Zbožíznalství

Vyskytuje se v západních oblastech severního Atlantiku, rozšířená je také u pobřeží Floridy a v Mexickém zálivu. Na východním pobřeží USA je makrela španělská považována za nejlepší rybu na barbecue. Charakteristickým znakem ryb jsou tři řady podélných skvrn na bocích. Tělo je vřetenovité, hlava malá a špičatá. Makrela španělská je vhodná ke grilování a smažení.

MALEDIVSKÉ OŘECHY – nebo také šalamounovy ořechy, případně mořské kokosy, plody palmy seychelské (Lodoicea seychellarum) jsou velmi vzácná a největší semena v rostlinné říši. Cenné a léčivé V minulosti lidé velmi věřili v léčebné účinky maledivských ořechů, a tak byly používány při léčbě epilepsie, paralýzy, mrtvice nebo koliky, doporučovaly se i jako prostředek proti křečím, bolestem hlavy a srdečním chorobám. Vědecky ani lékařsky ale žádné zvláštní účinky potvrzeny dosud nebyly. V době, kdy maledivské ořechy téměř nikdo neznal a zároveň jim byly přisuzovány až zázračné zdravotní účinky, měly velmi vysokou cenu. V historických záznamech jsou uvedeny případy, kdy byla loď s nákladem vyměněna i jen za jediný ořech. Vzhled Maledivské ořechy mají neobvyklý tvar a patří k největším plodům na světě - váží 15 až 20 kilogramů. Historie a původ První písemné záznamy o maledivském ořechu jsou z roku 1525, kdy je v inventáři dominikánského kláštera ve Speiru zaznamenána vnitřní skořápka mořského ořechu Iodoicey jako schránka pro přechovávání starých relikvií. Další zmínka pochází z roku 1579 od francouzského cestovatele Pettera Sonnerata, který palmu objevil na ostrově Praslin. Do Evropy první maledivský ořech přivezl s největší pravděpodobností holandský námořní admirál Hermanses v roce 1602. Ořech tehdy dostal jako vzácný dar od domorodého indického vládce. Další maledivské ořechy byly v roce 1770 přivezeny francouzským obchodníkem do Kalkaty, kde vzbudily velký rozruch. Záznamy o maledivském ořechu a palmě jsou ještě z roku 1755 v Herbáři Ambbinském od Eberharta Rumfa. V Českých zemích se maledivské ořechy poprvé objevily za vlády císaře Rudolfa II, který údajně za Iodoiceu zaplatil čtyři tisíce zlaťáků. Prvním Čechem, který maledivské ořechy vyfotografoval, byl doktor Karel Domin až v roce 1910 v botanické zahradě v Paradeniyi a s doktorem Danešem je poměrně přesně popsal v cestopise s názvem Dvojím rájem. Výskyt Maledivské ořechy rostou na palmách na pobřeží Seychelských ostrovů v Indickém oceánu, severovýchodním směrem od Madagaskaru. Palmy Lodoica seychellarum – mořský kokosovník, na kterých maledivské ořechy rostou, potřebuje k svému dozrání deset let a k dokončení celého svého vývoje až 130 roků. Seychelská palma rostla na začátku minulého století jen na ostrůvcích Praslin, Curieuse a Round Island. Každý rok na palmě vyroste jen jeden velmi velký list, stáří stromů v podstatě není možné určit a odhaduje se podle kruhovitých jizev po opadaných listech. Plody z palmy padají do moře, kde pak plavou proti mořským proudům a vlnám a zároveň dozravají. Na břeh jsou často vymrštěny takovou silou, že zapadnou do pralesa poměrně daleko od pobřeží. Použití maledivského ořechu Maledivský ořech se s oblibou využívá v ájurvédské a tradiční čínské medicíně. V potravinářství se maledivský ořech využívá k přípravě a výrobě dochucovadel do polévek zejména v kuchyni jižní Číny a také k přípravě tradičních pokrmů na Seychelských ostrovech.

