Zbožíznalství

Patří do čeledi hvězdnicovitých. Trvalka je vysoká 20-40cm, listy jsou dlouhé, zubaté. Svítivě žluté úbory vyrůstají na dutých stvolech. Pampeliška obsahuje vitamin C, hořčiny, třísloviny, železo, kyselinu křemičitou, minerální látky a vitamin C. V kuchyni se používají kořeny, listy, stvoly i květy. Kořeny, nakrájené na malé kousky a upražené v troubě, se mohou umlít a slouží tak jako náhražka kávy. Syrové listy pampelišky se přidávají do salátu nebo se dusí jako zelenina. Tato bylinka je důležitou součástí každé jarní očistné kúry.

Panchos jsou argentinské párky vyrobené z vepřového masa. Párek je dlouhý 18cm a široký 2,5cm. Podává se ohřátý jako rychlé občerstvení.

PAPÁJA – latinsky Caryca, anglicky papaya nebo pawpaw, francouzsky papaye německy Papaya má pouze jeden druh, kterýse označuje papája obecná - melounová – latinsky Carda Papaya a sladká její chuť také meloun připomíná. Šťavnaté, chutné a zdravé ovoce… Papája je především pro svoji lahodnou melounovou chuť po celém světě oblíbené exotické ovoce. Obsahuje ale i mnoho vitamínů a různých hodnotných látek, které jsou pro lidské tělo velmi důležité. Původ a historie Papájapochází s největší pravděpodobností z jižního Mexika a tropických oblastí střední Ameriky. Přesné místo jejího vzniku nelze určit, protože v plané podobě nebyla zatím nikde nalezena. Postupně se objevila v téměř všech tropických oblastech, mimo jiné i proto, že nemá žádné velké nároky na kvalitu půdy, ale v mnoha zemích také zjistili, že je výhodným obchodním artiklem.   Současnost V současné době se papája nejvíce pěstuje v jižní Africe, jihovýchodní Asii a také na Havaji. Nejvýznamnějšími producenty papáji jsou Brazílie, Thajsko, Mexiko, Indie, Nigérie a Indonésie – z těchto zemí pochází převážná většina celosvětové produkce a příjmy z pěstování a prodeje papáji jsou poměrně vysoké. Papája obecná se pěstuje ze semen a roste velmi rychle – půl roku po vzklíčení dosahuje výšku až 2 metry. Plodit začíná třetím rokem a má 30 až 150 plodů. Na plantážích se rostliny pro zachování kvality a množství plodů likvidují po 6 až 7 rocích a vysazují se místo nich nové Vzhled, chuť, vůně… Plody papáji - z botanického hlediska bobule - jsou oválné a duté, vzhledem připomínají meloun. Mají kulatý až vejčitý tvar, podle odrůdy mohou být dlouhé až 80 centimetrů a vážit i 9 kilogramů. Na mezinárodním trhu se ale většinou prodávají jen plody s váhou 400 až 600 gramů, v menším množství i větší, ale s maximální váhou do 2 kilogramů.. Plody jsou v době nezralosti zelené, pak se barva slupky mění podle druhu na žlutou nebo žlutooranžovou. Hladká slupka zralých plodů je kožovitá a lehce poddajná. Dužina nezralých plodů je zelená a velmi trpká, u zralých papájí má podle druhu lososovou, žlutou, oranžovou nebo i karmínově červenou barvu. Je sladká a chutí i vůní nejvíce připomíná meloun, meruňky nebo maliny. Má máslovou konzistenci a uprostřed ní je mnoho malých semínek. Semínka jsou kulatá, černá nebo šedočerná, mají průměr