. Obsah tuku v sušině je 55 %.  Výroba Manchego se vyrábí z pasterizovaného ovčího mléka, sráženého za přidání přírodního syřidla při teplotě 28-32 °C. Po promíchání sýřeniny a odkapání syrovátky se hmota lisuje, překládá do forem a znovu se lisuje. Následuje uložení do solné lázně na 24 hodin. Při teplotě 8-12 °C a vlhkosti vzduchu 80-85 % zrají prosolené bochníky nejméně 2 měsíce. Druhy Podle doby zrání dělíme Manchego na tři druhy: Semi Curado – mladý sýr, který zraje kolem 3 měsíců, je pružný, jeho chuť připomíná ovoce a trávu. Curado - zraje 6 měsíců a získává karamelovo-ořechovou chuť. Má i vyšší kyselost. Viejo - sýr Manchego zrající více než 1 rok, získává hrudkovitou struktura a jeho vnitřek nabývá barvy karamelu. Má sladkou a intenzivní chuť. Použití sýru Manchego v gastronomii Sýr je vhodný pro ochucení polévek, omáček, nákypů i masových pokrmů. Dostupnost a skladování Lze jej koupit ve specializovaných prodejnách se sýry nebo ve velkých supermarketech. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený.

MANDARINKA botanicky Citrus reticulata, anglicky mandarín orange,francouzsky mandarine nebo německy Mandarine je název plodů mandarinky obecné, ale i souhrnné označení všech dalších kříženců - především klementinek, ale i tangerinek vzniklých křížením mandarinek a pomerančů, nebo i nového křížence mandarinky a grapefruitu mandory. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce… Mandarinky jsou dnes na trhu téměř celý rok. Šlechtěním i přirozeným křížením vzniklo mnoho různých odrůd, a tak máme nejen klasické původní mandarinky, ale i klementinky, nektarinky, tangerinky nebo mandory… Odlišují se především velikostí, chuťově jsou to stále ty dobré, lahodně sladké, osvěžující a voňavé plody. Původ a historie Mandarinky pocházejí pravděpodobně z Japonska a Číny. Do Evropy je Angličané přivezli až někdy kolem roku 1800, a o padesát let později se dostaly do Ameriky. Původ jejich názvu má několik verzí. Podle jedné z nich konzumovaly tyto plody v Číně jen nejvýše postavené osoby - mandaríni, podle jiné byly poprvé vypěstovány na ostrově Mauritius, který domorodci nazývají Mandara… Současnost Mandarinky se pěstují nejvíce ve Francii, v Turecku a na Floridě. Zájem o původní mandarinky celosvětově dlouhodobě klesá, a to i přes poměrně velkou nabídku různých odrůd. Mnohem oblíbenější jsou klementinky a větší tangory, které známe spíše pod názvem tangerinky. Nejnovějším kultivarem pak jsou mandory. Převážná část produkce klementinek a tangerinek se pěstuje ve Španělsku a Maroku, a také v několika dalších oblastech Středomoří. Mandory, které mají původ na Jamajce, se v současné době pěstují na Kypru a v izraeli. Vzhled, chuť, vůně… Mandarinky jsou menší citrusové ovoce. Plody o průměru 5 až 8 centimetrů jsou kulaté a mírně zploštělé s oranžovou nebo žlutooranžovou voskovitou kůrou, která se dá dobře loupat. Dužina je šťavnatá, sladká nebo sladce nakyslá, žlutooranžová až oranžová, rozdělená na 8 až 10 dílků, ve kterých jsou semena. Mandarinky mají typickou vůni. Klementinky se původním mandarinkám velmi podobají velikostí, jsou výrazně oranžové, šťavnaté a sladké. Většina odrůd klementinek nemá semena, dužina se dělí na 7 až 14 dílků a slupka je proti mandarinkám tenčí. Tangerinky vznikly křížením mandarinek a pomerančů. Chuťově se více přibližují původním mandarinkám, ale jsou větší. Hůř se loupají, jednotlivé dílky u sebe více drží a obsahují semena. Mandora je poměrně nový kříženec mandarinky a grepu, v porovnání s mandarinkami je méně sladký. Zajímavé je, že plody dovážené z Kypru se označují Mandora, plody z Izraele se nazývají Topas. Strom citroník sladký, na kterém se mandarinky rodí, dorůstá do výšky až 4 metrů. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Mandarinky mají mnoho odrůd a rozdělují se především na - mandarinky unšiu - satsuma ( Citrus unciu ) je označení pro původní druhy mandarinek - mandarinky středozemní ( Cirtus deliciosa) jsou mandarinky ze středozemních oblastí - mandarinky královské (Citrus nobilis)se pěstují hlavně ve Francii a na Floridě - mandarinky obecné - klementinky, tangorinky, tangely a mandory. Klementinky vznikají křížením různých odrůd mandarinek a v současnosti jsou nejčastěji pěstovaným a na trhu nejžádanějším druhem tohoto citrusového ovoce. Nejvíce se pěstují ve Středomoří. Plody jsou šťavnaté, sladké a aromatické. Kůra se snadno loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Tangorinkyjsou výsledkem křížení mandarinek a pomerančů v 19 století na Floridě. Plody jsou menší, aromatické a pevné. Kůra se poměrně špatně loupe. Tangelyse nazývají kříženci mandarinky s pomelem nebo grapefruitem. Mají větší plody Mandory jsou kříženci mandarinky a grepu. Velké plody jsou velmi šťavnaté s osvěžující chutí Nejvíce rozšířené a pěstované odrůdy mandarinek Satsuma se pěstuje hlavně v Japonsku a ve Španělsku. Dobře se loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Šťavnaté plody většinou nemají jadérka, chuť je sladká a jen mírně nakyslá. Clauselina je velmi raná odrůda mandarinek satsuma, která se pěstuje především ve Španělsku. Mají příjemnou chuť i vůni, u plně zralých plodů se ale chuťové vlastnosti zhoršují. Miaygawa 00 je nová odrůda mandarinky skupiny satsuma. Dozrává dříve než ostatní mandarinky, má velké zploštělé plody vynikající kvality, které se dobře loupou. Primasole byla vyšlechtěna v Itálii a je to nová odrůda klementinek. Plody jsou středně velké až velké, zploštělé, výrazně oranžové a celkem dobře loupatelné. Šťavnatá dužnina je bez semen, sladká a osvěžující, dílky se od sebe snadno oddělují. Marisol je poměrně nová španělská klementinka, vzniklá mutací druhu C. oroval. Nižší stromy jsou vhodné i pro pěstování v bytech. Středně velké plody se velmi dobře loupou, jsou příjemně sladké a šťavnaté. Rubino je nová odrůda klementinek, vzniklá přirozenou mutací. Plody jsou větší, do červena zbarvená kůra se snadno loupe. Dužnina má pomerančovou barvu, je sladká a aromatická. Carin je velmi raná klementinka. Plody jsou šťavnaté, aromatické a velmi chutné. Je vhodná i pro pěstování v středoevropských klimatických podmínkách. Oroval pochází ze Španělska a je to klementinka vhodná i pro pěstování v bytě. Má velmi jemné a šťavnaté větší kulovité plody bez semen. SRA 89 a SRA 63 jsou nové rané odrůdy klementinek, které dozrávají na začátku října. Plody nemají semena, jsou chutné a šťavnaté, středně velké. Corsica 2 je klementinka, vzniklá mutací odrůdy Fina. Středně velké až větší plody jsou poměrně sladké a mají málo semen. Nules patří také do poměrně veliké skupiny klementinek. Plody nemají semena, jsou středně velké s vynikající chutí a typickou vůní. Spinoso je nenáročná klementinka, vhodná i pro pěstování v bytech. Její kulovité plody mají střední velikosti, příjemně sladké a bez pecek. Temple orance – Temple je tangor - kříženec mandarinky s pomerančem. Plody jsou větší, velmi šťavnaté a příjemně aromatické, mají výraznou sladkokyselou chuť. T Ortaniquepatří mezi tangory. Plody jsou šťavnaté, chutné a především velmi velké - váží i až 500 gramů. Minneola je nejdůležitější odrůda tangel - kříženců mandarinek s pomelem nebo grepem. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, větší než u klasických mandarinek. Nova je kříženec klementinky s tangelem, vypěstovaný původně na Floridě. Ve Španělsku je pěstují pod názvem Clamenvilla, v Izraeli se nazývají Suntina. Plody jsou větší, tmavě žlutooranžová kůra se dobře loupe. Dužnina je velmi šťavnatá, tmavě oranžová, s větším množstvím snadno od sebe oddělitelných dílků. Clemapo delicia je kříženec klementinek C.clementina a C.deliciosa s tangelem mapo. Velké opanžové plody bez semen se špatně loupou, ale mají vynikající sladkokyselou chuť, jsou velmi šťavnaté a aromatické. Dá se dobře pěstovat i ve středoevropských klimatických podmínkách. Zdraví a vitamíny Mandarinky obsahují poměrně velké množství různých zdraví prospěšných látek. Najdeme v nich především pro lidské zdraví důležitý vitamín C, dále pak beta karoten, vitamín B1, B2 a B3, bioflavonoidy a z minerálních látek především hořčík, draslík a fosfor, a také pektin. Kombinace vitamínu C, bioflavonoidů a pektinu je vynikající a významná pro zvýšení obranyschopnosti a imunitnímu systému organismu, zlepšení krevního oběhu a snižování hladinu cholesterolu v krvi. Při časté konzumaci mandarinek se tak značně snižuje riziko rakovinotvorných nádorů. Vitamín C a bioflavonoidy mají velké antioxidační schopnosti a protikarcinogení účinky, zároveň zlepšují proudění krve. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev. Pektin obsahuje vláknina, která tvoří dužninu mandarinky a také v bílé vrstvě pod slupkou a v tenké slupce mezi jednotlivými dílky plodu. Hořčík draslík a fosfor jsou důležité pro metabolismus, zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů Použití mandarinek v kuchyni Mandarinky jsou vhodné především k přímé konzumaci. Dužnina se ale využívá i v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů, pije se také vychlazená samostatně nebo ředěná vodou jako lahodný osvěžující nápoj. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Kůra mandarinek se používá v kuchyni především nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce nasládlou pikantní chuť i aroma, urychluje také měknutí masa a dodává mu křehkost. Zlepšuje stravitelnost jídel, snižuje případné nadýmání a pálení žáhy. Nejkvalitnější mandarinková kůra pochází z provincie Kuangtung a i kuangtungští kuchaři jsou proslulí jejím používáním. Dužnina i kůra mandarinek se využívá ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. V kosmetickém průmyslu se přidává například do krémů, protože mandarinky mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Své uplatnění našly výtažky z mandarinek i v aromaterapii. Jejich vůně pozitivně ovlivňuje psychiku, uvolňuje a uklidňuje a napomáhá relaxaci. Příprava mandarinky před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý plod oloupat ostrým nožem a pak ho rozebrat na jednotlivé dílky. Šťávu z mandarinky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud plod dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu mandarinek - ale i ostatních citrusových plodů - se nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Důležité jsou také údaje o sklizni, distribuci a zemi původu. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Takové plody jsou celkově zralé. Případná malá zelená místa nevadí, mandarinky podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké mandarinky jsou vzhledem k své velikosti „nepoměrně“ těžké. V žádném případě nekupujeme mandarinky scvrklé, suché, nahnilé nebo jinak viditelně poškozené. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky mandarinkovou vůni. Kůra u mandarinek výběrových a v I.jakosti musí být pevná, pouze částečné uvolnění kůry je přípustné u plodů II.jakosti. Hlavní sezona zrání a sklizně citrusových plodů je od podzimních měsíců, kdy začíná sklizeň ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku a dalších jihoevropských zemích. Plody, které se na trhu objevují na jaře a v létě jsou převážně z USA, Brazílie nebo Argentiny, a jsou dražší. V zimních měsících nekupujeme mandarinky na venkovním trhu nebo stánku. Plody bývají většinou přemrzlé, kyselé a nahořklé. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Spotřeba, zrání, skladování Zralé mandarinky se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Mandarinky skladujeme samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z mandarinek získat přírodní šťávu, uskladníme je na několik dní v pokojové teplotě. Chemické ošetření plodů - zpracování kůry Mandarinky bývají v převážné většině při jejich pěstování chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud si nejsme jisti, že chemicky ošetřeny nebyly, vyhneme se zpracování jejich kůry, protože může obsahovat větší množství pesticidů. Zajímavosti Využití kůry mandarinek v kosmetickém průmyslu Látky, které mandarinky obsahují mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Výtažky z mandarinek se doporučují na mastnou pleť nebo i na akné. Působí i proti celulitidě a při ošetřování strií. Mandarinková šťáva Šťáva z mandarinek urychluje měknutí masa a dodává mu křehkost. Maso potřeme šťávou, případně kůrou, a necháme ho alespoň 15 minut marinovat. Šťáva z mandarinek je lahodný nápoj, a navíc se svými léčebnými a výživovými vlastnostmi vyrovná šťávě citronové nebo pomerančové. Velmi chutná je slazená medem. Léčivé účinky Mandarinky je dobré jíst celé - tedy i s bílou vrstvou, která je těsně pod kůrou a mezi jednotlivými dílky, protože tam je nejvíce vlákniny, bohaté na důležitý pektin. Mandarinky především - posilují obranyschopnost a imunitu organismu - mají kladné účinky na krevní oběh a činnost srdce - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - mají antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů - napomáhá při léčbě různých nemocí kůže Mandarinky můžou mít i nežádoucí účinky v podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.