MALINY jsou plody rostliny MALINÍK OBECNÝ, OSTRUŽINÍK MALINÍK - botanické jméno Rubus idaeus, anglicky raspberry, francouzsky framboise nebo německy Himbeere. Voňavé, sladké, zdravé… Maliny jsou voňavá, chutná a krásná ozdoba každé zahrady. Jejich pěstování není nijak náročné. Jejich jedinou nevýhodou je, že se nedají dlouho skladovat, a tak se musí hned nebo velmi krátce po sběru zkonzumovat, případně zpracovat. Původ a historie Maliny patří mezi nejstarší známé druhy ovoce. Archeologické nálezy potvrzují, že je znali lidé už v dávné době neolitu. Pěstovat se ale začaly až v 16. století. V té době je pěstovali a šlechtili především mniši v klášterních zahradách, a již v 17. století byly známy červené i žluté odrůdy. Maliny pocházejí z jižní Evropy, odkud se pak rozšířily do dalších oblastí. Dnes se vyskytují v podstatě v celém mírném klimatickém pásmu severní polokoule. Současnost Maliníky najdeme nejvíce v Evropě, Asii i severní Americe. Z Evropy pochází 85 % celosvětové produkce. Největšími pěstiteli jsou Rusko, Polsko a Srbsko, v Evropě pak ještě Německo, Francie, Anglie a Maďarsko. Stále více se maliny pěstují v Bulharsku, Švýcarsku, Norsku, na Ukrajině, a také v USA a Kanadě. Několik druhů roste také v Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. Polsko, Maďarsko a další středoevropské a východoevropské státy zásobují zejména potravinářský průmysl. I v České republice najdeme mnoho odrůd lesních i zahradních malin. Původ mají v evropském ostružníku maliníku R.idaeus, šlechtěné odrůdy pak částečně i v americkém druhu R.strigosus. České slovo malina má všeslovanský původ a vzniklo z indoevropského *mel - tmavý, černý. Tím byl původně myšlen plod tmavé barvy. Vzhled, chuť, vůně… Plody malin nejsou bobule, ale souplodí peckoviček. Tyto drobné, kulaté, více nebo méně ochmýřené peckovičky jsou usazeny na plodovém lůžku šišatého tvaru. Souplodí jsou velká 1 až 3 centimetry, většina odrůd má červenou až tmavě rudou barvu, ale jsou i maliny žluté, růžové nebo černé. Čím více jsou plody červenější, tím jsou zdravější, protože obsahují mnohem více antioxidantů. Zralé maliny jsou šťavnaté, mají jemně sladkou chuť a výrazné typické plné aroma. Keře jsou nenáročné, velmi přizpůsobivé, nemají žádné zvláštní požadavky na klimatické podmínky, nejvíce rostou na slunných stráních a okrajích lesů, v nížinách i v horách. Bez problémů je můžeme pěstovat i v zahradách. Především v období růstu potřebují dostatek vláhy, zamokřenou půdu ale snáší špatně. V období sklizně je porosty malin nutné pročesat alespoň dvakrát týdně. Odrůdy Poměrně velké množství odrůd malin se dělí na jednou plodící - letní - maliníky, které se využívají především v komerčním pěstování, a stále plodící - podzimní - maliníky. Šlechtitelé se snaží o získání odrůdy s větším množstvím velkých, kulatých a zářivě červených plodů, které by se v období plné zralosti snadno oddělovaly od lůžka a byly i více trvanlivé a odolné proti různým škůdcům a nemocem. Některé vyšlechtěné druhy rodí i dvakrát za rok a mají různou barvu plodů - nejen klasickou červenou a fialovou, ale i bílou, žlutou nebo růžovou. Chutí se ale vě většině případů původním druhům malin nevyrovnají. Nejdůležitější odrůdy malin Schönemann je nejdůležitější odrůda v komerční produkci malin v Německu. Keře mají mnoho pevných, tmavočervených a poměrně velkých plodů s jemně nakyslou chutí a typickou vůní. Rumiloba pochází z Německa. Plody jsou velké, sladce nakyslé, středně červené s příjemným aroma. Zefa 2, Zeva 2 jsou odrůdy vyšlechtěné ve Švýcarsku. Mají velmi aromatické, jasně červené, středně velké a pevné plody. Velmi dobře se transportují a hodí k zmrazování. Glen moy je raná odrůda ze Skotska. Plody má středně velké, pevné a tmavě červené. Chutná mírně nakysle, vůně není příliš intenzivní. Glem prosen byla vyšlechtěna ve Skotsku. Středně červené třpytivé plody střední velikosti mají mírně nakyslou chuť a nejsou výrazně aromatické. Sklízí se na podzim. Autumn Bliss - Blissy pochází z Velké Británie. Plody zrají od začátku srpna do prvních mrazíků. Jsou středně velké, matné, tmavočervené, chutnají velmi mírně nakysle a aroma je nevýrazné. Jsou to ideální maliny pro další zpracování. Meeker je odrůda kultivovaná v USA. Má velmi aromatické, středně velké pevné plody s jasně středně červenou barvou, které se vyznačují delší trvanlivostí než ostatní odrůdy. Tulameen má původ v Kanadě. Je to nová odrůda s velkými, zářivě světle červenými pevnými plody. Jejich chuť je jemně nakyslá, aroma je příjemné a typicky malinové. Odrůdy malin nejvíce pěstované v České republice Esena Poslada je vyšlechtěná odrůda s velkými chutnými plody, které mají typickou malinovou vůni a v plné zralosti růžovou barvu. Pěstuje se hlavně v evropských zahradách. Balabery jsou středně velké maliny s purpurovou barvou, typickou chutí i vůní. Tato odrůda je velmi rozšířená v Evropě na zahradách. Netypické odrůdy Everest nemá pro komerční pěstování v podstatě žádný význam, je to vyšlechtěná odrůda zajímavá především pro zahrádkáře. Plody jsou středně velké, ovocné chuti, v plné zralosti s výrazně žlutou barvou. Bristol je odrůda s původem z USA, která se ale pěstuje i v Evropě. Plody jsou menší, nejdříve červené, v době plné zralosti černé, chutné a aromatické. Pro komerční pěstování se téměř nevyužívá. Zdraví a vitamíny Maliny jsou nejen chutné a voňavé, ale vzhledem k mnoha vitamínům a dalším složkám i velmi zdravé.Jsou antibiotické, omezují vznik a růst různých nádorů, působí preventivně proti infarktu, posilují cévy a srdce, regulují krevní oběh a trávení, upravují metabolismus, pomáhají při poruchách a chorobách zraku, zmírňují potíže při onemocnění ledvin, Maliny obsahují v plodech i listech mnoho vitamínu C. V plodech najdeme ještě provitamín A, a také vitamín B2, B3, E a P. Jsou v nich i sacharidy, bioflavonoidy pektin a karoten, třísloviny, kyseliny jablečná, citronová, ellagová a salicylová. Z minerálních látek maliny obsahují především vápník, hořčík, fosfor, zinek, draslík a železo. Vitamín C se společně s vitamíny skupiny B významně podílí na posilování imunity, cév, srdce a krevního oběhu, a také např. i na správném fungování metabolismu. Vitamín A působí velmi pozitivně na zrak - už kdysi dávno v tradiční čínské medicíně se maliny používaly k léčení šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamín P zpevňuje oční cévy. Kyseliny, které maliny obsahují, mají pozitivní vliv na trávicí ústrojí, kyselina salicylová navíc dokáže snižovat horečku a kyselina ellagová má velmi silné protinádorové účinky. Minerální látky, především pak železo a měď, pomáhají při chudokrevnosti a tvorbě krve. Jsou i močopudné a tak se konzumace malin doporučuje při některých ledvinových, žlučníkových a jaterních onemocněních. Zinek v plodech malin je silné afrodiziakum. Bioflavonoidy jsou významné antioxidanty, obsažené především v barvivech plodů - čím sytější červenou barvu malina má, tím více těchto látek obsahuje. Nejvyšší obsah mají fialové plody kříženců malin a ostružin. Pro léčebné využití se využívají pouze plody červené nebo nafialovělé. Bioflavonoidy posilují obranyschopnost organismu a mají i protinádorové účinky. Své prospěšné vlastnosti si uchovávají poměrně dlouho po utržení plodu z rostliny a dokonce i při různých způsobech konzervování. Maliny obsahují také biotin, který je důležitý pro lesk a hustotu vlasů a pružnost pleti. Listy maliníku mají podobně jako jeho plody také velký přínos pro zdraví. Odvar z nich je vynikající kloktadlo při zánětech ústní dutiny nebo na potírání různých, a to i chronických kožních onemocněních. Při vnitřním použití působí proti průjmu. Použití malin v gastronomii Maliny je nejlepší konzumovat čerstvé a tepelně neupravené. Čerstvé plody se využívají na různé moučníky, koláče, dezerty nebo dorty, ale také do ovocných salátů, zmrzlin, sorbetu nebo ovocné dřeně. Velmi osvěžující a chutné jsou třeba i jen se studenou smetanou… Konzervují se do kompotů, džemů a marmelád, šťávy nebo sirupu. Při tepelném zpracování neztrácejí svoji typickou vůni. Plody je možné i zamrazit, ale v takovém případě je nutné je co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na otlačení. Z malin se také vyrábí vynikající destilát – tzv. malinovce. Plody i listy malin jsou díky svým preventivním i léčebným účinkům využívány i při výrobě léků, různých potravinových doplňků a také v kosmetickém průmyslu – především při výrobě krémů, vlasových šamponů a tělových mýdel. Listy se suší a lze z nich uvařit lahodný čaj. Jak a podle čeho vybírat Ve střední Evropě maliny dozrávají od konce června do poloviny července a období sklizně trvá 4 až 6 týdnů. Maliny jsou citlivé na otlačení, zralé plody určené k přímému prodeji se trhají ručně a hned ukládají do krabiček, v kterých se dodávají do obchodů. Maliny se nedají skladovat a měly by se spotřebovat co nejdříve po sklizení - ideálně v den sklizně, případně nákupu. Nejdůležitější údaj je tedy datum sklizně. V žádném případě nemá význam kupovat plody starší, omačkané, případně jinak viditelně poškozené nebo s i jen náznaky plísně. Spotřeba, zrání, skladování Plody maliny se sklízí a prodávají zralé, proto nemají dlouhou trvanlivost a měly by se co nejrychleji zkonzumovat nebo jinak spotřebovat. Při případném skladování plodů se na nich během velmi krátké doby objeví plísně. Tepelnou úpravou se obsah prospěšných látek sníží jen nepatrně. Pokud maliny nechceme konzervovat tepelnou úpravou, můžeme je zamrazit. V takovém případě je vhodné plody co nejvíce rozložit, protože jsou velmi náchylné na omačkání. Listy malinovníku pro sušení jsou nejlepší v květnu, ale je možné je sbírat a sušit až do září. Sušit se musí rychle a v temnu, aby si zachovaly svoji původní barvu. Pokud se jejich barva sušením změní, budou obsahovat méně účinných látek. Zajímavosti Maliny jsou nejen chutné, voňavé a zdravé – působí i jako poměrně silné afrodiziakum. Nejen konzumace plodů, ale i přelití vlasů odvarem z listů dodává lesk vlasům a zvyšuje jejich hustotu. Čím je tmavší červená barva plodů malin, tím více obsahují pro lidské zdraví důležitých prvků. Léčivé účinky Maliny - posilují imunitu, mají protizánětlivé a protinádorové účinky - zlepšují krevní oběh, působí pozitivně na srdce a cévy - snižují hladinu cholesterolu v krvi a vysoký krevní tlak - zlepšují zrak, pomáhají léčit šeroslepost - léčí chudokrevnost a - podporují prokrvení - upravují a podporují činnost trávicího systému - pomáhají při ledvinových a jaterních onemocněních - snižují krvácení, mají schopnost zvyšovat srážlivost krve Maliny nemají žádné prokázané nežádoucí účinky.

MALINOVÝ MED - vzácný med z maliníku. Tento med je poměrně vzácný, protože maliník je lesní plodina, která roste na pasekách a v lese, kde se včely nakrmí spíše ze stromů. Vzhled, chuť, vůně… Malinový med je velmi lahodný, výrazně sladký s ovocnou příchutí. Zdraví Med obsahuje hodně jednoduchých cukrů, je tak snadno stravitelný a slouží jako rychlý zdroj energie. Pomáhá při nachlazení a únavě. Má blahodárné účinky na srdce a cévy.

Jedná se o těstoviny ve tvaru nudlí. Doslova tento název znamená "špatně nakrájené" nudle.

MANCHEGO je tvrdý sýr původem za Španělska. Původ Manchego se vyrábí ve španělském regionu La Mancha Španělska, který byl také domovem literární postavy Dona Quijota. Je to jeden z nejpopulárnějších španělských sýrů. Vzhled, chuť, vůně… Sýr má tvar válce o průměru 25 cm, výšce 8 cm a hmotnosti 2,5-3 kg. Těsto je pevné, málo pružné, s malým počtem ok, má barvu slonové kosti. Kůrka je žlutá, pokud se ale sýr vkládá do olivového oleje, má povrch černý. Manchego chutná výrazně kořeněně, čím je zralejší, tím je chuť pikantnější. Obsah tuku v sušině je 55 %.  Výroba Manchego se vyrábí z pasterizovaného ovčího mléka, sráženého za přidání přírodního syřidla při teplotě 28-32 °C. Po promíchání sýřeniny a odkapání syrovátky se hmota lisuje, překládá do forem a znovu se lisuje. Následuje uložení do solné lázně na 24 hodin. Při teplotě 8-12 °C a vlhkosti vzduchu 80-85 % zrají prosolené bochníky nejméně 2 měsíce. Druhy Podle doby zrání dělíme Manchego na tři druhy: Semi Curado – mladý sýr, který zraje kolem 3 měsíců, je pružný, jeho chuť připomíná ovoce a trávu. Curado - zraje 6 měsíců a získává karamelovo-ořechovou chuť. Má i vyšší kyselost. Viejo - sýr Manchego zrající více než 1 rok, získává hrudkovitou struktura a jeho vnitřek nabývá barvy karamelu. Má sladkou a intenzivní chuť. Použití sýru Manchego v gastronomii Sýr je vhodný pro ochucení polévek, omáček, nákypů i masových pokrmů. Dostupnost a skladování Lze jej koupit ve specializovaných prodejnách se sýry nebo ve velkých supermarketech. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený.