maximálně 5 milimetrů. V jednom plodu jich může být až 1000 až 1500. Mají pepřovitou ostrou chuť, a tak se také sušená a mletá používají jako pepř. Stromy – z botanického hlediska byliny mají mohutný stromovitý vzrůst a vzhledem připomíná palmu. Kmen – správně dutá lodyha - není nerozvětvený a velká koruna je tvořena hluboce vykrojenými listy s dlouhými řapíky. Stromy dosahují výšky až 10 metrů, některé kultivary jsou ale vysoké jen 2 metry. Plody visí podobně jako kokosové ořechy na tzv. listových paždích koruny. Lodyha je skořicově zbarvená, její průměr může být až 30 centimetrů a směrem nahoru se zužuje. Na povrchu je síť vláken, která ji udržují vzpřímenou a pomáhají odolávat větrů a také váze plodů, kterých může být až 150 kusů nebo 100 kilogramů.   Listy jsou opadavé, žlutozelené, mají délku až 75 centimetrů a řapíky měří až 60 centimetrů. Celá rostlina je protkána kanálky – tzv. mléčnice – z kterých po poraněí povrchu vytéká latex. Odrůdy Odrůd papáji, které jsou využitelné v gastronomii, je poměrně málo.  Solo je na celém světě nejvíce požadovaná a také tedy i pěstovaná odrůda. Nezralé zelené plody se v době plné zralosti zbarví do žluta. Na slupce se občas objevují hnědé skvrny, které ale neznamenají horší kvalitu. Lososově zbarvená dužnina je šťavnatá a sladká, chuť připomíná meloun. Bahia pochází z Brazílie, ale v současnosti už se pěstuje ve všech zemích, které s plody papáji obchodují. Plody váží až 1 kilogram, dužina plně zralých plodů má lososovou barvu a chutí připomíná nejvíce meruňky nebo maliny. Bahia obsahuje ovocné kyseliny, které jiné odrůdy nemají, a tak je chuť příjemně sladce nakyslá. Horská papája má původ v chladnějších horských oblastech Jižní Ameriky. Plody jsou velké jako pěst, dužina je velmi šťavnatá, sladká a aromatická. Papayuela se připravuje jako kompot, protože až vařením se zcela rozvine její velmi příjemné aroma. Prodává se zelená, tedy ne zcela zralá. Roste v horských oblastech Kolumbie. Zeleninová papája – nebo také „syrová papája“ – se úmyslně sklízí nezralá a pouze se vaří. Prodává se především v zemích, kde byla vypěstována a sklizena.  Babaco – latinsky Carica pentagona - je ovoce, podobné a příbuzné horské papáje, které má původ na úpatí And v Ekvádoru. Plody dorůstají do délky 230 centimetrů a mají zelenožlutou slupku. Dužina je světle oranžová a nejsou v ní žádná semena, má jemnou sladkou chuť a osvěžující aroma. Plody se dají konzumovat celé – tedy i se slupkou. Nezralé plody se v Evropě občas prodávají jako Citronové babaco. Plody mají slupku se zelenou barvou a sklízí se ještě nezralé – nejedná se tedy o žádnou speciální odrůdu. Upravuje se jako běžná zelenina. Zdraví a vitamíny Papája obsahuje ve velkém množství vápník, provitamín A, dále vitamíny skupiny B a také vitamín C – ten dokonce ve větším množství, než kolik ho je v kiwi. Stromy a nezralé plody obsahují i velmi důležité enzymy – například mléčnou šťávu s papainem, která dokonale štěpí bílkoviny a podporuje činnost trávicího ústrojí