MANDLE – jsou název pro jádra pecky mandloně obecné latinsky Amygdalus communis. Sladké mandle se pravděpodobně vyvinuly z hořkých mandlí. Sladké i slané, k vínu i jen tak Mandle jsou oblíbenou pochoutkou k vínu i žádanou přísadou do pečiva. Mandle se používají přírodní, pražené i obalované například v cukru, soli či čokoládě. Původ a historie a výskyt Původně pocházejí ze starověké Mezopotámie a Číny. V roce 1846 začala u nás vysazovat Marie Terezie. Postupně se rozšířily do celého světa. Mandlovník je teplomilný a vyskytuje se v Itálii, Španělsku, Portugalsku, jižní Francii, na Balkáně a severní Africe. Všeobecně lze říci, že mandli se daří tam, kde se daří broskvím, meruňkám a vinné révě. V současné době jsou madle vývozním artiklem řady zemí. Vzhled, chuť a vůně… Mandle se často označuje jako oříšek, z botanického hlediska je však mandloň peckovice. Strom má načervenalé větvičky a listy podobnými vrbě. Mandle má vejčitý zploštělý tvar, na jedné straně zašpičatělý a má rezavě hnědou slupku. Barva semen může být okrová až světle hnědá, jádro na lomu bílé až krémové. Chuť musí být typicky mandlová bez cizího pachu a chuti. Odrůdy Mandli ze stromu mandloně obecné rozlišujeme od madle hořké. Mandle hořká (semena amygdali amarum) – lze ji na pohled jen těžko rozlišit od sladkých, má vyšší obsah amygdalinu, který má na svědomí jejich hořkou chuť. Tyto mandle se nepoužívají v kuchyni, protože obsahují glykosid amygdalin, při jehož rozkladu vodou, respektive slinami, dochází k uvolňování jedovatého kyanovodíku. Hořké mandle se uplatňují spíše ve farmaceutickém průmyslu. Zdraví a vitamíny Mandle obsahují kolem 50 % tuku (34,1 % mononenasycené a 11 % polynenasycené), 20–25 % bílkovin (více než maso 15–20 %), asi 10 % sacharidů. Dále obsahují vápník, hořčík, draslík, železo a fosfor. Mandle obsahují vitamíny skupiny B a velké množství vitamínu E. Obsahují až 20 různých flavonoidů, které pomáhají před rozvojem nemocí srdce a cév. Obsahují ale také kyanid, a proto jsou při požití velkého množství jedovaté. Avšak v malém množství neškodí, naopak mají protinádorové účinky. Použití mandlí v gastronomii Mandle konzumujeme s hnědou slupkou, loupané nebo rozemleté. Nejčastěji se podávají jako pochutiny k vínu, používají se také do vánočního pečiva, do salátů a mnoha jiných pokrmů. Vyrábí se mandlový olej, mléko i máslo. Mandlový olej se používá do salátů a při přípravě dalších pokrmů dle fantazie. Neměl by se tepelně upravovat. Mandlové mléko je ideální pro osoby při nestravitelnosti laktózy. Mandlové mléko má mírně projímavé účinky a podporuje tvorbu mateřského mléka. Dostupnost a skladování Mandle jsou v českých obchodech k dostání po celý rok. Můžeme je pořídit loupané, naturální, drcené nebo jako součást ořechových směsí. Ať už ve slupce nebo loupané, uchováme je na suchém a chladném místě, nejlépe v dobře uzavřené nádobě. Léčivé účinky - působí jako prevence proti rakovině - podporují růst vlasů, nehtů - zpevňují kosti a zubní sklovinu - působí proti degenerativním změnám kloubů - jsou vhodné na osteoporózu a problémech demineralizace kostí - jsou vhodnou energie pro diabetiky - mají pozitivní účinek na srdce a cévy - snižují hladinu LDL cholesterolu v krvi - posilují imunitní systém organismu - zlepšují stav pleti při akné - posilují nervovou soustavu, pomáhají lépe překonat stres, deprese a únavu bě.

Vyskytuje se ve Středozemním moři a podél atlantského pobřeží od Portugalska po Maroko. Žije v mělkých vodách s písčitým dnem. Schránky mandlovky fialové jsou velké 4-8cm, okrouhlé a na jejich povrchu jsou jemná, paprsčitá, na okraji lehce zvlněná žebra. Povrch lastur je šedofialově zbarvený, vnitřní vrstva je bílá až růžová, jsou na ní hnědofialové skvrny. Maso mandlovky fialové se zpravidla zpracovává nasekané nadrobno do nádivek, hodí se také k dušení.

Je rozšířená od pobřeží Norska po Kanárské ostrovy, zřídka se vyskytuje také ve Středozemním moři. Mandlovka obecná se zdržuje v hloubce do 20m. Schránky jsou tlusté, kulaté, pokryté výraznými soustředěnými pruhy. Na okrajích mají zbytky tmavého periostraka. Schránky mohou měřit 6-8cm. Lastury jsou na povrchu měkké, sametové. Zámek mezi lasturami tvoří řada rovnoměrně tvarovaných zoubků. Větší mandlovky mohou mít poměrně tuhé maso, používají se často nadrobno nasekané na přípravu nádivek.