MANDARINKA botanicky Citrus reticulata, anglicky mandarín orange,francouzsky mandarine nebo německy Mandarine je název plodů mandarinky obecné, ale i souhrnné označení všech dalších kříženců - především klementinek, ale i tangerinek vzniklých křížením mandarinek a pomerančů, nebo i nového křížence mandarinky a grapefruitu mandory. Chutné, šťavnaté a zdravé ovoce… Mandarinky jsou dnes na trhu téměř celý rok. Šlechtěním i přirozeným křížením vzniklo mnoho různých odrůd, a tak máme nejen klasické původní mandarinky, ale i klementinky, nektarinky, tangerinky nebo mandory… Odlišují se především velikostí, chuťově jsou to stále ty dobré, lahodně sladké, osvěžující a voňavé plody. Původ a historie Mandarinky pocházejí pravděpodobně z Japonska a Číny. Do Evropy je Angličané přivezli až někdy kolem roku 1800, a o padesát let později se dostaly do Ameriky. Původ jejich názvu má několik verzí. Podle jedné z nich konzumovaly tyto plody v Číně jen nejvýše postavené osoby - mandaríni, podle jiné byly poprvé vypěstovány na ostrově Mauritius, který domorodci nazývají Mandara… Současnost Mandarinky se pěstují nejvíce ve Francii, v Turecku a na Floridě. Zájem o původní mandarinky celosvětově dlouhodobě klesá, a to i přes poměrně velkou nabídku různých odrůd. Mnohem oblíbenější jsou klementinky a větší tangory, které známe spíše pod názvem tangerinky. Nejnovějším kultivarem pak jsou mandory. Převážná část produkce klementinek a tangerinek se pěstuje ve Španělsku a Maroku, a také v několika dalších oblastech Středomoří. Mandory, které mají původ na Jamajce, se v současné době pěstují na Kypru a v izraeli. Vzhled, chuť, vůně… Mandarinky jsou menší citrusové ovoce. Plody o průměru 5 až 8 centimetrů jsou kulaté a mírně zploštělé s oranžovou nebo žlutooranžovou voskovitou kůrou, která se dá dobře loupat. Dužina je šťavnatá, sladká nebo sladce nakyslá, žlutooranžová až oranžová, rozdělená na 8 až 10 dílků, ve kterých jsou semena. Mandarinky mají typickou vůni. Klementinky se původním mandarinkám velmi podobají velikostí, jsou výrazně oranžové, šťavnaté a sladké. Většina odrůd klementinek nemá semena, dužina se dělí na 7 až 14 dílků a slupka je proti mandarinkám tenčí. Tangerinky vznikly křížením mandarinek a pomerančů. Chuťově se více přibližují původním mandarinkám, ale jsou větší. Hůř se loupají, jednotlivé dílky u sebe více drží a obsahují semena. Mandora je poměrně nový kříženec mandarinky a grepu, v porovnání s mandarinkami je méně sladký. Zajímavé je, že plody dovážené z Kypru se označují Mandora, plody z Izraele se nazývají Topas. Strom citroník sladký, na kterém se mandarinky rodí, dorůstá do výšky až 4 metrů. Vyšlechtěné odrůdy jsou ale i mnohem menší a využívají se dokonce i jako okrasné rostliny v domácnostech a zahradách. Odrůdy Mandarinky mají mnoho odrůd a rozdělují se především na - mandarinky unšiu - satsuma ( Citrus unciu ) je označení pro původní druhy mandarinek - mandarinky středozemní ( Cirtus deliciosa) jsou mandarinky ze středozemních oblastí - mandarinky královské (Citrus nobilis)se pěstují hlavně ve Francii a na Floridě - mandarinky obecné - klementinky, tangorinky, tangely a mandory. Klementinky vznikají křížením různých odrůd mandarinek a v současnosti jsou nejčastěji pěstovaným a na trhu nejžádanějším druhem tohoto citrusového ovoce. Nejvíce se pěstují ve Středomoří. Plody jsou šťavnaté, sladké a aromatické. Kůra se snadno loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Tangorinkyjsou výsledkem křížení mandarinek a pomerančů v 19 století na Floridě. Plody jsou menší, aromatické a pevné. Kůra se poměrně špatně loupe. Tangelyse nazývají kříženci mandarinky s pomelem nebo grapefruitem. Mají větší plody Mandory jsou kříženci mandarinky a grepu. Velké plody jsou velmi šťavnaté s osvěžující chutí Nejvíce rozšířené a pěstované odrůdy mandarinek Satsuma se pěstuje hlavně v Japonsku a ve Španělsku. Dobře se loupe, dílky dužiny se od sebe snadno oddělují. Šťavnaté plody většinou nemají jadérka, chuť je sladká a jen mírně nakyslá. Clauselina je velmi raná odrůda mandarinek satsuma, která se pěstuje především ve Španělsku. Mají příjemnou chuť i vůni, u plně zralých plodů se ale chuťové vlastnosti zhoršují. Miaygawa 00 je nová odrůda mandarinky skupiny satsuma. Dozrává dříve než ostatní mandarinky, má velké zploštělé plody vynikající kvality, které se dobře loupou. Primasole byla vyšlechtěna v Itálii a je to nová odrůda klementinek. Plody jsou středně velké až velké, zploštělé, výrazně oranžové a celkem dobře loupatelné. Šťavnatá dužnina je bez semen, sladká a osvěžující, dílky se od sebe snadno oddělují. Marisol je poměrně nová španělská klementinka, vzniklá mutací druhu C. oroval. Nižší stromy jsou vhodné i pro pěstování v bytech. Středně velké plody se velmi dobře loupou, jsou příjemně sladké a šťavnaté. Rubino je nová odrůda klementinek, vzniklá přirozenou mutací. Plody jsou větší, do červena zbarvená kůra se snadno loupe. Dužnina má pomerančovou barvu, je sladká a aromatická. Carin je velmi raná klementinka. Plody jsou šťavnaté, aromatické a velmi chutné. Je vhodná i pro pěstování v středoevropských klimatických podmínkách. Oroval pochází ze Španělska a je to klementinka vhodná i pro pěstování v bytě. Má velmi jemné a šťavnaté větší kulovité plody bez semen. SRA 89 a SRA 63 jsou nové rané odrůdy klementinek, které dozrávají na začátku října. Plody nemají semena, jsou chutné a šťavnaté, středně velké. Corsica 2 je klementinka, vzniklá mutací odrůdy Fina. Středně velké až větší plody jsou poměrně sladké a mají málo semen. Nules patří také do poměrně veliké skupiny klementinek. Plody nemají semena, jsou středně velké s vynikající chutí a typickou vůní. Spinoso je nenáročná klementinka, vhodná i pro pěstování v bytech. Její kulovité plody mají střední velikosti, příjemně sladké a bez pecek. Temple orance – Temple je tangor - kříženec mandarinky s pomerančem. Plody jsou větší, velmi šťavnaté a příjemně aromatické, mají výraznou sladkokyselou chuť. T Ortaniquepatří mezi tangory. Plody jsou šťavnaté, chutné a především velmi velké - váží i až 500 gramů. Minneola je nejdůležitější odrůda tangel - kříženců mandarinek s pomelem nebo grepem. Plody jsou velmi aromatické a šťavnaté, větší než u klasických mandarinek. Nova je kříženec klementinky s tangelem, vypěstovaný původně na Floridě. Ve Španělsku je pěstují pod názvem Clamenvilla, v Izraeli se nazývají Suntina. Plody jsou větší, tmavě žlutooranžová kůra se dobře loupe. Dužnina je velmi šťavnatá, tmavě oranžová, s větším množstvím snadno od sebe oddělitelných dílků. Clemapo delicia je kříženec klementinek C.clementina a C.deliciosa s tangelem mapo. Velké opanžové plody bez semen se špatně loupou, ale mají vynikající sladkokyselou chuť, jsou velmi šťavnaté a aromatické. Dá se dobře pěstovat i ve středoevropských klimatických podmínkách. Zdraví a vitamíny Mandarinky obsahují poměrně velké množství různých zdraví prospěšných látek. Najdeme v nich především pro lidské zdraví důležitý vitamín C, dále pak beta karoten, vitamín B1, B2 a B3, bioflavonoidy a z minerálních látek především hořčík, draslík a fosfor, a také pektin. Kombinace vitamínu C, bioflavonoidů a pektinu je vynikající a významná pro zvýšení obranyschopnosti a imunitnímu systému organismu, zlepšení krevního oběhu a snižování hladinu cholesterolu v krvi. Při časté konzumaci mandarinek se tak značně snižuje riziko rakovinotvorných nádorů. Vitamín C a bioflavonoidy mají velké antioxidační schopnosti a protikarcinogení účinky, zároveň zlepšují proudění krve. Pektin snižuje hladinu tuků v krvi a je prevencí proti rakovině žaludku, slinivky a střev. Pektin obsahuje vláknina, která tvoří dužninu mandarinky a také v bílé vrstvě pod slupkou a v tenké slupce mezi jednotlivými dílky plodu. Hořčík draslík a fosfor jsou důležité pro metabolismus, zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů Použití mandarinek v kuchyni Mandarinky jsou vhodné především k přímé konzumaci. Dužnina se ale využívá i v studené kuchyni pro přípravu ovocných, sladkých i pikantních salátů a také k zdobení různých cukrářských výrobků - dortů, dezertů, koláčů… Šťáva je vynikající přísada do míchaných nápojů, pije se také vychlazená samostatně nebo ředěná vodou jako lahodný osvěžující nápoj. Velká část sklizených plodů se zpracovává na džusy, šťávy, koncentráty a do kompotů. Kůra mandarinek se používá v kuchyni především nastrouhaná jako přísada do různých pokrmů a pekařských výrobků. Při zpracování si zachová svoji lehce nasládlou pikantní chuť i aroma, urychluje také měknutí masa a dodává mu křehkost. Zlepšuje stravitelnost jídel, snižuje případné nadýmání a pálení žáhy. Nejkvalitnější mandarinková kůra pochází z provincie Kuangtung a i kuangtungští kuchaři jsou proslulí jejím používáním. Dužnina i kůra mandarinek se využívá ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. V kosmetickém průmyslu se přidává například do krémů, protože mandarinky mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Své uplatnění našly výtažky z mandarinek i v aromaterapii. Jejich vůně pozitivně ovlivňuje psychiku, uvolňuje a uklidňuje a napomáhá relaxaci. Příprava mandarinky před použitím Nejjednodušší je důkladně studenou vodou omytý plod oloupat ostrým nožem a pak ho rozebrat na jednotlivé dílky. Šťávu z mandarinky snadněji vymačkáme, když ji pod dlaní poválíme na rovné ploše. Víc šťávy získáme, pokud plod dáme na několik - maximálně ale 10 - vteřin do mikrovlnné trouby. Pokud se nám šťáva zdá příliš hořká, můžeme ji přisladit medem. Cukr není vhodný, protože šťáva v kombinaci s ním v žaludku kvasí. Jak a podle čeho vybírat Při nákupu mandarinek - ale i ostatních citrusových plodů - se nerozhodujeme jen podle vzhledu nebo hmatu, ale i podle aroma. Důležité jsou také údaje o sklizni, distribuci a zemi původu. Plody by měly mít stejně zbarvené na celém povrchu, případná barevná odchylka by neměla být větší než čtvrtinová. Takové plody jsou celkově zralé. Případná malá zelená místa nevadí, mandarinky podobně jako jiné ovoce postupně dozrávají. Šťavnaté a sladké mandarinky jsou vzhledem k své velikosti „nepoměrně“ těžké. V žádném případě nekupujeme mandarinky scvrklé, suché, nahnilé nebo jinak viditelně poškozené. Kvalitní plody mají i svoji přirozenou a typicky mandarinkovou vůni. Kůra u mandarinek výběrových a v I.jakosti musí být pevná, pouze částečné uvolnění kůry je přípustné u plodů II.jakosti. Hlavní sezona zrání a sklizně citrusových plodů je od podzimních měsíců, kdy začíná sklizeň ve Španělsku, Francii, Itálii, Řecku a dalších jihoevropských zemích. Plody, které se na trhu objevují na jaře a v létě jsou převážně z USA, Brazílie nebo Argentiny, a jsou dražší. V zimních měsících nekupujeme mandarinky na venkovním trhu nebo stánku. Plody bývají většinou přemrzlé, kyselé a nahořklé. Vždy bychom měli kupovat jen maximálně čerstvé a zralé plody - starší plody některých odrůd mají tuhou a vyschlou dužninu. Vždy je tedy dobré se zaměřit nejen na viditelné a aromatické vlastnosti, ale také na zemi původu a období pěstování i sklizně. Spotřeba, zrání, skladování Zralé mandarinky se poměrně rychle kazí, ale pokud se uskladní na tmavém místě při teplotě do 8°C a šetrně se s nimi zachází, vydrží až 5 týdnů. Mandarinky skladujeme samostatně, protože během jejich zrání se vytváří etylen, který urychluje hnilobný proces u jiného ovoce. Pokud chceme z mandarinek získat přírodní šťávu, uskladníme je na několik dní v pokojové teplotě. Chemické ošetření plodů - zpracování kůry Mandarinky bývají v převážné většině při jejich pěstování chemicky ošetřovány, ne vždy je to ale u jejich balení a při prodeji uvedeno. Pokud si nejsme jisti, že chemicky ošetřeny nebyly, vyhneme se zpracování jejich kůry, protože může obsahovat větší množství pesticidů. Zajímavosti Využití kůry mandarinek v kosmetickém průmyslu Látky, které mandarinky obsahují mají antioxidační, zvláčňující a čistící účinky na pleť, která je pak hebká, jemná a příjemně voňavá. Výtažky z mandarinek se doporučují na mastnou pleť nebo i na akné. Působí i proti celulitidě a při ošetřování strií. Mandarinková šťáva Šťáva z mandarinek urychluje měknutí masa a dodává mu křehkost. Maso potřeme šťávou, případně kůrou, a necháme ho alespoň 15 minut marinovat. Šťáva z mandarinek je lahodný nápoj, a navíc se svými léčebnými a výživovými vlastnostmi vyrovná šťávě citronové nebo pomerančové. Velmi chutná je slazená medem. Léčivé účinky Mandarinky je dobré jíst celé - tedy i s bílou vrstvou, která je těsně pod kůrou a mezi jednotlivými dílky, protože tam je nejvíce vlákniny, bohaté na důležitý pektin. Mandarinky především - posilují obranyschopnost a imunitu organismu - mají kladné účinky na krevní oběh a činnost srdce - snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi - mají antioxidační a protinárorové účinky - působí pozitivně na nervový systém - podporují činnost mozku a funkci svalů - napomáhá při léčbě různých nemocí kůže Mandarinky můžou mít i nežádoucí účinky v podobě překyselení žaludku nebo třeba i mírné vyrážky, ale to většinou jen pokud jich zkonzumujeme velké množství.