člověka. Látka papain je i v jádrech, která se v přiměřeném množství mohou konzumovat. V poměrně značném množství papája ještě obsahuje bílkoviny, zdravé přírodní cukry a mastné kyseliny. Použití papáji v gastronomii Zralé plody papáji se nejčastěji konzumují čerstvé, lahodně chutnají pokapané citronovou nebo limetkovou šťávou. V studené kuchyni se přidávají do ovocných salátů, připravují se z nich koktejly. Jsou ale vhodné i do pikantnějších jídel v teplé kuchyni – velmi často se využívají při přípravě salátů s kuřecím masem nebo mořskými plody. Při přípravě sladkých jídel je nutné myslet na skutečnost, že papája zamezuje tuhnutí želatiny. Nezralé plody se vaří a dusí podobně jako zelenina, je z nich také výborné čatní. Vyrábí se z nich také chutné zavařeniny a kompoty. Semena se velmi dobře suší a pak se umletá používají jako koření místo pepře. Jedním z účinků papainu je například měknutí a zkřehnutí masa a tak se přidává do vody, v které se maso vaří, případně do marinád. V dezertech papain zabraňuje ztuhnutí želatiny. Mladé listy se připravují a konzumují jako špenát. Příprava před použitím Plod se nejprve podélně rozkrojí a z dužiny se vydlabou semena. Pak se plod oloupe a dužina nakrájí na plátky, případně je možné dužinu z neoloupaného plodu vydlabat lžičkou. Tipy do kuchyně Salát – plátky papáji s šunkou a čedarem Omáčka na zmrzliny, dezerty a ovocné saláty - papája, limety a máta Sorbet z papáji Ovocný salát – papája, ananas, mango a máta Salza – papája, červená cibule, jalapeños, šťáva z limetky a čerstvý koriandr Curry s krevetami a papájou Jak a podle čeho vybírat Plody papáji jsou náchylné na otlačení, proto se sklízí a transportují už ve stadiu poloviční nebo tříčtvrteční zralosti. Pokud se sklidí dříve, zůstanou zelené a nedozrají, ale mohou se ještě použít k vaření jako zelenina. Plody, sklizené v příznivé době zrání postupně během dozrávání mění barvu i chuť. Kupovat bychom tedy měli pouze plody, které mají podle druhu charakteristickou žlutou nebo žlutooranžovou barvu slupky a lososově zbarvenou dužninu. Celé plody jsou na omak mírně poddajné. Spotřeba, zrání, skladování Zralé plody se při stlačení mírně prohnou. Pokud plody ještě nejsou v požadované stupni zralosti, zabalí se do papírového sáčku a nechají dozrát. Plody papáji se nesmí skladovat a tedy ani dozrávat v teplotách, které jsou nižší než 7° Celsia. Zajímavosti Papája se v Evropě začala více prodávat až v posledních letech, když se podařilo úspěšně vyřešit možnosti distribuce – zralé plody jsou velmi náchylné na otlačení a tak jejich delší přeprava byla velmi náročná. Léčivé účinky Papája se vzhledem k všem vitamínům a dalším pro lidské zdraví prospěšným látkám řadí mezi nejzdravější druhy ovoce. Především pozitivně ovlivňuje a podporuje - funkci trávícího systému - zdravé zažívání - prevenci proti nachlazení Je velmi dobře stravitelná a má velmi nízkou kalorickou hodnotu. Po konzumaci plodů papáji zatím nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky.    