MANDLE – jsou název pro jádra pecky mandloně obecné latinsky Amygdalus communis. Sladké mandle se pravděpodobně vyvinuly z hořkých mandlí. Sladké i slané, k vínu i jen tak Mandle jsou oblíbenou pochoutkou k vínu i žádanou přísadou do pečiva. Mandle se používají přírodní, pražené i obalované například v cukru, soli či čokoládě. Původ a historie a výskyt Původně pocházejí ze starověké Mezopotámie a Číny. V roce 1846 začala u nás vysazovat Marie Terezie. Postupně se rozšířily do celého světa. Mandlovník je teplomilný a vyskytuje se v Itálii, Španělsku, Portugalsku, jižní Francii, na Balkáně a severní Africe. Všeobecně lze říci, že mandli se daří tam, kde se daří broskvím, meruňkám a vinné révě. V současné době jsou madle vývozním artiklem řady zemí. Vzhled, chuť a vůně… Mandle se často označuje jako oříšek, z botanického hlediska je však mandloň peckovice. Strom má načervenalé větvičky a listy podobnými vrbě. Mandle má vejčitý zploštělý tvar, na jedné straně zašpičatělý a má rezavě hnědou slupku. Barva semen může být okrová až světle hnědá, jádro na lomu bílé až krémové. Chuť musí být typicky mandlová bez cizího pachu a chuti. Odrůdy Mandli ze stromu mandloně obecné rozlišujeme od madle hořké. Mandle hořká (semena amygdali amarum) – lze ji na pohled jen těžko rozlišit od sladkých, má vyšší obsah amygdalinu, který má na svědomí jejich hořkou chuť. Tyto mandle se nepoužívají v kuchyni, protože obsahují glykosid amygdalin, při jehož rozkladu vodou, respektive slinami, dochází k uvolňování jedovatého kyanovodíku. Hořké mandle se uplatňují spíše ve farmaceutickém průmyslu. Zdraví a vitamíny Mandle obsahují kolem 50 % tuku (34,1 % mononenasycené a 11 % polynenasycené), 20–25 % bílkovin (více než maso 15–20 %), asi 10 % sacharidů. Dále obsahují vápník, hořčík, draslík, železo a fosfor. Mandle obsahují vitamíny skupiny B a velké množství vitamínu E. Obsahují až 20 různých flavonoidů, které pomáhají před rozvojem nemocí srdce a cév. Obsahují ale také kyanid, a proto jsou při požití velkého množství jedovaté. Avšak v malém množství neškodí, naopak mají protinádorové účinky. Použití mandlí v gastronomii Mandle konzumujeme s hnědou slupkou, loupané nebo rozemleté. Nejčastěji se podávají jako pochutiny k vínu, používají se také do vánočního pečiva, do salátů a mnoha jiných pokrmů. Vyrábí se mandlový olej, mléko i máslo. Mandlový olej se používá do salátů a při přípravě dalších pokrmů dle fantazie. Neměl by se tepelně upravovat. Mandlové mléko je ideální pro osoby při nestravitelnosti laktózy. Mandlové mléko má mírně projímavé účinky a podporuje tvorbu mateřského mléka. Dostupnost a skladování Mandle jsou v českých obchodech k dostání po celý rok. Můžeme je pořídit loupané, naturální, drcené nebo jako součást ořechových směsí. Ať už ve slupce nebo loupané, uchováme je na suchém a chladném místě, nejlépe v dobře uzavřené nádobě. Léčivé účinky - působí jako prevence proti rakovině - podporují růst vlasů, nehtů - zpevňují kosti a zubní sklovinu - působí proti degenerativním změnám kloubů - jsou vhodné na osteoporózu a problémech demineralizace kostí - jsou vhodnou energie pro diabetiky - mají pozitivní účinek na srdce a cévy - snižují hladinu LDL cholesterolu v krvi - posilují imunitní systém organismu - zlepšují stav pleti při akné - posilují nervovou soustavu, pomáhají lépe překonat stres, deprese a únavu bě.

Vyskytuje se ve Středozemním moři a podél atlantského pobřeží od Portugalska po Maroko. Žije v mělkých vodách s písčitým dnem. Schránky mandlovky fialové jsou velké 4-8cm, okrouhlé a na jejich povrchu jsou jemná, paprsčitá, na okraji lehce zvlněná žebra. Povrch lastur je šedofialově zbarvený, vnitřní vrstva je bílá až růžová, jsou na ní hnědofialové skvrny. Maso mandlovky fialové se zpravidla zpracovává nasekané nadrobno do nádivek, hodí se také k dušení.

Je rozšířená od pobřeží Norska po Kanárské ostrovy, zřídka se vyskytuje také ve Středozemním moři. Mandlovka obecná se zdržuje v hloubce do 20m. Schránky jsou tlusté, kulaté, pokryté výraznými soustředěnými pruhy. Na okrajích mají zbytky tmavého periostraka. Schránky mohou měřit 6-8cm. Lastury jsou na povrchu měkké, sametové. Zámek mezi lasturami tvoří řada rovnoměrně tvarovaných zoubků. Větší mandlovky mohou mít poměrně tuhé maso, používají se často nadrobno nasekané na přípravu nádivek.

Jedná se o tichomořský druh, vyskytující se u jižní Kalifornie a severního Mexika. Mandlovka obrovská žije v hloubkách od 5 do 15m. Schránky jsou rovnoměrně tvarované, okrouhlé, v průměru měří asi 10cm. Jejich zbarvení je světlé s charakteristickým červenohnědým žíháním. Maso tohoto druhu je vhodné na přípravu nádivek.

Je rozšířená v Atlantském oceánu, zřídka se vyskytuje také ve Středozemním moři. Mandlovka pravá se podobá mandlovce obecné, má ale tmavší schránku s jemnými,  sbíhajícími se proužky. Maso tohoto druhu mandlovek se po nasekání nadrobno hodí k přípravě nádivek.

MANDLOVÝ OLEJ – je jedním z nejcennějších rostlinných olejů, který se získává lisováním semen mandloně. Výroba Známe mandlový olej lisovaný za studena a rafinovaný mandlový olej – ten se používá v kosmetickém průmyslu. Vzhled, chuť a vůně… Mandlový olej chutná jemně nasládle, decentně ořechově a má světle žlutou barvu. Jeho konzistence je mazlavá. Zdraví a vitamíny Mandlový olej má vysoký podíl jednoduchých nenasycených mastných kyselin, je také bohatý na vitamin E. Dále obsahuje vitaminy A a mnoho minerálů – draslík, vápník, hořčík, fosfor, síru, kyselinu olejovou, linolovou a palmitovou a glycerín. Použití mandlového oleje v gastronomii Ke smažení je škoda jej používat, hodí se do marinád, zálivek, do studených polévek. V orientální kuchyni se používá do dezertů. Pár lžiček mandlového oleje lze přidat i do těsta na pečivo. Hodí se do sladkých pokrmů, pomazánek, dressingů, k úpravám masa, ryb a sýrů. Také do ovocných salátů. Olej ze sladkých mandlí se používá v menší míře jako stolní olej, většinou ke zjemnění pokrmů studené kuchyně, a v cukrárenství, například do zákusků. Olej z hořkých mandlí slouží v malém množstvích jako aromatická látka do likérů a potravin. Nejlepší využití nachází při přípravě dezertů. Dostupnost a skladování K dostání je v prodejnách se zdravou výživou. Uchovává se v temnu a chladu. Léčivé účinky - zklidňuje podrážděnou dětskou pokožku (vhodný pro miminka od prvních dnů po narození) - je účinný při ošetřování hrubé kůže a popálenin - zlepšuje akné a ekzémy - regeneruje pokožku spálenou slunečním zářením - pokožce dodává pocit hebkosti, mírní podráždění a chrání ji - pomáhá především suché kůži se sklony k olupování, svědění a popraskání

Mangalica je maďarská klobása vyrobená z masa tučných vepřů plemena Mangalika. Klobása je ochucená sladkou paprikou, udí se ve studeném kouři a potom se suší po dobu 3 měsíců. Mangalica je dlouhá 15cm a široká 3cm. Podává se nakrájená na plátky, nejčastěji s nakládanou zeleninou.