Jedná se o těstoviny ve tvaru velmi širokých nudlí. Existuje mnoho receptů na jejich přípravu, nejlépe se ale hodí k hustým omáčkám s králičím nebo se zaječím masem.

Jedná se o jemný, světlý Brühwurst, vyrobený z vepřového masa, proložený kousky červené chilli papričky. Ochucený je sladkou paprikou. Paprika Fleischwurst se podává studený, nakrájený na plátky. Salám měří 40cm a široký je 10cm.

Jinak také kolumbijský pepř, španělský pepř, guinejský pepř. Používáme plody se semeny, sušené a mleté. Paprika křovitá má asi 2cm dlouhé lusky, které jsou tenké a zašpičatělé a mají oranžovou až červenou barvu. Kayenský pepř je oproti paprice přibližně dvacetkrát ostřejší, chutná spíš pálivě. Je oblíbeným kořením kreolské a jihoamerické kuchyně, používá se i v asijských a indických pokrmech. Hodí se do polévek, k rybám, do rýžových i vaječných jídel. Kayenský pepř dávkujeme opatrně, jeho chuť v pokrmu je velmi výrazná. Dobře uzavřený, v temnu a chladu lze skladovat asi třičtvrtě roku.

Jinak paprika zaleninová, kořeninová, maďarská nebo španělská paprika. Používáme plody se semeny, sušené a mleté. Paprikový prášek dělíme do pěti jakostních stupňů: Sladká paprika - nejpoužívanější ze všech druhů paprik. Polosladká paprika - má ostřejší chuť, je vhodná do masitých pokrmů, např. do guláše. Pálivá paprika - má palčivě ostrou, pronikavou chuť. Lahůdková paprika - je vyrobena z plodů nejvyšší kvality, koření pokrmy jemně aromaticky. Růžová paprika - používá se nejvíce v maďarské a vídeňské kuchyni. Paprika chutná podle stupně kvality jemně aromaticky až velmi ostře. Je nejrozšířenějším kořením maďarské kuchyně. Je vhodná k vepřovému, hovězímu i jehněčímu masu, lze jí ochutit také drůbeží a rybí pokrmy, polévky, saláty nebo sýrová jídla. Pálivými druhy paprik se pokrmy koření až ke konci vaření. Nikdy se paprika nepřidává do vroucího tuku, protože cukr v ní obsažený zkaramelizuje. Paprika bývá k dostání v různých variantách v každém obchodě s potravinami. Uchovává se uzavřená v temnu a chladu.

PARA OŘECH – Semeno stromu Juvie ztepilé latinsky (Bertholletia excelsa) z čeledi hrnečníkovitých. Název para ořech získal pravděpodobně díky vývozu těchto ořechů z brazilského přístavu Pará do Evropy. Původ, historie a výskyt Domovinou juvie je amazonská část jižní Ameriky. Vyskytuje se od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích ve výšce 100 až 200 metrů nad mořem. Současnost Většina para ořechů na světových trzích pochází z divoce rostoucích stromů. Juvii je velmi složité pěstovat. Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají a semena z nich vybírají domorodí sběrači. Juvie dorůstá až do výšky 50 metrů, někdy se stane, že padající plod sběrače zraní, nebo dokonce usmrtí. Vzhled, chuť a vůně… Juvie ztepilá je vysoký strom s dlouhými oválnými listy. Plod je velká tobolka s pevným vnějším oplodím, měřící 10–20 cm v průměru. Tobolka se otevírá víčkem, uvnitř se nachází 12–22 semen (para ořechů) s tvrdou skořápkou a chutným, bělavě zbarveným jádrem. Čerstvé ořechy jsou na lomu krémově bílé až bílé, mají příjemně sladkou chuť. Zdraví a vitamíny Jádro para ořechů je velmi výživné, obsahuje 70 % tuků, 15 % bílkovin a 7 % sacharidů. Obsahuje také vitamíny A, B1, B2, B3, E a D, selen, draslík, vápník, fosfor, hořčík a železo. Para ořechy jsou bohaté na proteiny. Vysoký obsah vitamínu B1 (vyšší než v mase, mléku nebo vejcích) z nich dělá vhodnou potravinu pro osoby s nervovými poruchami. Použití para ořechu v gastronomii Para ořechy se začerstva hodí k přímé konzumaci, používají se při výrobě výživných tyčinek nebo cukroví. Máčené vyloupané plody se také někdy používají pro výkrm kaprů. Nejčastěji se jedí syrové. Musí se dobře rozžvýkat jako všechny ostatní olejnaté ořechy. Mohou se i péci, zpravidla v troubě 5 až 10 minut, dokud nezískají zlatohnědou barvu a příjemnou chuť. Skladování Ořechy díky vysokému obsahu tuků po vyloupání rychle žluknou. Žluté a nahořklé ořechy jsou již žluklé. Pro alergiky může být konzumace para ořechů riziková. Léčivé účinky Para ořechy - mají uklidňující účinky - pomáhají při podrážděnosti, depresích, výpadcích paměti - pomáhají lepší koncentraci - jsou vhodné při odvykání kouření  

Patří do skupiny lupenatých, doba výskytu je od července do prosince. Klobouk pařezníku pozdního měří 30-120mm, je ledvinovitý nebo vějířovitý, vyklenutý až plochý, na okraji zvlněný, za vlhka slizký, za sucha jemně plstnatý, jemně vláknitě šupinkatý. Zbarvený je zeleně, žlutoolivově až hnědoolivově. Lupeny jsou krátce sbíhavé, vidlené, ostře ohraničené od třeně. V mládí jsou oranžové, potom vybledající do žlutě krémové až okrové barvy. Třeň o rozměrech 8-15x10-20mm je postranní, kuželovitý, plstnatý až jemně šupinkatý. Zbarvený je okrově až oranžově žlutě. Dužnina je nažloutlá, s mírnou až nahořklou chutí a s nevýraznou vůní. Pařezník pozdní roste poměrně vzácně, zpravidla ve skupinách nebo nad sebou. Vyskytuje se na živých i odumřelých kmenech listnatých stromů, na vlhkých místech.

Parma je rozšířená od Bretaně až po severozápadní pobřeží Černého moře, vyskytuje se i v jihovýchodní Anglii, nenajdeme ji ale v jižní a severní Evropě. Žije v rychle tekoucích řekách s písčitým dnem a čistou, na kyslík bohatou vodou. Zbarvení těla dokáže přizpůsobit barvě dna. Tělo parmy je štíhlé s mírně zploštělou břišní stranou. Ryby dosahují délky až 90cm, běžně ale dorůstají do 50cm. V období od května do června, tedy v období tření parem, je třeba dbát opatrnosti – jikry parem jsou jedovaté a konzumace ryb způsobuje zažívací a střevní potíže. Jed v jikrách nelze zneškodnit ani tepelnou úpravou. Nejlepší je konzumovat parmy na podzim a v zimě. Maso parem má hodně kostí, je ale velmi chutné. Hodí se na všechny způsoby úpravy.

Vyskytuje se od Lamanšského průlivu až po Senegal, hojně je rozšířená ve Středozemním a Černém moři. Zřídka se vyskytuje také v Severním moři. Parmice nachová žije v hloubce 10-500m, při hledání potravy prorývá mořské dno. Vousy používá jako hmatové a chuťové orgány. Patří k chuťově nejlepším parmicím, ve střední Evropě se prodává jen málokdy. Ryby mají dvě krátké hřbetní ploutve, zploštělou břišní stranu a na spodní čelisti pár dlouhých vousů. Tělo je zbarvené dočervena. Parmice nachová dorůstá do délky 30cm, většinou měří jen 20cm. Maso je jemné, vhodné k dušení. Tento způsob tepelné úpravy nepřekryje lahodné aroma masa.

Vyskytuje se ve Středozemním a Černém moři, zřídka také v Severním moři. Parmice pruhovaná žije v menších hloubkách nad drsný dnem nebo nad písečným podkladem. Živí se korýši a měkkýši, k vyhledávání potravy slouží dlouhé vousy. Je běžně k dostání na trzích ve Středomoří, do střední Evropy se dováží zpravidla pod francouzským označením rougets de roche. Parmice pruhovaná se od parmice nachové odlišuje tvarem hlavy, červenými a žlutohnědými podélnými pruhy na těle a tmavými pruhy na přední hřbetní ploutvi. Ryby dosahují délky až 40cm, většinou měří asi 25cm. Maso je chutné, zvlášť menší ryby do délky 15cm jsou vhodné ke grilování nebo pečení vcelku, nevykuchané ( nemají žlučník). Další vhodnou tepelnou úpravou je dušení.

Vyskytuje se podél pobřeží západního Atlantiku a dále na jih až k pobřeží Brazílie. Žije v hloubkách do 90m, především nad písčitým a skalnatým dnem. Parmice skvrnitá je důležitou hospodářskou rybou. Svůj vzhled je schopná měnit, během chvilky jsou hlava a tělo pokryté červenými skvrnami. Parmice skvrnitá se pozná podle tmavých skvrn na bocích podél postranní čáry. Maso je vhodné k pošírování, dušení a vaření v páře. Po konzumaci parmice skvrnité byly ojediněle zaznamenány případy otravy toxiny.