MANGO latinsky Mangifera indica, anglicky mango,francouzsky mangue, španělsky mango nebo německy Mango jeplod stromu Mangovník obecný. Exotické ovoce mnoha tvarů a barev… Mango patří mezi nejstarší známé ovoce na světě. V oblíbenosti u spotřebitelů, ale také z obchodního hlediska je po banánech celosvětově na druhém místě ze všech druhů tropického ovoce. Původ a historie Mango pochází s největší pravděpodobností z jižní a jihovýchodní Asie. Zkameněliny staré 25 až 30 milionů let byly nalezeny na jižních svazích Himalájí, v Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pakistánu nebo v Bangladéži. V Indii se mango pěstuje minimálně 4000 let a Indové tomuto svému národnímu ovoci přisuzují zvláštní léčivé schopnosti. Název mango pochází z malayalamského slova manga, které pozdějí převzali i portugalští obchodníci, kteří mango přivezli jako první do Evropy. Současnost V současné době se mango pěstuje snad ve všech tropických, a stále častěji také i v mnoha subtropických oblastech. Mango je po banánech druhé obchodně nejdůležitější tropické ovoce. V Asii se sklízí 75 % světové produkce, nejvýznamnější pěstitelé jsou Indie, Mexiko, Čína, Pákistán, Thajsko, Indonésie, Nigérie, Filipíny a Brazílie, ale také Jihoafrická republika, Izrael a Florida v USA. Manga známe přibližně 1 000 odrůd, ale jen asi dvacet z nich má na komerčním trhu nějaký větší význam. Vzhled, chuť, vůně… Plody manga mají mnoho tvarů a barev, jsou i různě velké. Některé odrůdy jsou o málo větší než meruňky, jiné dosahují hmotnosti i 2 kilogramů. Průměrná váha je přibližně 300 gramů. Tvar mají kulatý až podélně oválný, ale také ledvinovitý nebo srdcovitý. Plody jsou pokryty tuhou kožovitou slupkou, která má podle odrůdy zelenou, žlutou, oranžovou, sytě červenou nebo i červenofialovou barvu. Uvnitř plodu je plochá, oválná a nejedlá pecka v dřevnatém obalu, která se poměrně špatně odděluje od dužniny. Ta je velmi šťavnatá a aromatická, vláknitá, světle žlutá až oranžová, sladká s mírně nakyslou příchutí, která připomíná broskve nebo nektarinky. Mango indické je stálezelený tropický strom, který se dožívá stáří až 350 let a dorůstá do výšky i 30 metrů. Květenství tvoří mnoho drobných žlutočervených kvítků, ze kterých vyrůstá 1 až 5 plodů v trsu. Množství plodů je závislé na odrůdě, podnebí, půdních podmínkách a také na počasí v době květu. Odrůdy Celosvětově je známých přibližně 1 000 odrůd manga. Pro trh je důležitých asi dvacet odrůd, ostatní mají jen okrajový význam a spotřebují se v místě jejich pěstování. Mango se rozlišuje na 4 základní skupiny odrůd podle místa jejich pěstování - indické - východoasijské - karibské - floridské Na trhy v Evropě se dostávají manga z Floridy, ze střední a jižní Ameriky a Jihoafrické republiky. Asijské odrůdy, které mají menší a chuťově velmi dobré plody se v Evropě téměř neprodávají. Kent je nejvýznamnější odrůda manga v obchodní síti. Velké oválné plody mají zelenožlutou slupku, která se místy barví až do červena. Dužina je šťavnatá, sytě žlutá, sladká a velmi aromatická. Keitt se pěstuje v Izraeli a ve střední Americe, patří mezi nejžádanější manga na trhu. Plody jsou sladké, jemně aromatické, váží od půl do dvou kilogramů. Slupka je zelenožlutá, dužina žlutá. Manila je žádaná odrůda manga nejlepší kvality z Filipín. Plody srdcovitého tvaru mají žlutou barvu, jsou šťavnaté, mírně lahodně kyselé a příjemně aromatické. Haden se nejvíce pěstuje na Kostarice. Žlutočervené plody váží 500 až 700 gramů, dužina je žlutá, sladká a lehce nakyslá, ale velmi vláknitá. Tommy Atkins má oválné oranžovožluté až červené plody. Žlutá, sladká, jemně aromatická dužina nemá typickou mangovou příchuť. Thajské mango je zvláštní odrůda protáhlého tvaru, která má i v plné zralosti stále zelenou slupku. Dužina je žlutá s příjemnou a lehce nakyslou chutí. Zdraví a vitamíny Zdravotní účinky manga jsou poměrně velké. Mango dodá tělu energii, ochrání sliznice, pomáhá předcházet infekcím i nachlazení, uklidňuje mysl i tělo. Mango má vysoký obsah betakarotenu, vitamínů skupiny B, C a E. Obsahuje také velké množství draslíku a další minerální látky - vápník, hořčík, železo, mangan, zinek a měď. Důležité je i poměrně značné množství vlákniny. Vitamíny skupiny B například pozitivně ovlivňují metabolismus, posilují nervový systém, působí proti únavě, mají vliv na správnou funkci svalů... Vitamín C zvyšuje obranyschopnost organismu, pozitivně ovlivňuje imunitní systém, krevní oběh a hladinu cholesterolu v krvi. Vitamín E je další významný antioxidant, který chrání před působením škodlivých látek a pomáhá je odstraňovat z těla. Především hořčík draslík a fosfor v kombinaci s ostatními minerálními látkami podporují metabolismus a zvyšují imunitu, velmi pozitivně působí na nervový i kardiovaskulární systém a funkci svalů. Vláknina pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi, ale je důležitá i pro trávení a správnou funkci zažívacího ústrojí. Má mírné laxativní účinky. Použití manga v gastronomii Mango se konzumuje především syrové, ideálně mírně vychlazené. Plod je vhodný k jídlu, pokud je měkký na dotek. Před konzumací je nutné mango zbavit slupky a odstranit z něj pecku. V studené kuchyni je dužnina nakrájená na kousky nebo rozmixovaná na pyré případně dřeň vhodná do ovocných salátů, zmrzlinových pohárů nebo na dezerty. Mango se používá i v teplé kuchyni. Výborně chutná třeba s masem, šunkou nebo rybou, je vynikající v kombinaci s kari kořením, přidává se do čatní (mango chutney) Z manga se vyrábí chuťově zajímavé kompoty, zavařeniny a džusy. Nezralá manga se také suší a pak strouhají na prášek, který se nazývá Amchur (Amur). Přidává se do typických indických jídel a dodává jim jemnou kyselost. Mango je možné konzumovat i nezralé, zelené mango na Filipínách a Jávě jedí jako Evropané jablko. Mladé křehké listy stromu mangovník se dusí a přidávají jako příloha například k rybám. Mango se využívá i ve farmaceutickém průmyslu především v různých doplňcích stravy. Loupání zralého manga Plod podélně rozkrojíme na tři části, řezy vedeme co nejblíže kolem pecky, která zůstane v prostřední části. Z okrajových částí lžící, kterou vedeme těsně pod slupkou, opatrně vyjmeme vcelku dužninu. Z prostřední části s peckou slupku odkrojíme od dužniny, pecku vytlačíme vidličkou k pracovní ploše. Dužninu, která na semenu zůstane, oškrábeme nožem. Krájení dužniny Dužninu můžeme krájet na kousky, plátky nebo měsíčky, případně ji rozmixovat. Mango je možné nakrájet dekorativně. Z plodu i se slupkou odřízneme dvě okrajové části, a dužninu na ploché straně podélně a příčně několikrát nakrojíme tak, aby se neoddělila od slupky. Nakrojené půlky plodu obrátíme a servírujeme mango v podobě „ježka“, kdy jednotlivé nakrojené části se odebírají lžičkou přímo od slupky. Mangový sorbet pro 2 osoby je připravený za 10 minut. Dužninu zralého, oloupaného a odpeckovaného manga nakrájíme na menší kousky, které vložíme do mixéru. Přidáme k nim 3 lžíce moučkového cukru a šťávu z jedné limetky a vše důkladně rozmixujeme. Vzniklý krém dáme zmrazit. Sorbet se z mrazničky vyjme přibližně 30 minut před konzumací. Podává se nejlépe v širších pohárech, posypaný nastrouhaným kokosem a mandlemi. Jak a podle čeho vybírat Zralá manga se transportují pouze letecky, a to se odráží na jejich vyšší ceně. Proto se manga sklízejí i v polozralém stavu, a to i za cenu snížení kvality a chuti. V Evropě jsou proto k dostání nejčastěji plody polozralé a tak i málo šťavnaté. Cenově dražší mango v plné zralosti není ani příliš měkké, ani příliš tvrdé, je velmi šťavnaté a příjemně typicky mangově aromatické. Želatinová dužnina kolem pecky je znakem přezrálého plodu, ale nemusí vždy znamenat, že je chuťově špatný. Dohněda zbarvená dužnina znamená, že plody byly nesprávně skladovány, většinou ve větším chladu, než snesou. Spotřeba, zrání, skladování Zralá manga jsou určená k rychlé konzumaci a nedají se dlouho skladovat. Nezralé - polozralé - plody, které jsou nejčastěji k dostání, dozrávají v pokojové teplotě. Skladovat je můžeme maximálně týden v chladu. Plody vhodné ke konzumaci jsou na dotek měkčí, ale nesmí být až velmi měkké. Mango před konzumací zbavíme slupky a odstraníme z něj pecku. Zajímavosti Menší a chuťově mnohem lahodnější plody manga z Asie se na evropském trhu objevují jen minimálně. V Evropě se prodávají především manga, která byla vypěstovaná v Jihoafrické republice a na Floridě v USA. Jsou levnější a výrazně větší, ale na trh se dostávají v stádiu poloviční zralosti a to se pak negativně projevuje na jejich šťavnatosti, chuti i aroma. Aamchur je indické sušené mango v prášku. Tato přísada se dělá z nezralých plodů a používá se jako koření. Mango má příznivé účinky na barvu pleti a vlasů. Pomáhá spalovat tuky a výrazně potlačuje chuť k jídlu - je velmi vhodné při redukčních dietách. Léčivé účinky Mango je vzhledem k množství různých vitamínů, minerálních látek a vlákniny pro lidské zdraví velmi prospěšným tropickým ovocem. - má velmi velké antioxidační účinky - pozitivně ovlivňuje imunitní systém - upravuje hladinu cholesterolu v krvi - posiluje krevní oběh a činnost srdce - léčí šeroslepost i jiné poruchy zraku - významně upravuje metabolismus - působí i proti vzniku různých nádorů - má kladný vliv na nervový systém - aktivuje činnost mozku a nervových vláken - je prevencí proti různým infekcím a nachlazení - upravuje trávení a vylučování - působí proti fyzické i psychické únavě - má vliv na správnou funkci svalů Mango nemá v podstatě žádné prokázané nežádoucí účinky na lidské zdraví.  