Vyskytuje se od atlantského pobřeží Maroka až po Angolu. Parmice západoafrická žije ve středních hloubkách s písčitým a bahnitým dnem. Charakteristickým znakem ryb je silný trn na zadním okraji skřelí a barevná kresba, sestávající ze 3-4 červených podélných linií. Ryby dosahují délky max. 55cm, většinou měří jen 30cm. Parmice západoafrická se běžně prodává mražená, z kulinářského hlediska není ale tak hodnotná jako parmice nachová a parmice pruhovaná. Maso je vhodné ke smažení.

PARMIGIANO REGGIANO je tvrdý sýr původem z Itálie, jedná se o pravý italský parmezán. Vzhled, chuť, vůně… Parmazán má tvar válce o průměru 35-45 cm, výšce 18-24 cm a hmotnosti 24 kg. Těsto má slámovou barvu, zrnitou konzistenci a je při krájení drobivé. Kůrka je zlatožlutá, 6 mm silná. Obsah tuku v sušině je 32 %. Tento sýr není ostrý, ale je přitom pikantní a aromatický. Výroba Vyrábí se z kravského mléka, částečně odtučněného, do kterého se přidává přírodní syrovátka bohatá na bakterie kyseliny mléčné. Poté se ještě doplňuje ferment z telecích žaludků. Následuje nařezání sraženého mléka na malá zrna a zahřívání. Sýr se 20-25 dní solí a nejméně 12 měsíců zraje. Nejoptimálnější doba zrání je ale až 20-24 měsíců. Použití sýru Parmigiano v gastronomii Po nastrouhání se jím posypávají polévky, těstoviny a rizota, v podobě hoblinek ochutí různé saláty. Dá se konzumovat samotný nebo také s vínem. Dostupnost a skladování Je k dostání v dobře zásobených supermarketech. Uchovává se v chladničce, dobře zabalený do pergamenu a hliníkové fólie. Vydrží tak 1-2 měsíce.

Parmská šunka je jednou z nejznámějších italských specialit. Vyrábí se sušením kvalitní, nasolené vepřové kýty na vzduchu. Proces zrání trvá nejméně 1 rok. Parmská šunka má růžovou až červenou barvu a jemnou, lehce kořennou chuť. Konzumujeme ji nejlépe čerstvou, nakrájenou na tenké plátky.

Stejně jako Felino se Parmský salám vyrábí na severu Itálie. Jeho vynikající vyváženou chuť a vysokou kvalita zaručuje především kvalitní vepřové maso z malých rodinných farem, pečlivý výběr dalších ingrediencí a tradiční způsoby zpracování. Parmské salámy jsou jemné a mírně kořeněné, mají kratší trvanlivost než sušené salámy. 

Tento druh kraba je rozšířený v severozápadním Atlantském oceánu, hojně se vyskytuje také v západním Středozemním moři. Paromola žije v hloubce asi 300m- Poznávacím znakem je poslední pár nohou – je kratší a otočený na hřbetní stranu, konce nohou jsou hákovitě zalomené. Na čele jsou tři ostré trny. Hřbetní krunýř je protáhlý, dosahuje v průměru délky 10-15cm. Maso je chutné, vhodné k vaření. Paromola se příležitostně objevuje na trzích s rybami v Itálii, Francii a ve Španělsku.

Parówka se vyrábí z jemně mletého vepřového nebo hovězího masa, které se někdy doplňuje drůbežím masem. Tento masný výrobek je obdobou frankfurtského párku, je však zavalitější. Párky Parówka se převazují provázkem, krátce se vaří a před podáváním se znovu povaří. Měří 12cm a široké jsou 2cm. Některé verze těchto párků obsahují i sýr.

Pasine je souhrnný název pro všechny drobné těstoviny, používané do polévek. Jedná se o ditali, risi, acini di pepe a stelline.