MANGOLD je chutná zelenina, která má dva základní druhy. ŘAPÍKATÝ MANGOLD - latinsky Beta vulgaris var. flavescens, anglicky chard nebo spinat beet, francouzsky poirée a také cote de bettes, německy Blattmangold, případně i Rippenmangold, italsky sedano bietola je více pěstovaný, oblíbený především ve střední Evropě. LISTOVÝ MANGOLD - latinsky Beta vulgaris var. vulgaris, anglicky chard leaf, francouzsky bette à feuilles, německy Mangoldblatt, italsky foglia di bietola se pěstuje v menším objemu než mangold řapíkatý. Velmi zdravá zelenina Mangold je listová zelenina s poměrně velkými možnostmi využití jeho listů i stonků v teplé i studené kuchyni. Je velmi podobný špenátu a jako špenát se také připravuje. Původ a historie Mangold pochází s největší pravděpodobností ze Středomoří, zmínky o jeho pěstování a dokonce i šlechtění pochází už z období starého Egypta. Před 300 lety byl mangold podle dochovaných údajů ve střední Evropě jedním z nejvíce oblíbených druhů zeleniny, ale pak ho v oblibě předstihl nově objevený špenát. V době největší oblíbenosti se jeho pěstování a šlechtění věnovali ve Francii, Španělsku, Nizozemsku, Švýcarsku a v mnoha zemích jižní Evropy. Podle knihy Staročeské umění kuchařské profesora Č. Zíbrta se o mangoldu jako o oblíbené zelenině v českých zemích zmiňuje v roce 1753 jezuita František Kropf Současnost V současné době se obliba mangoldu především díky italským předkrmům vrací a mangold se stává součástí mnoha evropských kuchyní. Velmi často se připravuje v balkánských státech, ve většině oblastí Středomoří, v západních zemích pak především ve Švýcarsku, Francii a ve Španělsku, nejvíce se ale pěstuje v Itálii, která je také jeho největším exportérem. Pěstuje se i v některých oblastech Severní Ameriky. Mangold se v současnosti pěstuje pro listy a řapíky – listy v kuchyni nahrazují špenát, řapíky chřest. Vzhled, chuť, vůně… Mangold má dvě základní odrůdy - řapíkatou a listovou.   Řapíkatý mangold má větší světle nebo tmavě zelené listy a až 5 centimetrů široké řapíky s bílou nebo červenou barvou, které se v kuchyni připravují podobně jako chřest. Řapíky i listy jsou mírně nasládlé a mají slabou příchuť řepy. Listový mangold má řapíky poměrně úzké a široké listy, které se v kuchyni používají jako špenát. Nejvíce chutné jsou mladé listy do délky 20 centimetrů. Chuť mangoldu je jemná, mírně nasládlá a ořechová, nikdy není palčivá nebo ostrá. Mangold je chutný a zdravý, ale i velmi dekorativní, některé odrůdy jsou velmi zajímavě zbarvené a vysazují se i do různých okrasných zahrad. Druhy a odrůdy Základní druhy mangoldu jsou dva – listový a řapíkatý. Všechny odrůdy obou druhů jsou jedlé a některé výrazněji zbarvené se využívají i jako okrasné rostliny. Nejvíce pěstované řapíkaté odrůdy Lucculus má bílé řapíky s velmi jemnou chutí, které jsou široké až 5 centimetrů Rhubarb Chard je odrůda s červenými až 6 centimetrů širokými řapíky příjemné chuti Yellow se žlutými jemně chutnajícími řapíky se pěstuje především v Nizozemsku Bright Lights má řapíky růžných barev - bílé, žluté, růžové i fialové, používá se i na okrasu Nejčastěji pěstované listové odrůdy Perpetual Spinach má velmi silné listy svěží zelené barvy   Rhubarb je atraktivní odrůda s jemnými zelenými listy a červenými řapíky Zdraví a vitamíny Mangold je zelenina, která má podobný obsah vitamínů a zdraví prospěšných látek jako špenát, ale je dokonce pro zdraví cennější. Na rozdíl od špenátu v mangoldu totiž není tolik kyseliny šťavelové, která brání vstřebávání vápníku i některých dalších minerálních látek. Mangold obsahuje ve velkém množství vitamín C i E, provitamín A a také skupinu vitamínů B. Z minerálních látek je v něm ve velmi velkém množství vápník – až 2 procenta, dále draslík, hořčík, železo, měď a fosfor. Obsahuje i kyselinu listovou a bioflavonoidy, přibližně 2,5 procenta bílkoviny a 90 procent vody, v přiměřeném množství i cukry.  Mangold podporuje imunitní systém, tvorbu a vylučování žaludečních šťáv, má příznivé účinky na látkovou výměnu. Aktivuje také činnost jater a brání jejich tukové degeneraci. Pozitivně ovlivňuje tvorbu krve a krev také pročišťuje, působí proti kornatění cév a doporučuje se například při chudokrevnosti. Posiluje činnost srdce, kladně ovlivňuje nervový systém a má účinky i jako prevence proti vzniku nádorových onemocnění. Jediným negativem je mírně projímavý účinek při jeho větší konzumaci. Použití mangoldu v kuchyni Listy i řapíky mangoldu mají příjemnou jemnou ořechovou a lehce nasládlou příchuť. mangold se nejčastěji tepelně upravuje vařením ve vodě nebo v páře, může se i dusit nebo zapékat. K smažení, pečení a dalším podobným tepelným úpravám se nehodí. Listy je možné konzumovat syrové například v salátech, ale i tepelně upravené podobně jako špenát nebo v různých dalších jídlech, mohou se použít třeba i na přípravu různých závitků s nádivkami. Nejlepší chuť mají mladé listy s délkou do 20 centimetrů. Řapíky se konzumují syrové i tepelně upravené. Nejčastěji se připravují jako chřest, jsou z nich vynikající polévky. Syrové se často servírují jako zeleninová příloha, konzumují se i samostatně s různými omáčkami. Listy i řapíky jsou velmi chutné zapečené například s různými druhy sýrů, často se přidávají do čínských nebo indických jídel. Vynikající jsou i nádivky s mangoldem do slaných závinů, závitků a palačinek nebo náplně do koláčů. Příprava mangoldu před použitím v kuchyni Listy mangoldu se sklízí odřezáváním, pak se jen opláchnou pod studenou vodou a okapané natrhají, případně nasekají podobně jako listy špenátu. Řapíky je po opláchnutí vodou před další tepelnou přípravou potřeba vždy oloupat. Jak a podle čeho vybírat Při sklizni ze zahrady se vybírají a odřezávají mladé listy s délkou 20 až 25 centimetrů, které mají nejlepší chuť. Listy se sklízí po celou sezonu, která začíná na jaře a končí na podzim. Kupovaný mangold musí být čerstvý a svěží, ovadlé nebo nějak poškozené listy nemá význam kupovat. Sklízení listů Listy se z rostliny odřezávají ostrým nožem vždy z vnější strany a sklízí se postupně po celou sezonu od začátku jara do konce podzimu. Pokud se sklidí všechny listy najednou, musí se odříznout nejméně 5 centimetrů nad zemí, aby z rostliny vyrostly nové. Pěstování Mangold je poměrně odolná a na pěstování nenáročná rostlina. Potřebuje umístit v závětří, pokud je půda písčitá a málo úrodná, stačí do ní přidat vyzrálý kompost. Nutností je poměrně pravidelná zálivka. Velmi vlhká nebo příliš slunná místa mangoldu nesvědčí. Přezimující rostliny se přikrývají bílou netkanou zahrádkářskou textilií. Vysévání Semena mangoldu velmi dobře klíčí v pařeništi i na záhonu. Pro letní sklizeň se semena se vysévají v dubnu a květnu, pro podzimní a jarní sklizeň v dalším roce se vysévají v druhé polovině léta. Řapíkaté odrůdy jsou náročnější na teplo a tak by se měly nechat klíčit v pařeništi, listové odrůdy se vysévají přímo na záhon. Semena se vysévají do vzdálenosti 5 centimetrů a řádků od sebe vzdálených 30 až 50 centimetrů. Vzešlé rostliny je nutné protrhat na vzdálenost 15 až 30 centimetrů. Z pařeniště na záhon se rostliny mohou přesazovat po přibližně 3 až 4 týdnech. Pěstování Sazenice mangoldu po přesazení a protrhání při dostatečné pravidelné zálivce rostou velmi rychle a vytváří dostatek listů i řapíků. Přibližně v srpnu se začnou objevovat stonky a poupaty, které je nutné trvale odstraňovat, protože rostlina se kvetením velmi vyčerpává a listy i řapíky přestávají růst. Sklizeň a přezimování Listy i řapíky se sklízí průběžně po celou vegetační dobu. Listy se z rostliny odřezávají ostrým nožem vždy z vnější strany. V případě, že se sklidí všechny listy najednou, musí se odříznout nejméně 5 centimetrů nad zemí, aby z rostliny vyrostly nové. Sklizeň končí přibližně v polovině října, kdy už listy rostou velmi pomalu. Rostliny se ponechávají na místě, protože v mnoha případech na jaře znovu obrůstají. Proti mrazům se rostliny chrání přihrnutím zeminy ke kořenům a zakrytím fólií nebo chvojím. Zajímavosti Mangold je především v oblastech Středomoří, ale také v Itálii, Francii nebo ve Španělsku velmi oblíbená a často v kuchyni připravovaná zelenina. Objevuje se i v nabídce mnoha předních restaurací. Mimo svoji zajímavou jemnou chuť je ceněný i jako zelenina s mnoha příznivými zdravotními účinky na lidský organismus. Mangold má velmi vysoký obsah vápníku, který se ale vařením v horké vodě výrazně snižuje. Mnohem vhodnější tepelnou úpravou je vaření v páře. Léčivé účinky Množství a kombinace vitamínů, minerálních a dalších látek v mangoldu má pozitivní preventivní i léčebné účinky na organismus člověka. Mangold především: - posiluje imunitní systém - podporuje tvorbu a vylučování žaludečních šťáv - má příznivé účinky na látkovou výměnu - aktivuje činnost jater a brání jejich tukové degeneraci - pozitivně ovlivňuje tvorbu krve a krev pročišťuje - působí proti kornatění cév - pomáhá při léčbě chudokrevnosti - posiluje činnost srdce - kladně ovlivňuje nervový systém - je účinný při prevenci proti nádorovým onemocněním Konzumace listů a řapíků mangoldu v přiměřeném množství nemá na lidský organismus v podstatě žádné nežádoucí účinky. Konzumaci většího množství listů nebo nedostatečně tepelně upravených řapíků se ale může projevit mírně projímavými účinky.  

MANGOSTAN– mangostana lahodná - latinsky Garcinia mangostana, anglicky mangosteen - je považován za jedno z nejchutnějších druhů ovoce. V Asii se mu dokonce přezdívá „královna ovoce“nebo „ovoce bohů“. Velmi zdravé tropické ovoce s lahodnou chutí Podle legendy mangostan jako první objevil a ochutnal Budha při své cestě džunglí na bílém slonovi. Od té doby je mangostan v Asii považován za jeden z nejcennějších ovocných plodů a říká se mu ovoce bohů. Původ a historie Mangostanmá původ v jihovýchodní Asii v oblasti Indonésie Manga a z názvu místa také vychází jeho pojmenování. Mangostan poprvé popsal v roce 1753 švédský přírodovědec Carl Linné a po něm v roce 1770 kapitán Cook. V roce 1787 britská vláda dokonce financovala námořní expedici, která měla mangostan přivést, ale ta nebyla úspěšná. Až v roce 1883 kapitán White semena přivezl z indické Kalkaty a ve skleníku vévody z Northumberlandu v Syon Parku se podařilo vypěstovat první stromy a sklidit i první plody. Mangostan si pak údajně velmi oblíbila i anglická královna Viktorie. Současnost Mangostan se postupně z jihovýchodní Asie rozšířil do Afriky, Karibiku, Austrálie i Jižní Ameriky, v současnosti ale nejvíce pěstuje ve všech tropických oblastech. Největšími pěstiteli a také vývozci do celého světa jsou Thajsko, Indonésie, Filipíny a také Brazílie a některé země ve Střední Americe. Do Evropy se plody mangostanu dováží především z Brazílie. Léčivé účinky se využívají v medicíně v Thajsku, Filipínách, Vietnamu, Indii a samozřejmě i v Číně, v evropských zemích je používaný především v gastronomii. Vzhled, chuť, vůně… Plodymangostanu mají kulovitý tvar a jsou velké až 9 centimetrů. Slupka je lesklá, má červeno až fialovohnědou barvu, občas je i téměř černá. Je poměrně silná – až 8 milimetrů – a pevná. Na místě stopky plody mají čtyři tuhé oválné kalištní lístky a na druhém konci je ozdobná hvězdička blizny. Dužiny je v plodech poměrně malé množství, ale je velmi chutná a příjemně aromatická. Je rozdělená na 4 až 8 částí, má bílou nebo narůžovělou barvu. Je šťavnatá a měkká, na povrchu kluzká. Obsahuje semena, která se po upražení mohou konzumovat. Chuť je sladkokyselá, podobná broskvi s příchutí citrusů nebo hroznů. Aroma je mírně karamelové. Plody na stromech zrají 3 měsíce, nejdříve jsou zelené a tvrdé, pak se zbarví do tmavé barvy a změknou. Stromy mangostanu dorůstají do výšky 7 až 25 metrů, mají korunu ve tvaru jehlanu a krátké stále zelené listy. Při poranění tmavě hnědé kůry ze stromu vytéká žlutý latex. Mangostan potřebuje tropické podnebí a teploty do 38° Celsia, při teplotě pod 0° Celsia stromy hynou. První ovoce se rodí přibližně za deset let, pak je na jednom stromě ale každý rok několik set, u některých odrůd i několik tisíc plodů. Zdraví a vitamíny Mangostan má mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan se používá v tradiční medicíně v Asii, především v Thajsku, Malajsii, na Filipínách, ve Vietnamu, v Indii a také v Číně. Plody obsahují ve velkém množství xanthony – antioxidanty ze skupiny flavonoidů. Xanthon je žlutá krystalická látka, která působí především proti bakteriím i zánětům a má antioxidační vlastnosti. V plodech jsou i bílkoviny, vitamín C, vápník a další minerální látky, zdravé cukry a škroby, kyselina elagová, fytová a chlorogenová. Jeden plodu obsahuje až 5 gramů hrubé vlákniny. Energetická hodnota mangostanu je 70 Kcal – 300 kJ - na 100 gramů dužiny. Způsobuje pocit nasycení a konzumace je vhodná při redukčních dietách. Vzhledem ke kombinaci prospěšných látek a především obsahu xanthonů je mangostan účinný jako antibiotikum i antiparazikum, používá se na hojení ran, exémů a jiných kožních onemocnění. Má významné účinky při léčbě tuberkulózy i malárie, zánětech uší, dýchacích cest, močových cest, ale i při střevních potížích. Pozitivně také ovlivňuje nervový i cévní systém a posiluje dásně. Tlumí bolesti, odstraňuje únavu a snižuje horečku. Druhy a odrůdy Mangostan se pěstuje a na trh dodává pouze v několika základních odrůdách Garcinia cambogia je nejvíce pěstovaná odrůda s menšími plody žluté barvy a bílou dužinou. Garcinia cowa má větší meruňkově zbarvené plody. Většinou jsou ale velmi kyselé a nejsou tak vhodné k přímé konzumaci, Vyrábí se z nich zavařeniny. Garcinia indica má kyselé, purpurově zbarvené plody. Dužina se využívá na výrobu octa, ze semen se lisuje kokumový olej. Garcinia dulcis se pěstuje v menším množství, má výrazně žluté plody. Garcinia morella z jihovýchodní Asie se pěstuje především pro oranžovočervenou pryskyřici zvanou gamboge. Použití mangostanu v gastronomii Plody se nejčastěji konzumují v čerstvém stavu – servíruje se chlazený v na polovinu odkrojené slupce. Dužina se využívá na výrobu marmelád, pudinků, koktejlů a kompotů. Ze šťávy se vyrábí chutné džusy. Vzhledem k obsahu zdraví prospěšných látek se velmi často používá i ve farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Semena se lisují na kukumový olej. Příprava mangostanu před použitím Slupka plodu se rozkrojí po obvodu, pak se odklopí horní část a odkryje dužina. Při přípravě je nutné dávat velká pozor na potřísnění, protože tmavě fialová šťáva se velmi špatně odstraňuje. Mangostan samotný je velmi chutný, ale jsou vyzkoušené i další velmi lahodné kombinace: - jogurt z mangostanového pyré, smetany a vanilky - vyšlehaná pěna ze smetany, mangostanu a máty - ovocný salát z mangostanu a manga - dužina mangostanu s čokoládovou pěnou - mangostanový sorbet se suchým šampaňským - želé z mangostanu, vanilky a cukru - Toffies z mangostanu – dílky dužiny, namáčené v karamelu - Margarita s kouskem mangostanu a jiným tropickým ovocem - Mangostan clafouti – tradiční francouzský dezert s mangostanem Výběr, spotřeba, skladování Mangostan se musí sklízet pouze zralý, protože předčasně sklizené plody už nedozrávají. Distribuce vzhledem k silné slupce plody většinou nepoškodí. Kvalitní plod mangostanu je stejnoměrně zbarvený, přiměřeně měkký a pružný. Kupují se pouze plody, které nemají žádné povrchové poškození, protože plody s poškozenou slupkou se velmi rychle zkazí. Plody není možné dlouho skladovat. Pokud je mangostan potřeba uskladnit, pak jedině v chladném prostředí a maximálně 5 dní - delší doba uskladnění negativně ovlivňuje vzhled, chuť i aroma. V případě, že je mangostan delší dobu mimo chladné místo, dužina se většinou zkazí, ale na povrchu plod zůstává stejný. Pěstování mangostanu Strom mangostanu je velmi náročný na klimatické podmínky a snáší bez újmy pouze teploty od 4 do 38° Celsia. Pro pěstování ve střední Evropě jsou vhodné spíše stromy tzv. falešného mangostanu, který je více odolný v chladnějším podnebí. Může se pěstovat i ve skleníku. Pěstování ze semen je pomalé a většinou také neúspěšné, protože i plně vyvinutá semena ztrácí svoji klíčivost už 5 dní po vyjmutí z plodu. Vyklíčený stromek za dva roky doroste pouze do výšky 30 centimetrů. Kvalitní odrůdy se množí očkováním. Pro úspěšné pěstování mangostan potřebuje hlubokou, na výživu bohatou propustnou půdu a chráněné místo. Stromy by měly být v mírném stínu, přímé slunce není vhodné. Velmi často se z tohoto důvodu vysazují do stínu jiných vyšších stromů. První sklizeň může být podle podmínek už za 7 let, většinou ale bývá až za 10 roků. Na jednom stromě se urodí až 500 plodů, stromy některých odrůd v dobrých podmínkách jich mohou mít i několik tisíc. Zajímavosti Název mangostan není odvozený od ovoce mango, ale vychází z názvu oblasti, z které pochází – Mango v jihovýchodní Asii. Z plodů mangostanu se získává velmi intenzivní černé barvivo. Fialová šťáva se z pokožky i látky velmi špatně odstraňuje. Zdraví prospěšné látky, které mangostan obsahuje, jsou nejlépe rozpustné v tucích. Tyto látky se do těla nejlépe dostávají z mangostanové šťávy, která se pije při jídle. Léčivé účinky Mangostan má velmi mnoho preventivních i léčivých účinků na lidský organismus. Mangostan mimo jiné - má velké antioxidační schopnosti - posiluje činnost mozku - zpomaluje stárnutí buněk - pozitivně působí na nervový systém - odstraňuje únavu a zlepšuje výdrž i koncentraci - regeneruje svaly a klouby - významně posiluje imunitu - pomáhá udržet optimální hladinu cukru v krvi - podporuje trávení - posiluje cévní systém a činnost srdce - snižuje bolest a horečku - pomáhá udržet ideální hmotnost V oblastech Karibiku se mangostan používá proti únavě a nevolnostem,.v Brazílii ho jako čaj pijí při zažívacích potížích. Na Filipínách se tekutý výtažek plodu používá na snížení teploty. Při bolestech břicha pomáhá rozkrojený plod mangostanu, kterým se bolestivé místo potírá. Při konzumaci zralých mangostanu nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky. Při konzumaci přezrálých plodů se mohou objevit příznaky nevolností nebo průjmy.

Plody mangovníku patří k nejoblíbenějším druhům tropického ovoce. Konzumují se za syrova, připravuje se z nich také chutney nebo se nakládají. Mango  pochází z Indie. Koření zvané amchyr se připravuje z kyselých nezralých plodů, které se po nakrájení na plátky suší na slunci a nakonec se umelou na prášek. Amchyr dodává pokrmům kyselou příchuť. Používá se běžně v Indii jako koření do vegetariánských pokrmů a dušené zeleniny. Přidává se i do polévek a do sladkých náplní. V západní Evropě je amchyr k dostání v podobě prášku ve většině indických obchodů. Plátky – nezralá manga nakrájená na plátky se usuší. Sušením získají plátky světle hnědou barvu. Prášek – je hrudkovitý, pískově zbarvený. Vůně je nevýrazná, chuť ostrá a kyselá, podobná citronu nebo limetce.

MANUKOVÝ MED - med z keře manuka. Manukový med se pěstuje na Novém Zélandu, kde roste keř manuka. Pro jeho velké množství enzymů a silné antibakteriální účinky je v současnosti velmi populární, ale drahý. Vzhled, chuť, vůně… Med z manukových květů je tmavší barvy, od krémové po tmavě hnědou. To je také zapříčiněno tím, že je jedním z medů s nejvyšší viskozitou. Má bohatou, mírně sladkou chuť s výrazným zemitým aromatem. Zdraví Tento med celkově příznivě ovlivňuje organismus, posiluje imunitu a regeneruje při únavě. Má silné protizánětlivé a antibakteriální účinky. Odbourává bolesti hlavy a nespavost. Působí preventivně proti nachlazením a dalším nemocem. Blahodárně působí na srdce, trávicí soustavu a močovou soustavu.

Maraba je jiný druh galgánu. V západní Evropě je k dostání nakrájený na plátky nebo sušený. Jeho chuť je osvěžující, avšak ostrá. Je proto třeba použít marabu jen v menším množství. Oddenek – výběžky oddenku jsou prstovité, dlouhé.